Občané českoslovenští,
uznaní za takové Československou Národní
Radou a sídlící ve Francii, budou míti
táž práva a tytéž povinnosti, jaké
jsou všeobecně přiznány občanům
zemí spřátelených; budou rovněž
požívati zvláštních předností,
přiznaných z důvodů stavu válečného
občanům zemí spojeneckých. (Výborně!)
Tedy není nejmenší
pochybnosti, jaké jsou hranice naše v této
úmluvě s republikou francouzskou. Ale aby to bylo
ještě jasnější, dovolím
si ještě přečísti passus z dopisu
ministra H. Pichona z 29. června 1918 (čte):
"Francie nemůže
zapomenouti projevu pražského ze dne 8. prosince 1870;
tím více nemůže zapomenouti odporu lidu
a odmítnutí vojáků, bojovati za věc
Rakousko-Uherska, hrdinství to posvěcené
krví tisíců vlastenců.
Ona slyšela výron českých
poslanců ze dne 6. ledna, 13. dubna a 16. května.
Věrna jsouc zásadám
úcty k národnostem a osvobození národů
utiskovaných, vláda Republiky pokládá
za spravedlivé a odůvodněné nároky
národa Československého a vynasnaží
se nejvýš úsilovně, aby v dané
chvíli uplatnila vaše tužby po samostatnosti
v historických hranicích vašich zemí,
konečně vybavených z utiskovatelského
jha Rakouska a Uherska.
Myslím, že slavné
Národní Shromáždění přizná,
že jsme měli jako vláda všecku příčinu,
ubezpečovati vás, že ohledně otázky
našich budoucích hranic, zejména pokud se týče
otázky Deutschböhmen, není pro nás žádné
pochybnosti, poněvadž myslím, že mohu
říci, že v této příčině
to, co jest zde ve formální smlouvě s Francií,
jest také názor ostatních mocí spojeneckých.
Při té příležitosti
dovolím si říci, že jak víte,
včera přijel zástupce krále anglického
a právě jsem dostal depeši z Říma,
že také Italie jmenuje svého charge ď
affaires u nás. Tím jsou věci ohledně
našeho položení zahraničního úplně
jasné a zdá se mi, že snad by bylo přece
jen v interesu všech těch, kteří budou
s námi jednou žíti ve společné
naší vlasti a ve společné naší
republice, aby snad zanechali agitací, které nechceme
jistě policejně potlačovati, což nám
ani nenapadne, aby snad ukázali nám, že dovedou
smířiti se s okolnostmi, které jsou silnější
než jejich vůle, a že také jim na tom
záleží, abychom mohli ve společné
naší vlasti, v naší republice pracovati
ku blahu všech, ku svobodě všech občanů
československé republiky. (Výborně!
Trvalý potlesk.)
Předseda:
Přerušuji debatu. Nebude-li proti tomu námitek,
přistoupíme ještě ke druhým dvěma
bodům dnešního denního pořádku,
které mají ráz formální a to
k volbě do výboru na zodpovědění
poselství presidenta republiky a doplňovací
volbě do výboru sociálně-politického.
Jsou snad proti tomu námitky?
Nejsou. Žádám pány členy Národního
shromáždění, aby zaujali svá
místa. Jsou snad proti tomu námitky, aby se volby
provedly povstáním? Nejsou.
Tedy budeme v tom smyslu hlasovati.
Žádám, aby v první
řadě byla čtena jména kandidátů.
Sněmovní tajemník
dr. Haasz (čte):
Kandidáti do výboru
na zodpovědění poselství presidenta
republiky: Jonáš Karel, Lukeš Josef,
Mečíř Karel, dr. Hajn Ant.
dr. Herben Jan, dr. Brabec Jaroslav, dr. Krejčí
Fr. Landová-Štychová Luisa, dr. Dolanský
Josef, Zavoral Method, inž. Rotnágl, dr.
Veselý, Fr. Stivín Josef, Svěcený
Antonín, dr. Meissner, Novák Ant.
Předseda:
Kdo s navrženými souhlasí, nechť povstane
se svého místa. To jest většina - jsou
tedy zvoleni.
Na místo vystoupivšího
člena Špačka navrhuje se člen Rychtera
do výboru sociálně-politického.
Kdo s navrženým souhlasí,
nechť povstane.
To jest většina, jest
zvolen.
Přistupuji k ukončení
schůze a navrhuji, aby příští
schůze konala se ve čtvrtek dne 16. ledna 1919 ve
2 hodiny odpoledne s tímto denním pořadem:
1. dokončení rozpravy
o programovém prohlášení ministerského
předsedy,
2. doplňovací volba
do výhoru technického,
3. zpráva výboru ústavního
o řádu volení v obcích republiky československé.
Zpráva ústavního
výboru o vládní osnově zákona
o státních tajemnících, (tisk č.
301) která byla dána na denní pořádek
dnešní schůze, nemá býti ku přání
předsedy ústavního výboru a ve smyslu
dohody konference pánů předsedů klubovních
zatím projednávána v plenu, nýbrž
má býti vrácena výboru ústavnímu.
Jsou proti tomu námitky?
Není tomu tak.
Táži se také stran
denního pořádku a data příští
schůze, jsou-li proti tomu námitky. Není
tomu tak. Návrh můj jest schválen. Ukončuji
schůzi.