Předseda:
Dalším řečníkem jest pan kol.
Prokůpek. Uděluji mu slovo.
Posl. Prokůpek: Národní
shromáždění!
Prožíváme pátý
týden revoluční republiky a můžeme
s dosavadním vývojem věcí opravdu
plně býti spokojeni. Čemu vděčíme
tento úspěch?
Ten úspěch vděčíme
jedině tomu, že pod pudem zodpovědnosti sehnali
jsme se na tribunu práce, abychom v plné loyalitě,
upřímnosti a vážnosti podjali se ohromného
úkolu, na troskách zdemoralisovaného Rakouska
budovat lepší budovu, lepší budoucnost
naší lidové republiky.
Pánové, bezpříkladný
příklad dáváme kulturním národům,
co dovede harmonie práce, krajní loyalita a vzájemná
solidarita. Rušivě zasahuje v tento dojem, velectění
pánové, poslední debata ohledně hospodářské
otázky. V tom ohledu, velectění pánové,
nejsme na pravé cestě, (Hlas: Trochu upřímnosti
nevadí!) jsem pro hodně upřímnosti,
abychom si vzájemně řekli. Nezazlívám,
pánové - jsem příliš upřímným
- že mnohdy kritika vytryskla následkem nemožnosti,
abychom ovládali na všech stranách poměry
naše do všech nuancí.
Velectění pánové,
to jest předmět prvního oddílu mých
vývodů: abych dal materiál a informaci. Snažil
jsem se, pokud možno objektivně podati to těm
kruhům, které na zemědělskou výrobu
hledí příliš jednostranně, příliš
paušálně, příliš snad dle
starých zvyků a tradic.
Vážené shromáždění,
české zemědělství vešlo
ve válku v Rakousku, kde režim nám byl naprosto
vzat z ruky. České zemědělství
bylo podlomeno tím, že všechny prostředky
a pomůcky byly naprosto tomuto iniciativnímu českému
zemědělství vzaty. Přirozeným
zákonem přírodním dostavilo se, že
úroda klesala, třeba nám to nevěřili
nejen státníci vídeňští,
- na těch nám nezáleželo - ale naši
soudruzi. Tito vykládali si tyto zjevy docela nesprávně
a docela jiným způsobem. Velectění
pánové, podotýkám, že výroba
tak intensivní, jaká byla v Čechách,
nesnese, aby scházely produkční prostředky,
jako jsou: hnojiva, krmiva, pracovní síly, zaměstnavatel
sám v popředí podniku, a následkem
toho derouta naší práce pozvolně se
dostavila progresivním způsobem, až nás
to, předáky a informované lidi, ve skutečnosti
překvapovalo. Velectění pánové,
musíme si také uvědomiti, že nesmí
se tento zjev bráti jako věc, kterou zavinil český
zemědělec nebo zemědělství.
Vždyť vezmete na vědomí, že úpěli
jsme celá dlouhá leta pod jednostranným rekvisičním,
devastačním systémem vídeňským.
Ta věc byla tak akutně namířena proti
nám Čechům, že jsme se snažili
získati jasno, zda-li to všecko, co od nás
se žádá, žádá se také
od druhých zemí. Materiál byl nám
odmítán proto, že nesnesl světla. Ta
jednostranná taktika vyrabovala nás ve všech
složkách výroby a musíme se diviti pružnosti
a konservatismu práce v Čechách, že
přes tyto překážky jsme mohli skýtnouti
to, co jsme skýtali dosud.
Velectění pánové,
my jsme přišli vývinem poměrů
do té situace, že při rekvisicích -
bylo to právě v českých krajinách
- postupovalo se takovým způsobem devastačním
a mnohdy - budiž žalováno našimi orgány,
kteří snažili se tomu státnímu
režimu sloužiti ještě více, než
bylo žádáno.
V podnicích zemědělských
prožili jsme do roka až 11 rekvisic nejen v podniku
zemědělském, - to bychom snesli - ale šlo
se i do domácnosti takovým rabulistickým
způsobem, že nemocní byli shazováni
s lůžka, podlahy vyrvány. A tyto návštěvy
byly od jara do podzima bez ustání pro obilí,
dobytek, pro mlácení, pro krmivo, pro tuky a mléko.
Nedivte se, vlastně divte se, té resistenci lidu,
že to všechno snesl, poněvadž vy jste byli
pod knutou jednostrannou, ale v domácnosti jste byli
svobodni, kdežto my musili jsme domácnost odhalovati
do posledních nuancí každému, ať
přišel kdokoliv, ať byl oprávněn,
ať měl legitimaci nebo ne. (Hlas: To bylo u těch,
kteří neodváděli předepsanou
kvotu!) Není pravda, to bylo u všech. (Hluk,
výkřiky.) Neračte vytrhovati. Já
konstatuji, že jest s politováním, že
se to nedělalo.
Ale řeklo se: Nám to
nepomůže, my musíme tam znovu. Nevěřili
sami sobě, ani druhým.
Promiňte, pánové,
vedle této rekvisice přišli, naprosto nejsouce
saturováni, příbuzní a v tom ohledu
zemědělství vykonalo úkol sociální,
kterého by jiný stav nevykonal. (Výborně!)
My měli na našem venkově
nastěhovány ženy s dětmi, jichž
mužové narukovali, které přicházely,
abychom je živili, ale my sami jsme neměli jim co
dát. Všichni na nás útočili:
"Berte jim to! Jděte na ně s bodáky!
Však ještě mají". Vedle příbuzných
přišli známí a nemohl člověk
ani, odpusťte, na ulici. Přišli cizí.
Prosíme vás, volalo se, dejte nám brambory,
mouku atd.! To musel často člověk odmítnouti,
měl-li obhájiti svůj stav.
Věřte mi, velectění
pánové, tížilo mě svědomí
a říkal jsem si: Snad jsi jim mohl přece
dát, - ale to nebylo možné.
Velectění pánové,
úřady státní a ostatní páchaly
rovněž tak na lidu venkovském politiku rekvisiční.
Zemědělec byl odvislý
a potřeboval-li něco od správy státní,
ať to bylo osvobození od daní nebo věci
daňové, musel to ten producent zaplatiti.
Byla demaskována činnost
hospodářských rad, kde jsme zjistili, že
se nerekvirovalo pro vlastní potřebu, nýbrž,
že se provozovala činnost výdělečná.
(Výborně!)
Teď přijdu k otázce
směny. Což pak myslíte, že je možno
zemědělci něco podnikat, kdyby trpěl
nedostatkem potřeb produkčních?
Jsem odborníkem a mohu říci,
že to byl pravý zázrak, co zemědělstvo
české provedlo, když musilo uhájiti
si možnost existence životní a podnikové.
Hlíza směny vymstí
se na nás, jestliže se bezodkladně nezakročí.
My jsme musili vše, co jsme potřebovali, směnou
platit. Kde jsme to pak měli schovat, když jsme měli
stálé rekvisice? Říkalo se stále,
že se neodvádí. Ten živnostník
a obchodník neměl s námi slitování,
braly se nám věci i pod maximální
cenou, ačkoliv maximální ceny daleko nesaturovaly
naše potřeby.
Přicházím k
otázce naturální mzdy. Jsem sociálně
založený člověk a přeji si, aby
tato forma byla nejsilnější, poněvadž
je nejzdravější.
Přirozeně, že
v tom zmizela pro veřejné zásobování
úžasná kvanta, ale nelituji jich, poněvadž
přišla těm, kteří spolu s námi
na té úporné práci pracovali.
Kapitola krádeže a žebráctví
na venkově by měla být zvláště
ilustrována. Nedovedete si představiti hospodářství,
z nichž muži narukovali, co tam bylo za práci.
Nejen příroda a práce
na poli, ošetřování dětské
drobotiny bylo hlavní útrapou, ale každých
pět minut přišel cizí člověk,
desertér, zajatec, žebrák o něco prosit.
To nebyl maličký výkon. A jestli si pod tíhou
těch poměrů nerozmyslela některá
žena svůj výrok, nesmí se to sevšeobecňovati
a vláčeti v novinách.
Pánové, likvidujme
spravedlivě. Co zemědělstvo dávalo
loyálně po čas války všem, kteří
trpěli, kdyby bylo súčtováno, bude
hodnotou svou representovati majetek báječný.
(Výborně)
Připomínám naše
vojáky, kteří by ve frontě prostě
nemohli tak dlouho živořit, kdyby nebyli ze svých
domovů dostávali poslední žvanec, který
jsme si takřka od úst utrhávali a s láskou
jim posílali. Prosím, nebuďme tak malicherní
a řekněme si docela upřímně
- a já, jako předseda "Českého
srdce", mohu to docela loyálně konstatovati
- že venkov vykonal svou povinnost plně a důstojně.
