Jiná obava je ta, že,
bude-li ponechána úkolová práce dosud
pro závody s osmihodinnou dobou pracovní, že
potom ta konkurence malého živnostnictva s velikými
továrními podniky bude značně ztížena.
Musíme se ovšem na tuto předlohu dívati
jako na předlohu, ke které budou ještě
vydána prováděcí nařízení.
Předloha sama nerozeznává, ale bude musit
rozeznávati v těch prováděcích
nařízeních mezi závody, které
nepřetržitě pracují, a mezi závody
živnostenskými, kde práce nepřetržité
není. Máme to na př. U holičů,
máme to u hostinských a kavárníků,
zde bude potřeba, aby prováděcí nařízení
brala zřetel k podstatě těchto jednotlivých
živností. Jmenuji zde opětně holiče,
kavárníky a hostinské, máme zde také
živnosti prádelen, kde jsou poměry jiné,
kde se celý týden intensivně nepracuje, nýbrž
pouze koncem týdne, začátkem ne a jsou tu
také fotografické živnosti. Bude potřebí
prováděcí nařízení,
úpravy práce, jest celá řada otázek,
které čekají na své řešení
při sjednání prováděcích
nařízení. Vzhledem k tomu dovoluji si Vám
navrhnouti tuto resoluci: "Vláda se vyzývá,
aby při stanovení prováděcích
nařízení k zákonu o osmihodinné
době pracovní brala zřetel k povaze maloživnostenských
závodův a jejich zvláštním potřebám.
Pro živnosti obchodní stanovena budiž jednotná
doba zavírací, která pro obchody potravinářské
může býti o hodinu posunuta. Před vydáním
prováděcích nařízení
vyslechnuta buďtež organisační střediska
těch stavů, které na zákoně
o osmihodinné době pracovní mají zájem."
Také naše obchodnictvo
dívá se sympaticky na tuto předlohu, poněvadž
dávno minuly ty doby, kdy obchodník myslel, že
musí dlouho a dlouho v krámě být a
nepracovati a čekati jeden na druhého, zdali zavře
ten neb onen dříve, já nemohu zavříti,
až ten zavře. A ten jeho pomocník a učeň
trpěli s ním stejně. Pomocník i chéf
pracovali celý týden, třeba v létě
od 4 hodin ráno až do 10 hodin v noci a v neděli
žádná přestávka až do večera.
Dnes vidí náš obchodník, že tímto
způsobem svého stavu nezachová, že to
není kouzelný proutek k udržení a zlepšení
existence, chce žíti jako člověk a bude
žíti jako člověk, když bude jen
8 hodin denně pracovati. (Souhlas.)
Co si kdo bude museti nakoupiti,
bude museti nakoupiti včas, kdy jsou obchody otevřeny.
Po této stránce nemá obchodnictvo žádných
námitek, ale žádá, aby v zájmu
živnostnictva se zamezila konkurenční nevraživost
a aby doba zavírací byla stanovena jednotně,
pak aby obchody potravinářské mohly zavírati
o hodinu později, což není v zájmu potravinářských
obchodů samotných, ale v zájmu konsumentův,
aby v tu hodinu, když jdou z práce, měli čas
si nakoupiti potravin k večeři.
Hlavní podmínkou hospodářskou
pro zkrácení doby pracovní jest u nás
produktivnost a řekněme, zvýšení
produktivnosti. Prozatím nemůžeme mluviti,
že bychom tuto produktivnost zde měli. Ne tak zvýšení
produktivnosti, ale doufám a jsem pevně přesvědčen,
že, když nastanou normální poměry,
u nás i produktivnost v průmyslu a živnostech
stoupne. Proto díváme se na tuto předlohu
sympaticky, jsme přesvědčeni také,
že dělnictvo přejímá na sebe
touto předlohou mravní závazek, intensitou
práce nahraditi to, co zavedením 8hodinové
doby pracovní snad by se ztratilo. Dávám
i důraz na to slovo "snad," poněvadž
podle dosavadních zkušeností jsem přesvědčen,
že zkrácení doby pracovní při
intensitě dělníka více vyváží,
než dlouhá doba pracovní, kde síly na
to konec konců nestačí a kde umdlený
člověk nemůže býti se své
úkoly.
