Uděluji slovo prvnímu
řečníku p. Kadlčákovi.
Posl. Kadlčák:
Slavné Národní shromáždění!
Národní shromáždění
svoláno bylo za tím účelem v první
řadě, aby pořídilo ústavu;
má tedy jako ústavodárné shromáždění
vykonat svoji povinnost. Avšak otázky, o kterých
nyní jednáme, neb otázky, které jsou
na denním pořadu, jsou tak naléhavé
a důležité, že i ten nejpřísnější
zastánce přesnosti v dodržování
předpisů všelijakých nevyhne se myšlence,
že v této věci Národní shromáždění
musí vykonati všechno, což v jeho moci jest,
aby nastala náprava neudržitelných poměrů.
Výživa a to ostatní, jak na denním pořadu
jest naznačeno, jest zajisté podmínkou a
podkladem všeho dalšího zdaru a jestli má
naše republika československá prospívat,
se rozvíjet, zkvétat, nebo řeknu, jestli
má býti lepším zřízením,
než bylo staré, v první řadě
jest nám pečovati o náležitou výživu
všech vrstev lidu. Když vypukla válka, kromě
jiných nepříjemných překvapení
přinesla úplnou změnu dosavadní soustavy
vyživovací.
Nevím, kdo byl původcem
myšlenky, aby se vypočítalo, kolik člověk
denně nezbytně potřebuje, má-li obstáti
nejen jeho život, nýbrž má-li býti
udržována jeho tělesná výkonnost
a síla, jediný to kapitál většiny
lidu, a tu praví se, že byl to český
učenec, který vypočetl, že tolik a tolik
dekagramů stačí, aby byl v domácnosti
živ (Poslanec Dr. Viškovský: "Učenec,
který nebyl v domácnosti živ!"). Zdali
to sám na sobě zkusil, nevím, ale podle všeho
asi sotva. Tolik však mohu říci, že si
zaměnil retortu se žaludkem, že si spletl, že
retorta je něco zcela jiného, než lidský
žaludek a že při takovém vypočítávání
musí se brát zřetel netoliko k chemikáliím,
sloučeninám, nýbrž také k jiným
věcem, které podmiňují životní
sílu každého jednotlivce. A těchto výpočtů
právě chopila se vláda bývalé
říše rakousko-uherské a na základě
jejich (Posl. Dr. Viškovský: "Ty si objednala!")
vypočítala, kolik v Čechách, na Moravě,
ve Slezsku nám musí ponechat, abychom hned, co nejrychleji
nezemřeli. (Souhlas.)
Ze všech počinů
bývalé vlády, ze všech nařízení
a ze všech těch výkonů, kterými
nás obšťastňovala po celou dobu, je patrna
a jako červená nitka se vleče snaha, co nejvíce
Čechy vyrabovat, Moravu zničit a český
národ seslabit, aby neměl dosti síly, postaviti
se někdy k nějakému odporu.
A aby tohoto cíle tím
snáze dosáhla, zřídila si celou sbírku
ústředen, které vybavila mocí nejen
zákonodárnou, nýbrž i mocí výkonnou,
dala jim k disposici četnictvo a všechnu tu moc státní
a tyto centrály či ústředny počaly
nás oblažovati svou blahodárnou činností.
Není stavu, není povolání, není
třídy, které by dnes neproklínaly
celou tu působnost těchto ústavů,
jimž na Moravě - a zajisté právem -
lid dal případné jméno: zlodějny.
(Souhlas.)
Já se svého stanoviska
pokládám tyto ústředny za hlavního
vinníka, že jsme dospěli tam, kde nyní
jsme, že v těch bohatých, úrodných
krajinách československých dnes zápasíme
s hladem a že v těchto bohatých a úrodných
krajinách nám sta a tisíce nejen dětí,
ale i dospělých předčasně zemřely
a zahynuly. A kdybych měl nyní odpovídati
na otázku, které z nich dáti přednost,
těžko by se mně odpovídalo, poněvadž
bych nejvýše mohl říci: jedna za osmnáct
a druhá za dvacet bez dvou. Vezměte si, kterou chcete:
všecky ústředny stejně blahodárně
působily a jestliže se našli obhájci těchto
ústředen, pak byli to zajisté lidé,
kteří měli sice na zřeteli zájem,
ne však zájem lidu.
