Velectění pánové!
Já vám připomínám, co všichni
velmi dobře víte: že záleží
na každém slově, na každé formě
úsloví, když se vyvozuje tak veliká
výtka, jakou bylo, když se hodilo lhářství
po Andreji Hlinkovi. (Posl. Jaroš: Když plivá
na české učitele, nic jiného nezaslouží!
Posl. Zeminová: Maďarskému biskupovi líbal
ruce!) Dovolte, abych zde dále konstatoval, že
pro to, co snad bylo řečeno a o čem neví
nikdo z nás, jak to přesně znělo,
není dokladu. (Posl. Jaroš: Tak to měl v
novinách vyvrátiti!) Vždyť je na Slovensku
a neví, co se zde děje. (Posl. dr. Stránský:
Vždyť ho dnes slovenský řečník
také odsoudil! Posl. Čuřík: Ale s
které strany? Jiný hlas: Byl to také klerikál!)
Zde se trhalo aureolou - jak výslovně znělo
slovo - Andreje Hlinky, muže, který svým
utrpením, jež popisoval a o němž vykládal
tak výmluvně slavný Scotus Viator po Anglii,
velmi značně přispěl k tomu, že
o poměrech slovenských byla největší
říše čtyřdohody náležitě
informována (Tak jest! Potlesk) a že se také
od příslušníků jeho vlastního
klubu, aniž by to bylo vyšetřováno, mluví
o něm, jako by se byl stal najednou tomu klubu záhadou.
(Posl. dr. Markovič: Tou je již dávno!)
Pak jest velkým podivem, že tento muž těmi
pány byl doporučen a poslán do Národního
shromáždění. (Posl. dr. Markovič:
To je jako s mnohými!) Bylo zavoláno, že
Šrobár to byl, který všechno na Slovensku
zachránil. Na to jen pravím: - možná
toho nevíte, páni kolegové - aby byl dr.
Šrobár, o to postaral se Andrej Hlinka.
Otažte se dra. Šrobára, je jistě mužem
dosti, aby potvrdil, co pravím. (Posl. Zeminová:
To si vyšetříme!)
Prosím snažně, buďte
nejvíce opatrni co do Slovenska. Pamatujte, že muž,
za nímž stojí dnes nejméně 70
% Slováků, nemá býti zde nízkým
způsobem tupen, poněvadž tím pracujete
proti státní myšlence československé.
(Výborně! Potlesk. Posl. Bechyně: Andrej
Hlinka nemá tupit české učitele, nemá
štvát Slováky proti republice! Hluk.) Konstatuji,
že Andrej Hlinka nikoho proti republice neštval. (Posl.
Jonáš: Jak to víte, když jste to neslyšel?)
Zde neštval, to mu nemůžete dokázati.
(Hlas: Vy také ne!) Já ho znám do
té míry, že vím, že proti republice
neštval. (Posl. Bechyně: Já ho slyšel
v Prostějově štváti proti Masarykovi,
že to byla hrůza! V Brně se vykřiklo:
Hanba Masarykovi! při klerikální schůzi!)
Kdy to bylo? (Posl. Bechyně: Před válkou.
Posl. Sedláček: Co vy jste byl před válkou?
Čím byl kolega Bechyně před válkou?
Hlas: Ale Masaryk byl před válkou stejný,
jako dnes. Vřava).
Předseda:
(zvoní) Pane kolego Rýpare, pane kolego Prokeši!
(Opětovně zvoní).
Posl. dr. Šrámek (pokračuje):
Velevážené shromáždění!
Pokud jsem slyšel, tož bylo zde se strany slovenského
řečníka vytýkáno také
i to, - třeba mezi řádky, prosím,
abych byl opraven, jestli jsem špatně rozuměl,
- že byl a jest Hlinka pro svéráz a pro všechnu
ochranu tohoto svérázu slovenského. (Hlas:
To jsme my všichni!) Bylo řečeno, že
vy jste pro plnou uniformovanost, a já zase pánům,
kteří nemohli býti přítomni
prvému jednání v Národním výboře
o Slovensku, připomínám, že první,
kteří přišli jako poslové ze
Slovenska do Národního shromáždění,
žádali plnou ochranu svéprávnosti a
svérázu Slovenska a tato ochrana že jim byla
slavnostně za potlesku celého plena Národního
výboru plně garantována. (Hlas: To se
rozumí samo sebou!)
Tvrdím, velectěný pane
kolego, tolik, že Andrej Hlinka má právo žádati,
aby tato garantovaná ochrana také skutečně
byla i prováděna. (Výborně!)
Má právo se vysloviti proti naprosté uniformovanosti,
tak, jak byla hlásána panem řečníkem
přede mnou ze Slovenského klubu. (Posl. Herben:
Uniformovanost zákonů! Zákon má býti
jeden!)
