Čtvrtek 19. prosince 1918

Faktem jest, že Národní shromáždění tímto zákonem dá zaměstnancům velké právo do rukou. Soudíme, že v tom okamžiku, kdy tohoto práva dosáhneme, budeme si také všichni plně toho vědomi, že s tímto právem spojeny jsou i určité povinnosti, že tato povinnost netýká se jenom zaměstnavatelů, nýbrž také zaměstnancův a že tak, jako nemůžeme připustiti, aby zaměstnavatelé tohoto zákona nedodržovali, na druhé straně také není dobře možno trpěti, by zákona bylo zneužíváno. Jen ve vzájemném plnění povinností, které tu na sebe přejímáme v tomto okamžiku a jež budou plně chápány ve všech třídách našeho národa, stane se osmihodinná pracovní doba důležitým a prospěšným základem hospodářské síly celého našeho státu a celé naší budoucnosti. (Výborně!) Stojíme šťastni v okamžiku, kdy svobodný národ splňuje první tento požadavek sociálního práva a sociálního významu, počátek spravedlivého rozvržení práce a společenských úkonů.

O úpravě doby pracovní psali a uvažovali již dlouho před námi - na století můžeme počítati tuto dobu - velicí filosofové a nesčetné jsou jejich výroky o účelném rozdělení lidské práce. Již filosof Tomáš Morus ve své "Utopii" v roce 1516 uvažuje o tom a dokonce dokazuje, že šestihodinová práce úplně stačí k ukojení potřeb a příjemností života. Mohl-li tehda tento filosof napsati podobnou větu při tehdejších poměrech, kdy celá tendence směřovala ku prodloužení doby pracovní, tedy tím spíše můžeme tohoto výroku užíti dnes, kdy vývoj technický i vývoj hospodářský směřuje k účelnému rozdělení pracovní doby, k účelnému využití pracovních sil, které na půdě hospodářské se uplatňují. Mohu také poukázati k tomu, že mezi těmi, kdož v dějinách kdy o otázce pracovní doby hovořili - neboť pracovní doba byla považována vždy za důležitou otázku sociální potřeby - byl také veliký náš Komenský. Ten ve své "Didaktice" napsal:

"Den má 24 hodin; ty pro potřebu života a zdraví na tré rozděle, budeš míti osm hodin k spaní, osm k jídlu, procházkám, rozprávkám, hrám a rekracím jakýmkoli, osmť zůstane ku práci, kterouž bez nesnadnosti a tesknosti konati můžeš, každou hodinu platného něco správě. Počítej pak do tého dne šest dnů (sedmého celého k odpočinutí zanechaje), bude v tém dni ku práci hodin 48; v roce pak budeš jich míti dva tisíce, pět set a sedmdesát šest."

Slavné Národní shromáždění! Tato hluboká slova, která téměř před 300 lety byla vyslovena, vracejí se k nám v tomto okamžiku, kdy zároveň v tomto období docilujeme své státní samostatnosti. Buďme si vědomi, že tím okamžikem, kdy schválíme tento návrh zákona, ocitá se náš národ v popředí států, které 8hodinovou pracovní dobu zavedou neb již zavedly, (Výborně!) Úkol, před kterým tu stojíme, není tedy jistě malého významu, a splníme-li jej, slavné Národní shromáždění, splníme-li velká slova velikána svých dějin, položíme tím také zdravý základ k tomu, aby práce stala se radostí člověka a tím požehnáním celému našemu národu. (Výborně!) Proto doporučuji vřele, aby návrh sociálně-politického výboru byl přijat, a očekávám, že také jednomyslně bude schválen. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda posl. Udržal:

K debatě o referátu, který právě byl přednesen, pro jsou přihlášeni tito pánové: dr. Schieszl, Laube, dr. Rolíček, Johanis, Jílek, Pelikán, Votruba, Merta a dr. Malínský. Proti není přihlášen nikdo.

Presidia došly dva opravné návrhy, žádám o jejich přečtení.

Náměstek sněm. tajemníka dr. Říha (čte):

Návrh člena Národního shromáždění dra J. Schieszla a soudruhův, aby doplněn byl § 7. návrhu zákona o 8-hodinové době pracovní:

V § 7. odst. 3. osnovy budiž připojena tato věta:

"V podnicích železných drah rozhoduje o této úpravě pracovní doby ministr železnic, vyžádav si předem dobré zdání zástupců zaměstnanců."

Návrh člena Jílka a soudruhů k zákonu o 8-hodinné době pracovní. "Jelikož mnohé závody průmyslové dávají zpracovávati různé výrobky mimo své dílny pomocí tak zvaných faktorů neb dělníkům přímo (zvláště při průmyslu obuvnickém, oděvním a tkalcovském), splnomocňuje se ministr pro sociální péči, aby učinil podle potřeby opatření, aby v takových případech dělníci nebyli vykořisťováni dlouhou dobou pracovní."

Místopředseda Udržal: K slovu přichází dr. Schieszl, prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr. Schieszl: Slavné Národní shromáždění!

Máme před sebou osnovu zákona tak důležitou, jaké jsme neměli dosud v tomto Národním shromáždění. Zákonem, o kterém se dnes usneseme, bude splněn starý požadavek dělnických vrstev. My blahopřejeme dělnickým vrstvám k tomuto úspěchu. Pan referent vyzvedl všechny momenty, které mluví pro uskutečnění tohoto zákona. Bylo by velmi lákavé i pro mne abych se pustil s ním v soutěž, abych ukázal na mnohé stránky, snad by se mně podařilo najíti při tom leckterý nový tón a ukázati, že strana středostavovská, strana české inteligence, také kapitalistickou nazývaná, má pro požadavky dělnické plné pochopení, jsouc si vědoma, že jde o velikou část českého národa (Hlas: Co to má za význam?) a že tato část tohoto národa má právo býti spokojena, že má právo dosáhnouti toho podílu na zisku práce, kterým se účastní na národní práci.

Jsem nucen šetřiti časem, nepustím se na toto pole, nýbrž pokusím se promluviti o některých otázkách, o kterých se na druhé straně přirozeně mluviti nebude. Zákonem tímto stavíme se s jistou odvahou v čelo národů evropských. Již proto jest potřebí, abychom své stanovisko k němu precisovali, třeba by bylo docela možné a snad i vhodné, nešířiti debatu o této osnově.

Ale je to ostatně nutno i naší veřejnosti říci. Pracovati 8 hodin denně jest podle mého soudu zejména v nynější době málo. (Výborně!) Ale, velectění, uznávám, že pracovati 8 hodin denně na cizím jest mnoho. (Výborně!) A to nás vede k určitým závěrům, k určitým požadavkům a povinnostem na poli sociálně politickém. Velectění, všecky naše politické strany, nebo aspoň jejich valná většina, mají ve svém programu požadavek znárodniti půdu, rozděliti latifundie a kolonisaci na nich. Není pochyby, učiníme-li to, že dáme mnoha a mnoha desetitisícům a snad i statisícům lidí příležitost, aby pracovali na svém, kdežto dnes musí pracovati na cizím.

Jsem přesvědčen, že tito lidé, kteří pak budou pracovati na svém, nebudou se tázati, mají-li pracovati 8 hodin nebo déle, že budou všichni a rádi pracovati déle, a že tím získá národ a jeho národní bohatství.

Velectění, naším i vaším programem jest, aby velké podniky průmyslové a jiné byly sevšeobecněny. A tu kromě splnění tohoto požadavku jest potřebí, aby se strany pracujících bylo zaujato poněkud jiné stanovisko k této otázce, než dosud.

Velectění, jakmile toho dosáhneme - a my již jsme toho v mnohém směru dosáhli, neboť dnes státní podniky jsou naše a vaše podniky jsou podniky národní - jest potřebí, abychom se na tyto podniky dívali jako na své, abychom si byli vědomi, že musíme pracovati intensivně tak dlouho, kolik je potřeba, abychom přestali pohlížeti na tyto podniky jako na podniky cizího zaměstnavatele. Tím dosáhneme zase toho, co jsme již zdůraznili, dosáhneme toho, že zveličíme, zvýšíme práci a zvýšíme její effekt.

Velectěné Shromáždění, zůstanou ovšem ještě podniky, které z důvodů hospodářských nebudeme moci sevšeobecniti, které budeme musiti ponechati i dále v soukromém podnikání. Ale i tu jest možno pracovati k tomu, abychom my všichni byli přesvědčeni, že i tu pracujeme na svém.

K tomu jest dvojího potřebí, především ovšem splnění jisté podmínky ve prospěch pracujících.

Pracující lid může tento pocit míti jen tenkráte, když výtěžek práce toho podniku nepřipadne jen tomu podnikateli, nepřipadne jedné osobě nebo jednotlivcům, nýbrž když připadne tomu, komu patří, kdo se o to zasloužil.

A to jest ovšem problém velice široký, o kterém zde nemohu mluviti, ale řeknu, když připadne státu.

Po splnění této podmínky, neboť ten stát jest náš, můžeme potom přikročiti ke splnění dalšího požadavku, aby totiž dělnictvo i zde cítilo, že pracuje na svém, třebas jím samým neřízeném podniku.

Velectění, k tomu abychom dospěli, co jsem naznačil, jest možno pracovati již dnes a tu promiňte, že dovolím si vysloviti snažnou prosbu na všechny strany, abychom konečně začali se jinak dívati na naši republiku.

Velectění, jest to velice podivná situace, že republika, která jest v moci všech nás zde zasedajících stran, která jest řízena vládou, do které všecky strany vyslaly své zástupce, že ta republika jest napadána těmi stranami, které mají velice význačný podíl na této vládní moci.

Velectění pánové! Ve vládě zasedají Vaši ministři. Vaši ministři se jistě neomezují a neomezí na osmihodinovou dobu pracovní. Naopak vidím, že vaši ministři pracují od noci do noci, že pracují šestnáct hodin, že pracují tak rádi přes to, že ta republika a vláda nevypadá tak snad, jak oni si to představují, ale pracují tak proto, že mají lásku k věci a jsou přesvědčeni, že celý ten vývoj vyžaduje určitého času, že překotně se řešiti nedá. Následujte, prosím, i v této věci jejich vzorného příkladu. (Výborně!)

Tolik jsem chtěl říci, řekl bych, o morální stránce dnešní předlohy.

A nyní několik slov o hospodářské stránce její. Náš stát, velectění, jest státem vývozním a bude státem vývozním. Bude vyvážeti buď tovary anebo dělníky. To je problém velice těžký, který budeme musiti ne dnes, dnes budeme musiti hlasovati, ale který budeme musiti v dohledné době řešiti.

Velectění! Osmihodinová doba pracovní má mezinárodní význam. To bylo zde již řečeno. My jsme v sociálně-politickém výboru také proto zaujali stanovisko, že by bylo záhodno, poněvadž i se strany dělnické se uznává, že pravděpodobně tato otázka bude řešena mezinárodně, aby se těch několik týdnů, nejvýše měsíců, s řešením této otázky vyčkalo. Nemohli jsme ovšem odporovati, nemusili jsme konec koncův odporovati, neboť není pochyby, že hospodářské účinky této osnovy a tohoto zákona, dokud jsou uzavřeny hranice, se projeviti nemohou. Dnes, nastane-li jisté zdražení, přesune se prostě na konsumentstvo, dnes tím bude trpět i dělník, poněvadž jest v mnohých oborech stejně konsumentem jako podnikatel.

Velectění! Jakmile se však otevrou hranice, nastane situace daleko jiná. (Tak jest!) Dejme tomu, že bude uzákoněna také v ostatních státech mír uzavírajících osmihodinová pracovní doba. Budeme v tom případě my se svou osmihodinovou dobou pracovní těmto státům na roveň postaveni? Velectění, nebudeme. My zpracujeme suroviny, které se k nám musí dovážeti cestou delší, než, řekněme, do Francie, do Anglie, do Německa.

Již to bude výrobu u nás zdražovati, Vedle toho není pochyby, že technická zařízení v těchto státech jsou také dokonalejší, že dovedou po této stránce laciněji vyráběti. Také to je naší nevýhodou. My jsme mohli soutěžiti dosud se světem jenom proto, že my měli lacinější uhlí a lacinější mzdy. (Posl. Zeminová: To je pravda!) Ano, velectění pánové! To není žádný náš zájem (Posl. Zeminová: To jsme dokázali!), to je zájem dělnictva. Řekl jsem, že náš stát buď bude vyvážet tovary, nebo dělníky. Tedy dělníci se musí rozhodnout: buď milují tu zemi, na které vyrostli (Posl. Zeminová: To snad dokázali!), a pak budou musit býti ochotni po případě o něco laciněji pracovati, když budou chtíti na té hroudě zůstati, anebo se rozhodnou a s klidem tu vlast opustí. To jest problém čistě dělnický. (Posl. Zeminová: My jsme ten klid dokázali!)

Zákon vztahuje se jenom na zaměstnance. Ale chtěl bych v této souvislosti říci jednu věc: v sociálně-politickém výboru byla podniknuta velká expertisa, ve které byli slyšeni zaměstnavatelé i zaměstnanci. Z řad zaměstnanců byli slyšeni také obchodní pomocníci, vlastně pomocníci z obchodních kanceláří - komptoirů. Tito zástupci vyslovili požadavek, aby 8hodinová doba pracovní vztahovala se nejenom na dělníky manuelní, nejenom na dělníky sice duševní, ale kteří vykonávají jen jisté manipulační práce, opisovací nebo účetní, nýbrž i na lidi a úředníky vedoucí. Jest, velectění, velmi důležito s tohoto místa proti tomuto požadavku se ozvati. Duševní práce jest práce tvůrčí, která se nedá omezovati hodinami (Výborně!) a která se nedá natahovati hodinami. (Posl. Zeminová: Ale zdraví se nedá také natahovat jako hodiny!) Tito vedoucí úředníci nebudou zpravidla náležeti dělnictvu, takže tu starost koneckonců mohli bychom ponechati jim samým.

Řeklo se, velectění, a jest argumentem pro uzákonění této osnovy, že zkrácení se vyváží intensitou práce. Já o tom nepochybuji. To ovšem předpokládá, že bude splněn apel kol. Tayerle, že si dělnictvo ve všech případech své povinnosti také skutečně uvědomí a že intensivněji bude pracovati. Ale tento argument nepřiléhá přece jenom úplně, neboť někde zvýšení intensity práce není možno.

Jsou podniky, kde stroje pracují svou strojovou intensitou a kde ten dělník, kdyby měl nejlepší vůli, nemá na ten postup vlivu. Není pochyby, že v tomto případě pracovní efekt bude jinačí, že zde nastoupí zdražení výrobku a tedy jeho menší schopnost konkurence světové.

Velectění! Mohlo by se mi snad namítnouti, že my se nemusíme ohlížeti na schopnost naší konkurence, že také v druhých státech bude 8 hod. doba pracovní zavedena.

Ale jest přece veliký rozdíl v našem postavení a v postavení řekněme západních států. Délka práce musí se říditi potřebou. Jako každý z nás, který není dělník, ve svém povolání a každý z nás ve své čestné funkci musí pracovati tak dlouho, aby uloženou práci v té době, kterou pokládá za přiměřenou, vykonal, tak musí pracovati také národ. U národa, který jest hospodářsky bez konkurence, jako třeba Anglie, Amerika, tam již je možno práci učiniti závislou na době. Tito národové nemusí se konkurence obávati. Oni mají takový náskok přede všemi ostatními národy, že ty eventuelní újmy, které plynou z normování práce, mohou tím svým náskokem vyrovnati a mohou se v té konkurenci udržeti.

Národ malý, národ teprve rostoucí, národ hospodářsky ne tak silný, ten si musí tento náskok druhých národů větších vyrovnati jen prací. Není jiného prostředku! (Výborně! Hlučný souhlas.)

A teď, velectění pánové, dovolte mně ještě, abych promluvil několik slov o methodě práce, užité při projednávání tohoto zákona.

Velectění pánové, jsem toho názoru, že tato předloha neměla býti vůbec tomuto Národnímu shromáždění podána (Hlasy: Tak, tak! Slyšte! Všechno ostatní, jen to ne!), a to proto, poněvadž nespadá do kompetence tohoto Národního shromáždění. (Posl. Zeminová: Národ bude jednati sám!) To by jistě padalo do kompetence definitivního zákonodárného sboru. (Obrácen k socialistům:) Ale ve vašem vlastním zájmu toho nebylo potřebí, neboť ta 8hodinová doba pracovní ve skutečnosti již dnes bez toho zákona jest provedena. Nic se nezmění. Vy máte moc, si ji provésti a proto nebylo toho třeba. To jest faktum! My zde ex post schvalujeme něco, co je ve skutečnosti již provedeno. (Hlasy: Proč se nám to tedy podává s takovou nechutí?!) Velectění pánové! Srovná-li se předloha, kterou dnes máme v rukou, s předlohou, která původně byla podána, vidíte veliký rozdíl obou předloh, při tom však ovšem nevidíte těch předloh, stupínků, které byly ještě mezi tím a kterými musilo jednání projíti.

Mám dojem, že by předlohy, které se zde podávají, měly býti propracovanější. (Výborně!) Kdybychom dbali tohoto požadavku (Hlas: 70 let se mluvilo o 8-hodinné době pracovní! Hluk), ušetřili bychom si velmi mnoho hořkostí (Hlas: A blamáží!), a šetřili bychom více důstojnosti tohoto Národního shromáždění. (Hlas: A úctu! Jiný hlas: Musí se agitovat! Jiný hlas: O 8hodinové době pracovní psal již Masaryk, přečtěte si jeho knížku! Jiný hlas: Nyní chtějí dělníci již pracovní dobu 7hodinnou! Jiný hlas: U nás žádali 6hodinnou dobu pracovní, a my jsme jim řekli, aby se obrátili na státoprávní demokracii! Hluk a různé výkřiky!)

Místopředseda Udržal (zvoní). Prosím, aby pan řečník nebyl rušen!

Posl. dr. Schieszl: Velectění pánové! Já jsem se nejmenším slovem nevyslovil proti 8hodinové době pracovní! (Posl. Zeminová: Celý duch té řeči proti tomu čelí! Hluk. Hlasy: Nechte mluviti řečníka! My vás také nevyrušujeme!)

Velectění pánové, já jsem výslovně řekl na začátku, že prohlašuji práci 8hodinnou na cizím za moc práce a řekl jsem to z plného přesvědčení. Ale já jsem ovšem také řekl, že musíme pracovat tak dlouho, kolik potřebujeme, abychom mohli býti živi. (Výborně! Hlučný potlesk u skupiny poslanců agrárních. Posl. Zeminová: Někteří nedělají nic a jsou také živi! My máme právo na život. Kdo nic nedělá, nemá právo na život. Hlasy ze skupiny poslanců agrárních: Vždyť vám ho nikdo nebere! Nedělejte nic! Velký hluk.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP