Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dovolte mi ještě malou poznámku ke slovům jednoho pana předřečníka, kolegy Vaňka. Kolega Vaněk protestoval zde proti tomu, že se s naší strany vytklo, že v některých továrnách děje se terror ze strany sociální demokracie. Já jsem potěšen, že se strany sociálně - demokratické takovýmto způsobem byl odsuzován jakýkoliv terror proti příslušníkům jiné odborové organisace a zejména proti příslušníkům strany naší. Ale bohužel mám dva případy, které bych si přál, aby byly vyřízeny tak, jak toho žádá čest všeho dělnictva. (Nepokoj). Dvě naše dělnice byly propuštěny z továrny Hardtmuthovy v Budějovicích jen proto, že jsou příslušnicemi odborové organisace naší. (Hlas: To je také svoboda?) Tedy já nemyslím, že to sand bylo a jest v intencích strany sociálně - demokratické, já jsem přesvědčen, pánové, že zejména kol. Vaněk, který se přičiní, aby tyto případy se neopakovaly, aby mezi námi skutečně nebylo příčiny stěžovati si na terror. (Výborně!) Když svoboda, vážené shromáždění, tedy svoboda pro všechny a také svoboda pro příslušníky naší strany v každé továrně a v každé organisaci. (Posl. Vaněk: Nesmíte žádnému hrozit, že přijde do pekla, když bude v sociálně - demokratické organisaci. To jest také terror!)

My nevyhrožujeme a přejeme si, aby se nevyhrožovalo, odsuzujeme každý terror a doufáme, že toho terroru v našem státě nebude.

Vyzývám ke konci vládu, aby nyní, když vidí, že celý národ jest jednotný a stojí za ní s plnou důvěrou, aby nebála se zasáhnouti energickou rukou všude tam, kde jest toho potřeba na udržení vnitřního pořádku a zamezení každé sociální nespravedlnosti a každého sociálního útisku. (Posl. Vanek: Proti keťasům, a to dosud se nic nestalo!)

Čeho jest potřebí také v první řadě, jest, aby vláda naše byla skutečně vládou silné ruky a vládou spravedlivou ke všem vrstvám v našem národě a, dokud takovou vláda naše bude, dotud může býti ujištěna všeobecnou důvěrou a podporou nejen všech stran, ale celého národa našeho. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu se přihlásil pan ministr financí dr. Rašín. Uděluji mu je.

Min. fin. dr. Rašín: Velectěné shromáždění!

Během debaty o vládním prohlášení někteří řečníci zmiňovali se o úkolech, které očekávají finanční správu. Stalo se to ve dvou směrech. První směr naléhá na ministra financí, aby řekl otevřeně a zřejmě, jakým způsobem míní řešiti majetkovou daň a jiné daně. pan kolega dr. Franke kladl mi za vzor zářící skutečně příklad anglického finančního ministra Lloyda Georgea.

Velectěné shromáždění, nikdo by nebyl šťastnější než-li já, kdybych mohl říci, že mohu nápodobiti a jíti tak daleko, jako Lloyd George. Jisto jest, že nikdo by nebyl šťastnější než-li já, kdybych mohl říci slavnému shromáždění: já budu řešiti otázku majetkové daně a ostatních daní takovým a takovým způsobem.

Já ovšem myslím, že všichni ti, kteří touží po tom, aby nezasloužené zisky a velká jmění byla zachycena, by mně nepoděkovali za takovéto prohlášení. V Anglii jest berní morálka trochu vyšší, než-li byla v Rakousku - Uhersku a bohužel, než-li jest také v československé republice. Finanční ministr u nás, naopak, musí hleděti zatajiti to, co chce dělati (Hlas: A všech se báti!), nechati hádati lidi, ale o jedno se snažiti: aby je všecky překvapil. (Posl. Aust: Udržoval v naději!)

Jisto je, že tento postup není příjemný a že snad po jistých stránkách vyvolává také národohospodářské škody (Posl. Johanis: Zejména s těmito papíry!) Jisto jest, že nejde, pánové, jinak to udělati, než-li že každá taktika má svoji dvojí stránku: příznivou a nepříznivou.

Vím, že se řeklo, že ministr financí vyslovil se velmi nepříznivě o válečných půjčkách, a důsledek toho byla velká spekulace s válečnými půjčkami, a obohacovali se lidé, kteří jinak by se bývali obohatiti nemohli.

Jest možné, vážené shromáždění, že tyto důsledky nastaly, ale dělal jsem vše možné, abych tyto nesprávné důsledky zamezil. Nenechal jsem projíti ani jediného telegramu, ve kterém byly činěny různé nabídky a rozšiřovány falešné a jiné zprávy, abych nedal pozvati odesílatele telegramu na policejní ředitelství a říci mu, co se s ním bude díti. Já jsem se jistě snažil, abych potlačil všechno, z čeho by mohlo býti těženo, a když jsem viděl, že tomuto těžení nepřekáží, naopak je podporuje Rakousko - uherská banka tím, že lombarduje válečné půjčky dále 75%, tu jsem ovšem v mezích své působnosti, která mně náleží, totiž v území československé republiky další lombard válečných půjček zastavil. (Výborně!) Ovšem při tom jsem si vyhradil, že každý lombard válečné půjčky musí býti eventuelně mnou schválen, abych hroty a nepříjemnosti, které by tím namnoze vzniknouti mohly, mohl obrousiti a napraviti. Dostal jsem se tím sice do konfliktu s Rakousko - uherskou bankou. Ale myslím si, že generální rada Rakousko - uherské banky, která přišla s velice nesmělým protestem proti tomuto mému opatření, jest mně ve skutečnosti vděčna za toto opatření, že já jsem na sebe vzal to odium, zakázati lombardování válečných půjček, a že jsem donutil generální radu Rakousko - uherské banky, aby také ve Vídni a všude jinde s velikou opatrností válečné půjčky lombardovala.

Tedy jest přirozeno, že bych velice rád pánům a dámám v Národním shromáždění a tím současně celé veřejnosti vyložil, jak bych si představoval postup další, rád bych řekl procenta, v jakých se bude pohybovati event. dávka, ale já toho neudělám. (Veselost.) Já v té věci půjdu jinou methodou, než-li až dosud v Rakousku se na věci chodilo (Hlas: Ale bezohledně!?), neboť, prosím, jestliže se Lloydu Georgeovi za velikou zásluhu přičítá, že konfiskuje svými daněmi válečné zisky od 40 až do 90%, tu, slavné shromáždění, to myslím, že není nic nového, vždyť u nás, když spočítáte daně, které na válečné zisky přijdou, tedy při velkých ziscích - a o velké zisky zde může jíti - činí to 85%. Tedy ne to je rozhodné, že ta daň jest zavedena, nýbrž, jak je zavedena. (Hlas: A jak se vybírá?) a zdali se může vybírati; ne zdali se vybírá, ale zdali se může vybírati. Jestliže celé ukládání té daně jest tak těžkopádné a komplikované, že prostě ani personál na to nestačí, jestliže všecko to spočívá v tom starém, byrokratickém rakouském způsobu vybírání, tu ovšem trvá předepsání jedné daně jednomu takovému podniku ne den, ale měsíc. (Hlas: Opraviti zákon!)

Ale, velectění pánové, ne opraviti zákon, (Posl. Johanis: Odstraniti byrokratismus!), nýbrž jíti jiným způsobem na zachycení toho všeho, co zde jest. (Hlas: To zachycení, to je pravý výraz!) Neboť, pánové, o to zde běží: o problém, zachytiti nemilosrdně všecko, ať je to v jakékoliv formě uloženo. (Výborně!)

Snad na vás na všechny, snad na všechny dojde (Veselost), snad na vás na všechny obracejí se stejně jako na mě lidé (Hlas: Na ministry také!), jak by to bylo nejlépe, aby ty peníze a to, co mají, uložili.

Já mám na to jednu odpověď: To je jedno, chytíme všechno. (Výborně! Hlas: Pokud se dá! Jiný hlas: Ale brzy! Jiný hlas: Ale ne cizí valutu!)

Pánové, jen o jedno bych prosil: abyste nebyli netrpělivi, neboť každá věc vyžaduje přípravy a jsou tyto přípravy tím zdlouhavější, čím musí býti tajnější, čím méně je lidí, kteří mohou býti do věci zasvěceny. (Hlas: Nenatahujte nás na skřipec. Veselost. Posl. Aust: Ono to také může. Čím déle, tím jest lépe vyklouznout. Do Švýcarska jsou cesty otevřeny!) I to, pánové, není útěk tak docela bezpečný. A proto, velectění pánové, já přijdu k vám s tím ovšem až teprve na poslední chvíli. Jestliže zde bylo řečeno, že mnoho může ujíti, tedy, pánové, my jsme si za války zvykli mluviti nebo mysliti ve velkých číslech a když se naříká, že nám může utéci miliarda, tedy vám řeknu jenom jedno: že jedna miliarda v bankovkách jsou dva vagony.

Ono se to tak lehce ani nepřiváží, ani neodváží. (Posl. Johanis: Ani u zlata, ani u šperků?) Ostatně po této stránce kontrola je co možná důkladná (Posl. Bechyně: Lidé mají americké dolary vyměněny! Jiný hlas: Zlaté zuby! Posl. Aust: Zlaté zuby se nemohou přece z úst vytahovati! Veselost), jak kontrola telegramů, tak kontrola dopisů, tak kontrola pasů, které se do ciziny vydávají, jest vybudována čím dále tím přísněji. Nepopírám, že nebyla. Nepopírám proto, poněvadž to, pánové, znamenalo, že jsme vlastně hranice měli otevřeny a ještě dosud (Hlas: Byly velké mezery!) jsou mezery, s nimiž musíme počítati. Nepopírám, že mihlo něco utéci, ale, pánové, nezapomínejte, že přece jen také leccos přiteklo. (Hlas: Toho bude málo!) že je zase dosti těch, kteří v budoucnost hospodářskou tohoto státu skutečně věří. (Posl. Aust: A úplně ji doceňují!), že jest dosti těch, kteří si myslí, že u nás to, co se vezme na daních, bude eventuelně menší, než v těch jiných státech. A já pánové a dámy, vám neříkám, že to není pravda, ono to skutečně může býti menší, než to bude v jiných státech sousedních. (Výborně!) Tedy z tohoto důvodu snad tyto dvě věci, toto stěhování kapitálu a všeho toho se konec konců po mém názoru vyrovná, jestliže ovšem mluvíme ve velkých číslech. (Posl. Vaněk: My jsme si za války na veliká čísla zvykli.)

Druhá otázka, která na mne byla vznesena a která s touto souvisí, - a byla to hlavně sl. Zemínová, která to chtěla ode mne věděti přesně, určitě a jasně - zněla: kdy a jak upravíme valutu.

I na tuto otázku řeknu několik - a řeknu hned napřed - několik všeobecných slov. Myslím, že v naší veřejnosti se na otázku úpravy valuty díváme nesprávně. Díváme se na ni jako na nějaké finančně-politické opatření, ve skutečnosti však otázka úpravy měny jest otázkou národohospodářskou, a ne otázkou čistě finanční. Národohospodářskou proto, poněvadž jenom při povznesení celého národního hospodářství a naší výroby můžeme se povlovně dopracovati skutečně pevné měny.

Vláda může učiniti řadu opatření, kterými aspoň výstřelky celého toho převýdaje bankovek bude hleděti zmírniti, může učiniti opatření, aby množství bankovek ustavičně nenarůstalo, aby se měna uvnitř neznehodnocovala - ta všechna opatření vláda udělati může a také, pokud to provésti šlo, udělala. Upozorňuji, že mezi tato opatření patří mezi jiným také to, že byl zakázán lombard válečných půjček, že mezi tato opatření vlády patří, že jsme neuznali desetitisícikorunové bankovky, které rakousko-uherská banka vydala, poněvadž tím bychom jí usnadnili, že by jich mohla natisknouti velmi snadno veliké množství, vyplatila žírový účet a pokladniční poukázky, čímž by se dostalo k nám do oběhu daleko více bankovek.

Učinili jsme opatření, že rakousko-uherská banka nesmí půjčovati žádnému ze států na území bývalé rakousko-uherské monarchie bez svolení všech ostatních států, tedy také bez svolení našeho, a veškeré pokusy, které byly učiněny se strany uherské, jsme zmařili tím, že jsme dovolení k tomu, aby si od rakousko-uherské banky mohl stát vypůjčiti, odepřeli. Na druhé straně vynasnažíme se o to, aby náš vládní komisař, který jest ve Vídni, pilně dbal toho, aby, co banka půjčuje soukromníkům, byly skutečně věci nutné a potřebné, aby to nebyly jen zápůjčky do zásoby, kterými by se eventuelně oběh bankovek mohl rozšířiti.

Jak dnes věc stojí, není potřebí, aby oběh bankovek byl rozmnožován, poněvadž všechny peněžní ústavy stůňou na to, že mají velké kasovní přebytky, což dá se ovšem vysvětliti tím, že celkem ceny potravin a všeho ostatního dosti poklesly - ne sice tolik, jak bychom si to zajisté všichni přáli, ale přece jen poměrně klesly (Posl. Dr. Witt: Zase lezou nahoru!). Ano, polezou ještě, čím bude více bankovek! To jsou výsledky valutních transakcí, ale jisto jest, že se všude objevuje mnoho bankovek také proto, poněvadž nastaly klidné poměry, a čím jsou poměry klidnější, tím více bankovek vyleze z punčoch i truhel, kam byly schovávány. Mimo to bylo obyvatelstvo velmi poplašeno zprávami, že budou bankovky odkolkovány na ¹/₃ a najednou se lidem zdá, že to není dosti bezpečné, jestliže mají bankovky pod hlavou v posteli nebo ve slamníku, nýbrž že jest přece jen bezpečnější, kdyby je měli ve spořitelně, nebo v nějakém peněžním ústavě.

To budou asi příčiny těch velikých nadbytků peněz, o kterých jsem měl příležitost mluviti ve svém exposé k finačnímu provisoriu, a myslím, že k tomu ke všemu ještě jedna věc je jistých vysvětlením: že totiž podnikavost vůbec není žádná. (Hlas: To je to!) Na jedné straně, pánové a dámy, není podnikavosti (Hlas: Surovin! Posl. Vaněk: Suroviny by byly, kdyby se chtělo!), na druhé straně není chuti k práci. (Hlasy: To! to!) Tyto dvě věci, řeknu choroby, tady jistě jsou.

Co se týče nechuti k podnikavosti, tomu ovšem po jedné stránce nelze se dosti diviti, a to proto, že celá kalkulace je, abych tak řekl, úplně v mlhách. Schází zde také jistá stabilita práce, a je ohrožována ustavičně tím, že každou chvíli je nedostatek uhlí, že práce je přerušována, a že to, co je hybnou silou každého podnikání, totiž dostatek energie, ... (Posl. Němec: Hlavně ale surovin a bezpečnosti.) K tomu já přijdu.

Je přirozeno, že podnikavost velmi poklesla. (Posl. Aust: Pak není odbytiště!) Surovin se nám nedostává proto, že není zde toho spojení, kterého bychom k tomu potřebovali, a myslím, že pro celou naši budoucnost a pro odpomožení všem těmto zlům, která se zde objevují, jedna věc je důležita, totiž: abychom dostali co možná nejrychleji suroviny, poněvadž, jestliže suroviny k zaměstnání dostaneme, budeme moci správně potírati tu druhou nemoc, totiž: budeme moci potírati nechuť k práci. (Výborně! Posl. Němec: To jest správné!). Jestliže vím, že někoho mohu zaměstnat a mohu-li mu dáti zaměstnání, pak po právu mohu od něho žádati, aby skutečně pracoval, a mohu ho dokonce k pracovní povinnosti donucovat. (Hlas: Výborně! Jiný hlas: Ale on pracovat zapomněl od té doby!)

Tedy tento stav ovšem není nijak lákavý k tomu, abychom dělali nějaké zvláštní úpravy a pronikavé úpravy valuty. Úpravu valutní můžeme udělati definitivně teprve tenkráte, až skutečně celý hospodářský život bude v běhu. My nyní můžeme udělati některá opatření. Ve veřejnosti bylo řečeno, že zajisté prý jihoslovanská vláda jednala v dorozumění s námi, když provádí okolkování bankovek. Mohu ubezpečiti slavné shromáždění, že takovéhoto dorozumění mezi námi a mezi jihoslovanskou vládou nebylo. (Posl. Dr. Horáček: To je ale chyba!). Prosím, nemůže záležeti to na mně, jestliže někde si udělají opatření, aniž se mne na to zeptají, opatření, které po mém názoru je trochu odlišné od našeho, poněvadž jejich poměry jsou poněkud odlišné od našich poměrů. Tam vzniklo totiž okolkování z jiných důvodů, nežli jak u nás se to navrhuje.

