Se stanoviska nynějšího
přechodného rozvratu můžeme s povděkem
uvítati, že 8hodinová pracovní doba,
bude-li možno co nejrychleji prakticky ji uspořádati,
mohla by býti lékem v těžké chorobě,
kterou trpí mladý náš organismus státní.
Ona mohla by býti jistým lékem proti nezaměstnanosti
dělnictva. Myšlenka zkrácením pracovní
doby zmenšovati nezaměstnanost dělnictva není
nová. My víme, že organisace dělnické
i zaměstnavatelské sáhly k ní opětovně
na podkladě dohody. Víme, že na př.
velké kolektivistické, případně
i komunistické asociace zemědělského
pachtu v Italii sáhly k takovémuto omezení
pracovní doby za tím účelem, aby možnost
práce lidské i ve výrobě zemědělské
co nejvíce byla stupňována a aby tím
umožněno bylo přistupování co
největšího počtu členů
do těchto společenstev.
Ovšem musíme si uvědomiti,
že praktická proveditelnost této therapie nezaměstnanosti
pomocí 8hodinové doby pracovní jest jen omezená
a že vázána jest zejména také
různými poměry v jednotlivých oborech
zaměstnání podle toho, jestli pro toto zaměstnání
dělník průmyslový a zejména
tovární pokládán je za masovou jednotu,
která může býti lehce vyměňována,
nebo jde-li zde o individuum, o vyškolenost, o práci,
kterou koná vycvičený dělník.
Jak se poměry dále
vyvinou, nelze ovšem v této době posouditi.
Uvážíme-li, že v budoucnosti budeme míti
možná zvýšenou potřebu práce,
pak zajisté odhodláme se svorně všichni
k tomu, že otázku té případné
práce přes počet, po případě
za zvláštní úplatu, budeme nově
řešiti, a že jak zaměstnavatelé,
tak i zaměstnanci dohodnou se, aby mohlo býti bez
újmy pro dělnictvo a také bez újmy
pro zaměstnavatele ve veřejném zájmu
pracováno přes počet. Zejména my,
členové Národního shromáždění,
musíme míti vždy na zřeteli, že
jednotlivá - a to i velmi důležitá -
odvětví průmyslové výroby prosila,
aby v této nejkritičtější době
přechodné byl jim v pravém slova smyslu dán
pardon a aby nebylo snad s celou tíhou zákona v
době příliš krátké, přímo
a bez přípravy proti nim zakročeno, nýbrž
aby se mohla zaříditi na nové poměry,
aby mohla si opatřiti potřebné náhrady
pracovních sil, aby mohla zlepšiti svoje závody
potřebným zařízením provozovacím.
Pro další budoucnost
ovšem, jak jsem se již zmínil, naskytuje se nová
otázka: zda toto limitování hodin přes
čas, které předsevzal zákon, dostačí.
Nebudiž o tom dnes v slavném Národním
shromáždění rozhodováno.
Pro soukromé podnikatele i
pro stát bude ovšem zavedení 8hodinové
doby pracovní znamenati zvýšeni mzdy a tudíž
i zvýšení výrobních nákladů,
které v první době přechodné
bude rozhodně neuvarovatelno, poněvadž se změna
stane za rozvrácené měny rakousko-uherské.
Je nutno vyčkat teprve dalšího vývoje
v budoucnosti, snad ne příliš daleké,
zda naše hospodářská i sociální
organisace a naše styky mezinárodní umožní
podnikateli, aby přece jen navzdor těm slavnostním
výhradám zastřeně a snad také
bez odporu zaměstnaných zavedena byla jistá
úprava mzdy, která by částečně,
větší měrou ovšem v neprospěch
zaměstnavatelův, eskontovala toto snížení
8hodinové pracovní doby tam, kde přechod
z nynější doby pracovní na 8hodinovou
pracovní dobu děje se snad přece jen příliš
náhle.
