Některé zajímavé
věci jsem si poznamenal, konkrétní, které
také budou dosti zajímavé pro vládu.
Jsem přesvědčen na př., že největší
vzbouření v některých kruzích
úřednických vzbudila ona forma obsazování
důležitých úřadů v jednotlivých
ministerstvech. (Výborně! Tak jest!)
Jsem povděčen kol.
Navrátilovi, který patří ke straně,
která jest zrovna v této věci hodně
angažována, který mluvil v témže
smyslu jako já. My jsme nespokojeni, to říkáme
otevřeně, a to nejen úřednictvo, ale
my také. - Jestliže bylo dáno heslo při
obsazování jednotlivých úřadů:
nejlepší lidi nahoru, nejlepší lidi do
popředí, tož, prosím, řekněte
mi: jest jednotlivec sebe nadanější a objektivnější
schopen, aby v tisíci úřednictva našeho
rozpoznával sám on jediný ty nejschopnější
síly?! - Nikoliv!
Bývalo by rozumnější,
kdyby bývaly všechny organisace úřednické
byly vzaty v potaz a úřednické organisace
oznámily samy nejlepší lidi, které by
si přály míti nahoře. (Hlas: U
železnice se to dělá!) Tím spíše
jsem pak nespokojen. Souhlasíme s tím a žádáme
to.
Upozorňuji vás však,
že když se dokonce tradují ve veřejnosti
české i pověsti, ať založené
či nezaložené, že se dokonce agituje pro
obsazování úřednických míst
pro určitý směr politický, pak se
nedivte, že jest zde určitá nespokojenost.
Není tedy - velectění - nic divného,
jestliže celá řada nespokojených úředníků
staví se na stranu nespokojenců, kteří
by si přáli eventuelně rozehnání
tohoto shromáždění, eventuelně
chaos v naší československé republice.
Ale mám zajímavé
důkazy dále. Vedle úředníků
jest tu celá řada našich vynikajících
lidí v různých oborech svého povolání,
ať vědeckého či technického,
kteří se k nám do shromáždění
již deputativně dostavili. Ne snad, že by protestovali
proti vládě a projevovali nespokojenost nad ustavením
tohoto sboru, nýbrž aby projevili podiv nad tím,
že ani lidé takové odborné kvalifikace
nebyli vůbec k práci v československé
republice přibráni, ne snad jako mandatáři,
jako členové tohoto sboru, ale jako experti a znalci
o jednotlivých otázkách. Mluvil jsem s některými
těmi pány osobně. Při této
příležitosti proto navrhuji a prosím,
aby vláda řídila se tentokráte podle
starého dřívějšího systému
rakouského, který měl snad jen jediný
ve vládě dobrou stránku a jest ten, že
u všech ministerstev byl zřízen poradní
sbor ze všech možných kvalifikovaných
jednotlivců, pocházejících ze všech
jednotlivých stavů, kteří byli čas
od času přibráni k dotazům a spolupráci.
Prozatím u nás o žádném nevíme,
ač víme, že ministerstvo obchodu mělo
svou živnostenskou radu, ministerstvo železnic svou
železniční radu, pracovní sbor atd.
atd. Já tedy o to prosím (Ministr Dr. Zahradník:
"Za týden to nemůže býti hotovo!").
Máte ku př. živnostníky.
Dostavila se sem deputace pekařů, která konstatovala:
"Po celou dobu války pekli jsme 1 q obilí za
8 K; nyní po válce, když se na pečení
přidalo 20 K, místo 8 platí se 20 K. Pečení
však nedostáváme my, nýbrž velkokapitalistická
firma Odkolkova (Posl. Zeminová: "Vzájemně
se podporující akciová společnost
boháčů!". Posl. Laube: "Jsou tam
akcionáři vysocí úředníci
ministerstva!"), ve které akcionářem
jest vysoký ministerský úředník,
který živnostníky po celé 4 roky šikanoval
(Hlasy: "Slyšte, slyšte!". Jmenovat!).
Dávám vám ujištění, že
nemluvím na plano.
(Posl. Hrizbyl: "Je to smutné,
že tu není ani jediný člen vlády!")
(Veselost.).
(Ministr Stříbrný:
"Vždyť jsme tady!" Veselost.)
A teď něco pro kuřáky.
