Pravím, že my čeští
socialisté jsme pro pořádek, nám stát
opravdu znamená spořádané poměry.
Exekutiva ulice, vážení pánové,
nám opravdu neimponuje snad proto, že jsme opravdu
příliš konstitučními socialisty.
Ale my jsme zde tak směli, že pravíme: pořádek
nahoru i dolů. Věřím, jestli dnes
na ulici ve velkém městě v Praze a průmyslových
střediskách ostatních vykřikne nějaký
- a to skoro vždy neorganisovaný člověk
- nějaký bolševický výrok (Výkřik:
To je vždycky!), to není vždycky, - může
to míti hrozné následky, my to často
nevíme, ale já vám pravím, že
takoví bolševici v jiné formě jsou také
tam, kde bychom jich nejméně čekali: že
jsou také v úřadech, a vysokých úřadech,
že jsou také ve vysokých úřadech
státních a správních, jsou to oni
úředníci, kteří stále
dosud ještě nevědí, že žijeme
ve svobodném státě, že žijeme v
demokracii, že žijeme v republice. Ti lidé stále
se ještě dívají na nás po rakousku;
stále ještě nechápou, že to, co
směli dělati ve Vídni, nesmějí
dělati ve své nově adoptované vlasti,
v Československém státě.
Takových úředníků
vláda nemůže potřebovati pro zdárnou
administrativu, která je předpokladem úplného
pořádku. My tedy schvalujeme vládě,
aby dělala pořádek, ale radíme jí,
aby jej dělala spravedlivě nahoře i dole,
aby si k tomu zaopatřila dostatečné orgány,
řádnou správu, o které se domnívám,
že dosud řádná není.
To, co slyšíme na příklad
o tom, jaké máme branné pomůcky, jaké
máme branné síly, není zrovna potěšitelné
a není to, nechci se o tom z důvodů pochopitelných
šířiti, potěšitelné také
z důvodů národnostních.
Vážení pánové
a přátelé! Jestliže jsem si dovolil
podati kritiku tak, jak asi je dána směrnicemi,
které platí pro politiku našeho klubu, pak
učinil jsem to s vědomím, že sice kritisuji
i se svého třídního hlediska, ale
také u vědomí, že my čeští
socialisté cítíme se třídou,
ale cítíme se třídou uvnitř
živého národního celku (Výborně!).
My kritisujeme vládu, ale říkáme
zcela otevřeně: my ji máme rádi, my
k ní máme důvěru, protože je
součástí naší republiky, kterou
milujeme. My věříme také, že
naši vlastní zástupci ve vládě
jsou dobrými našimi zástupci a že si dobře
uvědomují, co je to koalice a jaké jsou hranice
této koalice.
Zatím ale jest nám
tato koalice docela zdravým státotvorným
prvkem našeho veřejného života; budeme
se proto chrániti, jakkoli jej poškozovati. Bili jsme
se pro republiku, bojovali jsme dlouhá léta pro
republiku, pro její svobodu a zdar a zdravý vývoj
přinesli jsme četné oběti, a my proto
také v tomto duchu, když kritisujeme, kritisujeme
nikoliv vládu, která je úzce třídní,
která je úzce měšťáckou,
nýbrž kritisujeme vládu československou
(Výborně! Potlesk).
Místopředseda Konečný:
Dalším řečníkem jest občan
Čuřík. Uděluji mu slovo.
Posl. Čuřík:
Slavné Národní shromáždění!
Vyslán jsa do Národního
shromáždění za dělnickou skupinu
v naší československé straně
lidové, která čelné místo zaujímá
v našem národě, dovolím si v stručných
rysech vyjádřiti názory našeho programu
a názor svůj k otázce, o níž
se zde dnes jedná.
Prohlášení naší
vlády, přednesené včerejšího
dne panem ministerským předsedou drem Kramářem,
který šťastně vyvázl z nebezpečí
života a jemuž jsme všichni srdečně
blahopřáli k této záchraně,
toto prohlášení zajisté má své
vady a také má své světlé stránky.
Snahou vlády v každém
státě a zvláště v naší
republice československé musí býti
zajisté, aby v první řadě upokojila
ty nejširší vrstvy obyvatelstva, a za takové
zajisté u nás na prvém místě
počítali jsme vždy vrstvy dělnické,
vrstvy lidu pracujícího a lidu středního.
