Středa 27. listopadu 1918

Předseda: Dalším řečníkem jest pan kol. Prokůpek. Uděluji mu slovo.

Posl. Prokůpek: Národní shromáždění!

Prožíváme pátý týden revoluční republiky a můžeme s dosavadním vývojem věcí opravdu plně býti spokojeni. Čemu vděčíme tento úspěch?

Ten úspěch vděčíme jedině tomu, že pod pudem zodpovědnosti sehnali jsme se na tribunu práce, abychom v plné loyalitě, upřímnosti a vážnosti podjali se ohromného úkolu, na troskách zdemoralisovaného Rakouska budovat lepší budovu, lepší budoucnost naší lidové republiky.

Pánové, bezpříkladný příklad dáváme kulturním národům, co dovede harmonie práce, krajní loyalita a vzájemná solidarita. Rušivě zasahuje v tento dojem, velectění pánové, poslední debata ohledně hospodářské otázky. V tom ohledu, velectění pánové, nejsme na pravé cestě, (Hlas: Trochu upřímnosti nevadí!) jsem pro hodně upřímnosti, abychom si vzájemně řekli. Nezazlívám, pánové - jsem příliš upřímným - že mnohdy kritika vytryskla následkem nemožnosti, abychom ovládali na všech stranách poměry naše do všech nuancí.

Velectění pánové, to jest předmět prvního oddílu mých vývodů: abych dal materiál a informaci. Snažil jsem se, pokud možno objektivně podati to těm kruhům, které na zemědělskou výrobu hledí příliš jednostranně, příliš paušálně, příliš snad dle starých zvyků a tradic.

Vážené shromáždění, české zemědělství vešlo ve válku v Rakousku, kde režim nám byl naprosto vzat z ruky. České zemědělství bylo podlomeno tím, že všechny prostředky a pomůcky byly naprosto tomuto iniciativnímu českému zemědělství vzaty. Přirozeným zákonem přírodním dostavilo se, že úroda klesala, třeba nám to nevěřili nejen státníci vídeňští, - na těch nám nezáleželo - ale naši soudruzi. Tito vykládali si tyto zjevy docela nesprávně a docela jiným způsobem. Velectění pánové, podotýkám, že výroba tak intensivní, jaká byla v Čechách, nesnese, aby scházely produkční prostředky, jako jsou: hnojiva, krmiva, pracovní síly, zaměstnavatel sám v popředí podniku, a následkem toho derouta naší práce pozvolně se dostavila progresivním způsobem, až nás to, předáky a informované lidi, ve skutečnosti překvapovalo. Velectění pánové, musíme si také uvědomiti, že nesmí se tento zjev bráti jako věc, kterou zavinil český zemědělec nebo zemědělství. Vždyť vezmete na vědomí, že úpěli jsme celá dlouhá leta pod jednostranným rekvisičním, devastačním systémem vídeňským. Ta věc byla tak akutně namířena proti nám Čechům, že jsme se snažili získati jasno, zda-li to všecko, co od nás se žádá, žádá se také od druhých zemí. Materiál byl nám odmítán proto, že nesnesl světla. Ta jednostranná taktika vyrabovala nás ve všech složkách výroby a musíme se diviti pružnosti a konservatismu práce v Čechách, že přes tyto překážky jsme mohli skýtnouti to, co jsme skýtali dosud.

Velectění pánové, my jsme přišli vývinem poměrů do té situace, že při rekvisicích - bylo to právě v českých krajinách - postupovalo se takovým způsobem devastačním a mnohdy - budiž žalováno našimi orgány, kteří snažili se tomu státnímu režimu sloužiti ještě více, než bylo žádáno.

V podnicích zemědělských prožili jsme do roka až 11 rekvisic nejen v podniku zemědělském, - to bychom snesli - ale šlo se i do domácnosti takovým rabulistickým způsobem, že nemocní byli shazováni s lůžka, podlahy vyrvány. A tyto návštěvy byly od jara do podzima bez ustání pro obilí, dobytek, pro mlácení, pro krmivo, pro tuky a mléko. Nedivte se, vlastně divte se, té resistenci lidu, že to všechno snesl, poněvadž vy jste byli pod knutou jednostrannou, ale v domácnosti jste byli svobodni, kdežto my musili jsme domácnost odhalovati do posledních nuancí každému, ať přišel kdokoliv, ať byl oprávněn, ať měl legitimaci nebo ne. (Hlas: To bylo u těch, kteří neodváděli předepsanou kvotu!) Není pravda, to bylo u všech. (Hluk, výkřiky.) Neračte vytrhovati. Já konstatuji, že jest s politováním, že se to nedělalo.

Ale řeklo se: Nám to nepomůže, my musíme tam znovu. Nevěřili sami sobě, ani druhým.

Promiňte, pánové, vedle této rekvisice přišli, naprosto nejsouce saturováni, příbuzní a v tom ohledu zemědělství vykonalo úkol sociální, kterého by jiný stav nevykonal. (Výborně!)

My měli na našem venkově nastěhovány ženy s dětmi, jichž mužové narukovali, které přicházely, abychom je živili, ale my sami jsme neměli jim co dát. Všichni na nás útočili: "Berte jim to! Jděte na ně s bodáky! Však ještě mají". Vedle příbuzných přišli známí a nemohl člověk ani, odpusťte, na ulici. Přišli cizí. Prosíme vás, volalo se, dejte nám brambory, mouku atd.! To musel často člověk odmítnouti, měl-li obhájiti svůj stav.

Věřte mi, velectění pánové, tížilo mě svědomí a říkal jsem si: Snad jsi jim mohl přece dát, - ale to nebylo možné.

Velectění pánové, úřady státní a ostatní páchaly rovněž tak na lidu venkovském politiku rekvisiční.

Zemědělec byl odvislý a potřeboval-li něco od správy státní, ať to bylo osvobození od daní nebo věci daňové, musel to ten producent zaplatiti.

Byla demaskována činnost hospodářských rad, kde jsme zjistili, že se nerekvirovalo pro vlastní potřebu, nýbrž, že se provozovala činnost výdělečná. (Výborně!)

Teď přijdu k otázce směny. Což pak myslíte, že je možno zemědělci něco podnikat, kdyby trpěl nedostatkem potřeb produkčních?

Jsem odborníkem a mohu říci, že to byl pravý zázrak, co zemědělstvo české provedlo, když musilo uhájiti si možnost existence životní a podnikové.

Hlíza směny vymstí se na nás, jestliže se bezodkladně nezakročí. My jsme musili vše, co jsme potřebovali, směnou platit. Kde jsme to pak měli schovat, když jsme měli stálé rekvisice? Říkalo se stále, že se neodvádí. Ten živnostník a obchodník neměl s námi slitování, braly se nám věci i pod maximální cenou, ačkoliv maximální ceny daleko nesaturovaly naše potřeby.

Přicházím k otázce naturální mzdy. Jsem sociálně založený člověk a přeji si, aby tato forma byla nejsilnější, poněvadž je nejzdravější.

Přirozeně, že v tom zmizela pro veřejné zásobování úžasná kvanta, ale nelituji jich, poněvadž přišla těm, kteří spolu s námi na té úporné práci pracovali.

Kapitola krádeže a žebráctví na venkově by měla být zvláště ilustrována. Nedovedete si představiti hospodářství, z nichž muži narukovali, co tam bylo za práci.

Nejen příroda a práce na poli, ošetřování dětské drobotiny bylo hlavní útrapou, ale každých pět minut přišel cizí člověk, desertér, zajatec, žebrák o něco prosit. To nebyl maličký výkon. A jestli si pod tíhou těch poměrů nerozmyslela některá žena svůj výrok, nesmí se to sevšeobecňovati a vláčeti v novinách.

Pánové, likvidujme spravedlivě. Co zemědělstvo dávalo loyálně po čas války všem, kteří trpěli, kdyby bylo súčtováno, bude hodnotou svou representovati majetek báječný. (Výborně)

Připomínám naše vojáky, kteří by ve frontě prostě nemohli tak dlouho živořit, kdyby nebyli ze svých domovů dostávali poslední žvanec, který jsme si takřka od úst utrhávali a s láskou jim posílali. Prosím, nebuďme tak malicherní a řekněme si docela upřímně - a já, jako předseda "Českého srdce", mohu to docela loyálně konstatovati - že venkov vykonal svou povinnost plně a důstojně. Všechen útisk, všechnu bídu snášelo také obyvatelstvo městské přímo s heroickým klidem.

Velectění pánové! Nesmíme zapomínat, že zrovna tak musí býti spravedlivě a objektivně oceňováno to, co používal zemědělec a co se používalo v jeho domácnosti. (Výkřik: Dělníci byli uvazováni a trestáni!) O tom jsem se zmínil, řekněme si to upřímně, ať se poznáme navzájem, pak teprve můžeme správně řešit tyto úkoly. (Výkřik: Kolik vás bylo zavřeno? Dělníků na sta!) Račte stopovati toho zemědělce v tom mučednictví, dáti se semleti. Z těchto kvot, které jsme měli určeny, nemohl být nikdo živ, a měli jsme to dáti semleti, a kdyby se postup toho mučednictví vylíčil, bylo by to důkazem houževnatosti a konservatismu našeho lidu. Mládek, stárek, mlynář, ta cesta zpátky, to nebylo pro selský lid, to bylo pro známé úřady, vojáky atd., pro všechny, kteří na nás šli. My jsme to kradli v noci jako zlodějové, jako zločinci, abychom mohli uhájiti existenci svého podniku. Byli jsme ve spárech toho odvětví vyrabováni, které nemělo slitování, a nesměli jsme se otázati, kolik za to obilí dostaneme, a jaká je jeho jakost.

Tato kapitola bude jednou z nejhnusnějších kapitol, kterou historie odhalí plně a naze. Zemědělec skrýval a musel skrývati, a vděčíme mu za to, že skrýval, poněvadž nebýti toho, byli bychom již dávno vyhladověli, neboť jiným způsobem nebylo to možno v rakouském státě. Myslím, že ta věc zmizí. (Výkřik: Již se to hezky neposlouchá!) Pánové, věřím Vám to, jsem loyální, že se ... (Výkřik: Schovávali jste to!) Schovávali jsme to, abychom mohli pracovati dále. Prohlašuji, že zemědělce nesmí posuzovati jako prostý konsument. To jest válečným hospodářstvím a musí se hleděti , aby další možnost výroby byla zajištěna. Kdyby se však mělo jísti na ty lístky a na tu kvotu, jak jsme byli živi bídně a mizerně, pak s produkcí zemědělskou, měla-li býti dána možnost dále hospodařiti, byli bychom hotovi a také s možností života a existence. Naprostá nedůvěra k aprovisačnímu aparátu vedla konsumentské vrstvy k chorobné snaze, zásobiti se na vlastní pěst. Tato anarchie zavedla nám do hospodářství takový chaos, že ani odborníci nemohou dnes říci, co jest na venkově, co jest v městech a co kde vězí. Ten chaos byl tak velký, že každý se snažil zachrániti co mohl.

Velectění pánové! K uklidnění Vašich poměrů právě v nové republice musím konstatovati následující zjevy. Dodávka obilí se zlepšila, a co chcete více, když před tím předcházely rekvisice, které sváděly naše výrobce, že za premie dávali více a vyrabovali z nás více než polovici. A dříve než přišla republika, bylo to oddisponováno. Neviňte nás z toho všeho. (Výkřik: Negeneralisujte!) Prosím, abyste nechali vyhovořiti také druhou stranu, poněvadž je potřeba, aby bylo úplné jasno. (Předseda zvoní.) U masa se poměry také lepší, že máme naději, jakmile odpadne zatížení vídeňské a vojenské, že budeme moci i z toho vyrabovaného stavu dáti něco k disposici.

Nezapomeňte, že tvrdím jako informovaný člověk, že není oblasti v celé střední Evropě, která by byla tak vyrabovaná, jako jest oblast král. českého. Mám k tomu důvody, toto tvrzení učinili a prosím Vás, z toho hlediska nás posuzujte!

Přicházím, velectění pánové, k dalšímu odstavci, abych se nenechal vléci tou vlnou demagogie a byl také ve svých vývodech positivní. Navrhuji, aby se věnovala pozornost naše a další činnost následujícím momentům. Vítám, že kvota je sledujícím mementům. Vítám, že kvota je zvýšena, nebude se schovávati, nebude se kupiti, bude se lépe odvádět. Nezapomínejte na oves, který letos se urodil a jehož jakost jest výborná a který by se doplňkem mohl dobře použíti pro nastavení moučných produktů.

Nesmíme zapomenouti, že mlýnskou otázkou si musíme vyříditi všichni dohromady, hned a brzy, poněvadž zde utíká takových hmot a hodnot, o kterých nemáte patřičné vědomosti. Na vagony denně se keťasuje ve velkých mlýnech a my jsme ošizeni, poněvadž jsme rádi, když z toho suchého množství obilí dostaneme 50% t. zv. mouky. Zde je největší hlíza a tím utíká mnoho z veřejného zásobování. Spojme se, abychom to řešili, dokud je čas.

Dále jest potřeba, aby se ve mlýnech zavedlo také mletí dle typu kontroly, jakostního mletí. Máme zjištěny případy, že v těchto mlýnech nejlepší pšeničné a ostatní mouky bylo užito ke keťasství a zbytek byl nahražováním rozmnožen do takové míry, že nebyl jen nezpůsobilým k požívání, ale i zdraví lidskému nebezpečný. V tom ohledu musí kontrola tato býti důstojná a přesná.

Vezměte dále na vědomí, že i nám záleží na tom, abychom věděli, co se komu dostává, poněvadž není nám lhostejno, kdo a jak distribuuje. Jsou to veliké momenty psychologické, abychom věděli, pro koho odvádíme a komu se ty naše plodiny přece dostávají a komu ne. Jest smutné, když ještě čteme, že se do Vídně dováží taková kvota. Aspoň do veřejnosti to nedávejte, poněvadž náš zemědělec je nyní v nadšení, a čte-li, že měšťák pražský hladoví a současně, že do Vídně se vyváží, nedovede to pochopiti a my nemáme příležitost mu to vysvětliti.

Nechť jest veřejná distribuce podrobena nejpřísnější kritice, aby objektivita zavládla v plném směru. Otázkou malichernou, která brzdila dosavadní vývoj zásobování, zdá se býti otázka pytlů. Nemáme pytlů a současně v magacínech vojenských, obchodníků a bank leží k spekulaci spousta pytlů, aby se mohlo na nich vydělávati a jest potřeba, tento přebytek pytlů naprosto brzy uvolniti.

Dále žádám, abychom ušetřili a veřejnosti mohli dát, co můžeme, aby nám byla poskytnuta krmiva. Ať někdo zodpoví, co se děje s otrubami! Od začátku války nemohu se dopátrati, kde jsou otruby. Většina jich se semele na aprovisační mouku. Ale byl by to nejnevinnější z těch trvajících způsobů. Tam se dávaly všeliké věci, které až přijdou na venek, - a bylo by to třeba - ukáží, čím vším jsme trpěli.

Melasa, odpadek našeho českého zemědělského průmyslu, tekla všude jinam, je ne pro nás. My oficielně přes zemědělskou radu nedostali jsme jí ani kilo, kdežto protekční děti, které měly styky s ústřednami, krmily dobytek melasou, disponovaly vagony melasy, ale malý rolník, který se obrátil k nám, nedostal nic. Melasy bude nám zbývat, budeme-li míti uhlí, více, a to je pomůcka, abychom se mohli uchrániti svodům, aby zemědělec přirozeným instinktem, udržeti v chodu svůj podnik, - nebyl sveden krmiti potravinou, které potřebuje člověk.

Brzy zaveďte přívoz kukuřice, abychom mohli dáti vám zase potraviny, které by jinak mnohý z nás, nesprávně jednaje, skrmoval, a tím budeme nejen uchraňovat hmoty obilní, nýbrž zvýšíme i možnost produkce zvířecí.

V masné otázce bylo řečeno: Kontrolujte distribuci! Dali jsme dobytka hojně, a kdybyste viděli demoralisaci v distribuci, jak já ji znám, pak by vám vstávaly vlasy na hlavě. Představte si, že zemědělec, který dobytek odstavil, choval a krmil, nemá práva, aby dostal příděl na tento artikl veřejné potřeby. Ještě více je trudno, že zemědělští lidé nedostali ani kousek masa z obce, ač se z obce vyvážela sta kusů dobytka. To jsou poměry, které se nemohou trpěti a které brzy musí býti napraveny!

Nezabíjejme dojící krávy! Vždyť toho sousta masa, které jest beztoho bezjakostné, můžeme si odepříti spíše, nežli stálého zdroje dobrého mléka a nejméně jednoho telete ročně. Jako agrárník prohlašuji: Kontrolujte přísně ty dodávky mléka, poněvadž, když zemědělci jest kráva zachována, skýtá výhody ve formě mléka neb másla spotřebitelům!

Dále jest potřebí, abychom si loyálně řekli, že, máme-li existenci uhájiti, musíme se již dnes preventivně starat, abychom mohli produkčně vejíti v možnost nové úrody. V té příčině jest potřebí, aby naše výrobní potřeby: hnojiva, železo, uhlí atd. byly nám brzy - a o to se postaráme - dány k disposici, abychom mohli rozvinouti všechnu chuť k práci, kterou naší nové republice nabízíme a bohdá osvědčíme!

Nedivte se venkovu, jestliže byl do jisté míry v některých artiklech při odevzdávání zdrželivý. Neměl důvěry, že ta administrativní služba distribuční bude míti sílu, aby došla až k němu, neboť se ukázalo, že to vázne i v městech, kde jsou administrační centrály; jak pak potom v nejzapadlejších vesnicích, kde to nebylo ani dopravně - technicky možno.

Za podobné situace, aby mohli dále vyráběti a ne ze sobeckých příčin, většina zemědělců hleděla sama učiniti opatření protizákonná, riskovala pokuty a žalář, aby byla schopna dalšího uplatnění se společenského ve výrobě zemědělských produktů.

Příděly potřebných látek venkovu byly mizivé malé, nedůstojné a prováděny protekčně; než,to je kapitola sama o sobě. Jděte po vesnicích: kdo nekeťasoval, nesměnil, nemá nyní čím svítit, dobytek se obsluhuje po tmě, není uhlí, školy se nám zavírají. Jen keťasové mají uhlí, ale slušný člen lidské společnosti řádnou cestou nedostane ničeho. Jestliže vy si stěžujete, jsou poměry venku ještě horší, venkov si musí nejvíce stěžovat, poněvadž se o něj nikdo nestaral.

Musíme požadovati - a vítám ty podněty - spravedlivou relaci cen. Buďte ujištěni, že zemědělec přes překážky, které se mu kladou, skýtal veřejné potřebě produkty kvalitní, ale dostával za ně náhražky náhražek, které ani nebyly k potřebě! Následkem toho se stalo, že v této anarchii byla mouka platidlem a pšenice měnou.

Následkem toho, velectění pánové vžijte se, prosím vás, do situace venkovana! Vžijte se do vnitra té ženy, která byla sama v tom podniku a která musila vynaložiti někdy vše, aby mohla odolati těm útokům úřadů i mešťákův, kteří přicházeli; zejména velkokapitál německý, s takovými svůdnými věcmi a nabízeli je a peníze za mouku. Anděly by musili býti, a ty nemáte ani ve svých stranách, (Výborně! Potlesk.) aby se mohli tomuto náporu ubrániti a já s plnou hrdostí mohu říci, že tuto resistenci by neprokázal žádný druhý stav než zemědělský. (Výborně!)

Pánové, přicházím k další kapitole. Jednejme ve své republice s lidem lidsky. Jak se jednalo s lidem venkovským, jak se rekvirovalo, to nikdo jiný by nedovedl snésti. Vy byste toho nesnesli! Trpělivost vaše by byla dotčena. Vy máte strhané a přervané nervy. Zemědělec nedovede pochopiti, že by měl přestat pracovat, poněvadž to má v těle, v duši a tradici celého století, aby dřel a pracoval. A já vám prohlásím tajemství, že jsme chtěli pasivní resistenci proti Rakousku, aby byl válce učiněn konec, ale naši lidé šli v noci pracovati, poněvadž je soustředěna v nich chuť k práci a odvaha.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP