Středa 27. listopadu 1918

Veškeré úřady byly v rukou německých, a to dalo také ráz zásobovací činnosti německé vlády. Veškeré centrály byly v rukou německých, a podle toho se také řídily tyto centrály při svém jednání. Protekční režim byl ve Slezsku nejhorší, jak si vůbec můžeme mysliti.

Kraje, slovanským obyvatelstvem obývané, byly odbývány velmi macešsky a trpěly hladem, takže tam panoval permanentní hlad a nedostatek. Vedle toho byly kraje, které tím, že jsou hustě obydleny, že tvoří vlastně takovou malou Belgii, trpěly nedostatkem všeho, co se v zemi produkuje. Nebylo zkrátka ničeho, centrály nedodávaly nic a proto byl velký nedostatek, který často přivozoval poruchy veřejného života, vyvolával stávky a tím způsoboval zhoršení na příklad v uhelné otázce.

Velectění přátelé, mizerie se ani za nové vlády nelepší, aneb lepší se jen tak málo, že není skoro rozdílu pozorovati mezi systémem dřívějším a systémem dnešním. V dřívější době bylo Slezsko s přilehlou částí Moravské Ostravy sdruženo v jeden obvod zásobovací tak, že jsme měli vlastně v českých zemích 4 centrály: Prahu, Brno, Opavu a vedle toho Mor. Ostravu. - Mor. Ostrava byla sloučena v jeden obvod s východním Slezskem a v čelo tohoto obvodu postaven byl pověstný šlechtic Roth, který byl zuřivým německým nacionálem a podle toho hospodařil.

Tato zásobovací oblast byla odkázána vedle skrovných dávek, které se mohly v zemi rekvisicí zjistiti, na státní příděly. Tyto příděly byly velice skrovné, a což horšího, byly také jakosti velmi mizerné. Čechy, Morava, Dolní Rakousy, které měly potraviny dodávati, dodávaly jen to nejhorší, tak že, myslím, není oblasti v českých zemích, která by byla tak na tom zle, jako kraj ostravský, a přece je to kraj nad jiné důležitý.

Slova, která pronesl ministr Zahradník, by nás měla vésti k tomu, abychom tomu kraji věnovali pozornost co největší.

Praha má, bohužel, plno slov uznání, plno slov lásky k tomuto zapomínanému Benjaminovi, ale skutek utek. (Hlas: Španělská vesnice!)

Dosud jsme neměli příležitosti poznati, že by to zapomínané Slezsko bylo doznalo opravdové péče se strany centrálních úřadů, alespoň dnes. Chci to hned dokumentovati. Dnes máme ministerstvo výživy, ale toto ministerstvo dosud o Slezsku neproneslo ani slova, toto ministerstvo výživy neposlalo ani řádky instrukcí do Slezska. V Čechách vydal zemský obilní ústav nařízení, a totéž se stalo na Moravě, ale ve Slezsku nás nechal na pospas okolnostem a svépomoci. Na Moravě a v Čechách zvýšili dávku o značné procento, ve Slezsku žijeme dosud z dávky, která jest směšná, žijeme z dávky 1 kg. 15 dkg. a z této dávky mají žíti lidé, kteří kopají černé démanty, z této dávky mají žíti a dostávati sil uhlokopové, aby se bohaté Čechy a Morava mohly zásobovati tímto uhlím.

Pánové, takhle to nejde. Ty úspory 110 tun nám nepomohou, dejte dělníkovi sílu a on vám nakope tolik, že nemusíte vlaky omezovati, nýbrž rozhojňovati, a že se dožijete ideální dopravy.

Pánové, takhle hospodařiti to absolutně nepůjde, abychom měli ministerstvo výživy a vedle toho ministerstva aby si v jednotlivých zemích instituce ty neb ony dávaly nařízení, jak se jim zlíbí a na část Slezska aby se zapomínalo.

Prohlašuji, bude-li česky stát bez Ostravska, že to bude prsten s vyloupeným drahokamem, nebo jako hodiny, ze kterých jste vyňali stroj. Zdá se, že ještě zde není všude poznána důležitost ostravského kraje tak, jak by si bylo přáti, a že na Slezsko se zapomíná.

My musíme pozvednouti svého varovného hlasu a žádati, aby zásobovací činnost a směrnice byly pro veškery části Československého státu jednotny a směřovaly k tomu cíli, aby pro Ostravsko jakožto nejhustěji zalidněnou část českého státu byly dávky pokud možno větší, než jinde. Pánové, nemáte tak choulostivého místa v českém státě, jako je Ostravsko. Kdo v sociálním hnutí pracuje, kdo dělnický lid zná, ví, že žádný odbor není tak choulostivý, jako hornický. Horník je vznětlivý, ví, jak velkou sílu má ve své organisaci, jak velmi rušivě může zasáhnouti do veřejného pořádku stávkou, a jest k ní náchylný. Vedle toho nesmíte zapomínati, v jakých poměrech žijeme. Padla slova, že český stát musí se starati v prvé řadě o zásobení menšin. Co pak to Slezsko není menšina? To je menšina nad jiné důležitější! Žije nás tam necelá čtvrt milionu. Žijeme v kraji, který je prostoupen polskýma nebo popolštěným živlem, žijeme v kraji, kde Němci utvořili si svůj "Sudetenland", uchvátili všechno, co bylo, a nás prostě vyhodili na ulici. Takovou menšinu musíte živit! Pánové, situace vyživovací vytvořila se dnes následovně: Němci ze "Sudetenlandu" uchvátili centrály, postavili nás před fait accompli a řekli: starejte se o výživu, jak můžete, sami!

Musíme znovu vytvořiti válečný obilní ústav, dobytčí centrálu, ústřednu krmiv a ostatní ústředny. Jest to úkol nemalý, zejména proto, že jest tam hrstka lidí a pracovníků. Vedle toho hrstka pracovníků nemůže ničeho dělat. V zemi ničeho není. Tam jsou jen haldy, komíny, železnice a cesty. Není tam produktů zemědělských a snad necelých 300 vagonů ještě je v zemi, které by se mohly rekvirovati. Rekvisice je neobyčejně obtížná, musím prohlásiti, že není snad tak zkaženého kraje v celém českém státě, jako Ostravsko. Lichvářské ceny nedostoupily nikde té výše, jako na Ostravsku a obyvatelstvo tamního kraje musí podnikati výlety 20 až 50 km daleko, než se mu dostane hrstky živobytí, která mu umožňuje pouhou existenci s tím, co od veřejného zásobování dostane.

Jest třeba promluviti si také ještě o jiné otázce! Byla zde vyslovena slova, že co se masa týče, jest odváděný kontingent v Praze takový, že převyšuje stanovenou dávku. Víte, jaká dávka je ve Slezsku? Ve Slezsku dostáváme v nejprůmyslovější části, kde žije jen živel hornický a dělnický, 30 dkg masa na měsíc předepsáno, ve skutečnosti tato dávka se nikdy nedocílí. Ani v tom ohledu nejsme ochotni, trpěti takové nesrovnalosti a žádáme všechny lidi dobré vůle, aby tuto nespravedlnost odstranili a aby se postarali, aby i Slezsko nebylo nadále odstrkováno, nýbrž aby se mu dostalo toho, co se dostává všem ostatním krajům. Nepomůže pranic, strkat hlavu do písku. Jestliže pánové u vlády a zodpovědní činitelé budou chtít vládnout podle starého rakouského šlendriánu, dožijí se toho, co bylo za starého rakouského šlendriánu: zase budou stávky, zase bude klesati těžba uhlí, následkem toho nastanou poruchy v železniční dopravě i průmyslu, nastane nezaměstnanost.

Tam jest mozek a hybná síla, která veškerá kolečka českého ústrojí uvádí v pohyb, a bylo by hříchem, nesmyslem a hanbou veškerých vládních míst a veškerých povolaných činitelů, kdyby nechali toto hybné péro hladověti a strádati.

V záležitosti cukerní bych upozornil na následující: Byl nám dodáván - možná že snad to v Čechách a na Moravě není - cukr žlutý, nerafinovaný. (Hlas: Byl nám také dodáván, ale nepřijali jsme ho!) Náš horník, bohužel, jest v takové situaci, že ho přijati musí, poněvadž rafinády nedostane. Tohle se nesmí stát! Toneme přímo v uhlí! Při převratu nastalo jakési vakuum, nikdo nevěděl, kam uhlí dirigovati, u nás byly haldy takové, že závody musely pomýšleti na obmezení těžby uhelné, poněvadž bylo nebezpečí, že se uhlí na haldách vznítí. Závody pomýšlely i na to, že kdyby byl ten stav trval ještě 4 nebo 5 dní, musela by se vložiti směna, ve které se nepracuje. A v tomto kraji, který byl přímo zatopen uhlím a kde je dosti cukrovarů, kam by z Ostravy kamenem dohodil, máme jísti žlutý cukr, aby se docílilo úspory!

Nesmíme se rozhodně takových nesmyslných věcí dopouštěti a musíme žádati, aby, co zemský Národní výbor slezský ze své jaksi usurpatorské pravomoci nařídil, bylo schváleno, aby tudíž tamnější cukrovary, které možno velmi dobře zásobiti uhlím, dostaly ho tolik, aby mohly vyráběti rafinádu, tak aby se tamějšímu obyvatelstvu dostalo rafinády.

V záležitosti brambor chci upozorniti na následující. Pro tamnější kraj je třeba asi 4000 vagonů brambor. Brambory ty jsou ochotni dodati Poláci za kompensace a tu myslím; že když ústřední vláda s Poláky ještě není hotova a jednání se snad vleče, musí býti ponechána tamnějším činitelům dostatečná volnost a samostatnost, aby ve vlastním okruhu působnosti sjednali s Poláky smlouvy, aby brambory ty mohli dostat. (Hlas: 1500 vagonů už tam jde!) Z velké části brambory ty už tam jdou, ale je obava, že mrazy je zničí. Než to se vymyká možnosti lidského zakročení a nechci se tudíž o tom šířiti. Ale o čem se chci zmíniti, jest otázka brambor, které můžeme dostati v zemi samé. Slezsko nemá agrárníků a zemědělských producentů. Jsou tam jen chudí domkáři, málokteří mají 20-30 jiter nanejvýš, vedle nich jest nepřehledná řada o 5-10 jitrech.

Velkostatkáři jsou vesměs Němci, lidu slovanskému krajně nepřátelští a tu musím přibíti na pranýř něco, co zasluhuje odsouzení a zač by ti velkostatkáři měli býti potrestáni, ne snad jen obyčejným způsobem, nýbrž jako za velezrádu.

Zjistil jsem - nejsou to snad jen holé povídačky, nýbrž věci zjištěné - že tito velkostatkáři pro nedostatek prý pracovních sil, který se však snadno dal překonat, jednak nechali brambory v zemi, jednak ty, které byly již vykopány, úmyslně tak hanebně uložili, aby zmrzly, a sice proto, že ve Slezsku je dovoleno velkostatkářům páliti brambory k lidskému požívání nezpůsobilé. Aby takových brambor bylo co nejvíce, nechali je velkostatkáři raději pomrznouti!

To jest úmyslné poškozování existence a za takovou činnost by měli býti ti velkostatkářští kobylkáři němečtí pohnáni před tribunál trestní jako velezrádci. (Výborně!)

Já myslím, že je zcela dobře možno při takovém nedostatku potravin, jaký je dnes viděti, zakázati pálení lihovin z bramborů vůbec. Ať pálí se líh jenom z řepy a to pro technické a lékařské účely úplně stačí. Vymlouvají-li se velkostatkáři na to, že neměli by pak odpadků pro krmení dobytka, ať zkrmí drobné brambory, kterých na Moravě se užívá, ale když se radikálně zakáže a řekne se, že z bramborů se nesmí líh páliti, pak je vyloučena možnost, aby se předpis ten obcházel a aby se používalo k pálení lihu bramborů dobrých a velkých. Brambory, které z jakýchkoli příčin se nakazí, možno dáti dobře k zpracování škrobárnám a tím se neztratí nic.

Co se týče tuků, je ta věc také u nás dosti choulostivá. U nás na Ostravsku pašuje se ale z Haliče denně spousta tuků a pašovalo se tehdy, když převrat nastal. Prohlídky se strany lidové stráže byly přísné, pašování tuků odpadlo. Nastal chvilkový nedostatek, ale polští židé jsou vynalézaví a ti nějakým způsobem již to zase překročí. Dokonce se viděly úřady nuceny, aby tento podloudný obchod jaksi zorganisovaly. Je to také anomalie, která je převzata od dřívějšího Rakouska, šlendrián, který legální cestou nedovedl nic do Ostravy dostati, ale který dal obchodníkům, kteří zorganisovali podloudný obchod, k disposici také vojáky, kteří tímto způsobem vagony špeku dostávali.

Ale to jsou prostředky docela malicherné; lépe by bylo, kdyby se drobnému lidu tamějšímu poskytla možnost, chovati si prase, jak tomu bylo v dřívějších dobách. Je to miniaturní moment, ale ten, když se znásobí tisíckrát, vydá také velice mnoho. Dříve každý horník, dělník, živnostník, menší úředník choval si na venkově nebo v průmyslových městech vepříka. To není dnes možné, protože se nedostává krmiv. A tu přicházím zase na povinnost Moravy a Čech a volám: "Povinnost, ne snad nějakou ochotu. Nechceme almužny, Čechy a Morava musí dodati do tamních krajů dost krmiv, aby chov vepřů byl možný a tím aby se každé domácnosti umožnilo chovati vepře!" Musím říci, že, bohužel, odpadků, tedy otrub, zmocnily se spekulační firmy, které dělaly tak zvaná náhradní krmiva. Do těchto náhradních krmiv dávány byly z velké části bezcenné věci. Dávala se tam rašelina, mletý vřes a jiné svinstvo, které ovšem žádných živin nemělo. Lidu jest třeba dodati otrub a ty jistě se zužitkují ve prospěch chovu vepřů lépe, než ostatní věci.

Přicházím k uhlí. Již jsem řekl, že těžba uhlí teď klesá, a to proto, že dělný lid nemá tam výživy. Těžba po zavedení 8hodinné práce u nás stoupla, a sice přechodně, pokud zásoby byly.

Nesmíte ale zapomenout, že v našem zásobovacím rayonu od 28. října nedovezlo se nic, zásoby jsou u konce, lid začíná hladovět, a následkem toho těžba rapidně klesá. Nestane-li se okamžitě nějaká náprava, bude zle. Zakročili jsme na Moravě a v Praze. Z Prahy dostalo se nám slibu a bylo zde minulý týden řečeno, že se nám pošle 80 vagonů. My o nich dosud nevíme. Asi 26 vagonů bylo posláno. Jestliže se myslí, že 80 vagonů je taková dávka, na kterou můžeme čekati měsíc, můžete se dočkati velmi smutných věcí.

My potřebujeme denně 16 vagonů. Když Praha slíbí nám 80 vagonů, nesmí se domnívat, že tím nás již celkem odbyla. Myslím, že v českém státě musí býti pravidlo: Praha-Ostrava, když nechce Praha uznat: Ostrava-Praha. Zůstane-li některé město týden bez mouky, je to bolestné a může to způsobit pohoršení, neobyčejně nebezpečné by však bylo, kdyby Ostrava a Slezsko zůstaly déle bez mouky.

Zde nesmí býti otáleno a přál bych si, aby ministr výživy dozíral na oba zemské ústavy, jak na Moravě, tak v Čechách, aby ne sliby, nýbrž skutečně vagony byla posilněna naše posice, kterou Poláci z politických příčin umějí využíti ve svůj prospěch. My žijeme na hranicích česko-haličských. Dnes byli jsme nuceni udělat dohodu s Poláky, abychom dostali revír do svých rukou. Ale Poláci celou řadu obcí drží ve svých rukou a z uhelné těžby nedostávají Čechy a Morava vůbec ničeho. Všecko to uhlí jde do Haliče. Jest třeba, aby Praha rozhodně již ze své, jakési letargie a liknavosti se vymanila a řekla, co bude Slezsku třeba: instrukce, vojska nebo čtyřdohody. Ale ne říci: dělejte, co chcete, jen dejte nám uhlí! To jest stanovisko hloupé, naivní a s tím stanoviskem zodpovědní lidé nemohou pracovati.

Kdybychom měli Karvín, Lázy, Dombrovou, kde jest průmysl veliký, nebylo by třeba těch slov, která pronesl ministr Zahradník, měli bychom uhlí dosti, poněvadž vývoz uhlí z českého státu jest zakázán. Jest třeba starati se o to, aby revír se dostal do našich rukou a bude pak po nedostatku uhlí; budou míti uhlí průmysl, cukrovary, a bude uhlí i pro lidové otápění. - Vedle toho jest toho uhlí nám třeba jako kompensačního objektu. Vyjednávání v Praze trvá dlouho. U nás jest organisace, která se jmenuje "Skupina I." Jest to sdružení všech uhelných těžařstev. Tato skupina soustředila v sobě ohromnou moc a také jest to jakási ústředna pro nákup potravin pro hornictvo. - Tato ústředna směnným obchodem mohla si opatřiti tuky vždy a dovede to i nyní, když v Uhrách normální poměry nastanou. Ale žádná kontrola nepomůže. - Dřívější ministerstvo dovolilo této skupině za kompensační uhlí považovati uhlí, získané nedělním těžením.

Dělníci, pokud byli zmilitarisováni, byli nuceni pracovati v neděli, a podle toho pak také těžba vypadala. Skupina první dovedla si to tak zařídit, že nedělního uhlí bylo mnoho, a mohlo se ho používat ke směnnému obchodu. Ať jest kontrola sebe přísnější, bude to zase. Nebylo by radno, obmezovat tuto skupinu, resp. úřad, u kterého skupina ta jest zastoupena, totiž ředitelství lidové výživy pro tamější obvod, tak aby obmezení úřadu bylo co možná nejmenší. Za toto uhlí dovede si tato skupina opatřiti výměnou dostatek tuků.

Na konec budiž mi dovoleno, bych se zmínil o důležité otázce, o kteréžto otázce nevím, zdali jsem ji přeslechl; v debatě ničeho jsem neslyšel. Starý rakousky stát dával ze státních prostředků značné obnosy na akci, která se jmenovala "výpomoc k výživě". Tato měla za účel, aby nemajetnému obyvatelstvu byl umožněn nákup potravin za ceny přiměřeně snížené, takže ku př. stála-li slanina 50 K, prodávala se chudému za cenu 10 K a 40 K se hradilo ze státního fondu. Tato akce je ohrožena tím, že úvěry jsou vyčerpány.

U nás tato akce skončiti tak nesmí, a vznáším na vládu apel, aby novými kredity umožnila další trvání této akce, a sice proto, že tendence snižovati ceny jest v proudu a bude snad míti konkretní výsledky. Ale nedá se čekati, že by za prosinec dospěla již tak daleko, aby všichni za realní ceny mohli si potraviny opatřiti. Myslím, že nějaký čas, asi čtvrt roku, bude ještě této výpomoci chudému obyvatelstvu třeba a bylo by stanoviskem opravdu nelidovým, kdyby se tato pomoc chudému obyvatelstvu měla odpírat.

Bylo zde řečeno, že baťochové zásobování je barometrem pro řádné zásobování obyvatelstva. Je-li to tedy pravda - a já uznávám, že je to pravda - pak tento barometr řádného zásobování stojí u nás velmi nízko. V Praze a v jiných českých městech je obyvatelstvo, jak jsem slyšel, ušetřeno námahy a útrap, které jsou spojeny s baťochovým zásobováním, u nás, ve Slezsku, nebýti baťochového zásobování, polovina lidu byla by umřela hlady. Chcete-li připustiti, aby v demokratickém státě Československém zase byla ta nerovnost, pak byste měli zase tu ostudu, že na periferii českého státu, na periferii tak nesmírně důležité, bylo by obyvatelstvo nuceno baťochovým zásobováním starati se o výživu. Ale víte velice dobře, že toto baťochové zásobování je vlastně hlízou, ze které se vlastně rodily veškeré ty lichvářské zjevy, a proto myslím, že musí býti snahou vlády, aby poměrům na Ostravsku a ve Slezsku věnovala pozornost co největší, a sice proto, že Ostravsko - to znova zdůrazňuji a myslím, že nebude to nikdy dosti často řečeno - je nejdůležitější částí celého českého státu.

Představte si, co by náš český stát byl dnes na příklad bez uhlí, kdyby naše cukrovary byly nuceny veškerou cukrovku nechati mrznout a my neměli žádného cukru, neboť naše cukrovary opravdu nemají jiného uhlí, než ostravského! Proto nedopusťtež, aby Ostravsko a Slezsko byly nuceny hladověti, kdežto ostatní části Moravy a českého státu měly by poměry snesitelnější!

Vznáším na konec tento apel: Český stát máme a chceme-li jej udržeti v jeho celistvosti, - a to vztahuji zejména na Ostravsko - pak bude nám třeba, abychom celý tento český stát řádně živili. A toho je zejména třeba vzhledem na Ostravsko. Prosím, nezapomínejte na Ostravsko a Slezsko, protože by se vám to mohlo vymstíti. (Výborně! Potlesk.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP