Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pro mne a také pro ostatní socialisty jest charakteristické jedno: Stále čteme o tom, že do Vídně se dováží 400 vagonův uhlí denně. Když jsme se dotazovali, proč se tam dováží, řeklo se nám, že to jest za kompensace. Myslím, že jest to právem Národního shromáždění, aby se dotázalo příslušného resortního pana ministra, za jaké kompensace se uhlí to do Vídně dováží. Chceme to věděti přesně! Dostali jsme zprávy (Hluk), že 400 vagonů uhlí z naší republiky do Vídně dochází za dva vagony třaskaviny.

To jsou poněkud více, než nehospodárné kompensace a bylo by třeba, aby se s Vídní promluvilo důrazně. Myslím, že Vídeň bez našeho uhlí nemůže existovati, a když budeme chtíti vyměňovati, abychom tak činili v ceně našemu uhlí odpovídající. Vždyť máme posud celou spoustu podniků průmyslových, které nemohou obnoviti svoji práci jen proto, že tu není uhlí. (Hlas: Cukrovary!) Pokud nebudou náš průmysl a živnosti zabezpečeny, prohlašujeme následující:

Protestujeme proti vývozu, vždyť bylo nám sděleno, že v Olomouci máme za 100 milionů výbušných látek a že komise, která tam byla vyslána, řádným způsobem své komisionelní řízení ukončila. Venkov nedostává, pánové, uhlí vůbec žádné. Byla jsem v celé spoustě míst, Benešově, Táboře, Vysokém Mýtě atd. a všude slyšíme stejné stesky. Na celá velká města i venkovské okresy nepřijde za 2-3 měsíce ani jeden vagon uhlí. (Posl. Dr. Němec: V Hlávkově koleji se studentům již 14 dní netopilo!)

Všude se prohlašuje, že může venkov topiti dřívím. Kolikrát jest to i kraj, kde není na blízku les.

Musíme počítati také s tím, co to dříví stojí a co stojí ty dovozy a práce, než to dostaneme do domácnosti. Při tom padá na váhu, že cena uhlí neslýchaným způsobem se šroubuje nahoru. Metrický cent krásného černého kladenského uhlí - dostala jsem účet pro vlastní rodinu z roku 1914 do rukou - stál 2 K 50 h, nyní se počítá za 20-30 K a ještě více. To jsou tisíce procent, co takový židovský a německý uhlobaron shrábne do svých kapes. Dosud nestalo se nic, aby ceny byly regulovány a aby obyvatelstvo nebylo tak nesnesitelným způsobem okrádáno. Sestátněte doly, zabavte těžbu, stanovte směrné ceny na uhlí a zveřejněte průmysl a živnosti a dopravu, a potom teprve co nám přebývá, můžeme cizině poskytnouti. Jest ještě celá řada jiných věcí, při kterých se s lichvou pokračovalo způsobem nesnesitelným. Chci promluviti o něčem, co našim pánům jest milým, a sice o pivě. Je to takové šidítko pro muže, poněvadž skutečně to není žádné pivo, co se nám podává. (Výborně!) Pánové v pivovarech žádají, aby se jim přidělilo 600 vagonů ječmene, nemáme ale naprosto záruky, že to pivo bude 7 %. Žádáme, aby byly ustanoveny komise odborové, které by určily skutečnou hodnotu těch slivek, které se nám dnes jako pivo prodávají. Cenu 80 haléřů považujeme za vyděračství, poněvadž ta vnitřní hodnota neodpovídá ani 8 haléřům. Hektolitr piva v pivovarech se vystavuje za 119 K, zisky pivovarů jsou veliké; tak smíchovský pivovar vyplácel 55 % dividendy a ještě 55 % převedl na nový účet. V hostincích však stojí 1 litr piva 2-3 koruny, pracuje se zde tedy také se ziskem 80-180 %.