Naše strana československá
lidová není stranou třídní
a jako strana, která se skládá ze všech
nutných společenských složek, má
v první řadě povinnost a také právo,
aby se o potřeby lidu, v naší republice velmi
dobré, zajímala. Nemohu zde ze široka rozebírat
otázky s našeho hlediska programového, musím
přikročiti v prvé řadě k prohlášení
vlády samému a tu dovolím si, pokud se týče
otázky voleb do obcí, prohlásiti,
že strana československá lidová tento
požadavek volebního práva do obcí nemá
snad teprve nyní na svém štítu programovém
napsaný, ale že na všech svých sjezdech,
ať to byly sjezdy před 10 neb 15 lety, vždycky
otázku volebního práva do všech zákonodárných
sborů tak precisovala, aby opravdu vyhověla potřebám
všech nejširších lidových vrstev.
My jsme, velevážení, zásadně
pro naprosté, rovné, všeobecné, přímé
a tajné volební právo do obcí a také
do všech sborů zákonodárných
a to s poměrným zastoupením menšin.
Slavné Národní
shromáždění, mohu zde říci
a říkám to snad s jakousi chloubou, že
naše strana to byla, která otázku poměrnosti
voleb vždycky zdůrazňovala. Byla to naše
strana, která proti ostatním stranám ještě
dříve otázku poměrného hlasování
stavěla jako požadavek spravedlnosti a jako požadavek
lidskosti, a tu, když dnes slavná vláda a když
také konečně i ostatní zástupcové
jiných stran staví se k tomuto stanovisku příznivě,
jest to pro nás do jisté míry satisfakcí,
že náš názor byl v té věci
správný.
Pokud se týče provádění
voleb do obcí, jest snahou rovněž i naší,
aby tyto volby konaly se co nejdříve, aby odstranily
ten šlendrián, který v obecních úřadech
se zahnízdil během války.
Mám spoustu dokladův
o tom a mohl bych zde snad unavovat s tím, kterak na obecních
úřadech během války se hospodařilo,
kterak malí lidé a ty nejchudší třídy,
které nesly tíhu války na svých bedrech,
zakoušeli ten obecní systém na svém
vlastním těle a kterak proti nim mnozí páni
starostové a mnohé obecní úřady
postupovali způsobem přímo briskním
a kterak zneužívali své moci jednak k obohacení
a jednak k jistým výsadám.
Celá spousta reklamací
během války, spousta žádostí,
které byly odmítány pro malý lid,
jsou toho důkazem, že na obecních úřadech
vládl a doposud vládne ještě duch starého
byrokratismu, starého copařství, které
neuznává potřeb všech občanů.
A tu, když dnes mohu říci, že program
náš dochází splnění a
přichází konečně k řešení
otázky této prakticky, pak jest to pro nás
opět zadostučiněním, když dostává
se práva i nejmenším, kteří v
obci bydlí.
Činí-li se snad proti
tomu námitky od stran neb kruhů, které oplývají
majetkem, - pak v té věci neznám pardonu.
Ať jest to kdokolivěk s kterékoli strany: kdo
by z důvodů majetkových výsad stavěl
se proti volebnímu právu do obcí, proti tomu
tvrdím, že nepochopil dobu, potřeby lidu a
nehodí se do dnešní Československé
republiky na povolaná místa. (Tak jest!)
Slavné Národní
shromáždění! Tedy jenom si všichni
můžeme přát - a já to zde kvituji,
že po té stránce nás prohlášení
vlády uspokojuje, když chce řešiti co
nejdříve otázku obecních voleb.
Nyní přecházím
k otázce voleb do našeho ústavodárného
sboru.
Dnešní Národní
shromáždění nás plně neuspokojuje,
poněvadž my jsme to byli, kteří jsme
zde podáním návrhu na vymezení kompetence
a jistým prohlášením na veřejnost
řekli jasně své stanovisko. My neuznáváme
takové složení za dostatečné,
které se vymyká z naprosté vůle veškerého
lidu v naši republice. Takové složení
Národního shromáždění,
vlády, úřadův atd., které se
vymyká právě z rámce demokratičnosti,
všeobecnosti, takové shromáždění
a takové sbory nemohou býti trvalým základem
naší zdravé republiky a tu je nutno si říci,
že celá ta kompetence, kterou si mnozí snad
chtějí přivlastniti, - dokonce snad i proti
mínění vlády - že takové
názory o té kompetenci schvalovati nemůžeme
a proto trváme také na tom, aby volby byly co nejdříve
provedeny, aby tyto volby dokázaly pravé smýšlení
a vůli veškerého lidu. (Výborně!
Tak jest!)
My se, velevážení,
nebojíme všeobecných voleb do tohoto shromáždění.
Jsme o tom přesvědčeni a máme o tom
pevné doklady z voleb minulých, že náš
lid, naši stoupenci tvoří silné kádry
našich voličův a pakliže zde dnes říkáme,
že jsme zde v menšině, říkáme
to s jistou žalobou na nespravedlivé jednání
proti naší straně a proti našim tisícům
voličů.
V tomto směru zajisté,
když se volby urychlí co nejvíce, vyhoví
se jen našemu přání a přání
lidu.
Velevážení pánové!
Pokud se týče rozdělení mandátův
a rozdělení krajů na určité
okresy volební, doposud, pravda, v té věci
nepadlo ještě poslední slovo a také
to není účelem těchto debat, aby specielně
o tom bylo mluveno, ale chci vyjádřiti takové
přání, aby rozdělení volebních
okresů a tvoření celků volebních
dálo se bez jakýchkoliv machinací, bez úmyslů,
znásilniti jisté smýšlení a jisté
oddíly našeho národa. (Výborně!)
Velevážení! Bylo
řečeno v prohlášení vlády,
že očekává se v první řadě,
aby až po této mírové konferenci mohlo
se pak přesně vymeziti to, co od voleb očekáváme.
Mírová konference, abych se toho jen letem dotkl,
musí býti zajisté takovým shromážděním,
které rovněž má vyjádřiti
smýšlení světa, a když my žádáme
po té stránce, aby stolice papežská
byla respektována (Výborně!), aby
papež Benedikt XV. byl povolán rovněž
jako velká rozhodčí a mravní síla
na tuto konferenci, pak je to požadavek nejen náš,
nýbrž celého křesťanského
světa.
Velevážení pánové!
Pokud se týče dále otázek finančních,
které jsou v prohlášení vládním
nadhozeny, tu finanční otázka týká
se v první řadě našich výdajů
na celou řadu různých sociálních
reforem a v tom směru nutno zde zdůrazniti, že
nesmí býti postupováno tak, aby ten zdroj
příjmů, které mají uhraditi
ta nepřehledná vydání naší
mladé republiky, nebyl hledán mezi těmi nejchudšími
a nejpočetněji zatíženými.
Tento zdroj musí býti
hledán mezi válečnými zbohatlíky
(Výborně! Tak jest!), a třeba
že toto slovo padlo zde od jiných pánů
referentů, já si to dovolím říci
za naši stranu: že jsme rovněž pro takové
zdanění a zatížení válečných
zbohatlíků, které úplně odpovídá
spravedlnosti a právu.
A když celá řada
osob válečných hrůz, škod a strasti
byla ušetřena... (Posl. Špatný: Arcibiskupové!)
...ano, to je lhostejné, když kdo vydělal
za války, ať platí. Já vím, že
Židé vydělali více (Tak jest!)
a v prvé řadě Židé to jsou, kteří
vydělali. (Hlas: Vítkovické závody!)
Kdo za války zbohatl, ať platí, a v tom směru
nebojme se šlápnouti nikomu na kuří
oko.
Máme po ruce celou spoustu
těch, kteří jsou dnes velkými vlastenci
v naší republice a při tom stále oddalují
svým vlivem dokonce uzákonění, případně
provedení reforem, které mají za účel
zatížení těchto lidiček po stránce
finanční.
Velevážení! Dnes
zisk kapitalistů se pomalu schovává a jsem
o tom přesvědčen, že mnozí z
těchto zbohatlíků mají velké
potíže a hrozné sny o tom, jak se s jejich
majetkem naloží.
Zakupují různé
skvosty a cenné papíry a majetek schovávají
do různých příhrádek všelijakým
způsobem a tu, než bude pozdě, musíme
ten majetek zjistiti, řádně také zdaniti
a zatížiti, aby se nám neztratil pod rukou.
Jen aby se tak dělo co nejdříve a co nejrychleji!
Otázky výživy, ke kterým přicházím
postupně, prohledávaje vládní prohlášení,
jsou dnes nejpalčivějším problémem
a nejpalčivějšími otázkami, které
řeší toto Národní shromáždění.
Ale také je to konec konců i úkolem dnešní
vlády, aby v prvé řadě o otázku
výživy se starala. Do toho spadá otázka
lichvy, otázka různých rekvisic, otázka
ústředen a všeho toho, co dnes pod slovem "zásobování"
rozumíme. (Hlas: Pryč s ústřednami!)
Ústředny za války
natropily tolik škod, že nejsou hodny, aby ještě
dále v tomto státě jejich památka
zůstala. (Hlas: Volná soutěž ať
je zavedena!) Naše vláda v tom směru snad
se bojí, aby nešlápla, jak se říká,
na prsty. Já v jistých sborech jsem i hovořil
o tom, že je potřeba, případně
odstraniti tak zv. přednostní zásobování
pouze pro nějakou třídu nebo pro určitý
celek dělnického stavu. V Moravské zemské
hospodářské radě jsem vícekráte
na to upozornil, že je to škodlivé, když
ti nejchudší lidé z pracujících
tříd jsou ponecháni sami sobě, nemajíce
možnosti, aby své zásobování
zlepšili, a když jen jistá skupina dělnictva
má tu možnost, aby přednostním zásobováním
napravila nebo si zlepšila své vyživovací
poměry.
Ale na to se řeklo, že
je to příliš složitý problém,
a poněvadž je to zavedeno, je prý to těžko
odstraniti. A v tom je ta veliká chyba. Co je u nás
zavedeno, bojíme se často odstraniti, ale mnohé
věci, které jsou naopak prospěšny pro
celek, odstraňujeme, nebo chceme odstraniti. Tam, kde se
má skutečně přikročiti k reformě,
bojíme se, aby se nepoškodil nějaký
zisk nebo osobní zájem několika jednotlivců.
(Tak jest!) A tu je, velevážení, nezbytně
nutno, aby v otázce ústředen byl zjednán
pořádek. Ať jsou to ústředny
kožní, ať jsou to ústředny masné
nebo obilní, je potřeba je vyčistit (Hlas:
Odstranit!) a dosaditi úřady takové,
které budou účelné. (Hlasy: Ústředny
odstranit a zavésti volnou soutěž!)
Ano, velevážení, ty ústředny
odstranit a zavést v každém směru volný
nákup všech potravin, volný nákup všech
požívatin i průmyslových výrobků,
aby každý měl právo koupiti si tolik,
co může a za cenu takovou, která je přípustna
dle zákona v dnešním moderním státě.
Lichva s masem provádí
se ve velkém. Mám zde doklad o tom, kterak vyváží
se maso a dobytek do Vídně, vyváží
se přes hranice v uzavřených vozech nákladních.
Takové případy
dějí se za dosavadní kontroly. A z jakých
důvodů? Poněvadž kontrolní orgánové
sami k tomu nestačí, nemají tolik energie,
aby rázným a účelným způsobem
tuto kontrolu mohli provésti. Proto jsem toho názoru,
že kontrola na pohraničních stanicích
naší republiky musí se díti s jistým
zájmem, musí se díti s jistou účelností
a ne pouze jen formálně, jen, aby se zdánlivě
vyhovělo nařízením; kontrola musí
býti živá a musí býti prováděna
od lidí opravdu rozumných a schopných, aby,
když náš lid doma hladoví a má
nedostatek masa, pak je nutno, abychom maso a jiné požívatiny
ponechali doma, ve vlastní zemi, ve vlastní republice
a nedávali je ven pro obchod různým lichvářům
a spekulantům. Cena masa, mouky a j. potřeb je dnes
úžasná. Na příklad, byl jsem
před krátkou dobou na Valašsku a tu jsem zjistil,
že dodnes žádají rolníci od domkářův
a dělníků zemědělských
6, 7 až 8 set korun za q žita neb pšenice; tam
jsem zjistil (Hlasy: Jmenovat! - Hluk.) a bylo mně
to řečeno v obci Ostratě ... (Nepokoj.
