Jest sice možno potírati lichvu
se životními potřebami co nejpřísněji
a jistě není nikoho, kdo by na této cestě
chtěl naši vládu zadržovati; naopak, vyzývám
vládu, aby se nelekala žádných překážek,
aby se nelekala ani drakonických prostředků
proti těmto škůdcům lidské společnosti,
a jest to možno i ostatními prostředky,
které vláda ve svém prohlášení
vypočítává, na příklad
daní ze jmění, spíše bych řekl:
splátkou na zálohy této daně, poněvadž
ani daň ze jmění není dobře
možno stanoviti, dokud není odbyta mírová
konference. Jest možno dále dovozem surovin, výchovou
našich pracovních sil, řádnou regulací
uhelné těžby, v prvé řadě
pracemi nouzovými atd. povzbuditi hospodářskou
podnikavost. Jest možno tedy tím způsobem se
poněkud přiblížiti k mírovým
poměrům hospodářský, ale, slavné
shromáždění, definitivně ozdraviti
hospodářský život bude možno teprve
po zaveden naší vlastní měny a po vylikvidování
našich vzájemných poměrů ku starému
státu na konferenci mírové.
Již z toho, vážené
shromáždění, jest patrno, že žádná
strana, tedy ani socialisté by dnes nechtěli převzíti
zodpovědnost za vládu a nepřáli by
si tu vládu sami vésti. Ale, pánové,
není možno, aby jedna strana u nás vládu
převzala, poněvadž není možno prováděti
dnes jakýkoliv program jedné strany, a sice z důvodů
kompetence tohoto Národního shromáždění.
Je to otázka zásadní důležitosti
pro klidný vývoj státu, kterého si
musí býti vláda i Národní shromáždění
dobře vědomo.
Poněvadž zde od jednoho z pánů
předřečníků, byl to pan dr.
Franke, byla tato otázka znovu uvedena na přetřes
a byla řešena zde jaksi z hlediska autority a
suverenity tohoto Národního shromáždění,
jest nutno zdůrazniti a podškrtnouti ve vládním
prohlášení právě moment, který
se týká prozatímnosti tohoto Národního
shromáždění a z něho vyplývající
kompetence Národního shromáždění.
V úvodu k vládnímu
prohlášení se praví: "Mluví
se o úkolech, které nás čekají
a jež budou vyžadovati rozřešení
ještě dříve, než budou provedeny
volby do ústavodárného shromáždění."
Tedy z toho jest viděti, že
jde o věci a úkoly naléhavě nutné.
Toto zásadní prohlášení, slavné
shromáždění, jest v plném
souhlase s tím, co vláda prohlásila
hned v první schůzi tohoto slavného
sboru, kdy ústy pana ministerského předsedy
dra Kramáře prohlásila, že nemůžeme
sice dnes, poněvadž nejsme ještě konstituantou,
ve státní základní zákony
vtěliti to, čím žíti chceme.
A dále prohlásil p. dr. Kramář
v první schůzi Národního
shromáždění: "My spojeni jsme jednou
myšlenkou, všichni bez rozdílu, totiž tou,
že chceme upřímně republiku, že
všecky síly své chceme vynaložiti, abychom
v klidu a pořádku společně s Národním
shromážděním připravovali půdu
svému prvnímu sněmu československé
republiky, zvolenému na základě všeobecného,
rovného, přímého a tajného
hlasovacího práva."
Totéž, vážené
shromáždění, prohlásil také
první předseda tohoto slavného sboru, kolega
Tomášek, když řekl: "Ale stejně
musíme si býti vědomi toho, že, byť
velký byl úkol náš, na druhé
straně jest zase přesně vymezeno, že
nyní mimořádná doba postavila nás
sem, kteří nejsme sem vysláni přímou
volbou národa, a že jest to povinností naší,
abychom odevzdali dílo své do rukou národa
co nejdříve a abychom mu umožnili, aby
vlastním rozhodnutím sem vyslal své zástupce."
To, vážené shromáždění,
bylo prohlášeno za souhlasu nejen všech stran,
ale celého Národního shromáždění.
Domnívám se tedy, že
tato otázka nemůže býti nikterak sporná
mezi stranami, když si uvědomíme, že jednak
náš parlament, dokud nejsou ani stanoveny hranice
státu, dokud nejsou zde zastoupeny národní
menšiny, které budou stejně také členy
tohoto státu našeho, jest parlamentem kusým,
a když si dále uvědomíme, jakým
způsobem toto shromáždění vzniklo.
Politické strany poslaly do tohoto shromáždění
své zástupce podle klíče, který
byl založen na výsledku voleb z r. 1911.
Jak se toto rozdělení provedlo,
vysvítá z těchto čísel:
Při posledních volbách
všeobecných v r. 1911 dostali soc. demokraté
366.244 hlasů. t. j. započítajíc v to
tedy centralisty, mají dnes 54 poslanců zde a měli
by vlastně míti 74 poslanců.
Agrárníci dostali při
posledních volbách 263.483 hlasů a mají
55 poslanců místo 53, kteří by jim
náleželi.
Strana československá lidová,
tedy naše společně s Moravany dostala
213.484 hlasů, má 24 poslanců a měla
by míti podle správného klíče
42 poslanců. (Hlas: Slyšte! To je spravedlnost!)
Strana státoprávně
- demokratická dostala při posledních volbách
i se Staročechy 101.402 hlasů, mají 46 mandátů
zde místo 25, které jim náležejí.
Čeští socialisté
dostali při posledních volbách 101.241 hlas,
mají 30 mandátů místo 19, které
byl ji náležely. (Hlas: Jsou věrni státu!)
Tedy již z toho jest viděti,
že není tu zastoupení takové, abychom
mohli plným právem říci, že toto
Nár. shromáždění zastupuje opravdu
a spravedlivě politické strany v národě,
že jest správným representantem politiky českého
národa.
My, vážené shromáždění,
nečiníme z toho další otázku
kabinetní. My jsme se v zájmu společné
národní věci podřídili, my
považujeme za důležitější,
aby národ v těchto vážných
dobách byl sjednocen, aby národ náš
šel před celým světem jak jednolitý
celek za svým cílem, a také doufáme,
že lid náš při příštích
volbách napraví tuto křivdu, která
se naší straně stala. (Hlas: Již máte
hodně podpisů?) Máme. (Jiný
hlas: Více než je potřeba!)
Stále je nutno, velevážené
shromáždění, neustále si připomínati
tuto křivdu na nás spáchanou, aby ostatní
strany zachovaly se ve všech otázkách, které
přijdou na denní pořad v tomto slavném
shromáždění, tak loyálně,
jako jsme se zachovali my, jako se zachovala naše strana,
ne v zájmu stran, ale v zájmu státu
a v zájmu našeho národa. (Výborně!)
Pro nás přece, slavné
shromáždění, by bylo takticky daleko
příznivější, kdybychom stáli
mimo tuto koalici stran - to pochopíte snadno - a kdybychom
my neměli zastoupení ve vládě. (Hlas:
To bychom teprve viděli!) Ale ovšem my rozhodně
si přejeme, aby koalice tato byla ke skutečnému
prospěchu našeho národa, aby všechny strany
si toho byly vědomy, že musí se svého
programu poněkud ustoupiti, aby v těchto přechodných
a tak kritických vážných dobách
se ta jednota našeho národa zachovala. Očekáváme
tuto loyálnost ve všech otázkách, o
kterých se bude jednati v tomto slavném shromáždění.
Nechci snad říci, že bychom se vyhýbali
řešení otázek kulturních. Naopak
náš klub bude všechny tyto otázky, otázku
poměru státu a církve, otázku náboženské
výchovy atd. řešiti společně
s ostatními stranami. Je to naše přání,
abychom mohli tyto otázky společně řešiti,
až k řešení přijde čas,
ale to jedině si přejeme, aby tyto otázky
byly řešeny ze zásadního hlediska, ne
po kousku, ne úryvkovitě, nýbrž aby
byly řešeny s hlediska té opravdu republikánské
svobody a demokracie, jako si všichni v tomto státě
přejeme. (Výborně!)
Rovněž tak nepřejeme
si, aby tyto otázky byly řešeny snad nějak
překotně, aby zde pod nátlakem jakýmkoliv
byly řešeny s takovou jistou nervosou, na jakou
si zde páni řečníci stěžovali
při projednávání osmihodinové
doby pracovní.
