Já tam také nebyl,
ale vím jeden detail, který mne poučuje o
něčem jiném, než o té tvrdosti
historických hranic: já vím, že tam
bylo vedle těch historických hranic pojato také
sebeurčení národů. A to, co dnes zde
vykládal kolega Sís, to jest velmi pěkné,
když poslouchají samí lidé, kteří
předem již jaksi zaručují, že řeknou
své Amen k tomu, co povídal.
(Obrácen k posl. dr Stránskému.)
Není-li to kol. Sísem trochu násilně
konstruováno, co přednesl v této věci,
jest otázka, na kterou, myslím, vy byste mi dal
první odpověď. (Posl. dr. Stránský:
Ano.) Přišla světová válka,
já jako sociální demokrat pohlížím
na věc tak, že světová válka
nás rázem hodila 50 roků ku předu
na vývojové cestě, k těm metám,
které si také sociální demokracie
vytkla.
Tu jest přirozeno, že
i při platnosti toho programu, který máme,
na kterém nic neslevujeme a neslevíme, že naše
stanovisko co do taktiky a postupu dnes, když o 50 roků
najednou se nám posune naše záležitost
ku předu, musí býti uváženo,
měřeno a přizpůsobeno novým
poměrům. O tom není sporu. Totéž
také program náš říká
přímo, že budeme bojovati těmi zbraněmi,
jaké nám budou dány do rukou poměry.
Po válce byla přivoděna
atmosféra, která samozřejmě v jistých
kruzích působí hodně obav, hodně
strachu. O tom není sporu. Kol. Stránský
chce tento strach rozšířiti na celý
Národ a chce ho zorganisovati jako armádu proti
eventuelně vypuknuvšímu spravedlivému
hněvu lidu. (Posl. Dyk: Proti spravedlivému ne!)
Jak to říkal, je lhostejno, jak to chceme my, je
směrodatné. (Posl. Dyk: To snad on ví
lépe, než vy!) Jestli on to ví, nevím,
ale já to mohu říci. Myslím, že
socialistům poskytuje se právě v této
atmosféře příležitost, aby dokázali
lásku k svobodě a spravedlnosti (Posl. Dyk: Kéž
to dokáží!) v této republice, aby
ukázali, že jejich disciplina ve straně není
jen disciplinou tam, kde vyhovují vůli - a já
bych snad řekl, chtíčům, jak byste
to vy nazvali - širokých vrstev lidových, nýbrž
že této discipliny, vypěstované jistě
ve vysoké kultuře českého proletariátu,
o které myslím, není sporu, použijí
k tomu, aby vedli lid proti výstřelkům egoismu,
které snad v něm jsou buzeny a které se v
něm vzmáhají. Jak se nám to podaří,
to neleží v rukou vůdců sociální
demokracie úplně, to leží z velké
části v rukou vůdců měšťáckých
stran (Poslanec Dyk: Není měšťáckých
stran!) - promiňte, tedy: buržoasních,
já bych nerad dělal do slovíčkářství.
Mohu konstatovati jen tolik, že v žádném
národě nebyl proletariát vystaven tak velké
zkoušce jako v českém národě.(Posl.
Dyk: Tím proletariátem jsme my zrovna tak, jako
vy!) Tak se chovejte jako proletariát a nebude vás
to boleti, hájíme-li vaše zájmy. (Posl.
Dyk: Organisujte se vy k nám! My se organisujeme tak, jak
nám káže naše národní povinnost!)
Myslím, mistře, kdybyste se vy u nás organisoval,
že bychom měli ještě více co dělat,
abychom bolševismus zdolali. (Veselost. Posl. Dyk: To
nevím, ale budete-li to dělati jako dosud, pak budete
míti ovšem práci těžkou!)
My u nás vedle těžkého
útisku politického se strany Němců
musili překonávati ještě mimořádně
těžký útisk se strany vlastních
lidí za frontou. A tak jako šibenicemi, kulkami a
těžkými žaláři byl dáván
projev té politické moci germánské
proti našim lidem, (Hlas: Ale centralisty nevěšeli!
Veselost) tak hledaným způsobem, přímo
zbídačením byl vybíjen náš
národ za frontou. A to jest docela přirozeno, že
tyto poměry musely vésti k určité,
řekl bych duševní desorganisaci v českém
proletariátu. Velectění pánové,
na straně sociální demokracie bylo jistě
veliké pochopení pro danou situaci. Já vzpomínám
toho, že byla to sociální demokracie českoslovanská,
která svým přičiněním
umožnila platformu národní revoluce, pokavad
ona mohla býti prováděna u nás zde.
Byla to sociální demokracie českoslovanská,
která velikým obětováním ožehavých
zájmů proletariátu způsobila zřízení
Českého svazu, Národního výboru,
a která když viděla, že české
listy byly zastaveny, převzala na svá bedra celý
ten boj, řekl bych, boj všenárodní.
(Posl. Dr. Stránský: Kde byl pan Cingr když
se tvořil Český svaz?)
Myslím, že veliké
idee nejsou osobami. Já mluvím o faktech. (Hlas:
On representuje Vaši stranu!)
My jsme se - a v tom spočívá
ten hřích nám zvláště
přičítaný - oddělili od této
politiky českoslovanské strany sociální
demokracie proto, poněvadž stojíce pevně
na svém programu a na svých zásadách,
prohlásili jsme: My jsme pro národní boj
až do krajnosti, i my cítíme a uznáváme,
že národní boj proletariátu je současně
u nás, jak věci stojí, bojem sociálním.
(Hlas: Třídním!)
Ale tento boj nechceme dělati
ruku v ruce se stranami měšťáckými
(Posl.: Dyk Nýbrž s národními nepřáteli!),
nýbrž paralelně vedle nich (K posl. Dykovi:)
Mistře, je dobře dělat výkřiky,
ale nesmí to ukazovati na nízkost a plochost nazírání
politického. (Hlas: To není urážka!)
Ty fráse o Vídni, které jsme slyšeli.
. . (Hlas: To jsou fakta, jste v područí Vídně!)
Stejně jako Vy všichni, jsme také my byli v
jednom poutě. Záleží na tom, jak se
kdo trhal; jestli někdo Sysifovou prací snažil
se dostati se z těchto pout ven, anebo jestli někdo
dělal jen veliké gesto, že chce ven a byl rád,
že je v nich, to je ten rozdíl. (Hlas: Máte
krátkou paměť! Jiný hlas: Podívejte
se na program! Jiný hlas: To není všechno,
hlavní jest, co se dělá! Co jste dělali
Vy, je známo! Předseda zvoní.)
Je známo, že byla příčina
našeho odloučení založena v našem
programu, a že jsme nešli chybnou cestou, ukazuje to,
čeho jsme byli svědky ihned po převratu.
Ve válce přinesl proletariát obrovské
oběti a já mám dodnes za zlé ústřednímu
orgánu českoslovanské sociálně-demokratické
strany, "Právu Lidu", že napsalo hned po
začátku těch zkoušek ohledně
lichvy a zdražování: My s agrárníky
nebudeme polemisovati, chceme dodržeti svornost v národě
a jednotnost.
"Právo Lidu" a celá
českoslovanská sociálně-demokratická
strana dodržely dané slovo, ale na druhé straně
nebylo toho slova dodrženo. Toto spojení v tom, řekl
bych, vše národním úsilí bylo
na jedné straně dodržováno tím,
že přinášel český proletariát
největší oběti bez muknutí, bez
hlesu, zatím co stejně tak agrárníci
jako průmyslníci, jako obchodníci, jako kapitál
vůbec nikterak nebrali zřetele na skutečné
poměry a do krajnosti využitkovávali situace
pro své třídní sociální
obohacení i na úkor největšího
utrpení nejširších vrstev národa.
Takové bylo to všenárodní
sjednocení, tak mluvila k nám mluva zkušeností,
že není radno s pány třešně
jídati a že socialistickou politiku lze dělati
jen mezi socialisty a se socialisty.
Pánové, poměry
válečné vedly jistě k velkému,
řekl bych vysvětlení, ani nechci říci
třídění duchů, ale vysvětlení.
Viděli jsme, že ty strany socialistické to
byly, které nejvíce se vynasnažily, aby opravdu
příští náš stát byl
demokratický, aby bylo dosaženo toho, aby boj revolučně-národní
byl s úspěchem proveden.
Já myslím, že
vám, pánové, není tajno, na kterých
místech se všude revoluce prováděla
a kdo ji prováděl, jak vlastně na celé
to dílo máme pohlížeti. Veškeré
strany přesvědčily se při vítězném
zakončení revoluce, jak pravdivé bylo naše
tvrzení, že politická svoboda není ještě
svobodou celou, že jest svobodou poloviční,
že jest jenom štěstím polovičním
národa a že celým štěstím
národa může býti jen politická
svoboda, spjatá se svobodou hospodářskou,
se svobodou sociální.
Tedy zde se opět scházíme
na těch starých liniích, na starých
zásadových bodech (Posl. Stránský:
Také s námi!), vy s námi a my s vámi
aspoň s této tribuny a aspoň ve vašich
akademických řečech.
Pokud se týče však
dalšího, jest nutno říci, že jsme
byli v každém případě připraveni,
říci jasně a otevřeně, co chceme
a proto jsme byli pronásledováni. Prohlašujeme
i dnes: Stojíme na zásadách třídního
programu sociálně-demokratického. Věříme,
že není národa jednotného, nýbrž
věříme, že každý národ
rozkládá se na třídy, specielně
v soukromopolitickém zřízení státním,
o tom není sporu. Věříme, že
všeobecné dobro národa nebude docíleno
v harmonické práci těchto tříd,
nýbrž, že bude docíleno (Posl. Dyk:
Rvačkou!), - tam máte sklon Vy, mistře
- nýbrž že bude docíleno jenom vzájemnými
zápasy, i když to budou polemiky, když to budou
koncesse, když to bude, řeknu, koncesse poměrům
doby, momentu, atd., nikdy tu ale nebude dobrovolné vzdání
se nabytých práv, nikdy tu nebude dobrovolné
vzdání se možnosti docílení práv
dosud upíraných. (Hlas:Proč?) To jest
proto, poněvadž takový jest život a sociální
boj a my ho neuděláme jiný.
My prohlašujeme přímo,
že tomuto boji a zcela otevřeně tomuto boji
věnujeme veškeré své síly a použijeme
k němu veškerých prostředků,
které nám poměry do rukou vnutí, (Posl.
Dr. Stránský: Ne demokracie?), všech prostředků
demokracie, poněvadž, tuším, že jste
sám naznačil, že i revoluce proti útisku
jest výsledkem demokracie. (Posl. Dr. Stránský:
V demokracii není útisku!) Demokracie není
útisk, ale prostředek proti útisku, i když
vyběhne v revoluci, jest demokracií. Myslím,
to jest konsekvence toho, co vy jste s tohoto místa řekl.
My toho nezapíráme, ale na jednom stojíme:
my si nedáme své formy boje diktovati a suggerovati
ani cizinou, ani poměry ciziny, ani třídními
cizími lidmi u nás. (Hlas: My také ne!
Posl. Mattuš: Sláva! Jen aby to bylo!) To zůstane
vždy předmětem určení naší
vůle a naší veliké zodpovědnosti,
kterou k českému proletariátu máme.
(Poslanec Dyk: K národu také!) Rozdělme
se o to, když myslíte, že se to dělí!
Vážení pánové!
Řeklo by se, že se vyhýbáme těm,
řekl bych choulostivým fásím toho,
co tu bylo řečeno. Byli jsme označeni bolševiky,
a z důvodu toho, že takovými v očích
našich protivníků jsme, byl probírán
náš poměr k legionářům
na jedné a bolševikům na straně druhé.
Já se vám musím přiznati, pánové,
že prozatím mimo ty všeobecné poměry,
kde jako individua vůbec nehrajeme roli, já o žádném
poměru tak zvaných českých sociálních
demokratů-centralistů ani k bolševikům
ani k legionářům nevím. (Posl.
dr. Stránský: Munu jste vítali úvodníkem!)
Myslím, že to bude také vysvětleno,
třeba bych já to nedělal. Ale, pánové,
vžijte se do psychologie masy! Legionáři přece
jsou v psychologii širokých vrstev dvojí, a
chcete-li vy je v debatě o těchto jistě vážných
a pro republiku vysoce vážných otázkách
shrnouti do jednoho rámce, pánové, tak nečiníte
dobře; dobře to chápu, že oni se shrnuli,
ale nečiníme my dobře, kteří
se máme postaviti na kritické hledisko, abychom
my je shrnovali. (Posl. Dyk: Toho kritického stanoviska
máte moc, ale lásky málo!) Někdo
z lásky křičí a jodluje a jiný
z lásky dře, až padne v práci pro věc,
kterou miluje. (Posl. dr. Stránský. To jsou legionáři!)
Vážení! Já
myslím, že to rozšiřování
musí nastati, aby bylo pochopeno, proč tu a tam
se octne slovo "sociální demokrat krajního
křídla" vedle slova "bolševism".
Na západě a na jihu legionáři konali
hned od samých počátků tu práci,
kterou jsme my revolucionáři, že ano, musili
přirozeně chápati a schvalovati. Jinak se
mají poměry na Rusi. Pánové, vy víte,
jak došlo k zakládání legií.