Předseda
(zvoní).
Dr. Šrámek: Co do takových
uniforem, jsme nepřáteli uniforem. (Hlas: Naopak!
To se povedlo! Posl. Pelikán: Šavle a kropáč
vždy byly pohromadě.) Dovolte, já mluvím
o něčem docela jiném, než pp. činí
poznámky. (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Pane kolego Valoušku!
Posl. dr. Šrámek (pokračuje):
Prohlašuji, že my jsme po této stránce
pro Slováky, kteří svéráz chtějí
míti garantovaný plně, a že také,
co na nás bude, budeme s nimi pracovati o to, aby svéráz
jim garantovaný také byl dodržován.
(Výborně! Potlesk. Posl. Pik: Ale žádný
vatikánský svéráz! Jiný hlas:
Jen slovenský!) Jinak ponecháme Andreji Hlinkovi
... (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Pane kolego, prosil bych o klid!
Posl. dr. Šrámek (pokračuje):
... až se vrátí, aby odpověděl
sám (Tak jest!) na ona obvinění, která
za jeho nepřítomnosti zde pronesena.
Pan posl. Bechyně, i potom také
posl. Slavíček (Hlas: Ještě prý
nejsou Slováci naši, povídá! Jiný
hlas: To se rozumí z 80 %! Jiný hlas: To je jedno,
klerikálové jsou také lidé a chtějí
býti také svobodní lidé! Myslíte,
že klerikál není člověk? Hluk
a nepokoj.)
Slavné Národní shromáždění,
páni kolegové Bechyně a Slavíček
vytýkali, zvláště druhý, jak
jsem slyšel, nebyl jsem při tom přítomen
... (Posl. Zeminová: On tu teď také není,
tak nemluvte teď také o něm! Hluk. Předseda
zvoní.)
Pan předseda klubu české
strany socialistické má zde takovou zástupkyni
a takové zástupce, že se ho mohu dovolávati
také za jeho nepřítomnosti (Výborně!).
Oba dva pánové vytkli, a dosti
rozhorleně, jak jsem slyšel, hlavně pan posl.
Slavíček, zneužívání kazatelen.
(Hlas: To je pravda! Posl. Dr. Stránský: To už
asi tak bude!)
Slyšel jsem, pane doktore Stránský,
že Váš návrh je již opravdu ve výboru
schválen. (Posl. Sedláček: Ale pan doktor
Stránský nesmí nám voditi 14leté
chlapce do schůze, aby je rozbíjeli!)
Pánové, tázal jsem
se, zda pan posl. Slavíček uváděl
docela určité případy, a neslyšel
jsem, že by byl býval velectěný pan
kolega Bechyně zde ohlásil, kdo a co kde
řekl. (Dr. Stránský: Zeptejte se p. ministra
Švehly, on Vám něco o tom poví! Hluk
a výkřiky).
Předseda:
Kolego Prokeši a Rýpare, prosil bych Vás o
klid. Pan kolega Šrámek chce mluvit.
Posl. Šrámek (pokračuje):
Velectění pánové, prosím, byste
byli příště té lásky a
vždycky udali, kdo a co řekl (Hlas: A státnímu
návladnímu hned udati! Posl. dr. Stránský:
Dovolávám se p. ministra Švehly!)
Nemám práva pana ministra
Švehly se tázati, aby mi odpověděl,
jak mi zde pravíte, pane doktore Stránský.
Pan ministr má právo, vyžádati si slovo
hned po mně, a může mluviti.
Znova opakuji: Přijďte sem a
řekněte, kdo mluvil a co mluvil a jestli skutečně
bude zneužito kazatelen, my první půjdeme s
Vámi proti tomuto zneužívání.
(Hlučný souhlas a potlesk.)
Slavné Národní shromáždění,
račiž vzíti na vědomost, že nám
na posvátnosti kazatelen nejméně aspoň
tolik záleží, jako Vám. (Posl. Zeminová:
Nám záleží na neutralitě, o posvátnosti
mnoho nemluvte! Pak se tam nesmí štvát!)
Pardon, velectěná kolegyně, Vy víte,
že u nás je to místo posvátné,
a Vy máte povinnost, na toto přesvědčení
brát zřetel. (Posl. Aust: Proč je to místo
posvátné? Posl. Pik: Jenže tam mluví
neposvátní lidé. Proti ministru Habrmanovi
štvou, že je vyvrhel, poněvadž chce odluku
církve od státu. Na všech vesnicích
českého západu se štve! Hlas: Pan ministr
Habrman není neomylný! Posl. Pik: Ale není
vyvrhel, Vy máte neomylného papeže!)
Předseda
(zvoní): Slovo má pan kolega Šrámek.
Posl. dr. Šrámek (pokračuje):
Velevážení, já znova pravím na
různé poznámky, které zde padly: Přijďte
s určitými osobami a určitými slovy!
