Velectění pánové!
Nebudu Vás touto otázkou déle unavovati,
poněvadž mám také ještě
některé jiné věci na srdci; jen poukáži
ještě k následujícímu.
Přízeň místodržitelství
šla tak daleko, že místodržitelství
mělo velkokomisionáře pana Bauma jako technického
experta, jako konsulenta, který mu podával zprávy.
Oficielní společnost pod státním dozorem
to nemohla být, k tomu musil býti přizván
velkoobchodník, který ovšem měl svůj
vlastní interes na tom. Tomuto předány byly
dodávky pro "Červený kříž",
kde se jednalo o stravování asi 2000 osob. Tento
"Červený kříž" na každý
měsíc požadoval, jak máme zde záznamy,
420-470 kusů. Počítáme-li, velectění
pánové, s tím nejmenším výtěžkem
70 kg, dělalo to asi 18.000kg masa na měsíc,
a poněvadž bylo asi 2000 osob, měly tyto osoba
tedy dostávati měsíčně - ovšem
nedostávaly, - 9 kg masa čili tolik, co jiný
obyčejný člověk dostával na
mlýnských výrobcích vůbec.
Z toho ráčíte viděti, že tady
nebylo také něco zdravého, a přes
to, že jsme se domáhali stále toho, aby ty
dodávky byly předány veřejné
kontrole, to se nám nepodařilo, naproti tomu v lednu,
když jsme poukázali na ty nesrovnalosti, bylo sděleno,
že se tato dodávka snižuje o 120 kusů.
Velectění pánové,
přejděme k jiné kapitole. Nám bylo
vytýkáno při každé příležitosti,
že náš lid nemá porozumění
pro potřebu měst, že náš lid je
lidem naprosto indolentním a že se mu jedná
jedině a naprosto o jeho vlastní kapsu. Velectění
pánové, byla to strana naše, která zahájila
akci "Českého srdce". Byly to právě
naši lidé, kteří dělali, co bylo
v jejich moci. Jestli se nedělalo tolik, co bychom si byli
přáli, jistě se to nestalo naší
vinou. Ale co jsme z toho měli, velectění
pánové, - ten venkovský lid - že to
dělal? Malovali jste jej v humoristických listech,
ve vašich "Kopřivách" bylo útočeno
každou chvíli na venkovský lid a zrovna na
tu dětskou akci, že béřeme děti
k vůli práci. (Hlas: Nepleťte ten venkovský
lid s agrárníky! To je něco jiného!
Myslíte, že ty děti
brali sociální demokraté? Ti je velmi málo
brali, poněvadž těch venkovských sociálních
demokratů, kteří by mohli děti vzíti,
máte málo.
Zemědělství
české dávalo, co mělo a co mohlo.
Dávalo z povinnosti, dávalo dobrovolně a
přes to přese všechno se dnes říká:
Indolence! Nechcete dát! Odpusťte, z čeho dát?
(Posl. dr. Witt: Vždyť je to faktum, máme
statistiky, kontingent není dodržován, to je
ten škandál!) Ale odpusťte, jakým
způsobem k tomu přicházíte? (Hlas:
Sami jste si ho určili! Jiný hlas: To je lež!)
To je vidět, pane kolego, že po této stránce
nejste dobře informován. Ten kontingent určoval
politický úřad. (Hlas: Vy jste to sufflovali!)
Promiňte, bude dobře, když se budete o té
věci lépe informovati (Výborně),
poněvadž jste nedostatečně informován.
Poukazuji při tom, že v prohlášení
vládním bylo příliš málo,
řekl bych nic, mluveno o zemědělství.
(Hlas: Ministr Prášek!)
Jestliže ministr zemědělství
o těchto otázkách mluvil, není to
pro mě prohlášení vládní.
V tom jest určitý rozdíl.
A přece nezapomínejte, že všechno to,
co nám může přinésti peníze
do země, co nám může zlepšiti naši
valutu, jsou hlavně, vedle uhlí, zemědělské
produkty. Je to náš cukr, je to líh, je to
chmel atd., je to celá řada vývozních
artiklů, ale k tomu potřebujeme, aby zemědělství
bylo postaveno, pokud možno, na trochu lepší
basi, než jest. Nemyslete, že chceme subvence, ani nás
nenapadá.
