Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Chci současně připomenouti, že u nás v Rakousku věcná i osobní demobilisace byla rozpočtěna na dobu 8 měsíců a že ukládaly se rakouským drahám tehdá výkony, které rovnaly se úhrnnému výkonu železniční sítě za rok 1912. Z tohoto srovnání lze si tedy učiniti představu o tom, v jakém stavu se nachází projekt demobilisace, vlastně při té anarchii, jak se demobilisace v poraženém Rakousku dělá, a lze si zcela dobře učiniti představu, že zejména hospodářské potíže jsou nesmírného dosahu. Nám všem tedy tíha dnešní situace je známa.

Jinou jest ovšem otázka, jak má býti postupováno a jaké kroky nezbytně musí býti učiněny, aby pokud možná hospodářský chod další účinným způsobem dostal se ku předu a aby tak poruchám bylo zabráněno.

Chci se dotknouti stručně a jen ve všeobecných rysech dnešního stavu výživy.

Já nevěřím, že veškerá ta opatření - byť bych i neupíral dobrou vůli, kterou zde zejména pan ministr vyživovací projevil - mohla by býti ve svých prostředcích do té míry účinná, aby opravdu rychle mohla nastati náprava. Jsem pevně přesvědčen, že ve všech kruzích je dnes sdostatek dobré vůle, aby nějakým způsobem dnešnímu stavu bylo čeleno, ale přes to prosím, aby se nezapomínalo, že čtyřletá válka přece jen vytvořila zde těžké poměry, a to nejen po hospodářské, nýbrž i po mravní stránce.

Jsem pevně přesvědčen, že zodpovědní jednotlivci zejména na straně agrární, mají sdostatek dobré vůle, ale jsem současně také přesvědčen, že přece jen v té mase, tam, kde je možno dosáhnouti nápravy, bude potřebí prostředků, nechci říci drakonických, ale jistě rázných, aby dnešnímu stavu učiněna byla přítrž.

Vážené shromáždění! Nesmíme zapomínati, že dnes nejedná se zde o přechodný stav nouze, ale je třeba si připomenouti, že dlouhotrvající válka vyčerpala střední a dělnické vrstvy do té míry, že dnes je třeba v první řadě, pokud možno, nejen nahraditi momentánní úbytek, ale starati se také účinným způsobem o reorganisaci sil. V roce 1917 byla v průmyslu podnikána soukromá statistika o poměrech, ve kterých žije značná část dělnictva. Já loyálně připomínám, že v těchže téměř poměrech žijí všichni lidé s pevným platem a chci loyálně konstatovati, že týž stav prožívá učitelstvo a úřednictvo státní i soukromé. (Souhlas.) Já zúmyslně nechci zde uváděti ty výsledky, aby nevznikl dojem, že chci užívati - promiňte ten výraz - snad příliš křiklavých obrazův, ale doporučoval bych, aby ti, kdož snad přece jen považují toto tvrzení za poněkud silné, získali si v tomto směru materiál, na př. od naší humánní korporace, od organisace "Českého srdce". Tam, pánové, jistě shledáte se s obrazy, nad kterými přece jen zůstanete státi. Tam jsou obrazy nevýslovného utrpení a hospodářského rozvratu, tam jsou líčeny scény v posudcích jednotlivých referentů, že přece jen po seznání situace každý z nás musí prohlásiti, že v tomto směru je potřebí nejúčinnější práce. (Hlas: Tam dávají jenom agrárníci!) Odpusťte (Hluk), mne nenapadá nijak svoji řeč zahrocovati proti jakékoli politické straně.

Konstatoval jsem loyálně, že ve vedení agrární strany v poslední době nastal značný obrat, že se tam chápe vážnost situace, ale prosím, abyste si představili mínění širokých vrstev. Tam se prohlašuje: že po převratu 28. října bylo pracujícím vrstvám doporučeno, aby se vrátily ke svým povinnostem, ale že nebyl stejný příkaz dán těm, kteří mají zásoby. (Odpor na straně agrární.) Pánové, vy již odpustíte, že posuzuji dnešní situaci poněkud se širšího hlediska, než jak vzniká ve Vás dojem. Nejde mi o to, abych Vám činil výtky. Zdali chybujeme, o tom nás poučí nejbližší vývoj. Jde mi jen o to, aby na všech stranách bylo tolik rozumu, abychom si nemusili vyčítati, že jsme s určitou pomocí a záchranou přišli pozdě. (Výborně.) O to v prvé řadě jde. (Hlas: (Trochu apelovat a trochu rekvirovat, pak to půjde!) Ne tak! Jest potřebí, abyste si ujasnili situaci, jaká v ohledu zásobovacím panuje zejména v průmyslových centrech. (Hluk.) Jest potřebí přece jenom vžíti se do ovzduší takových velkých měst, jako je na příklad Brno, Praha, Kladno nebo Plzeň, abyste přišli k poznání, že jest potřebí, aby účinná náprava nastala v době pokud možno nejbližší. Jeden z pánů předřečníků - tuším p. koll. Sontág - ve své řeči správně konstatoval, že rakouská statistika a celý ten t. zv. rakouský zásobovací systém byl založen na lži, a to myslím, i všichni řečníci potomní souhlasně konstatovali. Ale, pánové, tato lež se v první řadě ve svých hmotných výsledcích vybíjela v průmyslových centrech, kde nebylo možnosti v čas nahraditi všechno to, co bylo zásobovacím systémem spácháno. Když jsem apeloval na pochopení, porozumění a rozum, chtěl jsem připomenouti, že zcela jinou cestou a jiným směrem se vyvíjely poměry kolem nás. U nás bylo potřebí veliké prozíravosti, abychom opravdu všichni správně a klidně mohli dále pracovati.

Jsem přesvědčen, že mezi zájmy našimi a vašimi budou vždy určité rozdíly, ale v těchto velikých chvílích, kdy přejímáme nesmírnou zodpovědnost, jest to, řekl bych, prostě akt povinnosti, když v tomto směru rozhodně, ale přece jen zcela rozumně obracíme se k vám, kteří pomáhati mohou a pomoci musí. (Hluk.)

Nesmíme zapomenouti, že náš zásobovací plán je poněkud jiný, než jaký by byl při nějakém trvání války, a snad se může nazvati experimentem, když se řekne, že chceme býti zásobeni do polovice března, a že spoléháme bezpečně na dovoz ze zemí neutrálních a od ententy.

Snad se to může nazvati experimentem, ale na tomto experimentu buduje ministerstvo výživy a my s ním. Jestliže experiment tento jest přijat jako správný podklad, musím říci, že jest nemyslitelný stav, aby na jedné straně byly zásoby a na druhé straně umírali lidé hlady. (Hlučný souhlas.) Tak to přece jenom nejde. (Výborně!) Zde jest potřebí pronikavého zasáhnutí. Jakým způsobem se to má státi, jest v prvé řadě věcí ministerstva výživy, ale já Vás prosím, abyste měli porozumění pro tíhu situace ve středních vrstvách, abyste měli dojem, že neběží o silná slova, nýbrž abyste chápali, že běží o výživu, o kterou se v posledním okamžiku jako vážném projektu jedná.

Při této příležitosti chci se dotknouti ještě jedné otázky, otázky bytové. Ministr sociální péče, dr. Winter, naznačil řadu opatření, která v první řadě mají čeliti k určitému odstranění bytové nouze, která se stává hotovou katastrofou, pokud jde o velká města.

Pánové, je nesporno, že všechna opatření, která zde byla naznačena, jsou jenom výrazem nouze, a že mohou jen do jisté míry čeliti bytové kalamitě, která již dnes je a která každým okamžikem se zvyšuje.

Mám za to, že v tom směru bude musiti ta činnost jíti i dále, zejména, že musí býti i při tom nedostatku materiálu a zejména při nedostatku kamenných hmot a cihel pracováno k tomu, aby neprodleně přikročilo se ke stavbě aspoň nouzových ubikací.

Já znám spoustu ubikací, dle vlastní prakse, které se stavěly z jiného materiálu nežli z cihel; naše lesy zůstaly ještě ušetřeny.

My se ještě nechceme vyslovovat pro nějaké hromadné ubytování, my známe, jak to vyhlíželo ve válce.

My jsme si vědomi, jaké to mělo následky z důvodů hygienických a mravních, které s sebou neslo hromadné ubytování, ale po mém soudu je lepší nouzové ubytování, nežli žádné. (Souhlas.) Jak jsem viděl na Žižkově, žijí mnohdy v jedné světnici 3 rodiny. Zde je zapotřebí zasáhnouti a přikročiti k určité nápravě.

Myslím, že páni kolegové z řad agrárních nebudou vytýkati, že mám na mysli jen onu míru obětí, kterou by jen oni měli přinášeti, o to zde nejde.

Souhlasím s panem ministrem pro sociální péči, který řekl, že v první řadě je třeba záchrany těm, kteří nemají práci, že jim bude nutno poskytnouti práci. Jako socialisté jsme proti všem opatřením nouzovým ve formě podpor a pod. a považujeme nezaměstnanost za zlo.

To zkruší zpravidla jedince, který ztratil existenci, mravně a ve svých důsledcích hospodářských vede k dalekosáhlým konsekvencím.

Nám se jedná o to, aby každý mohl najíti práci. Následkem toho bude zapotřebí, s největším urychlením přikročiti k provedení veřejných staveb.

Pokud jsem se informoval - a týká se to zejména těch, kteří vážně posuzují národohospodářský stav naší republiky - celá řada argumentů mluví proti tomu, aby se ukvapeně zadávala práce. Poněvadž ale dnes nouzové práce musí býti provedeny s největším urychlením, musíme se smířiti s risikem, že se můžeme dopustiti určitých chyb. Týká se to zejména zadávek lokomotiv a vozů. Náš vozový park, řeknu to otevřeně, je vyčerpán a patří celý do starého železa. Ale my vidíme vzdor tomu, že ministerstvo železnic s určitou úzkostlivostí zadává dodávky, respektive nezadává a ještě snaží se v první řadě vyšetřiti stav, jaký zde jest.

Já chválím onu svědomitost u našich veřejných ústavů, ale v této chvíli chtěl bych připomenouti, že největší urychlení bylo by na místě i s určitým risikem, které zde může býti, poněvadž jedná se o to, abychom co nejdříve dostali naše podniky do chodu.

Chci současně připomenouti, že máme všichni určitý zájem na tom, aby se poměry v našem státě vyvíjely klidně.

Chtěl bych se dotknouti ještě jedné okolnosti. V požadavcích, které se zde i jinde pronášejí v socialistických stranách, zdá se býti mnoho neobvyklého. Já to chápu, nikdo není konservativec, zejména tam, kde běží o určité interesy hospodářské, o tom není sporu. Ale chci připomenouti ještě tuto okolnost. U nás vrstvy dělnické, pokud mluvíme zejména o našem státě, Československé republice, jsou do té míry vyspělé, zejména srovnáme-li to s vývojem poměrů, které se děly na východě, musíte to přiznati, že mají plné právo reklamovati poněkud rychlejší tempo, pokud jde o provedení dalekosáhlých sociálních reforem.

Nemůžeme za to, že jsme žili ve starém Rakousku, kde všecko snažení pokrokových živlů se utápělo v nacionálních sporech, až pak zvítězila reakce a že tak se u nás v Rakousku vývoj děl. Mluvíme-li o těch dalekosáhlých reformách a o určitém čerstvějším tempu, zejména ta okolnost nám tane na mysli, že hospodářský vývoj a uvědomění širokých vrstev určuje také onu míru sociálních reforem, které se musejí prováděti.

V tom směru máme zde naprosto klidné svědomí. Díváme se na vývoj věcí tak - a chtěl bych to adresovati těm pánům, kteří mají jiný názor -, že všechny vrstvy občanské dostanou tolik, kolik si zaslouží. Mohl bych připojiti, že si představuji vývoj poměrů tím způsobem, že v naší České republice nemůže býti místa pro lidi, kteří nechtějí pracovati, a že bude v prvé řadě úkolem spravedlivé berní správy, která se bude díti jiným duchem, aby znovu oživila tento stav. (Výborně!)

Jakým způsobem se budou poměry vyvíjeti, jest otázka další, ale v tomto směru pochopitelně ten tlak bude dosti citelný.

Jsem u konce svých vývodů, a chtěl jsem jen upozorniti znovu, že poměry jsou mimořádně obtížné, že jsme si toho vědomi, ale mám za to, že jsme svou povinnost plnili a že ji plníme a prosím, aby se to dělo u všech vrstev, chceme-li, abychom v náležitém pokoji a klidu mohli se vyvíjeti. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: K slovu jest přihlášen pan ministr veřejných prací Staněk. Uděluji mu slovo.

Ministr veřejných prací Staněk: Vážené Národní shromáždění!

K dotazu na vládu vznesenému dovoluji si sděliti, že hospodářství uhelné převzali jsme od vídeňské vlády v době nejkritičtější. Těžba ve všech pánvích uhelných značně poklesla, kladené nároky však se ovšem stále stupňují, poněvadž za války mnoho podniků leželo ladem, a nyní každý spěchá, aby využil příznivé konjunktury na počátku doby mírové a dal svůj závod do chodu. Tomu vyhověti bohužel není možno, neboť v první řadě jest naší povinností starati se o zachránění toho, co nezbytně potřebujeme v první chvíli. Dějištěm války podmíněné spotřebiště našeho uhlí nacházelo se valnou částí mimo obvod našeho nynějšího státního území a vláda vídeňská bezohledně vyvážela uhlí z našich oblastí tou měrou, že pro obyvatelstvo i pro průmysl v naší československé republice nezůstalo takměř ničeho. Poměry, které jsme shledali v území říše naší při převzetí správy státní, byly hrozné. Uzemí naše vydrancováno, nikde špetky uhlí, těžba až nepřirozeně nízká a zima na krku.

Budiž mi dovoleno říci nejprve několik slov o poměrech těžebních:

Celková produkce kamenného uhlí v dolech na říšském území československém se nacházejících, obnášela v r. 1917 14,620.660 tun. Byla tedy oproti těžbě roku 1916 o 15,495.229 tunách o 874.569 tun menší.

Srovná-li se měsíční průměr těžby roku 1917 ve výší 1,218.388 tun s výsledky měsíce září 1918, kdy vytěženo bylo kamenného uhlí pouze 871.557 tun, shledáváme se s úbytkem těžby za prvních 9 měsíců běžného roku o měsíčních 1,039.611 tun, shledáme, že průměrný pokles těžby kamenouhelné obnáší oproti průměru roku loňského 178.777 tun.

Celková produkce uhlí hnědého obnášela v r. 1917 18,019.716 t a byla oproti těžbě roku 1916, která obnášela 19,121.699 t, o 1,101.983 t menší.

V roce 1917 obnášel měsíční průměr 1,501.643 t, kdežto v měsíci září t. r. dostoupila jen výše 1,397.533 t, což znamená pokles o 104.109 t.

Pokles těžby přivoděn byl zejména nedostatečnou výživou horníků, únavou válečnou i nedostatkem provozovacích prostředků. Pod bývalou vládou rakouskou byly doly drancovány a uhlí vytěžené bez ohledu na legitimní spotřebitele rozváženo po všech zemích bývalé monarchie.

