Já jsem si obral za účel,
- pokud toho účelu mohu dosáhnouti - do věci
vnésti jasno a tak se mi zdá, (Posl. Dyk: Že
se vám to nepovedlo!) že vlastně se mi
to ani nemůže u vás povésti, poněvadž
o to jasno nestojíte. (Posl. Dyk: To by musilo býti
jasno nejdříve u vás!) Vy jste si skonstruovali
určitý názor, jak se dostanete z té
šlamastiky republiky demokratické na sklonu k socialistickému
uplatnění se ven, a ten názor přirozeně
za každou cenu budete hájiti, ten si nenecháte
vzíti, to jest jasné.(Posl. dr. Stránský:
Prohlašte, jestli souhlasíte se včerejším
usnesením výkonného výboru sociálně-demokratické
strany! To bude hned jasno!)
Já nepotřebuji odvislost
od někoho, já si své prohlášení
dovedu udělati sám, a kdy, to bude mojí vůlí.
(Posl. Dyk: Udělejte to, ať je jasno! To je pořád
ta dvojí tvář!) Pánové,
ještě není jasno! Vy jste mluvili o terroru.
(Posl. Dyk: Kdo mlčí, prozrazuje mnoho!)
Já se biji 25 let v proletářských
bojích sociálních; já jsem necouvl
před svými vlastními, ani před cizími
a já necouvnu ani před vaším terrorem;
já nemám tolik strachu (Hlas: Vás nikdo
neterrorisuje!), abych si vámi nechal diktovat, co
mám prohlásit, a jak to mám prohlásit.
(Posl. dr. Stránský: Jaký terror! Vy jste
řekl, že jste vnesl jasno, a my jsme chtěli
ukázat, že ne!) Jen neprohlašujte nic a dělejte,
to je hlavní. Já mohu říci (Posl.
dr. Mattuš: Ano neb ne! Posl. Dyk: To jste nám to
mohl říci hned! Veselost.) Mně se to
líbilo takhle.
Já chci prohlásiti
jedno a dokáži vám, ne že bych se vámi
dal vyprovokovat: my jsme již z programu a ze zodpovědnosti,
kterou máme oproti širokým vrstvám lidovým,
upřímnými a poctivými podporami republiky
československé.
Tady stojí proti mně
ten můj přímý protivník v té
věci. (Ukazuje na ministra železnic dr. Zahradníka,
který se směje.) Já mám náhodou
možnost vám říci, ze stojím také
na špici zrovna jednoho stavu z těch širokých
vrstev lidových (Posl. Dyk: Tomu stavu jsme vděčni!),
kde maličká odchylka a hloupost, provedená
malá lehkomyslnost, mohla by míti nedozírných
důsledkův a následků pro naši
republiku. (Posl. Burian: A za to ti nadají!) V
řadách železničních zřízenců
jsou velké příčiny k nespokojenosti,
jest tu hlad, jest tu bída, jest tu nouze, jest tu těžká
doba služební, jsou tu všecky ty podmínky
takových výbuchů.
My jsme sociální demokraté
- tedy strana třídního boje - a přes
to stavíme se na stanovisko: hoši, co byste dnes provedli,
ať sabotáží, tak či onak, ať
zastavením, ať jen zvolněním práce
na železnicích, znamená velkou škodu této
republiky, to znamená velkou škodu celého proletariátu.
(Posl. dr. Stránský: To je aspoň jasné!)
Tak jsem to chtěl prohlásiti já a nedám
si nikým diktovat, jak mám své prohlášení
dělat. (Posl. Dyk: To vám nikdo nediktuje, jsme
rádi, že jste to řekl!) Čtyřikrát
jste mně to v různé i ve slušné
formě diktovali.
Tím je dáno naše
stanovisko k republice. My nevíme, co bylo v Rusku, my
to můžeme jen vysvětlovat, vysvětlovat
nebo osvětlovat, nic víc. (Obrácen k ministru
dr. Zahradníkovi:) Myslel jsem, že mi dáte
za to vysvědčení a zklamal jsem se. (Ministr
dr. Zahradník: Já chtěl vám za to
podat ruku!) Ale neudělal jste to. Tím byl bych
stoupl v očích těchto pánů.
Já ovšem o to mnoho nestojím. (Veselost.)
