Chci konstatovati, že passivní
resistence zemědělců je výmyslem předrážděných
mozků anebo neupřímných lidí.
Takové resistence není a já zejména
varuji před tím, aby z otázky zásobovací
byl činěn objekt politické agitace. Tato
otázka musí nás spojovat jakožto první
životní otázka našeho československého
státu, naší republiky. Naši zemědělci
učiní vše možné - to prohlašuji,
- aby tato otázka byla rozřešena v našem
společném zájmu, a chci konstatovati, že
učiníme vše, aby naši lidé vstoupili
do naší republiky v této otázce s čistýma
rukama a s čistým srdcem. (Výborně!)
Jest to úskalí, které
musíme obeplouti. Bez rozřešení této
otázky není plného vítězství
a tu chci na konec poukázati ke slovům, která
jsme čítali na domě, kde bylo umístěno
kdysi francouzské zásobovací zřízení
z dob 7leté války, totiž na domě v Hybernské
ulici. Tam stála slova: "L'art de vaincre est perdu
sans l'art de subsister". Umění vítěziti
jest ztraceno bez umění zásobovati! Tato
věta platí také pro naši mladou československou
republiku a my učiníme vše, abychom neztratili
vítězství tím, že jsme zanedbali
něco v otázce zásobovací. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Jako další řečník je zapsán
pan Navrátil Gustav. Uděluji mu slovo.
Posl. Navrátil: Slavné
shromáždění!
Včerejší debata
zásobovací a vyživovací vyvrcholila
tak, že dnešní úkol nás, kteří
přihlásili jsme se k slovu, je zajisté velice
usnadněn, a není třeba, abychom opakovali
to, co zde vše bylo předneseno.
Já myslím, že
stačí úplně, když doplníme
to, co zdá se nám býti nesprávným,
po případě, když různé
výtky učiníme tomu, co zde bylo předneseno.
Já zvláště mile překvapen jsem
byl optimismem, který vyzníval hlavně z řeči
pana ministra výživy. Velkou váhu kladu na
tento optimismus. Zajisté celá veřejnost
čekala dychtivě, jaké stanovisko zaujme ministr
výživy, neboť kde bychom byli, kdyby i v době
předválečné optimismus klesl, kdybychom
nebyli přesvědčeni, že veškeré
nebezpečí a překážky překonáme
lehce.
Ale jedna věc, zdála
se mi, že není úplně na místě,
a sice cítil jsem v těchto výkladech
jakýsi optimismus, a mé osobní přesvědčení
jest, že tento optimismus byl by v jiných ministerstvech
býval daleko více na místě, než
v ministerstvu výživy, neboť, pánové,
myslím, že s nejkrajnější rozhodností
se musí v otázce výživy pokračovat,
že veškeré překážky, které
zde jsou, musí se bezohledně odstraňovat.
Další věc, která
zajisté každého mile překvapila, bylo
přesvědčení ministra výživy,
že, pokud se českých zemí týče,
jsme naprosto soběstační. My ovšem,
pokud se týče soběstačnosti, nebasírujeme
na statistikách. Statistika je pro mne docela bezcenná.
My víme, jak statistiky vypadaly za starého Rakouska,
a podkladem v statistickém dnešním přehledu
otázky zásobovací je právě
materiál naprosto bezcenný. Já dám
malý příklad, jak statistika se činila.
V poslední vyživovací radě ve Vídni
činily se námitky proti tomu, že je příliš
velká osevní plocha zeleniny, že zelenina dosahuje
tak ohromného množství, že ohrožuje
obchod zeleninou, že zabírá plochy, které
byly připraveny pro obiliny. A tu vláda se vytasila
se statistikou, že jenom 10.000 ha je oseto zeleninou. Nikdo
nemohl proti tomu se postaviti, poněvadž nebyl materiál
po ruce. Teprve, když účastníci porady
přišli domů, seznali statistická data
a viděli, že prý již loni bylo na 140.000
ha oseto zeleninou. Vidíte, jak úžasně
ty statistiky jsou bezcenné. Ale my jsme přesvědčeni,
z praktického života našeho víme,
že nikomu nedostačovalo to, co mu bylo přiděleno.
(Hlas: To byl výpočet p. profesora Stoklasy!)
Ty byly nesmyslné výpočty.
Každý musil cestou jakoukoliv, ať to byla cesta
zákonná - tu nezákonnou nebudu schvalovati
- opatřiti si nejméně dvakrát tolik,
než mu bylo přiděleno.
A tu mohu tvrditi, když se podařilo
téměř každému, aby si opatřil
to, čeho potřebuje, že soběstačnost
byla zde dokázána.
Ale přicházejí
momenty, které nám dávají ještě
další důkaz, že odpadá mnoho povinností,
které jsme měli. My nemohli jsme kontrolovati, kam
všechno se vyváží. Tvrzení, že
nevyváží se nic do Německa, ani do zemí
rakouských, nebylo doloženo a nikdo mu také
nevěřil. Máme ještě jiný
úkol: musili jsme dodávati vojsku; a také
jsem přesvědčen, že soběstačnost
českých krajů je naprosto dokázána,
a že záleží na tom, jakým způsobem
máme zachytiti tyto zásoby a jakým způsobem
má se dostati každému to, čeho potřebuje
k svému životu. Já se dotknu také jednotlivostí
potud, pokud otázky zde byly přetřásány.
Chci stručně své náhledy přednésti.
První otázka jest otázka
obilí a mouky. Že jsou a byly zde ohromné zásoby
těchto nejdůležitějších
potřeb životních, to jest dokázáno
a i případy, které vím, mohl bych
vám přednésti. Nám nabízeny
byly, ať konsumům nebo svépomocným družstvům,
ať úřadům samým, spousty mouky,
ne snad v metrických centech, ale v nesčetných
vozech železničních, ale jen, když zaplatíme
určité ceny, neobmezené množství
se nám dodá, takže každý zřízenec
železniční bude dostatečně zásoben.
To jest dostatečným
důkazem, že co se mouky týče, při
správném rozdělení a zachycení
by měl každý tolik, že by mu to k živobytí
stačilo. Horší situace byla, pokud se týká
luštěnin. Tu jsme téměř žádných
luštěnin neviděli. Přímý
konsum o luštěninách vůbec nevěděl.
Luštěniny zmizely z veřejného trhu a
zůstaly jen na trhu pokoutním, na trhu řetězovém.
Mohu dát příklad, že se tak stalo, že
nedávno dokonce ještě z Domažlicka nabízeno
bylo našemu železničnímu konsumu velké
množství hrachu a sice za 10 K 1 kg a bylo výslovně
nabídnuto tolik vagonů, kolik železniční
konsum by jich chtěl, že se mu opatří
z Domažlicka.
To jest případ, který
opravdu křičí, to jest důkaz, že
s luštěninami dály se obchody, které
nemohl nikdo schvalovati. Upozornili jsme na to - a tak dělali
jsme jen svoji povinnost - obilní ústav na tento
případ a bylo konáno šetření,
jehož výsledek byl, že opravdu skonfiskovalo
se nějakých 20 q. Kam zmizely ostatní vagony,
to jest otázkou další, která není
do dnes rozluštěna.
Přicházím k
bramborům. Nemůže se upříti,
že otázka tato jest jedna z nejchoulostivějších
vzhledem k pokročilé době, ve které
se nalézáme. Musím konstatovati, že
skutečně loni ještě za rakouské
vlády brambory jsme byli daleko lépe zásobeni
než dnes. Chyba se stala velká a nebezpečí
z prodlení jest ohromné. Tu zajisté
ministerstvo musí hleděti k tomu, aby ještě
v poslední dobu krátkou, která nastává
před mrazy, vykonalo, co se dá vykonat. Tu pozoruji,
že lecjaká pomoc byla by možna a na tu se nepomýšlí.
Chci upozorniti, že musí se vděčiti,
když na pohled menší záležitosti
se přednesou, aby se uplatnily, zejména velká
Praha lépe by mohla býti zásobována
brambory, než se to dosud děje. Ne snad, že bych
vytýkal producentům, že by nedávali
bramborů k disposici. Mají velké obtíže
s dovozem. Ale velká překážka jest
v místě určení, zde se děje
odvoz pozvolna, veškerá nádraží
jsou přecpána, vše překáží
dopravě, vše jest ve velkém chaosu a nepořádku
a jest nutno na to pomýšleti, jak náprava by
se mohla státi v Praze.
V tom směru jest to na snadě.
Dávám příklad. Na Smíchově
máme ohromné skladiště, které
jest úplně prázdné a leží
ladem, kam 400-500 vagonů bramborů se vejde, kde
koleje jsou výhodné, takže 20 vagonů
se může přistaviti. Na státním
nádraží máme velké plochy, které
jsou ustanoveny pro uhlí, ale není ho tam ani 1
kg, ale nádherné koleje. Na všech nádražích
máme velké plochy, kdež beze všeho dala
by se sta vagonů během několika dnů
přistaviti a tam rozdat konsumentům.
Hlavní překážkou
jest, že na povozech se vozí brambory po Praze, a
to jest úkol, který se nemůže zdolat.
Závada spočívá v neschopnosti těch,
kteří dirigují mylným a pochybeným
způsobem rozdělování brambor mezi
konsumenty. Dávám to jako příklad,
kdyby tyto otázky se vzaly vážně do
rukou, že by se našly pomocné síly, které
by ty věci napravily. - Pokud se týká dalších
potřeb; zeleniny není třeba, neboť jest
jí dosti a hojně jest nabízena. Ceny její
klesají a nikdo ani zeleniny nechce, poněvadž
jest jí přesycen. Jest to výtečný
artikl pro vývoz a myslím, že můžeme
v tom směru podporovat snahy ministra výživy.
Daleko choulostivější jest otázka zveřiny
a ryb. Tyto věci staly se fakticky téměř
privilegiem zámožných tříd.
Je nesprávno, když se
nekIade váha právě na zachycování
zvěřiny a ryb, kde víme, že Čechy
oplývají právě tímto bohatstvím,
neboť před válkou byl již ohromný
vývoz do Paříže, a do všech možných
cizích zemí vyváželo se v celých
vozích mnoho zajíců a koroptví. Já
uvítal zvláště také výklady
p. ministra, když se zmínil o tom, že chce kontrolovat
odstřel, a tu myslím, že právě
ta věc je jednodušší než jiné
produkty, a že lze jaksi příkazem, aby se včas
hlásily větší hony, vysláním
kontrolních orgánů velmi dobře velké
spousty této požívatiny zachytiti a do různých
center zaslati. (Hlasy: Střelivo potřebujeme!)
Pokud jde o střelivo, myslím, že by dnes mohlo
býti po ruce, neboť potřeba střeliva
pro vojenské účely je nepatrná a zásoba
olova, prachu i patron je jistě veliká. Víme,
že na př. ze Žižkova vyvážela
se ohromná spousta patron, takže by stačilo,
aby vláda učinila opatření, aby zmíněné
potřebě bylo vyhověno, čímž
podařilo by se tuto otázku s urychlením vyřešiti.
Přicházím konečně
k tukům; zvláště uvítal jsem
neočekávané prohlášení
páně ministrovo, že ani v této otázce
nemusíme se obávati žádné kalamity.
To byly by tedy otázky, které
již pány předřečníky zajisté
důkladně byly vyčerpány. Chci dotknouti
se několika opatření, jež p. ministr
slíbil vykonati, různých opatření,
která narazila na různých stranách
na odpor. A tu největší odpor vyvolán
byl tvrzením pana ministra, že nemůže
odkloniti se od dosavadního systému, že musí
převzít celý systém, jelikož
by jinak celá ta budova pracně vystavěná
snad se shroutila.
Uznávám, že základy
systému, t. j., řekněme: tím přídělem
lístků, nelze dnes jen zhola hýbati. Ale
zde se jedná o to, aby z toho systému to, co škodlivého
a nezdravého, (Hlasy: Duch!) a hlavně ten
duch, který byl pochybený a otrávený,
byl odstraněn. A v tomto směru poukázal bych
na následující: největší
překážkou a zároveň, abych tak
řekl, hnojištěm, ze kterého nejrůznější
věci se vypěstovaly, byly centrály. Centrály
ovšem musí někde setrvat, není pochyby,
že není možno celý ten aparát náhle
zrušiti a převésti do zcela jiného úřadu,
kdyby to měl býti i nějaký úřad,
přičleněný k ministerstvu výživy.
Ale centrály musí býti naprosto provětrány,
v centrálách musí býti vyměněny
osoby, v centrálách nesmí zůstati
ten, o němž je dokázáno, že nechoval
se tak, jak chovati se měl. Myslím, že při
dobré vůIi může pan ministr i v tomto
oboru osobními změnami vykonati mnoho dobrého.
Já sám osobně
byl bych proti centrálám, třeba i proti obilní
centrále. Představuji si, že centrála
sama přespříliš těžkého
úkolu nemá, že snad je to příliš
komplikováno. Mám na mysli např. službu
železniční. Každý ví, že
úkoly, které centrála obilní má,
jsou vlastně řešeny několika úředníky
a dobře řešeny. Mluvíme na př.
o přídělu vozů, kde máme v
Čechách a v Rakousku ohromný aparát,
kde na každé stanici je k disposici vozivo a kde vozba
řídí se duchaplným způsobem.
A tu myslím, že i v obilním
ústavě dalo by se řešiti, co kde jest
a kam se co má dát, analogickým způsobem,
že se tam příliš mnoho píše,
že jest mnoho sil, a jsem přesvědčen,
že energická nová ruka by v poslední
chvíli mohla leccos dobrého vykonati.
Jedna věc však jest,
a ta se mně nezdá býti zdravou. Jsou to tak
zv. osvědčení. Víme, že nejvíce
podvodů, pokud se jedná o výživu, pokud
jedná se o tajné, tudíž o nedovolené
zásobování, bylo vykonáno osvědčeními.
Víme všichni, že osvědčení
se prodávala, známe dokonce taxy, víme jaký
to byl artikl, že za 200, 300-1000 K dostalo se osvědčení.
Kdo zaplatil, dostal to osvědčení a žádná
kontrola zde nebyla, zdali bylo legálně vydáno,
či nic. Všechno spočívá v tom,
aby se zabránilo zneužití osvědčení
a průvodních listů.
Podle mého pevného
přesvědčení měla by se osvědčení
odstraniti, stačil by seznam velikých adresátů,
kteří jsou k tomu oprávněni, aby zásilky
určité přímo dostali.
Na př. veškeré
zásilky pro obce, města, pak zvláště
pro velké továrny, by mohly choditi beze všeho
osvědčení přímo na adresu a
veškerá osvědčení pro soukromé
osoby, která zde zůstanou, mohla by býti
odstraněna.
Vím přímo, že
různí velkostatkáři, hrabata atd.
obdrželi třeba 30-40 zásilek během jednoho
měsíce, že se okresní hejtman neodvážil
odmítnouti osvědčení. A právě
zneužití osvědčení jest jedna
z těch velikých věcí, které
se mají bezpodmínečně, když ne
úplně, tedy aspoň částečně
restringovati.
Dotknu se ještě letmo
komisionářů. Jsem přesvědčen,
že mnoho zla a mnoho příčin lichvy spočívá
v zneužití příležitosti a moci,
komisionářům udělené. Otázka
komisionářů jest nejchoulostivější
a byla protekčním systémem za dřívější
vlády. Víte, které živly se uplatňovaly
při udělování práva komisionářského,
a dnes jest velké nebezpečí v novém
našem státě.
Znám případ,
který mně byl včera ohlášen,
a nechci jej zde pominouti, že rolníci, kteří
dnes mají nejlepší vůli, aby vykonali
svou povinnost, narážejí na indolenci komisionářů,
kteří nechtějí podporovati akci, aby
se odvádělo. Bylo mi řečeno v Litni,
že když tam rolníci žádali komisionáře,
aby odebral zboží, neměl komisionář
pytlů, a to týž komisionář, který
pro Rakousko dovedl všechno sehnati.
Komisionář nemá
té dobré vůle a to jest věc, která
musí býti napravena. Žádal bych aby
otázka komisionářů byla probrána
zvláště ministry a kladu na srdce, aby odstraněni
byli všichni komisionáři, kteří
nekonali svou povinnost. (Hlas: Ústřední
jednota českých hospodářských
společenstev ustanovuje komisionáře. (Velký
hluk a nepokoj.) Ona jest jenerální a má
to právo ustanovovati!) (Hluk. Předseda zvoní.)
Máme nový statut a tam stojí, že jednota
jest zodpovědna za komisionáře (Předseda
zvoní.)
Velevážení pánové,
máme dosti faktorů kteří by se tohoto
úkolu ujali, máme zde hospodářské
družstvo samo, rolníky, pánové, starosty
obcí a učitelstvo, a tu jsem přesvědčen,
kdyby tento úkol byl předán těmto
faktorům, že by rolnictvo s daleko větší
láskou a důvěrou odevzdávalo a konalo
svou povinnost.
Další otázkou,
která byla přednesena panem ministrem, jest otázka
lichvy. Podle mého přesvědčení
jest lichva vlastním základem nedostatku, nespokojenosti
a sociálních rozporů, které se bohužel
ještě dnes uplatňují v našem
novém státě.
Lichvu samu zavinili překupníci,
to jest mé pevné přesvědčení.
Čím jich bylo více, tím více
stoupaly ceny, a všechny tyto viny vrhaly se na producenta,
což nebylo naprosto na místě. Proto bych byl
zde rád očekával ještě silnější
slova od pana ministra pro tuto bezohlednost, kterou potírati
musíme všemi prostředky. Nestačí
žaloby, nýbrž musí býti odstraněna
další škodlivá činnost všemi
prostředky. (Výborně!)