Rekvisice dobytka, které se
dnes provádějí, nevyhovují dostatečně
a mohu říci, že stížnosti malých
domkářů spočívají především
v tom, že se jim béře poslední kravka
z chléva, ale ponechávají se celá
stáda dobytka ve velkých dvorech, na velkostatcích
a u velkoagrárníků. Ano, domkář
musí vydat třeba dva poslední své
kousky dobytka, ale sedláci, kteří dobytka
mají hojnost, nečiní tak, aby ve stejném
poměru vyhověli nařízení naší
vlády. Dějí se tu také různé
přehmaty, a slyšel jsem také na venkově
stížnosti, že v jistých obcích
vyvádějí páni před rekvisicí
dobytek do lesa a ponechávají jej tam, až kontrola
a sčítání dobytka jsou provedeny,
načež teprve dobytek odvádějí
do chlévů zpět, čímž zamezují
řádné odevzdání dobytka, jenž
odvésti se má. (Hlas: Já byl sám
svědkem podobného případu! Posl. dr.
Velich: Pak jste to měl oznámit!) Opakuji znova:
k tomu je třeba kusu mravní odpovědnosti,
ne pouze paragrafů, donucování a šikanování.
Otázka drahoty uhlí
dotýká se problému všeobecného,
dotýká se nás všech, venkova i měst.
A tu padla slova přede mnou od pana řečníka
dra Frankeho, že jest potřeba vyvlastniti doly
a také program vládní v tom směru
přichází s jistým řešením,
že stát má zde míti přímý
vliv a přímý jakýsi dozor nad obchodováním
a těžbou uhlí. Velevážení,
těžba uhelná poklesla, to jest jistá
věc, poklesla z důvodu podvýživy lidu.
Poklesla také z důvodů jistého nepořádku,
který sem tam zavládl mezi dělnictvem a zřízenectvem
dolů. To jest všechno pravda. Ale, velevážení
pánové a dámy, můžeme obviňovati
jen jeden směr a jednu třídu z toho, že
se dnes málo těží? Jest v tom kus toho
starého systému rakouského, který
zavinil úpadek a v tom směru měl vinu na
tom, že mezi hornictvem zavládly přímo
anarchistické poměry. Vláda horníky
terrorisovala, stavěla pro ně přímo
žaláře, odváděla je hromadně
do kobek žalářních a během celé
války ti lidé byli udržováni přímo
na uzdě, aniž měli právo, mluviti otevřeně
o svých stížnostech a přáních
vůči povolaným úřadům.
A tu dnes, když tento lid se uvolnil a nabyl práva
mluviti, pak se nedivme, že někdy si uvolňuje
až příliš, ponechávaje si pro to
tolik času.
Velevážení! Mohu
říci, že na Ostravsku v prvé řadě
vedle takovýchto poruch mají vinu na zdražování
uhlí a na zadržování jeho kruhy obchodníků
s uhlím. Slyšel jsem také případy
od lidí věrohodných, že jistí
velkoobchodníci na Ostravsku nabízejí celá
sta vagonův uhlí denně, ovšem za vysoké
ceny, tak že přichází takovýto
vagon uhlí za 2500 i přes 3000 korun.
Ovšem, velectění,
kdo to uhlí dostane? Dostávají ho jen ti,
kteří mají možnost provésti jisté
kompensace, jistou výměnu zboží ve velkém,
a nedostávají to uhlí malí lidé
v městech aneb venku, dostávají ho továrny,
které platí každou cenu, aby mohly stačiti
vyráběti za vysoké ceny. A tu pak samozřejmě
se vše zdražuje. Výrobky továren, které
platí takovou velikou režii za tak drahý výtop
kotlů parních a celé vytápění
továrních budov, tyto výrobky jsou pak ovšem
drahé a to má přirozeně také
veliký vliv na celkové drahotní poměry
na trhu cenovém v našem státě.