Všechen útisk, všechnu bídu snášelo
také obyvatelstvo městské přímo
s heroickým klidem.
Velectění pánové!
Nesmíme zapomínat, že zrovna tak musí
býti spravedlivě a objektivně oceňováno
to, co používal zemědělec a co se používalo
v jeho domácnosti. (Výkřik: Dělníci
byli uvazováni a trestáni!) O tom jsem se zmínil,
řekněme si to upřímně, ať
se poznáme navzájem, pak teprve můžeme
správně řešit tyto úkoly. (Výkřik:
Kolik vás bylo zavřeno? Dělníků
na sta!) Račte stopovati toho zemědělce
v tom mučednictví, dáti se semleti.
Z těchto kvot, které jsme měli určeny,
nemohl být nikdo živ, a měli jsme to dáti
semleti, a kdyby se postup toho mučednictví vylíčil,
bylo by to důkazem houževnatosti a konservatismu našeho
lidu. Mládek, stárek, mlynář, ta cesta
zpátky, to nebylo pro selský lid, to bylo pro známé
úřady, vojáky atd., pro všechny, kteří
na nás šli. My jsme to kradli v noci jako zlodějové,
jako zločinci, abychom mohli uhájiti existenci svého
podniku. Byli jsme ve spárech toho odvětví
vyrabováni, které nemělo slitování,
a nesměli jsme se otázati, kolik za to obilí
dostaneme, a jaká je jeho jakost.
Tato kapitola bude jednou z nejhnusnějších
kapitol, kterou historie odhalí plně a naze. Zemědělec
skrýval a musel skrývati, a vděčíme
mu za to, že skrýval, poněvadž nebýti
toho, byli bychom již dávno vyhladověli, neboť
jiným způsobem nebylo to možno v rakouském
státě. Myslím, že ta věc zmizí.
(Výkřik: Již se to hezky neposlouchá!)
Pánové, věřím Vám to,
jsem loyální, že se ... (Výkřik:
Schovávali jste to!) Schovávali jsme to, abychom
mohli pracovati dále. Prohlašuji, že zemědělce
nesmí posuzovati jako prostý konsument. To jest
válečným hospodářstvím
a musí se hleděti , aby další možnost
výroby byla zajištěna. Kdyby se však mělo
jísti na ty lístky a na tu kvotu, jak jsme byli
živi bídně a mizerně, pak s produkcí
zemědělskou, měla-li býti dána
možnost dále hospodařiti, byli bychom hotovi
a také s možností života a existence.
Naprostá nedůvěra k aprovisačnímu
aparátu vedla konsumentské vrstvy k chorobné
snaze, zásobiti se na vlastní pěst. Tato
anarchie zavedla nám do hospodářství
takový chaos, že ani odborníci nemohou dnes
říci, co jest na venkově, co jest v městech
a co kde vězí. Ten chaos byl tak velký, že
každý se snažil zachrániti co mohl.
Velectění pánové!
K uklidnění Vašich poměrů
právě v nové republice musím
konstatovati následující zjevy. Dodávka
obilí se zlepšila, a co chcete více, když
před tím předcházely rekvisice, které
sváděly naše výrobce, že za premie
dávali více a vyrabovali z nás více
než polovici. A dříve než přišla
republika, bylo to oddisponováno. Neviňte nás
z toho všeho. (Výkřik: Negeneralisujte!)
Prosím, abyste nechali vyhovořiti také druhou
stranu, poněvadž je potřeba, aby bylo úplné
jasno. (Předseda zvoní.) U masa se poměry
také lepší, že máme naději,
jakmile odpadne zatížení vídeňské
a vojenské, že budeme moci i z toho vyrabovaného
stavu dáti něco k disposici.
Nezapomeňte, že tvrdím
jako informovaný člověk, že není
oblasti v celé střední Evropě,
která by byla tak vyrabovaná, jako jest oblast král.
českého. Mám k tomu důvody, toto
tvrzení učinili a prosím Vás, z toho
hlediska nás posuzujte!
