Středa 27. listopadu 1918

Chci konstatovati, že passivní resistence zemědělců je výmyslem předrážděných mozků anebo neupřímných lidí. Takové resistence není a já zejména varuji před tím, aby z otázky zásobovací byl činěn objekt politické agitace. Tato otázka musí nás spojovat jakožto první životní otázka našeho československého státu, naší republiky. Naši zemědělci učiní vše možné - to prohlašuji, - aby tato otázka byla rozřešena v našem společném zájmu, a chci konstatovati, že učiníme vše, aby naši lidé vstoupili do naší republiky v této otázce s čistýma rukama a s čistým srdcem. (Výborně!)

Jest to úskalí, které musíme obeplouti. Bez rozřešení této otázky není plného vítězství a tu chci na konec poukázati ke slovům, která jsme čítali na domě, kde bylo umístěno kdysi francouzské zásobovací zřízení z dob 7leté války, totiž na domě v Hybernské ulici. Tam stála slova: "L'art de vaincre est perdu sans l'art de subsister". Umění vítěziti jest ztraceno bez umění zásobovati! Tato věta platí také pro naši mladou československou republiku a my učiníme vše, abychom neztratili vítězství tím, že jsme zanedbali něco v otázce zásobovací. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Jako další řečník je zapsán pan Navrátil Gustav. Uděluji mu slovo.

Posl. Navrátil: Slavné shromáždění!

Včerejší debata zásobovací a vyživovací vyvrcholila tak, že dnešní úkol nás, kteří přihlásili jsme se k slovu, je zajisté velice usnadněn, a není třeba, abychom opakovali to, co zde vše bylo předneseno.

Já myslím, že stačí úplně, když doplníme to, co zdá se nám býti nesprávným, po případě, když různé výtky učiníme tomu, co zde bylo předneseno. Já zvláště mile překvapen jsem byl optimismem, který vyzníval hlavně z řeči pana ministra výživy. Velkou váhu kladu na tento optimismus. Zajisté celá veřejnost čekala dychtivě, jaké stanovisko zaujme ministr výživy, neboť kde bychom byli, kdyby i v době předválečné optimismus klesl, kdybychom nebyli přesvědčeni, že veškeré nebezpečí a překážky překonáme lehce.

Ale jedna věc, zdála se mi, že není úplně na místě, a sice cítil jsem v těchto výkladech jakýsi optimismus, a mé osobní přesvědčení jest, že tento optimismus byl by v jiných ministerstvech býval daleko více na místě, než v ministerstvu výživy, neboť, pánové, myslím, že s nejkrajnější rozhodností se musí v otázce výživy pokračovat, že veškeré překážky, které zde jsou, musí se bezohledně odstraňovat.

Další věc, která zajisté každého mile překvapila, bylo přesvědčení ministra výživy, že, pokud se českých zemí týče, jsme naprosto soběstační. My ovšem, pokud se týče soběstačnosti, nebasírujeme na statistikách. Statistika je pro mne docela bezcenná. My víme, jak statistiky vypadaly za starého Rakouska, a podkladem v statistickém dnešním přehledu otázky zásobovací je právě materiál naprosto bezcenný. Já dám malý příklad, jak statistika se činila. V poslední vyživovací radě ve Vídni činily se námitky proti tomu, že je příliš velká osevní plocha zeleniny, že zelenina dosahuje tak ohromného množství, že ohrožuje obchod zeleninou, že zabírá plochy, které byly připraveny pro obiliny. A tu vláda se vytasila se statistikou, že jenom 10.000 ha je oseto zeleninou. Nikdo nemohl proti tomu se postaviti, poněvadž nebyl materiál po ruce. Teprve, když účastníci porady přišli domů, seznali statistická data a viděli, že prý již loni bylo na 140.000 ha oseto zeleninou. Vidíte, jak úžasně ty statistiky jsou bezcenné. Ale my jsme přesvědčeni, z praktického života našeho víme, že nikomu nedostačovalo to, co mu bylo přiděleno. (Hlas: To byl výpočet p. profesora Stoklasy!)

Ty byly nesmyslné výpočty. Každý musil cestou jakoukoliv, ať to byla cesta zákonná - tu nezákonnou nebudu schvalovati - opatřiti si nejméně dvakrát tolik, než mu bylo přiděleno.

A tu mohu tvrditi, když se podařilo téměř každému, aby si opatřil to, čeho potřebuje, že soběstačnost byla zde dokázána.

Ale přicházejí momenty, které nám dávají ještě další důkaz, že odpadá mnoho povinností, které jsme měli. My nemohli jsme kontrolovati, kam všechno se vyváží. Tvrzení, že nevyváží se nic do Německa, ani do zemí rakouských, nebylo doloženo a nikdo mu také nevěřil. Máme ještě jiný úkol: musili jsme dodávati vojsku; a také jsem přesvědčen, že soběstačnost českých krajů je naprosto dokázána, a že záleží na tom, jakým způsobem máme zachytiti tyto zásoby a jakým způsobem má se dostati každému to, čeho potřebuje k svému životu. Já se dotknu také jednotlivostí potud, pokud otázky zde byly přetřásány. Chci stručně své náhledy přednésti.

První otázka jest otázka obilí a mouky. Že jsou a byly zde ohromné zásoby těchto nejdůležitějších potřeb životních, to jest dokázáno a i případy, které vím, mohl bych vám přednésti. Nám nabízeny byly, ať konsumům nebo svépomocným družstvům, ať úřadům samým, spousty mouky, ne snad v metrických centech, ale v nesčetných vozech železničních, ale jen, když zaplatíme určité ceny, neobmezené množství se nám dodá, takže každý zřízenec železniční bude dostatečně zásoben.

To jest dostatečným důkazem, že co se mouky týče, při správném rozdělení a zachycení by měl každý tolik, že by mu to k živobytí stačilo. Horší situace byla, pokud se týká luštěnin. Tu jsme téměř žádných luštěnin neviděli. Přímý konsum o luštěninách vůbec nevěděl. Luštěniny zmizely z veřejného trhu a zůstaly jen na trhu pokoutním, na trhu řetězovém. Mohu dát příklad, že se tak stalo, že nedávno dokonce ještě z Domažlicka nabízeno bylo našemu železničnímu konsumu velké množství hrachu a sice za 10 K 1 kg a bylo výslovně nabídnuto tolik vagonů, kolik železniční konsum by jich chtěl, že se mu opatří z Domažlicka.

To jest případ, který opravdu křičí, to jest důkaz, že s luštěninami dály se obchody, které nemohl nikdo schvalovati. Upozornili jsme na to - a tak dělali jsme jen svoji povinnost - obilní ústav na tento případ a bylo konáno šetření, jehož výsledek byl, že opravdu skonfiskovalo se nějakých 20 q. Kam zmizely ostatní vagony, to jest otázkou další, která není do dnes rozluštěna.

Přicházím k bramborům. Nemůže se upříti, že otázka tato jest jedna z nejchoulostivějších vzhledem k pokročilé době, ve které se nalézáme. Musím konstatovati, že skutečně loni ještě za rakouské vlády brambory jsme byli daleko lépe zásobeni než dnes. Chyba se stala velká a nebezpečí z prodlení jest ohromné. Tu zajisté ministerstvo musí hleděti k tomu, aby ještě v poslední dobu krátkou, která nastává před mrazy, vykonalo, co se dá vykonat. Tu pozoruji, že lecjaká pomoc byla by možna a na tu se nepomýšlí. Chci upozorniti, že musí se vděčiti, když na pohled menší záležitosti se přednesou, aby se uplatnily, zejména velká Praha lépe by mohla býti zásobována brambory, než se to dosud děje. Ne snad, že bych vytýkal producentům, že by nedávali bramborů k disposici. Mají velké obtíže s dovozem. Ale velká překážka jest v místě určení, zde se děje odvoz pozvolna, veškerá nádraží jsou přecpána, vše překáží dopravě, vše jest ve velkém chaosu a nepořádku a jest nutno na to pomýšleti, jak náprava by se mohla státi v Praze.

V tom směru jest to na snadě. Dávám příklad. Na Smíchově máme ohromné skladiště, které jest úplně prázdné a leží ladem, kam 400-500 vagonů bramborů se vejde, kde koleje jsou výhodné, takže 20 vagonů se může přistaviti. Na státním nádraží máme velké plochy, které jsou ustanoveny pro uhlí, ale není ho tam ani 1 kg, ale nádherné koleje. Na všech nádražích máme velké plochy, kdež beze všeho dala by se sta vagonů během několika dnů přistaviti a tam rozdat konsumentům.

Hlavní překážkou jest, že na povozech se vozí brambory po Praze, a to jest úkol, který se nemůže zdolat. Závada spočívá v neschopnosti těch, kteří dirigují mylným a pochybeným způsobem rozdělování brambor mezi konsumenty. Dávám to jako příklad, kdyby tyto otázky se vzaly vážně do rukou, že by se našly pomocné síly, které by ty věci napravily. - Pokud se týká dalších potřeb; zeleniny není třeba, neboť jest jí dosti a hojně jest nabízena. Ceny její klesají a nikdo ani zeleniny nechce, poněvadž jest jí přesycen. Jest to výtečný artikl pro vývoz a myslím, že můžeme v tom směru podporovat snahy ministra výživy. Daleko choulostivější jest otázka zveřiny a ryb. Tyto věci staly se fakticky téměř privilegiem zámožných tříd.

Je nesprávno, když se nekIade váha právě na zachycování zvěřiny a ryb, kde víme, že Čechy oplývají právě tímto bohatstvím, neboť před válkou byl již ohromný vývoz do Paříže, a do všech možných cizích zemí vyváželo se v celých vozích mnoho zajíců a koroptví. Já uvítal zvláště také výklady p. ministra, když se zmínil o tom, že chce kontrolovat odstřel, a tu myslím, že právě ta věc je jednodušší než jiné produkty, a že lze jaksi příkazem, aby se včas hlásily větší hony, vysláním kontrolních orgánů velmi dobře velké spousty této požívatiny zachytiti a do různých center zaslati. (Hlasy: Střelivo potřebujeme!) Pokud jde o střelivo, myslím, že by dnes mohlo býti po ruce, neboť potřeba střeliva pro vojenské účely je nepatrná a zásoba olova, prachu i patron je jistě veliká. Víme, že na př. ze Žižkova vyvážela se ohromná spousta patron, takže by stačilo, aby vláda učinila opatření, aby zmíněné potřebě bylo vyhověno, čímž podařilo by se tuto otázku s urychlením vyřešiti.

Přicházím konečně k tukům; zvláště uvítal jsem neočekávané prohlášení páně ministrovo, že ani v této otázce nemusíme se obávati žádné kalamity.

To byly by tedy otázky, které již pány předřečníky zajisté důkladně byly vyčerpány. Chci dotknouti se několika opatření, jež p. ministr slíbil vykonati, různých opatření, která narazila na různých stranách na odpor. A tu největší odpor vyvolán byl tvrzením pana ministra, že nemůže odkloniti se od dosavadního systému, že musí převzít celý systém, jelikož by jinak celá ta budova pracně vystavěná snad se shroutila.

Uznávám, že základy systému, t. j., řekněme: tím přídělem lístků, nelze dnes jen zhola hýbati. Ale zde se jedná o to, aby z toho systému to, co škodlivého a nezdravého, (Hlasy: Duch!) a hlavně ten duch, který byl pochybený a otrávený, byl odstraněn. A v tomto směru poukázal bych na následující: největší překážkou a zároveň, abych tak řekl, hnojištěm, ze kterého nejrůznější věci se vypěstovaly, byly centrály. Centrály ovšem musí někde setrvat, není pochyby, že není možno celý ten aparát náhle zrušiti a převésti do zcela jiného úřadu, kdyby to měl býti i nějaký úřad, přičleněný k ministerstvu výživy. Ale centrály musí býti naprosto provětrány, v centrálách musí býti vyměněny osoby, v centrálách nesmí zůstati ten, o němž je dokázáno, že nechoval se tak, jak chovati se měl. Myslím, že při dobré vůIi může pan ministr i v tomto oboru osobními změnami vykonati mnoho dobrého.

Já sám osobně byl bych proti centrálám, třeba i proti obilní centrále. Představuji si, že centrála sama přespříliš těžkého úkolu nemá, že snad je to příliš komplikováno. Mám na mysli např. službu železniční. Každý ví, že úkoly, které centrála obilní má, jsou vlastně řešeny několika úředníky a dobře řešeny. Mluvíme na př. o přídělu vozů, kde máme v Čechách a v Rakousku ohromný aparát, kde na každé stanici je k disposici vozivo a kde vozba řídí se duchaplným způsobem.

A tu myslím, že i v obilním ústavě dalo by se řešiti, co kde jest a kam se co má dát, analogickým způsobem, že se tam příliš mnoho píše, že jest mnoho sil, a jsem přesvědčen, že energická nová ruka by v poslední chvíli mohla leccos dobrého vykonati.

Jedna věc však jest, a ta se mně nezdá býti zdravou. Jsou to tak zv. osvědčení. Víme, že nejvíce podvodů, pokud se jedná o výživu, pokud jedná se o tajné, tudíž o nedovolené zásobování, bylo vykonáno osvědčeními. Víme všichni, že osvědčení se prodávala, známe dokonce taxy, víme jaký to byl artikl, že za 200, 300-1000 K dostalo se osvědčení. Kdo zaplatil, dostal to osvědčení a žádná kontrola zde nebyla, zdali bylo legálně vydáno, či nic. Všechno spočívá v tom, aby se zabránilo zneužití osvědčení a průvodních listů.

Podle mého pevného přesvědčení měla by se osvědčení odstraniti, stačil by seznam velikých adresátů, kteří jsou k tomu oprávněni, aby zásilky určité přímo dostali.

Na př. veškeré zásilky pro obce, města, pak zvláště pro velké továrny, by mohly choditi beze všeho osvědčení přímo na adresu a veškerá osvědčení pro soukromé osoby, která zde zůstanou, mohla by býti odstraněna.

Vím přímo, že různí velkostatkáři, hrabata atd. obdrželi třeba 30-40 zásilek během jednoho měsíce, že se okresní hejtman neodvážil odmítnouti osvědčení. A právě zneužití osvědčení jest jedna z těch velikých věcí, které se mají bezpodmínečně, když ne úplně, tedy aspoň částečně restringovati.

Dotknu se ještě letmo komisionářů. Jsem přesvědčen, že mnoho zla a mnoho příčin lichvy spočívá v zneužití příležitosti a moci, komisionářům udělené. Otázka komisionářů jest nejchoulostivější a byla protekčním systémem za dřívější vlády. Víte, které živly se uplatňovaly při udělování práva komisionářského, a dnes jest velké nebezpečí v novém našem státě.

Znám případ, který mně byl včera ohlášen, a nechci jej zde pominouti, že rolníci, kteří dnes mají nejlepší vůli, aby vykonali svou povinnost, narážejí na indolenci komisionářů, kteří nechtějí podporovati akci, aby se odvádělo. Bylo mi řečeno v Litni, že když tam rolníci žádali komisionáře, aby odebral zboží, neměl komisionář pytlů, a to týž komisionář, který pro Rakousko dovedl všechno sehnati.

Komisionář nemá té dobré vůle a to jest věc, která musí býti napravena. Žádal bych aby otázka komisionářů byla probrána zvláště ministry a kladu na srdce, aby odstraněni byli všichni komisionáři, kteří nekonali svou povinnost. (Hlas: Ústřední jednota českých hospodářských společenstev ustanovuje komisionáře. (Velký hluk a nepokoj.) Ona jest jenerální a má to právo ustanovovati!) (Hluk. Předseda zvoní.) Máme nový statut a tam stojí, že jednota jest zodpovědna za komisionáře (Předseda zvoní.)

Velevážení pánové, máme dosti faktorů kteří by se tohoto úkolu ujali, máme zde hospodářské družstvo samo, rolníky, pánové, starosty obcí a učitelstvo, a tu jsem přesvědčen, kdyby tento úkol byl předán těmto faktorům, že by rolnictvo s daleko větší láskou a důvěrou odevzdávalo a konalo svou povinnost.

Další otázkou, která byla přednesena panem ministrem, jest otázka lichvy. Podle mého přesvědčení jest lichva vlastním základem nedostatku, nespokojenosti a sociálních rozporů, které se bohužel ještě dnes uplatňují v našem novém státě.

Lichvu samu zavinili překupníci, to jest mé pevné přesvědčení. Čím jich bylo více, tím více stoupaly ceny, a všechny tyto viny vrhaly se na producenta, což nebylo naprosto na místě. Proto bych byl zde rád očekával ještě silnější slova od pana ministra pro tuto bezohlednost, kterou potírati musíme všemi prostředky. Nestačí žaloby, nýbrž musí býti odstraněna další škodlivá činnost všemi prostředky. (Výborně!)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP