Veškeré úřady
byly v rukou německých, a to dalo také ráz
zásobovací činnosti německé
vlády. Veškeré centrály byly v rukou
německých, a podle toho se také řídily
tyto centrály při svém jednání.
Protekční režim byl ve Slezsku nejhorší,
jak si vůbec můžeme mysliti.
Kraje, slovanským obyvatelstvem
obývané, byly odbývány velmi macešsky
a trpěly hladem, takže tam panoval permanentní
hlad a nedostatek. Vedle toho byly kraje, které tím,
že jsou hustě obydleny, že tvoří
vlastně takovou malou Belgii, trpěly nedostatkem
všeho, co se v zemi produkuje. Nebylo zkrátka ničeho,
centrály nedodávaly nic a proto byl velký
nedostatek, který často přivozoval poruchy
veřejného života, vyvolával stávky
a tím způsoboval zhoršení na příklad
v uhelné otázce.
Velectění přátelé,
mizerie se ani za nové vlády nelepší,
aneb lepší se jen tak málo, že není
skoro rozdílu pozorovati mezi systémem dřívějším
a systémem dnešním. V dřívější
době bylo Slezsko s přilehlou částí
Moravské Ostravy sdruženo v jeden obvod zásobovací
tak, že jsme měli vlastně v českých
zemích 4 centrály: Prahu, Brno, Opavu a vedle toho
Mor. Ostravu. - Mor. Ostrava byla sloučena v jeden obvod
s východním Slezskem a v čelo tohoto obvodu
postaven byl pověstný šlechtic Roth, který
byl zuřivým německým nacionálem
a podle toho hospodařil.
Tato zásobovací oblast
byla odkázána vedle skrovných dávek,
které se mohly v zemi rekvisicí zjistiti, na státní
příděly. Tyto příděly
byly velice skrovné, a což horšího, byly
také jakosti velmi mizerné. Čechy, Morava,
Dolní Rakousy, které měly potraviny dodávati,
dodávaly jen to nejhorší, tak že, myslím,
není oblasti v českých zemích, která
by byla tak na tom zle, jako kraj ostravský, a přece
je to kraj nad jiné důležitý.
Slova, která pronesl ministr
Zahradník, by nás měla vésti k tomu,
abychom tomu kraji věnovali pozornost co největší.
Praha má, bohužel, plno
slov uznání, plno slov lásky k tomuto zapomínanému
Benjaminovi, ale skutek utek. (Hlas: Španělská
vesnice!)
Dosud jsme neměli příležitosti
poznati, že by to zapomínané Slezsko bylo doznalo
opravdové péče se strany centrálních
úřadů, alespoň dnes. Chci to hned
dokumentovati. Dnes máme ministerstvo výživy,
ale toto ministerstvo dosud o Slezsku neproneslo ani slova, toto
ministerstvo výživy neposlalo ani řádky
instrukcí do Slezska. V Čechách vydal zemský
obilní ústav nařízení, a totéž
se stalo na Moravě, ale ve Slezsku nás nechal na
pospas okolnostem a svépomoci. Na Moravě a v Čechách
zvýšili dávku o značné procento,
ve Slezsku žijeme dosud z dávky, která jest
směšná, žijeme z dávky 1 kg. 15
dkg. a z této dávky mají žíti
lidé, kteří kopají černé
démanty, z této dávky mají žíti
a dostávati sil uhlokopové, aby se bohaté
Čechy a Morava mohly zásobovati tímto uhlím.
Pánové, takhle to nejde.
Ty úspory 110 tun nám nepomohou, dejte dělníkovi
sílu a on vám nakope tolik, že nemusíte
vlaky omezovati, nýbrž rozhojňovati, a že
se dožijete ideální dopravy.
Pánové, takhle hospodařiti
to absolutně nepůjde, abychom měli ministerstvo
výživy a vedle toho ministerstva aby si v jednotlivých
zemích instituce ty neb ony dávaly nařízení,
jak se jim zlíbí a na část Slezska
aby se zapomínalo.
Prohlašuji, bude-li česky
stát bez Ostravska, že to bude prsten s vyloupeným
drahokamem, nebo jako hodiny, ze kterých jste vyňali
stroj. Zdá se, že ještě zde není
všude poznána důležitost ostravského
kraje tak, jak by si bylo přáti, a že na Slezsko
se zapomíná.
