Bylo to 2. listopadu, když jsem
dostal telegram, že zámořská společnost
americká by byla ochotna s námi vstoupiti do vyjednávání
ohledně dodávek masa a tuku. Učinil jsem
opatření ještě týž den,
že to bylo sděleno Národnímu výboru
se žádostí, aby organisace byly pověřeny
v toto vyjednávání vstoupiti. Na toto podání
dodnes nám schází odpověď.
Před vánočními
svátky konala se porada na ministerském presidiu,
které jsem byl také přítomen, kde
bylo poukazováno k tomu, že jest nutno, aby se sem
dovezlo jak obilí, tak dobytek, po případě
maso, a byla na nás žádána statistická
data, která ovšem vzhledem k poměrům
byla naprosto bezcenná. Poukázal jsem k tomu, že
jest nejdůležitější, zaopatřiti
sem množství ať již dobytka nebo masa co
největší, poněvadž čím
větší kvantum opatříme, tím
dříve náš zdecimovaný chov bude
regenerován.
Potřebovali jsme ovšem
určitých kompensací, a tu na př. do
Tyrol jsme potřebovali cukru. Řekli jsme prostě:
Pánové, prohlaste, že nám cukr dáte,
a my ihned opatříme dovoz. Mohu prohlásit,
že teprve včerejšího dne a ještě
cestou neúřední, jsem se dověděl,
že ten cukr dostaneme. Myslím, že v této
věci by mohlo býti pokračováno poněkud
rychleji.
Pokud se týče lichvy,
rozeznávám, velectění pánové
- pro sebe aspoň, abych to botanicky rozlišil - tři
druhy lichvy a to: zakázanou lichvu, dovolenou a nařízenou,
a jest potřebí, aby všem těmto lichvám
byla věnována pozornost.
Lichva zakázaná se
v prvé řadě týká našich
venkovských lidí. Jestliže babička přinesla
vejce na trh a prodávala dráže; - jsou teď
hodně drahá, bezesporně - tak bylo zde ihned
udání a bylo trestní vyšetřování.
Sebrala se, zavřela se a pokutovala. Já nemám
nic proti tomu, já se docela loyálně doznávám,
jestli někdo lichvaří, i když lichvaří
v malém, jest to stejně nesprávné,
jako ve velkém.
Podívejme se na druhou dovolenou
lichvu. Byl někdo zavřen, když nám prodával
na obleky za cenu, která byla dvacetkrát, třicetkrát
a nevím kolikrát tak drahá, nežli když
jsme kupovali dříve? A při tom se nám
nestyděl říci, že je to předválečné.
To vajíčko nebylo, pánové, předválečné,
to bylo v té válce již za těžších
poměrů pořízeno, poněvadž
ta slepice také žere, ale ty látky, pánové,
byly uschovány a vynesly se na světlo boží
teprve tenkrát, když se to hodilo, když to bylo
hodně drahé.
Mám zde několik takových
ukázek a sice: nechci ubližovati nikomu, ale myslím
si, jestliže kovář žádá
za okováni vozu 1960 K, že je to, pánové,
slušná lichva, nebo méně slušná
lichva. Dávám dále svůj vlastní
případ. V době předválečné
a sice delší dobu před válkou, jsem
koupil vůz, za který jsem zaplatil 180 zlatých,
neboli v tehdejší ceně pšenice 18 q pšenice.
Ten vozík potřeboval opravy; přiznám
se, že ta oprava nebyla největší, ale
přes to jsem letošního roku za tu opravu zaplatil
1196 K neboli 21 3/4 q pšenice v dnešních
maximálních cenách; tedy prosím, aby
to bylo postaveno jedno vedle druhého. (Posl. Mlčoch:
Kolik vajec za to dostal? Másla? Ty jsou zdraženy
o 10.000%.) Pardon! Já jsem jinak, nežli za maximální
ceny, když jsem něco prodával, neprodával.
(Různé výkřiky.) Musíme
počítati s tím (Různé výkřiky.
Hluk.), abychom si rozuměli! Ten, kdo prodával
dráže, než za maximální cenu, byl
trestán a měl býti také beze všeho
všudy k soudu předveden. (Hlas: Národní
výbor ustanovil cenu na 200-300 K.) Ano! ustanovil
ji, poněvadž je nesporno, že maximální
ceny na obilí byly nejnižší ceny vůbec
na světě. Budete, pánové, viděti,
až přijde obilí od jinud, co bude stát.
Máme nabídky z Francie, která nám
nabízí obilí za tu cenu ve francích,
co jest u nás maximální cena v korunách.
Tedy prosím, to je ve francích tolik, jako u nás
stojí v korunách. Připočtěte
si však, pánové, dopravu. (Hlas: Frank stojí
4 K. Hluk.)
Jděme dále!
Já jsem proto (Posl. Mlčoch:
Venkovští řemeslníci jsou v tom nejhůře!
Řemeslníkům tady vyčítat, že
vydělávají!) Já jenom konstatuji
fakta. (Posl. Mlčoch: Ale je to nepoměrné
k prospěchu výrobků agrárních!)
Pánové, mně nenapadá útočiti
(Posl. Mlčoch přerušuje řečníka
výkřiky.)
Předseda:
Pane kolego Mlčochu!
(Posl. Mlčoch: To jste
zástupci venkova? Venkovským kovářům
a kolářům se vyčítá
veliký výdělek. - Hlas: My jsme porovnávali
rozdíly! Posl. Mlčoch: Ty rozdíly jsou ve
váš prospěch! Já vám to dokáži
v každém ohledu! Posl. Jonáš: Tak nekřičte
již, přihlaste se ke slovu!)
Odpusťte, já jen konstatuji
fakta. Ale poněvadž se vždycky mluví,
že se mají uváděti fakta, prosím,
já konstatuji prostá fakta, bez ohledu na to, jestli
se to koho dotýká, neb ne. (Hluk). Myslím,
že p. kol. Mlčocha se to nedotýká. (Posl.
Mlčoch: Ale dotýká se to živnostnictva
venkovského! Odporu agrárníků. Předseda
zvoní. Hlas: Nerozumíte tomu! Posl. Mlčoch:
Lépe než vy všichni dohromady, já vám
sestavím celé seznamy, za co se vyrábělo
a co se vydělalo!)
Předseda:
Pane kolego Mlčochu, slovo má p. kol. Chaloupka.
Posl. Chaloupka: Já
ještě jednou konstatuji, že zde mluvím
o faktech, která jsou, mluvím o tom proto, poněvadž
na řadu věcí nebyly maximální
ceny (Posl. Mlčoch: Mléko musilo se platiti desetkrát
dráže! Hlas: Mlčochu, buďte Mlčoch!)
ustanoveny, a proto jsou tyto věci beztrestny, kdežto
tam, kde byly maximální ceny ustanoveny, jsou trestny,
a já poukazuji na to, jak to vypadá ve srovnání
s maximálními cenami. (Hlas: Ano!) Tady je
ten kořen zla, poněvadž na celou řadu
věcí nebyla ustanovena maximální cena.
Poukazuji jenom na jedno. Možná, že zase bude
křičet někdo jiný. Já si nemohu
pomoci.
Družstvo na zužitkování
ovoce v Kostelci nad Orl. stavělo a potřebovalo
montéra. Tento montér za 9hodinovou práci
vyjednanou měl dostati 52 K denně. Poněvadž
ale továrna je mimo město, povolilo se mu půl
hodiny cesty k snídani, půl hodiny k obědu
a půl hodiny k večeři. Následkem toho
pracoval 7 1/2 hodiny a dostával
od družstva celou stravu, dráhu atd., jak jest to
u montérů zvykem, a 52 K denně. Myslím,
že ten výdělek je také velmi slušný.
(Posl. Mattuš: To nemá ani ministr!) Nádeník
na rovnání plochy tam žádá dnes
16-17 K denně. Jsou případy ještě
drastičtější. To jest ale u nás
v Podhoří, kde ty poměry jsou takové.
Myslím, velectění
pánové, že to jest také nespravedlivé
v poměru k tomu, co se dělá. Musíme
si přiznati, že lichva v určitém směru
jest všude.
Já poukáži ještě
k jednomu zajímavému faktu. Bylo to ještě
před převratem, kdy, pánové, měl
jsem příležitost obstarávat někde
cement u cementové ústředny. Bůh ví,
že jsem nemohl vůbec dostat cement, ani pomyšlení,
ale jistá firma, která ovšem nepatří
ani k české, ani k německé národnosti,
beze všeho všudy poslala nabídku - aniž
byla vyzvána - že může opatřiti
cement, ovšem za cenu, která není úplně
s cenami cementového kartelu v souhlasu. Za maximální
ne! Dnes máme zprávy, že do Vídně
dodáváme a jsme povinni dodávat uhlí
400 vagonů oficielně, ale neoficielně že
tam dodáváme denně více (Slyšte!),
což se ovšem také skutečně dodává.
(Hlas: To není žádná novinka!)
To se samo sebou rozumí, jest to také jistě
zboží, které se nemůže vzíti
pod paži a do Vídně donésti.
Také i u nás, jestliže
chceme míti uhlí, tedy za peníze opravdu
nekřesťanské člověk ve městě
to uhlí dostane, my na venkově ovšem ne ani
za nekřesťanské peníze.
Jak jsem tedy řekl, jest lichva
všude a jest ji potřeba potírati nejen na jednom
místě, nýbrž všude, ale ne tím
způsobem, jak teď se děje, aby totiž lidé
chodili po městech a rozbíjeli krámy, abychom
to tedy ponechali svépomoci.
V první řadě
musí se upraviti maximální ceny na všechno,
když jest to nutno, ale pak musíme se až do krajností
snažiti, aby byly dodržovány. Pak jsme my spokojeni,
naopak my budeme první, kteří budeme chtíti
předválečné ceny, poněvadž
ty byly pro nás daleko výhodnější,
nežli ceny dnešní.
Jestliže se, velectění
pánové, mluví o tom, že se u nás
vyvinul podloudný obchod potravinami, ten vyvinul se všude,
kde byl nedostatek, a jak jsem řekl, čeliti se tomu
může v první řadě zásobováním.
Ale při tomto podloudném obchodě, který
se nám tím způsobem vyvinul, tu nebyl vždy
vinen zemědělec jako takový.
V poslední schůzi Národního
shromáždění za řeči sl.
Zeminové byl tady učiněn výkřik
"Baťochové zásobování!"
Mohu konstatovati, že loňského roku v červnu
až k nám, 150 kilometrů od Prahy, jezdili lidé
pro brambory, které u mne dostali, neboť jsem je náhodou
měl - jest to zase specielní můj případ
- za 20 korun metrický cent. (Posl. Mlčoch: To
se jim vyplatilo!) Já za to nemohu!
Ti lidé musili voziti každý
nejméně metrický cent bramborův a
jest zajímavo, že netrvalo to ani týden a tytéž
ženy tam byly u nás zase a zase odvezly nejméně
metrický cent bramborů. Když mně to
žena vypravovala, řekl jsem jí: "Až
přijdou po třetí, neprodáš jim
nic." Ony skutečně za týden zase po
třetí přišly. Jest jisto, že ty
ženy za týden každá metrák bramborů
nesnědly. (Hlas: Ale mohly se zásobovati na zimu!)
Červnovými starými bramborami se žádný
na zimu nezásobuje, poněvadž to není
vůbec možná. Tedy byla zde také lichva,
a nedivte se potom, velectění pánové,
že s naší strany byla k tomu všemu jistá
nechuť.
Zmínil jsem se o té
nařízené lichvě a té musíme
věnovati zvláštní pozornost a zvláštní
kapitolu. Za starého režimu - a nový režim,
bohužel, si na to snad ještě nevzpomněl,
anebo neměl příležitosti, něco
v té věci dělati - bylo, že jsme měli
říšskou komisi cenovou, ve které jsem
měl také to potěšení zasedat
a která stanovila v první řadě maximální
ceny na surovinu, po případě na polotovar
a konec konců na hotový výrobek. Pánové,
jak to bylo prováděno? Ku př. při
lnu se to provádělo tak dalece, že my, kteří
sejeme len, nemohli jsme ho vůbec síti, poněvadž
se nám ten len nevyplácel. Ale když jste si
šli koupit na košili, bylo - odpusťte, pánové,
ten termin - hanba jíti do krámu, poněvadž
cena za plátno byla horrentní.
Mám jiný případ;
řepka ku příkladu. Maximální
cena byla stanovena na 140 korun. Na řepkový olej
byla stanovena maximální cena pro Schichta, který
potom vyráběl ten ztužený olej, 548
K, ale pro průmysl prodával se nečištěný
olej za cenu 900 K. Já konstatuji pouze, že při
tomto způsobu, při spotřebě, počítáme-li
množství oleje, povinné množství
pokrutin, které byly dodávány za 20 K, a
množství nepovinných pokrutin, které
se prodávaly za 50 až 80 korun, vydělává
při 1 metrickém centu řepky továrna
- v prvém případě, kde se jednalo
o produkci jaksi bezvýdělečnou, hrubých
68K, v druhém případě - prosím,
aby mi bylo věřeno - 221 K. Myslím také,
že to byl zisk větší, než bylo nutno,
a já mám důkazy o tom, že někteří
továrníci docela otevřeně říkali:
my bychom mohli prodávati laciněji, ale, poněvadž
jsou maximální ceny, dodržujeme maximální
ceny. (Posl. Mečíř: Slyšte! Slyšte!)
To je potřeba také
odsouditi, poněvadž jest to přímo předepsaná
lichva, která se maximálními cenami dovoluje.
Velectění pánové,
že naše strana proti těmto věcem vystupovala,
že naše strana vystupovala na schůzích
i tiskem, je známo. Ale naše strana vystupovala také
skutkem, a, odpusťte, chci se tu o věci trochu šíře
zmíniti. Naše strana hned na počátku
války snažila se, jako zemědělská
rada vnikala do dodávek dobytka, které byly zpočátku
prováděny způsobem takovým, o kterém
není dobře možno mluviti, a kde jenom si můžeme
říci: byl to starý rakouský systém
a doufejme, že se nikdy již nevrátí.
V pravém slova smyslu bylo
kradeno a když jsme my chtěli, aby do té věci
byl zaveden pořádek, poněvadž jsme neměli
té možnosti jako korporace a úřední
korporace k tomu, dělati to, co dělaly ty vrstvy,
nemohli jsme vůbec k dodávkám býti
připuštěni. Teprve tenkrát, když
tato vrstva lidí a la Sáborský a pod. nemohla
sama nic poříditi při dodávkách,
byli jsme požádáni, abychom se věci
ujali. V době, kdy byla cena dobytka 6 K za 1 kg živé
váhy, ustanoveny byly maximální ceny na dobytek,
dík našemu místodržitelství, až
do 3.80 K a my jsme byli pověřeni výkupem
dobytka. Byla pověřena Česká zemědělská
společnost a také poctivě se snažila,
aby těmto svým povinnostem dostála. Že
to naráželo v mnohých případech
na odpor u našich lidí, přiznávám,
a to proto, poněvadž již to snížení
ceny, již ten nepoměr v ceně mezi uherskými
a rakouskými cenami musil přirozeně působiti
na to, že naši lidé nebyli spokojeni. - Pardon,pánové,mluvím-li:
naši lidé, míním tím zemědělce.
(Posl. Jirásek: Agrárníci to nejsou?),
nebyli to všichni agrárníci, pardon, agrárníci
byli velmi málo spokojeni. (Posl. Jirásek: Ale
vy ne, vy jste přinesl jiné ceny z Vídně.)
Ano, já přinesl jinou cenu. (Posl. Jirásek:
Bylo to zásluhou Coudenhovovou!). Já jsem to
řekl a jistě by byl konsum při tom nic nebyl
býval ztratil. (Posl. Jirásek: Přijde
na to!) Ne.
Velectění pánové,
naše společnost tedy se snažila po této
stránce, ale bohužel nestačila - právě
v tom, o čem jsem se zmínil: při stanovení
maximálních cen na surovinu a konečný
výrobek. Viděli jsme, že konečné
výrobky masné jsou prodávány za daleko
vyšší ceny, než jaká by se mohla
vykalkulovat. To byl hlavní důvod proto, ze společnost
se rozhodla, aby zpracovala maso až na konečný
produkt, tedy na uzeninu.
Jestliže se dělá,
nebo dělalo hotové křížové
tažení proti této společnosti, tak neračte
zapomínati, že byla ona regulátorem cen v Praze,
a že kdyby nebylo bývalo společnosti, že
by byly bývaly ceny jak za maso, tak i za masné
výrobky daleko vyšší.
Měli jsme při tom co
dělati - a pan kolega Jirásek to velmi dobře
ví, proto není potřeba, abych ho informoval,
- měli jsme při tom velmi mnoho co dělat
s přízní určitých kruhů.
Jest známo také velmi dobře, jakou jsme měli
přízeň u místodržitelství,
je známo velmi dobře, jakou jsme měli přízeň
u některých pánů velkoobchodníků
a konečně, jakou jsme měli přízeň
u samotné obchodní komory.
Dnes se volá po tom, že
musí býti jiné vrstvy konsumní a že
musí býti také vrstvy řezníků
ve společnosti zastoupeny. Pánové, já
upozorňuji na jedno: Když se společnost zakládala,
nebyla to malá práce. Trvalo to 3 léta. Počalo
to přece válkou. Když se společnost
zakládala, bylo vyzváno město Praha. aby
se súčastnila. Tenkráte právě
vlivem těch řezníků se stalo, že
to město Praha do té společnosti nešlo.
(Posl. Jirásek: Nás jste tam nevzali!) Odpuste,
vy jste se tenkráte nehlásil. (Posl. Jirásek:
Jak pak ne! Neschválil vám to výkonný
výbor!). S počátku jste se tam nehlásili,
pánové, nýbrž teprve po ustavení
společnosti.
