Byla výmluva na valutu. Dnes
té výmluvy neuznávám, poněvadž
máme stát tak basírovaný, že
důvěra ve valutu počíná růsti,
valuta stoupá, a není příčiny,
aby výmluva na valutu byla uplatňována.
Dále dotýkám
se otázky vývozu. Vývoz dnes je zvláště
věc, na kterou musíme velice opatrně pohlížeti.
Je přirozeno, že bez vývozu nemůžeme
se obejíti, že vyváží se, jak pan
ministr chce a my s tím souhlasíme, jen v nejkrajnějším
případě a to, co je přebytečné.
To zajisté schvalujeme, ale bezpodmínečně
musíme trvati na tom, aby byl vývoz kontrolován,
aby podloudně nemohlo se nic vyvážeti, co se
vyvážeti nesmí. Tu nestačí naprosto,
jak bylo řečeno, kontrola na železnicích.
Je podle naší zkušenosti naprosto chybno a nestačí,
když se zásilka prohlédne na pohraničních
stanicích, z čeho pozůstává,
nýbrž kontrola musí býti naprosto jistá
a přesná. Ta se dá provésti pouze
na nakládacích stanicích, kde musí
býti orgány, kterých máme dostatek
k disposici poblíž stanic a nejsem pro to, aby orgány
železniční kontrolovaly zboží pro
vývoz určené, poněvadž kontrolou
nemohou se pro nedostatek času zabývati.
Jsou tu hospodářské
rady, které mohou příslušné osoby
delegovati. Je zajisté na čase, aby byl kontakt
mezi drahou a naším obecenstvem, mezi producenty a
hospodářskými radami byl u nás již
dnes.
Při nejlepší vůli
nemohou zřízenci železniční kontrolu
prováděti jako orgánové, kteří
nemají nic jiného na starosti, poněvadž
úředníci a zřízenci jsou přirozeně
jinými povinnostmi zaměstnáni.
Pokud jde o vlastní problém,
který jaksi vyvrcholuje v zachycování a rozdělení
veškerých potřeb, tu zajisté každý
přizná, že přichází v
úvahu jednak producent na prvním místě,
pak přichází ten nešťastný
překupník, proti kterému zejména a
zajisté plným právem se každý
staví a jako na třetím místě
přichází v úvahu konsument.
Pokud se týká producenta,
neváhám vzíti v ochranu náš rolnický
stav z tohoto místa (Výborně!) a sice
z toho důvodu, že jsem přesvědčen,
že za starého systému rakouského bylo
naopak jeho povinností, aby zadržel, co se zadržeti
dá. Já neschvaluji, když se vytýká,
že tehdy, ať jsme trpěli, - a já trpěl
jako každý jiný - že jsme nedávali.
Jsem pevně přesvědčen,
kdyby se sebe více dalo, nic bychom z toho nebyli dostali.
(Výborně!) Všecko by bylo šlo do
cizáckých ústavů, do Rakouska a do
Německa a podporovali bychom tak naše nepřátele.
(Hlas: Ale měli jste to dát pod rukou laciněji,
za maximální ceny! Tak my té lásce
k národu nerozumíme. Za cenu přijatelnou
a ne 1000 K za metr. cent!) O tom já nemluvím.
(Hlasy: O tom se má mluvit. Brambory za 3 K!)
Já jsem se zmínil,
že rolníci zadržovali pro sebe a nemluvím
o cenách! (Ministr dr. Zahradník: Kdo to byl?
Jmenujte ty darebáky; dáme je zavřít!
Hlasy: Tak dobře, my vám je budeme jmenovat!)
Předseda
(zvoní).
Posl. Navrátil: Já
jsem mluvil o rolnících, že zadržovali
a já nemluvil ještě o cenách, a sice
proto, že zadržovali pro sebe a pro své příbuzenstvo.
(Předseda zvoní. Trvalý všeobecný
hluk.)
Já konstatuji, že se
nedodržoval kontingent, že se nedodávalo zboží.
Nemluvil jsem o cenách a proto myslím, že to
bylo nepochopení a nedorozumění, pánové.
(Hlasy: V Rakousku se všecko
dostalo za peníze. To je ta zkáza a korupce rakouského
systému. Bojí se bolševismu a bolševismus
prováděli oni sami, jak obchodníci, tak rolníci,
všichni. Trvalý lomoz.)
Předseda
(zvoní): Prosil bych o klid.
(Hlasy: Máme důkazy
v rukou, ale vy je nemáte, vy jdete s demagogií!)
Posl. Navrátil: Velevážení
pánové! Já jsem tím zkracován
a už jsem upozorňován, abych skončil,
a prosím, abyste mi ponechali trochu času. Chtěl
jsem říci, velevážení pánové,
že, co se týče množství a cen,
odsuzujeme je všichni, poněvadž jsme tím
trpěli; to jest nepopíratelné - bylo mnoho
mezi rolnictvem a agrárníky živlů, kteří
byli lichváři. Ale naprosto musím konstatovati,
že jsem seznal přece poctivé sedláky,
kteří nám dávali za maximální
ceny. (Výborně!) Nesmíme paušálně
odsuzovati, ale jest faktum, že jsme pevně přesvědčeni,
že jsme byli vydíráni zemědělskými
produkty a ostatními potřebami.
Mluvím o rolnících
a ty jsem bral v ochranu, nebéřu ale v ochranu velkostatky,
protože jsem přesvědčen, že tam
byla ta rakovina, tam bylo to, co se lichvářsky
prodávalo pod rukou, poněvadž ten malý
rolník neměl tolik, aby nás mohl odírati
a využitkovati. Nám se nabízelo ne snad v metrácích,
nýbrž ve vagonech, a táži se, který
malý rolník může mouku na vagony nabízeti
po 20 korunách? To musilo vyjíti od velkostatků
a nájemců dvorů.
Hlavním škůdcem
našeho národa jsou nájemci dvorů, aspoň
většina jich, která má zásob
daleko více po ruce, a mohla vykonati více, než
vykonala. Myslím, že otázka nájemců
dvorů musí býti důkladně řešena,
aby byli dáni pod dozor, aby nemohli své zásoby
rozházeti za velké peníze.
Co se týče překupníků,
o těch jsem již mluvil, to jsou největší
škůdci a proti nim se musí všemi prostředky
postupovati; myslím ovšem proti tajnému, nelegitimnímu
překupníku, nemluvím proti oprávněnému,
legitimnímu obchodu, který stojí pod veřejnou
kontrolou. Kdo potají obchoduje, ten obchoduje s toho hlediska,
aby co možná největší zisk vytřískal.
Přicházím ke
konsumentu. Konsument je trojího druhu. Máme města,
továrny a konečně také konsumenty
zřízenců a zaměstnanců státních.
Pokud se jedná o města,
nechci šířiti slov. Víte, že města
fungují v celku dosti dobře; mohu to dokázati
tím, že mnoho členů našich rayonů,
přidělených na př. ke dráze,
chce zůstati v městech, což jest důkazem,
že v městech to přidělování
bylo opatřováno ještě dosti slušně,
ačkoliv naprosto pod výživu.
Co se týče továren,
tvoří pro sebe centra, o kterých se nemohu
šířiti. Přicházím k našemu
konsumu.
Konsumy železniční
jsou svépomocným družstvem, ty musí
býti podporovány, bez těch by zřízenectvo
nemohlo existovati. A tu se mne nemile dotklo, když kol.
Dr. Viškovský se zmínil o tak zvaném
dvojnásobném opatřování výživy.
Já mohu prohlásiti:
Ti ubozí zřízenci,
co dostali od svého konsumu, od dráhy, neměli
toho ani tolik, aby mohli býti syti. Myslím, že
dohromady to nedělá ani to minimum pro životní
potřebu. To se vytýkati nesmí! To jsou žebráci,
chudáci, kteří si opatřovali s největší
námahou, s vypůjčeným penízem
a žádali svého službodárce - dráhu,
aby hleděla jim ze svých prostředků
něco opatřiti. A když se to opatřilo,
daleko to nestačilo k zachránění
holého života. Nemá to takový dosah,
aby se o tom stala zmínka, zvláště když
se mluví o kuchyních. Jděte do těch
kuchyní a jezte to a uvidíte, co se dává
zřízenci! Tu se nemůže tvrditi, že
to jest plus. To není plus, naprosto ne, to jest ubohé
zaopatření zřízence, které
musí býti vybudováno tak, aby bylo slušné.
Co se týče konsumů
samých, dalo by se mnoho mluviti. Podotýkám
jenom, že celá veřejnost slyšela, že
pro zásobování železničních
zřízenců a konsumů se daleko méně
dostalo, než pro naše města. Zásobování
konsumů bylo naprosto nedostatečnější,
než v jiných oborech.
Přecházím k
jiné otázce, která by byla vhodným
objektem. Chtěl jsem mluviti také o dopravě,
která žádá, aby bedlivě byla
sledována, aby rychle požívatiny před
ostatním zbožím byly dopravovány a zastavena
doprava ostatních předmětů, které
nejsou naprosto nejnutnější, aby během
příštích 14 dnů vše se svezlo
do Prahy a jiných velkých měst - každý
zajisté může počkati těch 14
dnů s jinými potřebami, poněvadž
výživa je hlavní věcí, je základem
naší existence a základem naší
republiky československé. (Souhlas.)
Přicházím ke
správě. Co se týče správy,
žehráme na to, že mají šmahem býti
přebíráni lidé, kteří
se neosvědčili, ne snad odborně, ale národnostně.
Vidíme, že bez ohledu na to, jak se chovali dříve,
mají býti šmahem převzati. Před
tím varuji, abychom z centrálních úřadů
starého Rakouska přebírali všechno,
poněvadž to by bylo rozšiřování
rakoviny dále. Každý lékař by
musel uznati, že je to zárodek smrti a bylo by to
záhubou republiky. Proto bych byl pro to, abychom přebírali
důkladně. V té otázce apeluji na všechny
ministry, aby nebrali paušálně vše podle
školského vzdělání, nýbrž
dali přednost takovému zdatnému úředníku
a zřízenci, který by byl na svém místě
a aby nenastalo tu škatulkování, které
bylo zde dříve prováděno. (Souhlas.)
Pokud jsem poznal, co se děje
- dobrá vůle je zde - ale mohu říci,
že slyšíme za těmi dveřmi řehtati
rakouského šimla a proto bych prosil, aby této
otázce osobní byla větší váha
přikládána než dosud, aby hleděno
bylo hlavně na výběr platných sil
bez ohledu, zda jsou v té neb oné třídě
a zda mají to neb ono vysvědčení.
Kam kdo patří, tam ho musíme postaviti!
Přicházím s
určitými návrhy. Pokud se týče
správy, apeluji, aby v ministerstvu výživy
byla zřízena zvláštní sekce odborná
železničních zřízenců,
poněvadž velkou závadou bylo, že není
kontaktu mezi ministerstvem zásobování a
železničním, aby se nemusilo chodit k audiencím,
aby tam byl odborník železniční. Mimo
to bych žádal, aby pokud se jedná o zásobování,
byl tam zvláštní odbor pro konsumy, kuchyně
a podobná svépomocná družstva, neboť
zástupci svépomocných družstev musí
tam míti své oficielní místo, které
by se o to staralo.
Tím, pánové,
končím a děkuji, že jste vyslechli laskavě
mé vývody.
Lituji, že na jednotlivé
podrobnosti není více času. (Výborně!)
Předseda:
Dalším řečníkem je kollega Slavíček.
Uděluji mu slovo.
Posl. Slavíček:
Slavné shromáždění!
Ujímám-li se slova
v dnešní debatě, tedy ujímám
se ho proto, abych se zabýval principem, z něhož
debata vyšla, proč jsme debatu onu navrhli a co jsme
jí chtěli docíliti.
Předem říkám:
Nebyly to principy zásobovací, nýbrž
politické, k nimž hned přijdu, ale prosím,
abyste mně předem dovolili jen několik malounko
slov na některé výkřiky proti dělnictvu
a několik malounko slov o prohlášení
vlády a ministrů.
Rozeznávám při
zásobování mezi rolnictvem dva stavy: jeden
stav malého, chudého domkáře, stav
malého zemědělce, který má
většinu svých příslušníků
rodinných zaměstnánu buď jako dělníky,
zřízence nebo úředníky ve městech,
stav to, který po dobu války nejedl sám,
nýbrž obětoval všechno pro své
lidi (Tak jest!), na druhé straně znám
však stav druhý, který nazvu - hodně
mírně - stavem zemanů, kteří
postupovali bezohledně nejenom vůči obyvatelstvu
městskému, nýbrž kteří
postupovali bezohledně ve svých doménách,
obcích, proti svým spoluobyvatelům, malým
domkářům a rolníkům. (Tak
jest!)
Měli jsme a máme celé
spousty materiálu o tom, že byla malému zemědělci
poslední kravka z chléva vzata, jen aby bohatý
zeman udržel svůj chlév nedotčený.
Já tedy rozeznávám,
nepaušalisuji. Tolik jen podotýkám: Vydělal-li
někdo něco za války, byli to právě
ti bohatí a velcí, kteří se zbavili
všech dluhů na svých usedlostech, kteří
nahromadili kromě toho značné zásoby
peněz a kteří jsou i se svými rodinami
zásobeni vším možným, nač
si jen pomyslíte. (Hlas: Když jim vzali všechen
dobytek, museli jim za to dáti trochu peněz, ale
oni by raději měli svůj dobytek, nežli
peníze!) Uznávám, že za to něco
museli dostat, ale neuznávám, že bylo správné,
když musel poslední dělník nebo žena
svléknouti košili a museli ji dáti. (Hlas:
Jmenujte určité osoby! To se pořád
jen tak hovoří! Nesmí se sevšeobecňovat!)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
(Ministr Dr. Zahradník:
Jen jeden případ mi řekněte a já
se postarám, aby to bylo potrestáno. Já bych
ho dal zavříti do kriminálu.)
Posl. Slavíček:
Při této příležitosti velmi rád
béřu na vědomí prohlášení
členů vlády, poněvadž my přijdeme
opravdu s návrhy a konkretními případy,
aby takoví lidé byli exemplárně potrestáni
(Výborně!), a to nejen vydřiduchové
z venkova, nýbrž i z města. O tom vás
ujišťuji! (Hlas: Místodržitelský
rada Průša jest členem Odkolkovy firmy a v
nové vládě jest znovu zase ve vyživovacím
referátě!)
Hned ve spojení s tímto
přicházím k prohlášení
vlády o této věci, které béřeme
na vědomí jen s výhradou.
Tak jako členové naši
ve vládě vzali své úřady také
s výhradou, bude-li jim dána plná moc tak,
jako každému ministru přísluší,
aby mohli bezohledně zakročiti proti všem,
kteří porušili náš klidný
život, zejména v zásobování
- tak také jistě své funkce nebo své
poslání vykonají a my nebudeme míti
proti nim absolutně nic. Činiti však dedukce
dalekosáhlé z pětidenního ministrování
jednoho či druhého ministra, jistě nemůžeme
žádný. Tedy docela otevřeně říkám:
Pro budoucnost prohlášení
vlády mne v této věci neuspokojilo. Pro přítomnost,
věda, že není více moci v jejích
rukou a že za 5 dní nelze změnit všechno,
se spokojujeme s jejím prohlášením.
A nyní, velectění,
přicházím k tomu motivu, který jsem
nadhodil, proč a jak vznikla tato debata. Přišel
socialistický blok s návrhem, že je nutno v
tom dusnu, které tady je od převratu revolučního,
učiniti určitý ventil, trochu provětrání,
poněvadž víme, že tady je velmi mnoho
nespokojenosti nastřádané, která,
kdyby se měla stupňovati, postaví nás
před skutečnost, kterou bychom velmi těžce
napravovali. (Posl. Zeminová: Ano.) A přišli
jsme s návrhem do schůze klubovních
předsedů poněkud jiným. My jsme chtěli
debatu o ožehavější, důležitější
věci, ale nechali jsme se přesvědčit
v zájmu národa a v zájmu našeho státu
a připustili jsme debatu tuto o vyživovacích
příspěvcích, o výživě
atd., jako debatu nejméně nebezpečnou pro
tuto dobu. Ale v debatě představovali jsme si něco
jiného. V debatě představovali jsme si, že
přijde celá řada návrhů a námětů
- s některými dovolím si přijíti
- a že nám zejména vláda, která
byla ve schůzi přítomna, právě
z těch důvodů a principů politických,
nespokojených přijde s určitým
prohlášením, s určitým programem
pro nejbližší budoucnost - nemyslím dalekosáhlým
programem pro nejbližší budoucnost, kterým
by se jednou pro vždy nespokojenost v našem národě
se jevící odklidila. Debata se chýlí
ke konci, očekávám se vší určitostí
od vlády, že vláda na konec ještě
přijde s takovým prohlášením,
jaké jsme my si představovali, když jsme debatu
navrhovali.
Mám-li mluviti o nespokojenosti,
tedy hned uvedu konkretní případ. Nespokojenost
zde nesporně jest již proto, že Národní
shromáždění nebylo legální
cestou zvoleno (Výborně! Potlesk!) a ústavně,
jak si to lid a národ přeje. (Posl. Zeminová:
Také se nám to stále vyčítá!)
My nevyčítáme
nikomu, nejméně naší vládě.
Byl jsem od prvopočátku, od prvního dne,
v permanentní komisi Nár. shromáždění,
vím, jaký materiál se hrnul na hlavy všech,
kteří to měli. Tedy těm nečiním
výtek, ale tu nespokojenost přece jenom tím
z našeho národa a z našich vrstev nevypleníme.
To není nic platné. Ona nespokojenost je živena
zejména také těmi, kteří si
představovali revoluční převrat a
republiku docela jiným způsobem, než si ji
představujeme my, znajíce do detailů všechno
zákulisí a všechny potíže, s kterými
pracujeme. Vždyť, nedivte se, my vidíme v Rakousku,
my vidíme v Německu, my vidíme v Rusku, my
vidíme jinde, co je revoluce.
My vidíme, že se tam
odpravují nenáviděné osoby, že
se tam konfiskuje majetek šlechty a velkostatkářů,
(Výborně! Hlučný potlesk.)
že se odstraňují nepopulární
důstojníci, že bývalý císař
rakouský nemá co jíst, národ se o
něj nestará, člověk jako člověk,
a náš Coudenhove se opováží ještě
prosit předsednictvo N. S., aby ho vzalo v ochranu před
urážkami. (Souhlas. Posl. Zeminová volá:
On vraždil náš národ!)
Může býti rád,
že za velkého revolučního převratu
vyšel se zdravou kůží, a nemá se
něčeho podobného ani opovažovat. Jeho
manželka byla usvědčena ze švindlů
a byla propuštěna na určitou kauci z vězení.
- Myslíte, že takovéto revoluci malý
český lid rozumí? Myslíte, že
takové republikánské formě a takovému
republikánskému smýšlení rozumí?
- S tím že by se náš malý lid spokojil?
Absolutně ne! - Tato nespokojenost jest živena celou
řadou odstavených lidí z veřejného
života, ať právem či neprávem.
Všichni ti, kteří se cítí býti
dotčeni, jsou na straně nespokojených, a
tak živí nespokojenost v našem národě.