V souvislosti se zákonem v předcházejícím paragrafu dotčeným mohou býti zákonem zemským vydány předpisy k tomu konci, aby obvody politických a soudních okrsků správních, jakož i samosprávné obvody zastupitelské jednak s bedlivým zřetelem na hospodářské, zvlášť finanční i dopravní poměry dotyčného území, jednak za všemožného šetření zájmů a přání súčastněného obyvatelstva, tak byly vymezeny, by skládaly se pokud lze z obcí téže národnosti. Týmž zákonem buďtež stanoveny podmínky, za kterých jednotlivé obvody správní považovati sluší za národnostně smíšené. Podkladem všech dotyčných operátů budiž sčítání lidu, provedené dle národnosti za takových záruk, aby věcná správnost jeho byla zabezpečena. V obdobích zákonem určených buďtež správní obvody takto vymezené přehlédnuty a se zřetelem k nastalým snad změnám nově upraveny.

Připomenutí k §§ 13. a 14. Osnova národnostního zákona z 1871 (vládní předloha, schválená sněmem současně s fundamentálkami 10. října 1871) obsahovalo tento předpis: § 4. "Okresy správní, soudní, jakož i okresy zřízené k volení do zastupitelstev mají se rozděliti tak, aby se skládaly, pokud možná, jen z obcí jedné a téže národnosti." Vedle toho budiž tu vzpomenuto stanoviska, jež uvedený národnostní zákon zaujal k působnosti národnostních kurií v záležitostech školských, zejména i vzhledem ku školám menšinovým. Dotyčný § 12. zněl: "Každá kurie národní může při svolování rozpočtu zemského pokaždé žádati, aby náklad v něm na potřeby školní a vyučovací vůbec vyměřený, pokud se ho neužívá k potřebám ústavů oběma národnostem společných, obrácen byl na vzdělávací ústavy řeči její v poměru z výnosu daně z okresů její národnosti. (Kvotisace dle berního výnosu territoriálního.) Kurie může žádati, aby jí byl v témž poměru oddělen užitek z fondů k účelu tomuto ustanovených. ač nejsou-li určeny k nějaké potřebě zvláštní. Každé kurii národní jest volno usnésti se dle práva, aby na okresy a obce její národnosti rozvrhly se zvláštní příspěvky na vzdělávací ústavy jejího jazyka. Jakým způsobem má se vykonávati právo v předešlých odstavcích kuriím propůjčené, ustanoví se zákonem. V duchu těchto ustanovení budiž zákonem zaručeno i menšinám národním v okresech a obcích, aby šetříce zemských zákonů školních, mohly se starati o zakládání ústavů, kterými by se vzdělávala mládež jejich národnosti ve vlastním jazyku svém, ovšem jen pokud toho dopouštějí prostředky z příjmů okresních neb obecních, k účelům vzdělávacím vyměřené, ježto poměrně na ně vypadají, aneb aby k témuž konci rozvrhly zvláštní příplatky, aneb aby užily jiných vlastních důchodů." - Viz dále novější osnovy zákonů stran škol menšinových (posl. Čelakovský). - Viz konečně nový moravský zákon školský (z r. 1905), jenž stanoví v § 44.: "Aby se národnostním menšinám obou národnostních kmenů zabezpečilo školní vyučování jejich dítek v mateřském jazyku, bude vyplacen ze zemských prostředků pravidelný příspěvek k úhradě nákladů na školní potřeby těm soukromým školám, které zřízeny budou v obcích, v nichž se nenalézá žádná veřejná škola té vyučovací řeči, kterou se vyučuje na dotyčné škole soukromé."

Záruka celistvosti a státoprávní samobytnosti království Českého, jak v §§ 1.-6. jsou vytknuty, jakož i záruka národní a jazykové rovnoprávnosti, jejíž základní rysy v §§ 7.-14. jsou stanoveny, pojaty buďtež do přísahy korunovační, kterouž každému nově nastupujícímu panovníkovi sluší složiti a o níž bližší ustanovení vydána buďtež předpisy zvláštními.

Připomenutí. Korunovace, resp. složení korunovační přísahy spočívá na předpisu A 3. Obnoveného zřízení zemského z 10. května 1627. Obsah přísežného závazku korunovačního vztahoval se - kromě ochrany katolického náboženství - k zachování celistvosti země, pak ku šetření stavovských práv, tedy zajisté i ústavy zemské, jak ji Obnovené zřízení upravilo a v níž jednou z hlavních zásad byla jazyková rovnoprávnost, zavedená Obnov. zřízením na rozdíl od dřívější skoro výhradné platnosti češtiny jakožto jazyka státního. Nechť se již jus legis ferendae, v Obn. zřízení vytknuté, jakkoli vykládá, jisto jest, že zásada rovnoprávnosti, Obn. zřízením stanovená, nikdy nebyla zrušena. Proto také kabinetní list z 23. března 1848 zásady této jakožto platné výslovně se dovolává. Rovněž předpis Obnoveného zřízení stran korunovace nikdy nebyl zrušen a trvá tudy dosud v platnosti. Všichni panovníci, s jedinou výjimkou Josefa II., od Ferdinanda II. počínaje až do Ferdinanda V., jenž korunován byl za krále českého 7. září 1836, předpisu onomu učinili zadost. V patentu Františka II. z 1. srpna 1804, jímž zaveden byl titul císaře rakouského, výslovně se dí, "že zůstati má i na příště beze změny při těch korunovacích, které jsme My a Naši předkové jakožto králové uherští a čeští přijali." Kromě těchto skutečností jeví se býti důvodno pojetí předpisu § 15. do osnovy i z té příčiny, poněvadž taktéž nynější panovník, nastoupivší v době ústavních přeměn v r. 1848, po nichž následovalo desítiletí období absolutistické, jakmile roku 1861 ústavnost byla obnovena, složení slibu korunovačního ihned připověděl. Stalo se tak 13. dubna 1861 při slyšení deputace, prostředkem které český sněm, na základě únorovky se sešedší, panovníka za provedení korunovace byl požádal. (V deputaci sněmovní nalézal se i tehdejší purkmistr liberecký posl. Trengler.) Tato přípověď panovníka, daná 13. dubna 1861, byla pak opětována za Belcrediho 29. pros. 1865 (odpověď na adresu sněmu), pak za vlády Potockého reskriptem z 26. září 1870 a téže přípovědi způsobem zvlášť určitým dán výraz též za vlády Hohenwartovy reskriptem z 12. září 1871. Připojiti sluší, že i vládní předloha zákona národnostního z r. 1871 stanovila v § 15., že "rovné právo obou národností této země staví se pod ochranu korunovační přísahy královy".

Zákonodárnou moc v záležitostech zemských vykonává císař a král ve spojení se zemským sněmem.

Císaři a králi, rovněž i zemskému sněmu přísluší právo, navrhovati zákony v záležitostech do právomoci sněmu spadajících.

K platnosti každého zemského zákona jest potřebí, aby schválen byl sněmem a aby mu udělena byla sankce panovníka.

Předloha zákona sněmem schválená, jíž se nedostalo sankce panovníkovy, taktéž předloha zákona vládou navržená, kterou sněm neschválil, nemůže býti v témže zákonodárném období ve sněmu znovu projednávána.

Místodržitel království Českého jest sněmu z toho zodpověděn, aby výkony vládní, připadající v obor jeho působnosti úřední, odpovídaly zřízení zemskému a zákonům zemským. Podobná ustanovení o této zodpovědnosti, jakož i tom, jak složen býti má soud, jenž v příčině obžaloby místodržitele bude rozhodovati a kterak řízení před soudem tím dlužno upraviti, vydána budou zákonem zvláštním.

Zákony zemské vyhlašují se jménem císaře a krále a to tak, že se v nich připomene přivolení zemského sněmu a že jsou spolu podepsány od místodržitele sněmu zodpovědného.

Připomenutí. Předpisy o zodpovědnosti místodržitele a jeho kontrasignaci zemských zákonů pojaty jsou do osnovy této z návrhu zákona posl. dra Kramáře a soudruhů, podaného v zemském sněmu 14. ledna 1896. Zodpovědnost místodržitelů vůči sněmům obsahovala v § 104. již osnova ústavy kroměřížské z 2. března 1849. Dále sluší uvésti, že i ústava z 4. března 1849 (Stadionova) stanovila v § 94.: "Náměstníkové jsou ve svém vedení věcí z toho zodpovědni, by zákony říšské i zákony korunní země, jíž se dotýče, náležitě se zachovávaly a nad jich platností se bdělo."

Sněm království Českého skládá se z osmi virilistů a sice a) z knížete arcibiskupa pražského, pak z biskupů budějovického, královéhradeckého a litoměřického; b) z rektorů magnifiků českého i německého vysokého učení Karloferdinandského v Praze; c) z rektorů obou vysokých škol technických, české i německé, v Praze; pak d) ze 240 poslanců volených.

Bližší ustanovení o tom, kdo má právo voliti, kdo může být volen a jak se volba má vykonati, obsažena jsou v řádu volebním.

Připomenutí. Ponechání virilistů plyne ze zřetelu ku vžilé tradici. Jinak se v ostatním předpokládá, že oprava volební provedena bude - ve smyslu návrhu svého času posl. Slavíkem a v poslední době poslancem Koernerem podaného - na základě všeobecného rovného práva hlasovacího a užitím zásady zastoupení poměrného. Z předpokladu toho vychází i stylisace dalších paragrafů, jednajících o volebních kuriích sněmovních.

Trvání zákonodárného období sněmu stanoví se na šest po sobě jdoucích roků. Císař a král svolává každoročně zemský sněm k pravidelnému zasedání, jehož trvání sluší tak vyměřiti, aby sněm všem svým úkolům mohl učiniti zadost. V případě zvláštní potřeby svolává se sněm k zasedání mimořádnému. Rozhodnutím císaře a krále děje se odročení a uzavření sněmovního zasedání, jakož i rozpuštění sněmu, ku kterémuž rozpuštění, ač nebylo-li dřív rozhodnutím císaře a krále předsevzato, dojíti musí po vypršení zákonodárného období, načež v průběhu tří měsíců vypsati a

provésti sluší nové volby.

Zvolení poslance nemůže být od voličů odvoláno, aniž lze zvolenému poslanci udíleti se strany voličů jakýchkoli instrukcí.

Zvolenému poslanci, pokud jest úředníkem zeměpanského neb samosprávného úřadu, nemůže.být odepřena dovolená k vykonávání mandátu potřebná.

Poslanci sněmovní nemohou být pro své hlasování nikdy bráni v zodpovědnost; pro výroky v činnosti poslanecké učiněné mohou býti poslancové vzati v zodpovědnost toliko sněmem samotným.

Žádný poslanec zemský, pokud zasedání trvá, nesmí být bez přivolení sněmu pro trestní čin zatčen neb soudně stíhán, vyjma případ, že by dopaden byl při činu samém. V tomto případu má však soud o zatčení podati sněmu ihned zprávu. Žádá-li toho sněm, musí být zatčení zrušeno, neb stíhání odročeno na celou dobu zasedání. Totéž právo má sněm v příčině zatčení neb stíhání poslance mimo zasedání.

Připomenutí. Říšským zákonem z 3. října 1861 byla immunita stanovena jak pro poslance říšské rady, tak pro poslance zemských sněmů. Pro poslance rady říšské byl zákon tento nahražen § 16. prosincovky. Pro poslance zemské dotčený zákon říšský dosud platí, a důvody, pro které vzhledem k říšským poslancům byl recipován prosincovkou, platí zajisté i pro jeho pojetí do zřízení zemského.

K řízení jednání sněmovního volí sněm na počátku každého zákonodárného období ze svého středu předsedu, jemuž přísluší název nejvyššího zemského maršálka (in eventum: a jehož zvolení podléhá schválení panovníkově). Kromě předsedy volí sněm dva jeho náměstky, z nichž jeden musí být příslušníkem národnosti české, druhý příslušníkem národnosti německé. Úřadování předsednictva tohoto trvá po celé dotyčné zákonodárné období.

Připomenutí. V době bývalých sněmů stavovských dálo se zahájení sněmu králem neb komisařem zvlášť k tomu jmenovaným, kdežto direktorem (předsedou) byl z pravidla nejvyšší purkrábí pražský. Však již kroměřížská osnova ústavní stanoví v § 122. (§ 84.): "Sněm volí svého předsedu a jiné důstojníky (funkcionáře) na celý čas svého shromáždění". Tatáž zásada pojata i do zřízení zemského (Bachova) z 3. ledna 1850 (vydaného u provádění Stadionovy ústavy z 4. března 1849), v jehož § 27. čteme: "Sněm ustanoví absolutní většinou hlasů svého presidenta a svého místopresidenta na čas sněmovních sezení." Propůjčovalo-li Bachovo zemské zřízení právo voliti předsednictvo sněmu, jehož zákonodárná působnost ve smyslu březnové oktrojírky z roku 1849 na míru celkem nepatrnou byla stlačena, lze tím spíše vindikovati právo to pro sněm, jehož právomoc zákonodárná v důsledku prosincovky podstatně jeví se být rozšířenou.

Ustanovení o způsobu jednání zemského sněmu obsahuje jednací řád, jehož hlavní zásady za šetření předpisů zemského zřízení stanoveny buďtež zákonem zemským. Při stanovení těchto zásad budiž dbáno, aby rozvláčnosti a těžkopádné formality byly sice vyloučeny, nicméně však aby důkladnost věcného projednání předmětu, o nějž běží, byla zabezpečena. Taktéž budiž v zákonu tom upravena disciplinární moc předsedajícího, jakož i stanoveno, kdy a za jakých podmínek jest sněm oprávněn, usnésti se kvalifikovanou většinou na dočasném vyloučení poslance z jednání sněmovního v případu, že by se dotyčný poslanec byl dopustil činů pohoršlivých. Interpellační právo poslanců budiž upraveno v ten smysl, že na všechny ku vládě učiněné dotazy dlužno v určité době buď dáti odpověď, neb sděliti důvody, pro které zodpovědění se odepírá. O každém projevu vlády na interpellace lze sněmu rokovati a se usnášeti. Do zákona o jednacím řádu lze též pojati předpis o tom, že výbor zvolený k předběžné poradě o určité obsáhlejší neb důležitější předloze může, když se byl sněm o tom usnesl a usnesení to panovníkem bylo schváleno, i po odročeném neb uzavřeném zasedání zůstati v činnosti, aby porady o dotyčné předloze zahájil, neb v nich pokračoval.

O podrobné úpravě jednání sněmovního, v rámci zákona předsevzaté, rozhoduje sněm prostým usnesením.

Připomenutí. Poněvadž bližší úprava jednání sněmovního vyhražuje se jednak zákonu o řádu jednacím, jednak řádu jednacímu v rámci zákona toho usnesenému, nebyla četná k předmětu tomu se vztahující ustanovení (na př. o veřejnosti schůzí sněmu, o jeho poradách důvěrných, o hlasování, o účastenství zástupců vlády při jednání, o tom, jak zacházeti sluší s vládními předlohami a návrhy samostatnými atd.) do nástinu vůbec pojata. Předpis o permanentních výborech recipován z návrhu poslanců Fiedlera, Kubra a soudr., podaného v zemském sněmu 4. října 1907.

Výkonným a správním orgánem zemského sněmu jest zemský výbor. Zemský výbor záleží z 10 přísedících ze středu poslanců zvolených a z nejvyššího maršálka jakožto předsedy. Kromě přísedících volí sněm 10 jejich náhradníků. Volba jednoho přísedícího a jednoho náhradníka děje se plenem sněmu, volba ostatních kuriemi (§ 32.). K zastupování nejvyššího maršálka ve vlastnosti jeho jakožto předsedy zemského výboru volí zemský výbor ze svého středu dva jeho náměstky, z nichž jeden budiž příslušníkem národnosti české, druhý příslušníkem národnosti německé. Funkční období zemského výboru, jejž voliti sluší na počátku každého zákonodárného období, trvá po celý čas období tohoto, jakož i po jeho vypršení tak dlouho, dokud nově sešedší se sněm nevykoná volbu novou.

Připomenutí. Zemské zřízení z r. 1850 (Bachovo) stanovilo v § 53.: "Zemský výbor volí na čas svého působení předsedu ze svého středu. Měl-li by předseda na čas býti zaneprázdněn, zastupuje jej v letech nejstarší oud."

Za účelem provedení volby přísedících zemského výboru a jejich náhradníků, rovněž i za účelem provedení všech voleb do sněmovních komisí, do správních sborů, zřízených pro zemské ústavy a korporace, v nichž zemskému sněmu zastoupení jest vyhrazeno, pak i do komisí vyšetřovacích, dozorčích a jiných, jež sněm byl zřídil, roztřídí se všichni volení poslanci dle národnosti své do volební kurie české a volební kurie německé. Virilisté přihlastež se na počátku zákonodárného období, po případě při nastoupení své činnosti poslanecké svůj vstup do jedné z obou volebních kurií národnostních. Nestane-li se tak, pozbývá dotyčný virilista práva, voleb kuriemi se súčastniti.

Volby dějtež se dle pravidel následovních: Jde-li o to, aby zvolena byla toliko jedna osoba, budiž volba vykonána celým sněmem. Jde-li o volbu osob dvou, zvoltež volební kurie po jedné. Když běží o volbu více osob než dvě, budiž toho dbáno, aby počet osob, jež mají býti zvoleny, byl třemi dělitelný. Z celkového počtu připadá pak voliti české volební kurii dvě třetiny, volební kurii německé jednu třetinu.

V lůně volebních kurií, nedošlo-li k návrhu předsedy a se svolením všech členů kurie k volbě akklamací, budiž v případech, kde běží o zvolení tří neb více osob, vykonána volba s použitím soustavy poměrného zastoupení. (Podrobnosti o tom vyhražují se případnému dalšímu jednání o konečné redakci nástinu tohoto.)

(In eventum: Kdyby k provedení volební opravy na základě všeobecného rovného práva hlasovacího nedošlo, t. j. kdyby dosavadní tři zájmové kurie i v novém řádu volebním potrvaly a k nim po případě připojena byla kurie čtvrtá, tak zv. "kurie všeobecná", budiž stante concluso zřízení volebních kurií sněmovních upraveno tak, aby hlavní zásady stran voleb kuriemi konaných, jak svrchu jsou uvedeny, přišly k platnosti.)

Připomenutí. Dle sčítání lidu z r. 1900 bylo v Čechách domácího obyvatelstva 6,271.009, v čemž dle obc. řeči nalézalo se 3,930.093 Čechů, 2,337.113 Němců a 3.903 obyvatelé přiznavší jinou řeč obcovací. Z 10.000 domácího obyvatelstva připadalo na Čechy 6.267 a na Němce 3.728. Procentní poměr Čechů a Němců (dle obc. řeči) byl tudy as 62.71 : 37.29. Má-li počet osob, volených kuriemi, nalézati se v přibližném souhlasu s početním poměrem obou národností, nelze souhrn osob, jež kuriemi mají být voleny, roztříditi jinak, než buď pomocí klíče třetinového (1/3 : 2/3 = 33.33 : 66.66) neb pomocí klíče pětinového (2/5 : 3/5 = 40 : 60). Patrno, že ani jeden z klíčů těch skutečného poměru národnostního nevystihuje. Klíč třetinový značí pro Němce ztrátu 3.96 procent, resp. pro Čechy zisk 3.95 proc., klíč pětinový zas pro Čechy ztrátu 2.71 proc. a pro Němce zisk 2.71 proc. Klíč pětinový jest skutečnému poměru o 1.25 proc. bližší než klíč třetinový. Že v osnově proponováno jest užití třetinového klíče, jeví se býti mimo jiné (na př. nespolehlivost sčítání dle obcovací řeči) odůvodněno též zřetelem negociačním.

K obstarávání záležitostí obcí, okresů, případně krajů, zřízena jsou v království Českém obecní, okresní, případně krajská zastupitelstva, jejichž ústrojí a právomoc upravují se zákony zemskými.

Tvrdí-li kdo, že v právu svém byl zkrácen rozhodnutím některého zeměpanského (státního) neb samosprávního úřadu v Čechách, jenž v dotyčné záležitosti rozhodoval v instanci poslední, má na vůli, podati do rozhodnutí onoho stížnost k správnímu soudnímu dvoru pro království České, jenž v Praze budiž zřízen a pro jehož složení, věcnou příslušnost a pro řízení před ním ustanovení § 3. a násl. zákona z 22. října 1875 č. 36 ř. z. jsou směrodatna.

Připomenutí. Myšlenka, dožadovati se správního soudního dvoru pro Čechy, nalézala průběhem let mimo jiné oporu i v té okolnosti, že v samotných kruzích německých vědců právnických ozývaly se hlasy, prohlašující podřízení zemských výborů pod správní soudní dvůr vídeňský (jak stalo se zákonem z 22. října 1875 ř. z. č. 36) za čin protiústavní. Z bližšího rozboru příslušné látky, provedené odborníky na slovo vzatými, jeví se však býti nesporno, že nejen judikaturu ve věcech samosprávných, nýbrž i valnou část judikatury ve věcech rozhodovaných úřady politickými lze pro zemský správní tribunál reklamovati, aniž by se tím narazilo na kterýkoli platný předpis zákonný. Argumentace, z níž sestrojení § 34. osnovy plyne, spočívá na řetězu těchto skutečností: V § 11. písmeno m) prosincovky vyhražuje se říšské radě vydávání prováděcích zákonů k základním zákonům státním potud, pokud tyto vydání prováděcích zákonů se dovolávají. Čl. 15. základního zákona o moci soudcovské, jednající o správním soudním dvoru, se prováděcího zákona dovolává a v důsledku toho říšský zákon o správním soudním dvoru z 22. října 1875 č. 36 ř. z. byl též vydán. Však čl. 15. zákl. zákona o moci soudcovské dovolává se zvláštního zákona o správním soudním dvoru toliko v následujících třech směrech: 1. ve příčině předmětné jeho příslušnosti (vymezení hranic jeho kompetence), 2. v příčině jeho složení (skupina finanční, administrativní, složení senátů, potřeba polovice soudců) a 3. v příčině řízení před dotyčným soudem. Do těchto tří bodů, jejichž úprava jest říšskému prováděcímu zákonu vyhražena, nespadá však otázka, kde má býti správní soud zřízen, aniž že musí organisován býti jakožto soud jediný. Z toho plyne: jako by nebylo na závadu, kdyby na př. oddělení administrativní a oddělení finanční správního soudního dvoru ve Vídni byla jakožto dva různé správní soudy organisována, tak rovněž není říšské legislativě vyhraženo stanoviti, že správní soudní dvůr musí být jen ve Vídni zřízen jakožto tribunál jediný. Lze tudy dle daného stavu zákonného i v Praze zříditi samostatný správní soudní dvůr, arci sluší při tom o to dbáti, aby předmětná jeho příslušnost, jeho složení a řízení před ním tak byly upraveny, jak toho říšský zákon pro správní soudnictví vyhledává. Správní soudní dvůr v Praze co do objektivní své působnosti stál by pak úplně na rovni se soudem vídeňským, s tou toliko odchylkou, že by byl obmezen na věci v zemi rozhodnuté. V otázkách autonomních by náležela tomuto správnímu soudu správní judikatura veškerá, kdežto v otázkách patřících před úřady zeměpanské spadaly by v jeho příslušnost ony věci, kde v poslední stolici rozhoduje místodržitelství.

Zemský sněm, uzná-li toho potřebu, může zříditi cestou zákona zvláštní tribunál, který by po způsobu soudu smírčího s konečnou platností rozhodoval o sporech, vzešlých mezi příslušníky obou národních kmenů v Čechách pokud se týká záležitostí, k nimž vztahují se předpisy o národní a jazykové rovnoprávnosti v zřízení zemském a v příslušných zákonech obsažené.

Připomenutí. V kroměřížské osnově ústavní čte se v § 113: "Říšským zemím míchané národnosti pozůstavuje se, by přijaly do ústavy zemské zřízení (instituci) nějaké, skrze kteréž záležitosti čistě národní na způsob smluvčího soudu rozhodovány budou".

Pokud za učastenství povolaných činitelů ústavních nedojde k tomu, aby prostředkem revise §§ 11. a 12. zákl. zákona z 21. prosince 1867 č. 141 ř. z. hranice mezi zemskou a říšskou příslušností zákonodárnou byly dle zásad věcné účelnosti nově vytknuty, náleží do zákonodárné působnosti sněmu vše to, co v taxativním výpočtu § 11. uvedeného svrchu zákona výslovně není vyhrazeno zákonodárné příslušnosti rady říšské, jakož i vše to, co jednotlivými zákony, vydanými v zemích zákl. zákonů státních, není odkázáno úpravě cestou nařizovací. Kompetenční tento okruh zákonodárství zemského změniti lze jedině za souhlasu sněmu království Českého.

Ve smyslu § 36. náleží tedy zejména do zákonodárné příslušnosti zemského sněmu:

a) Úprava zřízení zemského, vydání zákona o jednacím řádu sněmovním, jakož i zákona o sněmovním řádu volebním.

b) Úprava národní a jazykové rovnoprávnosti v rámci zásad zemským zřízením vytknutých.

c) Úprava všech záležitostí místní samosprávy, tak jmenovitě vydávání předpisů o zřízení obecním, o daních a dávkách obecních, o dohledu k působnosti a hospodářství obcí, jakož i o obecních řádech volebních, pak o zřízení, působnosti a hospodářství vyšších svazů územních, jako okresů, krajů a pod., o dohledu k činnosti jejich, o řádech volebních pro tyto svazy, o úpravě právních poměrů úřednictva, zřízenectva a služebnictva obcí a vyšších svazů územních a o řízení před úřady samosprávnými; vydávání předpisů o službě zdravotní v obcích a vyšších svazech územních: úprava všech záležitostí, jež podle platných zákonů patří do samostatné působnosti zastupit. orgánů obecních, okresních, případně krajských a nejsou výslovně vyhraženy zákonodárné působnosti říšské rady, zvláště tedy všech záležitostí stavebních, pak záležitostí péče sociálně-politické, humanitních, chudinských (kromě úpravy práva domovského), jakož i záležitostí, týkajících se řádu čeledního, sprostředkování práce, hnanectví, postrku, donucovacích pracoven, polepšoven, vychovatelen, stravoven, policie požárové a všech jiných záležitostí policejních (kromě policie cizinecké a záležitostí listů průvodních).

d) Opatření na podporu a zlepšení poměrů úvěrních v zemi, pak opatření na podporu a povznesení výroby živnostenské, zřízení zemské živnostenské rady, úprava záležitostí, týkajících se silnic a jiných prostředků kommunikačních (kromě kommunikací říšských, telegrafů, pošt, železnic a plavby lodí), pak organisace trhů (kromě záležitostí k váhám a mírám se vztahujících).

e) Všeliká nařízení, týkající se zemědělství a lesnictví, tedy zejména předpisy, jež týkají se výroby rostlinné a živočišné, zvláště ochrany zemědělského a lesního majetku před škůdci z říše živočišstva a rostlinstva a před pohromami živelními, předpisy o polním a lesním pychu, o hospodaření v lesích obecních, o právu myslivosti a jeho výkonu, o rybářství a o melioraci pozemků; předpisy, jež týkají se zachování a podpory stavu zemědělského, zejména předpisy o zemědělské radě, o zemědělském úvěrnictví, předpisy agrárně-politické jako o dělitelnosti pozemků, skládání jich i zaokrouhlování, o statcích rentových a dědické posloupnosti v selské usedlosti, předpisy o zemědělském pojišťování a družstevnictví, předpisy o zužitkování přirozeného bohatství půdy, pokud nesáhá státní regál, atd.

f) Úprava práva vodního, kromě záležitostí, týkajících se plavby lodí.

g) Úprava veškerého školství, vyjímaje university a základní zásady o školách národních a gymnasiích, zejména tedy veškero zákonodárství o vysokých školách technických, o reálkách, lyceích, uměleckých akademiích a veškerém odborném školství vůbec (zemědělském, bánském, průmyslovém, obchodním, pokračovacím, hudebním atd.).

h) Zákonodárství berniční, vyjímaje každoroční povolování daní, dávek a důchodků, potřebných k úhradě společných výdajů všech království a zemí na říšské radě zastoupených a vyjímaje všechny ostatní společné finanční záležitosti, v § 11. písm. c., zák. z 21. pros. 1867 č. 141 ř. z. říšské radě vyhražené.

ch) Vydání zákonů, potřebných k provedení základních zákonů státních, pokud takové prováděcí zákony nejsou v nich samých výslovně slíbeny.

i) Vydání trestních, trestně-policejních i soukromoprávních předpisu o všech předmětech, které dle zřízení zemského spadají do oboru zemského zákonodárství.

j) Vydání předpisů o vnitřním zařízení veškerých veřejných knih a rejstříků.

k) Vydání předpisů o veškeré statistice v zemi.

l) V mezích vůdčích zásad, vyhražených zákonodárství říšskému, podrobnější úprava záležitostí přípřeže, zásobování a ubytování vojska, pak vyučování na školách národních a gymnasiích, jakož i organisace úřadů soudních a správních.

m) Spolupůsobení při úpravě všech záležitostí, společných všem královstvím a zemím pod žezlem nejjasnější dynastie sloučeným, pokud záležitosti ony nenáležejí v soubor úmluv s korunou uherskou, jak naznačeno jest v § 11. písm. o) zákl. zákona z 21. pros. 1867 č. 141 ř. z.

Připomenutí. Vymezení zákonodárné působnosti sněmu, jak výše jest uvedeno, sestrojeno bylo s použitím příslušné literatury po úřadě s několika odborníky. Na úplnost - při nesnadnosti a složitosti látky - vymezení to nároků nečiní. U těch bodů, v příčině kterých v praxi i literatuře názory se různí, přidržuje se osnova výkladu, plynoucího z přesného užití pravidel interpretačních. Typickým vzorem případů sem spadajících jest vindikace podrobné úpravy organisace úřadů soudních a správních pro kompetenci zemskou, pro niž se obor tento reklamuje přes to, že do něho zákony říšskými (z 11. června 1886 č. 59 ř. z., z 26. dubna 1873 č. 62 ř. z. a z 15. května 1868 č. 44 ř. z.) fakticky bylo zasáhnuto.