Tu musí vláda ukázati
pevnou ruku, a když vláda prohlašuje dosti otevřeně,
že má zde zájem, tyto věci řešiti,
pak musí jíti v prvé řadě tam,
kde jest přímo hnízdo neplech a zlořádů
s obchodem uhelným a s cenami uhelnými. Samozřejmě,
velectěné shromáždění,
otázka vyvlastnění dolů, aneb otázka
- přesněji řečeno podle našeho
názoru - správy dolů ve smyslu státním,
jest dnes akutní otázkou a musí býti
řešena, jak toho žádá dnešní
doba. A jsou tady v prvé řadě doly, které
jsou na prvém místě. Jsou to doly Gutmanovy,
Rotschildovy, které patří společnosti
Severní dráhy, doly Vlčkovy, které
se mohou přímo vyvlastniti a vykoupiti státem
a tím způsobem zjedná se také okamžitě
jistý vliv na úpravu cen uhlí a správné
rozdělení uhlí.
Samozřejmě musí
se bráti zřetel na to, aby vláda opatřila
další potřebné potraviny pro zaměstnané
hornictvo, aby tento lid nehladověl, by měl životní
sílu a mohl uhlí v dolech těžiti. Jest
potřeba opatřiti vagony, aby se mohlo uhlí
rozvážeti a když máme dnes jistou nezaměstnanost
v oboru dělnictva dřevařského a kovodělnického,
mohou se zaměstnati továrny na vagony, které
mohou opatřiti s dostatek nákladních vozův
a také vozy pro dopravu osobní.
Nedostatek potravin jest ovšem
tou dobou citelný, a pokud nepřijde sem zboží
z ciziny, která dnes nám chce vypomoci, pak nemůžeme
tolik žádati, co by stačilo pro opravdovou
spotřebu v pravém slova smyslu. Jen tolik chci říci,
abychom každou zásobu, která zde jest, okamžitě
uvolnili a dali k disposici pro všeobecné zájmy
a potřeby těch, kdož dnes hladovějí.
Velevážení, otázka
reforem sociálních, která jest vládou
zde naznačena a která také již dnes
do jisté míry jest prováděna, ať
se týká podpor v nezaměstnanosti nebo osmihodinné
doby pracovní, jakož i další úmysly
vlády v tomto směru jsou zvláštní
důležitosti. Reformy sociální musí
býti poctivě a upřímně míněny
a nesmějí se díti na úkor těch,
kteří ve státě tvoří
tak platnou složku našeho národního života,
to jest na úkor našeho živnostnictva. A tu myslím,
že nějaké vynucování a nějaké
hartusení proti těm, kteří říkají,
aby se pozvolna pracovalo ve smyslu sociálních reforem,
není na místě a jest škodlivým
zjevem v této naší republice.
Sociální reformy se
musejí pohybovati v rámci spravedlnosti a také
v rámci jisté rozvahy, která má na
zřeteli budoucnost našeho československého
národa. (Výborně!)
Otázka bytová dá
se řešiti dnes ve shodě s povolanými
činiteli. Naše velkoměsta mohou pohřešovati
různých objektů, kterých dnes se užívá
nedostatečně pro jisté úřady
městské nebo státní, a těchto
bytů dá se použíti k rozšíření
bytů dělnických a bytů rodinných.
To souvisí i s otázkou
zdravotních opatření pro náš
lid. Otázka opatření zdravotních vyžaduje
opravdového luštění a řešení
v nejširším slova smyslu. Dnes lid trpí
tuberkulosou, trpí stálou podvýživou,
jest dnes vyčerpán do nekonečna. Ženy,
v továrnách stále ještě zaměstnané,
jsou přímo vyssáty do poslední kapky
tělesné síly. Rodina, která vychází
z těchto malých, přímo smradlavých
bytů dělnických, vypadá zuboženě.
A tu naše republikánská
vláda musí vynaložiti všecko, aby prostředků,
které má po ruce, využila pro povznesení
zdraví našeho dělnictva, které má
tvořiti v tomto státě hlavní oporu
pro ty všecky důležité hodnoty našeho
státu.
Otázka půdy, o niž
chci se jen krátce zde zmíniti, jest dnes otázkou
všeobecnou, a naše strana československá
lidová na svých sjezdech posledních otázkou
tou se zabývala velice obšírně a důkladně.
Mohu vám přečísti odkaz naší
sjezdové resoluce, která jest schválena sjezdem
svatodušním z r. 1918, a která stanoví
naše stanovisko v tomto směru a tu račte -
jen docela stručně to přečtu - vyslechnouti
tento názor našeho programu: "Velkostatky buďtež
zákonem přidrženy k nucenému odprodeji
pole za mírné ceny a na dlouhodobé splátky
za tím účelem, aby řady malorolnictva
byly co nejdříve rozmnoženy a posíleny".
