Pátek 10. ledna 1919

Pravím, že my čeští socialisté jsme pro pořádek, nám stát opravdu znamená spořádané poměry. Exekutiva ulice, vážení pánové, nám opravdu neimponuje snad proto, že jsme opravdu příliš konstitučními socialisty. Ale my jsme zde tak směli, že pravíme: pořádek nahoru i dolů. Věřím, jestli dnes na ulici ve velkém městě v Praze a průmyslových střediskách ostatních vykřikne nějaký - a to skoro vždy neorganisovaný člověk - nějaký bolševický výrok (Výkřik: To je vždycky!), to není vždycky, - může to míti hrozné následky, my to často nevíme, ale já vám pravím, že takoví bolševici v jiné formě jsou také tam, kde bychom jich nejméně čekali: že jsou také v úřadech, a vysokých úřadech, že jsou také ve vysokých úřadech státních a správních, jsou to oni úředníci, kteří stále dosud ještě nevědí, že žijeme ve svobodném státě, že žijeme v demokracii, že žijeme v republice. Ti lidé stále se ještě dívají na nás po rakousku; stále ještě nechápou, že to, co směli dělati ve Vídni, nesmějí dělati ve své nově adoptované vlasti, v Československém státě.

Takových úředníků vláda nemůže potřebovati pro zdárnou administrativu, která je předpokladem úplného pořádku. My tedy schvalujeme vládě, aby dělala pořádek, ale radíme jí, aby jej dělala spravedlivě nahoře i dole, aby si k tomu zaopatřila dostatečné orgány, řádnou správu, o které se domnívám, že dosud řádná není.

To, co slyšíme na příklad o tom, jaké máme branné pomůcky, jaké máme branné síly, není zrovna potěšitelné a není to, nechci se o tom z důvodů pochopitelných šířiti, potěšitelné také z důvodů národnostních.

Vážení pánové a přátelé! Jestliže jsem si dovolil podati kritiku tak, jak asi je dána směrnicemi, které platí pro politiku našeho klubu, pak učinil jsem to s vědomím, že sice kritisuji i se svého třídního hlediska, ale také u vědomí, že my čeští socialisté cítíme se třídou, ale cítíme se třídou uvnitř živého národního celku (Výborně!). My kritisujeme vládu, ale říkáme zcela otevřeně: my ji máme rádi, my k ní máme důvěru, protože je součástí naší republiky, kterou milujeme. My věříme také, že naši vlastní zástupci ve vládě jsou dobrými našimi zástupci a že si dobře uvědomují, co je to koalice a jaké jsou hranice této koalice.

Zatím ale jest nám tato koalice docela zdravým státotvorným prvkem našeho veřejného života; budeme se proto chrániti, jakkoli jej poškozovati. Bili jsme se pro republiku, bojovali jsme dlouhá léta pro republiku, pro její svobodu a zdar a zdravý vývoj přinesli jsme četné oběti, a my proto také v tomto duchu, když kritisujeme, kritisujeme nikoliv vládu, která je úzce třídní, která je úzce měšťáckou, nýbrž kritisujeme vládu československou (Výborně! Potlesk).

Místopředseda Konečný: Dalším řečníkem jest občan Čuřík. Uděluji mu slovo.

Posl. Čuřík: Slavné Národní shromáždění!

Vyslán jsa do Národního shromáždění za dělnickou skupinu v naší československé straně lidové, která čelné místo zaujímá v našem národě, dovolím si v stručných rysech vyjádřiti názory našeho programu a názor svůj k otázce, o níž se zde dnes jedná.

Prohlášení naší vlády, přednesené včerejšího dne panem ministerským předsedou drem Kramářem, který šťastně vyvázl z nebezpečí života a jemuž jsme všichni srdečně blahopřáli k této záchraně, toto prohlášení zajisté má své vady a také má své světlé stránky.

Snahou vlády v každém státě a zvláště v naší republice československé musí býti zajisté, aby v první řadě upokojila ty nejširší vrstvy obyvatelstva, a za takové zajisté u nás na prvém místě počítali jsme vždy vrstvy dělnické, vrstvy lidu pracujícího a lidu středního.

Naše strana československá lidová není stranou třídní a jako strana, která se skládá ze všech nutných společenských složek, má v první řadě povinnost a také právo, aby se o potřeby lidu, v naší republice velmi dobré, zajímala. Nemohu zde ze široka rozebírat otázky s našeho hlediska programového, musím přikročiti v prvé řadě k prohlášení vlády samému a tu dovolím si, pokud se týče otázky voleb do obcí, prohlásiti, že strana československá lidová tento požadavek volebního práva do obcí nemá snad teprve nyní na svém štítu programovém napsaný, ale že na všech svých sjezdech, ať to byly sjezdy před 10 neb 15 lety, vždycky otázku volebního práva do všech zákonodárných sborů tak precisovala, aby opravdu vyhověla potřebám všech nejširších lidových vrstev. My jsme, velevážení, zásadně pro naprosté, rovné, všeobecné, přímé a tajné volební právo do obcí a také do všech sborů zákonodárných a to s poměrným zastoupením menšin.

Slavné Národní shromáždění, mohu zde říci a říkám to snad s jakousi chloubou, že naše strana to byla, která otázku poměrnosti voleb vždycky zdůrazňovala. Byla to naše strana, která proti ostatním stranám ještě dříve otázku poměrného hlasování stavěla jako požadavek spravedlnosti a jako požadavek lidskosti, a tu, když dnes slavná vláda a když také konečně i ostatní zástupcové jiných stran staví se k tomuto stanovisku příznivě, jest to pro nás do jisté míry satisfakcí, že náš názor byl v té věci správný.

Pokud se týče provádění voleb do obcí, jest snahou rovněž i naší, aby tyto volby konaly se co nejdříve, aby odstranily ten šlendrián, který v obecních úřadech se zahnízdil během války.

Mám spoustu dokladův o tom a mohl bych zde snad unavovat s tím, kterak na obecních úřadech během války se hospodařilo, kterak malí lidé a ty nejchudší třídy, které nesly tíhu války na svých bedrech, zakoušeli ten obecní systém na svém vlastním těle a kterak proti nim mnozí páni starostové a mnohé obecní úřady postupovali způsobem přímo briskním a kterak zneužívali své moci jednak k obohacení a jednak k jistým výsadám.

Celá spousta reklamací během války, spousta žádostí, které byly odmítány pro malý lid, jsou toho důkazem, že na obecních úřadech vládl a doposud vládne ještě duch starého byrokratismu, starého copařství, které neuznává potřeb všech občanů. A tu, když dnes mohu říci, že program náš dochází splnění a přichází konečně k řešení otázky této prakticky, pak jest to pro nás opět zadostučiněním, když dostává se práva i nejmenším, kteří v obci bydlí.

Činí-li se snad proti tomu námitky od stran neb kruhů, které oplývají majetkem, - pak v té věci neznám pardonu. Ať jest to kdokolivěk s kterékoli strany: kdo by z důvodů majetkových výsad stavěl se proti volebnímu právu do obcí, proti tomu tvrdím, že nepochopil dobu, potřeby lidu a nehodí se do dnešní Československé republiky na povolaná místa. (Tak jest!)

Slavné Národní shromáždění! Tedy jenom si všichni můžeme přát - a já to zde kvituji, že po té stránce nás prohlášení vlády uspokojuje, když chce řešiti co nejdříve otázku obecních voleb.

Nyní přecházím k otázce voleb do našeho ústavodárného sboru.

Dnešní Národní shromáždění nás plně neuspokojuje, poněvadž my jsme to byli, kteří jsme zde podáním návrhu na vymezení kompetence a jistým prohlášením na veřejnost řekli jasně své stanovisko. My neuznáváme takové složení za dostatečné, které se vymyká z naprosté vůle veškerého lidu v naši republice. Takové složení Národního shromáždění, vlády, úřadův atd., které se vymyká právě z rámce demokratičnosti, všeobecnosti, takové shromáždění a takové sbory nemohou býti trvalým základem naší zdravé republiky a tu je nutno si říci, že celá ta kompetence, kterou si mnozí snad chtějí přivlastniti, - dokonce snad i proti mínění vlády - že takové názory o té kompetenci schvalovati nemůžeme a proto trváme také na tom, aby volby byly co nejdříve provedeny, aby tyto volby dokázaly pravé smýšlení a vůli veškerého lidu. (Výborně! Tak jest!)

My se, velevážení, nebojíme všeobecných voleb do tohoto shromáždění. Jsme o tom přesvědčeni a máme o tom pevné doklady z voleb minulých, že náš lid, naši stoupenci tvoří silné kádry našich voličův a pakliže zde dnes říkáme, že jsme zde v menšině, říkáme to s jistou žalobou na nespravedlivé jednání proti naší straně a proti našim tisícům voličů.

V tomto směru zajisté, když se volby urychlí co nejvíce, vyhoví se jen našemu přání a přání lidu.

Velevážení pánové! Pokud se týče rozdělení mandátův a rozdělení krajů na určité okresy volební, doposud, pravda, v té věci nepadlo ještě poslední slovo a také to není účelem těchto debat, aby specielně o tom bylo mluveno, ale chci vyjádřiti takové přání, aby rozdělení volebních okresů a tvoření celků volebních dálo se bez jakýchkoliv machinací, bez úmyslů, znásilniti jisté smýšlení a jisté oddíly našeho národa. (Výborně!)

Velevážení! Bylo řečeno v prohlášení vlády, že očekává se v první řadě, aby až po této mírové konferenci mohlo se pak přesně vymeziti to, co od voleb očekáváme. Mírová konference, abych se toho jen letem dotkl, musí býti zajisté takovým shromážděním, které rovněž má vyjádřiti smýšlení světa, a když my žádáme po té stránce, aby stolice papežská byla respektována (Výborně!), aby papež Benedikt XV. byl povolán rovněž jako velká rozhodčí a mravní síla na tuto konferenci, pak je to požadavek nejen náš, nýbrž celého křesťanského světa.

Velevážení pánové! Pokud se týče dále otázek finančních, které jsou v prohlášení vládním nadhozeny, tu finanční otázka týká se v první řadě našich výdajů na celou řadu různých sociálních reforem a v tom směru nutno zde zdůrazniti, že nesmí býti postupováno tak, aby ten zdroj příjmů, které mají uhraditi ta nepřehledná vydání naší mladé republiky, nebyl hledán mezi těmi nejchudšími a nejpočetněji zatíženými.

Tento zdroj musí býti hledán mezi válečnými zbohatlíky (Výborně! Tak jest!), a třeba že toto slovo padlo zde od jiných pánů referentů, já si to dovolím říci za naši stranu: že jsme rovněž pro takové zdanění a zatížení válečných zbohatlíků, které úplně odpovídá spravedlnosti a právu.

A když celá řada osob válečných hrůz, škod a strasti byla ušetřena... (Posl. Špatný: Arcibiskupové!) ...ano, to je lhostejné, když kdo vydělal za války, ať platí. Já vím, že Židé vydělali více (Tak jest!) a v prvé řadě Židé to jsou, kteří vydělali. (Hlas: Vítkovické závody!) Kdo za války zbohatl, ať platí, a v tom směru nebojme se šlápnouti nikomu na kuří oko.

Máme po ruce celou spoustu těch, kteří jsou dnes velkými vlastenci v naší republice a při tom stále oddalují svým vlivem dokonce uzákonění, případně provedení reforem, které mají za účel zatížení těchto lidiček po stránce finanční.

Velevážení! Dnes zisk kapitalistů se pomalu schovává a jsem o tom přesvědčen, že mnozí z těchto zbohatlíků mají velké potíže a hrozné sny o tom, jak se s jejich majetkem naloží.

Zakupují různé skvosty a cenné papíry a majetek schovávají do různých příhrádek všelijakým způsobem a tu, než bude pozdě, musíme ten majetek zjistiti, řádně také zdaniti a zatížiti, aby se nám neztratil pod rukou. Jen aby se tak dělo co nejdříve a co nejrychleji! Otázky výživy, ke kterým přicházím postupně, prohledávaje vládní prohlášení, jsou dnes nejpalčivějším problémem a nejpalčivějšími otázkami, které řeší toto Národní shromáždění. Ale také je to konec konců i úkolem dnešní vlády, aby v prvé řadě o otázku výživy se starala. Do toho spadá otázka lichvy, otázka různých rekvisic, otázka ústředen a všeho toho, co dnes pod slovem "zásobování" rozumíme. (Hlas: Pryč s ústřednami!)

Ústředny za války natropily tolik škod, že nejsou hodny, aby ještě dále v tomto státě jejich památka zůstala. (Hlas: Volná soutěž ať je zavedena!) Naše vláda v tom směru snad se bojí, aby nešlápla, jak se říká, na prsty. Já v jistých sborech jsem i hovořil o tom, že je potřeba, případně odstraniti tak zv. přednostní zásobování pouze pro nějakou třídu nebo pro určitý celek dělnického stavu. V Moravské zemské hospodářské radě jsem vícekráte na to upozornil, že je to škodlivé, když ti nejchudší lidé z pracujících tříd jsou ponecháni sami sobě, nemajíce možnosti, aby své zásobování zlepšili, a když jen jistá skupina dělnictva má tu možnost, aby přednostním zásobováním napravila nebo si zlepšila své vyživovací poměry.

Ale na to se řeklo, že je to příliš složitý problém, a poněvadž je to zavedeno, je prý to těžko odstraniti. A v tom je ta veliká chyba. Co je u nás zavedeno, bojíme se často odstraniti, ale mnohé věci, které jsou naopak prospěšny pro celek, odstraňujeme, nebo chceme odstraniti. Tam, kde se má skutečně přikročiti k reformě, bojíme se, aby se nepoškodil nějaký zisk nebo osobní zájem několika jednotlivců. (Tak jest!) A tu je, velevážení, nezbytně nutno, aby v otázce ústředen byl zjednán pořádek. Ať jsou to ústředny kožní, ať jsou to ústředny masné nebo obilní, je potřeba je vyčistit (Hlas: Odstranit!) a dosaditi úřady takové, které budou účelné. (Hlasy: Ústředny odstranit a zavésti volnou soutěž!) Ano, velevážení, ty ústředny odstranit a zavést v každém směru volný nákup všech potravin, volný nákup všech požívatin i průmyslových výrobků, aby každý měl právo koupiti si tolik, co může a za cenu takovou, která je přípustna dle zákona v dnešním moderním státě.

Lichva s masem provádí se ve velkém. Mám zde doklad o tom, kterak vyváží se maso a dobytek do Vídně, vyváží se přes hranice v uzavřených vozech nákladních.

Takové případy dějí se za dosavadní kontroly. A z jakých důvodů? Poněvadž kontrolní orgánové sami k tomu nestačí, nemají tolik energie, aby rázným a účelným způsobem tuto kontrolu mohli provésti. Proto jsem toho názoru, že kontrola na pohraničních stanicích naší republiky musí se díti s jistým zájmem, musí se díti s jistou účelností a ne pouze jen formálně, jen, aby se zdánlivě vyhovělo nařízením; kontrola musí býti živá a musí býti prováděna od lidí opravdu rozumných a schopných, aby, když náš lid doma hladoví a má nedostatek masa, pak je nutno, abychom maso a jiné požívatiny ponechali doma, ve vlastní zemi, ve vlastní republice a nedávali je ven pro obchod různým lichvářům a spekulantům. Cena masa, mouky a j. potřeb je dnes úžasná. Na příklad, byl jsem před krátkou dobou na Valašsku a tu jsem zjistil, že dodnes žádají rolníci od domkářův a dělníků zemědělských 6, 7 až 8 set korun za q žita neb pšenice; tam jsem zjistil (Hlasy: Jmenovat! - Hluk.) a bylo mně to řečeno v obci Ostratě ... (Nepokoj. Hlasy: Jmenovat!) ... mohu zde uvésti případ, že malorolník Záhořák ve Slušovicích opravdu od svého souseda koupil tak draho pšenici, jak jsem uvedl. Mohu zde dále říci, že v témže kraji, a nejen pouze tam, ale i v jiných krajích, snad i v Čechách samých, žádají rolníci od domkářů za potah denně 100 až 200 K (Hlasy: Jmenovat! Nepokoj.)

