Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vedle toho je splnomocněn ministr pro sociální péči, aby dosavadní organisaci podpory nezaměstnaných, která se zejména v textilním průmyslu provádí tím způsobem, že závody vyplácejí část mzdy dělníkům nezaměstnaným, ale nepropuštěným, ponechal ještě v působnosti.

Chci ovšem konstatovati, že zákon tento udílí provisorní splnomocnění, aby podpory vyživovací, které byly generálně zastaveny dnem 15. listopadu 1918, byly prodlouženy do 22. prosince 1918, nežli zákon o podpoře nezaměstnaných vejde ve skutečnou platnost, aby tu tedy v podpoře lidí potřebných nenastalo vacuum, nenastala prázdnota, která by působila velmi neblaze pro klidný vývoj našich veřejných poměrů.

Konečně mám ještě za povinnost, k návrhu zákona činiti ještě návrh dodatečný, že ministr financí má právo, uložiti v případě potřeby obecním úřadům, aby v zastoupení finanční správy konaly výplaty podpor. Ukazuje se, že nároky na podpory v nezaměstnanosti budou velmi četné, že tedy počet těch, kteří chtějí pracovati a nemohou najíti práci, bude tak ohromný, že jest vyloučeno, aby berní úřady při dnešní své velmi značné agendě byly s to, ještě zastati agendu, která vznikne ze zákona o podpoře nezaměstnaných.

Vedle toho chci konstatovati, že v zákoně ocitly se ještě některé malé chyby, a sice v § 1. má býti nový odstavec, který začíná slovy: "z podpory...", v odstavci 5. má býti mezi slovy: "zákona potvrzení zaměstnavatele" slovo a; v odstavci III., IV. § 5. má býti dlouhé "á" ve slově "dokázati", v § 8. má býti místo "nebo" písmena "a" a v § 8. odst. II. má býti: "je-li v tomto případě nucen míti i", tedy oddělenou domácnost, tudíž slovíčko "i".

Konečně v § 14. odst. II. má býti dlouhé "á". To jsou více méně stylistické vady, které jest potřeba, aby byly opraveny. Chci jen konstatovati, že tedy opatření, které navrhujeme, jest více méně - jak již z platnosti zákona jest zjevno - opatřením nouzovým, že tu k vypracování náležitého zákona o podpoře nezaměstnaných anebo pojištění nezaměstnaných nestává žádného věcného podkladu a materiálu, na základě kterého by to mohlo býti zpracováno. Tedy musilo býti přikročeno k opatření nouzovému a opatření dočasnému, proto že tu není žádného statistického a jiného materiálu.

Konečně nutnost, aby zákon počal působiti bezprostředně a aby s úspěchem zasáhl do hrozných hospodářských poměrů, v jakých ocitla se veliká část nezaměstnaného dělnictva, aby tedy zákon počal působiti hned a bezprostředně, vyvolal tu nutné zákonné opatření včasné. Nemohlo tedy - a plyne to již také z prozatímnosti Národního Shromáždění - se přistoupiti na to, aby tak dalekosáhlá opatření, jako jest uzákonění pojištění proti nezaměstnanosti, nebyla ihned prováděna a podnikána, poněvadž z důvodů na snadě jsoucích jest nutno, aby opatření proti nezaměstnanosti začalo působiti hned a podchytilo existenčně ohrožené armády pracovníků, kteří chtějí pracovati a nemohou nalézti práci, ale přes to je nutno, aby měli tu prostředky k vydržení do těch dob, nežli přechod z války do mírového hospodářství umožní, aby nalezli zaměstnání a existenci.

Sociálněpolitickému výboru není známo, a nemohlo ani býti přibližně řečeno, do jaké míry toto opatření zatíží finance státu. Je to tedy opatření v širokém slova smyslu, jen provisorní, dočasné, a prosím, aby Národní Shromáždění tento návrh vzalo za svůj a jej schválilo. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K debatě je přihlášen p. kolega dr. Engliš. Uděluji mu slovo.

Poslanec dr. Engliš: Slavné Národní Shromáždění!

Mimořádnost zákona, který projednáváme, nutí nás, abychom přesně formulovali okruh osob, jež mají dobrodiní, ze zákona plynoucího, býti účastni.

Zákon ve svém jádru jest vlastně komunistický, neboť prakticky uskutečňuje právo na existenci. Jest památno, že v tomto Národním Shromáždění první sociální zákon, který se přijímá, uskutečňuje právo na existenci, neboť každý, kdo v tomto státě, nemaje obživy, do 15. února jest odkázán na práci a práci nalézti nemůže, má nárok na obživu státem.

To jest pochopitelné, poněvadž válka jest nejpotencovanějším politickým komunismem. Stát s jednotlivci nakládá jen jako s prostředkem.

Za této situace nemůže býti jednotlivec činěn odpovědným za svůj osud. V nouzi se stát utíká ke komunismu, jak jsme viděli na spotřebních lístcích a na organisaci výrobní, a proto ten zákon má charakter komunistický. Avšak komunismus znamená, vzíti potřebu jako klíč pro rozdělování břemen a plodů práce. Jen proto, že určití lidé potřebují, dostávají důchod, který se jiným béře. Avšak potřeba jest klíčem i pro rozdělování práce. Proto postrádám v tomto zákoně, že stát místo, aby dával jen podpory nezaměstnaným, nepostaral se o práce z nouze ve velkém stylu a počítá se soukromým podnikatelstvem. Očekával jsem, že se postará také o to, aby podniky nepropouštěly nad nutnou potřebu dělníků a tak nestěžovaly situaci z politického nepřátelství.

Netážeme se, co bude zákon státi. Býti to musí, my bychom neudrželi právního řádu, kdybychom zákona toho neprovedli. Ale jest také třeba, aby okruh osob byl přesně vymezen. Běží nám specielně o osoby, které jako příslušníci berou příplatky, a to proto, aby dobrodiní zákona nebylo zneužíváno.

Zákon pamatuje, že i družka i její děti jsou téže výhody účastni jako manželka, a proto jde o to, aby nemohly býti na rychlo zakládány podobné poměry jen proto, aby se ty příplatky cizím lidem dostávaly.

Dále jest třeba vyjasniti jistý právnický spor, zda družka či manželka, či obě jsou účastny.

Základním principem jest především, že těchto příplatků má býti účasten každý příslušník, který žije ve společné domácnosti, za druhé onen příslušník, který svou výživou jest odkázán na podporovaného. To jsou dvě rozhodná kriteria. Sem náleží trojí druh osob; to jsou manželky nebo družky, jedna nebo druhá, které sdílejí domácnost, a to bez zřetele na pracovní způsobilost, poněvadž se předpokládá, že žena jest potřebna k vedení domácnosti a není povinna zvláště vydělávati. (Výborně!)

Dále jsou to děti, vlastní buď nevlastní, u nichž se předpokládá pracovní způsobilost po dokonaném 18. roku. Do té doby mají býti účastny příplatků, Z jiných osob sem bereme pouze příbuzné, pokud žijí ve společné domácnosti a pokud jsou ku práci nezpůsobilí. Námitka, že by snad žena, která jest zapuzena anebo rozvedena, anebo nežije ve společné domácnosti s mužem, byla neúčastna a družka byla účastna, vyvrácena tím, že ona jest samostatna a může se přihlásiti jako nezaměstnaná k přímé podpoře.

Z toho důvodu dovoluji si učiniti tento návrh na změnu textu § 4. odst. 1.:

Vedle osobní podpory v nezaměstnání obdrží podporovaný příplatek jedné koruny denně pro osoby, žijící s ním ve společné domácnosti a výživou na něj odkázané, a to:

1. pro manželku nebo družku;

2. pro děti vlastní i nevlastní do dokonaného osmnáctého roku;

3. pro příbuzné ku práci neschopné.

Přihlížeti jest pouze k oněm členům domácnosti, kteří už žili s podporovaným ve společné domácnosti před vyhlášením tohoto zákona." (Výborně!)

Předseda: K slovu se přihlásil ministr sociální péče p. dr. Winter. Uděluji mu slovo.

Ministr sociální péče dr. Winter: Slavné Národní shromáždění!

V odpovědi, kterou jsem v 5. schůzi tohoto slavného sboru podával na dotaz pana posl. Jiráska a soudr., sdělil jsem, že vláda jest sobě vědoma toho, že nezaměstnanost jest nejaktuálnější problém našich dnů. Sdělil jsem dále, že vláda nepovažuje hospodářské poměry naše za tak uspořádané, aby se mohla zaručiti, že všem lidem, kteří budou propuštěni po ukončení války z továren a z armády, bude moci opatřiti práci a že proto pokládá za nutné, aby vhodným opatřením, které by rychle mohlo nabýti účinnosti, mírnila alespoň následky nezaměstnanosti.

Pan zpravodaj již upozornil na to, že nezaměstnanost prýštiti se bude v nynější době ze dvou velikých zdrojů: jednak z rozpuštění armády a z toho, že náš průmysl nebude moci z válečného hospodářství se dosti rychle přizpůsobiti novým poměrům a převésti se do hospodářství mírového.

Mohou se vyskytnouti sice ještě jiné menší praménky nezaměstnanosti, ale také těm podle zmocnění, které jest dáno ministerstvu sociální péče v § 13., může býti čeleno. Jinak těm dvěma hlavním zdrojům nezaměstnanosti čelí hned § 1. zákona, podle kterého dostane se podpory jednak osobám demobilisovaným, - a to bude pravděpodobně hlavní kádr nezaměstnaných - jednak těm, kteří pro nemožnost, přeměniti válečné hospodářství ihned do hospodářství mírového, budou z továren snad propuštěni.

Pokud jde, slavné shromáždění, o výši podpory, vycházela vláda a také výbor sociálně-politický z úvahy, že jest nutno, aby zákon byl proveden co možno nejrychleji, aby nebyly občanské demobilisační výbory, které budou vyměřovat podpory, nuceny prováděti příliš rozsáhlé výpočty.

Proto bylo sáhnuto k dvěma momentům, které jsou na první pohled každému jasné; u osob demobilisovaných k pevné cifře, u osob, které vypadávají, řekl bych, z námezdního poměru, k cifře nemocenské podpory, zvýšené o 1 K - o pevnou sazbu - za snadno zjistitelný počet příslušníků rodiny.

Byla sice učiněna námitka také ve výboru sociálně-politickém i ve veřejnosti, že podpora ve výši nemocenské jest poněkud malá, ale vláda soudí, že není možno, aby nezaměstnaný dělník dostával větší podporu, než dělník zaměstnaný, když upadne v nemoc.

Nezaměstnanost není vlastně nic jiného, než jiný způsob nemožnosti pracovní, právě tak, jako nemoc jest způsob nemožnosti pracovní. A když nemocný dělník, který potřebuje ještě pravděpodobně zvýšení příjmů, aby se zase stal úplně schopným ku práci, dostává pouze 60 proc. z průměrné mzdy své příslušné mzdové třídy, tedy jak vláda, tak sociálně-politický výbor pokládaly za nemožné, aby v nezaměstnanosti byla poskytována podpora větší, zejména vzhledem k tomu, že tak jako tak pro příslušníky rodiny jest vyměřen příplatek jedné koruny, kterého se při nemocenském pojištění příslušníkům rodiny nedostává.

Pokud jde o organisaci, tu slavné Národní shromáždění může se přesvědčiti, že šlo vládě a sociálně politickému výboru o to, aby opatřována byla práce: to je primum zákona. Na sprostředkovatelnách práce vlastně spočívá celý podklad a teprve když činnost sprostředkovatelen práce nebude míti výsledku, teprve v tom případě může nastoupiti činnost druhá, totiž činnost podpůrná.

Pan zpravodaj již upozornil, že jde o zákon, který musí býti rychle proveden, jehož účinnost musí býti v době co možná nejbližší zahájena. Proto výbor navrhuje v souhlase s vládou, aby zákon nabyl účinnosti již 15. t. m. a proto ovšem musím jménem vlády prosit, aby slavné Národní shromáždění zákon tak, jak jest, s těmi dvěma změnami, z nichž jednu navrhl pan zpravodaj k žádosti ministerstva financí a druhou p. prof. Engliš po shodě se všemi členy sociálně politického výboru, přijalo.

Jsem si toho vědom a všichni, kteří jsme na tom pracovali, že zákon, který je vypracován za týden, při bližším podrobném rozboru bude vykazovati celou řadu vad. Pravděpodobně nedokážeme ani v příští době, kdy budeme míti dosti času a pracovníkův, abychom připravili zákony úplně dokonalé. Jsme si vědomi nedokonalosti zákonů, které jsou spojeny s prací chvatnou. Nemáme možnosti, nemáme času a pracovních sil, abychom na tom, co bylo soc. politickým výborem vypracováno, ještě pilovali. Protože jde o zákon, který má pozbýti platnosti 15. únorem, prosím, aby byl i s těmi nedokonalostmi, tak, jak jest, schválen.

Při tom bych si dovolil všeobecnou poznámku, ze které bych chtěl vyvoditi praktický důsledek. Nezaměstnanost, slavné Národní shromáždění, jest všeobecně uznávána za sociální nebezpečí, jenže z valné části se soudí, že spočívá v mravních defektech nezaměstnaných lidí. Dnes, myslím, je patrno, že tento úsudek byl v ohromné části případů i za normálních dob nesprávný a za dnešních dob ve všech. Dnes je vidět, že nezaměstnanost jest poruchou společenského řádu, poruchou společenskou a že, kdyby dělnictvo bylo nadáno nejlepšími mravními kvalitami, této nezaměstnanosti nezabrání, poněvadž nemůže zabrániti rozkladu a demobilisaci milionové armády, a nemůže ihned samo z vlastních sil převésti hospodářství válečné do hospodářství mírového. Je patrno, že nezaměstnanost, proti které chápeme se mimořádných opatření, byla způsobena společenským zlem, byla způsobena válkou. My pak, ačkoliv jsme války nezpůsobili a nemůžeme přejímati zodpovědnosti za její následky, přece cítíme všichni povinnost, toto společenské zlo společenskými prostředky, prostředky státními hojiti. Řekl jsem již v oné odpovědi na dotaz a také dnes se o tom zmínil pan prof. Engliš: nemáme přehledu o tom, jak velký bude počet nezaměstnaných, nemáme naprosto možnosti, abychom Vám udali, co provádění tohoto zákona bude státi. Abychom mohli slavné Národní shromáždění a veřejnost celou jakž takž informovati o nákladech a rozsahu působnosti tohoto zákona, bylo nařízeno berním úřadům a demobilisačním výborům, aby každých 14 dní podávaly zprávu ministerstvu o tom, kolik lidí hlásilo se o práci, kolika lidem byla práce zprostředkována, kolik jich muselo býti podporováno a jaké výše dosáhly tyto podpory.

Jisto je, že státní poklad bude tímto opatřením značně zatížen a ač neznáme výše, tolik si musíme býti vědomi, že toto zatížení pokladny státní bude dosti značné.

A tu pokládám za svoji povinnost, obrátiti se na podnikatele s apelem, aby břímě, které stát na sebe přejímá, aspoň z části hleděli zmírniti, aspoň potud, aby nezaměstnanosti nezvětšovali propouštěním dělnictva ze zaměstnání. (Výborně!)

Velectění pánové! Mluvil jsem již s různými podnikateli o této věci a upozornil je, že podniky, které po dobu války pracovaly, jistě přišly na svůj účet (Tak jest!), jistě neprodělávaly, a že tedy je možno na nich vyžadovat, aby přispěly k břemenu, které stát na sebe přejímá, a slyšel jsem jako odpověď, že ty výdělky nemají tak velké ceny (Slyšte!), poněvadž peníze, které podnikatelé obdrželi, jsou beztoho méněcenné, že pozbyly ceny.

I když je to pravda, tedy je nutno upozorniti podnikatele na to, že také oni budou platiti mzdy svým dělníkům, které v podnicích svých zaměstnávají, zase v této méněcenné valutě, že se jim tedy nestane žádná křivda, když dostali bezcenné peníze a budou těmito bezcennými penězi platiti mzdy dále. (Tak jest!)

Mám ostatně za to, že to, co na podnikatelích s tohoto místa vyžaduji, není ani tak příliš velikou obětí, jak by se na první pohled zdálo. Neboť soudím, že stát, který na sebe prozatím béře odpovědnost za následky nezaměstnanosti a který přejímá zatím finanční břímě značného rozsahu, nebude moci, jakmile budeme přecházeti do poněkud uspořádaných poměrů, toto břímě ve formě všeobecných daní svaliti na široké vrstvy, nýbrž že bude se museti obírati otázkou, zdali právě úhradu těchto válečných nákladů, které přechodně chce platiti, nemá vyžadovati od těch, kteří zase působením válečným nabyli větších zisků nežli normálních. (Výborně! Potlesk.)

Když tedy podnikatelé budou ponechávati dělnictvo ve svých podnicích nadále, i kdyby přechodně snad prodělávali, prodělávají vlastně z valné části na vrub státu, na vrub toho, co stát na nich s velkou pravděpodobností v nejbližší budoucnosti bude vyžadovati. Budou-li těmito ztrátami, které utrpí dalším vyplácením mezd dělníkům, jejich zisky v nejbližší budoucnosti menší, jest docela pochopitelno, že stát na nich nebude moci vyžadovati tolik, jako když zůstanou zisky neztenčeny tím, když všecky povinnosti se sebe svalí a prostě dělníky vyhodí na ulici.