S masem máme stejné obtíže, o tom mohly bychom my ženy promluviti hořkou kapitolu. Přišly zprávy, že venku na příklad bylo maso koupeno za nevelké ceny, ale než-li se dostalo do rukou odběratelů, stouplo neslýchaným způsobem. Kdo jest vinen touto lichvou? Těch lichvářů jest celá řada a jde to stupeň po stupni jako řetěz. Každý chce býti pohodlně a na účet druhých živ bez velké práce a bez velkých starostí. To je mravní úhona celého národa. Ku příkladu: Na pražské jatky oficielně se přiveze 60 vepřů. Mezitím ale pod rukou dostanou obchodníci, hlavně velkoobchodníci, jak mně bylo řečeno z kompetentních míst, třeba 2000 vepřů týž den. Když se objeví na jatkách 60 vepřů, řekne se: to je pro Prahu málo, a hned jdou ceny horrentně nahoru. U těch 2000 vepřů, kteří byli koupeni za touž levnou cenu, zvýší se cena ovšem současně. Nač musím poukázati, jest, že v té všeobecné krisi, která se s masnou otázkou objevila, staly se ještě případy, že celá řada našich lidí, tak zvaných českých, snaží se vyvážeti, co jest cennější a lepší. Na příklad do Teplic, aby páni v lázních měli pochoutku, a zde se to bere v pravém slova smyslu lidu vše od úst. Nečiní to jen velcí řezníci, Kominík, Zadák, Macháček atd., ale najdou se i v úřadech republiky zodpovědní úředníci, kteří na takový nemravný způsob vyvážení potravin dávají své povolení a úřední razítko. Poukazuji na radu Kladrubského, toho pověstného pána, který týmž způsobem proti nám vystupoval po celou dobu války, který byl podpůrcem místodržitele. Pánové, proč se dnes v republice nečistí, proč se ten zkorumpovaný člověk převzal do inventáře státního? My dnes máme změněnou formu republiky, ale to zlé, ten starý nemravný systém zde zůstal.

Jest ku příkladu svrchovaně nebezpečno, když tajemník Obchodní a živnostenské komory dává také na to svoje podpisy. To není správné. Takový úředník měl by se volat k zodpovědnosti a měla by se v tom učiniti radikální náprava.

Kommissionáři nekonají své povinnosti, protože byli všichni osvobozeni od vojny a měli jaksi strach před tím, kdyby nevykonali své povinnosti. Dnes ale všichni kommissionáři, téměř všichni, nejen v otázkách masných, ale také obilních vypovídají poslušnost, nekonají svých povinností a republice nezbude, když do tohoto chaosu bude chtíti zavésti pořádek, než aby řádným způsobem vyměnila a vyvětrala vedoucí činitele v těchto věcech.

Tuků také nemáme žádných u nás v republice. Nedávno jsem se interessovala v zásobovacím výboru, jak přiděl tuků pokračuje, a hlásilo se, ze 112 okresů, že za jeden den přišlo 27 kg másla. K tomu, pánové, máme 80 úředníků v ústředně a 100 nakupovačů na venkově. Při tak drahém apparátu přijde kilogram másla tak ukrutně draho, že by bylo lépe, kdyby se nákup jeho uvolnil a tuková ústředna rozehnala.

Také marmelády jsme marně vymáhali pro naše ženy; zvláště před vánocemi jsme žádali, když není omastku, aby dětem na tvrdý, okoralý chléb dostalo se trochu pomazánky. Ptala jsem se jaké jsou zásoby. Zásoba jest několik set vagonů. Ale, vážené shromáždění, marmeláda se nerozděluje. Proč? Poněvadž jest spor mezi ministrem zásobování a ministrem financí. Ptala jsem se, jak to vzniklo. Tím způsobem, že k výrobě marmelády bylo použito z převážné většiny laciného cukru nezvýšeného, který stál 1.50 K, nyní 3 K. Ministerstvo financí žádá, aby podle dnešní hodnoty a ceny cukru cena marmelády byla zvýšena. My se můžeme při tom sporu mezi ministry dočkati toho, že marmeládu dostaneme, až se zkazí. (Výborně)

Nedostatek mléka v Praze jest jednou z nejbolestnějších našich záležitostí. V Praze máme mléko jen pro nemluvňata a těžce nemocné. Potřebujeme 7700 litrů mléka; dosavadní přívoz obnáší 6300 litrů mléka. Nedávno jsem četla nějaký návrh pánů z agrární strany, jakým způsobem by se dojnost nechala zvýšiti, aby skutečně mohli zvýšený příděl dodávati; ale přiznejme si, panové, máme k disposici 112 okresů a 1400 litrů mléka schází pro ty kojence a choré.

Kdyby se z každého toho okresu ještě 10 litrů sehnalo, nebyla by to taková ohromná práce a při dobré vůli mnoho dalo by se předejíti, mnohé hořkosti by se zlomil osten.

Když se stal atentát na pana dra Kramáře, bylo zjevno, že tady se chtělo sáhnouti na život člověka, který nám všem je velmi cenný. Dovoluji si však připomenouti jako žena, že dnes pro náš národ není cenným jen život ministerského předsedy a kteréhokoliv činovníka, ale že pro nás jako národ přirozeně je vzácný a cenný život kteréhokoliv jednotlivce, sebe nepatrnějšího. Když chceme zajistiti svou budoucnost, musíme se starati o výživu a podporu všech, kteří naší pomoci potřebují.

Do lichvy způsobem neslýchaným také zasáhl, - a jest to obor, který se nás žen netýká, nýbrž mužů, ale neváhám o věci se zmíniti - stát v otázce tabákových výrobků. Zvýšil ceny o 20 až 60 procent. To se mně zdá přece jen trochu vysoké. Také železo zvýšeno bylo značně v době od převratu. V době převratu dle mých informací stálo železo tyčové 100 korun, dnes, poněvadž maximální ceny nebyly stanoveny, stojí již 150 až 180 korun. (Hlas: A není k dostání!) Ano. Vídeňské ústředny přijímají ještě dodnes peníze na cín, olovo, železo atd., materiál však vyvážeti nechtějí a peníze vrátit také ne. Bylo by zapotřebí, by naše vláda udělala pořádek v této věci a poukázala živnostnictvo, aby do Vídně peněz neposílalo a aby v naší ústředně, která to vede, která však dosud podléhá německému vedení, nějakým způsobem se řemeslnictvu přišlo vstříc.

V naší republice nacházejí se ohromné zásoby koží. Za 1 den více se vydělá koží, než od převratu se zpracovalo, a my pořád chodíme bosi a díváme se do všech výloh, kde vidíme ceny za obuv ohromné.

Jestliže je ve všech oborech lichva, v oboru látkovém jest snad nejbezohlednější. Obchodníci v Brně Dresler a jiní dostali úřední svolení a, prodávají-li 1 límec látkový za K 2^.50, mají právo žádati, aby odběratel koupil si také 1 límec s papírovou vložkou za 5 K.

U firmy Löwovy v Brně leží na 150.000 plášťů pro železniční zřízence. Patří to vídeňskému ústředí, máme na Moravě veliký počet železničních zřízenců, kteří dodnes nemají šatův úředních, a proto služby nekonají, ač jsou placeni. Proč není odvaha, aby se tam do toho skladiště sáhlo? Já myslím, že vídeňské vlády jistě tolik ohledů na nás nemají, když mají někde demobilisační majetek, prostě si to vezmou a vyprodávají.

Tedy pokud se týče látek, dostala jsem zprávy, že v Praze nalézá se dosud za 75 milionů textilního zboží. Lid je při tom nahý a bosý. Na 1 milion cívek nití nalézá se v úředních skladištích a není čím spravovati košile. Látky z papírův a hadrů jsou po 20-30 K, když chcete však koupiti kostym nebo kabát, počítají vám ho za 600-800 K. V Bordeaux leží 2 miliony párů bot, 3 miliony kusů prádla a 3 miliony metrů látek. Nyní však to dovézti nemůžeme, poněvadž cizina nechce dáti dříve zboží, pokud nedáme záruku, že toto zboží bude dobrou měnou zaplaceno. Zase jsme tu nešťastni, neboť dokud nebudeme míti upravenu valutu, nebude možno, aby z ciziny se k nám něco dopravilo.

V zemské oděvně také nejsou poměry v pořádku.

1. V předsednictvu oděvny byl svého času také členem p. Rudolf Neumann, společník fy Joss & Löwenstein. Firma ta prodala oděvně 550 tuctů košil po 132 K tucet, ač den před tím firma Joss & Löwenstein dodala obchodníku Paříkovi na Smíchově tytéž košile po 91 K a ještě s 5proc. skontem. Zaplatila tedy oděvna v tomto případě o 27.000 K více.

2. Šlo o dodávku trikotového zboží v ceně několika milionů. Člen výboru pan Otto Pacovský přednesl sice ofertu jedné firmy české z Brna, dodávku však pánové zadali německé firmě Zentner z Teplic, ač byla o 30 proc. dražší.

3. Firmě Sukdolák v Liberci zabaveno bylo 7000 metrů vlněných látek v ceně do 50 K za jeden metr. Tu a tam se zboží to objevilo v pražských obchodech, ale prodávalo se až po 180 K za metr. Žádáme za vyšetření, kdo zavinil zdražení a kdo zboží dostal.

4. Firmě Kynzl v Praze zabaven byl bílý batist po K 1^.32 za 1 metr. Nyní byl firmě té dán zpět do prodeje po K 7^.50 za 1 metr, což je diference 500 procent. Kdo vlastně tedy dělá drahotu?

5. Firma Bratří Krausové v Praze, Vodičkova ul. vyráběla pouze zástěry. Ačkoliv je v Praze mnoho závodů konfekčních se zapracovaným dělnictvem, zadána byla této v oboru krejčovském laické firmě veliká objednávka vrchních sukní do desítitisíců jdoucí. Tyto sukně byly oděvně počítány kus po 120 k, ačkoliv odborníci odhadli cenu na 35 K. Dělnictvu bylo placeno za zhotovení jedné sukně K 1^.50 nebo K 1^.80, látka měla cenu 30 K a sukně stála najednou 120 K. Zisk této firmy musí jíti do statisíců bez námahy majitele. Statisícové zisky vstrčí zde do kapsy jednotlivec. Takových věcí mohli bychom uvésti celou spoustu, ale obrátíme se zvláštní peticí na ministerstvo zásobování lidu, aby zjednalo jasno.

Musím hleděti zkrátiti svůj referát, ač musím prohlásiti, že přede mnou mluvilo nějakých 50 řečníků mužských a že tudíž by mohlo býti dovoleno ženě jakožto zástupkyni konsumentek, aby všechny stížnosti, které mají na srdci, mohla přednésti. (Tak jest!)

O mizerné jakosti a nedostatečném množství mouky nechci ani mluviti. Odkazuji tu, velectěné shromáždění, na to, že i strana agrární je na této jakosti a množství mouky vinna. (Hlasy se strany agrární: Řekněte, jak?) Chci o tom právě promluviti.

Skutečně, když někdo chce získati mouku lepší, musí jíti kupovati pod rukou. To je věc, kterou jsme zkusili všichni! (Hlasy se strany agrární: Tím není vinna agrární strana! Sedlák to nemele!) My jsme v tom směru udělali povinnost v zásobovacím výboru, takže se vydalo od ministerstva zásobovacího nařízení, kterým se přísně budou trestati mlynáři, budou-li vymílati obilí neoprávněně vysoko.

Jedno si však nemohu odepříti říci: že totiž, když jsme nemohli koupiti mouku a dostati ji od obce v aprovisaci, museli jsme kupovati pod rukou a platiti ceny, které nikterak neodpovídaly skutečné hodnotě ani znehodnocení peněz a které také přesahují všecky meze naší kupní síly.

Já sama jsem loni v září koupila mouku po 10 K kilogram a za 50 kg bramborů platila jsem 100 K. (Hlasy: To je ještě málo!)

Mlynář Macháček v Semíně u Kladrub prodává dodnes mouku po 6 K, ač jest to mlýn, který patří republice československé.

Prohlásili jste, že, kdybychom vás upozornili na určité případy, které by dokázaly, že ve straně agrární se nějakým způsobem něco zdražovalo, - uděláte pořádek. Připomínám na příklad prohlášení p. ministra Zahradníka, který pravil: Jen nám je jmenujte a my je potrestáme.

Cituji pouze dva případy: První jest, že bývalý říšský posl. Kulich v Pátku u Poděbrad prodával mouku z družstevního mlýna členům za 2 K, nečlenům, svým kolegům poslaneckým, za 4-5 K. Jsem ochotna podati o tom doklady a udati jména těch, kteří skutečně cenu tu za mouku zaplatili.

Dále, pánové, mám zde ještě jeden případ a žádám - poněvadž se to již netýká snad bývalého poslance, nýbrž týká se to člena Národního shromáždění (Hlasy: Slyšte! Slyšte!) a nikterak nechci já sama toho pána nařknouti, - aby případ byl předložen zvolené komisi, která by záležitost prozkoumala. Předkládám zde soudně ověřený účet na pana Strmisku v Kyjově, z něhož jest zjevno, že pan posl. Měchura, člen Nár. shromáždění, v r. 1916 dodal jim 1¹/₂ q pšenice za 450 K. (Slyšte! Slyšte! Posl. Měchura: To je lež! Za haléř jsem neprodal ničeho, ani obilí, ani mouku! To je lež!)

Já to netvrdím, já při tom nebyla. (Posl. Měchura: To je lež! Předseda zvoní. Posl. Měchura: Pardon, poznámku: Já měl dva chlapce u ní jako studenty. Přijela 9. února do Kyjova, a smluvili jsme, že budu jí dodávati tu mouku k výživě chlapců za to, že je tam bude míti, ale to nebyla cena, abych já za ni obilí prodával!)

Já předložím to Nár. shromáždění. Je to účet pro pana Strmisku, který zní:

Nemohu v této věci býti rozhodčím, ale myslím, že jest v zájmu cti celého Nár. shromáždění, aby se tato otázka řádně rozřešila, (Výborně!) aby se soudním řízením zjistila pravda, poněvadž by to bylo úhonou nás všech, kdybychom nechali takové věci jen přikryty.

Nechci útočiti paušálně, prohlašuji slavnostně, že v agrární straně znám celou spoustu lidí, kterých si svrchovaně vážím. Je to ku př. pan president Prokůpek, je to pan dr. Viškovský, dr. Hnídek atd., ale že se staly mnohé a mnohé přehmaty na venku i ve městech a že bude potřeba, pokračovati spravedlivě a zavírati všechny, kdož se jakýmkoli způsobem provinili. Měla jsem ještě spoustu materiálu, který bych ráda byla přednesla. Není to možno, poněvadž celá řada řečníků je ještě přihlášena. Jen několika slovy chci podotknouti, jakým způsobem se zdražovalo. Vajíčko, které stálo před válkou 6 h, stojí nyní 1 K 80 h, t. j. 3000 procent, 1 kg másla stál před válkou 3 K, ale nyní ho dostanete jen za 60-80 K, t. j. 2000-3000procentní zdražení. 1 kg sádla, který stál před válkou K 1^.80 h, stojí nyní 60 K, což jest 3300procentní zdražení; 1 kg mouky, který stál před válkou 40 h, stál také 10 K, t. j. 2500 procent.