Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jisto jest, že budeme bráti válečné zisky (Výborně! Potlesk. Různé výkřiky.), ale to je jenom jediná část té reformy (Hlas: Až si to všechno schovají, zakopou do země. Papíry by shnily!).

To je jenom jedna část té reformy, druhá část, ten základ pro budoucnost, ten může spočívati jenom v pracovitosti celého národa a jeho spořivosti. (Hlasy: Souhlasíme! Celého národa!) Celého národa, pánové, bez rozdílu! (Výborně! potlesk. Hlasy: Celého národa!). Bez rozdílu celého národa! (Posl. Buříval: Žádných darmošlapů nebude trpět národ! Hlasy: Na žádné straně!)

Tvrdím, že právě naopak jest to jeden ze sociálních našich problémův a problém našeho zabezpečení, abychom netrpěli darmošlapů. (Souhlas!) To je, prosím, jeden z našich sociálních problémů, že nemusíme každého člověka hnát k tomu, aby pracoval (Hlas: Užitečnou práci!), aby pracoval práci užitečnou. (Hlas: A ne stříhat kupony!) Užitečnou. (Hlas: To my podpisujeme všechno bez výhrady, ale máme theorii a praksi!) Jisto je, vzácné shromáždění, že to musí platiti pro všechny stavy, pro všechny třídy (Tak jest! Výborně!) bez rozdílu a že ve všech stavech a třídách musíme prováděti tuto výchovu, že bez práce nikdo nejídá koláče. (Výborně! Hlas: Ale vy napřed, v těch vyšších kruzích).

Já, velectění pánové, myslím, že příkladem napřed, celým svým životem jsem šel, (Výborně!) a myslím, že já jsem šel i teď celou svou prací, jestli ji uznáváte vůbec za nějakou tvořivou práci (Hlas: To neplatilo Vám.) Ne, prosím, ten výkřik zněl mně, a já nemám ve zvyku, neodpovědět. (Hlas: Osobně nebylo to míněno, nýbrž myšlena celá třída). Já k žádné třídě nepatřím, jsem občan československé republiky (Výborně! Potlesk. Hlasy soc. demokratů: To jsme my také! Posl. Aust: Ale příslušník státoprávní demokracie!)

Předseda (zvoní): Pane kolego Auste, nerušte řečníka!

Ministr financí dr. Rašín (pokračuje): Tedy, velectění pánové, reforma valuty, která bude pro nás pro všechny velmi důležitá, může dostati, má-li býti řádně zavedena, jen dvojí základ: základ ve zvětšení národního našeho jmění a základ v tom, že naše výroba stane se způsobilá, abychom vyváželi (Hlasy soc. demokratů: Konkurence na světovém trhu! Jiný hlas: A zavést 16tihodinovou dobu pracovní!) Pánové, já jsem tak smělý, že řeknu, že mám tu československou republiku tak rád (Hlasy u soc. demokratů: My také!), že, kdyby mně někdo řekl, že ji zachráním jenom tím, že budu z těch 24 hodin pracovati 16, že to, vzácné shromáždění, udělám. (Výborně! Potlesk. Hlas: To jsou fráse!) i když mne za to zavřete, udělám to, (Hlasy u sociálních demokratů: My to také uděláme! Posl. Johanis: Ale za vybití celého národa, to neuděláme!) Slavné shromáždění! Udělati tento základ se nám podaří, ukážeme-li, že jsme tím národem, tak jako jsme byli před válkou, poněvadž není žádné pochyby, že národ náš před válkou byl národem pracovitým (Hlas: Teď ne?), národem spořivým, národem, který dovedl zápasiti a povznášeti se tenkrát, když se nalézal v poměrech velmi zlých a neutěšených, když musel zápasiti se svými odpůrci ve státě i mimo stát.

Tedy není žádné pochybnosti, když zůstaneme věrni této své minulosti, že budeme moci položiti důkladnou základnu pro svůj hospodářský rozvoj a tím zároveň pro celou úpravu svých poměrů.