My jsme si vědomi, že to, čeho snad bude docíleno
v Rusku po strašlivých obětech, přinesených
v občanské válce, po další bídě
a nouzi, že to, co v Německu po obrovském krveprolití
- o tom jsme přesvědčení - nebude
získáno, že to získáme u nás
svou disciplinou, vyspělostí českého
proletariátu, v politickém boji místo opakovaček,
místo strojních pušek, místo pum - volebním
lístkem. (Výborně! Potlesk.) To je
náš cíl, kterého také jistě
dosáhneme. (Hlas: To ještě nevíme!)
Je naším přesvědčením,
že ho dosáhneme. Já vám něco
řeknu: My pohlížíme na věc -
řeknu vám to zcela proletářsky, jak
to říkáme na našich "štváčských"
schůzích: (Nepokoj) Ty ideály, za
něž bil se každý z nás od útlého
mládí - nejsem tak stár a mám za sebou
25 let toho boje - ty ideály, o kterých jsme v posledních
dobách Rakouska byli přesvědčeni,
že pro sebe, ba ani pro naše děti jich nedosáhneme,
nejvýše snad části jejich pro děti
našich děti, ty ideály, které snad pro
děti našich dětí měly přijíti
ve starém Rakousku, přijdou ještě pro
nás v této republice, bude-li ona vykonávat
organicky vývojovou práci, která je jí
uložena. Evolucí, vývojem!
Pánové! Revoluce, jak
jest myšlena v našem programu, byla vykonána
válkou, ta krev, která ve válce tekla, ty
hodnoty, které byly ve válce zničeny, to
jest po mém soudu ta veliká sociální
revoluce, která byla předpovídána
jako vstup do nových společenských řádů.
Velevážení pánové, je přirozeno,
že, řekl bych na těchto zásadách,
na tomto přesvědčení nemůžete
hledati u člověka, který k tomuto přesvědčení
přišel, řekl bych celým svým
já, celým svým životem, nemůžete
hledati nyní tolik lehkomyslnosti, aby, když ví,
jak citlivým je to těleso proletářské
zoufalosti, proletářského vzdoru, aby zahrával
si s ohněm. Toho od nás nečekejte. Ale já
vás nebudu prositi a já vám také nebudu
raditi, já jen vyslovím své mínění,
pánové: znemožňuje-li nám někdo
tu těžkou práci (Hlas: Čím?)
pro naši republiku, pro ty nejhorší poměry
sociální, ze kterých není hned tak
východiska k lepším poměrům,
které by tvořily pevný základ celé
budoucnosti republiky, pak to činí ti, kdož
chodí s tím čarovným proutkem a hledají
u nás bolševismus, hledali u nás revoluci,
hledají komploty u nás, kde nejsou. Tak to dělají
ti lidé, kteří falešně informují
veřejnost o našem jednání.
Pánové, takové
maličkosti padají velmi na váhu. Přišel
dr. Kramář po atentátu, který jsme
všichni odsoudili. My jsme náhodou centralisté
tu byli jen dva. Tam jsme stáli. Tak jak bylo klubem usneseno,
jsme se zachovali, tleskali jsme, vstali jsme. Jaký zájem
mají na tom noviny, aby několikráte vytrhly
na nás "až na centralisty, kteří
seděli jako zařezaní". Tak psala "Národní
Politika" (Hlas: Škandál!), která
o věci dále píše "uvítán
vyjma sociální demokraty centralisty, kteří
seděli na svých místech jako zařezaní"
(Hlas: Škandál!). Jaký zájem má
"Politika", aby psala: "pan předseda ukončil
za všeobecného potlesku schůzi, která
se rozvinula v srdečné ovace dru Kramářovi.
Jen v řadách centralistů bylo ticho a také
posl. Stivín..." (Hlasy: Fuj!)
Pánové, tím
jednáním udělali jste prašpatnou službu
republice, máme lid disciplinovaný, organisovaný,
máme lid, který nám věří,
který chce jíti za naším příkladem
a,když vy ty příklady zkreslujete, když
vy tomu přikládáte něco jiného,
svádíte lid na cesty, po kterých nechceme,
aby šel. To jest vaše politika. (Hlas: Žurnalistika
je to! Váš brněnský "Denník"
nepřinesl ani slova odsouzení!)
V plné zodpovědnosti,
kterou mám a kterou jsem na sebe dobrovolně vzal
jako svoji povinnost, upozorňuji na tuto věc a říkám,
že klidný vývoj přes ty hrozné
poměry, které prožíváme, leží
nejen v rukou našich, ale také v rukou vašich.
Pánové, já nemohu
přirozeně dále mluviti, ačkoliv bych
teprve měl mluviti o tom, co bylo prohlášeno
vládou, jen stručně o tom chci se zmíniti.
My nejsme přes ty nejhorší doby - a dlouho
to bude trvati a jsou ve vašich rukou, pánové,
věci, které mohou ještě mnoho dobrého
i zlého způsobiti.
Vládní prohlášení
o obecních volbách jistě všichni vítáme.
Já bych chtěl jen - poněvadž nemám
času - upozorniti krátce na to, že v tom
novém řádu obecním vidí široké
vrstvy proletariátu záměnu z diktatury majetných
do demokracie, a proto jsme stáli také na stanovisku
poměrných voleb. Upozorňuji stručně
na to, že provádění a výsledky
co do spravedlnosti v těchto volbách budou
velkým praeludiem k volebnímu zápasu do sněmu,
k volebnímu zápasu, který nám může
přinésti opravdu veliké překvapení,
poněvadž bude konán v dobách opravdu
těžkých. Možná daleko těžších,
než jaké prožíváme dnes.
Můžeme jen vítati
ostrý postup proti lichvě, ačkoliv, jak jste
v úterý a dnes slyšeli, lichvářů
mezi námi v československém státě
vůbec není. Jen na jedno upozorňuji:
Pan ministr Prášek v
té první polovině své řeči,
kde mluvil o lichvě, jeli nebo není-li, pronesl
něco, řekl bych, tak hrozného, že jest
opravdu s podivem, jak může ministr po tom všem,
co se stalo a co mu musí býti známo, řekl
bych, ožebračení statisíců rodin
lichvou, prováděnou na venku, takovým lehkým
způsobem jednoduchého zapírání
přesunouti se přes věci, to, pánové,
není taktické. Neměl-li co jiného
říci, o té věci neměl se zmiňovati,
poněvadž jeho řeč bude čtena
a považována jako výsměch všem
těm, kdož strašnou lichvou agrární
trpěli, když dnes ministr řekne, že ten
stav musí chrániti proti útokům, které
jsou budovány, a kde pravda jest opakem.
Pokud se týče úpravy
i rozvrácených financí, to jsou věci
velmi svůdné, kterých člověk
nemůže opomenouti. Jsem toho názoru, že
ohledně financí bude museti býti co nejdříve
něco provedeno, a sice takovým způsobem,
aby se nejdříve našly základy pro novou
měnu, a aby se i místo zlata, které neexistuje,
našly základy snad v jiném statku. Daň
z válečných zisků - o tom není
ani řeči - ale dávka z válečných
zisků musí býti co nejdříve
zjištěna, musí býti provedena, a sice
takovým způsobem, pokud se týče nemovitého
majetku, aby tvořil aspoň plus z toho zisku základ
nové měny.
O konfiskaci majetku, jež jest
samozřejmá, atd., nechci mluviti. O povinnosti práce
zmíním se jen stručně, že tu
povinnost práce uznává jistě veškeré
dělnictvo. Přijdou nám důvěrníci
a hrozí zastavením práce, hrozí pasivní
resistencí. Mají staré požadavky oprávněné
a ženeme je zpátky do práce, poněvadž
víme, že jen na práci spočívá
možnost, dostati se z té strašné dnešní
kalamity ven. Myslím, že by bylo dobře, záleží-li
nám opravdu všem tak na republice, na tomto státě,
abychom rozluštili tyto světové problémy,
- o tom není sporu, že naše republika jest také
takovým problémem světovým, že
není problémem domácím - ne s hlediska
zájmů osobních -abychom je luštili poctivě
a upřímně s hlediska zájmu celku.
Vážení pánové!
Dá se to říci jinak, a bylo to již řečeno,
abychom je luštili jako republikáni v republice a
ne jako lidé, kteří se octli v republice,
aniž by byli republikány. Až dosud není
pravda, že takové nazírání tu
panovalo. Jistota jest, že na straně majetných
byla veliká neochota k nastoupení všech se
nabízejících cest, vedoucích k posílení
republiky. (Hlas: V každém směru!)
Na př. bylo mluveno referentem
s vaší strany pro 8hodinovou dobu pracovní
způsobem, který musil rozčíliti každého
dělníka, který na 8hodinové době
pracovní byl interessován. Ať se jedná
o jakou chce věc, všechno jest děláno
takovým způsobem neochotným.
Pánové! Mluví
se o lichvě. Lidé jsou pro lichvu trestáni
4.000 K - řekněme Jindřichův Hradec.
Ten člověk se prostě odvolá do řady
svých stranníků, ta pokuta jest škrtnuta.
Máme málo hejtmanů, kteří si
troufají opravdu prováděti nařízení,
a kdo je provádí, tomu to zase škrtnou lidé
nad ním stojící. Zde jest možno mluviti
o neochotě. Ale když ten okresní hejtman trest
uloží a ten trest jest, řekněme, škrtnut...
(Hlas: Ty doby jsou dávno pryč!) To jest
případ z republiky! Mluvím o konkrétním
případu. (Hlas: Kdy to bylo?) V republice!
Když říkám, že z vašich řad
člověk to škrtl, tedy to musilo býti
dnes, v republice, a jsem ochoten ho jmenovati. (Hlas: Napraviti!
To se musí napraviti!) To nejde napraviti, to jest
hotovo.
Vážení pánové!
(Výkřiky.) Já bych chtěl na
základě svých vývodů konstatovati
jen jedno. Není pravdou, že centralisté, že
čeští sociální demokraté
jsou lidmi, kteří usilují o to, zavésti
bolševismus do Československé republiky.
Není pravdou, ze naším
jednáním, stojíme-li přesně
na stíhání lichvy, na těch jiných
našich postulátech vykonávání
sociální politiky, že bychom dělali
bolševickou politiku, nýbrž děláme
svou zásadovou, starou politiku sociálně-demokratickou.
Není pravdou, že bychom
byli tak zastrašeni, že bychom se nechali event.,kdyby
byly měšťáckými stranami massy
zahnány do nového, zoufalého počinu,
ze bychom se nechali zastrašiti až k tomu, že bychom
massy zradili.
I potom, prohlašuji otevřeně,
postavíme se na špici revoluce, nebudeme-li moci zabrániti
tomu, aby k takovému nějakému podzdvižení,
odporu proti útisku došlo. (Posl. Dyk: Snažte
se tedy zabránit!) My se snažíme ze všech
sil zabrániti! (Hlas: Jen nestrašiti!) Vy jste
neslyšeli slova strašení a já jsem proti
theorii strachu, kterou zde kol. Stránský přinášel.
Já vysvětluji poměry, jak jsou, že když
je bída a nouze, když není co jíst,
děti jsou nahé, není čím zatopiti
na jedné straně, na druhé straně je
vidět blahobytný život, že to je prostředí,
ve kterém se rodí zoufalství, a že zoufalství,
je prostředím, ze kterého lze přirozeně
očekávati vzrůst sociální revoluce.
To jest přece něco tak jasného, že není
třeba o tom zvláště vykládati.
Ta situace je pro nás stejně tak nebezpečna,
jako pro vás, pokud vám záleží
ovšem na republice. (Výborně! Hlas: To je
v pořádku!)
My vykonali v té věci,
co se vykonati dá (Výborně!), a není
to málo, co se dá vykonati i na to nebezpečí
naší popularity, poněvadž jsme jíž
nesčetněkráte lidem dokázali, ze není
hození kladivem vždycky nejlepším argumentem
v dané chvíli. (Posl. dr. Stránský:
Neztěžujte si práce!) Upomínám
na to, ze práce si neztěžujeme v žádném
případě. Když vy nám svojí
agitací veštvete sem debatu o bolševismu, když
nás jako bolševiky markujete, pak nezbývá
nic jiného, než abychom to lidem vymlouvali.
My, vážení pánové,
nemůžeme říci, že nejsme sociálními
demokraty, my nemůžeme říci (Hlas:
To žádný nechce!), že jsme proti všem
prostředkům, aby proletariátu bylo z jeho
bídy a nouze pomoženo. (Hlas: To je také
v pořádku!) My nemůžeme říci,
že dožene-li nás k tomu buržoasie, nebudeme
také v sociální revoluci hledati cestu ke
štěstí proletariátu. Můžeme
jenom říci v takové situaci, ve které
se nalézáme, že nelze štěstí
proletariátu dnes hledati v sociální revoluci,
nýbrž že lze v daných poměrech
najíti udušení toho hnutí v krvi a zabití
socialismu na 10 až 20 roků do budoucnosti. (Hlas:
To je správné!)
Nesmíte nás stále
a stále štváti svým tiskem, opět
naši situaci znesnadňovati. Následujte aspoň
v upřímnosti a poctivosti lásky k této
republice nás, nenáviděné sociální
demokraty a jsem přesvědčen, že když
jenom tolik pro tu republiku uděláte, se svého
stanoviska ovšem, co udělali jsme my, sociální
demokraté, pak přes všechny obtíže,
z nichž nejhorší ještě nejsou za
námi, přeneseme tu republiku do těch poměrů,
kterých si přejeme proto, poněvadž ty
poměry teprve mají pro nás tvořiti
- a to říkám otevřeně - platformu,
na které si svůj konečný sociální
zápas i své účty s vámi i za
tuto válku vyrovnáme. (Výborně!)
Předseda:
Dalším řečníkem je pan dr.
Markovič. Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Markovič
(uvítán potleskem): Vážené
Národné shromaždenie!
Je pre mňa mimoriadnym vyznamenaním,
že shodou okolností som prvý, ktorý
môže prehovoriť s tohoto miesta za tých,
ktorí za hraniciami za našu slobodu a za našu
samostatnú republiku bojovali a pracovali. (Výborně!
Hlučný potlesk.)
A keď sa mi tejto pocty dostáva,
je mojou povinnosťou, bratia, mojou prvou povinnosťou,
aby som Vám vyslovil slová vďaky a aby som
Vám tlumočil city, ktoré sme prechovávali
k Vám za celú dobu války a menovite v jej
poslednom období, aby som vyslovil uprimnú vďaku
celému národu a Vám, ktorí ten národ
tu predstavujete.
My, bratia, sme nepochybovali nikdy,
že ideál, za ktorý sme začali pracovať
a bojovať za hraniciami hneď, ako sme si uvedomili,
že doba práce a boja za tento ideál nastáva,
že ten ideál bol i ideálom Vašim. Veď
nemohli sme necítiť, že sme krv z jednej krve,
kosť z jednej kosti a že tá krv nemože jedna
druhú zradiť. Ale pri tom všetkom mali sme obavu
nie pred tým, že by ste snáď tento ideál
zradili, ale pred tým, či za tých ťažkých
okolností, v ktorých ste tu žili, v utrpení
za tento ideál vydržíte.
Vy, bratia, a menovite tie široké
massy, ktoré predstavujete, vy ste vydržali a za toto
Vám naša uprimná vďaka. Darmo by bola
tiekla naša krv, darmo by sme boli bojovali, darmo by boly
i najhrdinskejšie skutky, keď by ste Vy neboli opätne
dokumentovali pred celým svetom, že s našim bojom
súhlasíte, keď by ste neboli verejne hlásali,
či už tak či inakšie, že tá
krv, kterú prolievajú naše vojská, je
krvou Vašou, keď by ste sa neboli k tej krvi priznávali,
alebo keď by ste tú krv boli zatajili.
A naša vďaka patrí
nado všetko tým, ktorí najviac trpeli: biednym
širokým massám česko-slovenského
ľudu, a tým, ktorí tieto biedne široké
massy ľudu v tomto utrpení viedli k tomu, aby trpeli,
aby nevybúšili driev, ako prijde čas, ktorí
ich zadržali od priepasti anarchie, na ktorú tak radi
by ich boli pred časom vsotili ti, ktorí si od anarchie
sľubovali udržanie svojho otrokárskeho režimu.
(Slyšte! Výborně! Potlesk.)
Naša vďaka patrí
Vám aj za to, že ste práve v tak pravú
dobu a takým ideálnym poriadkom previedli snad najkrásnejšiu
revolúciu, ktorá kedy bola prevedená a že
ste ju doviedli k tomu stavu, na ktorom sa octla po porážke
a rozvalu Rakúska-Uhorska.
Ale, pánovia, tí, ktorí
z nás za hraniciami najviac trpeli a trpia, najviac strádali
a strádajú, tí ešte nie sú medzi
nami (Posl. Dyk: Výborně!). Sú to,
pánovia, - a ja to poviem vzdor tým slovám,
ktoré boly predo mňou prednesené s tohoto
miesta (Posl. Dyk: Bohužel!) - sú to naše
legie v Rusku. (Výborně! Sláva jim! Potlesk.)
Ony začaly ten boj, pánovia. (Posl. Dyk: Ony
ho vyhrály.)