Nechoďte sem s takovým sevšeobecňováním:
Na celém českém západě se mluví
o ministru Habrmanovi tak a tak! ... (Posl. Pik: Petr zapřel
Krista, Vy zapřete všechno), poněvadž
byste toho dokázati nemohli, (Posl. Pik: Ve všech
vesnicích se dnes štve! Posl. Krojher: Včera
tu bylo 300 agrárních kněží a
těm to nebudete říkat! Posl. Pik: Já
znova říkám: všude se štve! Posl.
Krojher: To není pravda!)
Předseda
(zvoní): Pane kolego Piku a Krojhere! Prosím
o klid.
Posl. dr. Šrámek: Znova
konstatuji, (Hlas: Už zas?) že nikdo z vás
nic nedokázal, když tvrdí: ve všech vesnicích
celého západu takovéto věci se dějí.
- Přece tomu ani sami nevěříte, když
to tak pravíte. - Když přijdete s opravdovým
zneužívání kazatelny, tuku vám
podávám: já půjdu s vámi proti
tomu zneužívání. (Výborně!
Různé výkřiky.)
Předseda
(zvoní): Prosím znovu důrazně
o klid. Pane kolego Prokeši a pane kolego Sedláčku,
prosím o klid.
Posl. dr. Šrámek (pokračuje):
Zneužívati kazatelen nechceme, ale svobodu církve
nedáme brát ani na kazatelnách. (Výkřiky.)
Ne, ne, jestli jste svobody republikánské hodni,
uznáte sami, že nemáte práva sáhati
na svobodu kazatelen. (Výborně! Výkřiky.
Posl. Bechyně: Na schůzích máte právo
tak mluviti, ale abyste zneužívali kostela, to ne!)
Předseda
(zvoní): Pane kolego Krojhere!
Posl. Dr. Šrámek (pokračuje):
Vážené shromáždění!
Myslím, že jest vaší svatou povinností
uvážiti, co jest svoboda náboženského
projevu a co jest zneužívati kazatelen, velice vážně.
(Posl. Johanis: Dejte pozor, abyste kázali, k politickým
věcem nemluvte! Jiný hlas: Dovolte, abychom my také
mohli mluviti s kazatelen!
Předseda:
Prosím slavné Národní shromáždění,
aby řečník nebyl vyrušován. My
jsme si usnesli půlhodinovou řečnickou lhůtu.
Tady pan kolega mluví již třičtvrtě
hodiny, vlastně nemluví, mluví místo
něho druzí. Mám-li dodržeti tato naše
usnesení, pak prosím, abyste mě podporovali
tím, abyste pana řečníka nerušili.
(Výborně! Potlesk.)
Posl. Šrámek: Slavné
Národní shromáždění! Budeme
míti příležitost o věci možná
v brzské době ex professo zde mluviti. Ale já
ještě jednou prosím; uvažte co nejsvědomitěji,
co podnikáte. Nemyslete si, že to církev nějakým
způsobem zardousí. (Hlas: To nechceme! Bůh
chraň!) Vy nechcete a také se vám to
ovšem ani nikdy nepodaří. (Hlas: Vám
se to také nikdy nepodaří!) Ale já
jen ještě varuji před tím, abyste nezapomínali
na neobyčejně vážná slova kol.
Bechyně, který pravil, že se nikdo, nikdo prý
v této sněmovně neuzavírá před
vážností osudové chvíle národa,
kdy se budou řešiti otázky náboženské.
Prosím, abyste hned v začátcích
byli si opravdu vědomi plně té veliké
odpovědnosti vůči té osudové
chvíli národa. (Výborně! Tak jest!)
Ona je zde. A děkuji panu kolegovi Bechyňovi, že
to zde s takovou emfasí prohlásil.
Prohlásili to také jinde a
na jiných místech téměř stejně
vážných, jako jest toto Národní
shromáždění:
Otázka náboženská
v našem národě, že rozřešena
není, otázka náboženská, že
dělí náš národ ve dva tábory
někdy neobyčejně příkře
proti sobě se stavící, (Posl. dr. Stránský:
Které?) a tato otázka právě proto
má být řešena neobyčejně
jemně, s velkou průpravou (Tak jest!) a má
být řešena po mém soudu soustavně,
v celku. (Výborně! Potlesk. Posl. Aust: To musí
být dobrá operace, aby byl vřed odstraněn
bez velké bolesti!) Prosím, abyste nemluvil
o vředu takovým způsobem, poněvadž
jest také vaší občanskou, republikánskou
povinností, ctíti na př. přesvědčení
moje. (Hlasy: To je pravda! Posl. Aust: Přesvědčení!
Co je to přesvědčení? Posl. Čuřík:
A když my vás nazveme vředem, co to bude?)