Vy víte, že to není jenom spor, který
dnes je dodatečně hledán, že to jest
spor, který neměl tehdejší poslání,
docela prvopočáteční poslání
legií na Rusku, že jest to spor, který, jak
víte, neluštil nikdo jiný, než náš
Masaryk a Dürich, jistě oba poctivci nad každou
pochybu. A mně, vážení pánové,
bylo tak zvláštně u srdce, když jsem slyšel
člověka, který obětoval všechno,
co měl, revoluci československého národa
a když takovým prostým, jednoduchým
způsobem povídal o Masarykovi v řeči:
"To byl světec!"
Vážení! Já
jsem přesvědčen o tom, že dojde-li u
vás, je-li možno, aby vůbec u vás došlo,
řekl bych, oprávněně k tomu,
abyste vedle sociálních demokratů československých
nebo českých sociálních demokratů
krajního křídla stavěli slovo bolševism,
že to vzniká z toho poměru, který
byl, poněvadž ne všechno, co dělali legionáři
na Rusi ve svých počátcích, mohlo
býti psychologií širokých vrstev lidových
pochopeno jako osvobozující revoluce. (Hlas:
Proto se jich hlásilo dvacet tisíc! Posl. dr. Stránský:
Vysvětlete to blíže!) O tom není
v psychologii masy dosud pochyby, že první prací
legionářů na Rusi byla práce proti
socialistické revoluci ruských proletářů.
(Posl. dr. Stránský: U Zborova se nebojovalo! Kde
jste to vzali? Protože dávali Rakušané
1000 a 5000 K na hlavu?) Pánové, nechte
si dáti informace z pravých míst. (Hlas:
Ještě dnes od účastníka! Dr.
Markovič: Já jsem byl tam, já ty informace
od vás nepotřebuji.) Pánové, my
máme tolik účastníkův a každý
tam byl. Každý vypravoval positivně něco
jiného. Zde není možno, abychom na těch
zprávách stavěli. O tom bude mluvit teprve
historie a přehled. (Hlas: Na čem pak stavíte
tedy?)
Já mluvím o tom, co
je faktem, co vám potvrdí přímo lidé,
kteří stáli na špici tvoření
legií v Rusku.(Posl. dr. Stránský:
Legie se utvořily proti Rakousku a Německu!)
A jaký byl rozdíl mezi
Masarykem a Dürichem? (Posl. dr. Markovič: Ale
vždyť to bylo v 17. roku a legie se tvořily ve
14. roku!)
Já mluvím o té
první práci legií, která šla
ne jako na západě, nebo na jihu, o té první
práci, kdy přišly legie do rozporu s psychologií
širokých vrstev lidových, když šly
proti socialistické revoluci v Rusku. (Posl. dr. Stránský:
Jediný fakt dokažte! Hlasy: Neuvádíte
fakt! To se nedá omluvit!) Uvádím věci
tak, jak stojí. (Posl. Stránský: My jsme
se dozvěděli od Špačka, že to bylo
teprve, když jim bolševická vláda bránila
ve prospěch Německa cestu do Vladivostoku!) Ale
předtím byl boj. (Hlasy: Kde? Je vidět,
že to vůbec neznáte!) Já jsem řekl
(Posl. Dyk: Kdyby nebylo legionářů, neseděl
by z nás ani jeden. Posl. Burian: Sláva jim
v Italii, ale když jdou proti ruské revoluci,
to jest hanba! Hlasy: To jest věc přesvědčení!
Posl. Schieszl: Pak legionáři byíi naposled
bandou sto tisíc lumpů!)
Předseda (zvoní):
Prosím, pánové,
ticho!
Posl. Brodecký: Já
jen ukazuji k tomu, kde jest vysvědčení
pro to, že široké vrstvy lidové jaksi
dělají rozdíl mezi legionáři,
dle toho, jaké mají dosud informace a znalosti,
a jsou přesvědčeny o tom, že v Rusku
legie vykonávaly také práci proti sociální
revoluci ruské. (Posl. dr. Stránský: Poněvadž
vy to rozšiřujete!)
V Rusku stály poměry
zcela jinak, že ano? (Hlasy: Ne!) V Rusku stály
zcela jinak poměry, zcela jinak, nežli u nás,
v Rusku se prováděla revoluce proti carismu,
kontra revoluce pro carismus, pro měšťanské
strany (Posl. dr. Stránský: Savinkov je carista?
