Jest z toho patrno, že způsob
života, způsob práce dělnických
vrstev a jmenovitě dělnických vrstev a jmenovitě
dělnických žen, v jejichž jménu
se dnes ujímám slova, jest málo znám
příslušníkům této sněmovny.
Ty ženy naše již o 4. hodině musí
vstávati, nežli odejdou do práce. Jak o tom
svědčí rakouské statistiky předválečné,
súčastňovalo se na poli výrobním
50 % všech žen; z těchto 50 % žen dle týchž
statistik, které pracovaly společně s muži
na poli hospodářském, bylo 90 % žen
vdaných, které měly rodiny o 1 - 5 dětech.
Z těchto statistik jest patrno, že česká
dělnická žena byla pilnou, pracovitou ženou.
Dříve než došla za svou denní prací,
měla úkol, aby své děti opatřila
je to případě odnesla na dvě, tři
až čtyři místa, jedno k příbuzným
a jedno k známým, musila pokliditi ve své
domácnosti, musila uvařiti nejnutnější
pokrm a odešla do práce, a vracela se po 12 - 14hodinné
pracovní době, aby teprve pak vykonala své
povinnosti hospodyňské a mateřské.
(Výborně! Hlas: Zemědělské
taky!) I v zemědělství i v průmyslu;
týká se to všech pracovních žen.
Podíváte-li se na stranu druhou,
vidíte, že zatím co jedny ženy pracovaly
16, 18 a také 20 hodin denně - to byla ještě
před válkou, to bylo za války - ... (Posl.
Dyk: Ta žena úředníka také neměla
na růžích ustláno!) ... Byly to
nejen ženy úředníků, které
snad nechodí po práci mimo dům, ale v domáckém
průmyslu musily se súčastniti plnými
svými silami. Súčastnily se při výrobě,
v domáckém průmyslu šitím rukavic,
prádla, šatstva atd. atd. a platilo o nich a jejich
pracovní době, co platilo o práci žen
v průmyslu a zemědělství. Jejich pracovní
doba trvala 14, 16, 18, 20 hodin denně.
Uzákoněním osmihodinové
pracovní doby pro tyto celé legiony žen vlastně
nenastala v jejich stavu žádná změna.
Tyto celé legiony žen budou žíti nadále
způsobem nezákonným, budou dále pracovati
16 až 18 hodin denně, poněvadž poměry
jsou takové, že jinak nelze existovati, než za
takového vykonávání práce.
Ale neslyšeli jsme zde mluviti, že by se měl
přijmouti zákon, kterým by bylo uloženo,
aby těm ženám, které do 10 hodin hoví
si v poduškách, které 2 až 3 hodiny ztráví
líčením, které všechny své
povinnosti mateřské a hospodyňské
dají za sebe vykonávati, že těmto ženám
by se mělo zákonem uložiti, že také
ony jsou povinny pracovati v republice (Výborně!),
že také ony své povinnosti mateřské
a hospodyňské nanejméně mají
vykonávati samy, že to je ta nejmenší
míra, která se může jako míra
práce v republice ženám uložiti. (Výborně!)
My jsme také neslyšeli, že
by byl vyšel z řad těch kazatelů, kteří
kázali lenost, nepracovitost a otupělost a nechuť
k práci u dělnictva, že by byl z jejich řad
vyšel návrh aneb jen pokárání
pro tu mládež ženskou i mužskou, která
po korsech, kavárnách, hernách tráví
drahý čas, zatím co vidíte na ulicích
a v polích 70- a 80leté starce, klesající
pod tíhou koštěte nebo motyky ještě
na sklonku života pracovati, aby získali kousek chleba.
Vidíte mládež voziti se v automobilech a kočárech
ku sportu za tím účelem, aby přebytečnou
sílu nashromážděnou tím pohodlným
životem a vydatným vyživováním
nějakým způsobem vybila. (Výborně!
Potlesk.)
Mluví-li se o nechuti dělnictva
ku práci, bylo nutno pokárati s této tribuny
také tyto zjevy, které ovšem do té doby
nikdo z těch, kdo dělnictvo kárali z nedostatku
pracovitosti, neviděli a pohoršeni se jimi necítili.
Dělnictvo tyto rozpory však velice dobře vidí
a, jestli takový chuďas (Posl. Dyk: Já Vám
přinesu stenografický protokol, můžete
si to přečíst!) jedině vidí,
že při své nesmírné práci
nedostává se mu ani nejnutnějších
prostředků životních, zatím co
na druhé straně tisíce zahálčivých
žen, ženské i mužské mládeže,
i mužů dospělých žije v přepychu,
tím jest vysvětlitelno, že chuť a láska
ku práci tímto se nepovzbuzuje, nedostává
se ku práci citu, dostavuje se nechuť a tomu dělníku
se zdá, že je dobře naučiti se nepracovati,
aby člověk mohl býti živ tak, aby neumíral
hlady.
Vážení pánové!
Také pokud se týče nerovnosti kulturní
u těch všech, kterým se zdá, že
té příležitosti ku kratochvílím
dostává se dělníkům a příslušníkům
nejnižších sociálních vrstev příliš
mnoho, nebylo s této tribuny ještě promluveno.
Celé legiony našich mladých dívek a
našich mladých hochů jsou právě
tiskem měšťanských stran a tiskem klerikálním
neustále kárány, že ve výběru
svých zábav nejsou vybíraví, že
si libují v sensacechtivosti, demoralisaci, pitkách,
tančírnách atd. A přece až po
tu dobu nikde nebylo učiněno opatření,
aby těmto lidem se umožnila cesta k velikému
chrámu, k tomu největšímu, co lidský
duch, lidské nadšení vytvořily nejkrásnějšího.
K tomu velikému chrámu kultury cesty se jenom ukázaly,
prameny jenom otevřely a škola obecná, měšťanská,
pokračovací, zkrátka všecko školství
až po tu dobu mělo jen jedinou snahu: uschopniti člověka,
aby byl co nejlepším předmětem k vykořisťování.
(Výborně!) Naučili nás práci
a starali se o to, aby schopnost naši k práci vychovali
v nejintensivnější míře. avšak
aby nám dali také něco z toho, čím
život náš by se stal krásným, na
to zapomněli docela.
Tisíce, statisíce a všecky
ty děti, které vycházejí z obecných
i měšťanských škol, vycházejí
prosty ponětí o tom, co znamená nebo znamenala
by v rukou jejich krásná kniha. Nikdo je nenaučil
hodnotit krásu krásné knihy. Nikdo je nenaučil
hodnotiti krásu umění malířského,
umění sochařského, nikdo je nenaučil
hodnotiti, vnímat krásu hudby, nikdo je nenaučil
ani tolik, aby vnímaly krásu přírody.
Ve věku do 14 let snad není ani schopen ten mladý
člověk, aby se naučil vnímat tyto
krásy. Ale pak zde byla jistě povinnost, tomuto
člověku po projití školy obecné
a měšťanské poskytnouti příležitost,
aby poznal cesty a prameny, aby se uschopnila jeho mysl chápati
krásy toho, co až po tu dobu dávalo umění
a kultura jenom těm několika šťastným,
kteří měli dostatek prostředků,
byli dostatečně hýčkáni lidskou
společností, aby mohli navštěvovati
školy střední anebo školy umělecké.
Chudým příslušníkům
sociálních vrstev nedala se po tu dobu ani příležitost,
aby po dni práce vlastní pílí mohli
se s těmito kulturními poklady seznamovati, poněvadž
zpravidla jejich práce trvala od 4. hod. ranní do
10. večerní (Tak jest!). A trvala-li kratší
dobu, pak to byla jistě práce tak vyčerpávající,
že přišli domů a necítili jiné
potřeby, než vrhnouti se na lůžko a odespat
si těch pár hodin, aby ráno mohli v dřině
pokračovati.
To byl jistě veliký zločin
celé lidské společnosti, to jest veliká
nerovnost kulturní, proti které musíme protestovati
a jejíž nápravy se musíme domáhati.
A mně se zdá, vážení pánové,
že právě obce a že právě
ženy v obcích jsou povolány k tomu, aby otevřenýma
očima a pracovitou rukou pomáhaly k ostranění
této křivdy, křivdy, kterou působí
nerovné a nedemokratické rozdělení
práce a nerovné a nedemokratické rozdělení
požitků. Zatím co jedni jsou nuceni pouze k
práci, druží mají možnost užívat
všeho, - abstrahuji, nezávidím, nechci mluviti
o tom, co tělesného mohou si dopřáti
- ale závidím a se mnou statisíce jiných,
oč kulturně, oč umělecky je život
malého člověka oloupen. (Výborně!
Potlesk.)
České ženy, pokud mám
právo jménem jejich mluvit, české
ženy ze socialistických stran jsou naplněny
radostí, že konečně se dostane jim práva,
aby do uspořádání všech věcí
promluviti mohly.
Začínaje již uspořádáním
tržnictví našeho, mají jistě nejodůvodněnější
právo žádat, aby jejich názory byly
slyšeny. Zvláště za doby války
jsme se přesvědčili, jak nedostatečná
úprava tržnictví, jak nedostatečné
řády tržní, jak - abych tak řekla
- třídní užívání
a vykládání zákonů působí
v našich kuchyních a na našich plotnách.
Měli jsme a máme zákony
o dohledu na váhy, o dohledu na míry, o dohledu
na trhy, o dohledu na prodej, avšak poněvadž
vykládání a provádění
těchto zákonů měli v rukou právě
pouze ti, kteří byli tímto prováděním
zákonů také postiženi, viděli
jsme, že právě proto za doby války celé
tisíce chudých lidí zmíraly v pravdě
hladem, že se olupovaly celé tisíce chudých
lidí o poslední svůj majetek na úkor
těch, kdo vlastnili obchody, provozovali prodej potravin,
již ve městech a obcích tím, že
na jejich práci na tomto poli nebylo dozíráno.
Tržnictví naše potřebuje pronikavé
úpravy, pronikavé správy a pronikavého
dozoru (Posl. Zeminová: Ženského dozoru!)
a bez součinnosti a kontroly žen se ničeho
nevykoná.
Právě tak opatření
naší mládeže v obcích potřebuje
pevné a milosrdné ruky ženiny. Statistika rakouská
dokázala, že ženy z 50 % jsou nuceny mimo dům
v zemědělství a průmyslu hledati si
doplnění mzdy mužovy. O jejich děti
však v té době nebylo žádným
způsobem ve statisících obcí postaráno.
Ženy vyrůstaly v prachu silnic a blátě
škarp aneb pod vedením životu odloučených
a odcizených jeptišek, a i na tomto i na onom poli
propadaly zkáze, jak na silnicích, tak i v útulcích,
řízených jeptiškami, zmrzačily
se tělesně i duševně.
Včera zde řekl jeden z pánů
příslušníků katolické
strany, že mladí ministranti bývají
ve své dospělosti lumpy. Jest to příznačno,
že právě ti pánové se k tomu
přiznávají, že právě oni
jsou to, kteří ukládají takové
jádro do duše dítěte, že při
rozvinutí zlumpačí, místo co by se
mělo zdokonaliti. (Posl. Kouša: Vidí faráře
z blízka!) Ano, to je to, že vidí ty věci
všechny příliš z blízka. (Posl.
dr. Šrámek: Patrně to není u všech
stejné, poněvadž pan posl. Vaněk byl
také ministrantem!) To je jedna čestná
výjimka. (Posl. Němec: Výjimky potvrzují
pravidlo! Veselost. Předseda zvoní.)
V tom okamžiku, kdy žena dostane
volební právo do obcí, jsem přesvědčena,
že žena se také všude postará, aby
v obcích bylo postaráno o dítě od
jeho narození až po jeho dokonalou výchovu
příslušným způsobem co nejprospěšněji.
(Poslanec Čuřík: "Červánkami"
se nevychovávají!) "Červánky"
vychovaly velmi mnoho dobrých lidí. (Posl. Zeminová:
Ano, a sociálního demokrata Vaňka hned a
Drozda vychoval "Čech"! Výborně!
Veselost.)
Pracující ženy mají
nutkavou potřebu toho, aby v každé obci, v
každém obecním zastupitelstvu bylo shromážděno
několik žen, které by se staraly o mládež
po stránce duševní i tělesné.
Po stránce tělesné tím, že by
ženy ostatní poučovaly, že by zřizovaly
pro ně školy matek, že by je vychovávaly,
aby mohly býti platnými členy lidské
společnosti. Až po tu dobu k tomuto důležitému
úkolu ženy nijakým způsobem se nevychovávaly.
Ženy v obecních zastupitelstvech
mají vítanou příležitost, aby
mohly působiti k tomu, aby ženám toho, čeho
se jim nedalo až po tu dobu ani ve školství,
ani mimo školství, se konečně dostalo
zvláštním zřízením, aby
byly pro ně zřízeny školy matek, aby
byly zřízeny pro jejich děti útulky
a to nejenom tu a tam někde, ale všude (Posl. Zeminová:
Výborně!), aby byly zřízeny opatrovny,
aby byly zřízeny útulky pro děti školou
povinné, které za nepřítomnosti matek
toulaly se po ulici a mrzačily se na duchu a těle.
(Posl. Čuřík: A tancovali! Hlas: Z toho
máte největší strach! Posl. Němec:
Oni netancují, dělají jiné věci!
Páter Albán Schachleitner! Hlas: Vždyť
z těch tancovaček koukají vždycky kopulace!
to je kšeft! Veselost. Předseda zvoní.)
Je potřebí, aby byly pro ženy
pracující zřízeny všude prádelny
a kuchyně, ovšem ne válečné,
ale takové, aby vyhovovaly potřebám chudého
člověka. Při tom ale nesmějí
býti tyto potřeby sníženy na nejnižší
míru. Je potřebí, aby v každé
obci bylo postaráno o dostatek mléka pro kojence,
je potřebí, aby v každé obci, zejména
v Praze, bylo postaráno o dostatek útulků
pro staré práce neschopné a nemocné.
Ovšem víme, že na tyto
úlohy obce nestačí, my víme, že
pro ty úkoly, mají-li býti opravdu demokratické,
pro všechny obce přístupné, musí
býti sáhnuto k příspěvku státnímu,
že tyto povinnosti budou musit být nějakým
způsobem postátněny, ale přece vždycky
to budou ženy, které v každé obci budou
musit ukazovat státu to, čeho obec nezbytně
potřebuje. Bez pomoci státu, bez postátnění
této povinnosti lidumilné nevěříme,
že by obce mohly učiniti této povinnosti zadost.
Také školství musí
býti vybudováno ve všech obcích státními
prostředky. Bude to také jednou povinností
ženy, aby školství bylo rovnoměrně
a demokraticky přístupno všem příslušníkům
národa, ne aby příslušníci malých
obcí byli vyloučeni z dobrodiní, státi
se účastnými toho, čeho školství
poskytuje.
Vážení pánové!
To jsou jen ve stručném náčrtu úkoly,
které my jako ženy vidíme, že vyrůstají
před námi v tom okamžiku, kdy se nám
otevřely brány obecních a okresních
zastupitelstev. My jsme přesvědčeny, že
těmto úkolům také plně dostojíme,
že ženy nikde se neobjeví, nikde se neosvědčí
jako živel rušivý, ale že dle své
přirozenosti, dle své přímočárnosti
a nekompromisnosti svých povah budou působiti k
tomu, aby harmonie celku nebyla porušena. (Výborně!)
Víme dobře, že zatím
co mužové budou zírati do daleka budoucnosti,
budou ženy počítati o přítomnosti
a potřebách okamžiku, doplňovati to,
co mužové až do té doby zapomněly
učiniti. Pečovati o to základní, o
dítě a o rodinu; o dítě, aby nejen,
když se zrodilo, vyrostlo po stránce tělesné
ve zdravého občana, ale aby po stránce duševní
vyrostlo v občana s nejrozšířenějšími
obzory a také po stránce lidské tomuto občanu
bylo umožněno, aby využil z toho života
také něco pro sebe, aby život neplynul pro
něho jen v povinnosti k ostatním, ale také
v právu, těšiti se z toho života samého.
V intensivní práci chceme
hledat smysl své existence, ve velikém souzvuku
všech pracovních složek národa chce žena
obroditi své probuzené srdce, do harmonie této
hudby chce vznésti nejhoroucnější tony,
nejhoroucnější světla, jimiž hárá
její nitro. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Předseda
(zvoní): Dalším řečníkem
v listině zaneseným jest pan kolega dr. Šrámek.
Uděluji mu slovo (zvoní).
Posl. dr. Šrámek: Slavné
Národní shromáždění!
Včera, když náš
zástupce klubovní ohlašoval řadu změn,
které navrhne za náš klub vůči
předložené nám osnově zákona
ústavním výborem, nervosa jakási ukázala
se a uvažovalo se dokonce - aspoň slova ta bylo slyšeti
- o menší loyálnosti naší, že
přicházíme se změnami do plena a chceme,
ne sice rušiti, ale zdržovati jednání
a vyřízení této tak významné
předlohy.
Tu dovoluji si slavnému Národnímu
shromáždění oznámiti, že
nám ani ve snách nenapadlo, zdržovati projednávání
tolik významné předlohy, ale že jinak
zase nedovedeme podceňovati jednání plena
takovýmto způsobem, že by nebylo možno
přinésti sem návrhů, zvláště
ne těch, se kterými jsme neprorazili při
jednání ve výboru samém.
Prosím také, aby vůbec
nebyla znehodnocována tato sněmovna takovým
požadavkem, aby se zde jen a jediné mluvilo a hlasovalo
a nesmělo nic navrhovati. (Výborně!).
Přicházíme-li tudíž
s některými změnami, jest to, myslím,
docela loyálním naším právem
a já dnes jen na jednu z těchto změn bych
rád poukázal: na význam, který celé
naše hnutí dává, nové, ovšem
lidské a proto přece jen nedokonalé spravedlnosti,
která má nyní zavládnouti při
rozdělování mocenských práv.
Bylo zde včera řečeno
a opakováno několika řečníky,
že nám běží o základní
kámen celé naší ústavní
budovy. Víme to všichni, že nebudujeme pouze
dnes hlavních zásad volebního práva
do obecních zastupitelstev, nýbrž že zároveň
již klademe základní kameny také pro
volební právo do svého příštího
zákonodárného sněmu. A právě
proto záleží tolik na tom, abychom o těchto
věcech zde opravdu neobyčejně vážně
si promluvili v posledním stadiu, ve kterém věci
projednáváme. A tu dovolte, abych směl položiti
neobyčejně velký důraz na to, že
my, a jak vím, celá sněmovna právě
v poměrnosti nového volebního práva
vidíme vymoženost z největších,
kterou zavádíme do své nové republiky,
poněvadž v tom vidíme nejdokonalejší
- já nepravím dokonalou, ale nejdokonalejší
- soustavu volební za daných našich poměrů.
Chceme, aby opravdu spravedlnost přidělovala poměrný
všem úděl na moci politické, a to všude,
ve všech sborech, do kterých náš republikánský
občan nebo občanka volí. Také občanka,
a tu jsme pro plné rovné právo žen.
Nejsme pro to, jak snad bylo včera zdůrazňováno
podle knihy kdysi Bebelovy, že my budeme mít, prý
aspoň při těch prvých volbách,
z volebního práva ženského největší
poměrně úspěch, nýbrž
proto, že jsme plně přesvědčeni
o stejnocennosti žen a povinnosti nás všech,
abychom, kdyby skutečně ta neb ona vrstva našich
žen a dívek nebyla dosud dosti politicky vyspělá,
zavedením práva a povinnosti volební donutili
všecky tábory národa, starati se o tuto politickou
výchovu žen.
(Posl. Zeminová: My jsme ženy
vzdělávali po 20 let a teď jste se začali
teprve o to starati, abyste lovili! Posl. dr. Stránský:
Proč nezrovnoprávníte ženy také
v církvi? Hluk a nepokoj. Dr. Velich: Mulier taceat in
ecclesia.)
Velectěný pane kolego, dostal
jste již svou odpověď. Já nemluvím
zde o církevních záležitostech, nýbrž
o záležitostech státních a obecních.
(Posl. Zeminová: Ale s kazatelen se do těchto
věcí pletete!) A jestliže velectěná
kolegyně praví, že již vzděláváte
ženu po 20 let, tedy ani s její strany není
o tom pochybnosti, že je na čase, aby žena volební
právo opravdu plně měla, právo rovné
s muži. (Posl. dr. Stránský: Proč
ne také v církvi?) Pravil jsem již, že
na to bylo odpověděno pánem z jiného
tábora a nemusím já, maje půl hodiny
času, obírati se tím dále. (Výborně!)
My jsme pro to, slavná sněmovno,
aby všem a všude stejně bylo naměřeno
politické moci, a proto také jsme podali návrh
a podáváme ho znova, aby poměrnost voleb
zavedena byla všude (Výborně!), ve všech
obcích, i nejmenších. (Výborně!
Potlesk.)