My tedy, pánové, žádáme,
aby tato věc byla projednávána delikátně
a jestliže máme nějaký pocit nad tím,
co různí lidé v Rusku dělali, pak
to není pocit pomstychtivosti, nýbrž pocit
smutku. Přejeme si, aby věc byla likvidována.
Nyní ovšem vyšel v "Národních
listech" zatykač na ty rudé gardisty. Nejsem
právníkem, ale mám za to, že zatykač
ten na půdě naší republiky právní
platnosti nemá, že by se podle daného stavu
právního a podle tehdy platného positivního
práva dal jaksi ztěžka zkonstruovati pojem
zrady na národě. Že legionáři
ke své ochraně v poli vydali takový zatykač,
to velmi dobře chápu, to byla za jejich situace
nezbytnost, ale že by ten zatykač měl zde u
nás doma hráti nějakou roli, to silně
pochybuji. (Posl. dr. Stránský: "Národní
listy" toho netvrdily!) Tak okolo rohu to jest vůbec
pražská methoda. (Veselost.)
Bylo zde také mluveno o československých
legiích. Já bych chtěl jasně prohlásiti:
Po tom, co o legiích víme, a po tom, co o nich zde
přednesl dr. Markovič, stojí politika
a činnost legionářů mezi námi
naprosto mimo spor (Výborně!). To jest věc,
o které se více nedisputuje. Máme za naprosto
prokázáno, že čeští legionáři
nepřipojili se ke kontrarevoluci a že se neobrátili
proti bolševické vládě ze žádného
jiného důvodu, než aby mohli dostati se na
západní bojiště a plnili tam svůj
program, totiž: bojovati proti Habsburkům a Hohenzollernům
a za osvobození národa z jařma cizovlády.
(Výborně! Potlesk.)
Vážení pánové,
my máme dokumenty. - Zaslal je předseda sjezdu československých
vojsk v Omsku soudruh Zmrhal, - v nichž cituje se
tam především rozkaz vrchního velitele
sovětských vojsk v jižním Rusku Ovsjanka.
Ten dokument zní:
"Všem revolučním
vojskům jihu Ruska!
Naši soudruzi československého
korpusu, čestně a udatně bojující
pod Žitomírem, kryjíce Kyjev pod Grebenkou
a u Bachmače - kryjíce dále dráhy
a cesty k Poltavě a Charkovu, opouštějí
nyní krajinu a odevzdají nám část
zbraní. Revoluční vojska nezapomenou bratrské
pomoci, která byla prokázána československým
korpusem v boji dělného lidu s hordami ničemného
imperialismu. Zbraně Čechoslováky odevzdané
revoluční vojska přijímají
jako bratrský dar."
Mohl bych uvésti ještě
další dokumenty, spokojím se však s citátem
z listu, který je zvláště významný
a který svědčí, jaký byl poměr
našich legií k ruské revoluci a ruské
revoluce k našim legiím. Psala jej Kateřina
Bereškovskaja, "babuška ruské revoluce",
- žena, která dělala revoluci po celý
svůj život, ne ústy ale činem (Posl.
Zeminová: Sláva jí!), 80letá stařena,
která ztrávila většinu svého
života ve vyhnanství na Sibiři a v carských
žalářích. Tato žena, když
vrátila se ze Sibiře do Moskvy a do Petrohradu a
byla přivítána jako revoluční
světice, - dělníci líbali tehdá
lem jejího roucha právě tak, jako líbali
stopy v prachu kudy, kráčela - tato slavná
revolucionářka zaslala 19. srpna 1918 našim
legionářům dopis, který budu aspoň
částečně citovati. List babušky
Kateřiny Bereškovské "jejím drahým
vnukům Čechoslovákům" - zní:
"Vojáci chrabří,
občané čestní, druhové naši
Čechoslováci!
Četla i slyšela jsem o vás
a již tehdy milovala jsem vás. Nyní, kdy vlastníma
očima viděla jsem vaše zařízení,
váš život plný odříkání,
i poznala z blízka vaši lásku k vlasti a svobodě
vašeho národa - s vaším rozhodnutím
pomoci společné naší matce - Rusku,
- vrátit jí její neodvislost, vidět
ji celistvou a silnou, živou ve spojení se Slovany
celého světa, nyní já plně
cítím se s vámi rodnou a jsem hrda vaší
družbou jako nejlepším darem života.
Svou vzornou prací v Rusku získali
jste světovou slávu a ukázali našemu
mnohomilionovému národu příklad, jak
počínají si uvědomělí
a hrdí občané. Vy jste zapsali jméno
Čechoslováků na jednu z nejkrásnějších
stran lidských dějin.
Druhové moji, děti mé
rodné! Vaše oběti jsou veliké, veliké
jsou však také vaše úkoly a cíle,
za které obětujete své zdraví, své
postavení a své životy.
Ne pro dočasné blaho, ani
pro okamžikové kratochvíle a přeludy
jdete zmírat v mladých létech, neuživše
radostí života. Vy vnášíte sílu
a vše co můžete, v život slovanského
plemene, co na celé zemi se ho nachází."
A dopis končí:
"Čechoslováci! Vašemu
úkolu připadlo ono štěstí, sloužit
vzorem toho blízkého ideálu, ke kterému
ruští bratři vaši cílí a
v němž hledají východiště
z bludiště běd. Váš tvrdý
život, rozumná kázeň, oduševnělé
počínání i neustálé
úsilí k vyplnění převzatých
úkolů - neopustí Vás a poslouží
ruským jasným příkladem toho, že
lidi mohou ovládat sebe, mohou vítězit nad
svou slabostí a provádět veliké úkoly,
oddávajíce své síly velikým
cílům. Vy tvoříte široký
i přesný základ spojení slovanských
národů; nechť božské poslání
upevňuje síly, trpělivost i odhodlanost Vaši.
Ať žije jednota Slovanů!
Ať žijí bratří
Čechoslováci, oddavší své síly
osnově této jednoty!
Čeljabinsk, dne 19. srpna 1918.
Kateřina Breškovskaja."
(Hlučný souhlas. Pohnutí
a potlesk.)
A já bych po tom, co zde vykládal
pan dr. Markovič, vyslovil jedno politování:
Škoda, že v čele české strany komunistické
na Rusi nestáli jiní, zkušenější,
životem prošlí lidé! Škoda, že
vedení této větve našeho národa
bylo svěřeno rukám mladých lidí,
lidí nevykvašených, lidí, z nichž
docela jistě mnozí měli naplněny hlavy
těmi nejkrásnějšími ideály,
ale kteří svedli i věci, jež budou náležeti
k nejkrásnějším stránkám
naší historie (Výborně! Tak jest!)
nyní bych ještě řekl: dosti Muny!
Říkám to na levo, říkám
to na pravo (Hlučný souhlas.) My si jaksi
příliš libujeme v aférách. Musíme
míti pořád aféry. (Hlas: Zejména
pražský tisk!)
Před válkou, když bylo
již jasno, že se všechno schyluje k ohromné
světové válce, celý národ se
třásl v křečích a krisi pro
jedno jméno: pro jméno dra Švihy.
Po válce, když se organisuje
celý svět, když se má organisovati také
naše republika, musili jsme se svíjeti v křečích
a krisi pro jedno jméno: pro jméno Muny, kterému
několik ztřeštěných novinářův
udělalo takovou reklamu. (Výborně! Tak
jest! Zcela správně! Potlesk.) Opakuji: několik
ztřeštěných novinářův
a hloupý důstojník. (Potlesk.) To
byly věci úplně nepotřebné,
a byl by nejvyšší čas, abychom toho konečně
jednou zanechali. Ten, kdo se v těchto věcech stále
míchá (Nepokoj), ten neprokazuje republice
žádné dobré služby.
Já bych chtěl říci,
že zákony republiky platí pro každého,
že platí také pro české komunisty
a že platí také pro Munu. A kdo se proti těmto
zákonům na půdě republiky prohřeší,
ten si za to také plně bude zodpovídati.
(Tak jest! Výborně!) My máme ještě
jeden nejvyšší zákon - ten není
nikde napsán - a to jest zákon, uhájiti
výsledky revoluce (Tak jest!), uhájiti
republiku a tu republiku vybudovati. A kdo by těmto zákonům
se chtěl stavěti v cestu, bude smeten (Výborně!
Tak jest!) vůlí lidu, smeten rozhodnutím
lidu. (Výborně! Potlesk.)
Chci říci dále, že
není možno, aby celý svět byl obrácen
v ssutiny, aby celý svět byl zapálen jen
proto, aby se někde udržel velký a smělý
socialistický pokus. (Výborně!) Pánové,
my si musíme dělati svoji politiku, politiku podle
našich poměrů, neboť pro nás jest
tato republika, které jsme dosáhli s takovým
ohromným napětím, po tolikerých obětech
živoucích i dávno již zpráchnivělých
generací, tato republika jest nám posvátnou
a nechť na ni sáhne kdokoliv, srazí se s námi;
my jsme odhodláni brániti a hájiti ji do
posledního dechu. (Výborně! Potlesk.)
V této souvislosti chtěl bych
říci ještě jedno slovo. V našem
tisku se velmi psalo o intervenci na Rusi. A byl jeden směr
v našem tisku, kde se přímo výslovně
žádala intervence, kde se přímo výslovně
volalo, aby také naše československé
vojsko intervence se súčastnilo. Tenkráte
náš stranický tisk postavil se na jiné
stanovisko a tato odvaha byla prohlášena za velezradu,
za zradu na republice!
Dnes již my, kteří se
nevyslovujeme pro intervenci, poněvadž ji pokládáme
za nemožnou a neúčelnou i za nežádoucí,
jsme ve velmi dobré společnosti, dnes, jak se zdá,
stojí na tom stanovisku také severoamerický
president Wilson a Lloyd George. Zdá se mi, že ta
skupina francouzských miliardářů,
která se bojí o své miliony na Rusi, jest
ve svém vlastním národě také
dosti osamocena.
Pánové, slyšeli jste,
že jsem tu velice rozhodně mluvil proti bolševismu.
Jenom bych prosil, aby se bolševismus nezaměňoval
se socialismem a sociální demokracií. Mnozí
útočíce na bolševismus oddávají
se klamné naději, že zasáhnou přímo
do srdce socialismus a sociální demokracii.
Co to jest ten bolševismus? ptal se
Alexander Blanc, francouzský socialistický
žurnalista, demobilisovaného francouzského
vojáčka a podle "Humanité" mu ten
vojáček řekl: "Jsem proti intervenci.
Už jsme si namlátili dost. A pak: vždyť
Rusové mají svobodnou vůli, aby si vybrali
vládu, jaká se jim líbí. Nebude nikdy
horší nežli naše. Pokud se týče
bolševismu, nevím, co to je. Já jsem tyhle
otázky nestudoval. Nemám pro to ani smyslu ani prostředků.
Ale můj domácí, který je vydřiduch
a reakcionář, nadává na bolševismus.
Můj zaměstnavatel, který je ještě
horší vydřiduch a ještě větší
reakcionář, nežli domácí, nadává
na bolševismus. Můj soused, který vydělal
miliony, vyráběje pláště pro
armádu, a který se stal ještě větším
reakcionářem a ještě větším
vydřiduchem, než můj domácí a
můj zaměstnavatel dohromady, nadává
také na bolševismus. Všichni ti výdělkáři,
všichni ti zbohatlíci, všichni ti zpátečníci
nadávají na bolševismus. A tak já si
myslím, že bolševismus není zlá
věc."
Tak smí souditi prostý francouzský
vojáček, který ty věci nestudoval.
Takhle nebude však smýšleti uvědomělý
český proletář, který prošel
třicetiletou školou sociální demokracie.
Ale zdá se mi, že instinkt, který zde z toho
vojáčka mluví, trefil ten hřebík
na hlavu.
Také v našem národě
je velmi mnoho lidí, kteří jsou ochotni prohlásiti
za bolševika i pana ministra Rašína po jeho dnešní
řeči. (Veselost.) Jest velmi mnoho lidí,
kteří se bojí o to, co namamonili. (Souhlas.)
Nuže, my sociální demokraté a čeští
socialisté vůbec nepotřebujeme žádného
bolševismu, nám úplně stačí
naše socialistické programy a naše stará,
osvědčená socialistická taktika. (Výborně!)
Cílem socialismu, ať je to socialismus revoluční,
ať je to socialismus etapový, vývojový,
jest úplná, do základu jdoucí přeměna
sociální, přeměna celého dnešního
kapitalistického řádu a jeho právních
zřízení. (Výborně! Potlesk.)
V tom ohledu není kompromisu.
V sociální theorii říká
se tomu cíli sociální revoluce. Ovšem
to není, jak již bylo řečeno drem Šmeralem
na schůzi v Pražském Obecním domě
roku 1917, krveprolití na Václavském náměstí,
nýbrž je to hospodářský proces,
který snad trvá i léta a který směřuje
k tomu, aby vlastnictví výrobních prostředků
bylo odevzdáno organisované společnosti.
(Výborně!) My zde o práci a o významu
práce slyšíme mluviti den ze dne. Dnes se o
té věci zmínil znovu pan ministr dr. Rašín.
Pánové, je to pravda, sociální význam
práce jest mimo spor. A já jsem rád, že
se tyto hlasy ozývají právě z řad
buržoasie. Ano, pánové, nic jiného netvoří
hodnoty, nežli práce, práce všechno tvoří,
na práci všechno spočívá, na
žádných zlatých pokladech, na žádných
privilegiích. Práce jest ta stvořitelka,
která dovede dělati zázraky. Nuže, jaká
je situace těch, kteří tuto práci
vykonávají? To jest otázka, kterou vám
kladou socialisté. A není potřeba opírati
se jen o zkušenosti válečné. Dávno
před válkou nám socialistům bylo jasno,
že situace pracovníků, situace proletariátu
jest situace lidí nedůstojná, že to
je situace, která bude a musí býti změněna.
Jděte, pánové, do dolův
a všimněte si horníka, který tam polokleče
a pololeže dobývá černé démanty
z lůna matky země, jděte a podívejte
se na jeho upracované ruce, na jeho zjizvené čelo
a pochopíte, co to jest, býti dělníkem.
Jděte do hutí, jděte do továren, do
sléváren, do skláren, a uvidíte tam
polonahé otroky, smažící se v ohromném
žáru, uvidíte vyhublá a zmožená
těla. Jděte na velkostatky! Jděte a vizte
ty zemědělské otroky, kteří
nikdy nebydleli jako lidé, kteří neměli
nikdy svobody jako lidé, kteří byli nevolníky
do poslední chvíle a jsou jimi snad dodnes. Jděte
na horské kraje, tam, kde žijí tkalci, domáčtí
krejčí a uvidíte ve 4 hodiny ráno
již blikati světélko v malých horských
chaloupkách. Jděte o půlnoci, ono bliká
ještě, a tam sedí tkadlec, domácký
krejčí, domácký dělník
v kruhu své rodiny, i ta malá písklata pracují.
Proč? Aby rodina vydělala 5 až 6 K za týden!
A na druhé straně: jak za
dnešního zřízení vypadá
život těch, kteří si z těchto
lidí udělali své nové feudální
poddané a nevolníky?
Nebudu zde mluviti tak, aby se zdálo,
že podněcuji vášeň davů
na ulici. Já ponechávám soudnosti všech,
aby si zodpověděli otázku, je-li možná,
aby zůstalo v platnosti zřízení, které
to umožňuje. Pánové kořen
zla je v dnešním hospodářském
řádu. My jsme došli k přesvědčení,
že nebude lépe, dokud tento kapitalistický
hospodářský řád nebude odstraněn
a dokud nebude nahrazen novým řádem socialistickým.
(Výborně!) Pro nás vlastnictví
není žádnou nedotknutelnou svátostí.
(Dr. Stránský: Pro nás také ne!)
Pane doktore, já vám něco řeknu! My
jsme si velmi blízcí, ale mezi vámi a námi
je jeden rozdíl a víte který? My bychom si
přáli, abychom se toho socialistického řádu
dočkali ještě sami. Vy byste si přáli,
aby ten řád sice přišel, ale dr. Stránský
a syn aby se ho nedočkali. (Veselost. Výborně!
Dr. Stránský: To by byl veliký rozdíl!)
To je, pane doktore, asi ten hlavní rozdíl mezi
námi. Stojíme na tom hledisku, že naše
republika, když tvoří nové řády,
musí k této pevné vůli a k této
vášnivé touze poloviny národa přihlédnouti
a že ty nové řády musí se tvořiti
ne pod vlivem líné tradice, ne pod vlivem setrvačnosti,
nýbrž pod zorným úhlem i přítomnosti,
ale také budoucnosti. My tady nepokrytě prohlašujeme,
že naším cílem jest úplná
přeměna dnešních hospodářských
a politických řádů. (Hlas: Kolektivismus!)
My chceme republiku socialistickou, nejenom republiku lidovou.
(Výborně! Potlesk. Hlas: To jest správné!).
Pan kolega Dyk Viktor, který
mně tuhle vzkázal prostřednictvím
sloupců "Národních Listů",
že se mnou velmi nesouhlasí, což znamená,
že já nesouhlasím s ním, ten tady nedávno
vykřikl: republiku lidovou ano, ale socialistickou ne!
(Hlas: To si přejeme!)
Pánové, to jest právě
to, že my nevíme nikdy, na čem s vámi
jsme. My slyšíme vaše přisvědčující:
ne! a vaše popírající: ano! Vy nám
stále mluvíte o sociální spravedlnosti,
vy nám stále mluvíte o sociálních
reformách, ale nevidíme vás nikde upřímně
při díle, slyšíme vás jenom kritisovati
zásady socialismu. (Hlas: A hlasovat!) Ještě
jsme o hospodářském a sociálním
řádu nehlasovali, a když se přidáte
na tu levici, budete nám vítáni. Leč
my máme své zkušenosti. (Dr. Stránský:
Ještě jsme tu proti sobě vůbec nehlasovali
ani jednou!) Také jsme ještě o zásadní
otázce nového hospodářského
řádu ani nejednali. To teprve přijde. (Dr.
Stránský: Nový hospodářský
řád pozůstává z řady
právních opatření. Jedno z nich jest
osmihodinná doba pracovní!) My slyšíme
jenom stále pochybnosti.
Máme své velké zkušenosti
z minulosti. Máme své zkušenosti ze starého
parlamentu, máme svoje zkušenosti ze starého
zápasu dělnické třídy.
Bylo velmi málo zápasů
českého proletariátu - byly to mnohdy zápasy
s cizím kapitálem (Tak jest!), s nepřátelským
kapitálem (Hlas: Železářská!),
- bylo velmi málo těch zápasů, aby
se byly české měšťácké
strany bez výhrady, upřímně a rády
postavily po bok bojující části utiskovaného
národa. (Posl. dr. Stránský: Ale byly!)
Ano byly, my známe tyto čestné výjimky!
Opakuji: My máme své zkušenosti
z parlamentu, kde jedna část oné nové
strany, která se dnes jmenuje strana státoprávní
demokracie, byla v sociální politice reakcionářštější,
nežli sama byrokratická vídeňská
vláda. (Tak jest!) Dělníci mají
své zkušenosti také na jiných polích.
Dodnes jsou pro nemoc a úraz pojištěni zemědělští
dělníci v naší republice (Posl. Johanis:
Teprve dnes to bylo usneseno ve výboru! Hlas se strany
agrární: Ve stávkách byli dělníci
podporováni zemědělstvem!) To já
připouštím. (Hlas se strany agrární:
I nyní ve válce byli dělníci na Kladně
podporováni zemědělci!) To jest možné,
ale dělníci již nežádají
milosti a podpory, nýbrž žádají
celé právo. (Souhlas. Hluk. Předseda
zvoní.) My máme dále své zkušenosti
z dlouhých bojův o daňový systém.
Viděli jsme vždycky tu snahu, že kapitalismus
i náš i cizí snažil se většinu
břemen převaliti na ty, kteří neměli
již na koho je svaliti, na ty nejchudší z chudých
- zkrátka celý boj českého proletariátu
o zvýšení životní míry,
o větší kus místa na slunci, ten byl
ostatním národem zpravidla, až na čestné
výjimky, sledován buď chladně, anebo
s přímým odporem a nepřátelstvím.
Taková jest pravda a dejž Bůh, aby se tyto
poměry změnily. Já bych si přál,
aby na straně dělníka stál celý
národ a aby jejich spravedlivé požadavky doznaly
ohlasu ve všech ostatních třídách.
Ale dnes nejsou již takové doby,
kdy dělníci a celý proletariát s nimi
bojují jen o kousky práva. Dnes rozvíjí
dělnictvo zápas o celý svůj ideál
nové společnosti, dnes již nebojujeme jen o
8hodinovou dobu pracovní, která jest ovšem
ohromnou hospodářskou revolucí, nýbrž
dnes bojujeme o celý nový společenský
řád. (Výkřiky posl. Dyka.)