Předseda:
Pane kolego Auste, prosil bych o klid.
Posl. Šrámek: Prosím,
aby úroveň i těch našich výkřiků
byla na úrovni Národního shromáždění.
Prosím ještě jednou celou
slavnou sněmovnu: Prožíváme ještě
jeden neb dva měsíce neobyčejného
významu pro celou snad dalekou budoucnost národa.
Prosím proto o svědomité prozkoumání
každého kroku a krůčku, který
se zde podniká a který by mohl ohroziti všecku
tu velikou vymoženost naši společnou, po tolika
staletích vymoženou státní samostatnost
národa (Výborně!). Prosím,
aby se nesáhalo rukou nezkušenou, zvláště
ne rukou nějak fanatickou do těchto velice těžkých,
spletitých a velmi jemných otázek, které
musíme řešiti tak, aby opravdu náš
národní celek nevyšel nemocen, snad ještě
hůře nemocen, než je dnes, z toho velikého
procesu, nýbrž pokud možno zdravý (Výborně!),
aby opravdu potom kde kdo z nás mohl býti spokojen
s tím velikým dílem, které na nás
čeká. (Výborně!)
My k němu podáváme
napřed svoji pravici a prosím, abyste ji brali tak,
jak vám ji podáváme. Můžeme se
dohodnouti v mnohých věcech, nelámejte tu
ničeho, poněvadž byste mohli podlomiti sílu
národa. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Předseda:
Dalším řečníkem je kolega Špatný.
Uděluji mu slovo.
Posl. Špatný: Vážené
shromáždění!
Dovolte, abych se napřed dotkl několika
slovy návrhů, které zde včera podal
zástupce československé strany lidové
a pro něž dnes lámal kopí pan profesor
Šrámek.
Všechny strany zde ve sněmovně
bez rozdílu poslaly do ústavního výboru
své zástupce, i československá strana
lidová. v celé té době, kdy se projednávala
osnova volebního řádu do obecního
zastupitelstva, všechny naše kruhy odbývaly pravidelné
porady a prostřednictvím svých zástupců
dávaly podávati v ústavní komisi různé
návrhy. Vážené shromáždění,
kde zůstala československá strana lidová
a kde zůstal její zástupce v ústavním
výboru při projednávání této
důležité osnovy? Má za to, že tyto
návrhy jejich jsou malicherné a bezpředmětné
(Posl. Sedláček: Ale důležité!)
a že my uděláme nejlépe, když přes
ně přejdeme k dennímu pořádku.
Račte mně však dovoliti,
abych se dotkl ještě i politické stránky
řeči svého váženého a
velectěného pana předřečníka.
Prof. Šrámek mluvil zde, jako by byl nejloyálnějším
republikánem a jako by vždycky a po celý čas
československá strana lidová a její
předchůdkyně, strana křesťansko-sociální
a katolicko-národní, nic jiného nebyly dělaly,
než pracovaly pro český stát a pro československou
republiku.
Toto tvrzení p. Msgra Šrámka
jest trochu odvážné. Jest přece známo,
že před válkou i ve válce byla československá
strana lidová nejpevnější oporou trůnu
a dynastie. (Tak jest! Výborně!) jest přece
známo, vážené shromáždění,
že zvláště před válkou hleděli
jako na nejjasnější hvězdu na rakouském
nebi na Františka Ferdinanda, na Konopiště, a
sotvaže začala válka, pánové
neměli nic jiného na práci, nežli aby
posilovali rakušácké živly v našem
národě. (Tak jest!) Zatím co jiní
seděli v kriminále, zatím co jiní
seděli v Aradě, v Möllersdorfě, ve Vídni
a Terezíně, zatím co naši lidé,
naši legionáři padali na bojišti, zatím
co naši lidé byli věšeni a stříleni
pro příslušnost k našemu národu,
pánové z této strany vysílali modlitby
k nebesům za zdraví J. V. císaře Františka
Josefa I., tohoto vraha, jehož životem vine se jako
červená nit stálé násilí
a stále krveprolití. Zatím co ostatní
strany, vážené shromáždění,
pracovaly a působily pro samostatnost (Posl. Zbořil:
Opravovali čítanky!), pánové z
tábora katolického ve svých novinách
pořád jenom štvali proti těm velezrádcům,
vytýkali úplatky prof. Masarykovi, pomlouvali a
při tom se křižovali: Ve jménu Boha
otce i syna i ducha svatého Amen. (Posl. Čuřík:
Jmenovat!) Každý den váš orgán
"Hlas" štval. (Posl. Čuřík:
To není náš orgán!) To není
váš orgán? Ale redaktor "Hlasu" Němeček,
který to všechno vedl, je dosud ve vaší
straně sekretářem vašich zemědělců.
(Posl. Čuřík: Je sekretářem?)