Teď už budou dostávati
subvence zase sociální demokraté. (Výborně!
Potlesk. Hlas: Korupci si nezaneseme do naší strany!)
Odpusťte, co jest podpora v nezaměstnanosti? To jest
do jisté míry subvence. (Hlas: To jest ochrana
před bolševismem!)
Tedy jest potřeba pozvednout
zemědělství. V první řadě
jest nutno bez ohledu na to, co dnes bude vláda platiti,
obstarati sem dovoz dobytka a masa. To jest v interessu vašem,
to jest v interessu našem, to jest v interessu státu.
Nezáleží na statistice, nezáleží
na tom, jestli sem bude o 10.000 kusů přivezeno
více, poněvadž čím dříve
budeme míti náš chov regenerován, tím
dříve budeme míti mrvu, potahy, pole v síle,
které potřebujeme, abychom mohli vyráběti
průmyslové produkty.
Naše obilnictví nebude
nejdůležitější, poněvadž
bude jen artiklem, který bude moci doma zásobiti,
ale nejdůležitějšími produkty jsou
ty, které budeme moci vyvézti, abychom za ně
mohli dostati peníze, a aby tom mohli naši valutu
zlepšiti.
Druhá věc jest, že
potřebujeme, aby zde bylo postaráno o přívoz
umělých hnojiv.
Třetí věc jest
otázka krmiv. Jest samozřejmo, že ty souvisí
s produkty rostlinnými, poněvadž není
zrovna naděje, že by k té věci mohlo
v dohledné době dojíti. A pak, velectění
pánové, zapotřebí starati se o to,
aby, jak už předešlý řečník
se zmínil, naši lidi pracovali, a také pracovati
chtěli, poněvadž jen zemědělská
produkce, respektive to, co nám vyroste při dobrém
počasí, může nám přinésti
něco z ciziny, jako na druhé straně může
nám práce přinésti.
To jsou ty statky a nové hodnoty,
kterých můžeme docíliti, z jiného
jich nedocílíme. Jestliže se jedná o
železo, o bavlnu atd., to přivážíme,
a můžeme vyvézti potom jen produkty, pak je
tu jen práce, která jest ceněna. Zemědělský
lid patří k tomu, který pracoval, který
pracuje a pracovati bude.
Naši lidé neznali lenošení
a bylo to dobře zdůrazněno kolegou Viškovským.
Náš člověk přišel z vojny
ne za tím účelem, aby lenošil, ne za
tím účelem, aby se snažil dostávati
někde podpory v nezaměstnanosti, ten přišel,
aby dělal. (Hlas: Dejte jim práci!) Odpusťte,
pánové, my máme také smutné
zkušenosti v okrese již dnes a budeme je míti;
nevytýkám, že to není dobré a
správné, ale jako jsme se s příspěvky
vyživovacími dožili smutných zkušeností,
tak se dožijeme také s touto podporou v nezaměstnanosti
stejných zkušeností. V jedné obci mého
okresu byli lidé, kteří byli řemeslníky
a kteří ovšem pro tu řemeslnou práci
nemohli dostati zaopatření. Poněvadž
to dotyčné řemeslo právě -
byla to tkalcovna - stálo, bylo jim doporučeno,
aby pracovali na pile jisté firmy. Ta firma byla ochotna
lidi přijmouti, ale ti lidé prostě řekli:
To není práce pro nás.
Odpusťte, s těmito
zjevy se budete také potkávati, poněvadž
nesmíte zapomínati, jestli myslíte o našich
lidech, že nemají dosti duševních schopností,
pánové, u vašich lidi je to při nejmenším
také tak. My, velectění pánové,
máme zkušenosti, že zrovna ženy naše,
ženy těch, kteří byli ve válce,
ty že byly první vzhůru, poslední jdou
spát, v pravém slova smyslu dřou, a to nejen
ženy domkářů a chalupníků,
jak zde slečna Zeminová řekla, ženy
sedláků a velkých sedláků (Hlas:
Jak velkých?). Pánové, já myslím,
že každého. Má žena - a já
nepatřím náhodou mezi velké sedláky
- vstává první a poslední jde spát,
poněvadž nejsem já doma, abych řídil
hospodářství. Ale, velectění
pánové, za to za všechno neměly naše
ženy nic. Neměly naprosto za celá 4 léta
války ani toho nejmenšího, ani toho, aby si
mohly zaopatřiti, jak žena přece ráda
se strojí, ani to ustrojení neměly pro sebe,
kdežto u žen těch, které braly vyživovací
příspěvky, pánové, měli
jsme řadu smutných zkušeností. Byla
mezi nimi řada takových, které prostě
řekly: A teď já na práci nechodím
a také nepůjdu. Odpusťte, nechci generalisovati
a nijak mne nenapadá, abych to házel určitému
stavu, ale faktum jest, že tyto zjevy, o kterých se
zmiňují často listy strany Vaší,
že ty zjevy objevují se ve všech stranách,
u všech kategorií, a že z toho není vyňata
ani jedna, ani druhá strana.
Velectění pánové,
kdybychom se všichni snažili, abychom zaopatřili
výživu, abychom na druhé straně zaopatřili
práci, jest třeba, abychom nebyli netrpělivi,
kdybychom hleděli, pokud možno s klidem se dívati
na vývoj věcí, který přece
jen nemůže býti překotný. Jest
samozřejmo, že za 2-3 měsíce nemohou
zde býti takové pronikavé změny, jak
bychom si snad všichni přáli - tak bychom daleko
více naší republice prospěli.
Je dobře, když si povíme
pravdu, ale jest zapotřebí, abychom se při
tom, pokud možno, snášeli, abychom se nerozčilovali,
abychom negeneralisovali, abychom ne vystupovali naproti sobě
jako dva nepřátelské tábory. Myslím,
že za 4 léta války jsme měli dosti příležitosti
přijíti k tomu, abychom poznali a věděli,
jak je každý stav určitou důležitou
složkou národa, ať je to náš stav
nebo kterýkoliv.
Třeba dojíti k tomu
poznání, jako došel ve většině
náš lid v těch místech, kde není
přes příliš průmyslu, kde není
většina lidu zlákána určitými
hesly, a kde lid náš za 4 léta války
naučil se ctíti jednu i druhou stranu, naučil
se vystupovati klidně a seriosně. Kdo se, velectění
pánové, málo naučil, to jest naše
žurnalistika a odpusťte, pánové, také
my sami, a tu jest třeba, abychom také my udělali
pořádek v sobě a u sebe. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Dalším řečníkem je kol. Brodecký.
Uděluji mu slovo.
Posl. Brodecký:
Velectěné shromáždění!
V úterý slyšeli
jsme zde, já bych řekl, vyvolávání
duchů. Kol. Stránský nasadil všechny
páky svého jistě hezkého talentu,
dobrého talentu řečnického, aby způsobil
v národě českém strach z toho, co
na nás čeká. Kol. Stránský
promine jednu upřímnost s mojí strany. Já
ho mám silně v podezření, že
ze všech těch, kteří k těm akcentům
strachu tolik tleskali, měl on sám nejméně
strachu, poněvadž věděl, že se
nejedná o nic jiného než jenom o to, nahnati
strachu těm druhým a dostati je na pomoc svým
vlastním věcem. My máme povinnost již
starým našim programem stanovenou, abychom ve všech
těch zápasech, které proletariát prodělává
se svými protivníky, co možná udržovali
jasno a čisto na všechny strany.
V tom našem programu se totiž
praví: Sociálně demokratická strana
dělnická bude vždy ve všech politických
a hospodářských otázkách hájiti
třídní zájem proletariátu a
působiti proti jakémukoliv zatemňování
a zahalování třídních protiv,
jakož i proti využitkování dělnictva
ku prospěchu stran měšťáckých.
To je naším cílem, to je naší prací,
nic víc a nic méně. Já tak radostně
to přijímám, když právě
naše obhajoby nejvíce musily býti vedeny proti
"Večeru", že pan kolega Chaloupka tady slavnostně
prohlašuje, že komu "Večer" nadává,
o tom dokazuje, že jde dobrou cestou (Výborně!
Veselost), ale to jsem si nepomyslil, že tady do staneme
s této strany první placet.
Pánové, račte
přijmout ujištění, že kozácký
kousek kolegy Stránského není první,
který jsme v životě měli tu čest
s sebou prodělat. Ostruhy v měšťáckých
stranách vysluhovaly se vždycky ostrými útoky,
proti požadavkům dělnictva. A tu jest přirozeno,
že mládí, které chce nahoru, konec konců
octne se na týchž cestách, po nichž šli
do výše otcové.
My jsme prodělali tyto fáse
se strany lidí méně či více
raffinovaných, ale vždycky šli za jedním
cílem a nikdy toho cíle nedosáhli. Sociální
demokracii na ofáborované pice nepřinesl
ještě nikdo, aby ji složil mešťákům
k nohám jako trofej svého heroismu.
Ostatně trochu retrospektivy!
Tohleto strašení a dělání strachu,
to je, vážení pánové, periodické.
Vždycky, když se stane něco velkého ve
společenských či politických řádech,
vždycky najednou vidíme jedno a totéž:
že se vyrukuje všemi po ruce jsoucími prostředky
proti sociální demokracii. Viděli jsme to
při kuriích, viděli jsme to při všeobecném
hlasovacím právu, viděli jsme to dnes. Strach
má velké oči.
Ale to nebyl strach, který
mluvil s téhle tribuny, to bylo špatné svědomí.
Vina otců tíží slova, která zde
byla přednášena a bylo jasno, že má
býti tato vina omluvena a vykroucena. Na to jsme, pánové,
zvykli! Buržoastické strany určovaly svůj
poměr k sociální demokracii vždycky
jen výší svých hříchů,
napáchaných na proletariátu. Proti theorii
o proletarisaci stavěly vždycky na odiv střední
stav, stavěly vždycky na odiv ty velké vrstvy
středních lidí, aby dokázaly, že
proletarisace je úsilí sociální demokracie,
a že záchrana před proletarisací spočívá
jedině na stranách buržoastických.
My jsme ale ve válce dospěli
k poměrům, ve kterých zproletarisovány
byly vrstvy, až do války ceněné za vrstvy
střední.
Úřednictvo, učitelstvo,
krátce lidé na pevný plat, kteří
patřili do nedávné doby do středních
vrstev, stali se poměry válečnými
proletáři v pravém slova smyslu, a sice proletáři
nejníže stojícími.(Tak jest! Posl.
Strásnský: Před válkou také
jimi již byli!)
A tu jest přirozeno, že
dnes, kdy se zdá, že tomu proletarisačnímu
procesu jest konec, lidé, kteří tento proces
podporovali, ať způsobem jakýmkoli, snaží
se svou vinu zakrýti, snaží se, řekl
bych, pomyšlení na tu vinu svésti na jiné
cesty.
Já vám, pánové,
řeknu: kdo trochu zná zásady soc. demokracie,
ví, že politické řády této
republiky nemohou již z přirozené povahy našich
snah míti za odpůrce sociální demokracii,
ví, že republika pro nás znamená značný
kus cesty ku předu za našimi cíly, a že
by bylo přímo nesmyslem, aby se našli sociální
demokraté, kteří po stránce politické
chtěli dělat jakékoli obtíže
tomu, co dnes tady jest, co ještě není upevněno,
ale co má býti upevněno v náš
sociálně-demokratický zájem. (Výborně!)
Vážení! To nejsou
politické řády. To není politická
forma, která určuje, řekl bych, stanovisko
širokých vrstev lidových k této republice.
To jsou, pánové, řády hospodářské
(Hlas: Tak jest!).
S toho hlediska je nutno dívati
se na celou záležitost a, když za první
politicky není možno, v intencích sociální
demokracie nalézti prvky žádostivosti po rozbití
nebo poškození této nové politické
formy našeho státu, pak je nutno za druhé říci,
že tyto prvky na ničení státu nenalézají
se v programu sociální demokracie, ani v programových
otázkách hospodářských, ani
nesloužily by našim hospodářským
zájmům.
Pánové! Mluví
se o bolševismu. Každý mu rozumí tak,
jak si ho vykládá, a já bych řekl,
že bolševismus tak, jak se u nás dnes chápe,
je čistě takovým náladovým
názorem a ničím více.
Já mohu prohlásiti
jedno: my zařaděni jsme byli kolegou Stránským
jako centralisté do řad bolševiků. Kol.
Stránský by měl velice těžkou
úlohu, kdyby měl naši činnost v nové
republice srovnávat s těmi theoriemi, které
o bolševismu rozsévá ve světě.
(Posl. Stránský: Munu jste vítali úvodníkem,
když přijel!)
Pánové, já vám
vysvětlím celou záležitost a jsem tomu
povděčen, že je to možno s těchto
míst proto, poněvadž mám za správné,
aby ti nejproskribovanější v tom zmatku vlasteneckém
řekli své mínění a nenechali
si je určovati "Večerem", "Lidovým
Deníkem" nebo "Národními Listy".
(Výborně!) My si, pánové, uděláme
pořádek sami. O tom není sporu; ale my to
neděláme k vůli vám, poněvadž
víme, že vy tomu nevěříte, co
povídáte a píšete o té věci.
My to uděláme k vůli
tomu, abychom zabránili tomu, k čemu zde pracujete
plnou parou (Tak jest!), abychom zabránili tomu
rozplamenění požáru bolševismu
u nás, v naší republice.
Vážení pánové,
vezměte program strany sociálně-demokratické
- a my jsme nikde slovem ještě neprohlásili,
že z tohoto programu odlukou od československé
strany sestupujeme na jiné pole. My jsme naopak prohlásili,
že se odlučujeme proto, abychom tento program mohli
hájiti v celé jeho čistotě a hloubce.
Ale nejen program sociálně-demokratický;
jako vyšší moc nebezpečí byl zde
nadhozen komunismus.
Pánové, vezměte
k ruce komunistický manifest, pročtěte
jej, přečtěte program a shledáte,
že vlastně sociální demokracie v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku, v československé
republice, ani na jediný krok necouvla se svého
programu, se svých zásad. A jestli vy zrovna vytahujete
tak zvané centralisty a proti těm nejvíce
útočíte, tedy vězte, pánové,
že my necítíme žádné takové
viny, než tu vinu, za kterou nás pronásledovaly
úřady v osmdesátých letech za vaší
pomoci, pánové. Vámi byli obstaráváni
četníci, vámi byly delegovány soudy,
vy jste to byli, kteří jste nás házeli
do kriminálů za náš program. (Hlas:
To není pravda! Hluk.) To byly strany měšťácké.
(Posl. Dyk: Dnes není žádných měštáckých
stran.) O tom si povíme, myslím, že já
budu politice rozuměti. To bylo v letech osmdesátých
(Posl. Dyk: Kdy mně byly 3 roky!), v roce 1897 se
dělo to stejné pronásledování.
Ale byly zaměněny role. V úloze přímých
pronásledovatelů nenalézaly se již přímo
c. k. úřady, zde byly vykonavateli toho pronásledování
buržoasní strany naše.
Pro státoprávní
ohražení to bylo v 97. roce - (Posl. Stránský:
Líp o něm nemluviti!) Pánové,
to nebylo pro státoprávní ohražení,
ani pro ohražení, to bylo pro program sociálnědemokratický.
(Posl. Dyk: Ale ne! Proč vás ty c. k. orgány
tehda chválily?) V kriminálech? (Posl. Dyk:
Ne, tenkráte, když jste to prohlášení
udělali!)
Pánové,také
vy jste udělali řadu činů, pro které
vás úřady chválily; za to nikdo nemůže,
když ve svém postupu octne se snad paralelně
s vůlí svého protivníka. A my jsme
to viděli v jiných otázkách. Tedy,
velevážení pánové, srovnáte-li
dnes to stanovisko z roku 1897, vidíte, že vlastně
ani sociální demokracie neměla tak nepravdu.
A když vy jste se usnášeli o vašich prohlášeních,
tak ty samé argumentace, které v roce 1897 přinášeli
sociální demokraté, byly pronášeny
z vašich řad a vy jste se slavnostně postavili
na stanovisko: "My nechceme nic zastaralého, nic historického,
my chceme moderní republiku. (Posl. Dr. Stránský:
V historických hranicích!) Ano, to bylo dodáváno.
Promiňte, pane dr. Stránský, vy jste snad
u toho zrovna nebyl, ale to ti pánové, kteří
ta prohlášení dělali. (Poslanec Dr.
Stránský: Já tam nebyl také!)