Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Píše mi legionář: "21. března jsme odjeli z Murmaně, 1. dubna jsme přijeli přes Anglii do Francie. Tam jsme znova sloužili jako prostí vojíni (důstojníků bylo 120), byl jsem na frontě jako střelec, ve všech možných kursech vojenských a konečně v září jsem byl opět jmenován důstojníkem a po krátké době poslán do Italie k formování nových praporů z posledních zajatců. A tak se stalo, že po všem tom, po 1 a půl roční službě v české armádě, po všech útrapách sloužíme pod bývalými rakouskými hejtmany z posledních zajatců, kteří mají tolik smělosti, že ještě v české armádě jako velitelé praporů se honosí otevřeně svými Kriegs-Orden a ostatními metály, pro naši věc nemají nejmenšího porozumění a pochybuji, že se dovedou vpraviti do nových demokratických poměrů a jinak mysliti. A to udělali legionářům, na které tak doma čekají. Nevím, proč jsem si toho zasloužili, a myslím, že o tom náš tatíček Masaryk neví. Prosíme, abyste se nás ujali."

Tak, jak tomuto legionářovi, tak teskno jest i jiným lidem, kteří přicházejí do styku s politickými úřady a nacházejí tam staré hříšníky rakousko-uherské správy, ty, kteří prováděli a nejvíce měli na svědomí ten vídeňský černožlutý systém, to službičkování a otročení dynastii.

Mne zarazila zpráva, kterou jsem právě tyto dny doslechl, že ministerstvo vnitra připravuje přesazení okresního hejtmana místodržitelského rady dra Hejdy z Tábora do Karlína (Posl. Hrouda: Takového gaunera!), což znamená povýšení a mnohem větší odpovědnost, usazení v Praze, kde bude míti vliv na zdejší politickou správu.

Litoval bych, kdyby se tato zpráva potvrdila. O dru Hejdovi je přece známo z Budějovic, že tam při posledních obecních volbách nadržoval Němcům a že se choval násilně proti českým voličům. (Posl. Hrouda: České voliče dával zavírati; Sokoly, kteří hlídali urny, dal zavírat!) Dr. Hejda byl několik let okresním hejtmanem v Benešově. My jsme zakusili jeho praxi, my můžeme o něm mluviti. (Hlas: Franz Ferdinand!) Všechny myšlenky toho chorobného mozku Františka Ferdinanda, bývalého majitele Konopiště, on prováděl, týral lid ještě hůř než chorobná mysl Františka Ferdinanda mohla vymyslit. On trestal lidi, kteří si sedli na trávu v příkopě v Konopišti, on trestal každého pro lesní pych, kdo vykročil za příkop, třeba jen z toho důvodu, aby se vyhnul splašeným koním, on trestal pro lesní pych lidi, kteří sebrali bezcennou houbu v příkopě. (Posl. Hrouda: Zakázal stavbu okresních silnic, třeba byly schváleny, jen k vůli tomu, že měly jíti přes majetek konopišťský. To jsou dokázané věci! To se dálo!)

Dr. Hejda udával naše profesory a učitele jako volnomyšlenkáře a vymáhal jejich rychlé přesazení. (Posl. Špatný: Zakázal Husovy oslavy!) Dr. Hejda udával pokrokové lidi, zejména berní úředníky, jen za to, projevili-li pokrokové smýšlení. Berní úředník, který zazpíval při Macharově večeru, byl okamžitě přesazen. (Posl. Hrouda: Škandál! A takový šildrhaus máme míti v Praze! Posl. Johanis: A takových je víc! A vláda o tom ví!)

Ale za války byla činnost našeho okresního hejtmana dra Hejdy přímo surovostí. (Posl. Jirásek: Všechen ten neřád jsme musili do republiky dostat!) Pokrokové lidi, kteří mu byli nepohodlnými, jistě naše odvodní komise sebrala, a když se nám podařilo někoho osvoboditi, jistě hejtman Hejda příčinu vynašel, že ten člověk bez milosti musil jíti do zákopů!

Ale nebudu vám podrobnosti vyprávěti. Nejlépe bude mluviti on sám.

Vyživovací příspěvky jistě byly pro státní správu velkou obtíží, vyměřování a jich odvádění bylo jistě přítěží všem úřadům, ale na celé zeměkouli jistě nevydával okresní hejtman takového nařízení jako Dr. Hejda 8. března 1916 pod čís. 9156.

V nařízení tom praví:

"Nařizuji tudíž panu starostovi se vším důrazem, aby příslušníkům povolaných domobranců, kteří mají u vyživovací komise podané žádosti (Přihlášky) za vyživovací příspěvek nebo státní podporu, neb žádosti takové teprve podávati budou, docházení na c. k. okresní hejtmanství za účelem dotazování se o záležitostech příspěvkův a podpor, zdejším jménem co nejpřísněji zakázal (Posl. Hrouda: Slyšte! A ten člověk má být povýšen!), a činím pana starostu za dodržení zákazu tohoto pod následky císařského nařízení ze dne 20. dubna 1854 čís. 96 říš. zák. osobně zodpovědným. (Posl. Hrouda: Ještě Prügelpatent!)

Zároveň poznovu důrazně upozorňuji pana starostu na zdejší oběžník ze dne 23. ledna 1915 č. 3189, s vybídnutím, aby oběžníku tohoto bedlivě šetřil, zejména toho dbal, by strany v nižádném případě nezasílaly sem podání svá přímo, nýbrž vždy toliko prostřednictvím obecního úřadu.

Každé přímo sem zaslané podání zůstane nepovšimnuto a bude zde prostě zničeno. Očekávám se vší určitostí, že pan starosta dle nařízení tímto jemu daného přísně se zachová. V pádu neuposlechnutí příkazu tohoto potrestám pana starostu vězením 14denním a pokutou 200 K. (Hlasy: Slyšte! To je děsné!)

Současně budu pana starostu suspendovati (Posl. Hrouda: Slyšte! Suspendovati! Posl. dr. Krouský: Pryč s ním. Hlasy: Pryč! Vyndat! Lomoz. Posl. Jirásek: A takový okresní hejtman přijde do Karlína! Ale my ho přivítáme! Posl. Hrouda: Zde jsou bataillony dělnictva, které mu něco řeknou! Hlas: A ten má podporovat samosprávu! A národ, který očekává vládní ochranu! Posl. Hrouda: S tím budete dělat, pánové, bolševismus! Naši páni starostové věděli dobře, že když slíbil kriminál, že splní ten slib, a že ten kriminál umožní!) z úřadu představeného obce, což bude míti pro něho ten nepříznivý následek, že, je-li domobrancem, povolán bude ke konání činné služby ve zbrani.

Starostové naši věděli, že slibuje-li dr. Hejda tresty, vězení, že slib svůj jistě a rád splní a proto si prostřednictvím svazu okresů stěžovali na toto nařízení. Místodržitelství přimělo Hejdu, že vydal mírnější nařízení, ale nebyl by Hejda Hejdou, aby se nepomstil; a on se pomstil!

Domníval se, že okresní tajemník byl původcem té stížnosti, a protože tajemník byl pokrokářem a byl také odveden a prozatím sproštěn, tedy toho okresního tajemníka poslal na vojnu do činné služby a jeho osvobození zrušil, a aby byl jist, že se tak hned nevrátí domů, napsal vojenské správě, kam nastoupil, že jest "Anhänger der Masarykpartei".

Považte, co taková poznámka znamenala rakouským vojákům v roce 1916. To bylo v době, kdy úřední noviny přinášely články o Masarykově činnosti v zahraničí a kdy ho vylučovaly z českého národa. A ten Masaryk nebyl ještě měsíc presidentem, nebyl ještě ani měsíc v Praze, a člověk, který jeho jména užil k udavačství, se dostává do Karlína na význačné místo, jako vyznamenání.

Lituji, že z vlády není zde nikoho, kdo by vyslechl tuto stížnost, doufám však, že ministr pan Švehla, jako muž rozumný a dobrých úmyslů, se o to postará, aby nastala náprava (Předseda zvoní.)

U nás ještě jsou oběti činnosti Hejdovy a tyto všechny oběti to pociťují jako zahanbení, že oni dosud trpí (jsou to úředníci, kteří byli přesazeni, nebo nebyli povýšeni), kdežto on hned na počátku československé republiky jest povýšen. (Hlas: To jest odměna za Konopiště!)

Všecky strany musily provésti a prováděli očistu mezi stoupenci, kteří se provinili; také vláda musí provésti očistu mezi úřednictvem, které se prohřešilo proti nejprimitivnějším zásadám práva a spravedlnosti.

Důležitou mezerou ve vládním prohlášení jest, že se nezmiňuje o hranicích československého státu. Já bych právě vzhledem na stanovisko Němců, na jejich neustálé agitace a jejich bezhlavé naděje žádal od vlády a doufám, že vláda ve svém autoritativním prohlášení určitě řekne, co míní o hranicích, zejména o historických hranicích státu. Zde bylo místo, kde by vláda měla promluviti, a lituji, že se tak nestalo.

Vláda ovšem omezuje své prohlášení jenom na dobu do provedení voleb do Národního shromáždění. Jsou však nutnosti, které ani takového odkladu nesnesou. Jsou požadavky, zejména kulturní, které jest nutno plniti a prováděti ihned, a o těch měla vláda prohlášení ihned připraviti a v době co možná nejkratší projeviti, co míní.

My nechceme žádného kulturního boje, poněvadž víme, že doba není vhodná; ale kulturní minimum je nutno v každém vládním programu uvésti.

Český národ musí býti veden k tomu, aby nyní jako svobodný se začal také učiti svobodně myslit o zásadních otázkách životních, aby tím byl veden k vlastní samostatnosti, a aby byl tím duševně zralý přiveden do rodiny národův evropských a světových, které ho osvobodily, jako rovnocenný činitel, aby se mohl mezi ně všecky postaviti. K tomu je potřeba více, než co vláda slibuje, mluvíc jen o péči o zdivočelou mládež.

Škola musí býti osvobozena ode všeho vlivu konfesijního. (Výborně!) Dětem musí se vštěpovati smysl sociální a přiblížiti vyučování skutečně praktickému životu. Děti musí býti učeny tomu, aby nespoléhaly na zázraky, nýbrž jen na svou vlastní práci, ve své vlastní přičinění, od nichž pak lze očekávat spásu.

Péče o mládež opuštěnou jest také velice naléhavou. Viděli jsme to při projevu dr. Alice Masarykové, z toho radostného účastenství, se kterým projev ten byl sledován.

Lidové vzdělání jest tím naléhavější, když mají býti provedeny všeobecné volby, které budou nuceni voličové provésti, které nám nadcházejí. Otázku lidového vzdělání nutno řešiti naléhavě, tato otázka nesmí se ponechati jenom politické agitaci. Vláda je povinna, posílati objektivní učitele, kteří mimo strany budou lid poučovati o politických povinnostech a politických právech.

Veřejnému zdravotnictví, otázce bytové a boji proti alkoholismu vláda rovněž nevěnovala ani zmínky, a toho rovněž lituji.

Náš president zahájil svoje poselství citátem z Komenského "Kšaftu". V tomto Komenského "Kšaftu" je ještě jiné místo takové. Praví se tam: "Pomíjejí a přeměnu berou království některá a v nich národové, jazyková práva, náboženství; proto bezpochyby, že nastává jiný svět. Pomíjejí i církve, jednoty, proto nepochybně, že obnoviti chce Bůh tvář země své.

Nastal-li jiný věk a má-li býti obnovena tvář země, pak je nutno úsilovně pracovati ve všech oborech činnosti státní o zavedení pořádku nového, přizpůsobeného osvobození národa a zásadám republikánským.

Nesmějí u nás zůstat staré úřady beze změn, nesmí ve školách býti stísněný duch, svázaný několikerým poručenstvím, nesmějí našim vojákům veleti důstojníci rakouští s rakouskými vyznamenáními. Nelze provésti najednou veškeré změny, ale jistě aspoň myšlenky, vedoucí vládu, měly býti vysloveny, aby se jich lid mohl chopiti. Každá myšlenka má již v sobě motorickou sílu, která nutí k provedení a která bude pomáhati k zavedení nového pořádku, k odstranění starých zlých poměrů. Vláda nemá dosud žádné oposice ve sněmovně a proto je naší povinností, upozorňovati na veškeré obory, které dosud byly zanedbávány. Nejen otázka úpravy valuty je důležitou, uznávám, že to je ohromně důležitá otázka státní, ale také veškeré potřeby lidové jsou důležité a také ty vyžadují největší pozornosti. Naše vláda vyšla z revoluce, a je-li revoluční, nesmí v žádném oboru státní správy zahálet, nesmí v žádném oboru "nedělat nic". Vláda naše musí pracovat ve všech oborech a držet krok s tužbami lidu. Kdyby se zastavila, pak jest nebezpečí, že národ tyto revoluční své tužby bude provádět sám, a to snad by vedlo k otřesům, kterým chceme všichni zabránit. My všichni toužíme po tom, aby vývoj poměrů v naší drahé české republice děl se klidně, k jejímu šťastnému dalšímu rozkvětu, a proto nám záleží na tom, abychom přiměli vládu, by pracovala také v těch oborech, na které my jsme zde dnes poukazovali. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: Ke slovu přihlásil se min. předseda dr. Kramář. Uděluji mu je.

Předseda ministerstva dr. Kramář: Velevážené shromáždění!

Pokud jsem slyšel, byl jsem dotazován, jak se to vlastně má se zajištěním našich požadavků hraničních, a bylo také vytýkáno, že je v našem prohlášení vládním jistá mezera v této příčině. Já se přiznám zcela otevřeně, že je ta věc schválně tak, a sice proto, poněvadž jsem myslil, že není třeba, abychom o této věci dále se rozšiřovali, a že našemu slavnému shromáždění a naší české veřejnosti stačí ta naprostá důvěra, se kterou vláda o těchto věcech mluví. Jelikož však jsem byl dotazován o této věci a poněvadž také na druhé straně v poslední době ve veřejné diskusi se objevují různé pochyby, činí se také různé docela falešné závěry z toho, že vláda o této věci nemluví, dovolím si přece jen slavnému Národnímu shromáždění sděliti jistý dokument, který jest v této věci základní. Podotýkám, že jsem byl k uveřejnění tohoto dokumentu zmocněn naším ministrem zahraničních záležitostí drem Benešem již dávno, že jsem ale tak neučinil, stalo se proto, poněvadž, jak pravím, jsem nemyslil, že by toho bylo naprosto zapotřebí. Ale když jsem byl dotázán a když dnes veřejný zájem toho žádá, tož tohoto zmocnění našeho ministra zahraničních záležitostí používám a jsem ochoten, tento dokument zde přečísti, tím více, že byl určen pro veřejnost. Jedná se o smlouvu, docela formální smlouvu, která byla uzavřena mezi vládou francouzské republiky a mezi naším ministrem zahraničních záležitostí na den sv. Václava r. 1918, tedy minulého roku. Ovšem byl tenkráte dr. Beneš ještě jen zástupcem Národní rady české v Paříži. Smlouva tato zní, já ji mám zde v originále.

"Accord entre le gouvernement de la République franaise et le Couseil National Tchéco-slovaque, concernant le statut de la nation Tchéco - slovaque en France."

Dovolte, abych to přečetl hned v překladu (čte):

V den sv. Václava podepsána mezi vládou Republiky francouzské, zastoupené ministrem zahraničních záležitostí H. Pichonem a Československou Národní Radou, zastoupenou generálním sekretářem drem Edvardem Benešem, smlouva, z níž umluveno uveřejniti čtyry prvé články, takto znějící:

mezi vládou Republiky Francouzské a Československou Národní Radou, týkající se statutu národa československého ve Francii.

Národ československý bude pokračovati v propůjčování vládě Republiky Francouzské po dobu trvání nynější války podpory svých armád, jejichž nejvyšší řízení politické přináleží Československé Národní Radě a jejichž použití na různých bojištích se upraví dle situace vojenské dohodou mezi vládou francouzskou a Československou Národní Radou.

Se své strany vláda Republiky Francouzské, uznávajíc týmiž výrazy a za týchž podmínek, jako ostatní státy spojenecké, národ československý za národ spojenecký a belligerentní, jehož suverenita jest representována Československou Národní Radou, jako vládou de fait, sídlící ve Francii, zavazuje se, pokračovati v propůjčování mu své podpory k opětnému nabytí jeho svobody a k realisování rekonstituce československého státu neodvislého ve hranicích jeho bývalých zemí historických. (Výborně! Potlesk.)

Vláda Republiky Francouzské a Československá Národní Rada budou udržovati navzájem relace oficielní. Vláda Republiky Francouzské přiznává národu československému, právo býti representován na konferencích mezispojeneckých, na nichž bude jednáno o otázkách, týkajících se zájmů Čechoslováků.