Velectění pánové!
Naše veřejnost jest značně na omylu,
myslí-li, že zavedeme-li zásadu poměrnosti,
jak ji zavádíme, že opravdu má býti
zavedena poměrná volba do obecních zastupitelstev
v ohromné většině našich obcí.
Poukazuji docela stručně na to, že 72 % obcí
je v Čechách samých, kde podle návrhu
výboru poměrné volby závazny nebudou.
Tedy ani 30 % obcí zde v Čechách samých
nebude zatím účastno ze zákona samého
tohoto volebního práva a bude potřebí,
aby někteří je reklamovali a nebývá
to právě v nejmenších obcích
tak snadnou věcí, poněvadž tam není
vůbec žádných tajemství, vybojovati
si třebas i malým počtem voličů,
takovouto poměrnou volbu. (Tak jest!)
My tedy, když jsme pro poměrnou
volbu, poněvadž ji považujeme za nejspravedlivější,
chceme ji míti zavedenu v městech, velkoměstech
i na posledních vesničkách. (Tak jest!
Výborně!) Chceme měřiti stejně
všem, velkoměšťanům, i těm
posledním vesničanům. (Tak jest! Výborně!)
Žádáme také, aby
opravdu všem směrům stejně zde bylo
měřeno. A tu dovolte, abych poukázal na některé
vývody, zde přednesené, se kterými
bohužel souhlasiti nemohu. Zástupce našeho klubu
p. dr. Mazanec stěžoval si, že nemáme
v tomto Národním shromáždění
a také ani jinde v různých institucích
naší mladé republiky zastoupení, jaké
odpovídá poměrné spravedlnosti. (Posl.
Pelikán: A stáří příslušnosti
k republice! Jiný hlas: Od 28. října my také!)
Pan posl. Bechyně měl asi stejný o tom názor,
jaký zde pronáší pan kolega Pelikán
a pravil, že uznává plně správnost
naší výtky po stránce číselné,
že se vyznáme prý v cifrách, ale že
se zdá, že se nevyznáme dobře v hodinách
a že prý jsme zameškali poslední rychlík,
kterým se jelo z Vídně do československé
republiky.
Dovolte, velevážení,
abych na to stručně odpověděl. Pan
posl. Bechyně, zástupce klubu, který stejně
osvědčuje, že jest nespravedlivě zde
zastoupen, poněvadž mu také nebylo naměřeno
vrchovatou plnou měrou, kolik mu patřilo podle poměrného
práva, v té době, kdy u nás schůze
za schůzí se koná na objasněnou práce
a zásluh našich legií zahraničních
a kde praporník Špaček již po druhé
oznamuje, že v těch legiích v plné svornosti
pracovali sociální demokraté, národní
socialisté, státoprávní demokraté
vesměs svorně s příslušníky
katolicko-národními, v téže době,
kdy ... (Posl. Zeminová: Kolik jich bylo?) Račte
se, velectěná dámo, obrátit na pana
praporníka Špačka, já uvádím
jeho slova. Ten patrně bude moci Vám dáti
dostatečné informace.
V té době, kdy president francouzské
republiky na uvedenou do mírové světové
konference ohlašuje, že právě těmito
legiemi byl dán hlavní základ k samostatnosti
československého národa, v téže
době, kdy tentýž pan kolega Bechyně
přiznává svojí řečí,
harcuje vlastně pro plná práva těch,
kdo proti těmto legiím tam venku bojovali a proti
nimž tyto legie velkou žalobu zde vznášejí,
v té době pan poslanec Bechyně považuje
za vhodné poukazovati na to, že jsme zameškali
poslední rychlík z Vídně a že
proto nám bylo přiznáno tak málo mandátů.
Velevážené shromáždění,
kdy byly sdělávány klíče pro
toto Národní shromáždění?
Klíč byl dávno před tím sděláván,
kdy jsme ještě nevěděli, kdy přijde
ten kýžený říjen, a dávno
spíše. (Hlas: My jsme ho připravovali a
vy jste se ho stranili!) Ten klíč jsem já
vždycky připravoval a vždycky jsem při
tom seděl. (Hlas: Jako ten klíč jenom!)
Já mluvím o klíči a rozumí
se, že, co říkám, mluvím o věci,
o níž pojednávám.
Ten klíč se tehdá stanovil
podle zásady, že z polovice mají se přiděliti
mandáty té či oné straně v
Národním výboru podle počtu voličstva
z voleb říšských v r. 1911 a z polovice
podle počtu říšských mandátů.
