Končím tím, že jest potřebí,
aby naše vláda také to měla na zřeteli,
že zdatnost a zdraví státu, zvláště
nového státu, bude záviseti značnou
měrou na zdatnosti a zdraví jeho občanstva.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda: Uděluji
slovo panu poslanci Nádvorníkovi.
Posl. Nádvorník: Velectěné
shromáždění!
Podaný dnes pilný dotaz vyzněl
zajisté z poměrů i situace, v nichž
octli jsme se v dnešní době následkem
poměrů, které převrat způsobený
vyvolaly.
Tyto poměry, v nichž se nacházíme
dnes a z nichž pilný dotaz vytrysknul, mohu říci
- jak naznačil pan Sonntag - vyšly jedině a
výhradně ze lži.
Všechno to, co se stalo, bylo založeno
na lži. Lhali všichni činitelé, kteří
měli se zásobováním nejširších
vrstev co činiti, a v důsledcích toho celá
situace ocitla se na ostří nože.
My můžeme říci dnes, že
mluviti o těchto poměrech může jedině
ten, kdo je spolu prožíval. Vžíti se do
situace, v níž dnes třídy dělné
a stření stavy žijí, vžíti
se do okolností, za jakých musí ony dnes
existovati, je nemožno tomu, kdo sám to neprožil.
Jest jisto, že ona bída, že onen nedostatek,
který dnes ve všech vrstvách panuje, a sice
ve všech vrstvách, které jsou odkázány
na výnos své práce, je přímo
nesnesitelný.
Mohu říci, mluví-li dnes bolševismus
- ovšem mnozí tento bolševismus si představují
jako pohrůžku - ale když se dnes mluví
o bolševismu, zajisté se domnívají a
přestavují si tito lidé, že se jedná
snad o lupiče, že se jedná snad o vrahy, že
se jedná snad o paliče.
Ale, velectění pánové,
je jisto, jestli v nejkratší době situace vyživovací
a vedle toho také situace cenová se nezlepší,
nebude-li možno zřízenému úřadu
pro vyživování, zjednati pořádek,
aby skutečně zásobování přišlo
do kolejí, v nichž musí se dnes nezbytně
pohybovati, pak mohu konstatovati z tohoto místa, že
můžeme se dočkati velmi těžkých
dnů.
Já jsem slyšel, a zejména zde
v Praze bylo mi řečeno z určitých
míst že zástupcové agrárníků
prohlašují, že se nebojí bolševiků,
že tím okamžikem, když se ocitnou zde české
legie, přestává nebezpečí bolševiků.
Ale, přátelé, toto nebezpečí
není odstraněno tím, že legie přijdou
sem domů. Ti lidé, kteří se bili a
kteří tam krváceli a umírali za to,
aby svoboda naše byla vydobyta a uznávána těmi,
kteří jsou od nás vzdáleni, když
přijdou domů a budou viděti, za jakých
poměrů a bídy jsme zde musili žíti,
pak, vážení pánové, nevím,
jestli se neobrátí proti těm, kteří
jsou příčinou těchto poměrů.
(Výborně. Výkřik: To bylo Rakousko!)
Vážení přátelé,
lhalo se, když se dělávala statistika o zásobách,
lhalo se, když se sdělávala statistika o tom,
kolik se může a má vydati atd. Ale, vážení
pánové, ta lež do dnes se na té lži
trvá a do dnes ještě nevidíme, že
by skutečně ti, kdo se lháti naučili,
té lži se odnaučili. Tu jest nejnutnější,
aby tomu lhaní bylo odpomoženo, aby zásoby,
které tu jsou, byly také odvedeny. (Souhlas.)
Vážení pánové, bylo zde mluveno,
že zásoby, respektive Čechy, Morava a Slezsko,
byly poměrně již dříve odkázány
i na dovoz. Když uvážíme onu dobu, kdy
tento dovoz byl potřebný, a ty dávky, které
tenkráte byly nakupovány, srovnáme s dávkami
a potřebou dnešní, tak myslím že
nejsme tak příliš deficitní, nejsme
ta odkázáni na to, aby sem bylo dováženo,
poněvadž ty dávky jsou tak malé a tak
nedostatečné, že jest div, že dnes lid
při těchto dávkách může
býti živ.
Velevážení, u nás na Moravě
se dělaly pokusy všecky možné, aby rolníci
odváděli. (Poslanec Stoupal: To není pravda!)