Pokud se týče Prahy,
byla zde celá dlouhá jednání a město
Praha tehdy tuto účast zamítlo. Potom ovšem
trvalo to ještě 2 léta, než jsme společnost
ustavili, poněvadž jsme měli nepřízeň
vládních kruhů i ve Vídni, poněvadž
Vídeň chtěla, abychom se organisovali v té
rakouské společnosti, čemuž se nám
podařilo zabrániti.
Velectění pánové!
Když se dostal monopol, jest samozřejmo, že znal
společnost kde kdo, ale každý ji hleděl
znát po té špatné stránce, všecko,
co se provedlo, bylo špatné a bylo to tak vystupňováno,
že se objevily články, které naprosto
s pravdou nesouhlasily, a jak to bývá obyčejně
u novinářských článků
(Posl. Jirásek. "Večer" do vás
práskal!), ano také i "Večer".
Ale to jest nám právě nejlepším
dokladem, že jsme šli dobrou cestou, poněvadž
ani naši lidé nebyli s námi spokojeni. Na konec
vyvrcholilo to v nedávných dnech tím, že
se mluvilo o enormním zisku společnosti a mluvilo
se až o 70 millionech.
Já bych se tím nezabýval,
ale poněvadž to interesuje všechny politické
strany a poněvadž není dobře možno,
dáti všem časopisům toto vysvětlení,
ježto by ho nepřijaly tak, jak my bychom si toho přáli
- ani v agrárním denníku, ale i kdyby tam
to otiskli, pak by toho jiní čtenáři
nečtli, - je třeba, aby to bylo přibito zde.
Docela otevřeně doznávám,
že ta společnost vydělati musela, poněvadž,
kdyby byla měla prodělat, nebyla by mohla existovati.
Ale jako doklad k oněm 78 milionům uvádím
- a p. kol. Jirásek je mně tu zase dobrým
svědkem - že měla za dodání kusu
dobytka 25 K na veškerou režii. Z toho platila 5-6 K
nakupovači, obci za vedení katastru atd. - zkrátka
režie činila, když byly velké nakládky,
celkem asi 21 K.
Poněvadž až dosud
společnost nedodala ani milion kusů dobytka, je
samozřejmo, že musela vydělat 78,000.000 K;
cifry to řeknou. (Veselost.) Když přijala
celkem necelých 25,000.000 K a 21,000.000 K vydala, pak,
myslím, není třeba provozovati zde vyšší
matematiku. (Hlas: To jste za ten přebytek koupili pepř.!)
Ano, my nechtěli to vrátit do Vídně,
poněvadž je jisto, že by byl někdo jiný
na to šlápl.
Ale ještě na něco
jiného poukazuji. Když se jednalo o jinou kategorii,
o pekaře, tu nikdo nekřičel, že Odkolkovy
mlýny pekou, já ovšem proti tomu nic nemám,
ale nic jsem o tom neslyšel. (Posl. Mlčoch: O pekařích
se zde také mluvilo!) Já aspoň o pekařích
slyšel velmi málo, naproti tomu, pokud jde o řezníky
a uzenáře, velmi mnoho. V tom je právě
celý ten rozdíl. V novinách a zejména
v "Právu lidu" o této otázce psáno
nebylo (Hlas: Tu není nikdo zvyklý dělat
demonstrace!), kdežto o této společnosti
bylo psáno velmi mnoho. (Posl. Jaroš.: O Odkolkovi
psalo se velmi mnoho v "Právu lidu"!)
Když nedodal se pivovarům
ječmen a na základě toho omezila se výroba
piva, takže řada hostinců byla zavřena,
snesl to svět rovněž v klidu, ale jedná-li
se o společnost, která je pod státním
dozorem, která nemá právo disponovati volně
se svými zisky, která musí svoje zisky oznamovati
a celé bilance svoje předkládati ministerstvu
orby, které jedině má právo dáti
souhlas nebo nesouhlas k rozhodnutí společnosti,
kde její podílníci mohou dostati nejvýše
6%ní úrok - pak ovšem je to u nich v nepořádku,
pak je třeba, aby v této společnosti byly
zastoupeny i ostatní korporace. Proč nezadali pekaři
zastoupení v Odkolkových mlýnech? Společnost
sama se snažila, aby řezníkům zastoupení
dala. Když byla zřizována velkojateční
společnost, byli řezníci prostě vyzváni,
aby k ní přistoupili. Že nepřistoupili,
za to mohou zase děkovati panu Baumovi, kde je zase
jiná kapitola, o které by bylo třeba mluviti.
Dnes ovšem řezníci jsou těmi, kteří
proti společnosti vystupují.