Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil ministr pro zásobování Dr. Vrbenský. Uděluji mu slovo.

Ministr Dr. Vrbenský:

Velectění pánové!

Přirozeně, kdybychom chtěli vzpomínati toho všeho, co nám vyvedlo Rakousko, tedy bychom mohli vzpomínati hodně dlouho a hodně dlouho bychom si mohli stěžovati. Ovšem, naším úkolem nyní jest uvažovati o tom, jakým způsobem zaříditi naše národní hospodářství, abychom z těchto poměrů, které se zde vytvořily, došli skutečně ku předu a nechali volný průběh vývoje našeho národního života a dovedli ho tam, kam všechny strany si to přejí. Tedy to je otázka velmi těžká, a přirozeně my, kteří jsme se ujali různých úřadů v ministerstvech na základě poměrného zastoupení stran a sil stran, vzali jsme na sebe také velmi těžký úkol. Já jsem si toho velmi dobře vědom, že jako ministr zásobování vzal jsem na sebe něco, za co nebude mi nikdo vděčen, a že dosud nikomu v Evropě za války se nepodařilo, žádnému ministru zásobování, aby s ním byli všichni spokojeni, aby snad byl také chválen.

Já to pocítil hned v prvých schůzích slavného Národního shromáždění, kdy vlastně mi ani nebylo ještě možno, podívati se do úřadu, shlédnouti celou agendu, zapracovati se trochu, a již tu objevil se dotaz, který je místný, abychom se o něm poradili, ale celá řada řečníků měla ohromnou řadu výtek, že je to nový krám se starou firmou atd. Tedy takovým způsobem bychom se přirozeně příliš ku předu nedostali. Já jsem si toho vědom, že ty poměry, jak nastaly nám po převratu, jsou založeny v našem národohospodářském systému - toho si musíme býti všichni plně vědomi.

Válka přestala, my jsme provedli převrat politický, to je pravda, proto jsme svobodným národem svobodné československé republiky, ale systém národohospodářský trvá tak, jako byl před válkou, a my jistě jsme v tom všichni shodni, všechny politické strany, že tento systém národohospodářský byl spolutvůrcem a spoluvinníkem celé války.

My všichni jsme jednoho mínění, že ten systém musí býti průběhem doby odstraněn, že musejí býti zavedeny hluboké sociální změny ve společnosti, aby majetek společenský dostal se veškerému tomu lidu, aby sebeurčovací právo šlo i do hloubky, a my, kteří jsme ten převrat provedli a kteří jsme se zde v tomto slavném shromáždění sešli, socialisté i nesocialisté, abychom výstavbu celého národa v tomto evropském chaosu provedli zdravou cestou vývojovou. Převrat umožnili jsme klidně, promyšleně; klidně musíme nyní uvažovat, tvořit. Třeba že my, jako vláda, nemáme zdánlivě společný program, tento program je naprosto jasný, že my jsme tady proto, socialisté i nesocialisté, abychom národu a hlavně slav. Nár. shromáždění poskytli plnou možnost klidné vývojové práce. Přirozeně ten systém, který jsme převzali, po válce trvá. Na základě toho nemůže nastati úplný přelom soustavy, také nemůže nastati zrušení všech ústředen a všeho, co zde bylo stvořeno válkou, poněvadž ty poměry vytvořily se mezinárodně; naše země rakouské celé, tedy i my s nimi, byli jsme obklopeni blokádou, byli jsme blokováni, následkem toho vyvinuly se nepravidelné národohospodářské poměry, některá průmyslová odvětví a některá odvětví zemědělská jsou úplně vyčerpána. Na základě toho, kdybychom žádali volný obchod ve všech těchto odvětvích, prožijeme úplnou deroutu, úplnou nemožnost dalšího života. Já o tom všem budu dále mluviti; na př. hospodaření masem: tam by to absolutně nešlo a v mnohých jiných věcech, kdybychom volný obchod zavedli, nastalo by nezbytně shroucení.

Jistě naší snahou bude v ministerstvu zásobovacím, abychom se postupem vývoje a postupem Národního shromáždění přizpůsobili změněným poměrům, po případě, abychom vyhověli tomu, co zde zákonodárnou cestou na základě sociální reformy a po případě majetkových změn bude docíleno. To přirozeně bude naší snahou, a my to jistě vykonáme, ale to je věc vývoje.

Pokud se týče poměrů dnešních, jak to vypadá, nemohu uváděti statistiky ze všech oborů, mnoho-li máme obilí v Čechách, na Moravě atd., mnoho-li látek, masa, cukru, takovými věcmi Vás unavovati nemohu, třeba že zde mám spoustu materiálu statistického. To odevzdám naší komisi ústavní a tam vyložím, jak to vypadá. Sám bych chtěl vylíčiti slavnému Národnímu shromáždění systém, jak chci postupovati ku předu a kterým se chci říditi.

Předně to hospodářství, které jsme zde dostali, musí býti převzato, třeba že někteří z pánů útočí na to, že jsme převzali systém osobní.

Já jako člověk reelní, kterého jste postavili v čelo ministerstva výživy, tohoto systému se vzdáti nemohu, nechci-li provésti derutu v našem hospodářství. Jsou to lidé zapracovaní a já jsem si toho vědom, že pracovali pro cizí zájmy v Rakousku, možná i pro svůj zájem. Přirozeně musím dbáti toho, aby pracovali, a to pilně pracovali pro naše vlastní zájmy, podléhali naší pravomoci ve všech oborech života, a na druhé straně přirozeně také pro ten systém, který byl bezkontrolní ve starém Rakousku, musíme zavésti kontrolu. Ve všech ústavech a ústřednách, krátce všude zřizujeme již tak zv. správní komisi a zásadou jest, že budeme je zřizovati ve všech ústřednách ze všech politických stran, které jsou zde súčastněny v Národním shromáždění. Přirozeně tato komise má na starosti, aby se starala o to, aby nákup se dál normálně, spravedlivou cestou a pečovati bude, aby rozdělovací systém nebyl nespravedlivý, nýbrž aby pamatováno bylo na všechny vrstvy stejnoměrně. Tedy přirozeně tímto systémem kontrolním docílíme toho, že to, co se mohlo provádět za staré rakouské vlády, nyní nemůže býti prováděno.

Pokud se týče osob proskribovaných, neznám jich tak dalece, abych mohl říci: ten byl proskribován. Já znám jejich schopnost, pokud jsou mi známy po stránce výkonnosti a nijak se neuzavíráme tomu tak normálnímu vývoji, abychom ty lidi postavili před řádný, spravedlivý soud národní, abychom jim tak dali možnost se ospravedlniti, pokud byl na nich vykonáván tlak úřadů a byli pod přímým tlakem ztráty existencí a pokud to dělali ze své vlastní iniciativy, bez jakéhokoliv ohledu na celek národní nebo ze zisku. Na to jest času dosti a průběhem času může býti to provedeno.

To jsem chtěl pověděti jen tak v celku a potom zásadní stanovisko určiti, jak se dívám na to, abychom vystačili se vším. Dle mého mínění země československé republiky: Čechy, Morava, Slezsko i Slovensko jsou země od přírody bohaté na zemědělství a poněvadž jsme zde pěstovali docela vědomě systém: Rakousku nedat, co nemusíme a všechny kruhy zemědělců to dovedly provádět, kde jsme to dělali pomocí zemědělských rad místních i krajských, tedy jsem přesvědčen, že to bohatství, které tu v českých zemích bylo a z něhož žilo Rakousko a po dobu války u velké míře také živilo pasivní země, jako: Dolní Rakousy, Salcbursko a část armády, když to jsme dovedli dělat proti své vlastní vůli v době války, jsem přesvědčen, že to můžeme dělat i nyní, že tyto země jsou u velké míře soběstačitelné, že jest v nich uschován poklad národní, zvláště obilí a tuků a že se jedná o to, ten poklad přivést na veřejnost. Přirozeně nepřehlížíme to, že mnohé vrstvy byly hospodářstvím válečným zkaženy, na druhé straně vyslovuji naprostou důvěru v rolnický náš lid a jsem přesvědčen, že si dobře uvědomuje oč běží, má-li nastati klidný vývoj naší Československé republiky, a že sami ze svých vlastních zájmů a celého národa, a viděli jsme všude tu snahu, že budou nám nápomocni, aby právě tyto zásoby, které národ ještě má, aby nám je umožnili shromážditi - a to nejen obilí, ale hlavně tuky. Že tuky jsou na venkově, známe ze zkušenosti, poněvadž rolnictvo se obávalo, že povede-li to Rakousko dále, že bude rekvirovat i vepřový dobytek a to tak, že nebude možnost, aby sami se zásobovali.

Ty zásoby dnes zde bezpodmínečně jsou, prodává se sice tu a tam něco pod rukou, ale většinou nacházejí se zásoby u rolnictva a jest tudíž věcí naší a rolnictva, abychom tyto zásoby od nich dostali.

Pokud se týká toho, aby nám tyto zásoby ze zemí československých neodešly, jest vydatným prostředkem uzávěra hranic. To bohatství, které zde jest, musí vyjíti ven - jak jsem řekl - jednak cestou dobrovolnou, a pokud se nachází na velkostatcích, třeba i cestou nedobrovolnou, užijeme k tomu všech možných prostředků, pokud to půjde cestou normální, užijeme komisí létacích, které zjistí stav obilí, bramborů, dobytka, výmlatu atd., a pokud bude třeba, poskytneme trochu uhlí, benzinu atd., zkrátka učiníme vše, aby se na velkostatcích výmlat řádně mohl provésti, na druhé straně však musí býti bezpodmínečně projednáno a odvedeno vše, co bylo v soupisu napřed zjištěno. To provedeme tedy zcela určitě.

Tedy jednak po záveře hranic to bohatství nám zde zůstane, a pokud v některých oborech toto bohatství není neb ne dosti ochotně dalo by se uvolňovat, budeme se snažiti, abychom dostávali tyto věci ze zahraničí, a staly se již kroky, aby nám byl dovezen na př. olej z Italie, aby nám dodány byly potraviny, jako rýže z Italie, aby nám byl uvolněn přímý dovoz z Polska, zejména vepřového dobytka a různých jiných věcí.

To byly by tedy jen hlavní zásady. A nyní dovolte, abych alespoň krátce referoval o tom, jaké zásoby máme a co vše lze od nich očekávat.

Pokud se týče obilin, tedy v poslední době, pokud jsme zavaleni prací, a to de facto nejen organisací ministerstva, nýbrž prostým hledáním stolů, místností, osob, tedy pokud se týče obilin, učinila vláda v dohodě s Válečným obilním ústavem veškeré kroky, aby rolnictvo bylo uvědoměno, že obilí skutečně nutně potřebujeme a také skutečně výkazy obilí, rolnictvem dodávaného, pravidelně stoupají, takže můžeme aspoň do té doby býti úplně spokojeni, neboť vše vyvíjelo se normálně bez rekvisic.

Pokud se týče obilin, které zde byly jaksi nakupeny per nefas za starého režimu konsumenty - a to obilin, které máme zde nakupeny v Praze a různých městech na venkově, učinili jsme opatření, aby bylo uvolněno mletí, takže do konce prosince tohoto roku každý, ať samozásobitel čili nic, může si je dáti semlíti, takže zásoby, které de facto poschovávány byly před rakouskou vládou a které nebyly ještě zhodnoceny - vždyť na př. to lidé mleli na domácích mlýncích a pod. - přijdou nyní ven, nikdo nebude ve mlýnech ošizen, nebude se prodávati pod rukou a na základě toho bude jistě mnoho lidí, kteří otevřeně přiznají své zásoby a v zájmu veřejné aprovisace vzdají se dalších chlebových a moučných lístků.

To vše přirozeně bych žádal bezpodmínečně od lidí bohatých ve městech, kteří - jak sám osobně jsem přesvědčen - bohatě na celý rok jsou zásobeni (Výborně!) a kteří jsou všichni jako členové národního života k tomu povinni, poněvadž válka nepotrvá věčně a možnost zásobovací bude zajištěna v době mírové za hranicemi a konec koncův i tím, že dohoda nám určitě slibuje, že do tří měsíců budeme míti od ní potraviny. Od oněch lidí bych tedy bezpodmínečně žádal, aby uznali národní potřebu a vzdali se bezpodmínečně lístků na mouku i chléb. (Hlučný souhlas.)

Od 15. prosince 1918 zvýšena je dávka moučná, všichni to znáte z novin. My jsme to přijali od komise správní, která se ustavila v obilním ústavu hned po převratu, a my s tím naprosto souhlasili.

Při té zvýšené kvotě je přirozeně potřeba mouky dost veliká. Nechci jmenovati čísla, poněvadž neznám spotřebu z Moravy a Slezska atd. Uvedli jsme tu všechno na jednotnou míru, aby Morava nebyla nijak nespokojena, že u nás jsou větší kvoty a na Moravě menší, to je všechno nivelisováno, a máme kvoty stejné.

Přejde-li tento výkup, takovým způsobem jako dnes, nepotřebujeme se v dohledné době ničeho obávati. (Výborně!) Ovšem jest tu otázka, zdali nás příroda nějakým způsobem nepřekvapí. V bramborové otázce jsme zůstali úžasně pozadu. Na základě toho systému, který jsme zavedli proti Rakousku, mnoho lidí je zásobeno bramborami. Nebylo to tak všeobecné, a zvláště ne v průmyslových krajích, kde nezbývalo dělníkům tolik času, hlavně ve velkých průmyslových centrech, aby se dostatečně zásobili. Kdyby tedy měly nastati mrazy, může nás příroda silně překvapiti a způsobiti, že bychom tu kvotu na bramborech museli dosaditi momentně pohotovou moukou. To by bylo asi o obilí.

Pokud se týče tuků, již jsem řekl, že jsem toho názoru, že v českých zemích jsou zásoby velmi značné. Řekl jsem také, že důvěřuji absolutně stavu rolnickému (Výborně!), že on nám ty zásoby bezpodmínečně a za cenu přijatelnou pro široký konsum i chudých lidí dá k disposici.

Ovšem na druhé straně musíme počítati reelně; kdyby tato důvěra, která je, doufám, oprávněna, neměla se vyplniti, musili bychom si zajistiti i z jiných stran zásobování obyvatelstva tuky. Tu jsem toho názoru: v Čechách je veliká zásoba řepkového oleje, máku a podobných věcí - počítá se celkem, že možno dnes u nás vyrobiti 260 vagonů těchto olejových látek - a my jsme odhodláni v nejbližší době vejíti ve vyjednávání s továrnami, které tento olej stužují na látku velmi podobnou sádlu, mající chuť mezi máslem a sádlem, velmi dobrou a doufáme, že v dohledné době, myslíme do tří neděl, se nám podaří touto látkou poděliti všechno obyvatelstvo, zvláště nesamozásobitele, jednou osminkou měsíčně.

Jest-li ten průběh normálně přejde, zařídili bychom to případně tak - nevím ovšem, jestli ten slib budeme moci dodržeti, a zdali továrny budou schopny takové výkonnosti - že bychom před Vánocemi distribuovali ¹/₂ kg této látky omastné napřed.

Kdyby se tyto oleje rozdělily po jedné osmině kilogramu na hlavu a měsíc, vydržely by nám plných 6 měsíců - ovšem, jak jsem řekl, bude-li výkonnost továren dosti veliká. V prosinci rozdělovali bychom tedy dávku půl kilogramu.

Ve čtvrtek odjíždí již zástupce naší společnosti, která se stará o mezinárodní obchod a dovoz, do Italie, kde bezpodmínečně pro nás bude nakupovati každé množství oleje. Ovšem musíme se dohodnouti s ostatními ministerstvy o tom, jakým způsobem stát bude garantovati, že tyto věci budou dováženy z ciziny, což při dnešní valutové otázce jest záležitost velmi naléhavá.

Kromě toho vyšleme v nejbližší době zástupce i do Chorvatska, třeba že Chorvatsko je už vázáno na určitou společnost, která sama může dovážeti tukoviny. Srbové mají obsazený Banát a jižní část Uherska, která je nejbohatší a kde jistě budou míti velké zásoby a poněvadž Srbsko provádělo vůči Rakousku totéž, co jsme my prováděli zde, bude tam zásob patrně za ceny, které budou dostupny a tam budeme moci provésti nákup tukovin.

Pokud se týče hovězího masa, zůstává aprovisace masem hovězím v stejných mezích, kontingent je absolutně pravidelně dodržován, a nejen dodržován, my dnes máme určité plus. To je velmi krásná a dobrá věc a při nedostatku v chovném dobytku je to zjev neobyčejně potěšitelný.

Pokud se týče vepřového dobytka, je ve volném prodeji a cena jeho každým okamžikem klesá z 50 na 24 K. (Hlas: Právě stoupá!). Jest-li nyní stoupá, budeme se snažit, abychom otevřeli hranice k dopravě vepřového dobytka z východní Haliče.

V tom směru podnikli jsme kroky a zařídíme to.

Jestliže v tom ohledu - poněvadž je to obchod volný a nastane konkurence, - jest-li nám Poláci nezakáží provoz z Ukrajiny, pak to dostaneme rozhodně.

Ukrajinci, pokud jsem mluvil s delegáty ve Vídni, nám v hospodářském ohledu jistě přijdou vstříc, jen jestliže Poláci nám nebudou překážeti. Nemusíme se tedy toho obávati, jestliže momentánně stoupnou ceny, neboť nebude to trvat dlouho a opět klesnou. Tedy u hovězího masa kontingent se dodržuje a cena vepřového masa klesá a na základě toho tuková otázka do jisté míry bude zmírněna, poněvadž vepřovým masem získává trochu tuku.

Abychom jaksi tento masný trh zvýšili, nařídili jsme v poslední době jednak maximální ceny na ryby a snížili jsme ceny ryb na hrázi na polovici a v drobném prodeji také na polovici a poněvadž při tom jsou uzavřeny hranice, nemohou býti ryby vyváženy do Vídně.

Máme podle statistiky zde velké množství ryb, a poněvadž velkostatkáři budou vylovovati - neboť nebudou jisti dne a hodiny, jak to dlouho bude jejich - nemáme příčiny se obávati, že nám výlovy neprovedou.

My budeme trvat na tom, aby je provedli, a jsem přesvědčen, že v nedlouhé době se nám neobjeví zde ryby jako pochoutka na stole a to za velké ceny, nýbrž za ceny velmi příznivé. To pokud se týče ryb.

My máme ještě jiné věci, jako zvěř, která na některých panstvích se nachází ve velkém množství, poněvadž Rakousko tomu přálo a šlechtici v největší bídě masové, kdy nebylo hovězího dobytka, mohli klidně pěstovati své jeleny. Zvěře se tu nachází veliké množství a my nařídíme bezpodmínečný odstřel i s kontrolou prvních instancí a místních hospodářských rad.

Nepřiznáme jim, aby si 50 % mohli nechat pro svou spotřebu, nýbrž snížíme tu 50 %ní kvotu na 25 %, takže budeme moci míti asi 75 % odstřelené zvěře, za určité maximální ceny, neboť jim se náklad nijak nezvýší, a zvěř, která žije v polích a lesích, nepřijde na mírové poměry dráže. Doufám, že se objeví brzy v Praze a na ostatních trzích.

Pokud se týče zeleniny, je zde v naprostém nadbytku. Nevím, z jakých příčin, ale jistě z příčin asi obchodních, poněvadž vojsko potřebovalo úžasné množství zeleniny a proto bylo velké množství zeleniny sázeno.

Na základě toho zeleniny je v nadbytku.

Při uzavření hranic klesla cena nyní na příklad u zelí z 90 h na 24 h i na 8 haléřů za 1 kilogram.