Přejeme si povznesení
dělnictva, přejeme dělnictvu jak továrnímu,
tak živnostenskému, aby všecky tyto naděje,
které kladou do uzákonění této
předlohy, byly splněny, aby zejména to povzneslo
nejen hospodářsky naše dělnické
vrstvy, ale aby je to povzneslo kulturně, aby podle slov
Komenského měl náš dělník
právo 8 hodin se vzdělávati. A na tom nic
nemění, jest-li někdo těchto 8 hodin
nepoužije ke vzdělání, nemůže
se to bráti již za pravidlo, jest-li dělník
utratí těžce vydělaný groš
v zábavních podnicích, hostincích
a kavárnách, myslím, že větší
je spravedlnost, když těm, kteří vzdělávati
se chtějí, tu možnost vzdělávati
se dáme, a na ty, kteří smysl pro vzdělání
nemají, nebudeme se žádným způsobem
ohlížet. Proto vítali jsme a vítáme
ještě jednou podání této předlohy
a stojíme na tom stanovisku, má-li se uzákoniti
v demokratickém státě právo na práci
a pracovní doba, že také bude jednou u nás
zapotřebí, aby tento demokratický stát
uzákonil nějakým způsobem také
povinnost práce. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Konečný
(zvoní):Jako další řečník
přichází ke slovu poslanec dr. Rolíček.
Uděluji mu slovo.
Poslanec dr. Rolíček:
Slavné Národní shromáždění!
Jestliže se jako člen
výboru sociálně-politického přihlašuji
ke slovu, činím tak jednak z povinnosti referentské,
jednak také však ze zvláštního
vědomí odpovědnosti, kterou od věkopamátného
dne 28. října t. r. všichni neseme za samostatné
řízení svých osudů. Cítím
zvláštní potřebu, abych se jako člen
výboru sociálně-politického i Národního
shromáždění o tuto tíhu veliké
odpovědnosti dělil s celou veřejností
naší vlasti. Neboť, upřímně
řečeno, to břemeno odpovědnosti jest
příliš těžké, než aby
jediný jednotlivec mohl sám pro sebe je nésti.
Můžeme si dnes přes
ty různé přestřelky, kterých
se neuvaruje veliký celek, přece jen navzájem
dáti vysvědčení, že dosavadní
práce konány byly podle vyšší ideologie,
řekl bych, podle jakéhosi posvátného
idealismu, že byly konány a pocházely z dobré
vůle, z upřímné spolupráce
a solidarity všech.
Musíme si však uvědomiti,
že těchto nezbytných prvků každé
činorodé práce, bez nichž není
možno vybudovati stát, bez nichž selhati musí
všechny jiné prostředky taktické, že
s těmito pouhými prostředky tvůrčími
nevystačíme, že jest zapotřebí,
abychom i v této chvíli vnitřního
nadšení, v této chvíli překypělého
citu nezapomínali na nutnost sebeovládání,
na dobrovolnou, nikoli vynucovanou, nikoli nařizovanou
kázeň a na střízlivé uvažování.
Zejména, pánové,
jsme povinni, bychom těm, kdož z větší
vzdálenosti časové budou posuzovati naše
počínání v prvních dobách
nové budoucnosti našeho státu, naší
milované, nám všem stejně drahé
republiky, abychom pro budoucnost zachovali jasný obraz
těch motivů, kterými jsme byli vedeni při
uzákonění této vskutku epochální
refformy sociálně-politické, abychom nastínili
svou radost, kterou jsme cítili při sdělávání
tohoto velikého díla, avšak abychom nesmlčeli
také obav, které jsme jako tvůrcové
tohoto díla chovali, obav, které prýštily
se snad pouze z příliš velké lásky
k tomu konečnému cíli, který nesporně
jest podkladem u všech lidí dobré vůle
bez rozdílu pro vykonání této velké
práce. (Výborně!)
Drazí přátelé!
Ideologie tohoto velkého díla zákonodárného
nemůže být mezi námi sporná.
Ideou tohoto zákona jest osvobození a povznesení
dělníka z osudové resignace, která
plynula až dosud, zejména ale v prvních dobách,
v první polovici století minulého z těžkého
přepínání a z vykořisťování
fysické pracovní síly dělníkovy.
Ideou tohoto zákona jest ochrániti zdraví
dělníka, našeho nám rovnocenného
bratra, zaručiti mu odpočinek a zabezpečiti
mu prázdeň, která by mu umožnila pěstovati
vyšší, v něm dosud po hříchu
ke škodě všeobecné většinou
dřímající pudy skutečného
lidství. (Výborně!)
Ideou tohoto zákona jest sníti
kletbu s dělnické práce a s těžké
práce hmotné vůbec, jež živelně,
ale částečně také s určitou
tendencí spojena byla v prvních červáncích
moderního kapitalismu ve století minulém
pod vlivem žalostných poměrů dělnictva
v průmyslových závodech kapitalisticky organisovaných
zaměstnaného, pod vlivem poměrů, které
tak příkře vylíčili velcí
průkopníci proletariátu mezinárodního,
Engels a Marx.
Ovšem, drazí přátelé,
musíme se omluviti i dělníkovi i zaměstnavateli
i státu, že jsme přijetím této
formulky 8hodinové doby pracovní nerozřešili
na první náběh v celém rozsahu a k
úplné spokojenosti tohoto přetěžkého
problému.
Bylo zde řečeno, že
problémem tímto marně lámali si hlavu
vlivní činitelové, o jejichž dobré
vůli často nebylo lze pochybovat.
Musíme především
uvědomit si, že ta formulka 8hodinné práce
nemůže s mathematickou přesností
vyjadřovati to, čeho zákonem dosáhnouti
chceme. Toto časové mechanické omezení
výkonu dělníkova nesmíme chápati
v tom smyslu - a zajisté v tomto bodu všichni jsme
stejného názoru - jako by sebe menší
překročení tohoto časového
omezení neznamenalo nic menšího, nežli
katastrofu celého našeho snažení.
Do té beznadějnosti
nesmíme upadnouti a zajisté neupadneme!A zase s
druhé strany nesmíme se oddávati fatalismu
zaměstnavatelů, že to limitování
těžké pracovní doby na dobu 8 hodin
znamená zničení hospodářských
i technických základů jeho činnosti
a jeho zajisté v nynějším řádu
společenském důležitého poslání
v zájmu vyšším.
Pro dělníka jest dána
přece různost zaměstnání a
tím i také různé posuzování
tohoto vymezení doby pracovní. Dělník
posuzuje délku doby pracovní zajisté nikoliv
prostě mechanicky podle počtu hodin, po který
jest zaměstnán, nýbrž podle namáhavosti,
podle intensity, podle příjemnosti, nepřetržitosti,
zdravotní škodlivosti a vyškolenosti své
práce, kterou koná.
Nebyl to nikdo jiný, slavné
shromáždění, nežli ten první
velký smělý romanopisec severoamerický
Bellamy, který ve svém románu "Pohled
zpět", jenž v letech osmdesátých
hltán byl massami dělnického proletariátu
v Brně, vycházeje v prvním jeho časopise,
věnovaném výhradně jeho zájmům,
který vylíčil, nebo lépe řečeno,
pokusil se vylíčiti osudy příštího
vzorného státu budoucnosti, organisovaného
na podkladě řádů socialistických.
V tomto státě nechybí
jednotná doba pracovní. Bellamy líčí
ústy svého průvodce, jenž provádí
dobrodruha, který se octl náhodou v příštím
století a pohlíží zpět, líčí
tento stát. Procházeje tímto divem světa,
procházeje branami vzdálené budoucnosti,
vysvětluje na námitku poutníkovu, že
není a nebylo možno zavésti jednotnou dobu
pracovní. Proč? Poněvadž by tím
přirozeně vznikl nával k oněm zaměstnáním,
která jsou lehčí a příjemnější,
ta, která do jisté míry znamenají
jisté osvěžení pro dělníka,
který přece ten pud pracovní, v něm
dřímající, chce ukojiti a pracuje
nejen proto, aby uhájil své existence, nýbrž
i proto, že příroda se v něm bouří,
aby se činorodě zúčastnil života
kosmického, života celého světa.
Průvodčí vyslovil
názor, že k těmto příjemným
zaměstnáním bude nával větší,
nežli k zaměstnáním méně
příjemným a namáhavým a tázal
se, jak tomu bylo celeno. A tu Bellamy vypravuje, že rozřešení
bylo velice snadné. Tam, kde nával byl příliš
veliký, stanoveno bylo, že pracovní doba nemůže
býti stejna s oněmi zaměstnáními,
kde nával byl menší. Tam byla pracovní
doba přiměřeně zvýšena,
kdežto v zaměstnáních, k nimž nával
byl menší, byla pracovní doba snížena,
aby tak právě nejen břemena, nýbrž,
řekl bych, účastna sociální
práci naprosto spravedlivě byla rozdělena.
Pro zaměstnavatele, slavné
Národní shromáždění, je
dána přirozená obava, vyplývající
nejen z jeho egoismu, nýbrž v převážné
většině případů z jeho
nedostatečného rozhledu národohospodářského
a z nemožnosti předvídati další
budoucnost, předvídati, jak se poměry vytvoří
Pro zaměstnavatele tedy znamená 8hodinná
doba pracovní v jistém směru omezení.
O tom není pochyby. Zaměstnavatel pociťuje,
že bude omezen při plném využití
závodu ve směru technickém, že bude
jeho výrobní výkonnost snad znemožněna
nebo ochromena, že nebude moci vyráběti tolik,
kolik by vyráběti mohl za poměrů dřívějších.
K těmto technickým
nesnázím, které jsou dány jak se stanoviska
zaměstnavatelova, tak i se stanoviska zaměstnancova,
přidružují se bezesporně i momenty hospodářské.
Slavné Národní shromáždění,
musíme si uvědomiti nejen sami u sebe, nýbrž
i veřejně prohlásiti, že výše
mzdy pro dělníka při zkrácené
době pracovní pouhou formulí paragrafu zákona,
jak vám bylo navrženo, přece není dost
zabezpečena, že není zabezpečena trvale
a pro další budoucnost, což je naším
nejvlastnějším cílem.
Pro zaměstnavatele pak dána
je obava, že by snad vyššími náklady
výrobními, jež nesporně znamená
zkrácená doba pracovní, byla ohrožena
jeho soukromohospodářská výnosnost
a konkurenční schopnost. Ovšem i v těchto
obou dvou směrech, ve směru technickém a
hospodářském, jsou poměry v různých
oborech a různých zemích různé.
Tyto technické předpoklady
jsou různé ve velkozávodě s výrobou
strojovou, organicky zcelenou, ale také zároveň
organicky rozčleněnou, jsou různé
v hospodářství drobného zemědělce.
Mezi tyto dva krajní rozdíly vtěsnána
je nepřetržitá řada, řekl bych,
sotva znatelná stupnice těch organisačních
odstínů pro jednotlivé druhy podnikání.
My zde vidíme pestrou různost rázu technického
i hospodářského pro zavedení 8hodinové
doby a pro způsob tohoto zavedení v praksi. Jiné
podmínky jsou dány pro úpravu 8hodinné
pracovní doby v praksi v závodech s nepřetržitou
výrobou, jiné v závodech s výrobou
vázanou na určité období denní,
jiné v závodech, pracujících pouze
v určitém období letním, tedy saisonním,
jiné v závodech vůbec nepravidelně
pracujících, jiné v závodech s prací
lehčí, jiné v závodech s prací
těžší, jiné v závodech zdraví
škodlivých, jiné v závodech zdraví
lidskému indifferentních, jiné v závodech
továrních, jiné v malé dílně
řemeslníkově, jiné v závodě,
sloužícím přímo zájmu
veřejnému, jiné v závodě s
převládající organisací soukromo-hospodářskou,
jiné v závodech s výrobou mechanickou a jiné
v závodech, závislých na organické
přírodě.
Zavedení 8hodinné doby
pracovní v praksi, lépe řečeno, její
uspořádání, bude tedy možno jenom
podle skutečných, daných poměrů.
(Tak jest!) Proto velectění pánové,
nemohl zákon o 8hodinné době pracovní
býti tak detailní, jak bychom od něho očekávali.
Pánové, s tohoto stanoviska mám já
odvahu, ačkoliv stojím ve zcela jiném táboře,
abych tento zákon o 8hodinné době pracovní
vzal v ochranu proti výtkám příliš
překotného snad zpracování, proti
výtkám příliš překotného
snad vyřízení v Národním shromáždění,
ačkoli musíme se přiznati, že jiné
momenty byly by bývaly mluvily pro podrobnější
propracování tohoto zákona. Zejména
pak z tohoto důvodu nebyl ovšem vzat zřetel
na poměry v určitých odvětvích
hospodářského podnikání, poněvadž,
jak to zde bylo zdůrazněno se strany nejvíce
interesované, tedy se strany dělnictva těžce
pracujícího z oněch důvodů,
jehož pracovní podmínky jsou opravdu obtížné
a dělnictvo tísní, na umožnění
8hodinné doby pracovní bylo opravdu naléháno.
Postavíme-li se my na stanovisko těch nejvíce
postižených z kruhů dělnických,
pak zajisté jejich stanovisko a tím i tento chvat
shledáme přirozeným, ačkoliv snad
bychom nemohli přirozeně přiznati, že
by tento chvat se stanoviska všeho dělnictva vůbec
byl stejně naléhavý.
Musí tedy přirozeně
osnova zákona o 8hodinné době pracovní
vykazovati určité mezery, musí zároveň
činiti určité výhrady, které
zdánlivě ruší stěžejní
zásadu zákona. Zákon obsahuje pouze zásadu,
obsahuje donucovací normu pro úpravu 8hodinné
doby pracovní. Provedení této normy však
přenechává praxi samotné. Jest to
zákon blanketní, jehož reální
obsah musí býti vyplněn teprve skutečným
životem.
Dosah tohoto zákona určen
bude, jak již zde bylo řečeno, nařízeními
prováděcími. I tato nařízení
prováděcí zcela určitě budou
opírati se o slyšení zaměstnancův
a zaměstnaných, a jsem přesvědčen,
že vláda, která tato nařízení
prováděcí vydati musí, s největší
radostí by uvítala, kdyby v otázkách
praktického provádění docíleno
bylo prostě mezi zaměstnavateli a zaměstnanci
u zeleného stolu dohody, která, jako hotové
dílo, by mohla býti vládě předložena
a která by vládě uspořila mnoho práce
a také mnoho odpovědnosti.
Byl to, slavné Národní
shromáždění, opravdu jeden z těch
málo světlých paprsků, který
prokmitl jednáním výboru sociálně-politického,
když zástupci dělnictva spontánně
prohlásili, že chtějí a přímo
žádají se zaměstnavateli o praktickém
vyřízení této otázky zasednouti
k zelenému stolu.
Nejtěžší
postavení při provádění tohoto
zákona bude míti stát. A tu, pánové,
apeloval bych stejně na zaměstnavatele, jako na
zaměstnané, aby při praktickém provádění
této zásady 8hodinné doby pracovní
ozbrojili se trpělivostí pokud možno největší,
a aby zejména v té době, kdy náš
stát teprve se rodí z chimerického shroucení
všeho, co bylo naší tradicí a základem
naší existence, aby v této době zmatků
neodpírali státu podávati ruky pomocné.
(Výborně!)
Vždyť, drazí přátelé,
můžeme poprvé s chloubou přihlásiti
se k tomu, že s hrdostí necháme se nazývati
občany, že slovo občan neznamená něco
illusorního, co dříve znamenalo příhanu
v tom starém Rakousku pro Čecha, pro člověka
demokraticky smýšlejícího, nýbrž,
že slovo občan znamená dnes tu poprvé
nerozlučnou pospolitost, organickou srostlost každého
jednotlivce se státem, ono výhradní postavení
státu do služeb všech vrstev národa a
onu bezvýhradnou součinnost všech vrstev národa
s tím naším novým státem, s naší
republikou. (Výborně!)
Avšak, slavné Národní
shromáždění, tyto technické obtíže,
ačkoliv nemohou býti popírány, nebudou
tak nepřekonatelné, zejména ozbrojíme-li
se pro tu přechodní dobu jen poněkud trpělivostí.
Důležitější je však, abychom
si uvědomili také důsledky národohospodářské
a zejména důsledky se zřetelem na světohospodářskou
pospolitost všech moderních států.