Myslím, kdybyste četli ty věci, které
byly na veřejnost dávány a které byly
ve schůzích zemské hospodářské
rady podávány ze schůzí ředitelství
pro lidovou výživu na Moravě, pakli se to všechno
nedělalo, pak se opětně lhalo a lež
se rozšířila i v tomto směru.
Ale nechci říci, že se lhalo,
jsem přesvědčen, že se kroky podnikaly,
aby se dostaly zásoby, aby se mohly odváděti,
jen že tu není exekutivní moci, té síly,
která by skutečně tomu ředitelství
pro lidovou výživu nebo Obilnímu ústavu
zemskému byla k disposici, aby mohla donutiti lidi, kteří
neodvádějí zásob a kteří
je mají.
Vážení přátelé,
v té zemské hospodářské radě
na Moravě bylo učiněno opatření,
že se řeklo: Do ředitelství pro lidovou
výživu musíme dáti representanty těch,
kterých potřebujeme, aby skutečně
bylo odváděno, representanty agrárníků,
representanty různých stran, a tím způsobem
podaří se nám snad, aby lehčeji a
rychleji zásoby byly dodávány. A co se stalo?
Jediný dělník byl do tohoto ředitelství
dán, všichni ostatní z velké části
byli zástupci zemědělského stavu,
a výsledek není nikde. Sám kolega Sonntag
musil zde doznati, že poměry u nás na Moravě
jsou přímo hrozné.
Jest zde ještě otázka bramborová.
Nechci mluviti o mouce, ale o bramborech. Brambor jest skutečně
otázkou bolavou. Brambory jsou odkázány na
dovoz v době, kdy není mrazů, a na dobu,
kdy nehrozí nebezpečí zmrznutí, zkázy
atd. Ohledně bramborů byly podniknuty kroky již
dříve, a můžeme zaznamenati, že
část bramborů byla odvedena, ale musíme
konstatovati, že pro největší část
konsumentů dělnických bramborů dosud
se nedostalo. Byly sice zakrechtovány. (Hlas: Nejsou
vagony a nebyly odklízeny!) - Vím, že nejsou
vagony, že nebylo sklizeno, ale jest jisto, že, co bylo
sklizeno mělo se vše odváděti hned,
aby konsumenti to dostali. Máme dnes ještě
rodiny, které na kvotu zimní, která od 1.
listopadu do konce periody má činiti 100 kg, dostaly
10 kg bramborů pro osobu. Máme konstatováno,
že jest množství bramborů ještě
v zemi, to úplně přiznávám,
ale jest potřeba, aby v tomto směru byla učiněna
také disposice, aby brambory dostaly se ven, a tu vám
sděluji, že v Brně v pondělí
jsme zorganisovali z několika továren 200 dělníků,
kteří jdou ven na pole, aby brambory vybrali. (Hlas:
Zcela správně, výborně!)
Tento způsob jest dobrý a proti němu
nemůže nikdo nic namítati, poněvadž,
když bude věc jednou zorganisována a nebude
ponechána libovůli, a to nebezpečí
zde jest, že by se to eventuelně stalo, jest možno,
aby věc šla řádně ku předu
tak, aby všichni ostatní, kteří brambory
nedostali, byli jimi zásobeni.
Když jsem při těch bramborech,
chci upozorniti, že i naše příští
politika vyživovací musí se nésti poněkud
jiným směrem, pokud cen se týče. Konstatuji,
že u nás na Moravě jsou stanoveny nákupní
a prodejní ceny bramborů. Mezi oběma jest
určitá diference 10 korun, která padá
na účet státu, na účet Obilního
ústavu. Zde právě kupují se brambory
pro veškeré obyvatelstvo státu, na účet
celku a dává se výrobcům tímto
způsobem do milionů jdoucí na nadvýdělek.
Konstatuji, že to nesmí se díti. Ceny musí
býti stanoveny tak, aby odpovídaly poměrům.
(Hlas: Rolníci to platí ve formě
daní!) Pokud se týče těch věcí,
můžeme si je vyříditi jinde, avšak,
aby se dávaly prémie, jako ve starém Rakousku,
i v nové republice Československé, jest úplně
nepřípustno. Konstatuji že dělnictvo
a konsumenti budou proti tomu co nejdůrazněji protestovati.
(Souhlas.)
Konstatuji další: tím momentem,
kdy bylo provoláno zřízení Československé
republiky, tím momentem v Brně v těch ústřednách,
resp. samosprávných zásobovacích sborech
měli jsme co činiti s odrážením
zdražovacích choutek. (Odpor na straně
agrární.)