Otázka tato dotýká
se zajisté zájmu všeobecného, a ani
při dobré vůli všech zúčastněných
nemůže býti zajisté odbyta pouhým
pokrčením ramen, že tomu či onomu jest
zkáza hospodářského podnikatele soukromého
lhostejná. Neboť i soukromému podnikateli musí
býti ve státě demokracie a občanské
i politické rovnosti přiznáno právo
na existenci zaměstnání, jemu odpovídajícího
(Výborně!), bezpodmínečně
stejně jako každému jinému, kdo opravdu
a poctivě pracovati chce, kdo své pracovní
síly chce postaviti do vyšších služeb
veřejných a nečiniti je pouze a výhradně
nástrojem pro své kořistnictví soukromokapitalistické.
Tyto obtíže, tyto rozpory,
před kterými by se v jednotlivém případě
octl soukromý podnikatel, nemohou a nebudou odstraněny
za nynějšího řádu sociálního
prostě převzetím závodů dělnictvem
aneb státem. Musíme si dále uvědomiti,
že zavedení 8hodinné doby pracovní bude
míti bezesporně za následek jistou reorganisaci
pro využití pracovních sil dělnických.
Nesmí se tak ovšem státi ve smyslu, který
by chtěl dobrodiní tohoto zákona prostě
obejíti aneb v niveč uvésti, nýbrž
tak, aby umožněno bylo, aby se neuplatnila ona příkrost,
jež je podmíněna přílišnou
složitostí skutečného života, aby
příkrost dosavadního drakonického
provádění tohoto zákona podle možnosti
byla mírněna.
Bude-li napříště
práce 8hodinná pro dělníka maximem,
znamená to zároveň, že zaměstnavatel
bude se snažiti, aby tato osmihodinná práce
dělníka zároveň znamenala pro něho
minimum výkonu pracovního. Kruhy dělnické
naznačily, že se tomuto výkladu 8hodinné
doby pracovní neuzavírají. Tomu nasvědčuje
zejména dodatek, který byl do zákona pojat
dobrovolně zástupci kruhů dělnických
z toho důvodu, poněvadž se ukázalo,
že se způsobem úpravy osmihodinné doby
pracovní není v určitých podnicích,
a to zejména v takových, které slouží
téměř výlučně - zájmům
veřejným, možno vystačiti; aby byla
učiněna koncese těmto veřejným
podnikům, byla vedle 8hodinné doby pracovní
povolena také delší pracovní pohotovost.
Jest přirozeno, že i
u dělníka setkáme se brzy se snahami, které
budou čeliti k tomu, aby i při limitované
pracovní době ve prospěch dělníkův
umožněno bylo zvláštní využití
a odměňování pracovních schopností
dělníkových, poněvadž přece
není možno rázem provésti naprostou
nivelisaci všech těch lidských schopností
a pudů, poněvadž taková nivelisace a
vyrovnávání sociálních růzností
a individuálních zvláštností
může přece jen zůstati vyhrazena až
další budoucnosti, až tomu příštímu,
šťastnému státu, kde opravdu nebude utiskovaných
a utiskovatelů, kde nebude vládnoucích a
ovládaných, ač-li ovšem k úplnému
ideálu těchto poměrů lidstva vůbec
kdy propracovati se můžeme.
Zaměstnavatel zcela určitě
zavede racionální soustavu za tím účelem,
aby se dobral co možno nepřetržitého a
kontrolovaného výkonu dělníkova. Dělník
octne se pravděpodobně tváří
v tvář, aniž si toho bude vědom a aniž
se tomu bude chtíti brániti, systému Taylorovu,
který v dobách útisků dělnictva
a v dobách přepínání pracovních
sil dělnictva byl dělnictvem zásadně
odmítán.
Mluvím-li se stanoviska zemědělství,
musím vysloviti upřímné politování
nad tím, že zemědělstvo nemohlo se této
pronikavé reformy zúčastniti tou měrou,
jakou by chtělo, nuceno jsouc k tomu vlastními zájmy
a zájmy života na venkově vůbec. Odlišnost
poměrů výroby zemědělské
má za následek poměrně menší
proveditelnost 8hodinové doby pracovní a to především
a převážně z technických důvodů,
z technických růzností organisace výroby
zemědělské. Jest to vázanost na denní
světlo, na roční dobu, na činitele
vegetační atd., ale i na nepravidelnost, částečnou
osamocenost a dělenost jednotlivých úkonů
pracovních, na rodinné i hospodářské
pospolitosti zaměstnavatele i zaměstnaných,
na bezpodmínečnou nutnost určité práce
v určitém, pevně vyměřeném
čase bez zřetele na zdraví lidské
s krajním vynaložením veškerých
fysických sil.