S tohoto hlediska si přejeme,
vážené shromáždění,
aby volby do ústavodárného shromáždění
byly připraveny (Nepokoj. Předseda zvoní.)
co nejdříve, ale také co nejlépe.
My si stejně přejeme, aby také volby
do obcí byly provedeny brzy, rychle a na základě
všeobecného, rovného, tajného a poměrného
hlasovacího práva. (Výborně!)
Na jednu věc musím při
tom upozorniti: Žádáme vládu, která
slibuje ve svém prohlášení, že
jest odhodlána všemi prostředky hájiti
mír a klid v naší republice, aby také
se pevnou rukou zasadila o to, aby i příští
volby, ať do obcí, ať do ústavodárného
sněmu, byly u nás vykonány klidně
a důstojně (Výborně! Potlesk),
aby bylo všemi prostředky zabráněno
jakémukoliv znásilňování politických
stran. (Výborně! Potlesk)
Přicházím k otázkám
hospodářským. Není potřebí,
abych se jimi obíral podrobněji, poněvadž
již s naší strany kollega Čuřík
podrobně je probral, a já se tedy jen o některých
věcech dodatečně zmíním.
V otázce vyvlastnění
velkostatků, vážené shromáždění,
jest tuším jasno na všech stranách, že
nynější stav velkých latifundií
nemůže býti v zájmu společnosti.
Ovšem, co s nimi se má státi, na to odpovídají
programy stran různě a nebudu se tím také
obšírněji zabývat. Myslím, že
jedině správné stanovisko, s něhož
se tato otázka řešiti má, jest hledisko
to, aby přivedeno bylo co nejintensivnější
hospodaření zemědělské. A
když, slavné shromáždění,
na toto stanovisko se postavíme, pak přijdeme, myslím
snadno ku přesvědčení, že ani
mechanické sestátnění velkostatků,
ani snad jejich důsledné rozparcelování
by nevedlo k tomuto naznačenému cíli.
Jistě jest velmi správná zásada -
v zájmu té středostavovské politiky,
kterou naše strana má v programu, jest nutno
ji všude v platnost uváděti - aby při
zachování soukromého vlastnictví k půdě
bylo státní mocí co nejvíce chráněno
a podporováno tvoření se malých rolnických
usedlostí (Výborně!), jejichž
obrábění dovede rolnická rodina s úzkým
kruhem pracovníků zastati a které také
rodině rolnické poskytují dostatečnou
hospodářskou existenci.
Ale na druhé straně, vážené
shromáždění, jsou ohromné komplexy
pozemkové, jichž rozparcelování nemělo
by národohospodářského smyslu. A dokonce
sestátnění všech velkostatků
šablonovitě přivodilo by nejvýš
jen zbyrokratisování výroby a neznamenalo
by ani zlepšení, ani zintensivnění této
výroby. Snad až se sejdou ankety, o kterých
vláda ve svém prohlášení mluví,
uslyšíme zajímavé věci od těch
právě, kteří jsou nejvíce interesováni
na otázce odprodeje nebo rozparcelování velkostatkův
a možná, že ten zájem o půdu, -
řekněme si to upřímně - který
byl vyvolán těmi naprosto abnormálními
poměry válečnými, pomine a že
snad dočkáme se překvapení různých
a možná že nebude také pak takový
zájem o půdu, jako je dnes. Nezapomínejme
na to, že naše zemědělství před
válkou prodělávalo lehčí i
těžší krise zemědělské,
a my také nemůžeme říci, jak
bude v budoucnosti a zdali snad zemědělství
v budoucnosti nebude potřebovat pevné ochranné
ruky státní.
Pohřešuji, vážené
shromáždění, také zmínku
o centrálách ve vládním prohlášení.
Hospodářské ústředny naše
se neosvědčily za války. Způsobily
jednak nedostatek zboží, zavinily nesprávnou
distribuci tohoto zboží a způsobily také
značnou drahotu jeho, takže dnes není s podivem,
že volá se o zrušení těchto ústředen
v zájmu obyvatelstva.
Myslím, že postačí,
když budou zřízeny takové dozorčí
rady a takové hospodářské rady, o
kterých se zmiňuje ministerstvo zásobování
ve svém nedávném oběžníku
a ve kterém slibuje právě reorganisaci jednak
těchto hospodářských ústředen
a jednak novou organisaci těch hospodářských
rad.
Ale na jednu věc musím zde
upozorniti. Oběžník ministerstva zásobování
totiž praví: "Tyto samosprávné
komise jsou sestaveny zásadně ze zástupců
4 politických stran, takže dnes je řízení
těchto ústředen v rukou dvou zástupců
socialistických, jednoho člena státoprávní
demokracie a jednoho člena strany agrární."
Tedy na nás také pan ministr pro zásobování
úplně zapomněl. (Hlas: Terror!)
A stejně tak i v otázce
zřízení hospodářských
rad. V oběžníku, týkajícím
se těchto hospodářských rad, byla
činnost těchto hospodářských
rad stanovena a zase přibráni mají býti
zástupci 4 politických stran a žen. A zase
tam pohřešuji zastoupení naší strany.
Vážené shromáždění!
Protestujeme důrazně proti takovémuto jednání
a musí již vláda zvyknout na to, že musí
počítati také s naší stranou
(Výkřik: To je ta koalice!) všude a
v každém případě, nejen
tedy v této hospodářské otázce,
ale také v jiných věcech, o kterých
se dnes zde zmiňovat nechci.
Jenom tak mimochodem upozorňuji na
to, že i v ministerstvu Národní obrany
staly se někdy věci, se kterými my souhlasiti
nemůžeme, kde - řeknu přímo -
zástupci našich tělocvičných
jednot byli vyloučeni z této společné
kooperace, ačkoliv tam byli přibráni zástupci
Sokolstva a byli tam přibráni zástupci socialistických
tělocvičných jednot.
My, vážené shromáždění,
nedáme se takovýmto způsobem z národa
vykopávat, poněvadž si toho nezasloužíme.
Jenom krátkou zmínku dovolte
mi o našich bankách. Banky naše byly zřízeny
jako ústavy peněžní pro obchod s penězi
a cennými papíry. Když pak vyvinuly se bursy
na zboží, tedy naše banky ujaly se také
tohoto odboru obchodování a pozvolna dostaly ve
svůj obor všechno obchodování se zbožím
a dnes není možno představiti si bursy se zbožím
bez spolučinnosti bank.
Z těchto obchodů mají
naše banky neobyčejný výtěžek
a obchodují také skutečně se vším,
s čím se obchodovati dá (Výkřik:
Lichvaří! Tak to nejsou charitativní ústavy?)
Naprosto ne! Mám tady právě prospekt banky
"Bohemia", ve kterém nabízí všechno
možné; nabízí zde: kávové
náhražky 10.000 kg, 5000 kg kroupové polévkové
masy, 7000 kg polévkové hmoty, koloniální
zboží, čaj, ocet, rajská jablíčka,
zkrátka všechno možné, dále nabízí
hřebíček, majoránku, cukr, mléčný
cukr, kakao, čokoládu, marmeládu, všecky
možné druhy koňaku, likérů, šampaňské
víno, víno, atd., dále lak na obuv a kde
co všechno.
Ale co nejpodivnější
při tom, že jest zde celá řada věci
v tak ohromných spoustách, které vlastně
jsou pod závěrou a se kterými není
dovoleno obchodovat. Tak na př. v tomto prospektu
nabízí se 10 vagonů kyselého zelí,
10 beden vajec v bednách po 24 kopách v ceně
100 K za kopu. (Hlas: Hokynářská
banka!), 200 kg sušeného mléka, 5000 kg
liptavského sýra (Výkřik: Co jest
to za banku?) - "Bohemie". - Ale to dělají
ostatní banky také. Dále nabízí
3000 kg českého medu; 10.000 kg sušených
švestek, 5000 kg marinovaných herinků, 500
kg uzeného masa, 250 kg krakovských hovězích
salámů, 250 kg šunkového salámu,
1 vagon uzeného se zelím atd. (Hlas: Čí
jest to banka?) O tom já nejsem blíže informován.
Vážené shromáždění!
Což takovým způsobem se má pracovati
pro náš obchodnický a živnostenský
stav? Myslím, že není v zájmu našeho
státu, aby se trpělo takovéto provozování
obchodů docela nepřípustných, aby
vlastně každý hokynářský
krám stal se filiálkou bankovní u nás.
(Posl: dr. Viškovský: Mají to prováděti
jenom židé?) O té otázce se vůbec
nezmiňuji, poněvadž jest příliš
dobře známo, kdo tento obchod a ty banky u nás
má v rukou.
Vážené shromáždění!
Naše vláda má také vážný
úkol, aby pečovala o své úřednictvo,
které za války trpělo jistě tak, jako
žádný jiný stav v národě,
aby vláda vyšla s největším
porozuměním vstříc požadavkům
našeho úřednictva a aby zejména dostalo
se našemu úřednictvu spravedlivé úpravy
platův a aby se mu dostalo v brzku také nové
služební pragmatiky, vybudované na moderním
základě. (Posl. Čuřík: Také
soukromému úřednictvu!) Ovšem, stejně
také soukromému úřednictvu, a tak
aby napraveny byly křivdy, které se namnoze českému
úřednictvu staly za války a před válkou
za starého německo - rakouského režimu.
Zejména bych pozornost vlády
obrátil na stav, který je takřka žebrákem
v tom duševním našem stavu, který
je proletářem duševní práce,
totiž na stav kancelářských oficiantů.
Tu je zapotřebí, aby jejich právní
i hmotné postavení bylo zařaděno rovněž
mezi přední úkoly vlády a aby odčiněna
byla ona strašná křivda, které se staré
vlády dopustily, a aby tak odčiněn byl hřích
do nebe volající. Dá se to provésti
tím, když bude zrušen zákon o certifikatistech
a když kancelářští oficianti budou
zařaděni do státu úřednického,
kam svou prací již dávno patřili.
Vítám, vážené
shromáždění, prohlášení
vlády, že jest "odhodlána všemi prostředky
hájiti mír a lid v naší republice
a že bezohledně bude potírati všecko,
co by mohlo porušiti klid, se kterým provedeno bylo
naše osvobození." Konstatuji s naprostým
uspokojením, že i v širokých - a
zejména také dělnických - vrstvách
již proniká přesvědčení,
že za každou cenu musí býti u nás
zachována možnost klidného vývoje. (Posl.
Čuřík: Jen žádný diktát!)
Čím větší kdo práva má,
tím větší má také povinnosti.
Vážené shromáždění,
vítám s upřímnou radostí,
že sjezd zastupitelstva české socialistické
strany přijal před týdnem resoluci, ve které
staví se rozhodně proti těm, kdož pro
zvýšení strannické, neb osobní
své moci posilují a bouří nejnižší
lidské pudy. Vítám tento projev a nepřeji
si nic jiného, než aby od krásných slov
přešlo se ke krásným skutkům
a aby zejména také náš tisk v tom
směru blahodárně působil a sice aby
tisk náš bez rozdílu strannického přesvědčení
postavil se v našem státě, aby nemohlo
se opakovati to, co se stalo v našem tisku socialistickém,
když na př. byl zločin spáchaný
na našem ministerském předsedovi dru Kramářovi
nazván klukovinou. Zločin takový není
žádnou klukovinou.
Kolega Stivín mi odpustí,
že také jeho jméno zde beru nadarmo. Ale napsal
právě den před atentátem spáchaným
na dra Kramáře: "Pryč s anarchií
z československé republiky! Svoboda československá
nesmí býti svobodou anarchistického terrorismu
a politické vraždy!" To bylo napsáno na
obranu pověstného Muny. Ale já podškrtávám
tato slova, souhlasím s nimi a opakuji: "Svoboda
československá nesmí býti svobodou
anarchistického terrorismu a politické vraždy!"
(Výborně!) Totéž, slavné
shromáždění, řekl slovy velmi
rozhodnými náš milý zahraniční
host kapitán Voska před týdnem při
uvítacím večeru v Mozarteu a totéž
prohlásil také slovy velmi rozhodnými ministr
Národní obrany, když prohlásil, že
tento vnitřní klid a pořádek v našem
státě zachováván býti musí
za každou cenu. My si přejeme také, aby tento
pořádek byl zachován všude a aby zejména
také v naší armádě zavládl
jiný duch, duch opravdové discipliny, duch kázně
a pořádku. Když máme míti armádu,
pak musíme míti armádu disciplinovanou, jinak
ta armáda nemá žádné ceny pro
nás.