Vim příklad, že přišlo
se s velikými, sáhodlouhými ciframi, že
jest nutno, aby máslo bylo zdraženo ve své
ceně. Těmi ciframi se odůvodňovala
potřeba zdražení. Přišlo se s choutkou,
zdražovati mléko. Opětně celá
řada cifer byla přeložena na důkaz toho,
že jest to oprávněno. (Odpor na straně
agrárních poslanců.) Já vám,
přátelé, řeknu: chcete-li vypočítati,
co vás stojí litr mléka a co vás stojí
kilo másla, pak vám vypočítáme,
co potřebuje dělník, aby mohl býti
lidsky živ a tak budete míti účet uhražen.
Na druhé straně nutno říci, že,
musí býti vůbec v cenách zaveden pořádek.
(Hlasy: Ale na obou stranách.) ale žádné
zdražování nesmíte prováděti!
Tyhle věci si nenecháme líbiti. (Hlasy:
My taky ne! Neodsuzujte jen jeden stav!)
Chci hovořiti ještě o jiné
věci. Nejen zásobování jest bolavou
otázkou, nejen nezaměstnanost, která se zde
objevuje již ve velikých rozměrech, jest druhou
bolavou otázkou, nýbrž také otázka
bytová jest velice důležitá. (Hlasy:
Tak jest!) Chci říci, že zásobování
musí přijíti do správných kolejí,
ale že musí současně býti spojeno
s hledáním a připravováním
zaměstnání, že totiž jest potřebí,
aby massy, které se nyní vracejí domů,
i když si snad nějaký čas odpočinuly
- poněvadž kdo byl na vojně, kdo zkusil ty
útrapy válečné i útrapy takové
cesty z fronty domů, ten nebude nikdy trvati na tom, aby
vrátivší se voják šel okamžitě
do nějakého zaměstnání, - aby
tedy tito lidé nezůstali bez zaměstnání,
poněvadž na jedné straně je přece
důležitá otázka podpor, které
se musejí vypláceti, na druhé straně
pak jest potřebí produktivní práce,
poněvadž máme celou řadu požadavků
a úkolů, které již nyní plniti
se mohou.
A tu, velectění pánové,
otázka bytová velice úzce souvisí
s otázkou nezaměstnanosti. Kdo jde dnes po Praze,
po Brně neb po kterémkoliv jiném větším
městě, hledaje byt, vidí, že není
možno žádného bytu nalézti.
Uvážíme-li, že jsou zde rodiny
vrátivších se vojáků a že
počet těch, kteří přicházejí
do měst, se neustále rozšiřuje, musíme
si říci, že hrozí zde ohromná
katastrofa, zejména v této době, kdy jest
zima na krku, a počínají mrazy.
Vidíme, že v této věci
musí co nejdříve býti něco
podniknuto.
V otázce nezaměstnanosti jest možno
činiti přípravné kroky k tomu, aby
nezaměstnaní, dejme tomu v průmyslu kovodělném,
dřevodělné, v různých průmyslech
stavebních i cihelnách a ve stavebních živnostech,
byli zaměstnáni přípravou ke stavbám
bytů a ke stavbám různých budov, kterých
bude potřeba. Vždyť my sami zde v tomto ústředí
státním budeme míti potřebí
celé spousty budov veřejných a úředních,
v nichž by se mohly umístiti všechny ty instituce,
které budou vytvořeny, ale budeme míti zapotřebí
též celé řady budov školských
a budov jiných ústavu. A tu již dnes mohou
se konati přípravy k tomu, aby práce stavební
mohly bíti zahájeny, možno kopati základy,
připravovati kámen, písek, dřevo a
všechny ty ostatní stavební potřeby.
Tím vším mohou býti lidé zaměstnáni.
Jest jisto, že v tomto směru bude potřebí,
aby tu byla sprostředkovatelna práce, aby sprostředkování
práce pro nezaměstnané bylo uvedeno do určitých
mezí, aby ta sprostředkovatelna byla organisována
ze spodu až na horu, v obcích, okresech i v zemi,
resp. státě. To musí býti provedeno,
poněvadž jest to možno jen tenkrát, když
ústředí v určité centrále
bude míti přehled o tom, kolik se lidí vrátilo,
kolik jich jest nezaměstnaných a kolik jest potřebí
dělníků v tom neb onom kraji, neb v tom kterém
průmyslu, a počet dělníků účelně
dirigovati.
Práce bude nadbytek, ale musí tu býti
organisace, aby nenastaly různé kollise a třenice,
které by jistě věci neprospěly.
Velevážení pánové,
já chtěl poukázati na tyto dvě veliké
věci, jak, pokud se týče zásobování,
tak pokud se týče nezaměstnání,
a také nedostatku bytů, a konstatuji ke konci:
Je nutno, aby se pracovalo, aby se něco provedlo,
poněvadž dělnictvo dnes nedá více
na žádné sliby. My slibů máme
již dosti, my o sliby nestojíme, my stojíme
jen o zaopatření, o práci a stojíme
o to, co vlastně člověka při životě
udržuje. To je to hlavní a to chceme dobyti a pro
naše dělnictvo přinésti. (Ve skupině
agrárníků výkřiky: V
Rakousku jste byli trpělivi a dne jste netrpělivi!)
Předseda: Slovo
má kolega Laube.
Poslanec Laube: Slavné shromáždění!
Dny radosti českého národa nad
dosazením samostatnosti uplynuly a nastávají
nám ty těžké starosti, jak zaopatřiti
vnitřní výstavbu naší budovy...(Posl.
Buříval: Pane předsedo, račte zjednati
klid! Předseda zvoní.) A nastávají
nám ony starosti, kterak, jakými prostředky
uspořádati poměry těch lidí,
kteří společenským pořádkem
a společenským zřízením cítí
se býti ohroženi ve své existenci a volají
ke státu, volají ke společnosti, aby příčiny
a podněty, které ohrožují trvání
jejich existence, byly odstraněny, a aby zlo, které
působí způsob výroby a způsob
hospodářského uspořádání
společnosti, byly napraven a změny způsobem
sociálnějším a způsobem a způsobem,
poměrům a potřebám národa odpovídajícím.
(Hlasy: (Tak jest!) Je tedy jisto, že, jestliže
dospěly tyto starosti tak daleko, musí také
v tomto sboru nalézti lidi rozvážné,
lidi klidné (Souhlas) a lidi, kteří
dívati se budou na vyřešení těžkých
těch problemů nejen jako na otázku jediné
třídy, nýbrž kteří se
na tu věc budou dívati jako na otázku celého
národa. (Hlasy: Tak jest! Výborně!)
Řekl jsem "na otázku celého
národa" prostě z toho důvodu, poněvadž
vyházím z předpokladu, že pracující
třídy jsou základem celého státu
a rozvoj jeho existence záleží na tom, budou-li
tyto široké vrstvy pracujícího lidu
náležitým způsobem upokojeny. (Tak
jest! Výborně! Potlesk.)
Nám se sem valí ohromná vlna
těch, kteří přestali sloužiti
militarismu a kteří vracejí se ke svým
rodinám. My nemáme pro ně práci, a
z debat, které zde byly pronešeny, slyšeli jste,
že ne nedostatkem, nýbrž nedostatečnou
organisací společnosti nemáme pro ně
chleba. (Výborně!) A tu tedy jest doba, a
to jsou poměry, které volají, aby zákonodárný
sbor vybavil moc výkonnou takovým způsobem,
aby tyto nejdůležitější potřeby,
tyto potřeby existenční, chleba, byly tomuto
lidu zaopatřeny, aby také byly zaopatřeny
rodiny, a aby také byli zaopatřeny ti, kteří
se vrátí a nenaleznou ve společnosti lidské
zaměstnání a podnět k zaopatření
svých rodin (Posl. Buříval: Invalidní)
Já chci konstatovati, že výkonná
moc i také zákonodárná moc, musí
rychle přikročiti k tomu, aby učiněno
bylo dostatečné a vhodné opatření
za tím účelem, aby vedle zabezpečení
výživy lidu, tedy potravin, vedle zřízení
různých způsobů zásobovacích
bylo také postaráno o to, aby ti, kteří
se vracejí a nemohou nalézti zaměstnání,
nalezli aspoň prostředky k dočasnému
udržení své existence, nežli hospodářský
rozvoj bude to možný, aby jim existenci tu umožnil.
My plným právem k tomuto sboru jménem
dělnictva voláme po včasném uspořádání
otázky nezaměstnanosti. (Výborně!)
My tu voláme po tom, aby provedeno bylo rychlým
způsobem pojištění těch, kdož
pracovati chtějí, a kdož práce nenalézají.
(Hlasy: Tak jest!)
