Poněvadž však jsme
přesvědčeni, že tento stav nenastane
a že každému nebezpečí neb každé
obtíži, která se může při
provádění zákona naskytnouti, vyjde
neb vychází se vstříc výminečnými
ustanoveními, doufáme, že také z toho
důvodu tento zákon dostane trvalou sankci i v praxi
samé a nezůstane prostě zákonem, který
by snad jenom jako zásada byl schválen. I my jsme
sledovali ten názor, že jenom vývojem, tu rychlejším,
tu pomalejším podle poměrův a skutečných
potřeb života, musí býti v úpravě
našich veřejných otázek sociálních
i hospodářských postupováno.
Jistě, že musíme
stavěti na těch skutečných poměrech,
s nimiž musíme jako rozumní lidé počítati.
Není možno a není také naším
úmyslem prováděti to, co snad v debatě
některými řečníky bylo jako
obava vysloveno, nějakou diktaturu, nebo prostě
nějaký nátlak. (Hluk. Předseda
zvoní.) Byli bychom jistě v posici dnes,
která by dovolovala tento postup, ale myslím, že
bychom tím jistě naší věci neprospěli.
I nám jde o to, a to jest tendence našich snah, aby
tento zákon, který odpovídá skutečným
poměrům, proto stal se zákonem, poněvadž
znamená podmínku dalšího našeho
hospodářského života, poněvadž
způsobí výhody kulturní i hospodářské,
kterých nezbytně potřebujeme. A tu bych chtěl
jenom upozorniti na to: není dnes času na vzájemné
výtky. Soudím, že si musí každý
z nás jistě uvědomiti, že ty poměry,
ve kterých dnes žijeme a trpíme, nebyly způsobeny
tímto státem, nýbrž že trpíme
tu za vinu Rakouska, zásluhou těch poměrů,
kterými jsme v Rakousku trpěli, a proto předpokládám,
že by bylo chybou, kdybychom za cizí vinu na nás
samých chtěli prováděti tresty nebo
ukládati si pokuty, že tedy jenom ve vzájemné
shodě prospějeme svému národu nejlépe,
když zákony, které sděláme, také
jen společnému, všeobecnému zájmu
budou svědčiti.
Národ, jako je náš,
který jistě nejméně z 80 % je vlastně
národem proletářským, národem
dělnickým, ať již dělníků
práce nebo ducha, jistě musí svůj
zřetel v první řadě obrátiti
k otázkám sociálně politickým,
mezi nimiž 8hod. doba pracovní na prvním místě
se nalézá.
Ze všech těchto důvodů
předpokládám, že není potřebí
se obávati nějakého nátlaku v této
otázce, že není třeba zejména
se domnívati, že by uzákonění
této předlohy bylo zkázou hospodářského
našeho života a že zejména nebylo potřebí
vyzvedati zde určité momenty, které by mohly
naznačovati, že se obáváme snad toho
velkého proudu sociálního, socialismu, který
se dnes ve veřejnosti i v životě našeho
národa projevuje.
Soudím, že tento proud
může znamenati jen sociální spravedlnost
a že i v otázce 8hodinové doby pracovní
neběží o to, aby jeden pracoval méně
a druhý více, nýbrž aby právo
na práci, ale současně i povinnost ku práci
stejnoměrně byla rozdělena. (Tak jest!)
To jest jistě naším
úkolem a naší snahou. Mám dojem, že
více ještě nežli zákon sám
bude to naše vlastní svědomí, bude to
výchova a součinnost všech vrstev, které
přispějí k tomu, aby zákon setkal
se se zdarem a aby také našemu hospodářství
veřejnému prospěl. Mohu vás, velevážení
pánové, upozorniti již nyní, že
tam, kde byla zavedena 8hod. práce, na př. u horníků,
bylo při konaných anketách konstatováno,
že výkonnost dělnictva stoupla (Slyšte!Slyšte!)
a představte si, že dnes horníci trpí
značnou podvýživou, a přes to vidíme
ten svrchovaný interes, jaký mají zejména
horníci čeští, kteří dobře
vědí, že od jejich práce závisí
také vývoj dnešního našeho hospodářského
života! Pracují se vším úsilím
a i při kratší pracovní době,
která byla zavedena, přece jen mohlo se konstatovati,
že těžba značně stoupla.(Výborně!)
Tedy z toho důvodu předpokládám,
že není obavy, že by snad 8hodinná pracovní
doba, jak v debatě bylo vysloveno, znamenala i pro tuto
přechodnou dobu nějaké nebezpečí,
že by výkonnost dělníků mohla
klesnout. Ostatně počet nezaměstnaných
dokazuje dostatečně, že je i v našem zájmu,
abychom pokud možno tyto nezaměstnané umístili
a na místě podpory raději jim dali práci,
poněvadž to bude také s prospěchem i
pro naše státní zájmy a ovšem v
neposlední míře jistě i pro státní
pokladnu. Také náš interes v tomto směru
je, aby dělník raději obdržel zaměstnání
než nějakou podporu v nezaměstnanosti.
Tedy ze všech těchto
důvodů soudím, že není třeba
se nějak zvláště rozčilovat a
že jistě tyto útoky, které tu a tam
z jednotlivých míst nebo stran se dějí
a které zde také byly vzpomenuty, nejsou přece
jenom oprávněny. Jestli bylo poukázáno
na to, že snad sociálně-politický výbor
se stydí nebo doznává svou chybu, kterou
touto předlohou vykonal, pak, pánové, lépe
činí ten, kdo tutu chybu uznává, než
ten, kdo pořád tyto chyby přehlíží.
My jsme si vědomi toho, že když budeme sebe déle
na této předloze pilovat, že vždycky najdeme
určité bolesti a určité otázky,
které zde by bylo třeba řešiti. Ale
tento zákon je rámcem a do tohoto rámce musíme
vtěsnati prostě tyto rozličné poměry
a proto ten rámec je dostatek volný, aby tomuto
požadavku bylo v praktické formě vyhověno.
Není také správné tvrzení,
které mezi jinými bylo uvedeno, že dělníci
by snad nechtěli pracovati nebo jenom málo pracovati.
Že ti druzí taktéž pracují, jistě
toho nepopíráme, ale nezapomeňte, pánové,
že na př. V zemědělství ti drobní
zemědělci, kteří pracují déle
než 8 hodin, pracují na svém a pan kol. dr.
Schieszl docela správně poukázal na to, že
v tom směru je docela jiný interes, než pracují-li
na cizím. Upravme, vážení pánové,
také majetkové nebo hospodářské
poměry takovým způsobem, aby každý
dělník a každý člen tohoto národa
cítil, že pracuje na svém (Výborně!),
a pak buďme ujištěni, že otázka pracovní
doby bude také jinak posuzována, nežli je posuzována
dnes. Ovšem i potom jsem přesvědčen,
že neztratí na svém kulturním a hospodářském
významu.
Já chci tudíž
poukázati jenom k tomu, že, pokud zde byly činěny
určité dodatky, které byly vysloveny v určitých
návrzích, že na tyto dodatky byl brán
také již předem, alespoň na některé,
zřetel.
Resoluce p. kol. Votruby,
aby doba zavírací u obchodů neb podobných
podniků byla stejně upravena, nespadá v rámec
tohoto zákona a doporučuji proto, aby tato resoluce
byla odkázána sociálně-politickému
výboru se zřetelem k tomu, že musí býti
zvlášť projednávána. To je otázka
sama pro sebe, o které tak jako tak bude musit být
zvláště jednáno. Totéž týká
se návrhu p. kol. Jílka, ve kterém
hovoří o práci domácí, totiž
o těch pracích, které jsou dávány
dělníkům domů, tedy dělníkům,
kteří nepracují v dílně zaměstnavatele,
nýbrž po domácku.
To jest celý problém
práce domácké, o kterém jistě
budeme zde míti příležitost ještě
mluviti. Nespadá však v tento zákon, poněvadž
zde zejména by se musilo hovořiti o tom, jakým
způsobem také má to býti kontrolováno.
Z toho důvodu doporučuji,
aby také tento resoluční návrh odkázán
byl sociálně-politickému výboru.
Třetí návrh
resoluční je podán od pana kol. Pelikána,
který doporučuje, aby pro strojvůdce a topiče
na lokomotivách bylo platným také ustanovení
§ 1. odstavec 3., v němž se mluví o tom,
že při hornických podnicích může
býti pracovní doba zkrácena až na 7
hodin, počítaje vjezd a výjezd.
Vážené shromáždění,
doporučuji, aby také tento návrh odkázán
byl sociálně-politickému výboru, poněvadž
o této otázce, o úpravě pracovní
doby na železnicích bylo hovořeno a jest do
jisté míry pamatováno na úpravu této
věci - nepravím tím ovšem ve smyslu
návrhu pana Pelikána - ale přece jenom
se zřetelem ku potřebám železnictví,
aby příslušná ministerstva v dohodě
a po výslechu svých zaměstnanců upravila
pracovní dobu tak, aby nepřesahovala 192 hodiny
v měsíci, respektive ve 4 nedělích.
Vedle práce těchto
kategorií, jistě namáhavé a důležité,
bylo přihlíženo k tomu, že při
hornických podnicích pracují horníci
v hlubokých dolech při vysoké teplotě
až 30° C., nebo ve vodě, takže v tom směru
6hodinná pracovní doba je nejkrajnější
výkon, který tu mohou obětovati.
V tomto směru jest tu určitý
rozdíl od ostatního dělnictva hornického
a průmyslového.
Doporučuji z těchto
důvodův, aby resoluce pana Pelikána byla
odkázána sociálně-politickému
výboru.
Konečně zbývají
tu 2 dodatky, které byly navrženy, a sice dodatek
p. kollegy Schieszla, který vztahuje se k § 7., odstavec
3., za nímž má býti uvedeno, že
pro železniční podniky upravuje pracovní
dobu, respektive služební dobu, (Předseda
zvoní), tak zvanou pohotovost, ministerstvo železnic,
pochopitelně v dohodě s příslušnými
interesenty.
Doporučuji, aby tento dodatek
byl přijat a do § 7., odstavec 3., pojat.
Stejně tak doporučuji
resoluci, která k tomuto zákonu se vztahuje, která
však jej nemá nijak seslabovat, nýbrž
slavnostním způsobem má zdůrazniti,
že otázka 8hodinové doby pracovní jest
otázkou jistě mezinárodní. Dělnictvo
československé republiky získává
tímto zákonem prioritu, že jde v popředí
dělnictvu ostatního kulturního světa
a československá republika v popředí
všech ostatních středoevropských států.
To je, myslím, také jistě naše zásluha,
totiž tohoto slavného Národního shromáždění.
Vedle toho ku konci chtěl
bych upozorniti ještě na to, aby laskavě bylo
vzato na vědomí, že číslice,
které u jednotlivých paragrafů jsou po straně,
tedy číslice odstavců, mají býti
v závorkách. Mimo to v § 10. a 11., kde jsou
uvedeny číslice arabské, mají býti
uvedeny tyto číslice slovy.
Konečně v § 12.
je v první větě 1. odstavce tisková
chyba. Stojí tam: "Osobám zaměstnaným
a bydlícím v domácnosti zaměstnavatelově
a na další dobu" - má tam správně
býti "na delší dobu".
§ 15. první odst. má
zníti: "Zákon tento nabývá účinku
patnáctého dne po svém vyhlášení."
Také v následujícím odstavci
2. jest tisková chyba. Stojí tam: "Pro jednotlivé
skupiny podniků nepřetržitě pracujících
nebo jich části může ministerstvo"
- má tam státi "ministr sociální
péče", jako ve všech ostatních
odstavcích se zřetelem k tomu, že ministr jest
zodpověden za provádění zákona.
Končím a doufám,
že návrh, který sociálně-politický
výbor vám předkládá, i s dodatky,
které byly doporučeny, jednomyslně schválíte.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Debata je skončena. Přikročíme
k hlasování.
Hlasovati budeme - a činím
návrh v tomto smyslu - podle skupin paragrafův,
a to v první řadě o prvních dvou paragrafech,
t. j. "Délka doby pracovní", dále
o § 3., 4. a 5. druhé skupiny "Pracovní
přestávky", dále o skupině třetí
"Práce přes čas". Tu budeme hlasovati
o každém paragrafu zvlášť, poněvadž
při § 7. je návrh dodatečný.
Dále budeme hlasovati o skupině §§ 8.
a 9. "Práce noční", dále
o §§ 10. a 11. "Mladiství zaměstnanci",
konečně o § 12. zvlášť "Osoby
v domácnosti zaměstnané", dále
o § 13. "Trestní ustanovení" a konečně
o poslední skupině "Ustanovení závěrečná"
§§ 14., 15. a 16., jakož i o nadpisu a úvodní
formuli.
Je snad proti tomuto návrhu
hlasování nějaká námitka? Není
tomu tak. Dám tedy hlasovati ve smyslu mnou navrženém.
Kdo souhlasí se skupinou první
(§§ 1 a 2), prosím, aby povstal
se svého místa.
To je většina. §§1
a 2 jsou přijaty.
Skupina druhá (§§
3, 4 a 5 o pracovních přestávkách).
Kdo s paragrafy uvedenými souhlasí, prosím,
aby povstal.
To je většina. Prohlašuji
je za schválené.
Skupina třetí (§
6). Kdo s § 6 souhlasí, prosím, aby
povstal.
To je většina, je přijat.
§ 7. Budeme zatím hlasovati
nejprve o prvních třech odstavcích, bez dodatečného
návrhu p. kol. Schieszla. Kdo souhlasí s prvními
třemi odstavci § 7, prosím, aby povstal.
To je většina. Prohlašuji
tyto tři odstavce za přijaté.
Kdo souhlasí s dodatečným
návrhem p. kol. Schieszla, prosím, aby povstal.
Tím je přijat i dodatečný
návrh p. kol. Schieszla.
Kdo souhlasí se čtvrtým
odstavcem § 7, prosím, aby povstal.
Poslední odstavec je schválen.
Dále skupina o práci
noční (§§ 8 a 9).
Kdo s paragrafy těmi souhlasí,
prosím, aby povstal s místa.
To je většina, paragrafy
ty jsou přijaty.
§§ 10 a 11 "Mladiství
zaměstnanci".
Kdo s nimi souhlasí, prosím,
aby povstal.
To je většina, prohlašuji
je za schválené.
§ 12 "Osoby v domácnosti
zaměstnané".
Kdo s paragrafem tím souhlasí,
prosím, aby povstal.
To je většina, prohlašuji
jej za přijatý.
§ 13 "Trestní ustanovení".
Kdo tento paragraf schvaluje, prosím,
aby povstal.
To je většina. Je přijat.
Dále "Ustanovení
závěrečná", § 14, 15 a 16,
jakož i nadpis a konečně i úvodní
formule.
Kdo s nimi souhlasí, prosím,
aby povstal.
To je většina, prohlašuji
je za přijaté.
Má snad pan zpravodaj nějaké
textové změny pro druhé čtení?
Není tomu tak. Kdo souhlasí se zákonem právě
přijatým v prvém čtení, také
v druhém čtení, prosím, aby
povstal. (Dlouhotrvající potlesk. Předseda
zvoní.) To je většina, prohlašuji
zákon i v druhém čtení za schválený.
(Výborně! Sláva Československé
republice! Bouřlivý potlesk.)
Zbývá ještě
rozhodnouti o navržených resolucích.
Je zde nejprve resoluce vypracovaná samým výborem
sociálně-politickým, kterou zpravodaj doporučuje,
aby byla schválena. Kdo s navrženou resolucí
výborovou souhlasí, prosím, aby povstal.
To jest většina, resoluce je schválena.
Teď jsou zde resoluce pana kol.
Jílka, pana kol. Votruby a pana kol. Pelikána.
O všech třech navrhoval pan zpravodaj, aby byly přikázány
výboru sociálně-politickému. Kdo s
návrhem na přikázání výboru
sociál.-politickému souhlasí, prosím,
aby povstal.
To jest většina, resoluce
tyto jsou výboru přikázány.
Přistoupíme k dalšímu
bodu denního pořádku, kterým je zpráva
právního výboru o vládním návrhu
na vydání zákona o změně vojenského
trestního řádu, tisk 251. (Zvoní.)
Zpravodajem jest pan dr. Bouček,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Bouček:
Komise, jejímž jménem mám, pánové
a dámy, čest...
Předseda (zvoní):
"Prosil bych o klid!")
Zpravodaj posl. dr. Bouček
(pokračuje): Komise, které byl vládní
návrh na reformu vojenského trestního řádu
přikázán, měla k projednání
jeho velmi krátkou lhůtu. Se zřetelem na
rozsáhlost materie jest přirozeno, že nebylo
komisi vůbec možno, aby jednotlivé návrhy
reformní do všech podrobností probírala.
Elaborát, který vám tudíž, pánové,
předkládám k odhlasování, jistě
jest nedokonalý a račte býti ubezpečeni,
kdybych já měl kritisovati osnovu, kterou vám
předkládám, že bych patřil ke
kritikům nejpřísnějším,
avšak bylo nám řečeno, že osnova
zákonem státi se musí v době nejkratší,
a to z té příčiny, že prostě
poměry ve vojště toho nezbytně vyžadují.
My tudíž podléhajíce této nezbytné
nutnosti, dali jsme se do práce a předkládáme
vám svůj návrh. Já bych hlavní
rysy reformní dovolil si vám nastíniti takto.