Musí se tak státi nejen
v zájmu soukromém, nýbrž hlavně
a převážně v zájmu veřejném,
v zájmu veřejného zásobování.
Přes to však souhlasíme
i my, aby i v zemědělství 8hodinová
doba pracovní všude tam, kde jest technicky proveditelná,
zavedena byla.
Vzhledem k zemědělství
byla ovšem stylisace povinné 8hodinové doby
pracovní velice obtížná, a netajili
jsme se ve výboru sociálně-politickém
s těmito obtížemi. V zemědělství
jest 8hodinová doba pracovní za nynější
organisace zemědělství - snad se poměry
v budoucnosti komercialisací a industrialisací zemědělství
změní - přece jen výjimkou, kdežto
zákon přirozeně 8hodinovou dobu pracovní
i pro zemědělství stanoviti musil jako pravidlo,
chtěl-li býti důsledný. V zemědělství
jest práce přes počet a práce bez
určitého omezení časového pravidlem,
avšak zákon ze zásadních a zákonodárně-technických
důvodů musí tuto práci přes
počet i pro zemědělství formulovati
jako výminku. Ta věc nemohla býti jinak provedena
a naše obyvatelstvo venkovské zajisté přinese
této okolnosti plné pochopení vstříc.
Doufám, že praktické
provádění 8hodinné doby pracovní
v zemědělství bude objasněno prováděcím
nařízením, které bude vydáno
ministerstvem zemědělství.
Avšak, slavné Národní
shromáždění, k nejdůležitějšímu
momentu, jejž pod tíhou odpovědnosti pokládal
jsem za potřebné sděliti se slavným
Národním shromážděním
i s celou naší veřejností, přicházím
teprve nyní na konec.
Jest to, drazí přátelé,
otázka mezinárodní povahy tohoto velkého
problému sociálně-politického. Tomuto
mezinárodnímu významu osmihodinné
doby pracovní propůjčen byl výraz
i výborem sociálně-politickým tím,
že k mému podnětu se usnesl na resoluci, kterou
dovolím si vám přednésti a za její
schválení poprositi, a která právě
má tento mezinárodní význam zákonodárné
reformy, o které nyní jednáme, osvětliti.
Není pochybnosti, že mezinárodní orientace
pro zákonnou úpravu osmihodinové doby pracovní
nemůže býti založena na jednostranném
zhodnocování těchto mezinárodních
styků se stanoviska zaměstnavatelova, že větší
úlohu budou zde hráti mezinárodní
styky sociálně-politické, tedy orientace
zaměstnancova. Zaměstnavatel byl by přirozeně
ochoten, především se zřetelem k těmto
mezinárodním stykům poukázati na to,
že cena jeho výrobků, jež přece
zcela určitě podmiňuje placení vyšších
nákladů výrobních a tudíž
také vyšší mzdy dělnické,
jest závislá na mezinárodní soutěži,
a že v této soutěži mají výhodu
ony státy, které mají nižší
náklady výrobní a tudíž že
mají přednost ony státy, kde výroba
se stanoviska zaměstnavatelova vykazuje výhodnější
podmínky pracovní.
Podle našeho přesvědčení
nemůže tento argument býti pro úpravu
mezinárodní rozhodující. Více
než mezinárodní soutěž hospodářská
rozhodne o mezinárodní jednotné úpravě
této otázky mezinárodní solidarita
lidskosti, demokracie a sociálního pokroku, jež
se začínají na troskách předstírané
dřívější jednostranné
mezinárodní solidarity třídních
zájmů seřaďovati pod vítězně
vlající červenobílou vlajkou se 48
bílými hvězdami v modrém poli za vrchního
velení nejšlechetnějšího muže,
jejž zrodilo lidstvo, a nejslavnějšího
presidenta Spojených států severoamerických,
v kteréžto armádě i my za vedení
svého presidenta republiky jako vůdce chceme závoditi
na poli cti a slávy nikoli dobýváním,
nýbrž pokojnou prací, která by zaručila
a umožnila mír a pokrok celého lidstva. (Výborně!
