Můžeme říci
docela otevřeně a jasně na adresu celého
socialistického světa: My trváme na svém
prohlášení plně a jsme si plně
vědomi toho, co jsme řekli, jsme si plně
vědomi oněch důsledků. My trváme
na něm proto, poněvadž si přejeme ono
sjednocení celého socialistického světa
na ideálním podkladě, na podkladě
čistoty socialismu, na podkladě očistění
socialismu českého ode všech vlivů cizích,
zahraničních, ode všeho vlivu - řekl
bych - berlínského, ale také ode všech
vlivů vnitřních.
Proto budeme se snažiti, aby
národ byl osvobozen nejen od svých nepřátel
cizích, nýbrž také od nepřátel
vnitřních, k nimž ještě přijdu
ve své řeči, tak také aby idea, za
kterou jdeme a za kterou jistě půjde celý
český socialistický svět, byla naprosto
neodvislá, naprosto čistá, abychom mohli
s ní přijíti jako svobodný národ
mezi svobodné národy jiné, kteří
si představují jiné vztahy státní
a mezistátní, než jaké byly před
touto katastrofou světovou. (Výborně!
Potlesk.)
To ovšem neznamená, že
bychom nechtěli míti nic společného
se stranou české sociální demokracie,
naopak to znamená, že máme tolik kuráže
a mužnosti, jeden druhému říci do očí
veřejně, co se nám nelíbí na
jednom a co se nám nelíbí na druhém.
Stalo-li se v důsledku tohoto prohlášení
našeho něco v socialistickém bloku, nebo
dokonce v jednotlivých stranách, pak jest to jistě
záležitostí bloku socialistického (Výborně!),
jest to záležitostí súčastněných
na něm stran a strana ani jedna, ani druhá, ani
blok socialistický nemusí čekati na nějaké
odsouzení od strany jedné, nebo na nějaké
pochválení se strany druhé. (Výborně!
Správně!)
Ovšem, aby bylo docela jasno,
prohlašujeme: že v budoucnosti se budeme starati a myslím,
že všechny socialistické strany a strana pokroková,
která jest s námi v práci spřízněna
- a snad i do jisté míry programově - že
se budeme starati všemi silami o to, aby za všech okolností
i za okolností eventuelních obětí
na té, či oné straně nedošlo
v dohledné době k bratrovražednému boji
mezi českým proletariátem, který bude
potřebovat do budoucna sil k docela jiným věcem,
jenom ne k boji mezi sebou. (Výborně! Potlesk).
My jsme, slavné shromáždění,
učinili prohlášení určité
o oportunismu a ku podivu strany měšťanské
viděly v prohlášení našem jen oportunismus
Šmeralův, ale žádný jiný
oportunismus neviděly, ačkoli o této věci
nutno několik objasnění. Kdyby byly měšťanské
strany pochopily nás správně a plně,
nebyly by tolik jásaly po našem prohlášení,
poněvadž by si musily uvědomiti, že mají
ve svých stranách oportunismu více než
dosti. (Hlasy: Měly! Jiné hlasy: Mají!)
A nejen že ho neodklidily, nýbrž svým
vlivem dosazovaly své oportunisty na vysoká, důležitá
místa úřednická v československé
republice (Výborně!), ba dokonce strany tyto
vyslaly bývalé oportunisty i do Národního
shromáždění. (Hlasy: Jmenovat! Jiné
hlasy: Švehla! Mattuš!) Ale ty strany znají
je lépe než my, budeme vidět, co dále
se z toho vyvine. (Hlasy: Mezi oportunistou a oportunistou
je rozdíl!) Máte pravdu, já na ten rozdíl
přijdu! O oportunismu, velectění přátelé,
máme své názory. Proč? Poněvadž
jsme byli přímými účastníky
oportunismu českého před převratem
z 28. října minulého roku a měli jsme
s ním velmi mnoho co dělat. Když před
převratem v bývalé říšské
radě vídeňské nalézal se národ
náš v nejchoulostivější situaci,
když v době té cizina poslouchala nejcitlivějšíma
ušima, bylo v českém poselstvu tolik oportunismu,
ze jsme musili hlasování o taktice českého
svazu ze strachu, abychom věc národa na vídeňských
parketách a ve vídeňském salonu neprohráli,
přenést do Prahy. Vždyť se mnozí
kolegové, kteří byli ve Vídni, na
to pamatují velmi dobře.
Ba ještě v Praze hrozilo
určité nebezpečí, kterému chtěli
jsme - otevřeně to řeknu - čeliti
po případě organisováním ulice
proti českým oportunistům. (Výborně!)
A myslíte, že poměry dnes tak radikálně
se změnily? A myslíte, že dnes je jen jeden
český oportunismus, a to oportunismus Šmeralův?
Nikoli: my známe ještě další české
oportunisty, my známe lidi, kteří se před
28. říjnem báli ve Vídni dýchat
nahlas, my známe české oportunisty, kteří
před státním převratem seděli
ve vídeňských a pražských centrálách
a pomáhali Rakousku drancovati země české
(Tak jest!), my známe oportunisty, kteří
před 28. říjnem tupili Masaryka ve svých
listech (Výborně!) a lísali se k císaři
Karlovi (Slyšte!), my známe oportunisty, kteří
před 28. říjnem nemohli se dosti vynachváliti
rakouské dynastie, modlíce se za ni v kostelích
a na kazatelnách - a dnes tito lidé jsou velkými
republikány a hledí strhnouti vedení státu
do svých rukou nejen proto, aby dostali většinu
neb vliv v tomto sboru, ale - co hlavního - ve správě
úřadů československé republiky.
(Výborně! Potlesk.)
Naše prohlášení
o oportunismu platilo na všechny strany a jsem přesvědčen
o jedné věci: jestliže ta či ona strana
odklidila ze svých řad oportunisty (Hlas: My
jsme čistili ocelovým kartáčem!),
co zatím mnozí ještě ve vedení
politickém zůstali, národ očistí
je dokonale, jen jak dostane hlasovací lístek do
ruky. (Výborně!) My aspoň - a mám
za to, že celý socialistický blok, bude se
o to starati, aby v československé republice byli
lidé na všechny strany celí. (Výborně!)
Při této věci
upozorňuji na jedno. Pan dr. Stránský
se nás ve své minulé řeči
ptal, proti komu chceme brániti republiku se zbraní
v ruce. A my říkáme docela otevřeně:
nejen proti tomu proudu nezdravého bolševismu, ale
také proti takovému černožlutém
oportunismu (Hluk. Předseda zvoní), proti
černožlutému...
Předseda
(zvoní): Prosil bych o klid!
Posl. Slavíček (pokračuje):
...proti dravému kapitalismu a proti všem těm
škodlivým vlivům, které ještě
mohou v československé republice hlavy pozvedati.
My známe české oportunisty... (Hluk.)
Včera před převratem klaněli se Vídni.
(Hluk; předseda zvoní.), včera klaněli
se Vídni... (Výkřiky posl. Jiráska.)
Předseda:
Pane kolego Jirásku, prosím o klid.
Posl. Slavíček (pokračuje):
...včera klaněli se Vídni, vídeňskému
centralismu, dnes se klaní československé
republice, a tito oportunisté jsou schopni zítra
se klaněti nejčernější reakci,
kdyby u nás zvedla hlavu. (Výborně! Potlesk.)
Oproti těmto i proti druhým škodlivým
vlivům platilo naše prohlášení
o oportunismu.
Při minulé debatě
(Nepokoj) dotkly se některé strany naší
strany a specielně byl to mluvčí české
státoprávní demokracie, který udělal
nám poklonu, za kterou jsem mu poděkoval již
tehdy a poděkuji mu ještě dnes a poklonu oplácím
poklonou. Jen ovšem s tím rozdílem, že
my máme svůj názor o české
státoprávní demokracii ucelený a vyhraněný,
kdežto u české státoprávní
demokracie názor na socialismus a naši stranu jest
předmětem kombinací různých
a z důvodů minulosti. Ten názor není
tedy ucelený, neboť kdyby tomu tak bylo, tak by "Národní
Listy" na jedné straně nepsaly, že si
přejí vyjasnění v našem národě,
že si přejí sloučení socialistů
v jednu stranu, že by tím nastalo vyjasnění
a že by se tím zjednodušily politické
poměry. Na druhé straně však ale dr.