Přicházím, velectění
pánové, k dalšímu odstavci, abych
se nenechal vléci tou vlnou demagogie a byl také
ve svých vývodech positivní. Navrhuji, aby
se věnovala pozornost naše a další činnost
následujícím momentům. Vítám,
že kvota je sledujícím mementům. Vítám,
že kvota je zvýšena, nebude se schovávati,
nebude se kupiti, bude se lépe odvádět. Nezapomínejte
na oves, který letos se urodil a jehož jakost jest
výborná a který by se doplňkem mohl
dobře použíti pro nastavení moučných
produktů.
Nesmíme zapomenouti, že
mlýnskou otázkou si musíme vyříditi
všichni dohromady, hned a brzy, poněvadž zde
utíká takových hmot a hodnot, o kterých
nemáte patřičné vědomosti.
Na vagony denně se keťasuje ve velkých mlýnech
a my jsme ošizeni, poněvadž jsme rádi,
když z toho suchého množství obilí
dostaneme 50% t. zv. mouky. Zde je největší
hlíza a tím utíká mnoho z veřejného
zásobování. Spojme se, abychom to řešili,
dokud je čas.
Dále jest potřeba,
aby se ve mlýnech zavedlo také mletí dle
typu kontroly, jakostního mletí. Máme zjištěny
případy, že v těchto mlýnech
nejlepší pšeničné a ostatní
mouky bylo užito ke keťasství a zbytek byl nahražováním
rozmnožen do takové míry, že nebyl jen
nezpůsobilým k požívání,
ale i zdraví lidskému nebezpečný.
V tom ohledu musí kontrola tato býti důstojná
a přesná.
Vezměte dále na vědomí,
že i nám záleží na tom, abychom
věděli, co se komu dostává, poněvadž
není nám lhostejno, kdo a jak distribuuje. Jsou
to veliké momenty psychologické, abychom věděli,
pro koho odvádíme a komu se ty naše plodiny
přece dostávají a komu ne. Jest smutné,
když ještě čteme, že se do Vídně
dováží taková kvota. Aspoň do
veřejnosti to nedávejte, poněvadž náš
zemědělec je nyní v nadšení,
a čte-li, že měšťák pražský
hladoví a současně, že do Vídně
se vyváží, nedovede to pochopiti a my nemáme
příležitost mu to vysvětliti.
Nechť jest veřejná
distribuce podrobena nejpřísnější
kritice, aby objektivita zavládla v plném směru.
Otázkou malichernou, která brzdila dosavadní
vývoj zásobování, zdá se býti
otázka pytlů. Nemáme pytlů a současně
v magacínech vojenských, obchodníků
a bank leží k spekulaci spousta pytlů, aby
se mohlo na nich vydělávati a jest potřeba,
tento přebytek pytlů naprosto brzy uvolniti.
Dále žádám,
abychom ušetřili a veřejnosti mohli dát,
co můžeme, aby nám byla poskytnuta krmiva.
Ať někdo zodpoví, co se děje s otrubami!
Od začátku války nemohu se dopátrati,
kde jsou otruby. Většina jich se semele na aprovisační
mouku. Ale byl by to nejnevinnější z těch
trvajících způsobů. Tam se dávaly
všeliké věci, které až přijdou
na venek, - a bylo by to třeba - ukáží,
čím vším jsme trpěli.
Melasa, odpadek našeho českého
zemědělského průmyslu, tekla všude
jinam, je ne pro nás. My oficielně přes zemědělskou
radu nedostali jsme jí ani kilo, kdežto protekční
děti, které měly styky s ústřednami,
krmily dobytek melasou, disponovaly vagony melasy, ale malý
rolník, který se obrátil k nám, nedostal
nic. Melasy bude nám zbývat, budeme-li míti
uhlí, více, a to je pomůcka, abychom se mohli
uchrániti svodům, aby zemědělec přirozeným
instinktem, udržeti v chodu svůj podnik, - nebyl sveden
krmiti potravinou, které potřebuje člověk.
Brzy zaveďte přívoz
kukuřice, abychom mohli dáti vám zase potraviny,
které by jinak mnohý z nás, nesprávně
jednaje, skrmoval, a tím budeme nejen uchraňovat
hmoty obilní, nýbrž zvýšíme
i možnost produkce zvířecí.
V masné otázce bylo
řečeno: Kontrolujte distribuci! Dali jsme dobytka
hojně, a kdybyste viděli demoralisaci v distribuci,
jak já ji znám, pak by vám vstávaly
vlasy na hlavě. Představte si, že zemědělec,
který dobytek odstavil, choval a krmil, nemá práva,
aby dostal příděl na tento artikl veřejné
potřeby. Ještě více je trudno, že
zemědělští lidé nedostali ani
kousek masa z obce, ač se z obce vyvážela sta
kusů dobytka. To jsou poměry, které se nemohou
trpěti a které brzy musí býti napraveny!
Nezabíjejme dojící
krávy! Vždyť toho sousta masa, které jest
beztoho bezjakostné, můžeme si odepříti
spíše, nežli stálého zdroje dobrého
mléka a nejméně jednoho telete ročně.
Jako agrárník prohlašuji: Kontrolujte přísně
ty dodávky mléka, poněvadž, když
zemědělci jest kráva zachována, skýtá
výhody ve formě mléka neb másla spotřebitelům!
Dále jest potřebí,
abychom si loyálně řekli, že, máme-li
existenci uhájiti, musíme se již dnes preventivně
starat, abychom mohli produkčně vejíti v
možnost nové úrody. V té příčině
jest potřebí, aby naše výrobní
potřeby: hnojiva, železo, uhlí atd. byly nám
brzy - a o to se postaráme - dány k disposici, abychom
mohli rozvinouti všechnu chuť k práci, kterou
naší nové republice nabízíme
a bohdá osvědčíme!
Nedivte se venkovu, jestliže
byl do jisté míry v některých artiklech
při odevzdávání zdrželivý.
Neměl důvěry, že ta administrativní
služba distribuční bude míti sílu,
aby došla až k němu, neboť se ukázalo,
že to vázne i v městech, kde jsou administrační
centrály; jak pak potom v nejzapadlejších vesnicích,
kde to nebylo ani dopravně - technicky možno.
Za podobné situace, aby mohli
dále vyráběti a ne ze sobeckých příčin,
většina zemědělců hleděla
sama učiniti opatření protizákonná,
riskovala pokuty a žalář, aby byla schopna
dalšího uplatnění se společenského
ve výrobě zemědělských produktů.
Příděly potřebných
látek venkovu byly mizivé malé, nedůstojné
a prováděny protekčně; než,to
je kapitola sama o sobě. Jděte po vesnicích:
kdo nekeťasoval, nesměnil, nemá nyní
čím svítit, dobytek se obsluhuje po tmě,
není uhlí, školy se nám zavírají.
Jen keťasové mají uhlí, ale slušný
člen lidské společnosti řádnou
cestou nedostane ničeho. Jestliže vy si stěžujete,
jsou poměry venku ještě horší,
venkov si musí nejvíce stěžovat, poněvadž
se o něj nikdo nestaral.
Musíme požadovati - a
vítám ty podněty - spravedlivou relaci cen.
Buďte ujištěni, že zemědělec
přes překážky, které se mu kladou,
skýtal veřejné potřebě produkty
kvalitní, ale dostával za ně náhražky
náhražek, které ani nebyly k potřebě!
Následkem toho se stalo, že v této anarchii
byla mouka platidlem a pšenice měnou.
Následkem toho, velectění
pánové vžijte se, prosím vás,
do situace venkovana! Vžijte se do vnitra té ženy,
která byla sama v tom podniku a která musila vynaložiti
někdy vše, aby mohla odolati těm útokům
úřadů i mešťákův,
kteří přicházeli; zejména velkokapitál
německý, s takovými svůdnými
věcmi a nabízeli je a peníze za mouku. Anděly
by musili býti, a ty nemáte ani ve svých
stranách, (Výborně! Potlesk.) aby
se mohli tomuto náporu ubrániti a já s plnou
hrdostí mohu říci, že tuto resistenci
by neprokázal žádný druhý stav
než zemědělský. (Výborně!)
Pánové, přicházím
k další kapitole. Jednejme ve své republice
s lidem lidsky. Jak se jednalo s lidem venkovským, jak
se rekvirovalo, to nikdo jiný by nedovedl snésti.
Vy byste toho nesnesli! Trpělivost vaše by byla dotčena.
Vy máte strhané a přervané nervy.
Zemědělec nedovede pochopiti, že by měl
přestat pracovat, poněvadž to má v těle,
v duši a tradici celého století, aby dřel
a pracoval. A já vám prohlásím tajemství,
že jsme chtěli pasivní resistenci proti Rakousku,
aby byl válce učiněn konec, ale naši
lidé šli v noci pracovati, poněvadž je
soustředěna v nich chuť k práci a odvaha.