Velevážení! Tím
neříkám, že pouze omezujeme se na malorolnictvo
a střední vrstvy. Je zde také dělnictvo
zemědělské. Jsou zde deputátníci
a ti, kteří po dlouhá léta byli zaměstnáni
na velkostatcích. (Hlas: Zotročeni za nízké
mzdy!) Dobře řečeno: zotročeni
za nízké mzdy, nechali tam celý svůj
životní zájem na úkor sebe, své
rodiny a ve prospěch velkostatkářů.
Tito lidé hlásí se dnes k tomu, aby měli
právo na půdu, na pozemky. A řekněte
upřímně, kdo má tu moc a možnost,
říci, že tito lidé nemají práva
na půdu a na jisté pozemkové objekty?
Půda má býti
majetkem všenárodním, který obdělávají
všichni, kteří půdu obdělávati
chtějí. A tu, velevážení, v prvé
řadě náš drobný lid zemědělský
jest to, který si činí právo na půdu
a jisté řešení této otázky.
(Výborně!)
Průmyslové podniky,
o nichž se všeobecně dnes také mluví
a které rovněž dotýkají se programu
naší vlády, dnes jsou zkapitalisovány.
A právě touto válkou se ukázalo, že
jest velký oběh peněz, který plyne
prostřednictvím bank do různých podniků
průmyslových; tento velký oběh peněz
vlastně napomáhá čím dále
většímu a přímo řekl bych,
hrubšímu zotročování lidu tímto
kapitálem.
Vláda má zde povinnost
přímou, aby zajímala se o takové podniky,
které dnes bez zřetele na stát, bez zřetele
na lid hromadí nekonečné sumy ve svých
rukách a používají těchto sum
k novému tvoření velkých objektů
a podniků, které mají účel,
zotročiti a vyssáti morálně i hmotně
naše pracující a střední třídy.
Nejde jen o agitace různých
stran co do podniků průmyslových, ale také
o požadavek rozumný a správný, který
musí býti řešen všemi činiteli.
Sociální povinnosti
těchto podniků průmyslových musí
býti řádně vymezeny, a když my
žádáme - úplně programově
řečeno - podíl dělnictva na továrnách
a podnicích průmyslových, pak se to může
díti v různé formě. Ať stát
tyto podniky zatíží takovými daněmi,
aby ony nesly povinnosti k sociálním opatřením
a staraly se v prvé řadě o sociální
pojištění lidu, ale také o opatření
zdravotní v závodech a obcích a nesly hlavní
náklad na potřeby, které úplně
jsou odůvodněny sociálními potřebami
veškerých tříd.
Velevážení! Musím
pokračovati rychle dále. Slavné shromáždění
dovolí ještě několik málo okamžiků.
Bylo mluveno a také zdůrazněno ve vládním
prohlášení, že potřeba jest pořádku,
že potřeba jest klidu naší republice,
aby mohla dospěti tam, kam všichni si přejeme,
ke kýženým metám našeho blahobytu
celého československého národa. Ten
pořádek, ten jistý směr nesmí,
velevážení, býti snad tak míněn,
aby si jisté kruhy osobovaly právo, terrorisovati
ty skutky, nebo strany, neb ten směr, který dnes
zdá se jim býti trnem v oku. Velevážení
pánové! Tu jsme u otázky terroru, u otázky
násilí. A odsoudili-li jsme všichni způsobem
opravdu slavnostním a imposantním a opravdu důstojným
všechno terrorisování a násilí
vůči našemu min. předsedovi, prohlašuji,
že nutno tak činiti důsledně, aby všichni
v tomto státě, ať jest to ten nejposlednější
dělník v továrně, ať jest to
ten nejchudší člověk, měli stejné
právo na život a na existenci. (Tak jest!)
Musím žalovati, že v některých
továrnách a závodech na Moravě a specielně
v Brně, pak na Ostravsku a Frýdecku jsou dnes chudé
dělnické ženy, které po léta
pracují v těchto závodech, terrorisovány
a přicházejí si stěžovati na
své spoludělníky z povolání,
že je znásilňují, a to jest, velevážení,
také jistý bolševismus, který odsuzujeme.
(Výborně!)
V té věci učinil
jsem dotaz se svými pány kolegy na ministra spravedlnosti
a vnitra. Pan ministr spravedlnosti odpověděl nám
docela stručně a nenašel v tom našem důkazu
prý dostatek důvodů, aby mohlo z něho
býti zřejmo, že se porušuje zákon.
Vidím v tom, velevážení, zase jistou
chabost vlády vůči těm, kteří
ji dnes chtějí komandovat (Tak jest!) a kteří
osobují si zvláštní výsady v
tomto novém státě. Poukazuji na to, že
naše dělnická organisace, jejímž
jsem pracovníkem dlouholetým a sám jako dělník
truhlářský jsem počítán
právě k těmto třídám
dělnickým, mohu říci, že jsme
vždycky uznávali solidární postup nutný
v době hospodářských akcí a
že jsme jej provedli prakticky a účelně.
Na př. v Brně ještě během války
při vyjednávání na úřadech
u místodržitele Heinolda vždycky stáli
jsme v čele těch akcí, které vedly
dělnictvo k hromadným projevům a hromadnému
odporu proti vídeňským vládám.
A, pánové, nechci nikoho
zde osočovati nebo podezřívati, ale mohu
říci, že jsem měl kolikráte dojem,
že pánové, kteří dnes dělají
se příliš radikálními, tenkráte
měli málo radikalismu vůči těm
vídeňským zlodušným úřadům.
(Výborně!) Ale dnes mají více
odvahy, ne snad proti té staré vládě,
není toho třeba - dnes nabývají odvahy
vůči bezbranným chudákům, továrním
dělníkům a dělnicím jiného
přesvědčení a nutí je způsobem,
který neodpovídá svobodě, do své
organisace. (Hanba!) Já zde neobviňuji snad
celé vedení soc. demokratické nebo socialistické.
Uvádím určité případy,
že na př. v továrně Davida Hechta v
Brně na Špitálkách byl vyhozen dělník
z práce pro agitaci důvěrníka tamního,
který působil všemožně, aby se
propuštění stalo. Uvádím zde
prohlášení důvěrníka z
továrny Beranovy, p. Tvrdého, který prohlásil
na schůzi tovární, že když dělníci
nepřistoupí do jejich organisace, budou žádat
továrníka, aby byli z práce propuštěni.
(Slyšte! To je terror!) Uvádím zde případy
z továren jiných, od Brück Engelsmanna, kde
byla dána jistá lhůta, aby se přihlásili
do organisace. (To je bolševismus!) Je v tom také
něco, co třeba řešiti s hlediska všeobecného,
ne pouze místního. Musím zde vytknouti, že
s druhých stran, na př. strany státoprávně
demokratické nebo agrární, jež na Moravě
si navykly poslední dobou koketovati přímo
s těmi, kteří proti nám postupovali,
(Hlas: Stále postupují!) tento způsob
jistého podlamování svobody vůči
nám je trpěn. (Hlas Podporován!)
Pakliže z takových výstřelků
jednotlivých hromadí se potom určitý
ráz teroru všeobecného, který pak vybíjí
se i v revolverových atentátech, pak tento způsob
musí býti odsouzen všemi, kdo mají smysl
pro pravou svobodu a demokratičnost.
Mně na př. prohlásil
v debatě jeden pán z odborářů
sociálně-demokratických, že oni neschvalují
násilí fysické. Ano, to je správné,
že fysického násilí neschvalujete, ale
také ho netrpte! Dejte svým důvěrníkům
a svým lidem pokyn, aby v továrnách vždy
ponechali každému volnost a svobodu. A naše vláda
to musí býti, která znemožní
každý teror a každé násilí,
ať se děje ve velkém nebo malém.
Musím končiti, poněvadž
lhůta mně vyměřená vypršela;
dovolte jen na konec, abych ještě zdůraznil
naše stanovisko vůči republice.
Nejsem pouze snad jediným
z těch, kteří během války stejně
jako celá sta, tisíce a miliony příslušníků
našeho národa smýšleli oproti vídeňským
centrálním úřadům; mám
celou řadu kolegů z naší strany, kteří
stejně bojovali (Hlas: A bojují!) v Rusku
mezi českými legionáři na Sibíři
proti soldatesce německé. Máme celou řadu
těch, kteří s námi systematicky a
důvěrně pracovali proti systému rakouské
vlády. Já se tím dnes netajím a proto
tím více odpovídá našemu přesvědčení
a nadšení, když můžeme budovati společně
na základech československé republiky.