Po celá 4 léta měli jsme nedostatek tabáku,
doutníků, cigaret atd. Najednou dovídáme
se, že v Československé republice jeden z nejhlavnějších
skladů tabáku má pronajatý bohatá
Vídeňačka, která nikdy v Praze nebydlela
(Hlasy: "Slyšte!"), ona však nevede
sklad onen v režii, nýbrž pronajala ho choti
presidenta krajského soudu v Českých Budějovicích,
která zde také nebydlela a nebydlí, a nyní
v době války pronajala sklad onen do třetí
ruky, takže z něho vlastně žijí
a tyjí tři, mezi nimi choť presidenta krajského
soudu (Hlasy: "Slyšte, slyšte, skandál!").
Upozorňuji dále, že jiná trafika je
pronajata choti známého pražského milionáře
(Hlasy: "Slyšte, slyšte!") a podám
o tom ministerstvu financí konkrétní případy
k vyšetření. Nedivte se potom, že jezdilo
se do skladu tabáku se zavřenými kočárky
a že se vyvážel pryč (Hlas: "A
to se vyváželo pryč a bukové listí
dávalo se našim lidem!"). Proč to
uvádím? Kolik je trafikantů a trafikantek
v Československé republice a ti všichni vědí
o tomto šlendriánu, který ještě
není v Československé republice odstraněn.
Ti všichni přidávají
se opětně na stranu těch nespokojenců
a rozmnožují jejich řady. (Výborně!)
Ale upozorňuji ještě na některé
věci. Mám mluviti o dělnictvu. Jestliže
jest někdo hotovým žebrákem, tak jest
to stav dělnický (Hlas: úřednický
a učitelstvo). Nezapomínám to. Jestliže
má některý přední dělník
slušnou mzdu, vezměte ale statisíce oněch
dělníků, kteří nemají
ani punčoch, ani košile. (Výborně!)
Ale proč o tom se zmiňuji?
Dělnictvo přece nedělá bolševismus
z důvodů hmotných, to nestaví
se do řady oněch nespokojenců, kteří
by si přáli snad rozehnání Národního
shromáždění. Nejkrásnější
důkaz obětavosti pro československý
stát, pro naši republiku dnes máte na Kladně,
kde dělnictvo stávkuje proto, že chce, aby
všichni nepřátelé národa českého,
německé úřednictvo, bylo odvoláno
z dolů. (Výborně! Potlesk.)
Velectění přátelé,
my jsme tuto debatu zavedli také z těch důvodů,
že vláda nám nastíní, co v nejbližší
budoucnosti hodlá dělati. Mluvím za svůj
klub a za naše přátele v socialistickém
bloku, a mohu říci. Vám zcela otevřeně,
že si představujeme revoluci jinak, že si představujeme
republiku také jinak, my si představujeme docela
jinak práci v republice. My si představujeme pro
budoucnost ráz na ráz veliké věci,
dalekosáhlé věci, které musí
nejen uspokojiti nespokojence, ale musí zavésti
jak národní, tak i sociální spravedlnost.
(Výborně! Hlas: Okresní hejtmané
si to tak nepředstavují!)
Upozorňuji na jednu věc,
že bychom byli rádi slyšeli, co bude s oněmi
obecními zastupitelstvy, která jsou na klice a protekci
ještě doposud postavena, co hodlá vláda
učiniti s volbami, pro uzákonění předlohy
o volebním právu do obcí, zda hodlá
okamžitě volby vypsati, okamžitě upokojiti
lid, rádi bychom slyšeli od vlády, co hodlá
učiniti s majetkem oněch jednotlivců, kteří
již od Bílé Hory jako skvrna na českém
národě (Výborně! Potlesk.),
na našem národě ještě se drží
a třímají hospodářskou sílu
v rukou. (Hlas: Okrádají stát!) Rádi
bychom věděli: co udělá vláda
s doly, lesy, velkostatky, s oněmi lidmi, kteří
na úkor obyvatelstva po čas války, způsobem
lidovým řečeno, keťasovali, nashromáždili
ohromné miliony. Na to všecko lid čeká,
to chce věděti, to chce slyšeti. Lid to žádá,
není to nic platné, musí se o té věci
jednati a rozhodnouti. Jestliže, velectění
přátelé, my žijeme v revoluci,
jestliže žijeme v republice, tož vězte všichni,
že celý blok socialistický s tím nejposlednějším
naším stoupencem, dělníkem, neobyčejně
miluje národ svůj, že vlast jest mu nade všecko.
Nebýti těchto dvou velikých ideálů,
takový klid bychom neudrželi, jaký je dodnes.
Ale ten klid jest jen zdánlivý a na měšťanské
straně velmi mnoho záleží, jestli klid
bude nebo ne. (Výborně! Potlesk.) Nesmíte
býti nedůtklivými. Jestliže někdo
mluví o národu, jestliže mluví o revoluci,
o československé republice, rád bych, přátelé,
viděl, aby nebylo v českém národě
člověka, který by o těchto věcech
mluvil až po tu kapsu a dále ne. Lid udržíme
v pořádku, lid udržíme na uzdě
- lidově řečeno - ale jen tenkráte,
když z kompetentních míst, z úst vlády,
ministerského předsedy, bude oznámeno: Nejdříve
uděláme to, pozítří ono atd.,
aby lid měl nějakou myšlenkovou basi a záruku,
že se také s těmito věcmi hne. (Hlas:
To je samozřejmé!)
Pak ovšem, pane kolego, upozorňuji,
když je to samozřejmé, tak prosím ...
(Hlas: Měl jste vidět, co dělají
starostové venkovští. Podáme návrh
a budeme vidět, kdo bude pro to hlasovati.)
Místopředseda Udržal
(zvoní): Nerušte řečníka!
Poslanec Slavíček
(pokračuje): Když je to samozřejmé,
prosím a béřu vás tu za slovo!
Místopředseda Udržal
(zvoní): Prosil bych o klid.
Posl. Slavíček
(pokračuje): a prosím, aby ve všech
sněmovních komisích nikdo nedělal
potíže oněm věcem, na kterých
širokým vrstvám záleží.
(Výborně! Potlesk. Posl. Dr. Černý:
Ale času potřebujeme!) Jest-li, pane doktore,
potřebujeme k tomu času, nedržme se stále
onoho hesla. My se vůbec bojíme v této revoluční
době něco dělati (Hlas: Opatrně
a pomalu!), abychom nic nezkazili.
Buďto jsme revolucionáři
a půjde věc ráz na ráz, republikány,
anebo si nehrajme na takové opatrníky. (Výborně!
Potlesk. Hlas: To není nic platné. Schází
čas!)
Já rozumím, co je čas,
ale nezapomínejme na jednu věc. Nezapomínejte,
ten lid nemusil by tomu rozuměti co je čas, ten
lid by jednou začal jednati sám a jaké bezměrné
škody natropil by rozzuřený, neupokojený
a neukázněný dav lidu, vymknutý ze
všech rámců organisace, víte každý
nejlépe na příkladech v okolních státech.
Ne tedy čas, nýbrž jednejme rychle, hodně
rychle. (Výborně!) Abych nezneužíval
vyměřené mi doby, upozorňuji ještě
na jednu věc. Kdo má zájem na pořádku,
kdo má zájem na sociálních problémech,
kdo má zájem na lidové a občanské
i sociální spravedlnosti, ten musí nám
jistě ochotně ruku k dílu podati a nás
všechny, náš celý socialistický
blok bude míti na své straně. (Výborně!)
Netrpíme a nemůžeme trpěti jakékoliv
staré vžité byrokratické protekcionářství,
které se na určitých místech jeví
a s kterým my nemůžeme souhlasiti, ať
se to týká jedné, anebo druhé strany.
Nechceme, aby to bylo u nás a proto to ovšem nebudeme
trpěti ani na stranách druhých.
Pracujmež všichni rychle
na ústavě a starejme se všichni hodně
rychle o to, aby byly vypsány volby do Národního
shromáždění. (Výborně!
Potlesk.) Je to jediná možnost. (Hlas: Musíme
mít nejdříve své hranice!) Ony
mohou býti za týden. (Hlas: Ale nemusí
býti!)
Místopředseda Udržal
(zvoní.)
Posl. Slavíček
(pokračuje): Na čem basírujete? Na
slibech ententy a na sděleních našich delegátů,
přišedších ze Švýcar. Na tom
basírujeme všichni.
Mé přesvědčení
je, že - promiňte - to snad platí, ať
se to komu líbí nebo ne, pro všechny strany.
My jsme prozatím zde pohromadě za takových,
abych tak řekl, principů, kterých užívati
lze též u stolních společností.
Vždyť přece víme, jak se to dělalo;
(Odpor.) my to víme, jsme dobře zasvěceni
do toho. (Hlas: Furt se násobilo. Veselost.) Vzal
se klíč a násobilo se to bez ohledu na přesvědčení.
(Odpor.)
Místopředseda Udržal
(zvoní).
Posl. Slavíček
(pokračuje): Ale my, socialistický blok,
máme přesvědčení, že jediné
všeobecné volby mohou zde zjednati průchod
přesvědčení národa a mohou
upokojit všechny vrstvy lidu. Jestliže z důvodů
již nadhozených nelze dnes mluviti o ústavě,
o všeobecném právu hlasovacím, o rozdělení
okresů atd., z těch důvodů, že
nemáme zde určité hranice státní,
že nevíme, kolik Němců, Maďarů
a Poláků budeme míti v naší Československé
republice, prosím o jednu věc: aby se co nejrychleji
projednal zákon o volebním právu do obcí
(výborně!), abychom aspoň tam udělali
pořádek ihned, pokud je to možné. (Hlas:
Tam jsou hranice známy! Trvalý hluk.) Máte
pánové pravdu, všichni máte pravdu;
nepochybuji, že také zákon bude co nejdříve
usnesen. Ale jen bojím se jedné věci: aby
se nevyskytl názor, že jest potřeba času
k sestavení seznamů volebních, reklamační
lhůty atd., aby to dlouho netrvalo. Je to požadavek
jistě spravedlivý, s kterým souhlasíte
všichni, a jsem přesvědčen, že
ten vzduch, který byl zde nahromaděn a který
byl hodně hustý, provětrá se náležitě,
když provedeme volby do obcí, neboť obce jsou
základem veškerého našeho občanského
života. (Výborně!)
Až uděláme pořádek
v obcích, jsem přesvědčen, že
bude dán řádný základ k našemu
společenskému životu v celém našem
státě a že o těch dalších
věcech právě na základě tohoto
pořádku v obcích se dohodneme. Nedohodneme-li
se, bude to jen škoda našeho národa. Věřím
však, že se, pánové, dohodneme, poněvadž
nemohu prostě pochopiti, že by někdo v nynější
době při světových převratech,
v revoluční době, v republikánské
době, chtěl hráti dvojakou hru. Nemohu to
pochopiti a nevěřím tomu. Toto prohlášení
považoval jsem za nutné učiniti, jednak z vlastního
přesvědčení, jednak proto, že
socialistický blok jest krajně loyální,
ale loyalitu žádá také od ostatních
zástupců stran měšťanských.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Udržal:
K slovu přichází kolega Šamalík.
Prosím, aby se ujal slova.
Posl. Šamalík:
Slavné shromáždění!
Řešení zásobovací
otázky, v dnešní době tak palčivé,
může přinésti jen tehdy zdárný
výsledek, bude-li tato ožehavá otázka
projednávána objektivně nejen se strany konsumentů,
nýbrž také se strany producentů, a to
beze všech předpojatostí stavu proti stavu.
Dovolte proto, abych k řadě
řečníků v této debatě
o zásobování připojil se také
několika poznámkami, a abych jako venkovský
rolník moravský z vlastní zkušenosti
poukázal na některé zjevy, jichž si
musíme při řešení otázky
zásobovací povšimnouti.
Zásobovací otázka
dneška točí se kolem jednoho bodu: rychle opatřiti
dostatečné množství potravin, chlebovin,
tuků, masa, mléka atd. Musíme však velmi
dbáti již dnes zásobování našeho
československého státu i pro příští
doby a proto musí naše snahy a náš postup
k zabezpečení výživy lidu býti
prováděn tak, abychom nemařili možnosti
a prostředky pro příští zásobení
naší československé vlasti.
Dnes upírají se zraky
našeho národa k našemu rolnickému stavu
jako svému zachránci. Slyšeli jsme zde z úst
pánů řečníků a pánů
ministrů, že naše rolnictvo má vykonati
rychle a svědomitě svoji povinnost a odvésti
své přebytky potravin, hlavně obilí,
dobytka, mléka, tuků a vajec, aby aprovisace lidu
nevázla, a tím aby nevznikly nepokoje a snad
i násilnosti.
Nastává tu veliká
otázka, zdali dostojí lid rolnický tomuto
velikému svému úkolu. A zodpovím-li
ihned tuto otázku, neodpovím: ano, ani ne. Ale u
vědomí všeho toho, co jsme prožili, čeho
jsme docílili, u vědomí naší
veliké národní budoucnosti, odpovídám,
že této velké povinnosti veškeré
rolnictvo dostáti musí. (Výborně!)
Pravím to proto s takovou jistotou, poněvadž
jsem plně přesvědčen, že této
velké povinnosti rolnictvo dostáti může.
Pan ministr zásobování včera zdůraznil,
že naše země státu Československého
jsou, pokud se týče produktivnosti, aktivní.
Jest to pravda; ale mám ještě jiné podpěry
pro své přesvědčení, že
potřebné množství potravin, které
se od nás rolníků požaduje, dodati můžeme.
Pan ministr zásobování včera prohlásil,
že se nemůže dosavadního zásobovacího
systému vzdáti. Ale přece již připustil
jisté změny.
Upustil již od způsobu
rekvisičního a přivolil již k systému
kontingentování dávek a k uvolnění
ostatní sklizně. Jest to splnění požadavku,
který naše strana a náš katolický
rolnický spolek moravský navrhly již před
2 lety a který marně dosud prosazovaly. Nyní
byl obilní kontingent již zaveden, po jehož odevzdání
se má ostatní sklizeň uvolniti.
Průměrná dávka
z 1 ha. při zavedení kontingentu obnáší
asi 200-250 kg. Vyloučím-li tak zv. měřičkáře,
to jest malorolníky a domkáře, kteří
nemohou nic odvésti, poněvadž stěží
jsou živi ze své sklizně a zvýšíme-li
kontingent velkostatkářů, kteří
musí býti přidrženi k větší
dávce než rolnictvo, pak by asi pro střední
rolnictvo obnášel kontingent z 1 ha. 250-350kg. Jsem
přesvědčen, když každý rolník
odvede jenom ony reservy obilí, které si schoval
pro mlynáře, kteří mu při mletí
na černo hodně uberou - u nás říkají,
že se dělí s rolníky při mletí
na černo na polovic - a když odevzdá reservy,
které má uschovány pro revisory, kteří
po cestě do i ze mlýna a ve mlýně
mu obilí zabavují, když tyto reservy, které
má určeny pro jistou ztrátu, odprodá
za maximální ceny zemskému obilnímu
ústavu, že pak takováto odevzdávka bude
ještě větší, než kontingent
předepsaný. (Výborně!)
Avšak nutno přiznati
otevřeně ony změny, na které se strany
konsumentů je stále poukazováno a které
skutečně se mezi rolnictvem, bohužel, objevují.
Mezi lidem spotřebním panuje přesvědčení,
že rolnický lid zachovává se vůči
chudému obyvatelstvu necitelně a že úmyslně
neodvádí uložený kontingent a ještě
teď provádí namnoze pasivní resistenci.
Padají s mnohých stran proti rolnictvu ostré
poznámky - my jsme je také zde slyšeli - ba
i výhrůžky. Dovolte, abych otevřeně
řekl, jak se věci mají. Budu se říditi
zásadou: Přáteli buďme, pravdu sobě
mluvme!
Pravda jest, že jistá
část našeho rolnictva své povinnosti
svědomitě plnila, předepsané dávky
odváděla a také nyní odvádí.
To jest pravda! Jako důkaz
toho mohu uvésti, že třebas u nás na
Moravě v posledních dnech právě se
dodávky velice zvýšily a zlepšily, takže
před týdnem obnášely dodávky
asi 20 vagonů, kdežto v posledních dnech bylo
dodáno 140 vagonů denně.
Pravdou také jest, že
mnoho rolníků nemohlo předepsané dodávky
odvésti, a to ze zcela jednoduché příčiny,
že neměli uhlí pro výmlat, neměli
benzinu a jiných potřeb, neměli pracovních
sil a také času, neboť museli se věnovati
jiným pracím velmi nutným a neodkladným,
hlavně setí, přeorávkám atd.
a ještě s tím zamrzli!