Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V návrhu zákona bylo ovšem třeba vysloviti v zásadě přestávek také určitou delší přestávku. Této delší přestávce vycházíme vstříc tím, - aniž se tu dotýkáme otázky nedělního klidu, která musí býti zvláště upravena - že stanovíme přestávku jednou týdně na 32 hodin pro všecky kategorie pracovní, které v § 1. jsou vyjmenovány.

Důvod, proč se s původního návrhu 36 hodin slevilo na 32 hodin, byl obsažen zejména v tom, že při šetření, které jsme v sociálně-politickém výboru provedli, se ukázalo, že by tento návrh nebyl možný bez tak četných výjimek, že by tyto výjimky se téměř stávaly pravidlem. I tu mám za to, že pro ty kategorie pracovní, v nichž se tak jak tak nepřetržitě nepracuje, tedy kde pracovní doba jest upravena v denní době, tam že celkem tak jako tak budou míti pracovníci zajištěn nedělní klid nejméně 36 hodin.

Jenom v ostatních podnicích, kde tedy zejména nepřetržitá výroba toho vyžaduje, bude nutno počítati s kratší odpočinkovou přestávkou týdenní, která může býti ovšem ještě za určitých výjimek zkrácena.

A toto zkrácení dovoluje § 4., ve kterém se praví, že pro závody nepřetržitě provozované, kde z důvodů zdravotních zejména jest třeba, aby se dělníci střídali, jest nutno, poněvadž není vždycky možno opatřiti čtvrtou náhradní směnu, upraviti pracovní dobu tak, aby zejména ze soboty na neděli, případně s neděle na pondělí, dva dělníci pracovali místo 8 hodin 16 hodin denně.

Vidíme tu z toho, že na př. dělník A., který bude celý týden pracovati od 6 hod. ráno do 2 hod. odp., půjde v sobotu v poledne domů ve 2 hod. a nepřijde do práce až v neděli večer v 10 hodin. Dělník B., který celý týden pracoval od 2 hod. do 10, bude pracovati v sobotu od 2 hod. do 6 hod. ráno. A dělník C., který pracoval celý týden od 10-6hod. v noci, ten v neděli bude pracovati od 6 hod. ráno po dělníku B. do 10 hod. večer.

Tímto způsobem jest možno - nevylučuje to také jinou úpravu, která se ponechává závodům - docíliti toho, že vždy 2 dělníci budou míti každý týden neděli buď z valné části nebo vůbec volnou, a třetí dělník za 3 týdny přijde o neděli. Tedy proti dosavadním poměrům, které tu nechci podrobně líčiti, znamená to velký pokrok a přihlížíme-li k tomu, že zejména dnes jest nedostatek zapracovaných sil, které by mohly býti postaveny na místo čtvrtých náhradních směn, vedle toho také z hospodářských důvodů v menších podnicích to nebude možno provésti, předpokládáme, že tímto ustanovením zákona vycházíme průmyslu a těm skupinám, které musí nepřetržitě pracovati, vstříc.

Ženy v původním návrhu měly pracovati pouze do 12. hod. v sobotu. Návrh ten byl změněn z toho důvodu, že jednak by byl předpokládal, že všecky ty závody, v nichž jsou ženy zaměstnány, musí v sobotu v poledne přestat pracovati, což by nebylo vždycky dobře možno, na druhé straně pak, že neponechává tu dostatek volnosti určitému rozpjetí pracovní doby.

Z toho důvodu, abychom se vyhnuli četným výjimkám, bylo raději sáhnuto k tomu, aby práce pro ženy v sobotu přestávala ve 2 hod. odpoledne a pouze tam, kde tak jako tak nemůžeme se ženské práce zříci, aby činěny byly výjimky potud, že by práce žen i v sobotu odpoledne byla dovolena, jestliže tím ovšem není úhrnná pracovní doba v týdnu překročena. Tedy to znamená, že o to, oč budou v sobotu odpoledne ženy pracovati déle - mohou to býti obchody nebo hostince a pod. podniky - musí v týdnu pracovati méně. Důležitá ustanovení byla pak o práci přes čas. Tato ustanovení jsou obsažena v §§ 6., 7. a z části 8. Dosavadní zákon stanovil, že práce přes čas může býti dovolena jen nejvýše v 15 týdnech v roce.

Sociálně-politický výbor po vykonaném šetření dospěl k tomu názoru, že tato doba jest poměrně krátká a že jest třeba, aby byla vhodným způsobem prodloužena se zřetelem na to, že také zákonná ustanovení se mění, a i když připouštíme, že bude pracováno o dvě hodiny denně déle, přece jen stále vidíme z toho, že nedosáhne i s prací přes počet pracovní doby dnes tolika hodin, kolik v původním zákoně stálo, nejvýše bude moci pracovati dnes dělník neb úředník 10 hodin denně i při práci přes počet, kdežto dříve normální pracovní doba zákonná byla 11 hodin a dovolená práce přes čas ještě další 2 hodiny, tedy úhrnem 13 hodin.

Ovšem bylo tu nutno přihlížeti zejména k poměrům v jednotlivých kategoriích pracovních. Tak zejména v zemědělství běželo o to, kdo má tuto práci přes čas povolovati. My si nemůžeme, vážení pánové, zastříti, že nemůžeme práci na všechny poměry, abych tak řekl, narážeti jen na jedno brdo, že jest jistý rozdíl mezi prací, která bez zřetele na přírodní poměry a vliv počasí může býti den co den pravidelně vykonávána, a mezi prací, která jest závislá na přírodních poměrech, na dešti, zimě, krátce na počasí. Tu pomýšlíme na to, že zejména tím, že práci přes čas budou povolovati nejbližší úřady, k nimž bez jakéhokoliv zdržování může zemědělec sáhnouti, vycházíme vstříc právě poměrům v zemědělství, neboť práci pres čas činíme závislou na dovolení obecního úřadu.

Já, vážení pánové, jsem si vědom toho, že provádění zákona bude zde činiti určité obtíže, ale předpokládám, a vyslovuji tím i názor celého výboru sociálně-politického, že právě tímto způsobem bude možno respektovati zvláštní poměry, které v zemědělství jsou, zejména také, když i v II. instanci není potřebí dovolávati se pomoci nějakého vzdáleného úřadu, nýbrž nejbližšího politického úřadu 1. stolice. Tedy tím ovšem bude umožněno, aby práce ve sklizni, eventuelně i práce jarní, když toho potřeba bude vyžadovati, byly vykonávány i v delší pracovní době než osmihodinové.

Ovšem vedle této dovolené práce přes čas bylo nutno pamatovati také na určité práce, k nimž není možno vyžadovati si povolení. Takovými pracemi jsou zejména nutné práce přechodní povahy: například stane se něco na stroji a celý závod by musil zůstati státi. Tu není možno běžet do města o dovolení, nýbrž musí býti přirozeně umožněno, aby zde mohl závod neprodleně přikročiti k opravě stroje. V takovém případě počítáno s tím, že je to pouze pro dobu přechodnou.

Jest ovšem nezbytně nutno dovoliti mimořádnou práci přes čas zvláště sice placenou, ale ke které není třeba pro dobu přechodnou žádného povolení.

Dále není třeba povolení k práci přes čas pro práce pomocné, totiž takové, které musí býti vykonávány sice mimo pravidelnou pracovní dobu, ale jsou nezbytnou součástí nebo podmínkou další výroby. Takovými pracemi jsou na příklad v továrnách práce strojníků, topičů, nebo u dopravních podniků přípravné práce k potahům, nebo v zemědělství určité pomocné práce, které musí býti vykonány, aby ostatní práce mohly býti zahájeny, konečně při určitých podnicích tak zv. odevzdávání služby, která se navzájem na sebe váže, stojí v určité souvislosti, a bez toho odevzdání služby by nemohl následující pracovník zahájiti další činnost. To je zejména u pokladen, ve veřejné službě nebo v podobných oborech pracovních. Konečně bylo třeba pamatovati také na to, že bude nutno pracovní dobu v určitých případech v dohodě se zaměstnanci prodloužiti, když zaměstnance je sice třeba na určitém místě v pohotovosti služební, ale jeho pracovní doba ve skutečnosti netrvá déle nežli 6hodin.

O jaké kategorie pracovní tu může jíti? Jsou to na příklad ve službě železniční strážníci trati nebo stanice na vzdálených, opuštěných místech, kde by vyžadovalo velmi značného nákladu, kdyby tam měli býti postaveni 2 nebo dokonce 3 zřízenci, protože třeba dvakrát nebo třikrát denně jest nutno zvednouti závoru přes trať nebo jiná opatření učiniti, tedy opatření nebo služba, která v pravdě za celý den nevyžaduje více, než snad nanejvýše 6 hodin. Ale počítá se i s tím, že ani polovice toho času se nespotřebuje. Tedy v tomto případě doporučuje sociálně-politický výbor v návrhu zákona ustanovení, které umožňuje, aby za určitého schválení ministerstva sociální péče bylo dovoleno v takových podnicích nebo oborech pracovní dobu prodloužiti, když při tom se bude počítati, že i tato pohotovost považuje se za práci přes čas, a když skutečná práce opravdu nebude přesahovati více než nanejvýše 6 hodin v této služební době.

Konečně další paragraf mluví o práci v noci, kde taktéž musilo býti upuštěno od původního návrhu, který zakazoval práci v noci od 8. hod. večerní do 6. hod. ranní, a návrh zákona nyní stanoví zákaz práce od 10. hod. večerní do 5. hod. ranní.

Dovoluje pak tuto práci jenom v závodech nepřetržitě provozovaných a vedle toho v závodech veřejné potřebě sloužících. To jsou zejména tiskárny, hostince, kavárny a tedy takové podniky, v nichž se bez noční práce nelze obejíti. My ovšem vidíme - opět podle šetření z r. 1907- že těchto závodů poměrně je malý počet. Na příklad tehdy pracovalo vůbec z dělnictva několika set tisíc, o kterém se konalo šetření, pouze 14 procent dělníků mužských i ženských v noci a z žen byla to pouze 4 procenta, která k noční práci byla přikazována, zejména v průmyslech potravním, papírenském a textilním. Totéž do jisté míry týkalo se i dělníků mladistvých, kteří byli zaměstnáni hlavně v průmyslu potravním, kamenickém, kovovém a papírnickém.

Tedy tím také do jisté míry je vyjádřena potřeba této výminečné noční práce, a když uvážíme, že určitý odstavec zákona stanoví, že k této noční práci mohou býti připuštěny jenom ženy přes 18 let staré, a to pouze tehdy, běží-li o výkony poměrně málo namáhavé, nepravidelně vykonávané, tedy seznáme, že tu nehrozí žádné zvláštní nebezpečí a že vedle toho proti dosavadnímu ustanovení zákona jest i toto ustanovení ještě stále velikým pokrokem.

Další paragraf 10. mluví o ochraně mladých dělníků od 16-18 let, respektive o zákazu práce dětí do 14 let, tedy o zaměstnání výdělečném, o zaměstnání námezdném. Je to ustanovení dosavadního zákona. Od původního návrhu na ochranu takových dětí do 15 roků bylo prozatím upuštěno, poněvadž tvoří to předmět zvláštní ochrany mladistvých dělníků a nám běží v tomto zákoně pouze o to, aby upravena byla pracovní doba.

Nyní přicházíme, velectění pánové, k paragrafu, který znamená naprostou novotu v našem zákonodárství, dotýká se totiž osob v domácnostech zaměstnaných. Dosavadní zákonodárství je vůbec vylučovalo jak ze živnostenského řádu, tak z jakéhokoliv jiného ustanovení a ponechávalo pro ně pouze tak zv. čelední řád.

Ani sociálně-politický výbor, když se touto otázkou obíral, nemohl dobře přistoupiti k tomu, aby prohlásil, že 8hodinová doba pracovní má se vztahovati i na tuto kategorii pracovníků.

Jsme si plně vědomi toho, že tato kategorie je ze všech pracovníků námezdných na tom poměrně nejhůře (Tak jest!), poněvadž pohřešuje dosud jakékoli význačné ochrany, nemá, bohužel, ani radného nemocenského pojištění ani úrazového.

Ale přes to není dobře možno - nehledě k tomu, že tyto otázky musejí býti zvláště řešeny - sáhnouti beze všeho k tomu, aby pro tuto kategorii pracovníků 8hodinová doba také platila. Není to možno z technických, řekl bych, důvodů, tedy z důvodů, které vyplývají z povahy té práce vlastní.

Navrhujeme tudíž, aby bylo zajištěno alespoň minimum ochrany těmto pracovníkům. Namnoze tu běží vlastně o ženy, služebné v soukromých domácnostech, o služky i čeleď v domácnosti hospodářově na venku nebo v městech v rodinách sloužící. Dosavadní poměry jsou ovšem toho druhu, že nezbytně této ochrany vyžadují. Namnoze totiž služebná byla povinna pracovati nejen celý den, nýbrž, poněvadž nepožívá žádné ochrany a není tu také žádné kontroly, často i dlouho do noci a často také brzy zrána. Její odpočinek mnohdy trvá pouze několik hodin, které odespí často v komůrce nebo ložnici, která toho jména nejméně zasluhuje. To jest však ovšem jiná kapitola.

Předpokládáme proto, že vycházíme této potřebě jistě vstříc, jestliže v zákoně navrhujeme, aby pro zajištění této minimální ochrany byl těmto pracovníkům zajištěn alespoň odpočinek 12 hodin ve 24 hodinách.

Je to o plnou polovinu hodin více, nežli stanovíme pro všechny ostatní kategorie pracovní. My víme, že v tomto směru slušní zaměstnavatelé jistě tohoto ustanovení nezneužijí a že na těch dosavadních poměrech dovedeme snad zameziti aspoň tomu nejhrubšímu vykořisťování pracovní síly. Je pochopitelno proto, že tím nestanovíme, že těch zbývajících 12 hodin musí znamenati nepřetržitou práci. To jest dáno a diktováno ostatně praktickými poměry. Ale přece jenom tedy žádáme, aby nepřetržitý tento klid byl poskytnut alespoň po 8 hodin, t. j. alespoň v době od 10. hod. večerní do 6. hod. ranní, případně, pokud běží o těžkou práci, od 9. hodiny večerní do 5. hod. ranní. Tedy v tyto hodiny nesmí býti připuštěna žádná práce, vyjma snad ovšem nahodilé, nepředvídané výjimky, které mohou spočívati v nemoci v rodině nebo v nějakých naléhavých, neodkladných pracích. Při tom ovšem vylučujeme zejména těžké práce, které namnoze také i v době noční byly vykonávány.

Třeba uvésti, že v tuto ochranu spadají všechny tyto kategorie služebné, deputátníci na venkově, kteří žijí v domácnosti hospodářově nebo i mimo ni, ale jsou za to odměňováni naturaliemi, jsou také na delší dobu najímáni než na měsíc, jsou krátce v takovém námezdním poměru a při takových pracovních výkonech, které nedovolují pravidelného vykonávání práce, totiž práce v normální době.

Vedle toho sem spadají ty kategorie pracovní, které jsou určeny k střežení domů, podniku, nebo k hlídce zvířat, krátce k takovým pracím, které se také normální pracovní dobou vyjádřiti nedají a při nichž namnoze neběží o nic jiného, než o určitý dozor, který se skládá celkem z nepatrných výkonů pracovních.

Soudím, že tímto rozlišováním těchto kategorií pracovních vycházíme vstříc nejen té potřebě, jaká praktickými poměry je diktována, nýbrž zároveň že tímto ustanovením vycházíme vstříc dlouholetému požadavku této dost četné kategorie pracovní, která dosud z jakékoli ochrany zákona byla vyloučena. (Výborně!)

Zbývají pak ještě ustanovení trestná, při čemž výbor sociálně-politický vychází z té zásady, že mají být pro obě strany stejně platná a že zejména musí býti pečováno o to, aby ustanovení zákona nezůstalo snad na papíře.

Další ustanovení stanoví také ochranu mzdy potud, pokud by snad zkrácením dosavadní pracovní doby mohlo vzniknouti nebezpečí, že bude také snížena mzda. Sociálně-politický výbor vychází totiž z toho názoru, že dosavadní mzda, počítaná za odpracované hodiny, musí býti přepočítána na dále za ty hodiny, které podle zákona budou stanoveny.

Zákon má nabýti účinku v nejbližší době. V textu zákona naleznete, velectění, ustanovení, podle něhož má vstoupiti v účinek dne 1. ledna 1919. (Výborně!) Po shodě v sociálně-politickém výboru, která následovala na upozornění, že z praktických důvodů není možno, aby v tak krátké době byl zákon proveden, doporučuji opravný návrh sociálně-politického výboru, aby zákon vstoupil v účinek 15. dne po svém vyhlášení.

Prosím, abyste vzali tuto změnu laskavě na vědomí.

Vedle toho mohou býti však ještě kategorie pracovní, skupiny určité, ve kterých nebude dobře možno ani při nejlepší vůli provésti v této poměrně krátké době ustanovení tohoto zákona.

Nebude někde strojů, nebude někde dostatku zapracovaných sil - ukázáno bylo zejména na určité práce v cukrovarech, které jsou dnes velmi důležitým objektem našeho hospodářství - a tu sociálně-politický výbor došel k tomu názoru, aby doporučil, že v takových případech, po náležitém vyšetření poměru, po výslechu zaměstnavatelův i zaměstnanců je možno prohlásiti odklad zákona pro tyto pracovní skupiny. Při tom ovšem vycházíme z názoru, že tento odklad nemůže jistě trvati léta, že nebude jistě trvati také ani měsíce, nýbrž poměrně krátkou, nevyhnutelnou dobu, která jest odůvodněna technickými nebo všeobecně hospodářskými poměry na pracovním trhu.

Dosavadní zákony, které tímto zákonem se ruší, není třeba v zákoně uváděti, poněvadž vyplývají z toho poznání, že, pokud dosavadní zákony neodporují těmto ustanovením, platí nadále.

Ostatně bude jenom poměrně velmi málo zákonů se zřetelem k tomu, že obmezujeme se pouze na úpravu pracovní doby.

Vážení pánové, tím uvedl jsem podstatné zásady, které v zákoně sociálně politický výbor při své práci měl na mysli.

Soudím, že tímto zákonem splníme jistě určitý příkaz doby. Nejsem toho názoru, že by se dělo tak jenom pod heslem určité agitace, nebo že by tento návrh zákona měl býti jenom agitačním heslem. Naopak, musíme si býti všichni vědomi toho, že přijetím tohoto zákona stavíme náš hospodářský život před určité poměry, kterým se bude musiti nezbytně přispůsobiti, a že každé toto přizpůsobení bude míti jisté potíže v zápětí. (Hlas: Přechodní!) Jistě však to budou přechodní obtíže, jako každý počátek, kterým počínáme něco nového.