V tom roce měli jsme téměř čtvrt
milionu voličstva. Všeho voličstva bylo něco
přes milion. Poněvadž jsme hlavně moravským
blokem pokrokovým byli připraveni o mandáty
a zde v Čechách 82 tisíc voličů
žádných mandátů nedostalo, rozumí
se, že pak přidělení musilo dopadnouti
v náš neprospěch. To se tedy stalo ne na základě
zmeškaného rychlíku vídeňského,
nýbrž na základě ujednání
volebních blokových paktů. (Hlas: nemravným
paktem! Jiný hlas: Ten byl moc mravný!)
Pak, pánové, se aspoň
v něčem občas shodneme. Pak přišla
hlavně státoprávní demokracie - dnes
o těch věcech lze mluviti - se svými požadavky
kooptačními. Tehda jsme proti tomu stavěli
se stanoviska politické činnosti a politické
strany a měli jsme stejná hlediska, i zástupcové
strany páně Bechyňovy i my. Jim přece
něco přiznali, my, poněvadž jsme byli
pozdě pozváni, v té schůzi, kde se
kooptovalo, nebyli přítomni a nedostali jsme kooptace
žádné.
Pak došlo konečně na
jednání již o Národním shromáždění
a bylo všechno dojednáno, a zas nepřišli
pánové s rychlíkem vídeňským,
nýbrž z Moravy a řekli: jak je to možno,
aby zde Československá strana lidová, - totiž
my - měli více mandátů v Národním
shromáždění, než celý moravský
blok a tu proti původní dohodě nátlakem
vymohli si další zastoupení pro strany bloku
moravského.
A tu dovolte, abych konstatoval, že
nám sice jízdní řády o rychlících
do Československé republiky předkládány
nebyly; jen jednou ... (Hlas: Oni je znali z paměti!)
račte dovoliti, jen jednou, když jsme byli v Curychu,
jak jsem se teprve ve triumfálním vlaku páně
presidentově dověděl, přijel sekretář
ministra Beneše, aby nás informoval, ale bohužel
jsme již byli zase odejeli. Tedy my jsme musili bez jízdních
řádů, které byly dávány
k dispozici jiným, pracovati sami. Když někdo
jízdního řádu nemá a musí
se dnes všelijak dovolávati, kdy takový rychlík
jede, - ráčíte jezditi častěji
- víte, jaká je to obtíž. Ale, velectění
pánové, my jsme rychlíkem dojeli do Československé
republiky ještě zavčas. (Výborně!
Posl. Brodecký: Podle toho jízdního řádu
do nebe, který vydáváte!)
Dovoliž slavné shromáždění,
abych zde připomenul, co jeden člen a významný
člen delegace národního výboru ve
Švýcarech oznámil Národnímu výboru
brněnskému ve schůzi, jejíž několik
účastníků zde jistě jest. byl
to dřívější předseda poslaneckého
Svazu ve Vídni, nynější ministr Staněk,
který dvakráte s velikou emfasí pravil, že
ještě měsíc před památným
28. říjnem bylo nejisto, jestli dohoda nebude chtíti
přece zachrániti staré Rakousko, a že
jen - (Hlasy: To není pravda! Odpor.) Já
prosím, pouze cituji slova Staňkova. (Výkřiky.
Hluk.) Račte se jen uklidniti, poněvadž
potom bude možno dále se mnou polemisovati, ale až
to dopovím. Konstatuji výslovně, že
týž pán tehdy dvakráte opakoval, jak
působilo, že byl najednou celý český
národ jako jeden muž pro jednotnou tehdy, jak se tomu
říkalo, passivní politiku. (Hlasy: Jednotná
na vaší straně! To udělali kněží!
Výborně! Různé výkřiky.
Předseda zvoní.)
Velevážení pánové!
Račte si vzpomenouti, že jste vy všichni uvítali
tehdy - a já apeluji na všechny členy tehdejšího
Nár. výboru - naše prohlášení,
že se přiznáváme plně, když
jsme sami (Hlas: Z nouze ctnost!), kdy jsme se na základě
svých vlastních zkušeností dopracovali
k tomu, že je naprosto nutna taktická jednota fronty
celonárodní (Hluk), že to celý
Národní výbor s největším
pohnutím a s největší radostí
vítal. (Posl. Pospíšil: Socialisté
přišli poslední do republiky!) My jsme
tedy tím, velectění pánové,
dostavěli budovu a dovršili klenbu (Hluk. Předseda
zvoní). Stalo se to plný měsíc
před tím, než kdokoli z nás věděl,
že nastane pamětihodný dne převratu.
Velectění, od prvé vteřiny jsme pracovali
pak při budování této naší
československé státní samostatnosti
(Hlas: To by bylo scházelo, abyste ještě
pracovali proti! Posl. Johanis: Pane profesore, na kazatelnách
jste kázali pravý opak!) Dovolte, pane kolego.
Já jsem od prvé vteřiny zde v Národním
výboru při všem tom se mohl súčastniti
a klidně zde konstatuji, že to byli, - velectění
pánové, - vás všech se dovolávám,
kteří jste tam tehdy byli svědky - radostné
chvíle pospolitého národního souručenství,
radostné chvíle, kdy nebylo žádné
závisti a žádné nedůvěry,
chvíle tak radostné, že je opravdu milo vzpomínati,
že bylo lze je také prožíti. (Výborně!
Hlas: ale při tom jste byli pro Habsburky, po 13. květnu
i 6. lednu! Důsledně pro Habsburky. Výborně.
Potlesk, jehož se súčastní i galerie.)
Předseda:
Prosím, aby galerie nezasahovala do jednání.
(Posl. Zeminová: Celý národ je solidární
proti nim, poněvadž oni byli pro Habsburky a my proti!
Hlas: Známá strana lidová!)
Posl. Šrámek (pokračuje):
Dovolte, o tom jsem mluviti nechtěl, ale musím na
to aspoň něčím reagovati. Co byla
republika prohlášena, či vlastně stát
český prohlášen, víte velmi dobře,
že původně o ústavní formě
republiky rozhodnuto nebylo, že byly vyžádány
teprve informace ve Švýcarsku a že naše
delegace tam jela s výslovným prohlášením
předsedy Národního výboru dr. Kramáře.
Musíme honorovat, co tam pánové ujednali
za hranicemi. jestli ujednali monarchii, budeme pro monarchii
(Hlas: Ale ne pro Habsburky!), jestli ujednali republiku,
budeme pro republiku. My jsme proti tomu ani v nejmenším
se nejen neohradili, ale než se mělo sejíti
prvé sezené Národního shromáždění
a dojednávána byla kandidátní listina
do prvé republikánské vlády a já
se tázal, proč nemá býti naše
strana zastoupena ve vládě, bylo mně řečeno:
Proto, poněvadž sice se ví o ní velmi
dobře, že je stejně, jako všechny ostatní
strany pro státní samostatnost národa. (Posl.
Brodecký: ... že již jest!), ale že
není pro republikánskou formu státní.
A tu jsem já panu dru Kramáři mohl ihned
předložiti náš vytištěný
leták, kde stálo, že československá
strana lidová prohlašuje se jednomyslně pro
státní formu republikánskou. (Hlasy: Kdy
to bylo?) To bylo po 28. říjnu! (Hlas: Vy
jste vždycky pálili svíčku zároveň
Pánu Bohu i čertu!)
Pánové, nebudu zde sahat k
rekriminacím, oznamuji jen, že kromě sociálních
demokratů tak mnoho těch republikánů
mezi vámi v dřívějších
letech nebylo! (Hluk. Hlasy: A co národní socialisté?
My jsme nebyli pozavíráni v kriminále?)
Ohromnou většinou český národ
dříve býval národem royalistickým.
(Hlasy se strany sociálně-demokratické:
Vaším vlivem, poněvadž vy jste ho tak
vychovali! Předseda zvoní.) My jsme tedy přijeli
tím rychlíkem v čas, ale tehdá, velevážené
shromáždění, když my jsme se prohlásili,
agrární "Večer" to byl, který
vítal velmi významně naše prohlášení
pro jednotnou frontu, ale řekl: "A co bude ještě
s jednou stranou, která doposud se nepřihlásila?"
Pane kol. Bechyně, račte
vzpomenouti, že to byli pánové, kteří
jsou členy vašeho poslaneckého klubu, na něž
tehdy upozorňoval agrární "Večer",
a je to všeobecně znám o této straně,
takže p. posl. Bechyňovi není potřebí
mluviti o zpozděných vlacích. (Posl. Brodecký:
My jsme byli pro sociálně-demokratickou republiku
již dávno, pro Habsburky jsme nebyli nikdy! Posl.