My musíme pozvednouti svého
varovného hlasu a žádati, aby zásobovací
činnost a směrnice byly pro veškery části
Československého státu jednotny a směřovaly
k tomu cíli, aby pro Ostravsko jakožto nejhustěji
zalidněnou část českého státu
byly dávky pokud možno větší, než
jinde. Pánové, nemáte tak choulostivého
místa v českém státě, jako
je Ostravsko. Kdo v sociálním hnutí pracuje,
kdo dělnický lid zná, ví, že
žádný odbor není tak choulostivý,
jako hornický. Horník je vznětlivý,
ví, jak velkou sílu má ve své organisaci,
jak velmi rušivě může zasáhnouti
do veřejného pořádku stávkou,
a jest k ní náchylný. Vedle toho nesmíte
zapomínati, v jakých poměrech žijeme.
Padla slova, že český stát musí
se starati v prvé řadě o zásobení
menšin. Co pak to Slezsko není menšina? To je
menšina nad jiné důležitější!
Žije nás tam necelá čtvrt milionu. Žijeme
v kraji, který je prostoupen polskýma nebo popolštěným
živlem, žijeme v kraji, kde Němci utvořili
si svůj "Sudetenland", uchvátili všechno,
co bylo, a nás prostě vyhodili na ulici. Takovou
menšinu musíte živit! Pánové, situace
vyživovací vytvořila se dnes následovně:
Němci ze "Sudetenlandu" uchvátili centrály,
postavili nás před fait accompli a řekli:
starejte se o výživu, jak můžete, sami!
Musíme znovu vytvořiti
válečný obilní ústav, dobytčí
centrálu, ústřednu krmiv a ostatní
ústředny. Jest to úkol nemalý, zejména
proto, že jest tam hrstka lidí a pracovníků.
Vedle toho hrstka pracovníků nemůže
ničeho dělat. V zemi ničeho není.
Tam jsou jen haldy, komíny, železnice a cesty. Není
tam produktů zemědělských a snad necelých
300 vagonů ještě je v zemi, které
by se mohly rekvirovati. Rekvisice je neobyčejně
obtížná, musím prohlásiti, že
není snad tak zkaženého kraje v celém
českém státě, jako Ostravsko. Lichvářské
ceny nedostoupily nikde té výše, jako na Ostravsku
a obyvatelstvo tamního kraje musí podnikati výlety
20 až 50 km daleko, než se mu dostane hrstky živobytí,
která mu umožňuje pouhou existenci s tím,
co od veřejného zásobování
dostane.
Jest třeba promluviti si také
ještě o jiné otázce! Byla zde vyslovena
slova, že co se masa týče, jest odváděný
kontingent v Praze takový, že převyšuje
stanovenou dávku. Víte, jaká dávka
je ve Slezsku? Ve Slezsku dostáváme v nejprůmyslovější
části, kde žije jen živel hornický
a dělnický, 30 dkg masa na měsíc předepsáno,
ve skutečnosti tato dávka se nikdy nedocílí.
Ani v tom ohledu nejsme ochotni, trpěti takové nesrovnalosti
a žádáme všechny lidi dobré vůle,
aby tuto nespravedlnost odstranili a aby se postarali, aby i Slezsko
nebylo nadále odstrkováno, nýbrž aby
se mu dostalo toho, co se dostává všem ostatním
krajům. Nepomůže pranic, strkat hlavu do písku.
Jestliže pánové u vlády a zodpovědní
činitelé budou chtít vládnout podle
starého rakouského šlendriánu, dožijí
se toho, co bylo za starého rakouského šlendriánu:
zase budou stávky, zase bude klesati těžba
uhlí, následkem toho nastanou poruchy v železniční
dopravě i průmyslu, nastane nezaměstnanost.
Tam jest mozek a hybná síla,
která veškerá kolečka českého
ústrojí uvádí v pohyb, a bylo by hříchem,
nesmyslem a hanbou veškerých vládních
míst a veškerých povolaných činitelů,
kdyby nechali toto hybné péro hladověti a
strádati.
V záležitosti cukerní
bych upozornil na následující: Byl nám
dodáván - možná že snad to v Čechách
a na Moravě není - cukr žlutý, nerafinovaný.
(Hlas: Byl nám také dodáván, ale
nepřijali jsme ho!) Náš horník,
bohužel, jest v takové situaci, že ho přijati
musí, poněvadž rafinády nedostane. Tohle
se nesmí stát! Toneme přímo v uhlí!
Při převratu nastalo jakési vakuum, nikdo
nevěděl, kam uhlí dirigovati, u nás
byly haldy takové, že závody musely pomýšleti
na obmezení těžby uhelné, poněvadž
bylo nebezpečí, že se uhlí na haldách
vznítí. Závody pomýšlely i na
to, že kdyby byl ten stav trval ještě 4 nebo
5 dní, musela by se vložiti směna, ve které
se nepracuje. A v tomto kraji, který byl přímo
zatopen uhlím a kde je dosti cukrovarů, kam by z
Ostravy kamenem dohodil, máme jísti žlutý
cukr, aby se docílilo úspory!
Nesmíme se rozhodně
takových nesmyslných věcí dopouštěti
a musíme žádati, aby, co zemský Národní
výbor slezský ze své jaksi usurpatorské
pravomoci nařídil, bylo schváleno, aby tudíž
tamnější cukrovary, které možno
velmi dobře zásobiti uhlím, dostaly ho tolik,
aby mohly vyráběti rafinádu, tak aby se tamějšímu
obyvatelstvu dostalo rafinády.
V záležitosti brambor
chci upozorniti na následující. Pro tamnější
kraj je třeba asi 4000 vagonů brambor. Brambory
ty jsou ochotni dodati Poláci za kompensace a tu myslím;
že když ústřední vláda s
Poláky ještě není hotova a jednání
se snad vleče, musí býti ponechána
tamnějším činitelům dostatečná
volnost a samostatnost, aby ve vlastním okruhu působnosti
sjednali s Poláky smlouvy, aby brambory ty mohli dostat.
(Hlas: 1500 vagonů už tam jde!) Z velké
části brambory ty už tam jdou, ale je obava,
že mrazy je zničí. Než to se vymyká
možnosti lidského zakročení a nechci
se tudíž o tom šířiti. Ale o čem
se chci zmíniti, jest otázka brambor, které
můžeme dostati v zemi samé. Slezsko nemá
agrárníků a zemědělských
producentů. Jsou tam jen chudí domkáři,
málokteří mají 20-30 jiter nanejvýš,
vedle nich jest nepřehledná řada o 5-10 jitrech.
Velkostatkáři jsou
vesměs Němci, lidu slovanskému krajně
nepřátelští a tu musím přibíti
na pranýř něco, co zasluhuje odsouzení
a zač by ti velkostatkáři měli býti
potrestáni, ne snad jen obyčejným způsobem,
nýbrž jako za velezrádu.
Zjistil jsem - nejsou to snad jen
holé povídačky, nýbrž věci
zjištěné - že tito velkostatkáři
pro nedostatek prý pracovních sil, který
se však snadno dal překonat, jednak nechali brambory
v zemi, jednak ty, které byly již vykopány,
úmyslně tak hanebně uložili, aby zmrzly,
a sice proto, že ve Slezsku je dovoleno velkostatkářům
páliti brambory k lidskému požívání
nezpůsobilé. Aby takových brambor bylo co
nejvíce, nechali je velkostatkáři raději
pomrznouti!
To jest úmyslné poškozování
existence a za takovou činnost by měli býti
ti velkostatkářští kobylkáři
němečtí pohnáni před tribunál
trestní jako velezrádci. (Výborně!)
Já myslím, že
je zcela dobře možno při takovém nedostatku
potravin, jaký je dnes viděti, zakázati pálení
lihovin z bramborů vůbec. Ať pálí
se líh jenom z řepy a to pro technické a
lékařské účely úplně
stačí. Vymlouvají-li se velkostatkáři
na to, že neměli by pak odpadků pro krmení
dobytka, ať zkrmí drobné brambory, kterých
na Moravě se užívá, ale když se
radikálně zakáže a řekne se,
že z bramborů se nesmí líh páliti,
pak je vyloučena možnost, aby se předpis ten
obcházel a aby se používalo k pálení
lihu bramborů dobrých a velkých. Brambory,
které z jakýchkoli příčin se
nakazí, možno dáti dobře k zpracování
škrobárnám a tím se neztratí
nic.
Co se týče tuků,
je ta věc také u nás dosti choulostivá.
U nás na Ostravsku pašuje se ale z Haliče denně
spousta tuků a pašovalo se tehdy, když převrat
nastal. Prohlídky se strany lidové stráže
byly přísné, pašování
tuků odpadlo. Nastal chvilkový nedostatek, ale polští
židé jsou vynalézaví a ti nějakým
způsobem již to zase překročí.
Dokonce se viděly úřady nuceny, aby tento
podloudný obchod jaksi zorganisovaly. Je to také
anomalie, která je převzata od dřívějšího
Rakouska, šlendrián, který legální
cestou nedovedl nic do Ostravy dostati, ale který dal obchodníkům,
kteří zorganisovali podloudný obchod, k disposici
také vojáky, kteří tímto způsobem
vagony špeku dostávali.
Ale to jsou prostředky docela
malicherné; lépe by bylo, kdyby se drobnému
lidu tamějšímu poskytla možnost, chovati
si prase, jak tomu bylo v dřívějších
dobách. Je to miniaturní moment, ale ten, když
se znásobí tisíckrát, vydá
také velice mnoho. Dříve každý
horník, dělník, živnostník, menší
úředník choval si na venkově nebo
v průmyslových městech vepříka.
To není dnes možné, protože se nedostává
krmiv. A tu přicházím zase na povinnost Moravy
a Čech a volám: "Povinnost, ne snad nějakou
ochotu. Nechceme almužny, Čechy a Morava musí
dodati do tamních krajů dost krmiv, aby chov vepřů
byl možný a tím aby se každé domácnosti
umožnilo chovati vepře!" Musím říci,
že, bohužel, odpadků, tedy otrub, zmocnily se
spekulační firmy, které dělaly tak
zvaná náhradní krmiva. Do těchto náhradních
krmiv dávány byly z velké části
bezcenné věci. Dávala se tam rašelina,
mletý vřes a jiné svinstvo, které
ovšem žádných živin nemělo.
Lidu jest třeba dodati otrub a ty jistě se zužitkují
ve prospěch chovu vepřů lépe, než
ostatní věci.
Přicházím k
uhlí. Již jsem řekl, že těžba
uhlí teď klesá, a to proto, že dělný
lid nemá tam výživy. Těžba po zavedení
8hodinné práce u nás stoupla, a sice přechodně,
pokud zásoby byly.
Nesmíte ale zapomenout, že
v našem zásobovacím rayonu od 28. října
nedovezlo se nic, zásoby jsou u konce, lid začíná
hladovět, a následkem toho těžba rapidně
klesá. Nestane-li se okamžitě nějaká
náprava, bude zle. Zakročili jsme na Moravě
a v Praze. Z Prahy dostalo se nám slibu a bylo zde minulý
týden řečeno, že se nám pošle
80 vagonů. My o nich dosud nevíme. Asi 26 vagonů
bylo posláno. Jestliže se myslí, že 80
vagonů je taková dávka, na kterou můžeme
čekati měsíc, můžete se dočkati
velmi smutných věcí.
My potřebujeme denně
16 vagonů. Když Praha slíbí nám
80 vagonů, nesmí se domnívat, že tím
nás již celkem odbyla. Myslím, že v českém
státě musí býti pravidlo: Praha-Ostrava,
když nechce Praha uznat: Ostrava-Praha. Zůstane-li
některé město týden bez mouky, je
to bolestné a může to způsobit pohoršení,
neobyčejně nebezpečné by však
bylo, kdyby Ostrava a Slezsko zůstaly déle bez mouky.
Zde nesmí býti otáleno
a přál bych si, aby ministr výživy dozíral
na oba zemské ústavy, jak na Moravě, tak
v Čechách, aby ne sliby, nýbrž skutečně
vagony byla posilněna naše posice, kterou Poláci
z politických příčin umějí
využíti ve svůj prospěch. My žijeme
na hranicích česko-haličských. Dnes
byli jsme nuceni udělat dohodu s Poláky, abychom
dostali revír do svých rukou. Ale Poláci
celou řadu obcí drží ve svých
rukou a z uhelné těžby nedostávají
Čechy a Morava vůbec ničeho. Všecko
to uhlí jde do Haliče. Jest třeba, aby Praha
rozhodně již ze své, jakési letargie
a liknavosti se vymanila a řekla, co bude Slezsku třeba:
instrukce, vojska nebo čtyřdohody. Ale ne říci:
dělejte, co chcete, jen dejte nám uhlí! To
jest stanovisko hloupé, naivní a s tím
stanoviskem zodpovědní lidé nemohou pracovati.
Kdybychom měli Karvín,
Lázy, Dombrovou, kde jest průmysl veliký,
nebylo by třeba těch slov, která pronesl
ministr Zahradník, měli bychom uhlí dosti,
poněvadž vývoz uhlí z českého
státu jest zakázán. Jest třeba starati
se o to, aby revír se dostal do našich rukou a bude
pak po nedostatku uhlí; budou míti uhlí průmysl,
cukrovary, a bude uhlí i pro lidové otápění.
- Vedle toho jest toho uhlí nám třeba jako
kompensačního objektu. Vyjednávání
v Praze trvá dlouho. U nás jest organisace,
která se jmenuje "Skupina I." Jest to sdružení
všech uhelných těžařstev. Tato
skupina soustředila v sobě ohromnou moc a také
jest to jakási ústředna pro nákup
potravin pro hornictvo. - Tato ústředna směnným
obchodem mohla si opatřiti tuky vždy a dovede to i
nyní, když v Uhrách normální
poměry nastanou. Ale žádná kontrola
nepomůže. - Dřívější
ministerstvo dovolilo této skupině za kompensační
uhlí považovati uhlí, získané
nedělním těžením.
Dělníci, pokud byli
zmilitarisováni, byli nuceni pracovati v neděli,
a podle toho pak také těžba vypadala. Skupina
první dovedla si to tak zařídit, že
nedělního uhlí bylo mnoho, a mohlo se ho
používat ke směnnému obchodu. Ať
jest kontrola sebe přísnější,
bude to zase. Nebylo by radno, obmezovat tuto skupinu, resp. úřad,
u kterého skupina ta jest zastoupena, totiž ředitelství
lidové výživy pro tamější
obvod, tak aby obmezení úřadu bylo co možná
nejmenší. Za toto uhlí dovede si tato skupina
opatřiti výměnou dostatek tuků.
Na konec budiž mi dovoleno,
bych se zmínil o důležité otázce,
o kteréžto otázce nevím, zdali jsem
ji přeslechl; v debatě ničeho jsem neslyšel.
Starý rakousky stát dával ze státních
prostředků značné obnosy na akci,
která se jmenovala "výpomoc k výživě".
Tato měla za účel, aby nemajetnému
obyvatelstvu byl umožněn nákup potravin za
ceny přiměřeně snížené,
takže ku př. stála-li slanina 50 K, prodávala
se chudému za cenu 10 K a 40 K se hradilo ze státního
fondu. Tato akce je ohrožena tím, že úvěry
jsou vyčerpány.
U nás tato akce skončiti
tak nesmí, a vznáším na vládu
apel, aby novými kredity umožnila další
trvání této akce, a sice proto, že tendence
snižovati ceny jest v proudu a bude snad míti konkretní
výsledky. Ale nedá se čekati, že by
za prosinec dospěla již tak daleko, aby všichni
za realní ceny mohli si potraviny opatřiti. Myslím,
že nějaký čas, asi čtvrt roku,
bude ještě této výpomoci chudému
obyvatelstvu třeba a bylo by stanoviskem opravdu nelidovým,
kdyby se tato pomoc chudému obyvatelstvu měla odpírat.
Bylo zde řečeno, že
baťochové zásobování je barometrem
pro řádné zásobování
obyvatelstva. Je-li to tedy pravda - a já uznávám,
že je to pravda - pak tento barometr řádného
zásobování stojí u nás velmi
nízko. V Praze a v jiných českých
městech je obyvatelstvo, jak jsem slyšel, ušetřeno
námahy a útrap, které jsou spojeny s baťochovým
zásobováním, u nás, ve Slezsku, nebýti
baťochového zásobování, polovina
lidu byla by umřela hlady. Chcete-li připustiti,
aby v demokratickém státě Československém
zase byla ta nerovnost, pak byste měli zase tu ostudu,
že na periferii českého státu, na periferii
tak nesmírně důležité, bylo by
obyvatelstvo nuceno baťochovým zásobováním
starati se o výživu. Ale víte velice dobře,
že toto baťochové zásobování
je vlastně hlízou, ze které se vlastně
rodily veškeré ty lichvářské
zjevy, a proto myslím, že musí býti
snahou vlády, aby poměrům na Ostravsku a
ve Slezsku věnovala pozornost co největší,
a sice proto, že Ostravsko - to znova zdůrazňuji
a myslím, že nebude to nikdy dosti často řečeno
- je nejdůležitější částí
celého českého státu.
Představte si, co by náš
český stát byl dnes na příklad
bez uhlí, kdyby naše cukrovary byly nuceny veškerou
cukrovku nechati mrznout a my neměli žádného
cukru, neboť naše cukrovary opravdu nemají jiného
uhlí, než ostravského! Proto nedopusťtež,
aby Ostravsko a Slezsko byly nuceny hladověti, kdežto
ostatní části Moravy a českého
státu měly by poměry snesitelnější!
Vznáším na konec
tento apel: Český stát máme a chceme-li
jej udržeti v jeho celistvosti, - a to vztahuji zejména
na Ostravsko - pak bude nám třeba, abychom celý
tento český stát řádně
živili. A toho je zejména třeba vzhledem na
Ostravsko. Prosím, nezapomínejte na Ostravsko a
Slezsko, protože by se vám to mohlo vymstíti.
(Výborně! Potlesk.)