Plechanov je carista? Krapotkin je carista?) Pardon! Původně
byl proti carismu, byly živly, které chtěly
pro carismus dělat kontrarevoluci, byly živly, které
dělaly a provedly revoluci pro demokratickou republiku
(Hlasy: Pro Německo!), byly živly, které
chtěly dělat republiku s vysloveným programem
proti válce, byly živly, které s tím
programem revoluci dělaly, a jakmile dostaly moc do svých
rukou, prohlásily válku za základní
část svého programu. Byla nová kontrarevoluce
proti válce atd. (Posl. Mattuš: Ale legionáři
šli pořád jen proti Německu a Rakousku!)
To jest celá chaotická
spleť poměrů, ve které, myslím,
není možno dobře dnes najíti jasno,
alespoň ne takové jasno, abychom vyslovili na té
či na oné straně přesně svůj
úsudek. (Posl. Mattuš: Bolševici vraždili
naše lidi! Posl. Dyk: Bez legionářů
by té české samostatnosti nebylo!)
To uvádím jen proto,
abych řekl (Hluk. Předseda zvoní),
že jest nutno pro mnohé věci hledati vysvětlení
v psychologii lidu! Pánové, přeloženo
na naše poměry: pro nás jako pro sociální
demokraty. (Posl. Burian: My máme také to právo!
Posl. Mattuš: Ale vždyť odcházejí
dobrovolně!) - V tomto shromáždění
je otázka, zdali v našem národě jsou
třídy nebo nejsou třídy společenské.
(Poslanec Stránský: Jsou!) To je tady velice
často popíráno. (Posl. Dr. Stránský:
Fakt není popírání!)
Teď otázka druhá:
(Posl. Stránský:
Museli se rvát spolu!) jestli během toho boje, který
dosud byl prováděn, během toho národního
boje byly základní zájmy těchto tříd
stejným způsobem, stejnou měrou ukájeny.
A poněvadž tomu tak není, poněvadž
tu nastal určitý rozpor, poněvadž to
plus, řekl bych, z toho národního boje nebylo
stejně rozděleno, tyto třídní
rozpory zde byly ještě - řekl bych - zostřeny
a propast rozšířena, je nutno tohle si uvědomit
a přímo, nepokrytě tu prohlásit. Má-li
tenhle ten poměr, jak byl daným stavem o psychologii
mas produkován tím vším, co se u nás
vyvíjelo, má-li ten poměr býti vyluštěn
evolucí, nemá-li pýti - a nechci říci
luštěn - poněvadž jsem přesvědčen,
že nemůže býti luštěn: revolucí.
Ale nemá-li nabýt vrchu
pokus, luštiti problém tento revolucí (Posl.
Stránský: Čí pokus?), pokus širokých
vrstev lidových, které v tom, jakým, řekl
bych, ziskem byly obmyšleny ve velikém národním
boji - různé třídy přišly
velice zkrátka, jich třídní zájem
byl potlačen, byly zproletarisovány, jsou nahé,
vyhladovělé - dnes tedy říkám,
má-li ten boj, respektive vyvedení z těchto
poměrů býti provedeno revolucí, pak
není sporu o tom, že veliká část
rozhodování o tom leží v rukou t. zv.
stran měšťáckých, buržoasních,
že neleží úplně v rukou stran socialistických.
Pánové, tady je výkřik
skoro, řekl bych, velice oblíbený: u nás
není kapitalistů. Pánové, dobře;
řekněte na své dobré vědomí
a svědomí: není u nás v československé
republice ani útisků? (Posl. Dyk: Na všech
stranách! Posl. Mattuš: U vás nejsou žádní
bohatí lidé?) Pardon! (Posl. Stránský:
Není u nás strany, která by ten útisk
nechtěla poctivě odstranit!)
Já se ptám přímo
a jasně: je-li tu útisk? (Posl. dr. Stránský:
Je!) Prosím a teď, kde je útisk, tam je
přirozeným produktem psychologie massy protitlak,
protiútisk, a tam, kde je útisk, řekl bych,
přímo určitou třídou opírající
se o moc, tam není ani jinak možno, (Posl. dr.
Matoušek: V demokracii je možno!) než
že psychologie massy hledá tytéž prostředky
proti útisku, kterými je utisk prováděn.
Pánové, že je tu kapitál, ze jsou tu
útisk a utiskovatelé, o tom svědčí
zde naše debaty. Jakmile se zavadí o kapitál,
o zdražování, o lichvu, o zbídačení
širokých vrstev lidových, již se tu jeví
taková nervosita, že opravdu (Posl. Dyk: Ta nervosa
je u vás, my jsme podporovali všechno. Udělejte
návrhy, přiveďte nápravu a půjdeme
ve všem s vámi! Posl. dr. Stránský:
Nervosa vzniká, když za lumpy činíte
zodpovědnými celé strany!) To činíte
vy!