Stránský projevil až nápadnou radost
nad tím, že určité rozladění
mezi socialistickým blokem nastalo po známém
sjezdovém prohlášení a konec jeho řeči
byl: "Prosíme vás, věřte nám!",
což opakoval asi třikráte, patrně v
přesvědčení, že my opravdu české
státoprávní demokracii v určitých
věcech nevěříme. V tom jest ten rozdíl
mezi námi, v nazírání na strany u
nás i tam. Ale budiž poznamenáno hned a předem:
o české státoprávní demokracii
máme ustálené své vědomí
v tom směru, že ji plně považujeme
za stranu pokrokovou (Tak jest!), že ji plně
považujeme za stranu, která opravdu miluje svůj
národ, považujeme ji za stranu, schopnou všech
obětí pro republiku. Jen o některých
věcech se nemůžeme shodnouti a myslím,
že se neshodneme. (Hlas: Nikdy, pokud se týká
kapsy!) Kdyby pan dr. Stránský říkal:
"Věřte nám, věřte nám!"
a jeho řeč byla sebe více zabarvena socialisticky
(Hlas: Englišův program!), v tomto směru
uvěříme mu jen tenkráte, až se
přesvědčíme jako svatý Tomáš
podle písma svatého, když vložil ruku
do rány Kristovy, uvěříme, až
vložíme ruku do rány České státoprávní
demokracie, podobné jámě v jejích
kapsách, kterou hodlá učiniti hospodářský
socialismus budoucnosti. Po této stránce snad uvěříme,
ale o jedné věci se snad neshodneme nikdy, a to
je názor o středním stavu našeho lidu,
o živnostnictvu a o úřednictvu.
Česká státoprávní
demokracie nepřestává dokazovati, že
živnostník nemůže býti socialistou,
že úředník nepatří mezi
proletáře, my zase na druhé straně
snažíme se a budeme se snažiti plánovitě,
programově a prakticky ukázati, že u socialistů
dýše se volněji i střednímu stavu,
ať je to rolník malý, ať je to živnostník
malý, ať je to třeba úředník.
(Výkřik: Moc daleko slova od skutků!)
Po skutcích poznáte je, říká
se a, pane kolego, vám radím jednu věc: než
budete kritisovati práci živnostnictva, informujte
se a jistě dojdete k úplně jinému
názoru, než máte dnes.
Ve výboru - reaguji na výkřik
- živnostenském, o čem se jednalo? Mluvil tam
někdo proti živnostnictvu? (Hlas: Ale skutky nejsou
žádné!) Má je v rukou vláda
a dostaneme je do rukou snad příští
týden. Není v tom vina socialistův a programu
našeho a jestliže ve výboru živnostenském,
kde se jednalo o poválečném úvěru
živnostnictvu, navrhovalo se také, aby i dělník
byl súčastněn na poválečném
úvěru, jemuž válka znemožnila státi
se samostatným, je to jistě jen šlechetný
názor a jen spravedlivé. (Potlesk. Výborně!)
Několik slov snad mi dovolí
moji přátelé, aspoň osobní
přátelé ze strany agrární na
prohlášení "Večera" o straně
naší. (Hlas: To jest volební řád?)
Pane kolego, jest viděti, že si nevšímáte
jiných řečníků; řekl
jsem to a opakuji: i když se projednávají věci
programové, jako červená nit v jednání
sněmovním vždy byla, jest a bude určitá
idea politická, která se nikdy neztratí,
zejména ne tenkrát, když se jedná o
nějakou předlohu zákona v generální
debatě. Až se bude jednati ve specielní debatě,
snad byla vaše poznámka na místě, ale
teď ne.
Upozorňuji, že strana
agrární se na nás dívá někdy
také špatně a když ne strana, tak "Večer",
a hledí využíti mnohých momentů
politických k určité škodě celého
národa, to se ví, že také k určité
škodě naší.
Že strana agrární
měla by snad z toho radost a i zájem, kdyby se socialistický
blok rozbil těsně před volbami do obcí,
to jest možné. (Odpor) Proč? My k tomu
přijdeme, a sice mohlo by to býti proto, poněvadž
půjdou-li socialisté společně do voleb
do obcí, já nevím, pánové,
ale myslím, že stranu agrární někde
pocuchají pěkně. (Výkřiky.)
To je můj osobní dojem. Ale to je vedlejší,
o to mně nejde. Mně jde o něco docela jiného
a sice o to, že i u strany agrární vidíme
určitý proces politický i duševní
jako u nás, jako u sociální demokracie i
u státoprávní demokracie a strana agrární
tedy určitě, když ne ona, aspoň část
žurnalistiky měla by si přece jen někdy
kritice ukládati určité reservy a neosobovati
si tolik práva, řekl bych, mentorského. Proč?
Prostě z toho jednoduchého důvodu: u strany
agrární - a my to s díkem kvitujeme - jest
duševní proud k lepšímu, poněvadž
ve straně této, které namnoze kdysi před
lety nejvyšší politikou byly subvence a celní
šraňky, začíná politické
proudění k pokrokovosti, k velikým směrnicím
politickým, ba řekl bych, i státním.
Říkám ještě jednou: rádi
to vítáme, tím spíše, poněvadž,
nezapomeňte, my nebudeme tu sedět vždy tak
kamarádsky jako nyní. Ony přijdou mnohé
věci, které nás rozdělí opravdu
na levo a na pravo. Ale není třeba jich vyvolávati,
přijdou samy.
My tu nebudeme seděti tak
kamarádsky; přijdou sem Němci, přijdou
sem Maďaři, snad i Poláci a pak budeme musit
politicky trochu jinak mysliti a trochu event. i jinak jednati
a proto rádi vidíme tu myšlenku politického
proudění (Výkřiky), politického
proudění nahoru.
Ale, pánové, právě,
protože považujeme stranu agrární za stranu
v kulturních věcech s námi téměř
úplně souhlasící, za stranu, která
té tradici subvenční odvyká a zatracuje
ji stejně v zásadě s námi, protože
strana agrární nám podává ruku
v potírání té lichvy (Hlas: Pozdě,
ale přece! Měl jste býti dopoledne v železničním
výboru! To bylo totéž! Výkřiky.)
Nikdy není pozdě - přece jen, přátelé,
myslím, že pan ministr orby, representant strany agrární,
přece neměl postupovati tak bojovně a přece
si měl vzpomenouti, že není přece ve
vídeňském parlamentě, nýbrž
v československé republice. To si myslím,
a ten dojem to na mne dělá.
Pan ministr Prášek
ve své řeči měl býti pamětliv
jedné zajímavé věci, která
přijde: že vedle jeho velkostatku nebudou již
sousediti knížata a hrabata, nýbrž malý
zemědělský lid, zůstane-li panu ministru
orby vůbec jeho velkostatek při socialisaci půdy
(Hlas: On jej dá první k disposici!); proto
přes to, že rádi vítáme tento
duševní a politický proces nahoru, toto nás
jaksi rozladilo; proto říkáme, chce-li si
někdo činiti právo na kontrolu, kritiku a
řekl bych v dosavadním směru jiným
stranám politickým: nejdříve má
kritiku a důsledky provésti ve straně vlastní.
O agrárnících
bych chtěl říci jenom ještě tolik,
pánové: Přejeme si jistě silného
zemědělského stavu. (To je správné!)
A není to pravda, že si přejeme zproletarisování
na nejnižší hospodářské
niveau nejen rolnictva, nýbrž také živnostnictva
a průmyslu, nýbrž nám jde o prostředky,
a kdo je má v rukou? O nic jiného, než o tuto
věc.
Jednu věc ale přece
jenom nemile neseme, přátelé, a ta je, jsou-li
pravdivy zprávy novinářské, že
se ještě dnes musí rekvirovat na venku za asistence
vojenské (Tak jest!). Pak to jistě je špatný
důkaz lásky k republice, špatný důkaz
lásky k národu. A to bychom si nepřáli
(Odpor u agrárníků. Předseda zvoní.
Hluk). Jistě každý musí býti
živ. Chápeme to. (Hlas: Co budete dělat
za rok, to uvidíte!) Ale také lidé ve
městech, i kdybyste měli tam jen polovici, jísti
musí, to je žaludek, který se nakrmit musí,
stůj co stůj. (Odpor u agrárníků.
Hlas: Když se ve Vídni rekvirovalo, tak se neříkalo
nic! Pamatujeme si, jaké pánové z obilního
ústavu vydávali brožury! Hluk.)
Předseda:
Slovo má p. koll. Slavíček!
Posl. Slavíček:
Já bych si přál, aby pro budoucnost právě
proto, než přijdou zástupcové ostatní
ještě do Národního shromáždění,
bylo mezi námi jasno a to jasno se snažíme
vznésti docela striktním, konkrétním,
programovým, nezáludným prohlášením
i na sjezdu i ve sněmovně a nic nás více
nebude těšiti, než když učiníte
vy totéž o straně naší. Jenom bych
prosil o jednu věc: kollegialita za kollegialitu. Nějaké
poťouchlé pochvalování si strany naší,
nějaké záludné, řekl bych,
strkání nějakého záludného
úmyslu straně naší, to nedělejte,
poněvadž jest to nedůstojné v nynější
době, ale nejméně to přijme naše
strana. Strana šla svou cestou a půjde jistě;
opakuji ještě jednou: bude nám to jen milé,
když docela otevřené prohlášení
učiníte i vy! (Hluk. Předseda zvoní).
Jednu věc však přece
jenom bych chtěl ještě zde konstatovati, a
sice vracím se zase k předloze zákona. Jestli
všechny strany se šikují do voleb, jest to pochopitelno.
Žádná strana však nedělá
to tak okatě, zneužívajíc náboženské
immunity, jako to dělá lidová strana. Proti
tomu musíme protestovati se vším důrazem
a poukazuji na následky, které by eventuelně
z agitace té vzešly.
Byl jsem na několika schůzích
v posledních dnech na venkově, posledně v
Horních Beřkovicích. Koho to interesuje,
dopište si tam a dejte se informovat, jak se tam agituje
ve straně této: (Hlas: V Krumlově
povídal farář: Pro nás neplatí
ministerská nařízení, nýbrž
božská nařízení! Jiný
hlas: To je výmysl! Nelhat! Hlas: Máme důkaz!
Máme na to svědky! Jiný hlas: Já vám
zase dokáži, že to není pravda!).
Jestliže jsme, pánové,
toho přesvědčení, že duševní
život, že náboženství nepatří
do hospody, také kategoricky prohlašujeme, že
nestrpíme a nebudeme trpěti, aby politika byla tahána
do kostelův a na kazatelnu. (Výborně!
Potlesk.)
Zdali věříme
v jejich programovost, v jejich socialismus atd., tím se
nechci zabývat, poněvadž nemám prostě
na to času, jsa napomínán, abych skončil.
My jim nevěříme, říkám
otevřeně. (Hlas: To je vaše věc!)
Ano, to jest naše věc. (Hlas: To říkal
již Havlíček! Posl. Sedláček:
Vy nevěříte nám, my nevěříme
vám!) To jest pochopitelno.
Ale, pánové, činím
vás pozorny na jedno nebezpečí. Lid má
této agitace a zneužívání immunity
náboženské až po krk (Tak jest!)
a na venkově se chystá hromadně jíti
do kostelův a zavésti politické debaty v
kostelích samých. (Hlasy: To provedeme!)
A my bychom se mohli dožíti, kdyby lidová strana
nepřestala agitovati pro své cíle... (Hluk,
předseda zvoní), nechť jde a agituje veřejně,
jako my! (Posl. Sedláček: Vy nám rozbíjíte
schůze! Máme smutné zkušenosti!)
Ani mně nenapadne! (Posl. Sedláček: Každou
schůzi rozbijete! I 15tileté chlapce zvete, aby
nám rozbíjeli schůze!) Ale pane kolego,
do kostelů přece nemůžete utíkati
s politikou!
Činím vás pozorna
na nebezpečí, které zde jest. Mohli bychom
se dožíti v československé republice
následkem této taktiky takových věcí,
které začínaly 30tiletou válku, a
toho my si nepřejeme.
Náboženství nikomu
nechceme brát. Když někdo chce věřit,
s pánem bohem, ať věří co chce
a jak chce. Politické přesvědčení
respektujeme, ale jest rozdíl: církev, která
jest v úzkém spojení se státem,
církev, která má určitá privilegia,
tato církev se nesmí opovážiti, strkati
prsty do politiky na místech, která k tomu nepatří.
(Posl. Sedláček: Ale brániti se má
právo každý!) Ano, pochopitelně,
ale na místech kompetentních. (Hluk. Předseda
zvoní. Posl. Sedláček: To nám tu svobodu
také ponecháte?) Ano. (Poslanec Sedláček:
My nechceme nic jiného, nežli svobodu! Posl. Hrouda:
Ale zneužívat kazatelen, to znemožníme!
Výkřiky.)