Velectění přátelé,
velevážení pánové a dámy,
v tom směru může býti ubezpečena
naše vláda, že náš lid a naši
zástupcové jsou na místě a že
se o to sami budou všemožně starati, aby příští
rozkvět naší republiky dál se co nejlépe
a aby končil všeobecným blahobytem, všeobecným
uspokojením všech občanů naší
československé republiky. Tím končím
své vývody. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Udržal:
Následujícím řečníkem
je kolega dr. Kmeťko. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. dr. Kmeťko: Veľactené
Národné shromaždenie!
K predlohe o programu pána
ministerského predsedy len v krátkosti chcem prehovoriť
v mene nie tak svojom, ako v mene tej slovenskej ľudovej
strany, ktorá sa utvorila 19. decembra minulého
roku pod vodcovstvom nášho starého a najväčšieho
bojovníka slovenského Andreja Hlinky.
Predložený program vo
všeobecnosti prijímame, prijímame jeho body
positivné ako i exklusivné. Positivné preto,
lebo sa zaoberajú práve tými základy
a základnými kameňmi našej ústavy
a nášho jednotného československého
štátu, s tými najpotrebnejšími
záležitosťami. Prijímame i exklusivné
body tohoto programu. S raďosťou som pozoroval vo včerajšom
programe, že pán predseda ničoho takého
sa nedotýkal, čo by ešte viac rozdmýchalo
vír a chaos, ktorý nám ostal ako smutný
pozostatok z časov rakúsko-uhorskej vlády.
Najviac ma zaujímal bod o
výchove a opatrovaní mládeže, o ktorej
sme zvlášte my Slováci dosiaľ veľmi
málo počuli v našom parlamente, poneváč
práve naša mládež bola najviac zanedbávaná
jak v národnostnom, tak v mravnom ohľade. Hlavným
cieľom maďarskej vlády bolo zmaďarizovať
mládež slovenskú, vo vykonávaní
tohoto účelu pokračovali s tým najväčším
násilím, počínajúc u opatrovne
a pokračujúc až po universitu bez ohľadu
na to, či si mládež osvoji vzdelanosť,
potrebnú k postaveniu v europskej spoločnosti, bez
ohľadu na to, či zo zdravotnického ohľadu
bude mieť ten základ, ktorý najnovšia
doba vyžaduje, lebo z ohľadov mravných, aby sa
neskazila, aby nebola vyvrhelom národa, ale statočnými
občanmi.
Preto prosím vládu,
zvlášte ale p. ministerského predsedu, aby
čo najdôkladnejšie dával pozor na národné
školstvo slovenské od škôl obecných
až po universitu slovenskú, vystaviť ktorú
si čím skorej prajeme v našom sídelnom
meste Prešporku.
Žiadame ale i to, aby, až
deti naše vychodia školy obecné, gazdovské,
nebola im ponechaná sloboda, ktorá by ich viedla
na zlé cesty, ale aby sa i naďalej na ne dozeralo,
aby maly príležitosť sa i naďalej vzdelávať
či už v čitacích, alebo iných
spolkoch vzdelavajúcích a pokračovať
tam, kde prestaly na školách obecných.
Žiadame dôrazne od našej
vlády, aby zvlášte z ohľadu mravného
netrpela a neprevádzela ten maďarský systém,
ktorý najviac zdemoralisoval náš ľud,
aby nepovolila mládeži prístup do krčiem.
V preplnených krčmách
tvorila často väčšiu polovicu práve
mládež, a to nie snád od 18 rokov, ale často
sme tam videli dietky od 6 rokov v tom najväčšom
dýme a nemravnosti, pri muzikách a iných
zábavách až do rána.
Dozorstvo naše marne vystupovalo
proti takovým prípadom. Oznámili-li sme taký
prípad, ešte nám obesili pravotu na krk, lebo
sme brojili proti krčmárom, ktorí udržovali
štát maďarský, maďarského
ducha a maďarskú ideu na Slovensku.