Chci dále upozorniti, že máme
téměř 15.000 lidí všech stavů,
kteří vrátili se zmrzačení
s menší nebo úplnou neschopností pracovní.
Chci také říci, že cítíme
za svou povinnost, v tomto sboru ujati se těchto lidí,
volati po sociální spravedlnosti a dotazovati se,
jakým způsobem a jakými prostředky
míní vláda uspořádati tuto
otázku a umožňovat jim existenci, a jakým
způsobem hodlá uspořádati otázku
těch, kteří buď dočasně
nebo navždy jsou neschopni jakékoliv práce.
(Hlas: "22 korun měsíčně
jim nestačí!") Blížíme
se počátku tuhé těžké
zimy a chci říci, že synové a dcery
této republiky nemají obuvi, nemají prádla,
že nemají šatstva, a že to je k hanbě
naší, jestliže vidíme dnes v listopadu
v Praze dělnické děti choditi bosy se zmodralými
rty. Chci volati k svědomí těch, kteří
spravují svobodný náš stát, aby
učinili opatření, aby lidem, kteří
si nemohou ani levné šaty papírové,
ani obuv s dřevěnými podešvy opatřiti,
aby z těch konfiskovaných zásob učinil
se pro tyto lidi dar republiky tím způsobe, že
by se tito lidé mohli obléci a ošatiti. (Posl.
Zemínová: "Zejména mládež!")
Nejsou to jen průmyslová města nýbrž
i venkov, kde stejně jako ve velkoměstech potřebují
nápravy.
A nyní dovolte bych se vrátil ještě
k veliké a důležité věci, k veliké
a důležité otázce, kterou rovněž
pokládám za nutnou, aby se rozřešila.
My stojíme v kvapné demobilisaci. Co
budeme dělati s těmi, jichž živitelé
padlí na bojišti? Co budeme dělati s těmi
vdovami a sirotky? Co budeme dělati s těmi, kteří
jsou nezvěstni, s těmi kteří jsou
ještě v zajetí a vrátí se bůh
ví kdy, co budeme dělati s jejich pozůstalými?
My tedy v tomto shromáždění
říkáme, že jest potřebí
revise podpor; jest dnes mnoho lidí, jichž sociální
postavení by připouštělo, aby se zřekli
dalších nároků na podporu, (Tak jest!)
my říkáme ale také, že jest ohromné
množství žen a dětí a zvláště
sirotků, jimž nemůžeme zastaviti vyplácení
podpory vyživovací. (Výkřiky
"Zvýšit!"), nýbrž naopak,
že jest tu potřebí z důvodů spravedlnosti
ještě zvýšiti podporu, jejíž
výše 1.80 korun denně jest naprosto nedostatečná.
(Souhlas.) Tedy tyto věci volají po svém
rozřešení. Jde v tomto velikém okamžiku
o to, aby lidé byli nejen náležitým
způsobem zásobeni potravinami, ale také aby
měli možnost, aby si mohli koupiti to, čeho
potřebují ke své existenci. Vedle těchto
problémů snažně prosím, aby otázka
valuty, která je jednou z příčin ohromné
té drahoty. byla rychle řešena, poněvadž
co přijímáme a vydáváme, není
v žádném poměru k hodnotě věcí,
které spotřebováváme.
Chceme říci, že jako socialisté
tomuto slavnému sboru předložíme řadu
ohromných problémů sociálních
k vyřešení. Ale říkáme
docela otevřeně, že pro nás systém
soukromo-kapitalistické výroby, který je
příčinou celé té bídy,
je ve svých základech nepřijatelný
a že budeme do krajností za jeho odstranění
zápasiti. (Výborně! Potlesk.)
Chceme tu říci také otevřeně,
že voláme po brzké reformě půdy,
poněvadž nevidíme v ní jen otázku
hladu po půdě, nýbrž také regulativ
velkoměstských proletářských
poměrů. My v rozřešení otázky
půdy vidíme naději na uvolnění
sociálního tlaku ve městech, vidíme
naději, že ten příliv do měst
nebude tak těžký, rychlý a náhlý,
aby znemožňoval, zhušťoval a sesiloval ten
ohromný sociální tlak, v jakém žijeme
ve městech.
Neméně jasně a otevřeně
chci říci, že považujeme za svou povinnost,
aby otázka prvotní výroby, to jest otázka
dolů, otázka hutí a otázka velkého
průmyslu byla řešena ve směru socialisace,
ve smyslu jiné společenské organisace, než
v jaké je založena. My tu chceme říci,
že dělníci plným právem volají,
aby byli nejen zastoupeni, v organisaci výroby a společně
se zaměstnavatelem se také její organisace
a řízení súčastnili, nýbrž
že také dožadují se, aby podíl
na výtěžku této práce nebyl jen
vlastnictvím jednotlivce, nýbrž aby také
stal se vlastnictvím pracovníků, kteří
na výtěžku tohoto podniku svou prací
spolupůsobili. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Jestliže tyto veliké problémy
výživy nás tlačí, není
to nic jiného, nežli skutečnost nedokonalé
organisace společenské, nežli potřeba,
aby společnost byla od základů v celém
svém hospodářském složení
reformována.
V tomto okamžiku, kdy my zde hovoříme,
stojí všechno kolem nás v plamenech sociální
revoluce a jest otázka, zdali plameny, které okolo
sléhají, nezachvátí také budovu
našeho státu. Já bych tu chtěl říci,
že by občasně tohoto státu, kteří
požívají také jiných výsad,
nežli výsad rodu, (Hlas: Výsady bohatých),
výsady bohatství, měli by pochopiti velikou
dobu a veliké nebezpečí a dobrovolně
ustoupiti ze svých výsad, aby řád
sociální harmonie postaven byl na místo řádu
dravčího, řádu kapitalistického.
Nechci nic jiného říci, než
že působí-li nám starosti a obavy armády
těch lidí, kteří ztratili víru
sami nad sebou, kteří ztratili víru v samy
sebe, kteří ztratili víru ve společnost,
ti lidé, kteří chopili se všech prostředků,
aby zničili tu organisaci, kterou považuji za organisaci
jim překážející, špatnou
a nedostatečnou, že není vyloučeno,
aby při vysoké inteligenci českého
dělnictva, při lásce, kterou chováme
k tomuto národu a státu - není vyloučeno,
kdyby poměry, které zde trvají, ty nepořádky
v aprovisaci, zoufalé poměry (Výborně!),
nepořádky ve správě, pokud o nich
mluvíme jako důsledcích, kdyby tyto poměry
měly trvati, aby požár nezchvátil také
klidné, inteligentní dělnictvo české.
(Výborně!)
Jediná záruka odvrácení
požáru, který zuří kolem nás,
leží v tom, aby byl pořádek, aby dostal
každý to, co k životu potřebuje, aby každý
dostal to, co nezbytně míti musí.
Velectění pánové, jestliže
tyto poměry kvasí, jestli toto nebezpečí
stojí nad námi, jest naší povinností,
ne je volati, nýbrž pracovati proti němu všemi
silami a pracovati proti němu všemi prostředky.
My, kteří voláme: "Vzpamatuj
se, společnosti!", my, kteří voláme:
"Společnosti, uprav tyto všechny poměry,"
jsme největšími nepřáteli bolševismu
a největšími průkopníky pořádku
společnosti.
My, jako socialisté, nejdříve
máme na zřeteli interes, aby se poměry v
národě našem a ve státě našem
braly cestou neklidnější a cestou nejzákonnější.
My jsme na tom nejvíce interesováni,
poněvadž chápeme, že na stolci předsednickém
leží celá řada ohromných problémů
sociálních, které chceme, aby byly vyřešeny,
- ne diktaturou tříd - nýbrž dohodou
celého národa a za spoluúčastenství
všech jeho poslanců.
My máme ty interesy hledíce k jich
plnění, máme jedinou snahu, by sociální
zákonodárství setřelo slzy s očí
matek a dětí, máme jedinou snahu, by klidný
vývoj společenských poměrů
v českém národě zahojil v brzku hrozné
ty rány, které čtyřletá válka
- a válka v pravém slova smyslu vyvolaná
vzpupným a bezohledným cynismem jednotlivce - způsobila,
aby tyto rány byly v brzku zahlazeny.
Kdo v tomto nás chceš následovati
a podepříti, kdo chceš klid a zabezpečení
té mladé naší svobody a samostatnosti,
musíš podepříti nás v boji za
pořádek a za dostatečné zásobování,
v boji za odstranění zlořádů,
které v otázkách vyživovacích
panují. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Předseda: Slovo
má kolega Okánik. (Hlučný potlesk.)
Poslanec Dr. Okánik: Veľactené
shomaždenie!
Čo sa týká otázky aprovizácie
na Slovensku a slovenských miest, musíme riecť,
že nie sme úplne orientování a sice
preto, lebo dnešné pomery naše na Slovensku sú
nám úplne neznáme.
Aké pomery boly predtým, to dobře
vieme. Čo sa týka našeho Slovenska, prvá
ve, ktorú musím na pamäť uviesť,
je, že my tu sa nachádzajúci slovenskí
poslanci zastupujeme len jednu čiastku tohoto Slovenska,
poneváč zo slovenského územia, môžeme
riecť, len jedna tretina nachádza sa v rukách
ľudu slovenského, a sice pomerne tá najmenšia
čásť. Ostatné dve tretiny sú
v rukách veľkostatkárov a nájemníkov,
pre ktorý tento ľud za mizernú mzdu musí
otročiť.
Jedna tretina je výlučne v rukách
malého rolníctva, tak že dnes môžeme
riecť, že nemáme na Slovensku žiadneho velkorolníka.
Sme tu zastupitelmi slovenského proletariátu, slovenského
malého ľudu a slovenského malého rolníka.
Ako vypadala aprovizácia u nás v Uhrách,
o tom sa dlho zmieňovať nemusím. Sú
známe z novín té ohromné výkriky,
ktoré sa, poneváč sme časťou
Uhorska, oproti uhorským agrárnikom so všetkých
strán ozývaly.
Túto biedu ste cítili nielen vy, ale
i náš ľud slovenský, s ktorým sa
v tomto ohľade macošsky zachádzalo. Abych priviedol
nejaké doklady, sú dôkazy na to, že aprovizácia
v Uhrách bola, môžeme riecť, dobrá.
Boly kraje, kde sa jedlo biele pečivo celý rok,
kde bol biely koláč na stole každý boží
deň. Ale náš ľud slovenský v tomto
ohľade bol vo veľmi zlom postavení.
Dokázané je, že na pr. naší
Slováci v trenčianskej a oravskej stolici nedostali
za celý rok žiadneho cukru. Hovorilo sa: "Načo
dávať tomu hlúpéme Slovákovi
cukor?" Ten si medzi seba rozdelili aprovizační
a židia. Prešporský komisár našich
3 vagóny bielej múky, nulovky, ktorá bola
určená pre okres, ale rozdelená nebola, rozdelili
si ju páni, nakolko ju potrebovali a tieto tri vagóny
boly prichystané na keťský obchod. (Hlas:
U nás to dělal místrodržitel!) U
nás takých miestodržitelov máme celú
kopu, poneváč na každej malej dedine sme mali
jednoho notára. (Výborně!)
Čo sa týká hodnôt, ktoré
sa v rukách našeho ľudu nachádzajú,
o tom tiež, pánovia, nemôžeme podať
úplného obrazu, a sice z tej příčiny,
že naša vláda už v srpnu a v zárí
velkú čiastku týchto zásob odviezla.
Boly určené 15 korunové prémie tým,
ktorí odovzdajú svoje obilie, a preto z velkej časti
bolo obilie odvezené. Ostatne čo sa nachádza
v rukách našeho ľudu, nie je množstvo tak
valné a tak nesmierné, ale ešte teraz, keď
sme sa vzdialili pre 2 týždňami od nás,
sme presvedčeni, že dostačilo by k zásobeniu
našeho chudobného slovenska, jako je stolica trenčianska,
oravská a spišská. V skladištiach nachodila
sa veľká čiastka zemiakov a jačmeňa,
ktorý bol prichystaný na sladovanie.
V mojej farnosti stálo 140 vagonov jačmeňa,
určeného na sladovanie, a keď u nás
vypukla revolúcia, ja som bol prvý, ktorý
som ruku položil na ten jačmeň a podarilo sa
mi, by bol daný pre výživu, lebo bez piva se
náš ľud zaobíde, ale bez chleba a múky
nie.
Jako dlho se tam budú nachodiť tieto
zásoby, to my nevieme. Lebo vláda naše všemožným
spôsobom všetko centralizovala. V Uhorsku bol obilný
ústav najväčší vyžierač
tohoto světa, ten všetko centralizoval tak, že
u nás na Slovensku sa rekvizícia nerobila rovnakých
spôsobom. Ináč rekvirirovalo sa v maďarských
krajoch a ináč u slovenského ľudu; ináč
rekvirirovalo se u maďarských veľkostatkárov
a ináč u chudobnych slovenských sedliakov.
Tomu chudobnému sedliakovi odobrali i to zbožie, čo
mal na semä, alebo ak mu ho nechávali, rekvirovali
mu ho pozdejšie a on veril, že ho dostane na jar. Na
jar mu pustili trochu zbožia, a pšenicu mu ponechali
na semä. V jaseni mu obilie nevyplatili a na jar riekli:
My sme ho od teba kúpili po 42 K a tebe ho predáme
po 76 K - takže sedliak za zbožie, ktoré mal
doma, musel obilnému ústavu zaplatit o 34 k viac
a bol hotový. Tieto obrazy má náš ľud
před očami. Na to sa začalo kričat,
že vypukla v Uhorsku revolúcia. Ľud nedostal
múku, cukor, chlieb a nebol div, že sa ľud búril
a dlávil notárov.
Úmysel tejto centrály při týchto
obchodoch bol, nahromadiť miliony, ba miliardy majetku, ktorý
má slúžiť k tomu cieľu, aby za tieto
peniaze v slovenských a rumunských krajoch boly
zakupované veľkostatky, slúžiace maďarizácii
a expropriácii našej vlasti, našich rodín.
Nechcem sa ďalej o týchto veciach šíriť,
nechcem o nich pojednávať. Keby sa nebolo stalo, čo
sa stalo, bolo by bývalo naše Slovensko samo sebe
dostačilo a samo seba zaopatrilo. Ešte vždy sa
našlo toľko zásob, že sme nielen sami sebe
mohli zásobiť, ale ešte zemiaky, jačmeň
na Moravu a do Čiech sme mohli vyviozť a obľahčiť
tak postavenie našeho robotného ľudu.
Dnes sú věci v smotnom stave. Národ
náš vyslal nás sem z vlastnej vôle. Čo
sa však u nás deje, nevieme. Prichádzajú
nám smutné zprávy, ktoré mluvia o
drancování, lúpení a dvážaní
všetkých potravin, ktoré máme.
Čo to znamená? Zajiste, veľactení
pánovia; uznáte, že to znamená pre nás
biedu nielen pro túto zimu, ale i pre budúcí
rok, keď odvezú zo Slovenska všetky semená
pre budúci osev a odvezú všetok dobytok.
A teraz naposledy Maďari prichádzajú
a ukazujúc na toto olúpené Slovensko, volajú
k českému štátu: "Tu si ho máš,
to Slovensko, vyprázdnené, olúpené
a živ si ho, keď chceš!"
Práve preto dnes nevieme, aký je ten
stav a jakým spôsobom by sa mohlo odpomôcť;
to jediné každý z nás vie, že jedine
tu pomôže oslobodenie Slovenska. (Výborně!),
že jedine je tu nutná rýchla pomoc, nehovorím
mobilizácia, ale čím rýchlejšia
pomoc i diplomatická i branná, to su té jediné
dva prostriedky, ktorými sa dá ešte dnes to,
čo sa na Slovensku nachádza, zachrániť.
(Výborně!)
Touto myšlienkou je dnes prosiaknutý
celý český národ, toje jediný
spôsob, ktorým musíme pokračovať.
Nebude-li sa, veľactení pánovia, postupovať
týmto spôsobom, tak som presvedčený,
že my Slováci nebudeme tu ďalej poslancami, ale
budeme jednoducho exulantmi slovenského národa.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda: Přerušuji
debatu a přistoupím k ukončení schůze.
Průběhem schůze omluvil svou
nepřítomnost ještě p. Dr. Heidler.
Schůze výborů konají
se tyto:
Ústavní výbor
koná schůzi v pátek dne 22. listopadu o 1/2
9. hod. odpol. v síni č. 14 v přízemí.
Branný výbor koná
schůzi ne dnes ve čtvrtek po schůzi sněmovní,
jak bylo původně hlášeno, nýbrž
v úterý o 10 hod. v čís. kom. 12 v
přízemí.
Kulturní výbor
koná schůzi dnes ve čtvrtek po schůzi
sněmovní čís. dveří
28, v II. posch.
Školský výbor
koná ustavující schůzi v úterý
dne 26. t. m. o 1. hod. opol., tedy bezprostředně
před schůzí plenární, v místnosti
komise č. 14 v přízemí.
Příští schůzi
navrhuji v úterý dne 26. t. m. o 2. hod.
odpol. Na denním pořádku jest pokračování
rozpravy o naléhavém dotazu posl. Ferd. Jiráska,
Svozila, Dra Němce, Dra Belly, Udržala, Šrámka
a soudr.
Jsou proti tomuto návrhu námitky?
Námitek není, pokládám
tudíž návrh ten za schválený.
Prohlašuji schůzi za skončenou.