Druhá věc, která nás bude očekávati, bude vyrovnání toho, co válka nanesla, v přesunu jednotlivých důchodův a v přesunu jmění. Jedna chyba, za kterou jistě nemůže býti činěn zodpovědným nikdo jiný, nežli dřívější vláda, spočívá v tom, že celá válka byla vedena na dluh. Nebyla vedena tak, jako ji vedla, řekněme, Anglie, která kryla jednu třetinu svých válečných výdajů zvýšením daní (Hlas: Z válečných zisků!), - ne z válečných zisků - druhou třetinu kryla trvalými výpůjčkami a třetí třetinu výpůjčkami dočasnými.

U nás se tímto způsobem nehospodařilo. U nás se sice zavedlo některé nové, poměrně nepatrné zvýšení daní, které však vzhledem k tomu, že na jiných stranách musil se za celého stavu věcí jeviti úbytek na daních, neuhradilo - leda velice nedokonale - ten příjem, který zde dříve byl, a veškerá válečná vydání, a nejen válečná vydání, nýbrž také náklady, které byly spojeny s obyčejnou správou, byly kryty půjčkami.

Bohužel, my jsme to dědictví zde převzali a máme je likvidovati. Podle mého názoru nemůžeme je likvidovati jinak, nežli tím, když zavedeme celou řadu daní, - ano, celou řadu daní kterými bychom stihli různá, různě se jevící jmění a přírůstky na jmění (Odpor se strany socialistické. Souhlas na pravici.), neboť, prosím, věc tak, jak často se to líčí, že by se to dalo provésti nějakou dávkou ze jmění, jest po mém náhledu nesmírně obtížna.

Dá se to stihnouti jen několika daněmi, které by potom byly složeny v jedinou daň, totiž progresivní daň z majetku. (Výborně!)

Tato progresivní daň z majetku má, velectěné shromáždění, své závady potud, že často zvýšení tohoto majetku, zvětšení jeho, jest čistě jen fiktivní. Spočívá to prostě jenom v tom, že to měříme menší jednotkou, čili jinými slovy, že koruna klesla, takže cena vyjádřená v korunách znamená sice ciferně zvětšení toho jmění, ale ve skutečnosti to není zvětšení toho jmění, toho statku, o který zde běží.

Tedy souvisí daň z majetku velmi úzce s tím způsobem, jakým bude provedena relace mezi korunou a novou měnou, která přijde. (Posl. Brodecký: Agitace pro zbavení se majetku!) Já této agitace jistě nedělám. (Posl. Aust: Bankovní spekulace!) Bankovní spekulaci na tomto základě, nebo podle toho, co zde povídám, nikdo nebude moci dělati. Račte odpustit, to by dělal špatnou bankovní spekulaci, poněvadž se dověděl jen to, že chci zavésti několik daní - jakých, nikomu nepovídám -, a že tyto daně chci složiti dohromady a že ve způsobu této daně chci nalézti progresivní postup, a dověděl se jen tolik, že musí býti ustanovena relace mezi korunou a novou měnou, a o této relaci se nedovídá zase nic. To je velmi špatný základ pro spekulaci. Takto spekulovati by mohl jenom ten největší hazardní hráč, a těch snad nemusíme chránit, ti ať si zahazardují.

Tedy já, velectěné shromáždění, nechci mluviti o detailech celého tohoto programu, poněvadž jsem přesvědčen, že tyto detaily budeme musiti dělat právě proto, abychom zamezili jakékoliv (Posl. Aust: Hříchy!) chyby, ve velmi důkladném konklave a že se nerozejdeme dřív, pokud celá věc nebude hotova, abychom mohli s ní okamžitě začíti. Já požádám Národní shromáždění o svolení, aby přeneslo svoji právomoc, vydati zákon, na malý sbor, z něho samotného zvolený. Nedáte-li ho, nedáte. (Odpor.) Ale jisto je, že bu u žádati pro některá taková opatření zvláštní to, aby právě to vědělo jenom několik málo lidí, aby se mohla udělat opatření tak (Posl. Brodecký: Zcela správně!), že by se zachytilo to, co by jinak prchlo. (Hlučný potlesk.) A nebudu-li míti pro to podpory (Posl. Johanis: Ale ano, pro takové věci vždycky!), potom nebude to moje vina. (Posl. Bechyně: Vždyť my se dohodneme, nedělejte takového bolestína ze sebe!) Já nedělám žádného bolestína, ale říkám, že o těchto ústavních obtížích musí býti jistým způsobem uvažováno. (Posl. Bechyně [obrácen k poslancům státoprávně demokratickým]: Ti pánové Vám, až to uděláte, tleskati nebudou! Veselost. Posl. Slavík: Budete tleskati Vy, každý chvilku, tak se vyrovnáme!) Já se nevzdávám svého plánu, že ten, kdo je bohatší, musí přispívat na úpravu těchto poměrů více. (Potlesk.) Já se nevzdávám toho plánu, že ten, kdo zbohatl za války, musí přispěti ještě více (Výborně! Hlučný potlesk.) a dovolíte, pánové, abych při této příležitosti řekl, že já si představuji řešení všech těch otázek tím způsobem, že bychom u nich učinili první důkaz o tom, že naše finanční správa a Národní shromáždění mají skutečně sociální smysl. (Výborně!) Nevím, velectěné shromáždění, zdali někdo ke mně v této věci má důvěru. Nemohu nikoho nutiti, ale jisto je, že bych nerad přicházel s provisoriem, jako je dnešní, že bych nerad měl v tom provisoriu paragraf druhý, kterým se vláda zmocňuje, aby opatřila peníze pro veškerá, státními příjmy nehrazená státní vydání až do 1 milliardy K úvěrními operacemi.

Jistě že takovýto §, na kterém si snad jen vlády v Rakousku vždycky zakládaly a o který bylo vždy tolik bojů, já si na tomto paragrafu nijak nezakládám, já, řekl bych (Poslanec Buříval: "Otázka důvěry!"), bych byl velice rád, kdyby ho tu vůbec nebylo, já bych byl rád, kdybych mohl říci: "Já Vám zaručuji, že s tím, co na příjmech dostanu, vystačím na vydání." Bohužel, něco takového říci nemohu, ale dovolte mně, abych také řekl, proč tato suma 1 milliardy byla sem vložena. Mohli byste míti snad pochybnost, že když ¹/₂ milliardy dosud není vyčerpáno, jest to příliš mnoho na ¹/₂ roku, 1¹/₂ milliardy. Já jsem povinen veřejně pro kredit našeho státu říci, proč takovou sumu 1 milliardy do rozpočtu dávám. Tu, prosím, tam dávám proto, poněvadž opatření, která budou museti býti učiněna pro valutu, eventuelně opatření, která budou museti býti učiněna pro zaopatření surovin, budou snad takového dosahu, že aspoň přechodně bude musiti vláda uzavříti velmi značné zápůjčky, třeba ne zde, nýbrž v cizině. Poněvadž nevím ovšem, jakým způsobem to budu provádět, mnoho-li bude kurs koruny, nemohl jsem se spokojiti s malou nějakou částkou, nýbrž musil jsem žádat 1 milliardu. Ale ubezpečuji, pánové, že budu-li i v jiných směrech Národním shromážděním podporován, že budu velmi šťastný, jestliže k tomuto způsobu zápůjčky nebudu muset sáhnout, aneb když k němu sáhnu, že to zaplatím dříve, než uplyne toto provisorium, totiž, že prokáži, že to byl úvěr čistě jenom přechodní.

Tedy, dáváte-li mi, pánové, toto zmocnění, kterého já nepoužiji jinak, než ve srozumění s celou vládou, ve které důvěrníci všech stran v této sněmovně zastoupeni jsou, tedy prosím, buďte ubezpečeni, že této plné moci nijakým způsobem nezneužiji, a že budu stejně opatrně při půjčkách si počínati, jak snad, uznáte, si počínám, když jde o státní výdaje.

Prosil bych, pánové, abyste vládě toto provisorium povolili. Já vynasnažím se ze všech sil, abych v době co nejkratší předložil řádný rozpočet, ze kterého by bylo viděti, mnoho-li jsou řádné výdaje, mnoho-li mimořádné, ze kterého byste mohli poznati, jakým způsobem míní vláda tyto řádné výdaje krýti, a zároveň abyste mohli provésti kritiku o tomto rozpočtovém hospodářství, abyste mohli prohlédnouti, kde by mělo býti co napraveno, kde by mělo býti jiným způsobem něco upraveno.

Této kritice já se nechci vyhýbati, já vždycky stojím na stanovisku, že by bylo i ve finančních věcech, kde toho není nevyhnutelně třeba, zbytečno, něco zatajovati, a že s pravdou se daleko dále dojde, než se zakrýváním. (Výborně!)

Proto, vážené shromáždění, také dnešní svoji řeč založil jsem na tom, že jsem vám říkal věci tak, jak skutečně byly a jak skutečně jsou, že jsem nic nezatajoval a že jsem nic nepřibarvoval, ani na černo, ani na červeno. (Posl. Bechyně: Až na ty dělníky! Ti ať si to odnesou!) Prosím, kdo soudí spravedlivě, nemůže říci, že bych byl jakýmkoli způsobem dotkl se dělníků.

To mohl by říci jen ten, kdo by mým slovům něco podkládal. (Výborně!) Jsem přesvědčen, že při klidném čtení toho, co jsem řekl, až vzrušení se uklidní, dá mně každý za pravdu, že jen pracovitostí a spořivostí můžeme vybudovati lepší budoucnost svého státu a všech vrstev našeho národa. (Posl. Brodecký: Až bude míti existenční minimum!) Nikdy jsem se nestavěl na stanovisko, že by měl býti někdo živen na státní útraty, a byl bych velice rád, kdyby tento názor pronikl do všech vrstev obyvatelstva a stal se vedoucí zásadou (Posl. Brodecký: Ale ne na vrub společenských řádů!) ve všech vrstvách společenských. To jistě znamenalo by velký sociální pokrok.

Prosím proto, vážené shromáždění, abyste vládě a mně rozpočtové provisorium povolili a byli ujištěni, že vaší důvěry při hospodaření se státními příjmy nezneužijeme. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: Prvním řečníkem zapsaným do seznamu řečníků je p. kolega Tusar. Uděluji mu slovo.

Posl. Tusar: Vážené shromáždění!

Dovolte mně, abych zahájil rozpočtovou debatu několika krátkými poznámkami jak k výkladu p. finančního ministra, tak několika všeobecnými politickými poznámkami.

K výkladu pana finančního ministra nutno s naší strany podotknout jistě tolik, že musíme my všichni bez rozdílu stran, bez rozdílu příslušnosti k tomu či onomu politickému směru si uvědomiti, že rovnováha ve finančním hospodářství znamená také rovnováhu v celém státě a hospodářském životě a že bez finanční rovnováhy není možným žádný spořádaný život ve státě, ani hospodářský a tím méně politický. Proto, pánové, jest jeden z nejtěžších úkolů, jeden z nejtěžších problémů, které je nutno řešiti pokud možno klidně a bez vášně, jak dostaneme se z toho starého, neblahého rakouského dědictví ven a jak se postavíme na své vlastní nohy. Lehko se řekne: "My si zařídíme svou vlastní měnu." Lehko se řekne: "My nechceme s tím starým rakouským hospodářstvím míti nic společného." Ale pánové, my to za sebou táhneme jako železnou kouli. My jsme přikováni, bohužel, k tomu strašnému hospodářství, které nám zanechalo to zničené Rakousko. My máme tu spoustu dluhův, o nichž ještě není rozhodnuto, komu a jak ty dluhy budou placeny a do jaké výše námi; to všechno není ještě rozhodnuto. My máme to neblahé dědictví ve formě korunové měny, máme ještě to neblahé dědictví ve formě pensí civilních a vojenských a to jsou, pánové, problémy - já se s nimi musím ve Vídni stále zabývati - které se nemohou rozlušťovati jen mávnutím ruky a slovy: My to nebudeme platiti. Některé věci se mohou škrtnouti, některé křiklavé věci, jako pense těm starým rakouským generálům, kteří vraždili náš lid, nebudeme platiti. (Hlasy: To bychom ještě potřebovali!)

Pánové, řekněte, to by tak ještě scházelo. Ale já jsem stál tento měsíc před takovými problémy, kde se řeklo. Teď je potřeba vyplatiti pense, renty, a technický problém je, že ten celý materiál je sestaven alfabeticky, že se nehledí na zemi, že se nehledí na šarži, že se nehledí na národnost, nýbrž alfabeticky od "a" do "z". (Hlas: Tentokráte!) Ano, tentokráte! Přirozeně jsem to z nařízení ministerstva financí bez praejudice udělal jen pro tentokráte a ještě s desateronásobným ohražením. Nezbývalo nic jiného, kdy nechcete k vůli jednomu zločinci poškodit deset spravedlivých a poctivých lidí, musíte udělati věc, že se ve vás vše bouří a vzpírá. To je, pánové, vše dědictví starého Rakouska, to bude trvati několik neděl, to bude trvati několik měsíců, nežli se ze všech těchto věcí dostaneme ven, nežli se to vyčistí a postavíme se na vlastní nohy. Ty nejhorší věci potrvají několik měsíců, ty druhé potrvají léta. Máme co dělati s tím starým nehospodářstvím Rakouska, a to zůstalo. Byl jsem několik roků poslancem v rakouském parlamentu a to celé hospodářství rakouské záleželo také v tom věčném zápase poslanců s vládou. My, jako čeští poslanci v rakouském parlamentu, jsme nic nedělali, než od počátku, jak jsme vstoupili na půdu parlamentní, hleděli jsme z té vlády - v níž jsme viděli nepřítele - vymačkati jakoukoliv cestou co nejvíce, a když to přišlo k jednání, většina naší delegace se postavila do příjemné posice a řekla. "Tomuto systému rakouskému nepovolujeme nic!"

Teď se, pánové, situace obrátila. Teď před námi nestojí vláda nám nepřátelská, nýbrž teď je to vláda z nás, která jen tak dlouho na tom místě sedí, jak chceme, a ovšem bude tak dlouho seděti, dokud my jí ty peníze k tomu hospodářství povolíme. Když nepovolíme peněz, není ta vláda možná. Proto dnes je nutno, když něco žádáme na vládě, že musí si každý říci napřed, že ta vláda musí míti také povoleny peníze. Proto dnešní hospodářství u nás musí býti spojeno s velikým pocitem zodpovědnosti. (Výborně!) Ty srážky, které jsou a které vyplývají z těch nynějších sociálních rozrušených poměrů politických, budou se opakovati častěji a ostřeji než dnes, hodně ostřeji, a také se to bez nich nedá objíti. Ale, pánové, jedno si musíme uvědomiti, že dnes nám žádný ve světě nic nedá, že nemáme před sebou vlády, na které bychom něco vymáhali, nýbrž že dnes, co máme, musíme si sami zříditi ze svých vlastních peněz a zaopatřiti a vše si musíme sami udělati. A když si to uvědomí každý z nás, budeme míti pocit odpovědnosti, který my všichni dohromady za starého Rakouska dosud neměli, a ten nás povede k správnému počínání. Já musím celkem prohlásiti, jako člověk, který až do včerejšího dne byl mimo hranice československého státu, který jsem od počátku v cizím prostředí a měl jsem co dělati většinou s cizími lidmi, se zástupci cizích států, musím vám prohlásiti, že celkový dojem našeho českého státu na venek jest přímo uchvacující a vzbuzuje takový respekt u přítele i nepřítele, že člověk cítí přímo radost a hrdost v sobě, že může jménem takového státu před cizími lidmi mluviti. (Výborně! Potlesk. Poslanec Johanis: My jsme hrdi na to, že to můžeš dělati Ty! Výborně! Potlesk.)

Pánové, dojem našeho českého státu na venek jest velkolepý proto, že jsme dovedli dosud udržeti doma klid, pořádek a disciplinu. Přátelé, udržení tohoto klidu jest největší atrakční silou našeho československého státu. A jestli dnes Němci přicházejí k nám a říkají, že jsou nucení svůj názor na nás opravovati, a jestli zejména Čechoněmci přicházejí a říkají, když prý ententa to tím rozhodným způsobem řekne, že se s tím smíří, s tím Československým státem, pak, pánové, jest jednou z největších příčin této změny jejich myšlení, že oni porovnávají poměry v našem státě s poměry, které jsou v sousedních zemích a státech. My jsme opravdu dnes ve střední Evropě jediným státem, kde jest pořádek, a, pánové, tento pořádek jest takový kapitál politický i hospodářský, že tento pořádek si musíme udržeti stůj co stůj! (Výborně! Potlesk.)

Pánové, pak má náš český stát proti druhým státům, které jsou kolem nás, velkou přednost v tom, že víme, co chceme. Máme svůj pevný cíl, chceme náš národ všichni dohromady přivésti na tu nejvyšší míru blahobytu a spokojenosti.

Chceme tu svobodu, kterou jsme si vybojovali, uchovat. Ale podívejte se hned na sousední německé Rakousko.