Naproti tomu je ale zjištěno, že platy dělníků zemědělských činí 3, 4, 5, 6 K denně. - Pak se odvolávají někteří na to, že dělníků zemědělských nelze získati! Ovšem, ale čí jest to vinou, že zemědělský drobný lid za války přímo se naučil jistému odporu a nenávisti proti těm, kteří neměli tolik pochopení a uznání pro jeho děti, pro jeho rodinu? Má-li se lichva řešiti, nestačí jen paragraf aneb nějaký zákon, zde je potřebí, aby byl jistý cit zodpovědnosti, a mravní povinnost k naší republice.

Slavné Národní shromáždění, táži se vás, pokud mi dobře rozumíte: Jest dnes tolik smyslu v té naší republice pro odpovědnost k celku, k těm massám, k vládě a všem těm, kteří tvoří hodnotu tohoto státu, jest zde tolik mravní síly, aby zámožné kruhy venkovské v první řadě uvědomily si tu potřebu pomoci těm nejmenším: zameziti lichvářství? (Hlasy: To se jen útočí!)

To útočení není pro mne laciné a mohu říci, že to není pro mne zábavou, když musím zde v tomto slavném shromáždění bičovati přímo ty, kteří, ačkoliv na mnohých místech hlásí se k jistým také "mravním" zásadám, počínají si tak, že se to nesrovnává ani v nejmenším s křesťanskými zásadami.

V tom směru mohu říci, že od samých protivných stran, zvláště od listů sociálně-demokratických, bylo poukazováno na to, že rolníci katolických názorů, katoličtí sedláci na mnohých místech ukázali se opravdu spravedlivými a ukázali své pochopení pro křesťanské a mravní zásady tím, že prodávali laciněji, za mírnější ceny, než agrární kruhy zámožné. (Hluk. Nepokoj. Hlasy: Jmenovat! Posl. dr. Velich: "Jmenovat toho agrárníka!") Kdybych chtěl všechny jmenovat, musela by k tomu býti zvláštní kniha, do které by se to zapisovalo. (Posl. dr. Velich: "Ano, ale jen ne hovořit paušálně!") Já uvádím jen určité případy a cítí-li se páni sami dotčeni, je to jejich věcí. (Smích, hluk a odpor).

Po mém názoru nejde tu pouze o otázku drahoty potravin, nýbrž také o otázku drahoty průmyslových a hospodářských výrobků. A po této stránce nejsme spokojeni s cenovou politikou, která se provádí v tomto státě vůči obchodníkům a majitelům velkých výkladních skříní ve velkoměstech. Tu jsou plně oprávněny velmi časté stesky venkova, že žádá se pouze zlevnění cen výrobků životních, tedy zemědělských, a že nechává se stranou drahota výrobků průmyslových, šatstva a jiných věcí, kterých rodiny nezbytně potřebují k svému živobytí. A tu je celá spousta detailův a takových druhů zboží, pro něž možno stanoviti určité ceny, aby se potřebám lidu vyhovělo. Říká se na př., že drahoty nedělá rolník, že nedělá jí živnostník nebo vůbec malý člověk, ale pravdou je, že hlavně spekulanti a velkoobchodníci, kteří obchodují ve velkém a shromažďují zboží ve skladištích, mají velkou vinu na tom, že drahota tohoto zboží nesmírně stoupla. My jsme se zbavili válečných uprchlíků židovských, ti však jsou zde dosud ještě schováni a mají zde své živnosti; vůči těm je vláda dosud ještě slabá, aby odstranila také zbytky těchto živlů, které zde zůstaly, aby ssály naši teplou krev do nekonečna. (Posl. Mlčoch: A dobře obchodovali!) Je potřebí, aby také jim šlápnuto bylo na kuří oko, aby i oni měli stejné povinnosti vůči republice, jako druzí.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP