Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jen pod dojmem tohoto odhodlání budeme si moci říci, že jsme také co do tohoto pravděpodobně nejpronikavějšího zákonodárného díla celého prozatímního Národního shromáždění plně vykonali svou povinnost.

Odvolávaje se pak, slavné shromáždění, zejména na své vývody o mezinárodně politické stránce navrhované osnovy zákona o zavedení 8hodinové doby pracovní, dovoluji si Vám navrhovati jménem výboru sociálně-politického, abyste přijali tuto resoluci výboru sociálně-politického k osnově zákona o 8hodinné době pracovní (čte):

"Vládě republiky Československé se ukládá, by zákon republiky Československé o osmihodinové době pracovní vzala za základ pro svou účast na případné mezinárodní úpravě této otázky." (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má pan kolega Johanis.

Posl. Johanis: Slavné Národní shromáždění!

Pro dělnictvo, zřízenectvo a úřednictvo, které pracuje v továrnách, dílnách i v zemědělství, jest dnešní den dnem jistě slavnostním a bude také dnem historickým. Když uvážíme, že před 30 lety českoslovanská sociální demokracie první v řadě českého proletariátu v oslavách svátku práce 1. května požadavek o uzákonění 8hodinné doby pracovní první přinesla, když si uvědomíme, že každý rok v den 1. května požadavek ten byl zdůrazňován, tedy jistě s radostí musíme všichni konstatovat, že z bývalého Rakouska republika československá je první republikou, která zákon o 8hodinné době pracovní projednává, a všechny okolnosti nasvědčují, že také v dohledných hodinách ji uzákoní. Pánové, já chci říci, že pro dělnictvo české uzákonění 8hodinné doby pracovní je velice významné a to proto, že v Rakousku tempo v otázkách ochranného zákonodárství bylo nejen pomalejší, ale dosti často bylo provokací, poněvadž každý sociální skib v Rakousku těžko se stával skutkem.

Pánové, a tu je nutno říci, abychom zejména vyzdvihli tu velkou myšlenku, že republika československá jistě, jak vláda, tak jednotlivé strany - je si vědoma, že právě v otázkách sociálně-politického zákonodárství má užíti tempa rychlejšího. A minulý týden schválený zákon o podporování nezaměstnaných a projednávaná předloha zákona o 8hodinné době pracovní dnes dává tušiti, že v republice československé užije dělnictvo svého vlivu na celé řízení státu, ale ovšem, že i ostatní strany, tedy nedělnické, strany nesocialistické, jsou si vědomy, že v otázce sociálně-politické a v otázkách dělnického zákonodárství vůbec je nutno prováděti jiný kurs, než tomu bylo v bývalém Rakousku.

Já, pánové, jako předseda sociálně politického výboru musím vyvrátiti jeden názor, který zde byl projeven členem klubu české státoprávní demokracie: že totiž tato předloha byla dělána na kvap. Včera bylo řečeno ve schůzi předsedů výborův a klubů, že byla dokonce promrskána. Chci vzíti nejen výbor sociálně politický v ochranu, ale chci říci, že taková výtka nebyla dosud žádné osnově zákonné, která zde byla projednávána, učiněna. Vám je známo, že od 14. Listopadu v tomto slavném Shromáždění bylo projednáváno několik předloh a zákonů, které byly rychle projednány, ale žádné z nich nebyla činěna výtka, že je projednána na kvap neb že má určité vady, protože je rychle projednána.

Nutno konstatovati, že osnova zákona byla podána již v malém Národním výboru 12. listopadu t. r. a již tehdy všechny strany v malém výboru zastoupené vycházely ze stanoviska, aby se Národní výbor neprohlásil kompetentním ku projednávání této předlohy velkého dosahu a aby předloha byla odkázána Národnímu shromáždění. Pánové, to se stalo, a výbor sociálně politický, jak již zpravodaj konstatuje ve své zprávě, věnoval této předloze nejvíce času ze svých schůzí. Vyslechl experty, ale ze slyšení expertů vyšlo na jevo, že se zásadně nikdo nestaví proti zavedení 8hodinné doby pracovní.

Já jsem se obával malých nárazů, zejména se stanoviska zájmů malých živností, ale musím konstatovati, že zástupce Jednoty živnostenských společenstev p. kol. Fišer, který byl slyšen o otázce 8hodinné doby pracovní, o otázce, může-li 8hodinná doba pracovní býti v živnostech zavedena, prohlásil, že může býti zavedena a dokonce snesl celou řadu přání jednotlivých, která byla výboru zpravodajem předložena o otázce zavedení 8hodinné doby pracovní se zřetelem na malé živnostníky, a musím konstatovati, že celkově vzato, většina representantů, ve výboru slyšená, vyslovila se pro uzákonění 8hodinné doby pracovní a to v době dozírné. Pánové, my jsme se jen obávali, že se strany zemědělců přijdou vážnější námitky, než jsme je slyšeli ve výboru, a i tady všechna propast se překlenula tolik, že slyšeli jste zprávu zpravodaje, že i tady jsme našli celou řadu linií, které asi umožní, abychom otázku uzákonění 8hodinné doby pracovní mohli provésti i pro zemědělce.

Pánové, chci právě k vývodům pana kollegy dra Schieszla konstatovati, že tento zjev je nejen charakteristický, ale tento zjev je do jisté míry radostným upozorněním a pochopením již proto, že, jak jsem již řekl, my v plenu sněmovním jsme první, kteří asi dnes předlohu zákona odhlasujeme. To jest nutné, abychom si toho byli vědomi, jest v tom hodně významu po stránce té, že dělnictvo české také bude míti příležitost uznati, že v republice československé jeho zákonodárství, jak jsem řekl právě, má jiné ohlasy a že i strany nedělnické, tedy buržoasní, chápou, že mnoho věcí se musí řešiti, i kdyby myslely, že je na nějakou otázku dost času. A tu je nutno říci, že prodlužování v otázce 8hodinové doby pracovní nelze dále prováděti.

Toho si byl výbor sociálně-politický mimořádně vědom a proto jeho práce byly nejen pilné, ale byly, což musím konstatovati, zvláště pozorné, poněvadž jsme vyslechli nejen experty jednotlivých oborů prací, nýbrž věnovali mimořádnou pozornost věci, ač připouštíme, že v předloze zákonné mohou býti ještě různé vady. Zákon každému nevyhoví, ani jednotlivcům, ani stavům a s tím musíme počítati, poněvadž zákony takto již vypadají, že jednomu stavu vyhovují, druhému ne atd.

Pánové, nutno ovšem si všimnouti některých otázek, které mají svůj historický význam. Já poukazuji, že dělnictvo jako třída bojuje o osmihodinovou dobu pracovní; věnovalo jí ve své činnosti mimořádnou pozornost, a že zkrácení doby pracovní nechápalo vždycky jenom se stanoviska, pracovat kratší dobu, se stanoviska egoistického, nýbrž dělnictvo chápalo požadavek osmihodinové doby pracovní se stanoviska zdravotního, mravního a kulturního. Již zde se dovolávali našeho velikého Komenského a my dělníci, pokud jsme vystupovali na schůzích jako agitátoři, my jsme velmi často v oblasti našeho státu se dovolávali se stanoviska mravního, kulturního a etického právě Komenského a odkazovali jsme na to, že právě ten veliký Komenský nás učil uzákoniti a rozděliti denní čas tak, aby právě těch osm hodin, které jsou k práci, bylo tak doprovázeno, aby bylo také osm hodin k odpočinku a osm hodin ke vzdělání.

Mohu, jako jeden ze starších harcovníků, říci, že pozorujeme od doby, co dělnictvo požadavek osmihodinové doby pracovní uplatňovalo, od doby, co pracovní čas se zkracoval, poněvadž od roku 1890, tedy od první oslavy svátku práce 1. května, jsme viděli, že dělnictvo stále a stále tíhlo, jak zpravodaj již byl přednesl, jak používalo dělnictvo zkrácení doby pracovní v otázce praktického života. Viděli jste, že tam, kde je zavedena zkrácená doba pracovní, že tam alkoholismus, karban a nestřídmý život je na ústupu.

Já, který v 17letech přijel do Prahy, který viděl život dělníků na starých herberkách, jak modrého pondělka se zneužívalo, jak znehodnocuje se dělnický život, mohu říci, že v tom je ten velký význam boje o zkrácení doby pracovní. Pokud dělnické organisace tento požadavek proklestily, nejen dělnictvo se stanoviska svého materiálního zájmu a postavení, ale dělnictvo každé půl hodiny zkrácené doby pracovní používalo ke svému vzdělání, povznesení, ať na poli sociálním, hospodářském neb kulturním. A my prohlašujeme, že jsme si vědomi toho, že dělnictvo české náleželo v starém Rakousku k nejvyspělejším dělníkům vůbec.

Jsme si také vědomi toho, že právě hnutí dělnické a tím ovšem také boj o zkrácení doby pracovní má v tomto směru, pokud jde o úroveň dělnickou a její povznesení, úkol veliký. Proto chci vzpomenouti jen onoho velkého boje, který byl podniknut v grafických odborech a jiných příbuzných skupinách v československé republice o zkrácení doby pracovní. Vzpomínám velkého, gigantického boje pražských truhlářův o zkrácení pracovní doby na devítihodinnou, vzpomínám stávkou provázeného boje horníkův a dělníků, který r. 1900 byl podniknut a při němž nešlo nijak o zvýšení mzdy hornické, nýbrž o uzákonění 9hodinné pracovní doby. Za tímto heslem jedině provedli dělníci onen veliký boj, který se skončil uzákoněním známé předlohy o 9hodinné pracovní době v hornictví. My jsme si vědomi, že uzákonění osmihodinné pracovní doby přinese v některých oborech výrobní nebo hospodářský převrat. Ale toho nesmíme se lekati, poněvadž žijeme v dobách převratů. My se stanoviska dělnického chápeme, že převraty nemají se dělati jen při přetvorbě společenských řádů, při uspořádání státních útvarů, tedy převraty politické, nýbrž že v nynější společnosti musí se dělati také převraty na poli sociálním a na poli hospodářském. (Výborně! Potlesk.)

Nejen v tomto slavném shromáždění, nýbrž i mimo náš dům namítá se: odkud vzíti úhradu. Je nesporno, že uzákonění 8hodinné pracovní doby bude vyžadovati určitých obětí i na státní správě. Zástupce ministerstva železnic prohlásil při projednávání osnovy zákona ve výboru sociálně-politickém, že její uzákonění vyžádá si u drah ročního nákladu 21 milionů korun mimo provozní personál. Jsme si vědomi, že podobným obnosem bude zatížena také správa tabákové režie, pošt a jiné podniky a úřady státní, ale to již nese doba.

Nyní naskýtá se otázka, zdali stát do budoucnosti tyto útraty unese. A tu musíme si býti vědomi, že socialisté obou směrů v tomto slavném shromáždění přinesli sem již celou řadu podnětů. My jsme si vědomi, že, chceme-li a budeme-li chtíti, - a samozřejmo, že chtíti budeme - aby naše republika provedla celou řadu hospodářských a sociálních reforem, že bude se to díti nejen na vrub jednotlivých tříd a zejména zaměstnavatelův a kruhů bourgeoisie, ale jsme si též vědomi, že půjde to i na vrub státu. Pan dr. Schieszl apeloval na to, bychom si uvědomili, že stát je náš. Mohu říci, že jsme si toho netoliko vědomi, nýbrž že - a právem - pokládáme se za velké jeho průkopníky. A chci říci, že dělnictvo ve svých bojích je si toho také vědomo. Vy byste teprve byli překvapeni, s jakou láskou ten proletariát, ať již průmyslový nebo živnostenský, obchodní neb zemědělský by bojoval, kdyby šlo nejen o záchranu republiky, nýbrž i o to, aby naší republiky bylo dobýváno revolučně; kdyby byl převrat z 28. října neděl se způsobem klidným, nýbrž kdyby se byl děl způsobem násilným, mohu vás ujistit, že v prvních frontách a v prvních řadách bylo by bývalo dělnictvo bez rozdílu politického přesvědčení a bez rozdílu organisace, poněvadž my všichni jsme si byli vědomi, že, máme-li žíti nejen politicky, nýbrž hospodářsky a sociálně, potřebujeme k tomu svého vlastního státu se zřízením republikánským.

Pánové, když se mluvilo o úhradách, když se hledaly příčiny, že snad tu a tam zákon bude vyžadovati určitých nákladů, musím znovu při této příležitosti připamatovati pánům: hledejte úhradu tam, kde jsou prostředky, od dělníků můžete chtíti, abychom dělali sbírky na potřeby státu. Dělníci by ze svého výdělku, kdyby šlo o to, jistě dělali haléřové sbírky, ale bylo by nedůstojno naší republiky, aby takovýmto způsobem se finance státu podpíraly.

Pánové, musím tedy znovu velice prositi o rychlé tempo v otázce zajištění příjmů pro stát. My jsme příliš svědomití, chceme dnes 8hodinnou dobu pracovní, zítra budeme jednati o pojištění zemědělského dělnictva, a co nejdříve o potřebě uzákonění starobního a invalidního pojištění, a na to vše stát bude potřebovati peněz. Chceme, aby peníze našel v tom velikém národním jmění, dnes u velkostatkův, u mrtvé ruky a u boháčů. Pánové, odpusťte, snad by se mi mohlo vytýkati agitační heslo, ale my jsme příliš přesvědčeni, že, má-li v otázkách sociálních a hospodářských býti nejen pro dělnictvo, ale také pro střední stavy, živnostnictvo a úřednictvo něco děláno, má-li stát dělat své úkoly, musí míti k tomu peníze, a to peněz tolik, aby k tomu stačil. Proto volám při té příležitosti: "Hledejte ty cesty s námi - my jsme tak učinili - jak ty problémy řešiti a uvalte zemskou dávku na jmění, na to jmění, které bylo z větší části nepoctivě lichvářským a keťasovským způsobem ve válce získáno, a najde republika československá příliš mnoho peněz."

Podívejte se do vedlejší republiky německé, tam věc se má řešiti tím způsobem, že předloha zákona o dávce ze jmění jest hotova a má se páčiti na 30 až 50 miliard marek. Tedy, pánové, to je příklad pro nás v naší republice, abychom si byli vědomi, že podobným způsobem jako republika sousední, německá, musíme pokračovati i my.

Pánové, já chci ještě se stanoviska zdravotního, ač zpravodaj této kapitole věnoval mimořádnou pozornost, říci, že uzákonění 8hodinné doby pracovní má značný zdravotní význam, zejména pro ženy. Ale i u mužů, u tuberkulosy, která tolik mimořádně vynikla, vidíme, že lékař, prohlédne-li chorobného a zjistí-li, že u něho jest počátek tuberkulosy, radí mu: odpočiňte si, nepracujte tak dlouho. Náš známý odborník dr. Bouček dokazuje, že i dělníci takto postiženi chorobou plicní mají pracovati alespoň 3-4 hodiny denně, tedy vidíme, že vlastně boj proti tuberkulose vyžaduje také opatření v otázce výkonu pracovního.

To, co vidíme u mužů, ne menší měrou platí o ženách. My, kteří máme co dělati se zdravím dělníků jako činovníci v nemocenských pokladnách, seznáváme ze statistických dat, že zejména porodův u žen továrních, hlavně při těžším zaměstnání, jest více porodů nevčasných než včasných. Mimo jiné důvody jest také jeden z hlavních, který dokazuje, jak délka doby pracovní má značný vliv právě na nevčasnost porodů. Jest dokázáno, že po této stránce společnost sama nejen dělnictvo jako třída a úřednictvo, ale celá společnost, zejména ovšem dnes po válce, kdy tolik se hledá nitek a cest v otázce zlepšení populace, musíme si co do platnosti 8hodinné doby pracovní také uvědomiti po této stránce vliv na populaci, vliv na ochranu žen, a to nejen slovem mluveným, nýbrž také činem prokázaným. Proto také nutno zvláště říci, že otázka uzákonění 8hodinné pracovní doby bude sice míti národohospodářský a sociální převrat za následek, ale ona také, jak jest samozřejmo a jak zejména hygienikové dokazují, bude míti vliv na zlepšení v otázce zdravotnické. Zákon přinese ovšem určité reformy také služebnímu personálu. Poněvadž vedle dělnictva, zřízenectva a úřednictva - všimli jste si, pánové, ve zprávě sociálně pojišťovacího výboru, že zpráva mluví o zkrácení doby pracovní pro zemědělské dělnictvo a služky, ať již v městech nebo na venkově, tedy u osob, které byly u hospodáře, jest tím myšlena služka, čeledín na venkově anebo služebná děvečka na venkově, tam zákon přináší určitou ochranu, ale nutno i ceniti ve směru tom, poněvadž zákon staví hranici odpočinku a míru odpočinku v noci. Zákon se staví na stanovisko, že odpočinek pro služebnou dívku jak u paničky ve městě, tak také pro dělníka zemědělského, respektive čeledína nebo služebnou dívku na venkově má býti minimálně 8 hodin.

Bylo namítáno již ve výboru, že není potřeba takovou hranici v zákoně stanoviti, poněvadž je samozřejmé, že většina služek již 8 hodin odpočinku v noci má. Chci zde prohlásiti, že i ve výboru byla vyvrácena tato námitka, ale faktum jest, že zákonem přicházíme vstříc osobám, které dosud v ochraně zákonodárství u nás byly popelkou jen proto, že právě služební personál, ať už mužský nebo ženský, ve městech a na venkově byl personálem, který neměl politické moci, a nemohl ji uplatniti, a tím se vysvětluje, že ochrana zákonodárství u nás u těchto pracovníků silně kulhala.

Chci říci, že v otázce ochrany služebního personálu, ať u mužů nebo u žen, vykoná předloha velkou revoluci, která se projeví zejména ovšem tím, že pracovní doba jest u tohoto personálu přesně stanovena a musí býti přesně dodržována. K námitce co do ochrany živnostníků, že předloha může se dotknouti příliš jejich zájmů, chci připomenouti, že tento názor nesdílím. Nepřehlédněte, že největší část dělnictva pracuje v továrnách, že zákon bude se týkati z největší části tohoto dělnictva, že naproti tomu poměrně živnostnictvo z největší části pracuje samo.

Jestliže se režie v továrnách zvýší, nemůže tak konkurovati maloživnostník jako tehdy, když má režii levnou.

A již mluvčí státoprávní demokracie konstatoval, že právě laciné pracovní síly z větší části umožnily naši konkurenci v otázce pracovní doby.

A toto stanovisko doplňuje tím, že u živnostníků, poněvadž pracuje sám anebo s učněm, ač na učně se bude zákon o osmihodinné době pracovní také vztahovati, nebude pracovní doba stanovená v továrnách a z větší části uplatněná v továrnách, míti vlivu na výrobu živnostníka, nýbrž se mi zdá, že po této stránce malé živnosti budou na tom lépe, pokud nezaměstnávají větší počet pracovních sil. Jinak tady byly proneseny námitky, že prý dojdeme k takovým dobám, že nebudeme pracovati ani 4 hodiny, dokonce snad ani hodinu.

Pánové, kteří takové poznámky pronášeli, měli na mysli, že se dostavuje průmyslová depresse, která vyžene spousty dělníkův a úředníků z továren, poněvadž nebudou míti, z čeho pracovati. Toho jsme si v dělnickém hnutí vědomi, ale žel tomu, tam platí zásada, která v zákoně a správě tak příliš jest vytýčena, abychom raději zkrátili pracovní dobu na 8 hodin a nečekali až ta průmyslová depresse přijde, a hlavně, až budeme musiti zkracovati ji, poněvadž nebudeme míti co dělati, nýbrž abychom pamatovali na to dříve, a to jest možno jen uzákoněním osmihodinové doby pracovní a zregulováním pracovního trhu.

Pánové, nepřehlédněme, že jest pravda, že tam, kde dělnictvo se dodělá uplatnění požadavků smlouvou, jak tu zpravodaj dovozoval, tam zákon nebude působiti, že jest to v továrním průmyslu větším vůbec, ale tam se jaksi zákon nedostává samozřejmě pro své uplatnění. Z největší části závodů zákon někde dostupuje moci úplné a tam bude mluviti proti stanovisku, aby se upravila pracovní doba stálým zákonem, nikoliv dobrovolným zavedením, jak se smlouvami tu a tam dálo.