Ve starém Srbsku, v království Srbském, obíhal, jak známo, jako nucené platidlo před válkou dinar. Když Rakousko okupovalo Srbsko, zavedly koruny jako nucené platidlo vedle dinarů. A poněvadž si myslilo, že kdysi jednou bude okupovati staré Srbsko, hledělo vytlačiti dinary úplně z oběhu a provedlo okolkování dinarů, a tyto okolkované dinary stahovalo a nechávalo co možná hodně cirkulovati naše koruny. Nyní, když vrátila se srbská vláda, našla v cirkulaci koruny a velmi málo okolkovaných dinarů, totiž jenom ty dinary, které byly od srbského obyvatelstva thesaurovány, to jest poschovávány.

Účel tohoto opatření se strany srbské vlády, jak mně bylo dodatečně vyloženo od pánů, kteří zde byli, byl ten, aby oni si zjistili oběh koruny, který tam mají, aby jí dali skutečně nucený oběh, poněvadž nemohou si opatřiti technicky za dnešních poměrů potřebné oběživo v dinarech. To vlastně byl jejich účel.

Ovšem myslím, že způsob, jakým to bylo v Jihoslávii provedeno, je takový, že my ho nápodobiti nemáme docela žádné příčiny. Tam prostě byly okolkovány u berních úřadů obyčejnou štampilkou, takže každé napodobování je velmi snadno možné. A stejné rozpaky, které bychom zajisté měli v tom, kdybychom zavedli novou měnu, nové bankovky, neb nové státovky nedokonale technicky vypravené, stejné obavy bychom musili míti a musí míti též Jihoslované, když toto označení dělají technicky způsobem tak nedokonalým.

Ve veřejnosti byly také netrpělivé hlasy, že bychom si měli zavésti již svoji vlastní valutu, nebo také svoje vlastní peníze. Já k tomu dovoluji si upozorniti slavné shromáždění, že následovati po této stránce Kerenského by se ukázalo velmi nesprávným. My bychom za stavu technických svých prostředků a toho, jak můžeme tisknouti, mohli také jenom uvésti si do oběhu velmi nedokonale tištěné, velmi snadno napodobitelné titry, a výsledek toho by byl, že by se nám mohl do valutních našich poměrů dostati ohromný nepořádek, velmi snadná možnost falsifikátů a že bychom snad v tomto svém valutním kroku učinili ne krok ku předu, nýbrž skutečně krok nazpět.

Vůbec v otázkách valutních jedno všeobecné hledisko bych rád řekl: to, co vidíme dnes v Evropě, u nás i jinde, jest něco tak nebývalého, že pro to vlastně nemáme žádného dřívějšího vzoru, ani analogie. Všechen náš postup při upravování těchto věcí může býti postup zkusmý, my můžeme jenom zkoumat, jak jednotlivá povlovná opatření v těchto věcech budou působiti. Správný nějaký recept nemůžeme dostat ani od národohospodářské theorie, ani od národohospodářské praxe, poněvadž takového shroucení všech valutních poměrů, jaké se projevilo po této světové válce, ještě svět neprodělal.

Proto prosím Národní shromáždění za laskavou trpělivost v těchto věcech. (Posl. dr. Horáček: Jak dlouho? Hlas: Bude to, prosím, velikonoční vajíčko? To je státní tajemství?) Já, prosím, dlouho to již trvati nebude, ale prosil bych pány, aby byli tak laskavi a dali se překvapiti. (Veselost. Posl. Udržal: Ale příjemně!) Příjemně nebo nepříjemně - kdybych měl odpovědět na otázku, bude-li to překvapení příjemné či nepříjemné, myslím, že bych na ni skutečně nemohl odpověděti. (Posl. dr. Horáček: Finanční ministři obyčejně překvapují nepříjemně!)