My tu stejným způsobem chceme připomenouti,
že nehledáme v tom jenom nějakou výhodu
pro určitou společenskou třídu. My
nevoláme po tomto pojištění proto, poněvadž
bychom chtěli docíliti toho, aby určitá
třída společnosti brala určité
nějaké výhody, nýbrž voláme
proto po tomto pojištění, poněvadž
ti lidé si nezavinili, že jsou bez zaměstnání
a bez existence, ti lidé jsou obětí systému,
obětí pochybené organisace společnosti
a společnost jest tu povinna, aby svými prostředky
napomáhala k udržení existence četné
řady těch lidí.
Vedle toho ovšem říkáme,
jest potřeba a čas, aby se pamatovalo na to, že
základem existence těchto lidí je zaměstnání
a že je tu tedy potřeba, aby dlouhými a vleklými
debatami nebo projednáváním se nezapomínalo
toho, že přijde co nejdříve jaro a že
jest potřeba, aby přechod z hospodářství
poválečného nebo mírového dál
se způsobem rychlým, a že jest také
potřeba, aby brzká konjunktura průmyslová
počala.
Chci tu konstatovati, že již ve starém
sněmu zemském byla vypracována ohromná
řada projektů a také peníze o zájemníků
a příslušných korporací jsou
poveleny na vybudování malodrah, spojek drah, které
také dosud nejsou uskutečněny, chci konstatovat,
že snad toto slavné shromáždění
také postaví parlament republiky a že se nebudeme
tísniti v té staré budově.
Já tu chci apelovat, že je zejména
třeba, aby na Moravě vystavěna byla druhá
česká universita, chci apelovat, že je u nás
nutno vybudovat důstojný stánek naší
vědě, že naše universita nemůže
býti déle tak stěsnána a rozstrkána,
jako dosud. (Výborně!)
Můžeme konstatovati ne méně
důležitou otázku, že ohromná ta
armáda lidí, která se vrací, nebude
míti kde bydleti, že ohromná ta armáda
lidí, která se vrací, nemůže
dostat bytu, kam by skryla hlavu.
Já tu chci té společnosti pražské
také konstatovati ten zarmucující fakt, že
nejen na venku, ale také ve městě jsou lidé
bez srdce a bez svědomí. (Výborně!)
A sice z toho důvodu, poněvadž jsou rodiny,
nejen dělníků, nýbrž i rodiny
úřednické, rodiny zřízenecké,
které, jakmile vykazují 2 nebo 3 dítky, nenalézají
v tomto městě bytu a jako psanci jsou štvány
od místa k místu. A jaké je to sociální
svědomí, jaké je to vlastenecké svědomí,
když takové případy jsou u nás
možny?
Já chci říci, že je potřeba,
aby restaurován byl bytový úřad nejen
v Praze, ale také bytový úřad pro
celý obvod československé republiky, aby
otázka bytů a bydlení jednotným zákonem
a jednotným způsobem byla řešena.
Chci konstatovati, že je ku př. u hostivařského
nádraží projektováno několik
set domků železničních zřízenců.
Volám, aby se zavčas snažila správa,
aby, jakmile to stavební ruch dovolí, ohromná
ta armáda dělníků mohla býti
zaměstnána přípravami k tomu.
Já tu ovšem chci říci,
že nemůže republika strpěti v tom okamžiku,
když ohromná část národa a lidí,
kteří umírali na bojištích, nemá,
kam by hlavu složila, aby jedni bydleli v plácích
zde, ale aby vedle toho měli paláce na venku.
Je velká a těžká doba.
Musili-li jsme se uskrovniti my prostí lidé, musí
sta také pro přechodnou dobu uskrovniti boháči
a držitelé vil, musí se uskrovniti ti, kdož
mají paláce a ponechat části bytů
svých těm, kdož nemají, kam by hlavu
sklonili a kde by se vyspali. (Hlas: Kláštery!)
Konstatuji zde také fakt, že stejně voláme
po tom, aby se zjednal pořádek v majetnictví
klášterů a zejména v budovách
a v majetnictví paláců. Nechci říci,
že dělnictvo žádá, aby do těch
paláců byly usazovány dělnické
rodiny, nikoliv, máte dosti úřadů,
které zaujaly dělnické byty, ty tam nastěhujte
a ty nájemné byty uvolněte pro potřeby
lidu.
Chci dále poukázati ještě
na velice zajímavou věc, že od 1. srpna 1914
ohromné množství pražských bytů
bylo proměněno ve velkovýrobny náhražkových
prostředků. My tudíž voláme také
po důkladné kontrole, jsou-li tyto byty věnovány
svému účelu, a nikoliv, aby sloužily
ziskuchtivosti a podlamování zdraví občanstva.
(Výborně!)