Abych nemluvil tak do větru
a na plano, uvedu k tomu několik dokladů. Jedna
z těch nejproslavenějších je tak zvaná
"Amba", brněnská společnost, o
níž v těchto dnech právě "Moravská
Orlice" přinesla nádhernou fotografii, jak
se tam hospodařilo ku blahu veškerenstva. Ony totiž
tyto centrály byly zřízeny za součinnosti
jistých pánů vídeňských,
kteří tvrdili, že to je jedině možná
soustava, která vyhovuje v dobách tak krutých,
jako je válečná. Pravili: centrály
nebo ústředny jsou zřízeny k tomu,
aby zachytily zásoby. Jak to zachytily, toho nejpěknějším
důkazem tak zvaná bavlnářská
centrála. Dokud byly u nás zásoby, vyváželo
se do celého světa. Jakmile zásoby zmizely
a nebylo náhrady, tu teprv vzpamatovali se pánové
v té bavlnářské ústředně
a rychle začali konfiskovat. U koho? U drobných
řemeslníků, u těch malých mistříčků,
kteří měli několik metrů nějaké
látky, a to s takovou krutostí, že to často
znamenalo úplné zničení celé
živnosti. Všechno bylo zabaveno, čili, jak oni
říkali, "zachyceno". A výsledek
vší té péče byl, že pomalu
ti chudobní, kteří neměli ani protekce
ani výdělků válečných
a jiných prostředků, ani moci úřední,
byli nuceni choditi bez košil a jiných nutných
potřeb, že jsme neměli prostě možnost
se obléknouti.
Nás opatřovala tato
centrála znamenitě. Ona nám poskytla možnost
oblékati se, totiž těm nejchudobnějším
třídám. Já mám, pánové,
tady vzorek (ukazuje) takové péče
té centrály. Kdybych to podržel proti světlu,
uvidíte nejmenšího broučka. Byla by
to znamenitá látka na řešeto, jenže
to nedrží jako řešeto. A když z té
látky tak široké kousek stojí 5 K a
několik haléřů, stojí jeden
oblek asi 100 korun. A to je pro ty nejchudobnější.
Pak z této látky oděv dva měsíce
vytrvá, když se nechá ve skříni
viset. A ještě něco! Když maminka byla
tak nerozumná a ušila z této látky kalhoty
tomu nejmenšímu, vydala to dítě nebezpečí,
že zemře následky otravy krve. Takové
případy se staly.
To jest jeden maličký
vzoreček, malá ukázka blahodárné,
vlastenecké působnosti - ve smyslu starorakouském
- té centrály. A aby se krejčí nevymlouvali,
že nemají čím šíti, obstarala
nitě. To se, přítomné dámy,
jistě divíte (ukazuje špůlku nití),
kde jsem vzal špůlku nití. Vždyť
je to majetek, poněvadž to stojí 60 - 80 -
100 K. Tohle dostal jsem za 27 korun - my ne, krejčí
-
Ale pozor! Když se dá
potom do šití, jde to takhle. Podívejte se!
(Ukazuje, jak se trhají nitě.) Prosím,
račte to, velectěné dámy, zkusit!
Neušije z toho ani papírové šaty. A tento
vzorek, pánové, posílala slavná ústředna
k nám bez objednávky, ona byla nesmírně
obchodně zdatná. Ona jednoduše poslala vagon
do Brna, Olomouce a snad také do Prahy s nařízením
zde úředním, že se to musí odebrat,
napřed zaplatit a nic vrátit. Za jakou cenu, jsem
již řekl.
Kdybych zde měl líčiti
to blahodárné působení této
jedné ústředny - neřeknu zlodějny,
to jest nepěkné jméno - musil bych vyčerpati
všechen čas, který budeme míti k disposici
v tomto Národním shromáždění.
Proto promiňte, že se nebudu dále zabývati
jejím vzácným působením a přejdu
k dalšímu.
To jest A. M. B. A. My nemáme
mléka, másla, vajec atd. a proč? Poněvadž
nám veškerý dobytek byl vybit. Vy v Čechách
jste byli trochu chytřejší, než my Moraváci;
my jsme byli hloupí a myslili jsme, že to, co nařídí
úřad a pan komisař nebo tak zvaný
- jak se jmenuje ten milostpán - komisionář,
že se musí vykonati. Přišlo jich pokaždé
5, s nimi nejméně jeden četník a ne-li,
5 vojáků... A teď se počalo hospodařit.
Poslední krávu Valáškovi vyvedli z chléva;
co bude pak dělat, o to se nestarali. Za kus dostal ovšem
komisionář 25 korun.
Kam se to mělo podíti?
To měli větší
příjem, nežli člen Národního
shromáždění. A podle toho jednali. Nebylo
větších upírů, nebylo větších
škůdců českého národa,
nežli komisionáři a subkomisionáři.
A to bude jednou otázkou, o které se bude muset
jednat. (Výborně!)
Ti páni páchali hříchy
na nás neodpustitelné, skoro bych řekl, horší,
než do nebe volající.
Až bude třeba, přivedeme
podrobnosti a důkazy, přivedeme věci, že
bude se svět zajisté divit, jak bylo možno,
aby národ a lid klidně to snášel a trpěl.
Na t. zv. statku, kde měl
hospodář 26 krav, má dnes pouze 2, jednu
jalovici a jednu krávu, která se k ničemu
nehodí, a on má s tímto dobytkem obstarávat
své hospodářství. Co dostával
za to? Roku loňského anebo předloni platila
se za 1 kg. živé váhy báječná
cena 1 K 40 h, 1 K 60 h, a když to bylo primissima - a to
musel býti vykrmený vůl - platilo se někdy
2 K. A zač prodávalo se maso? Víte to všichni:
od 14 K nahoru. Kde zůstal ten rozdíl mezi K 1.60
a 14 K? Kdo to má na svědomí? Kde zůstaly
ty tukoviny?
Kupovali lůj za 2 K, a ten
lůj nedostali lidé za poživatinu, ten lůj
byl poslán okresní sběrně brněnské.
Tam zůstal tak dlouho, až se nemohl více potřebovat
- a pak to vandrovalo k Schichtovi. Tam se z toho vyrobila hmota,
které se říkalo mýdlo, ale lidé
nedostali z toho ani miligram.
Tedy 2 K dali a 1 kg. mýdla
stojí od 16 K nahoru, a to ještě pod rukou,
když má někdo protekci.
Kam se to všecko podělo,
co nám posbírali? Nejvíce toho šlo do
Vídně jako "Beinfleisch", něco
šlo do Uher, a pak to z Uher odkoupila naše správa
vojenská nazpět a neplatila 2 K, nýbrž
6, 8 - 10 K. Maďaři na náš účet
dodávali vojsku a vydělávali na každém
kilogramu mnoho korun.
Slavné shromáždění,
my neměli ne týden, ne měsíc, ale
po měsíce ani ždibec masa, ani to, co se vypočítalo.
My nesměli nic z našeho dobytka pro sebe užít,
všecko musilo jíti do Vídně, aby měli
milostpáni ve Vídni výběr v mase.
Ve Vídni ovšem lid chudobný
také měl bezmasé dny, my doma bezmasé
měsíce a půlroky. Za 4 - 5 neděl dostali
jsme na osobu 7 - 10 dkg, a to jen, když bylo maso.
Ale když páni zvěrolékaři
nebyli při chuti a nechtělo se jim podávati
relace do Vídně, neměli jsme nic.
Následek toho hospodářství
jest, že nemáme masa ani pro chudobné, ani
pro zámožné, že nemáme dobytek
a že následkem toho hynou ti, kteří
nám mají stravu opatřovati. My tedy nevíme
koho chytnout za pačesy, pak to obyčejně
odnesou agrárníci. Nechci je hájiti, já
nejsem agrárníkem, ale z toho, co jsem Vám
řekl, můžete posouditi, jak oprávněné
nebo neoprávněné jsou výtky agrárníkům.
Snad mezi nimi - nejsem zasvěcen do těch poměrů
- jsou, pánové, kteří budou míti
ještě nějaké dobytče pořádné,
ale ti drobní jsou úplně zničeni,
a budou-li chtíti obnoviti hospodářství,
sta a tisíce budou museti si vypůjčiti, aby
si zase nějaký dobytek pořídili.
A co se nedělo dále?
U nás na Moravě rekvirovali píci.
V Dolních Rakousích
byly ohromné stohy slámy a sena a všeho hojnost.
V Horních Rakousích o nějaké bídě
neměli ani potuchy. U nás v mnohých krajinách
kravičky nedostaly než zelenou chvoj, ba ani slámy
ne. Tam, kde ten dobytek byl zničen tak, že ho musili
na popruhách zdvihati, tam předpisovali, kolik vagonů
musí dodati sena, kolik vagonů ovsa atd. atd.
Ti lidé musili kupovati za
100, 150, 200 korun a dodávati to milostpánům
a vojsku za 13 korun. Pak se ovšem dobře hlásalo:
My musíme vydržeti!, pak se bralo 800.000 neb 1,250.000
toho žoldu, atd. atd., pak se těm pánům
dobře bojovalo tisíc kilometrů za bojištěm,
ti to mohli vydržeti, ale náš lid to vydržeti
nemohl.
To je jedna z těch příčin,
proč ten převrat se stal tak náhle, poněvadž
již nebylo k snesení to hospodářství,
kterému jsme byli vydáni v šanc.
Naše obilní ústředna,
o níž pan president Sontag ledacos naznačil
a o níž ještě ledacos budeme ještě
více naznačovati později, jednala tak, jak
jednati neměla. V Čechách jste měli
více rozumu, zde jste pamatovali trochu na sebe. Vždy
se ještě našlo něco, u nás na Moravě
to dělali tak důkladně, že nezůstalo
ani zrnka.
Slavné shromáždění,
ke mně přišla žena, matka osmi děti,
otec na vojně, syn na vojně, ona sama doma, poslední
dítě u prsou, pro boha prosila, abych jí
opatřil zemáky, že zmírá hladem.
Byla to selka!
Druhá - mohu jmenovati jména,
koho by to zajímalo - babička přišla,
matka zemřela, otec byl zajat, celá rodina byla
vyhubena, jen tři děti zůstaly. Neměli
ani jediného zemáku! Také to byla selka.
Tak hospodařil obilní ústav u nás.
V okresu vyzovském působením
opravdu bezcitného člověka - máte
ho teď v Čechách, jsme rádi, že
Vám ho sem dali - do posledního zrnka jim všecko
vybrali. A co jim dali? Shnilou, plesnivou kukuřici a tu
musili jísti ti lidé. Není divu, že
povstaly choroby a že lidé hynuli a umírali.
Říkalo se, že prý to všechno dostanou
nahraženo. Jak, to víte!
Jeden z předřečníků
vykládal něco o semeni. Dodávám k
tomu ještě jeden obrázeček. Jednomu
rolníku zabavili zemáky. Nechal je ve sklepě
a měl za ně dostati v roce 1915 - 9 korun. Na jaře
musil zemáky sám od sebe koupiti prostřednictvím
obilního ústavu, ale za 26 korun. Za to, že
je do jara uchoval, musil dopláceti taký obnos.