Poměry těžební se však značně zhoršily od doby našeho osamostatnění. Bývalá vláda rakouská pozdě přišla k přesvědčení, že pouhým vojáčkováním válku vésti nelze a že nesmyslné povolání horníků do služby vojenské podstatně ohrožuje válečné naděje mocností ústředních. Byli tudíž dolům přiděleni jednak váleční zajatci, jednak komandováni na práci v dolech domobranci ke službě v poli neschopní, z těchto nejvíce obyvatelé někdejší Haliče. Když pak prohlášena byla naše samostatnost, opustili všichni tito lidé práci na dolech a houfně odcházeli k svým vzdáleným domovům. Tomuto úbytku čelila naše vláda tím, že propustila všechny horníky ze služby vojenské s úmyslem, po provedení demobilisace přiděliti všecky muže ku práci na dolech způsobilé do pánví uhelných. Rovněž dbáno bude toho, aby horníci naši nemusili strádati nedostatkem poživatin a ministerstvo veřejných prací bude samo čeliti poklesu těžby, nastalému z důvodů technických, odborným vyšetřením závad a opatřením všech pomůcek, pro doly nezbytných, dříve proto nedosažitelných, že všechen náš železářský průmysl pracovati musil jen a jen pro účele válečné. K tomuto konci zřizuje se zvláštní služba pro zvelebení těžby uhelné vůbec a budou pověřeni službou tou odborníci zkušení a zdatní za přibrání znalců z řad dělnictva, tak že doufám, že stopy dřívějšího hospodářství brzy zmizí.

Při této příležitosti dovoluji si váženému Národnímu shromáždění sděliti, že hned v prvých 24 hodinách po převzetí svého úřadu obrátil jsem se telegraficky na všechny správy dolů, aby zařídily šetření v tom směru, jak dalece byly doly ve válce centrálním systémem vídeňským přímo vyrabovány, jak dalece tím vyrabováním byly poškozeny ve své výnosnosti. Požádal jsem též telegraficky, aby mi byly sděleny mzdové poměry veškerého dělnictva a zejména, aby bylo zavedeno důkladné šetření, v jakém stavu jsou bezpečnostní opatření na veškerých dolech, abychom snad nějakým případným neštěstím nebyli vydáni ještě větší kalamitě, nežli ve které jsme dosud. (Výborně!) Rozumí se samo sebou, že v tom telegramu byla také výzva, aby byly udány veškeré prostředky, jimiž by bylo možno docíliti zvýšení těžby nyní tak potřebného nejen pro jednu vrstvu obyvatelstva, nýbrž pro celý národ v československé říši bydlící.

Nejnepříznivěji působí na zásobovací akci uhelnou skutečnost, že bohužel nemůžeme volně disponovati veškerým uhlím, v území naší československé republiky vytěženým. V oblasti ostravsko-karvínské byli to Poláci, kteří obsadili karvínské šachty a tím na sebe strhli disposiční právo ohledně dvou pětin celé těžby tamnější oblasti ve výši asi 12.000 tun denně. To uhlí nám uniklo a bohužel uniká nám i na dále a my přes všechno vyjednávání nejsme s to, přivésti do této otázky ten pořádek, který by byl v zájmu nejen naší československé republiky, nýbrž i v zájmu všech okolních států, které stále telegramy, žádostmi a vyjednavači - dnes zde jest deputace uherská - obracejí se na naši československou republiku, abychom jim v nouzi vypomohli. Pravím s tohoto místa, že my bychom velmi rádi vypomohli každému, poněvadž úmyslem vlády československé republiky není poškoditi ani ty sousedy, kteří se k nám ve válce, a také bohužel i před válkou, mírně řečeno, velmi často nešetrně zachovali.

V hnědouhelné pánvi severočeské od Ústí n. L. až po Falknov hospodaří uhlím vytěženým našimi lidmi a na našem území Němci. Ač těžba ta značně poklesla a sice jak z důvodů vyživovacích, tak i v důsledcích hnutí mezi českými horníky na denních asi 34.000 tun proti 50.000 denním tunám, ještě v únoru tohoto roku těženým, cítíme nedostatek volné disposice hnědouhelnou těžbou tím citelněji, neboť přirozeným odbytištěm pro uhlí toto byly oblasti české. Množství uhlí z této hnědouhelné pánve do české oblasti dnes dodávané jest nepatrné a dodává se nepravidelně, takže nestačí ke krytí nejnuznější potřeby.