Národní shromáždění československé 1918 – 1920

A jestliže se zmiňuji o gážistech, nemohu se zde nezmíniti o našem učitelstvu. Naše učitelstvo bylo za války tím nejubožejším z ubohých! Račte povážiti, že po tři roky jsme měli učitele, jejichž plat roční činil 600 - 700 K. Z těch 700 K, kterých se jim mělo dostati, dostávali šetrností zemské správy 600 K. jakým způsobem bylo možno za těch okolností žíti, jest skutečně nepochopitelno.

Naši učitelé, kteří chtěli opravdu žíti a nechtěli se zadlužiti, musili sáhati k jinému způsobu, jak by se vyživili. Zástupci učitelů a jejich přátelé, kteří pro ně pracovali, chodili od úřadu k úřadu, a musím říci, poněvadž sám jsem to zažil, že vystupovali ne jako prosebníci, ale jako žebráci v zájmu svého stavu. Dostalo se jim teprve loni, v druhé polovině roku, příspěvku, ovšem úplně žebráckého. Nedostalo se jim žádného nákupního příspěvku, a ten příspěvek, který byl odhlasován v parlamentě, vlastně nebyl uskutečněn a visí mezi nebem a zemí, poněvadž rakouská vláda v čas nepostarala se, aby vyplatila kvotu, kterou slibovala. V této věci jest na našem státu, aby vyplnil co nejdříve svoji povinnost, neboť učitelstvo má velikou důležitost v národě tak kulturním, jakým honosí se býti náš národ. Jemu svěřujeme nejdražší, své mladé pokolení, svou budoucnost. Máme-li míti spokojené učitelstvo, aby s radostí plnilo svůj veliký úkol, musíme se postarati se o to, aby mohlo býti lidsky živo a ne, aby se musilo nuzovat tak, že konečně bylo postaveno do těch nejposlednějších proletářských řad. A to jest skutečně nejnaléhavějším úkolem také proto, poněvadž jsem se přesvědčil, že kdyby se poměry v dohledné době nezlepšily, nebudeme míti s dostatek učitelstva, poněvadž kdo by se věnoval učitelskému povolání za nynějších hospodářských poměrů, kde docela obyčejnou nádenickou prací, k níž není ničeho třeba, než mechanické síly, vydělá se několikrát tolik, než jako svědomitý učitel? (Souhlas.)

A konečně učitel také má právo na to, aby jen poněkud spokojeně mohl býti živ, neboť jen jako spokojený člověk může se věnovati své vychovatelské práci, která vyžaduje člověka spokojeného a nikoliv uvnitř rozvráceného, který se musí báti o to, co zítra vezme do úst.

Ale platí to nejen o učitelích, nýbrž o všech gážistech. Všichni úředníci utrpěli za této války. Za starého režimu ve starém Rakousku úřednictvo, a zvláště naše úřednictvo, zvyklo si pozvolné práci, poněvadž nenávidělo rakouský stát, který je neustále strkal do pozadí a utiskoval, zvyklo si, že nepracovalo tak, jak by se mohlo pracovati, poněvadž práce vyžaduje konání její s radostí, a v novém státě musí se pracovati s radostí a s energií.

Ale mají-li tak pracovati, pak musejí býti opět hmotně zabezpečeni, a budou-li hmotně zabezpečeni, pak má také stát právo, žádati na nich práci a úplně věnování se svému oboru.

Nyní abych se vrátil k tomu nedostatku. Příčiny jeho byly nekolikeré. Jednou z nich byla skutečná vyčerpanost, t. j. skutečný nedostatek předmětů. Byli jsme uzavřeni vůči cizině, a od nás se neustále vyváželo a drancovalo. Také výroba byla nedostatečná a tak vznikl skutečný nedostatek. Druhou příčinou bylo uschovávání zboží, které zde bylo, z důvodů lichvářských a spekulačních, tedy tresorování předmětů a toto tresorování prováděl především stát sám, které s předměty těmi bude prováděti. Ale bohužel i velmi mnozí soukromníci toto tresorování prováděli.

Tento nedostatek byl potom přirozeně příčinou drahoty, a odstraníme-li ten nedostatek, tedy myslím, že odstraníme také drahotu. Některé předměty dají se vyrobiti. K tomu ovšem jest zapotřebí, aby bylo regenerováno naše živnostnictvo, které z velké části těžce za války utrpělo, jak jsem se o tom zmínil a jak se o tom ještě zmíním. jiné předměty mohou býti dovezeny z ciziny a jiné konečně, když nebude u nás dále drancováno, budou v dostatečném množství vyrobeny u nás doma.

Jde-li o to, abychom v době co nejkratší nynější stav zlepšili, t. j. aby byl odstraněn nedostatek a drahota, musíme učiniti všechna opatření, aby ony předměty, jichž skutečně jest jisté množství pohotově, byly dány lidu ke spotřebě, aby byly dány do prodeje buďto volným obchodem nebo pod nějakým regulativem. Další tresorování se strany státu, myslím, že by bylo zcela bezúčelné, poněvadž musíme očekávati, že v dohledné době, jestli ne za měsíc, tedy za dva, tři nebo čtyři měsíce dostane se nám dovozu z ciziny od dohody, jak nám to naši vyslanci, vrátivší se Švícar, oznámili. Jest to v zájmu státu samého, který přece, zvláště dříve, byl největším konsumentem a ještě po dlouhou dobu jím zůstane. Mimo to, nebude-li odstraněna drahota, bude zde také stále ten circulus vitiosus, že státní zřízenci i všichni, kteří jsou odkázáni na hotové platy, budou se dožadovati, aby jim jejich platy byly zvyšovány. Následkem toho stát bude míti větší výdaje a tím bude onen začarovaný kruh udržován a nepovede to k žádnému zlepšení. Za války velká část států, které vedly válku, byla nucena, aby s velmi mnohými potřebami denního života zavedly vlastní hospodaření a zavedly tudíž rozmanité ústředny a jiné instituce, které byly buď přímo státní, anebo aspoň podřízeny státnímu dozoru. Bývalé Rakousko, které vždy se řídilo jen cizinou, následovalo také v tomto ohledu cizinu, ale dělalo to obyčejně pozdě a dělalo to špatně, a tak to také udělalo s ústřednami a jim podobnými ústavy. Dožadovali jsme se toho, aby ústředny byly pokud možná demokratické a pokud možná rovnoprávné, pokud se týče národnostní otázky. Ale vím, že byly zřízeny zcela centralisticky, a když již vláda musila přistoupiti na to, aby zřídila nějaký poradní sbor, pak tyto poradní sbory vlastně neměly žádné výkonné moci.

A můžeme říci, že velká část oněch svízelů, která u nás vznikly za války, a velká část také toho zdražení byla zaviněna právě těmito ústřednami. V tom ohledu byly učiněny v československém státu kroky k lepšímu. Tyto ústředny, které jsme si sami zřídili, nebo které jsme přejali, byly zdemokratisovány, byly dány do rukou odpovědných činitelů demokratických, a je tedy naděje, že jestliže se tak nestalo, v dohledné době, pokud možno krátké jejich úřadování bude opačné tomu, jaké měly tyto ústředny za starého režimu rakouského. Ovšem že ústředny mají smysl je pokud, zboží nebo předměty, se kterými obchodují nebo které spravují, je v nedostatečném množství pohotově. Jakmile by tohoto zboží byl dostatek, tedy nejlepším regulátorem cen jistě by bylo uvolnění zboží. Ty ústředny tedy u nás budou míti pouze přechodné trvání, snad jen proto, aby regulovaly ceny, aby závody, které byly připraveny na delší trvání války, příliš mnoho při tom neutrpěly, což konečně je také v zájmu všeobecném. Ale jistě by bylo výhodné, aby opět se vrátily staré doby, aby pokud možno obchod s denními životními potřebami byl uvolněn, neboť vidíme, že tam, kde se to skutečně stalo a kde toho zboží bylo dostatečné množství, ceny rapidně klesly. Uvádím zde na příklad zeleninu, která ve svých cenách značně klesla při volném obchodu, kdežto ovoce, kterého bylo letos značné množství, poněvadž bylo pod závěrou, po dlouhou dobu bylo poměrně drahé, a nyní, když velká část jeho byla zničena a vyvezena, velmi podstatně ještě se zdražilo.

Přešel bych nyní k některým specielním otázkám, a sice nejprve k nejdůležitějším potravinám, jako je mouka, brambory, luštěniny atd.

Zásobování těmito potřebami denními závisí ovšem do značné míry od toho, jakým způsobem zemědělci pochopí nynější svůj úkol a svůj poměr k československému státu. Nepochybuji o tom, že si uvědomí, že by bylo zbytečno, aby tyto nejdůležitější životní potřeby nadále uschovávali. Snad konečně si také uvědomí, že tu nezáleží na těch několika korunách, zda to prodají státu nebo ústřednám dráže neb levněji, nýbrž že platí tu v pravém slova smyslu, že dvakrát dává, kdo rychle dává.

Pokud se týče poměrů u nás v Čechách, je zde zapotřebí učiniti se strany vládní nějaké rozhodnutí, týkající se německé části Čech. utvořila si svou vlastní obilní ústřednu v Ústí n. L. Tato ústředna, jak se zdá, sbírá obilí a brambory z německých hospodářských částí Čech, mimo to však posíláme do zněmčeného území potraviny také my. A následkem toho je velice snadno možno, že by tam byli obyvatelé v některých místech zásobováni dvakráte. Naproti tomu oni nám nedodávají téměř ničeho. V jednom z posledních dnů byly na příklad hlášeny pouze 4 vagony obilí.

Mimo to víme, že se proti hospodaření zemského obilního ústavu dějí tam velmi zlé agitace a je tedy zapotřebí, aby v této věci učinila vláda co nejdříve rozhodnutí, poněvadž anarchie tato by mohla vésti k tomu, že by se z německého území přenesla do českého. Konečně my těch životních potřeb, obilí a bramborů, nemáme tak veliké množství, abychom si mohli dopřáti ten luxus, že bychom zněmčené území zásobovali dvakráte. Při tom je třeba míti zřetel k velkým našim menšinám, které tam jsou," a pečovati o to, aby s naší strany byly zásobovány především tyto naše menšiny ve zněmčeném území. (Hlas: Čeští horníci si stěžují, že nemají co jísti!)

Připomínám že skutečné se staly tam takové případy, že obecní správy prohlásily, že budou zásobovati pouze německé obyvatelstvo a české obyvatelstvo aby bylo zásobováno českou částí Čech.

V posledních dobách doznala mouka a chléb, tyto nejdůležitější potraviny, které máme, velmi podstatného a jednostranného zdražení. Myslím, že bude nejbližším úkolem úřadu pro zásobování lidu, aby toto zdražení bylo uvedeno na pravou míru, poněvadž deficity, které vedly starou vládu ke zdražení, skutečně snad již pominuly.

Jinou důležitou potravinou je maso. Nedostatek masa u nás, jmenovitě hovězího, ovšem souvisí s tím, že Čechy byly vydrancovány, pokud se týká hovězího dobytka, a sice vydrancovány na třetinu, někde i na pětinu. A je pochopitelno, že je třeba pečovati o restauraci této veledůležité otázky inventární našeho hospodaření.

Snad pro první dobu bylo by dobře, ohlížeti se po dovozu do ciziny, na příklad z Chorvatska, kde jest hovězího dobytka velmi značné množství a velmi levného. Snad by bylo možno, vstoupiti také ve spojení se spřáteleným jihoslovanským státem, aby nám vypomohl. (Hlas: Nechtějí peníze, nýbrž kompensace!)

Také v této příčině by se jim dalo vyhověti, že bychom jim své výrobky průmyslové jako kompensaci odevzdali.

Jinou náhradou za maso v nejkratší době byly by naše ryby. V Čechách je vynikající rybniční hospodářství a pře válkou průměrný úlovek činil ročně 28 až 30 tisíc centů. Ovšem, že za války ročně úlovek klesl; loni činil asi 18.000 q a letos je odhadována si na 15.000 q. Z toho je 11.000 q vyloveno a 4000 q zůstaly v rybnících.

Bylo by velmi záhodno, aby vláda učinila opatření, aby tyto nezlovené ryby byly pokud možno brzy zloveny. Před válkou se spotřebovalo v Čechách ročně as i 6000 q ryb, a to ostatní bylo vyváženo do Vídně, Berlína a vůbec do Německa.

Nyní je na čase, abychom vývoz těchto ryb zastavili, anebo po případě, když by se sáhlo k vývozu, dálo se tak za určité kompensace.

Ovšem musí býti započato s rozprodejem ryb pokud možno brzy. U nás jsme byli zvyklí ryby jísti jenom o Vánocích. Ale nepochybuji o tom, že kdyby byly dodávány v čas a kdyby byly prodávány za přijatelnou cenu, nalezly by již nyní značné množství konsumentů, jmenovitě v Praze, která je zvyklá na ryby naše.

Pokud se týče cen ryb, bylo by zapotřebí, aby pokud možno brzy byly vydatně sníženy. Ty ceny, které byly na základě nařízení místodržitelského ze dne 11. října minulých dnů uveřejněny, jsou přec poměrně vysoké, a snad by stačilo s těmito producenty, poněvadž se režie, jakož i rybniční hospodářství vůbec přespříliš za války nezdražilo, ujednati cenu 4-5 K za 1 kg ryb loco stanice a dáti obchodníkům asi 2 K na jejich vydání a výdělek, takže by ryby mohly býti prodávány v Praze po 6, respekt. po 7 K. A jistě, kdyby se začalo s prodejem ryb ihned v náhradu z hovězí maso, kterého se nedostává, nalezly by dostatečné množství odběratelů.

Pokud se týká vývozu, mohl by se tento díti za kompensace a mohly by se tyto kompensace díti nejen z ohledu průmyslového a živnostenského, nýbrž i z ohledu zemědělského. Tak na příklad z Německa snad bylo by možno dostati dostatečné množství vápnodusiku, kterého u nás je nedostatek. Snad by bylo možno nyní pomýšleti též na dovoz mořských ryb, jako na příklad byly dováženy do Vídně sledě z Dánska a prodávány po 7 K 1 kg, což je na vídeňské poměry cena konečně levná; ovšem že u nás obecenstvo není na mořské ryby do té míry zvyklé jako ve Vídni a jako je zvyklé obecenstvo v Německu.

Bylo také prvním řečníkem uvedeno, že by náhrada masa hovězího mohla se v městech díti dostatečným přívozem zvěřiny, jejíž odstřel by byl ovšem nařízen, zejména na velkostatcích, a jejíž cena by byla stanovena tak, aby byla konsumentům přijatelnou; ovšem nesměla by býti tak vysoká, jako na příklad v srpnu a v září, kdy se prodával 1 kg zajíce po 10 až 12 K. Tato zvěřina z velké části šla dříve do Vídně, do Německa a zejména do zněmčených území v Čechách. Velmi mnozí velkostatkáři odstřelovali velké části zvěře a vyváželi je do zněmčených částí Čech. a v tom směru mohli bychom skutečně apelovati na venkovské politické úřady, ale také na naše hospodářské rady, po případě venkovské Národní výbory, aby se něco takového nadále nedělo.

Jinou, velmi důležitou potravinou je cukr. Cukr byl v poslední době velmi podstatně zdražen a myslím, že dosti zbytečně, a že by bylo možno jeho cenu zlevniti. Bude-li cukrovka, pokud se letos urodila, zpracována z největší části, bude pro nás dostatečné množství cukru pohotově a tím bude množno ceny cukru snížiti. Cukr není jenom pochoutkou, nýbrž také velmi důležitou a také nejlepší živinou pro člověka, a nebylo správné, jestliže se díval bývalý stát rakouský na cukr tak, jako na bílé zlato, na platidlo do ciziny. My toho cukru potřebujeme především u nás doma, pro lid. Nynější dávky jsou poměrně nepatrné a bylo by velmi záhodno, aby v dohledné době byly náležitě zvýšeny a aby byly také řádně distribuovány obecenstvu, aby obecenstvo nebylo nuceno čekati třeba půldruhého měsíce na cukr, který mělo dostati na měsíční svoji dávku. (Souhlas)

Zrovna tak neodůvodněna je přespřílišná drahota líhu. Jestliže hospodářské lihovary, které zpracují svou cukrovku, vydělají tolik, že mohou kalkulovati, že kupují samy od sebe 1 q cukrovky z 36-40 K, tedy je to cena jistě přespříliš přemrštěná a bylo by na čase, aby cena líhu byla snížena, a kdyby se tak nestalo, aby aspoň nějakého lihu bylo použito k tomu, aby příslušným zdaněním byly získávány tímto způsobem aspoň pro stát výhodné příjmy.

Velký nedostatek tíží lid náš, pokud se týče tuku. Není možno pomýšleti v nejkratší době na to, abychom vlastní produkcí množství jeho zvýšili. V té příčině budeme odkázáni aspoň pro nejbližší dobu na dovoz jako jsme dříve dováželi, zejména ze severských států, například z Dánska, máslo. Snad bylo by již nyní na čase, abychom se také rozpomenuli na tuk rostlinný, který pochází z tropů, jmenovitě na palmový olej, z kterého před válkou byla vyráběna dobrá a zdravá náhražka másla. Tohoto oleje rostlinného ve čtyřdohodových zemích jest jistě ohromné množství nahromaděno a bylo by velmi dobré, aby v čas pro nás tam bylo zabezpečeno, a nejen to, nýbrž aby také v českých továrnách tento rostlinný olej byl v náhražky másla zpracován.

Byl jsem na jedné schůzi úředníků, kde bylo řečeno, že úředníci pomalu roztrhají svoje poslední boty, svůj poslední kabát. Také v té příčině nejen pro úředníky, nýbrž pro všechno naše obyvatelstvo bylo by možno a záhodno, v krátké době učiniti nějaké opatření. Tak na příklad zemská oděvna, která má dostatečné zásoby, by mohla tyto zásoby dáti do levného prodeje. ("Tak jest")

Poněvadž víme, že má látky zakoupené za mírovou cenu, mohla by při tom část zisku riskovati, anebo se ho vzdáti ve prospěch všeobecný. (Výborně!)

Přichází zima a vidíme, jmenovitě v předměstských obcích, děti otrhané a neošacené, a jest tedy zapotřebí, aby se v této příčině stalo co nejdříve nějaké opatření. Bylo mi ubezpečeno, že, kdyby zásoby zemské oděvny byly dány do volného prodeje, množství látek by se v obchodu zdesateronásobilo, poněvadž množství látek je tresorováno a uschováno u soukromníků. Když by zásoby, které má naše zemská oděvna, byly do kontrolovaného nějakého prodeje, jsem přesvědčen, že by spekulanti vyrukovali také se svými zásobami.

Podobně je tomu snad s kožemi, ačkoliv tam u soukromníků nemůžeme očekávati tresorované zásoby, jako jsou pokud se týče látek.

Koží jsou spousty, hotových bot je dosti (Hlas: Budou v nejbližší době uvolněny!) a v nejbližší době budou snad hotové boty uvolněny, takže se tím uhradí nezbytná potřeba, která skutečně kvapí.

To jsou předměty lidové spotřeby, a sice nezbytné. V té příčině nesmíme otáleti, ale musíme se postarati o to, aby aspoň ty ubohé děti na zimu byly řádně opatřeny obuví a šatstvem. (Výborně! Hlučný hlas)

Také o topivo vláda musí se pečlivě starati. Tak na příklad je nesporno, že u nás je mnoho dříví, které bylo v lesích tresorováno. Naši velkostatkáři, jak se zdá, šetřili kácení lesů, poněvadž nevěřili rakouským vlasteneckým bankovkám a věřili spíše zboží, které měli uloženo ve dříví. Tím se stalo, že dříví stoupalo na nebývalou cenu, 1 kg v drobném prodeji za 36 haléřů, což je přece jen příliš mnoho.

Také uhlí bylo tolik ve válce zdraženo, že není přípustno, aby se tak dělo i nadále, ve kteréžto příčině musí stát, pokud se týče hospodaření v dolech, energicky zasáhnouti.

Vážené shromáždění! Celá řada potřeb denního života souvisí s prací průmyslu a s prací našich řemeslníků a živnostníků. Naše živnosti a naše řemesla z velké části za války značně poklesly. Mnoho živnostníků a řemeslníků bylo nuceno narukovati, jejich živnosti mezi tím poklesly, ztratily své místnosti, své klienty, mimo to však ztratili za války suroviny, přístrojek kterými by mohli pracovati, a vůbec prostředky ku své výrobě. Jestli kde je potřebí energicky zasáhnouti, jest to třeba zde, aby našim živnostníkům bylo dopomoženo co nejdříve k tomu, aby se mohli restaurovati, aby dostali dostatečné množství surovin, jmenovitě těch, které byly zabaveny státem, který je dostatečné množství pohotově, a aby se jim dostalo v dohledné době potřebných obráběcích strojů.

Bylo mi řečeno, že těchto obráběcích strojů je dostatečné množství, a sice docela nových, a bylo by velmi záhadno, aby naše vláda, jmenovitě při likvidaci starého hospodářství rakouského, zasáhla v čas, aby se nám dostalo přiměřené kvoty a naše živnostenstvo mohlo býti restaurováno.

Vážené shromáždění! Drahota a nedostatek jsou věci, které souvisejí také s populací. Za války byly takové poměry, že bylo právem možno říci, že bylo hříchem, míti děti.

Děti byly odsouzeny následkem nedostatku nejnutnějších potřeb, aspoň ve městech, k tomu, aby vyrůstaly jako děti chorobné a nemocné.

Zdravý stát nemůže potřebovat nemocných, nýbrž ve zdravém státě musí býti zdraví lidé, lépe řečeno: zdraví lidu podmiňuje také zdraví a zdatnost státu.