Když jeden soused od druhého
chtěl si vypůjčiti semeno nebo vyměniti,
musil to oznámiti obilnímu ústavu a ten po
dlouhém řízení mu to povolil, ale
dal mu vyměřiti nejvyšší cenu a
sám předepsal jinou cenu a vydělal na metráku
40 K a ještě více.
Byly případy, že
koupili oves za 26 korun a témuž hospodáři
semeno jeho vlastní prodali za 52 K. Tomu se říká
péče o blaho lidu! A tak bych vás mohl baviti
ne den, ne týden, po měsíce, kdybych to všechno
vyložil, co jsem sám viděl a zkusil. Jsou to
hrozné věci. Budeme zle vzpomínati na válku,
ale na tyto upíry budeme vzpomínati ještě
více. Budeme vzpomínati na ty útrapy zle,
ale na to, co udělaly ústředny, hůře,
než staří Egypťané na ty rány,
kterými byli od Pána Boha trestáni. Tolik
o práci a hospodářství v našich
milých ústřednách.
Proto jest pochopitelno, když
nyní kde kdo, kdo nemá zájem osobní
na tom, volá: "Pryč se všemi ústřednami,
zrušte je a uvolněte obchod!"
Zrušte tyto ústavy, které
se neosvědčily, leda že bychom tu působnost,
jak jsem ji vylíčil, za osvědčenou
považovali a postarejte se o to, aby volným obchodem
mohlo se zase uvésti do pořádku to, co bylo
zkaženo! Nejsem obhájcem obchodníků,
chraň Pán Bůh. Mají leccos na svědomí.
Mají leccos, s čím se nesmí na venek
ukazovati, ale jisto jest, jakmile se někde uvolní
volný obchod a jest náležitý dozor,
ne malovaný a dělaný, tam nastane konkurence
a úpadek cen.
Ovšem nesmíte býti
jako v Praze, že když vám začali prodávat
vepřové maso nízko, našel se kdosi kdesi,
že se to spravilo a ty ceny jdou zase nahoru. Bylo by účelno
chytnout ty, kteří jsou takoví umělci,
že to dovedou, ať je to kdo chce. V tom musí
nastati náprava, byť i to stálo oběti.
Souhlasím s tím, ať jsou ustanoveny ceny směrné,
ale nesmí býti na papíře, a když
takového jednoho hříšníka lapíme,
potrestejme ho ne pokutou, z toho si nic nedělá,
zaplatí těch 50 tisíc a vydělá
zítra více, nýbrž odejměme mu
živnost (Hlas: Keťasování není
obchod!). Ať jest to tak nebo jinak. Vinou podstatnou
tohoto hospodářství byla tak zvaná
statistika. Tou se dokázalo všechno. Tou naší
žňovou statistikou teprve se dokáže všechno.
To byl všechno klam a podvod. Za svědka mám
pana presidenta Sontága. Statistikou všechno se dá
dokázati, i že na poli, kde nic nezaseli, sklidí
60 q toho a toho. Jakživi jsme na Moravě neměli
toho tolik, než po ty čtyry roky. Rolník sice
proklínal všechno do horoucích pekel, že
následkem sucha neb následkem mokra nesklidil ani
to, co sel, ale statistika vypočítala, že sklidil
bohatě, aby mohl pro veřejnost odevzdati tolik a
tolik q obilí. Ale ne pro sebe, pro nás doma, nýbrž
pro Vídeň a vojsko. A co vojsko nám sebralo,
kdyby to alespoň dostali vojáci, ale ti dostali
3krát denně trochu teplé vody. Ráno
dostali teplou vodu, zabarvenou na černo, v poledne zabarvenou
na bílo a večer jen vodu. Pak není divu,
že jim brzy odpadla chuť bojovat za milé Rakousko
a přebíhali na druhou stranu, kde jim ukazovali
jaternice, koláče atd. Ani v tomto ohledu nemůžeme
nikterak pochopiti, jak to hospodářství mohlo
vypadat.