Hlasy: Jmenovat!) ... mohu zde uvésti případ,
že malorolník Záhořák ve Slušovicích
opravdu od svého souseda koupil tak draho pšenici,
jak jsem uvedl. Mohu zde dále říci, že
v témže kraji, a nejen pouze tam, ale i v jiných
krajích, snad i v Čechách samých,
žádají rolníci od domkářů
za potah denně 100 až 200 K (Hlasy: Jmenovat!
Nepokoj.)
Naproti tomu je ale zjištěno,
že platy dělníků zemědělských
činí 3, 4, 5, 6 K denně. - Pak se odvolávají
někteří na to, že dělníků
zemědělských nelze získati! Ovšem,
ale čí jest to vinou, že zemědělský
drobný lid za války přímo se naučil
jistému odporu a nenávisti proti těm, kteří
neměli tolik pochopení a uznání pro
jeho děti, pro jeho rodinu? Má-li se lichva řešiti,
nestačí jen paragraf aneb nějaký zákon,
zde je potřebí, aby byl jistý cit zodpovědnosti,
a mravní povinnost k naší republice.
Slavné Národní
shromáždění, táži se vás,
pokud mi dobře rozumíte: Jest dnes tolik smyslu
v té naší republice pro odpovědnost
k celku, k těm massám, k vládě a všem
těm, kteří tvoří hodnotu tohoto
státu, jest zde tolik mravní síly, aby zámožné
kruhy venkovské v první řadě uvědomily
si tu potřebu pomoci těm nejmenším:
zameziti lichvářství? (Hlasy: To se jen
útočí!)
To útočení není
pro mne laciné a mohu říci, že to není
pro mne zábavou, když musím zde v tomto slavném
shromáždění bičovati přímo
ty, kteří, ačkoliv na mnohých místech
hlásí se k jistým také "mravním"
zásadám, počínají si tak, že
se to nesrovnává ani v nejmenším s křesťanskými
zásadami.
V tom směru mohu říci,
že od samých protivných stran, zvláště
od listů sociálně-demokratických,
bylo poukazováno na to, že rolníci katolických
názorů, katoličtí sedláci na
mnohých místech ukázali se opravdu spravedlivými
a ukázali své pochopení pro křesťanské
a mravní zásady tím, že prodávali
laciněji, za mírnější ceny, než
agrární kruhy zámožné. (Hluk.
Nepokoj. Hlasy: Jmenovat! Posl. dr. Velich: "Jmenovat toho
agrárníka!") Kdybych chtěl všechny
jmenovat, musela by k tomu býti zvláštní
kniha, do které by se to zapisovalo. (Posl. dr. Velich:
"Ano, ale jen ne hovořit paušálně!")
Já uvádím jen určité případy
a cítí-li se páni sami dotčeni, je
to jejich věcí. (Smích, hluk a odpor).
Po mém názoru nejde
tu pouze o otázku drahoty potravin, nýbrž také
o otázku drahoty průmyslových a hospodářských
výrobků. A po této stránce nejsme
spokojeni s cenovou politikou, která se provádí
v tomto státě vůči obchodníkům
a majitelům velkých výkladních skříní
ve velkoměstech. Tu jsou plně oprávněny
velmi časté stesky venkova, že žádá
se pouze zlevnění cen výrobků životních,
tedy zemědělských, a že nechává
se stranou drahota výrobků průmyslových,
šatstva a jiných věcí, kterých
rodiny nezbytně potřebují k svému
živobytí. A tu je celá spousta detailův
a takových druhů zboží, pro něž
možno stanoviti určité ceny, aby se potřebám
lidu vyhovělo. Říká se na př.,
že drahoty nedělá rolník, že nedělá
jí živnostník nebo vůbec malý
člověk, ale pravdou je, že hlavně spekulanti
a velkoobchodníci, kteří obchodují
ve velkém a shromažďují zboží
ve skladištích, mají velkou vinu na tom, že
drahota tohoto zboží nesmírně stoupla.
My jsme se zbavili válečných uprchlíků
židovských, ti však jsou zde dosud ještě
schováni a mají zde své živnosti; vůči
těm je vláda dosud ještě slabá,
aby odstranila také zbytky těchto živlů,
které zde zůstaly, aby ssály naši teplou
krev do nekonečna. (Posl. Mlčoch: A dobře
obchodovali!) Je potřebí, aby také jim
šlápnuto bylo na kuří oko, aby i oni
měli stejné povinnosti vůči republice,
jako druzí.