Sedláček: A Munu předsedou! Veselost. Posl.
Johanis: To jsou pro inteligenta přespříliš
slabé argumenty. Specielně Muna nemá u nás
toho zvuku, jaký mu přikládáte!)
Velectění pánové,
nechci se příliš dotýkat bolavých
míst, jen docela krátce upozorňuji, že
teprve včera obsazovali jste jeden mandát, který
nebyl s té strany, o které jsem právě
učinil zmínku. (Posl. Dyk: Šmeral uznal
republiku již o vánocích! Veselost. Posl. Brodecký:
Dyk opora klerikalismu!). Upozorňuji, vážené
shromáždění, na včerejší
řeč předsedy české strany socialistické,
který mluvil o oportunismu v řadách občanských
stran. Zase nemíním sáhat na ta bolavá
místa, ale mám právo z toho vyvozovat důsledky.
Hledejte jednotu národa, hledejte
všecko, co nás pojí, poněvadž trvá
ještě veliká doba. (Výborně!
Potlesk. Hlasy se strany sociálně-demokratické:
To platí pro kazatelny také! Hluk. Předseda
zvoní. Hlasy se strany sociálně demokratické:
Desítileté ženy dáváte podpisovati
na své petice! Od rána do noci jen štvete národ!)
Předseda
(zvoní): Slovo má p. kolega Šrámek.
Posl. dr. Šrámek: Velevážení
pánové ... (Hlas: A dámy!)
Já jsem jich zde právě
teď neviděl. Pardon! (Posl. Zeminová: Já
jsem nepřítel, já nejsem dáma!)
Myslím, že by mělo býti naší
společnou tužbou, abychom ještě nejméně
tak dlouho vytrvali v jednotě národa, která
je hlavním základem veškeré té
úcty, které požíváme na venek
dnes, dokavad nebudeme míti plně zabezpečených
základů své samostatnosti státní
(Výborně!), dokavad se nepřeklene
přes nás také pevná střecha,
která má chrániti náš samostatný
státní život národní. (Tak
jest! Výborně! Potlesk u členů českosl.
strany lidové. Posl. Buříval: To znamená,
že v kostelích nesmíte proti nám štvát!
Posl. Čuřík: Ale vy také ne v "Právu
Lidu". Posl. Aust: Nebo nastane jednou, že vám
budeme v kostele odpovídat! Předseda zvoní.)
Když tedy, vážené
shromáždění, všechny ty věci
uvážíte, myslím, že mohu apelovat
také na váš cit pro spravedlnost, když
opravdu naše zastoupení zde v tomto slavném
shromáždění neodpovídá
síle těch velkých našich řad,
které jdou za námi, (Volání "Výborně!"
u poslanců českosl. strany lidové. Posl.
Aust: To je fata morgana! Posl. Čuřík: Jen
spravedlivé volby na vás! Posl. Vaněk: Nesmíte
mluvit o těch spravedlivých volbách! Posl.
Aust: Už jsou zhasnuta světla na nebi! Předseda
zvoní) když my, velevážení,
přes to, že jsme tak nespravedlivě ... (Posl.
dr. Kubíček: Jen podle zásluhy, jaké
si kdo získal o národ! Tady je každá
strana zastoupena dle své zásluhy o národ!
Posl. Čuřík: Pánové, kapsa
není národ! Posl. dr. Kubíček: Socialistům
nevytýkejte kapsy! Hlas: Ti dostávali nejlepší
vysvědčení od politických úřadů!
(Předseda zvoní) když my, vážené
shromaždění, přes to s plným
sebezapřením jsme přišli a účastnili
se a účastníme práce veškeré
seč síly naše stačí, ve prospěch
naší republiky. (Posl. Pelikán: Ale také
práce osvětové! To je to hlavní! Posl.
Kouša: Nač to sebezapření? Posl. Pelikán:
To je strašné! Posl. Čuřík: Také
chodíme do školy! Posl. Kouša: No, do školy!).
Já Vám, velevážený
pane kolego Pelikáne, který jste asi nebyl přítomen
jednání v Národním výboru,
tom nejužším (Posl. Pelikán: Tam asi
jsem byl!), pravím, že když tehdy všechny
strany se v otázce kooptace vyslovovaly proti, tož
to byla jedna strana, která prohlásila, že
když se na její diktát nepřistoupí,
dále jednání Národního výboru
se nesúčastní. (Hlas: Slyšte!)
To nebyla naše strana. Nám nebylo dáno, co
nám patří. To uznal včera kolega Bechyně
podle cifer beze všeho, vy to uznáváte také.
My jsme však neříkali, že odejdeme. Pracujeme,
seč můžeme, a teď se nám za to
pomalu vysmívá pan kolega Bechyně a praví,
že chodíme zde po špičkách - zde
v této sněmovně. Přejete si pánové,
abychom jednou zabouřili touto sněmovnou? (Posl.
Zeminová: Ano, jen hodně, jen zabuřte! Veselost.
Posl. dr. Stránský: Jen abyste neřinčeli
ostruhami! Posl. Johanis: Jste toho schopen, pane profesore? Hluk).
Pánové nás znají
(Posl. Kopeček: Až moc dobře! Posl. Johanis:
My Vás známe! Chceme, aby lid Vás poznal!
Vy jste na nás posílali lidi alkoholem zpité!)
Předseda
(zvoní): Pane kol. Johanise! Slovo má pan
kol. Šrámek.
Posl. Šrámek: Velectění
pánové, není naším úmyslem
zde bouřit a nebouřili jsme. (Hlas: Ale venku!)
Mluvím o tom, co řekl pan posl. Bechyně.
Dovolte, abych ho upozornil, že právě při
jeho řeči - po moravsku řečeno - ty
naše boty pořádně zavrzaly. (Hlas:
Šamalík tu nebyl!) I když tu nebyl, bylo
to hned pozorovati také na dalších vývodech
páně řečníkových. (Posl.
Zeminová: Ve Vídni jste kuráž neměli!)
Dovolte, snad budeme míti zde takovou
kuráž, když již o té kuráži
naší debatujete, že Vám nebude ani příjemné.
Ale neběží o to, zdali Vám se to bude
líbiti, nebo ne; nám běží o to,
jestli to je ve prospěch národa. (Výborně!
Tak jest! Potlesk.) Tvrdíme, že ještě
nenadešla doba, abychom se rozdvojili, abychom tu velikou
národní dohodu, kterou jsme uzavřeli, zrušili,
než bude po mírové konferenci. (Posl. Buříval:
Ve Vídni jste dělali politiku tichošlápků!)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid. (Posl. Zeminová:
Hlinka štve proti učitelům! Posl. Čuřík:
Hlinka neštve! To jest mučedník. Kdyby nebylo
Hlinky, neměli jsme ani Slovenska! Dr. Markovič:
Hlinka to Slovensko neudělal, on je zradil! Velký
hluk. Předseda opětovně zvoní. Dr.
Markovič: Ten člověk je jeden den kněz,
po druhé něco jiného! Já jsem Slovák!
Výborně! Potlesk. Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím znovu o klid. Pan kol. Šrámek
má slovo.
Posl. Šrámek: Velevážené
dámy a pánové! My jsme dosud na Slovensko
nešli. (Posl. dr. Stránský: Udělali
jste dobře! Jste už tam! Vyhrožovali jste odlukou,
když uděláme reformu manželského
práva! Posl. Sedláček: Národní
Listy si přály, abychom tam šli! Hlas: To jistě
ne!)
My jsme doposud, velevážení,
na Slovensko nešli, my tam nemáme, co bychom tam zodpovídali.
Ale dovolte, když předevčírem
nepřítomný zde Andrej Hlinka byl takovýmto
způsobem napadán, jak se bohužel stalo - (Hlas:
To je nevděčnost! - Nepokoj. - Posl. Zeminová:
On napadal české učitele! Posl. Čuřík:
Kdyby nebylo Hlinky, nemáte nyní Slováky!
- Smích. - To byl Hlinka, který je získal.
Byl zavřen po 2 léta pro Slováky! Jiný
hlas: Co dělal dál? Posl. Markovič: Kdyby
nebylo Masaryka, nebylo by Slováků!)
Dovolte, velectění pánové,
abych konstatoval, že se nás a mne zvláště
velice bolestně dotklo, když takovým, musím
říci, nešetrným způsobem dotkl
se člen předsednictva tak velké strany, jakou
jest československá strana sociálně-demokratická,
cti nepřítomného kolegy sněmovního,
aniž by se byl býval napřed přesvědčil,
jak přesně zněly výroky, které
tento muž ve schůzi - ne ve sněmovně
- skutečně učinil. (Hlas: Vždyť
jsme to četli v "Čechu"! Hluk a nepokoj.)