Potlesk.)
Již noční práce
žen, slavné shromáždění,
řešena byla na podkladě mezinárodním;
na podkladě mezinárodní úmluvy z roku
1911 vydán byl v zúčastněných
státech zákon, jímž upravuje se noční
práce žen. Tím jsme se na podkladě mezinárodním
dostali k řešení tohoto tak palčivého
problému.
Nutno zdůrazniti, že
by dílčím řešením těchto
otázek se stanoviska nacionalistického nebyli dělníci
jednotlivých tátů postaveni sobě a
roveň, nýbrž že by vznikly vědomé
různosti, které by během času zcela
určitě beztoho tak jako tak vnitřním
otřesem státu pokulhávajícího
musily býti vyrovnávány.
Jest zajisté v zájmu
lidstva, abychom se těmto otřesům, včasnou
dohodou mezinárodní co nejvíce snažili
vyhnouti.
Také by vznikly ovšem
touto různorodostí úpravy pracovní
doby v jednotlivých státech obtíže pro
přímo nastávající úpravu
mezinárodních styků hospodářských
mezi státy se čtyřdohodovou orientací.
Tato orientace čtyřdohodová
jest založena, jak známo, na úplné paritě
účastníků a volnosti hospodářských
styků. - Není pochyby, že by tyto vůdčí
zásady Wilsonova nového orientačního
programu kříženy byly růzností
problémů sociálně-politických,
přílišnou jednostraností úpravy
doby pracovní pro dělnictvo.
Podnikatelé států,
které by zůstaly v této otázce pozadu,
žádali by určitě, aby na sociálně-politické
vymoženosti států sociálně-politicky
pokročilých nebyl vzat žádný
zřetel, aby státy právě proto, že
chtěly býti průkopníky pokroku sociálně-politického,
ponechány byly prostě svému osudu. Proti
těmto snahám z hospodářského
egoismu stály by zase snahy průmyslníkův
a zaměstnavatelů ve státech pokročilých,
které by bezesporně žádaly ochrany pro
domácí práci, které by se domáhaly
ochrany od soutěže zahraničního průmyslu
levněji, poněvadž za horších poměrů
sociálně-politických pracujícího.
My bychom při trvalé
nesrovnalosti sociálně-politických poměrů
v různých státech, slavné Národní
shromáždění, s matematickou jistotou
dospěti musili k nesmírnému komplexu mezinárodních
styků hospodářských. My bychom se
musili vrátiti k tomu neproniknutelnému rozebírání
obchodních a tarifních smluv mezi různými
státy, my bychom se musili vrátiti k soustavě
ochranných cel, jejíž příkrost,
doufáme, že bude moci býti mírněna
v době nejbližší.
Zkušenosti Nov. Zeelandu, jenž
zavedl 8hodinovou dobu pracovní, jsou zřejmým
dokladem pro toto tvrzení.
Avšak vedle tohoto mezinárodního
charakteru 8hodinové doby pracovní nesmíme
přezírat ještě další důležitý
moment, který v otázce této vynese své
konečné slovo a který 8hodinové době
pracovní dá konečnou svou sankci. Jest to
otázka měny, otázka příští
úpravy naší rozvrácené měny
rakousko-uherské. Není nejmenší pochybnosti,
že nemůžeme dnes přehlédnouti důsledky,
jež může míti a jež bude míti
zavedení 8hodinové doby pracovní na skutečnou,
nikoli nominální mzdu dělníkovu. My
připraveni jsme všichni, pokud se týče
nominální mzdy dělnické, pokud se
týče nominálních cen za veškeré
výrobky hospodářské a pokud jde o
znehodnocování majetku a hospodářských
hodnot, vůbec na pokles cen.
Slavné Národní
shromáždění! Není pochyby, že
v konečné úpravě měny eskomptovány
budou veškeré hospodářské přesuny,
které přivoděny byly válkou v době
suspense normální funkce našich měnových
zařízení a které přivoděny
budou v přechodné době, v době nového
zrodu a počátečných nesnází
naší republiky.
Není pochyby, že jako
všechny momenty, také zavedení 8hodinové
doby pracovní do jisté míry eskomptováno
bude v nové měně. My všichni přejeme
si upřímně, aby, když již dělnictvo
bude musit a také bude chtíti zúčastniti
se toho nového konsolidování našich
hospodářských poměrů pomocí
měny, oběti dělnictva jako hospodářsky
nejslabšího byly také poměrně
nejmenší.
Ale, slavné Národní
shromáždění, nemůžeme předstírati
dělnictvu, že obtíží těch,
byť i nepatrných, vůbec bude ušetřeno.
Zcela určitě, slavné
Národní shromáždění, budou
nové mzdy dělnické částečně
korrektivem pro neuvarovatelné příkrosti,
které v provedení takového kategorického
a dalekosahajícího zákona musí býti
tu i tam obsaženy.
A jestliže, slavné Národní
shromáždění, sdíleli jsme pocit
oné úzkostlivosti, se kterou jsme projednávali
ve výboru soc. politickém v době poměrně
krátké osnovu tak velice důležitou,
nemohu nevzíti v ochranu jednoho činitele, který
zasluhuje naší největší účasti,
který však zde dosud byl opominut. Nemohu nevzpomenouti
vlády, které bylo - bohužel - překotným
chvatem na ni kvapících velikých událostí
znemožněno, aby i v této otázce
byla našim vůdcem a rádcem, aby v této
otázce iniciativa vyšla z ní samé. My
jsme resignovali, my jsme poznali, že není možno
požadovati od vlády, která nemůže
tvořiti projekty, sáhající a vypočítané
do daleké budoucnosti, na léta, na měsíce,
která řešiti musí problémy nejbližších
hodin a která tísněna jest starostmi o zítřek,
my jsme uznali, že tato vláda v této nejkritičtější
chvíli nemohla nám býti rádcem. A
proto prosím jak dělnictvo, tak i zaměstnavatele,
jestliže najdou něco nedosti dokonalého v této
osnově, aby také tato omluva vzata byla jimi ve
spravedlivou úvahu.
Právě proto však,
že jsme si vědomi, že jednali jsme v časové
tísni, pod dojmem pociťované potřeby
určitých, nejhůře postavených
vrstev dělnických, pod dojmem jistých obav
o svou budoucnost, přejeme si snažně, abychom
nic neopominuli, co by mohlo odkliditi překážky,
jež se staví nebo by se mohly postaviti v cestu klidnému
vývoji našeho státu a jeho přechodu
v nové, bohdá lepší poměry mírové,
a musíme se zároveň ohraditi proti tomu,
abychom vzbuzovali dojem snad u dějepisce, který
bude psát dějiny těchto velikých okamžiků,
proti jeho případné reminiscenci na onu starou
bajku o zvědavé Pandoře, která z pouhé
zvědavosti otevřela skřínku, o níž
se domnívala, že obsahuje požehnání
bohů, v níž však obsažena byla kletba
a neštěstí.
Této úlohy Pandořiny
jsme nehráli; my jsme pečlivě uvážili
a poctivě projednali všechny eventuality, všechny
možnosti, které z této veliké reformy
sociálně-politické mohou vyplývati.
A my zajisté zároveň projevíme i odhodlání
v budoucnosti, bez zřetele na tradice a bez jakýchkoliv
předsudků, přiložiti případně
opět společně ruku k dílu, abychom
napravili to, co se nebude zdáti zdařilé
a co bude potřebovati změny nejen se stanoviska
státu, nýbrž i se stanoviska dělníkova
a se stanoviska zaměstnavatelova.
Jen toto naše odhodlání,
nepovažovati dílo jednou vykonané za definitivní
slovo člověka na liteře lpícího,
který z důvodů prestyže nebo dokonce
z důvodu justamentu zavíral by se skutečnému
vývoji alogickému řetězu neúprosných
událostí, jen pod dojmem takového odhodlání
můžeme s klidným svědomím říci
všem: Přijměte toto velké sociálně-politické
dílo a čiňte je základem našeho
bohdá příštího trvalého
ozdravění všech poměrů sociálně-politických.