Dovoluji si tvrditi, že kdybychom
měli to, co se zlomyslně zkazilo, a k tomu to, co
nakradli ti velcí páni, že bychom měli
náramný blahobyt, takže bychom mohli po případě
i těm milým sousedům Němcům
něčím pomoci. Není to přece
myslitelno, aby v takových zemích, jako jsou naše,
mohl povstati hlad, když ovšem není nějaké
zvláštní pohromy.
Ti komisionáři a zmocněnci,
o kterých jsem pravil, že tak mořili lid, považovali
celý svůj úřad za jakousi ždímačku
a myslili si: "Však dnes nebo zítra to bude beztoho
v pekle, musíme tedy honem jednat." Výsledek
znáte!
Ale co jest nejžalostnější,
jest okolnost, že my teď budeme na tom spoluvinni. Byl
to velmi neopatrný čin, že naše nynější
vláda dala jim splnomocnění, aby hospodařili
dále. V tom já vidím něco, co nedovede
omluviti a obhájiti nikdo, kdo má svědomí.
Řeklo se: "Ten systém,
to ústrojí musí býti zachováno."
Ale proč to musí býti zachováno? Konečně,
kdyby ten systém byl zachován, již bychom se
s tím smířili, ale ti lidé, kteří
se tolik provinili, měli se odstraniti. Takový Hotový,
který řádil v okrese novojičínském
hůře, nežli hyena, který ve dne v noci
lidi trápil, tisíce rodin zničil, taková
hyena působí dále!
Co pak již mezi námi
není poctivých lidí, kteří
mají svědomí a cit? Myslím, že
takových lidí se zde dosti najde. Když již
ten systém tak znamenitý bychom ponechali, měli
jsme aspoň vymýtiti ty hrubé závady,
odstraniti, co bije do očí, aby lid viděl,
že se nezměnila jen forma, nýbrž i obsah
toho státu (Výborně!), neboť,
buďte jisti, jestliže nedokážeme, že
to nové jest lepší, nežli bylo staré,
brzy se najdou hlasy a ozvou se velmi ostře: (Hlas:
Již se ozývají!) "Jaký šel,
takového potkal. Prve nás drancovali četníci
a kommissionáři, teď to dělají
ti druzí." Varuji před tímto způsobem
a směrem, poněvadž by to mohlo skončiti
tak, jako to skončilo ve starém Rakousku. (Tak
jest!)
Ale to jest snadné, hubovati
na ty druhé, hůře však a tíže
jest ukázati, jak ty sám bys to udělal, jak
vy byste to napravili a toho nám třeba všem
vespolek, abychom hledali nápravu, pokud ovšem můžeme,
a sice v tom způsobu, že rychle zjistíte, co
skutečně máme, a když to budeme mít
zjištěno, postarati se o úděl pro ty
nejpotřebnější. Bohatší
a zámožnější nepotřebují
podpory, neboť si opatří vše sami. Rychlý
dovoz potravin a surovin ze zemí, z nichž je to možno,
zrušení ústředen, uvolnění
obchodu, obnova průmyslové výroby všech
oborů, zamezení všeliké lichvy všemi
prostředky, i když se to bude zdát tvrdé,
jen tím můžeme zabrániti vykořistění.
A co je hlavní: zvýšení výkonnosti
našeho zemědělství! Jestliže to
nedovedeme co nejdříve udělat, nezvýšíme-li
plodnost půdy, neobnovíme-li rychle možnost
dopravy a nezavedeme-li náležitý pořádek
v železnictví a poštovnictví, aby se nekradlo
ve dne v noci, pak sebe krásnější řeči
neopatří nám ani jediný bochníček
chleba, ani sousto potravy, pak bude ještě hůře
nežli zle! Tím končím. (Výborně!
Potlesk.)