endlich sowohl die Rechtsverhältnisse der Bezirks- als auch der Gemeindebeamten einer Regelung zugeführt werden. Beide Fragen sollten zu gleicher Zeit gelöst werden.

Die Gefertigten richten daher an Seine Durchlaucht den Herrn Oberstlandmarschall die Anfrage: Ist Seine Durchlaucht geneigt, im hohen Landesausschusse zu veranlassen, daß bei Wiederzusammentritt des Landtages demselben eine Vortage des hohen Landesausschusses unterbreitet wird, mit welcher die Rechtsverhältnisse der Gemeindebeamten einer Regelung unterzogen werden?

Ist Seine Durchlaucht geneigt, sodann auf die Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten dahin einzuwirken, daß sowohl die Vorlage, betreffend die Regelung der Bezirks- als auch der Gemeindebeamten einer raschen Erledigung zugeführt werden?

Prag, am 30. Juli 1902.

Karl Iro und Genossen. (Slyšte!)

Pan poslanec Glöckner tam není, nemohu mu činiti z toho žádné výčitky, ale dokazuji to, že již roku 1902 poslanci na straně německé naléhali na pana nejvyššího maršálka zemského, aby donutil komisi, by co nejdříve předložila dotyčný zákon. A nyní, když zákon již jest předložen, praví se, že v tom jsou tajné úmysly zemského výboru na potlačení Němců, německých úředníků a německých úředníků a německých obcí.

Pan poslanec Glöckner pravil také, že by se měla předloha odkázati zemskému výboru, poněvadž nebyly vyslechnuty o tom obce. Přiznal se, že on jest purkmistrem velkého města a že on o tom ničeho neví. Naproti tomu konstatuji, že zemský výbor roku 1902 rozeslal po veškerých okresních zastupitelstvech cirkuláře a dotazníky a že každému okresnímu zastupitelstvu byly mimo tyto dotazníky ještě pro každou jednotlivou obec toho kterého okresu připojeny jiné dotazníky za tím účelem, aby okresní výbory těmto obecním úřadům je předložily, aby tyto obecní úřady dotazníky samy vyplnily a na základě tom, měl pak každý okresní výbor podati své dobrozdání.

Nevím, jest-li okresní výbor, v jehož obvodu pan poslanec Glöckner jest purkmistrem města, této povinnosti vyhověl, ale soudím, že se tak stalo a že pan poslanec Glöckner jistě ten dotazník zodpověděl. Ale dnes na to - poněvadž jest to již od roku 1902 - zapoměl, čemuž se není co diviti.

Z toho vidno, že to, co chce pan posl. Glöckner - totiž, aby o tom bylo dotázáno všech 12. 000 obcí v království Českém že se to již roku 1902 stalo a že bychom dnes, kdybychom se dotazovali znova, jiných odpovědí neobdrželi, než jaké jsme obdrželi.

Právě na základě odpovědí okresních výborů a dobrozdání těchto seznal zemský výbor, že na ten čas nemůže přikročiti k úpravě poměrů ve všech obcích království Českého, poněvadž hlasy ohledně poměrů v malých obcích byly tak různé.

Otázka spojení malých obcí v jednu obec byla ve většině případů negativně zodpověděna.

Proto nemohlo býti přikročeno k řešení této věci pro menší obce a zemský výbor předložil tudíž osnovu zákona pro obce větší.

Zemský výbor vykonal svoji povinnost, která na něj byla vznešená, neboť jest jeho povinností, aby osnovu zákona vypracoval.

Ovšem, když pan posl. Glöckner má takové mínění o zákonodárné činnosti, že jest toho domnění, že zemský výbor dělá zákony a že zemský výbor zasahuje do autonomie obcí nějakým zákonem, nedivím se, že také o jiných ustanoveních zákona jinak mluví.

Zákon vypracuje sněm. Sněm dává zákony. Jestli-že zákonodárná činnost sněmu ať korporaci nebo jednotlivci ukládá nějaké obmezení, pak to plyne ze zákonodární činnosti této korporace.

Sám sebou zemský výbor nemá toho úmyslu, aby tak činil. Přikročím ještě k jedné otázce, ze které se činí zemskému výboru výčitka. Dotknu se otázky kvalifikace. K velikému politování vidím, že ve sl. sněmu s velikým despektem - pravím s despektem - se mluví o tom, že pro vyšší místo úřednické, pro které je třeba právnické znalosti, také se vyžaduje právnické kvalifikace.

Přiznávám bez mučení, že jsou lidé na světě, kteří nenavštěvovali universitu a neměli v rukou ani kodex a jsou přece chytřejší než mnohý advokát, který udělal zkoušku advokátní a podrobil se zkouškám s prospěchem výborným.

Z toho neplyne, že by na ta místa, kde mají obstarávati veřejnou správu a při kterých celé správní řízení má se položiti na podklad čistého práva a spravedlnosti, neměly býti povolány osoby právnicky kvalifikované, poněvadž jest dána tím garancie, že rozhodnutí jsou založena na právu.

V době naší stále a stále se mluví o reformě veřejné správy v Rakousku. Až k této reformě přijde, k řešení principu, má-li veřejná správa položena býti celým těžiskem do rukou státní moci, anebo má-li býti položena do rukou naší samosprávy, až tento princip bude rozhodován, až se bude činiti rozhodnutí, má-li se položiti toto těžisko do rukou samosprávy naší nebo státní správy, tu bude záležeti na tom, jak naše samospráva bude připravena a bude-li připravena tak, jako správa státní, která má úředníky kvalifikované, a nebude-li státní správa lépe připravena. Jinak boj bude prohrán a reforma veřejné správy přesune se do státní správy a nebude se tato potom ptáti, jest-li samosprávu omezuje čili nic.

Veřejná správa bude vyžadovati, aby byla moderní sociální správou, tudíž bude třeba, aby byla vyzbrojena řádně kvalifikovanými úředníky.

Jest-li pánové tomu v zájmu německých obcí nerozumí, pak by toho musili litovati, poněvadž by věděli, že nepřítel samosprávy není v tom tak zvaném českém zemském výboru, nýbrž že jest někde jinde.

Velectění pánové, mám za to, že této debaty ani nemuselo býti, ano jsem přesvědčen, že velká většina poslanců německé národnosti vzdor tomu, že byla již napřed kvalifikována jako zrádkyně německé věci od pana Glöcknera, nebude bráti to, co pan Glöckner řekl, tak vážně, vycházejíc z toho přesvědčení, že sám pan poslanec Glöckner to, co mluvil, vážně nebere (Výborně!) a že to ani vážně mysliti nemůže.

Ale, pánové, ještě slovo. Tento zákon jest první pokus, jak již bylo řečeno, k upravení právních poměrů úředníků obecních, tento zákon jest první krok na dráze zmodernisování samosprávy obecní, tento zákon jest pouhým důsledkem zákona o okresních úřednících, tento zákon není ukončením celého toho vývoje, to ukončení se musí státi jinak a jindy. Tento zákon ale jest tak sdělán, že se mohlo každému zdáti, že nemůže naraziti na ten nejmenší odpor v tomto slavném sněmu. Kdyby tento zákon se byl dělal a upravoval tak, jak bych si to byl přál, možná, že by to bylo jinak vypadlo. Ale my jsme chtěli zákon provésti a mysleli jsme, že nejjistěji půjdeme k tomuto cíli, když zákon bude obdobně tak zdělán, jako zákon o okresních úřednících, který na základě kompromisu mezi stranami na tomto slavném sněmu jednomyslně byl odhlasován. A, pánové, dnes, když přistupujete k hlasování o zákonu, který není nic jiného, než-li mutatis mutandis totéž, co bylo žádáno pro okresní úředníky, když jest to tentýž zákon, který na základě kompromisu mezi českou a německou stranou byl ujednán, nemůže žádný přijíti s tím strašákem, že zemský výbor v § 43. osobuje si jakási práva, o kterých by musel pan posl. Glöckner, jakožto purkmistr, kdyby znal obecní zřízení, věděti, že zemský výbor dnes již je má a nepotřebuje, aby s tím přicházel.

Proto odporučuji vřele, aby slavný sněm ukončil legislativní svou činnost jakožto ochránce a strážce samosprávy, aby konečně schválil zákon, který jest prvním krokem ku zmodernisování a povzneseni naší samosprávy obecní. (Výborně! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pro návrh jest ještě zanesen pan posl. Kalina, proti návrhu není toho času nikdo zapsán.

Gegen die Anträge ist gegenwärtig niemand gemeldet, für den Antrag ist der Herr Abg. Kalina gemeldet.

Dávám slovo panu poslanci Kalinovi.

Poslanec Kalina: Slavný sněme! Chci jen krátce poukázati na události v komisi. Pan posl. Glöckner zde povstal dnes, a byl dosud jediným řečníkem z německé strany, který se postavil proti předloze.

Mám za svou povinnost, jako člen komise, které byla tato předloha přikázána, bych konstatoval, že v této komisi hned od počátku mezi českými a německými členy stala se dohoda, že všechny ty otázky, které při projednávání zákona o okresních úřednících, byly otázkami spornými, hned na začátku jednání v komisi byly urovnány tak, jak zní návrh a že není dnes příčiny, aby kdokoliv z německé strany proti tomuto zákonu se stavěl. Pánové, všichni zástupci a všechny strany německé svými zástupci byli v komisi zastoupeni a já jsem to sám byl, který znaje situaci, navrhoval, abychom hned od počátku koncedovali straně německé ty věci, které tenkráte při projednání zákona o okresních úřednících se potíraly se stanoviska zásadního.

Vážení pánové, všecko to, co při předloze zákona o okresních úřednících jste si přáli, máte výslovně také v této předloze, jak jste si přáli, pojato a není příčiny dnes, aby se strany německé takovým způsobem jako učinil pan posl. Glöckner proti celé předloze se vystupovalo.

Pánové ! Pan posl. Glöckner navrhuje, aby se předloha vrátila zemskému výboru. Proti tomu se musíme naprosto určitě postaviti a doufám, že ani pánové se strany německé všichni pro tento návrh hlasovati nebudou. Pan posl. Glöckner znovu ohříval Vaše nationální obavy. Pan dr. Hackel, který poslouchal pana Glöcknera, byl to právě, jenž k zákonu o okresních úřednících navrhl změnu, že zemský výbor nemá práva zasahovati v jazykovou kvalifikaci úředníků.

Vaše obavy tedy, že by se nějaký Čech mohl státi sekretářem, ač pochybuji, že by se o to za dnešních poměrů některý ucházel, jsou plané, neboť Vy máte to právo tak zachráněno v předloze, že lépe to býti nemůže.

Dozorčí právo zemského výboru jest úplně v tom směru vyloučeno, pokud se týká jazykové kvalifikace, Vaše autonomie jest chráněna, má právo, dáti do konkursních podmínek, že chcete míti úředníkem Němce a dozorčí právo zemského výboru nemůže přes tuto podmínku žádným způsobem Vaši samosprávu omeziti.

Jest tedy zbytečno, že z nacionální stránky se proti této předloze tolikerý boj vede. Ale také v jiné příčině, velectění pánové, vyhradili si pánové z německé strany na jaře volnou ruku naproti zemskému výboru. V § 40, kde se jedná o sporech, tenkráte jste si navrhli dodatek a ten zase byl do této předlohy přijat. Co jste tenkrát chtěli, to tam máte teď zase a sice, že zemský výbor v žádném případě ani z moci úřední, ani k podané stížnosti není oprávněna, úředníka ve smyslu tohoto zákona sám ustanoviti. Zemský výbor tedy bude ve skutečnosti rozhodovati ponejvíce jen o sporech disciplinárních a všichni přiznáte, že, máte-li Vy zachráněnu otázku nationality ucházeče, že jedná se také o Vaše příslušníky, aby nebyli vydáni v šanc eventuelně nějaké místní koterií, neboť nemůžete zaručiti, že budete zrovna seděti Vy v těch obecních výborech a disciplinárních komisích kde se bude jednati o stížnosti úředníka a o jeho disciplinování. Může se státi, že se bude jednati o Vašeho člověka, který bude podávat stížnost proti disciplinární komisi a proto je nutno, aby ve všech instancích byl disciplinární spor projednán.

Divil jsem se panu dr. Hacklovi, když řekl, že by si přál raději státního dozoru místo dozoru zemského výboru. To není nikde psáno, že budete Vy stále míti moc a své lidi ve vládě, to jest otázka moci a času a může se to měniti, ale v zemském výboru máte dnes i budete vždy míti volené zástupce, kleří mají velký vliv a při dnešním složení zemského výboru a zejména za dnešního předsednictví, není pravda, že by se Vám nějaké právo ujímalo.

Pan posl. Glöckner se ohrazoval proti dozorčímu právu zem. výboru a dovozoval, že zem. výbor se macešsky chová k německým uchazečům a ukazoval na příklad prof. Rauchberga. Ale my musíme vzíti poměry jak jsou, a tu vidíme, že nedávno před 3 dny šel zemský výbor do Ganossy; bylo zde jednáno o obsazení místa v Zemské bance drem Maczakem, kde jste ho míti chtěli a dostali jste ho tam bez zvláštní kvalifikační způsobilosti k návrhu právě zemského výboru. Proto jest viděti, že není se třeba zem. výboru tak báti.

Jedna věc mne potěšila. Pan poslanec Glöckner při vší své upjatosti proti předloze říká, že je krutou naproti úředníkům obcí, kteří nemají 5000 obyvatel, a řekl, my si upravíme poměry samosprávných úředníků lépe, než jsou v předloze. To jsem já, když se jednalo o osnově zákona o okres. a obecních úřednících, také říkal, aby pánové, kteří mluvili proti předloze, udělali doma počátek a upravili poměry těchto úředníků bez zákona. Kdyby se to bylo stalo dávno a páni na německé i české straně poměry okres. a obecních úředníků upravili, neměli bychom zde také deputace německých úředníků, kteří ještě více naléhají na úpravu zákona než čeští, a my bychom docela solidárně s nimi postupovali, poněvadž víme, že oni to jsou právě, kteří na tu úpravu čekají dychtivěji, nežli na ni čekají úředníci čeští.

Velevážení pánové, budu ve speciální debatě podporovati každý návrh, který se bude vztahovati k tomu, aby ustanovení této předlohy bylo rozšířeno také na města s menším počtem obyvatel, aby co se týče požitků, byla stanovena přesná hranice a vůbec všechny změny zlepšovací. Nám jde o upravení poměrů úředníků, nám se jedná o tu obrovskou armádu úředníků, jejíž právní poměry nejsou zajištěny.

Ptejte se těch úředníků, a Vy sami víte, že jest celá řada úředníků, kteří slouží 20-25 let a dosud nemají žádné definitivy. Jest celá řada úředníků, kteří nemají žádného pevného řádu, žádných kvinkvenálek, kteří nemají přiznáno žádné základní služné, zaopatření vdov a sirotků a o ty lidi se zde v první řadě jedná.

Přimlouvám se zato, abychom přistoupili k debatě speciální, abychom postavili se proti návrhu pana Glöcknera na odročení celé věci. Jsem přesvědčen, že tím vykonáme akt humanity a akt nacionální povinnosti naproti úředníkům Němcům, neboť ten, kdo má nacionalitu v ústech a nestará se o to, aby všichni příslušníci jeho národa byli také hmotně zaopatřeni, aby se mohli řádným způsobem starati o svoji rodinu, vykonávati své povinnosti bez ohledu na materielní obtíže, ten nemůže od svého úřednictva žádati, aby v nacionál ním smyslu konalo svou povinnost. (Výborně! Hlučný souhlas. )

Oberstlandmarschall: Es hat sich noch der Herr Abg. Strache zum Worte gemeldet.

Ich erteile ihm dasselbe.

Abg. Strache: Hoher Landtag!

Die Ausführungen eines Redners von dieser Seite haben stellenweise zu Heiterkeitsausbrüchen geführt. Ich glaube jedoch, daß die vorliegende Sache viel zu ernst ist, als daß sie die Heiterkeit des hohen Landtages erregen könnte, daher werde ich mich nur aus wenige aber dafür umso ernstere Ausführungen beschränken, um noch einmal nachzuweisen, aus welchen Gründen die gegenwärtig in Beratung stehende Vorlage für uns Deutsche unannehmbar ist.

Ich möchte gleich im Vorhinein erklären, daß jene, welche gegen diese Vorlage hier in dem hohen Landtage sich aussprechen, es nicht etwa aus Mangel an Wohlwollen für unsere deutschen Gemeindebeamten tun, sondern daß sie lediglich aus triftigen Bedenken über die vielseitigen Mängel dieser Vorlage, welche sie als geradezu unannehmbar kennzeichnen, da-gegen stimmen, und darum protestiere ich im Namen aller deutschen Abgeordneten gegen den Ausspruch eines Redners von der Gegenseite, des verehrten Herrn Abgeordneten Dr. Pippich, welcher erklärt hat:

"Wer jetzt nicht mitstimmt, das heißt diese Vorlage nicht annimmt, ist überhaupt ein Feind der gangen Bestrebung zur Regelung der Rechtsverhältnisse der Gemeindebeamten. "

Das ist eine Unterstellung, meine Herren, gegen die ich im Namen der deutschen Abgeordneten feierlich Verwahrung einlege. (Rufe: Bravo!)

Nichts berechtigt Sie, uns derartige Vorwürfe zu machen, wenn wir einen Gesetzentwurf als unreif bezeichnen, der eine Schlenderarbeit ist und der als solcher den hohen Landtag nur diskreditieren kann, wenn er mit seiner Signatur in die Bevölkerung hinauskommt und Gesetzeskraft erlangen sollte. (Abg. Peschka ruft: "Sehr richtig!")

Es sind daher auch die Ausführungen des Herrn Abg. Glöckner, soweit sie sich nicht im Bereiche des Scherzes und Humors bewegt haben, jedenfalls sehr ernst zu nehmen, obwohl der Herr Abgeordnete Herold zu erklären beliebt hat: "Dieser Abgeordnete werde auf unserer Seite nicht ernst genommen. "

Ich glaube, eine solche persönliche Beleidigung eines Mitgliedes dieses hohen Hauses sollte denn doch wohl von jeder Seite, auch im schärfsten Kampfe, unterlassen werden, insbesondere aber von einem Vertreter des hohen Landesausschusses, dessen Beschaffenheit, dessen Gerechtigkeit und dessen ganze Amtstätigkeit ja eigentlich die Hauptschuld ist, weswegen wir dieser Vorlage das allergrößte Mißtrauen entgegenbringen. (Rufe: Sehr richtig!)

Meine Herren, es hat einer der Herren von jener Seite erwähnt, wenn wir dem Landesausschusse kein Vertrauen entgegenbringen, so versagen wir es auch den von deutscher Seite gewählten Beisitzern Dr. Werunsky und Dr. Eppinger.

Meine Herren, an einen solchen unlogischen Ausspruch glaubt der betreffende Herr selbst nicht.

Die Herren Dr. Eppinger und Dr. Werunsky sind tatsächlich unsere Vertrauensmänner im hohen Landesausschuß, sind auch von uns als solche jederzeit anerkannt, allein mir können sie nicht verantwortlich machen für alle Beschlüsse, Handlungen und Unterlassungssünden des Landesausschusses, weil sie eine ebenso einflußlose Minorität im Landesausschusse bilden und bort ebenso behandelt werden, wie die deutsche Minorität in diesem hohen Hause.

Es ist ja, meine Herren, geradezu beispiellos, in welch rücksichtsloser Art sie die Macht der Mehrheit uns fühlen lassen, wie es Ihnen eine Wollust zu sein scheint, diese Mehrheit ja recht brutal auszunützen und bei jeder Gelegenheit unsere Anträge niederzustimmen, nicht der Argumente wegen, sondern weil die betreffenden Anträge von der Minorität ausgehen.

Ich brauche nur an den gestrigen Antrag des Kollegen Dr. Funke zu erinnern, welcher so logisch, so richtig, aber auch so naturnotwendig war, daß ich gar nicht begreife, wie gegen denselben eine Opposition auf jener Seite entstehen konnte.

Er hat sich nur gegen eine Prüfung der Verwaltungsbeamten der Spitäler durch den hohen Landesausschuß gewendet.

Nun, meine Herren, wird wohl Niemand mit Ernst behaupten wollen, daß eine solche Prüfung von Verwaltungsbeamten der Krankenhäuser tatsächlich notwendig ist. (Abg. Dr. Hacket ruft: "Hat denn der Landesausschuß diese Prüfung bestanden?")

Das will ich nicht untersuchen, weil ich nicht anzüglich werden will.

Nun, meine Herren, können Sie wirklich behaupten, daß es tatsächlich notwendig sei, die Verwaltungsbeamten von Spitälern einer hochnotpeinlichen Prüfung durch den hohen Landesausschuß zu unterziehen, trauen Sie - denn den Gemeinden, der Oberverwaltung der Spitäler nicht soviel Verständnis zu, daß sie selbst zu beurteilen in der Lage sein werden, ob die Verwaltungsbeamten für ihren bescheidenen Wirkungskreis geeignet sind und ob sie die dazu erforderliche Qualifikation befinden? Das wollte ich mir als Beispiel anführen für die Art, wie man Anträge der Minorität behandelt, und dafür darf ich wohl noch auf den vorletzten Tag hinweisen, an dem man einen Treubruch riskieren wollte oder wenigstens allem Anscheine nach die Absicht hatte, trotz aller Vereinbarungen den Versuch, einmal einen Deutschen als Beamten in die Landesbank zu bringen, durch einen Verrat an den getroffenen Vereinbarungen zum Scheitern zu bringen.

Meine Herren, wenn sie es wagen, hier coram publico, im öffentlichen Landtage, über dessen Sitzungen von den Zeitungen berichtet wird, die Minorität in solcher Weise zu behandeln, wie müssen Sie da erst mit den zwei Landesausschußbeisitzern umspringen, die es an Argumenten gewiß nicht fehlen lassen werden, an deren Tüchtigkeit niemals Zweifel entstehen können und die ihre Ausgabe mit Geschick und Tüchtigkeit zu erfüllen gewohnt sind.

Aber, meine Herren, sie bilden immer eine Minorität, welche einer rüchsichtslosen Majorität gegenüber steht und daher nicht in der Lage ist, nationale Forderungen im Sinne der Deutschen in diesem Lande durchzusetzen.

Meine Herren, es darf uns daher wohl nicht der Vorwurf gemacht werden, daß wir uns gegen diese Vorlage stellen, weil Wir nicht das nötige Wohlwollen den Beamten der Gemeinden entgegenbringen, ober weil die Angelegenheit vom Landesausschuss beantragt sei.

Es hat der Herr Abg. Herold daraus hingewiesen, daß die ganze Angelegenheit sich schon mehrere Jahrzehnte seit dem Jahre 1873 hinschleppt, und daß es daher hoch an der Zeit sei, sie endlich zu erledigen.

Ich gebe zu, daß es lange genug gedauert hat, allein wenn man sagt: Gut Ding will Weile haben, so ist durch diese außerordentlich mangelhafte Vorlage, die ich als legislatorischen Wechselbalg bezeichnen darf, nicht nachgewiesen worden, daß, wenn mau recht lange an einer Sache arbeitet, wirklich etwas Gutes produziert wird.

Die Vorlage ist in dieser Form unannehmbar, und nur deshalb, meine Herren, nicht, weil wir nicht auch wünschen, es möge eine Regelung eintreten, stellen wir uns gegen diese Vorlage, sind aber durchaus nicht im Prinzipe gegen die Regelung der Rechtsverhältnisse der Gemeindebeamten. (Rufe: So ist es!)

Allerdings, meine Herren, ist es von meinem Standpunkte aus - und ich glaube, nachdem ich die Ehre hatte, eine Gemeinde von 23. 000 Einwohnern viele Jahre hindurch zu leiten, auch einiges Verständnis und einige Erfahrung in den Geschäftsangelegenheiten von Gemeinden zu besitzen - ungleich wichtiger, lieber für tüchtige Bürgermeister zu sorgen (Rufe: ©o ist es!), als für qualifizierte Sekretäre nach den Vorschriften dieser Vorlage. Wir pflegen in Österreich - leider müssen wir es sagen - in der Reget reichsdeutsche Gesetze schlecht abzuschreiben, aber dazu sind wir noch nicht gekommen, die reichsdeutsche oder sächsische Gemeindeordnung abzuschreiben in Rücksicht der Wahl ober der Ernennung der Bürgermeister. (Rufe: So ist es!)

Meine Herren, wer Erfahrung hat im Gemeindeleben, der weiß, wie außerordentlich schwer es ist, die geeignete Person zu finden, welche nicht nur das Zeug, sondern auch die Geneigtheit besitzt, das schwierige und verantwortungsvolle Amt eines Bürgermeisters anzunehmen. Diejenigen Leute, welchen man das Verständnis und die Fähigkeiten hiefür zutrauen kann, sind in der Regel durch ihren Beruf in Anspruch genommen und müssen denselben vernachlässigen, wenn sie ein öffentliches Element mit seinen schweren Pflichten übernehmen und gewissenhaft führen wollen. Diejenigen Herren aber, die sich dazu herzugeben in der Lage sind, Privatiers usw. oder solche, die von ihren Geschäften leicht abkommen können ober jene, die es in ihrem Berufe nicht Sonderlich weit gebracht haben, meine Herren, sind in der Regel nicht die richtigen Bürgermeister, die wir suchen müssen. Und darum ist die sächsische Gemeindeordnung und auch die preußische entschieden vorzuziehen, welche vorschreiben, daß der Bürgermeister von der Gemeinde zu ernennen ist und nach einer gewissen, Zeit von Jahren - ich glaube, es sind deren sechs - definitiv, also unkündbar ernannt werbe. Meine Herren, das ist jedenfalls viel wichtiger. Denn erstens wollen Sie doch, daß der Bürgermeister als Vorgesetzter der Beamtenschaft und als Chef der autonomen Behörde dem Sekretär und den Beamten geistigüberlegen sein soll. Sie müssen also dann wohl darauf Bedacht nehmen, einen Bürgermeister zu wählen, welcher wirklich sein Ressort in jeder Beziehung vollständig beherrscht. Nun wollen Sie aber für die Sekretäre qualifizierte Beamte, das heißt Juristen anstellen, also solche Leute, die selbstverständlich auf Grund ihrer Hochschulbildung einen höheren Bildungsgrad besitzen müssen, als ihn in der Regel ein Bürgermeister irgendeiner Landstadt hat. Ich weiß nicht, ob das das richtige Verhältnis für den Dienst sein wird, meine Herren. Aber diese juridische Qualifikation ist auch für den Beamten gar nicht notwendig, denn der Sekretär hat höchst selten, auch in einer ziemlich großen Stadt, juridische Geschäfte zu besorgen. Er ist Verwaltungsbeamter und braucht nichts anderes zu sein, als ein tüchtiger Manipulant, der auch das Konzept beherrscht.

Wenn Sie nun aber in Zukunft auf solchen Sekretärposten nur Juristen anstellen wollen, so wird die Gefahr entstehen, daß ein Jurist sich gar nicht dazu hergeben wird, die gewöhnlichen Arbeiten des bisherigen Sekretärs überhaupt auszuführen. Er wird das unter seiner Würde finden und Sie werden neben den juristisch gebildeten Sekretären auch noch Hilfskräfte, Schreiber anstellen müssen zu seiner eigener Bequemlichkeit, ober zur Erledigung jener Geschäfte, von denen der Jurist sagen wird: Das gehört nicht in mein Ressort.

Das wird eine neue Belastung für die Gemeinden sein. Einerseits zwingen Sie die Gemeinden, einen Sekretär anzustellen, welcher Jurist ist und als solcher teuer bezahlt werden muß - denn wir werden, meine Herren, in den deutschen Bezirken um 2400 Kronen keine Bewerber um Sekretärstellen finden, die juristisch qualifiziert sind - andererseits aber werden Sie den Gemeinden die Verpflichtung aufladen, zur Unterstützung der Juristen als Sekretäre auch noch eine Hilfskraft anzustellen.

Das ist eine Belastung der Gemeinden, die wir für viele derselben nicht Verantworten können. Ich gebe zu, daß die Gemeinden mit 15. 000 bis 20. 000 Einwohnern und geregelten finanziellen Verhältnissen, bei Städten, welche nicht bloß auf die Umlagen angewiesen sind zur Deckung ihres Bedarfes, sondern ein eigenes Gemeindevermögen besitzen, es keine große Rotte spielen wird, ob sie im Jahre einige tausend Kronen mehr oder weniger ausgeben werden. Diese Gemeinden aber haben ja im Sinne dieses Gesetzes längst schon Vorsorge getroffen, sie haben tüchtige Sekretäre und Rechnungsbeamte mit höheren Gehältern angestellt, als es dieser Gesetzentwurf vorschreibt. Für diese Gemeinden ist es nicht mehr notwendig, im Wege des Landtages und des hohen Landesausschusses Vorsorge zu treffen. Auch für die Pensionierung ist in diesen Gemeinden längst gesorgt. Man hat Pensionsvorschriften, Dienstreglements usw. in jeder gut verwalteten Gemeinde und das darf ich auch von der meinigen sagen - ist in dieser Richtung Vorsorge getroffen.

Sie werden also nicht die gut gestellten Gemeinden treffen, sondern gerade die kleineren und schwächeren, und diese werden gegen uns einen schweren Vorwurf erheben, daß wir ihnen solche Verpflichtungen auferlegt haben. (Zustimmung. )

Diese Gefahr wird noch viel größer, wenn wir uns in Erinnerung rufen, daß bereits Von jener Seite dieses Hauses im Verlause der Generaldebatte angekündigt worden ist, es ist nicht bei den Bestimmungen des Gesetzentwurfes zu belassen, wornach nur Städte mit 5000 Einwohnern gezwungen sein sollen, qualifizierte Sekretäre, beziehungsweise Juristen anzustellen, sondern daß man bei der Spezialdebatte den Antrag stellen wird, auf Städte mit 4000 Einwohnern - und ein Redner hat sogar von 2000 und 3000 gesprochen - zurückzugehen.

Da wir nun nach der in diesem Landtage zur Praxis geworbenen Regel fürchten müssen, daß alle Verbesserungsanträge von unserer Seite, möchten Sie begründet sein oder nicht, rücksichtslos niedergestimmt werden, andererseits aber die Abänderungsvorschlage von jener Seite, auch wenn sie gegen den von unserer Seite vertretenen Standpunkt gerichtet sind, in Bausch und Sogen alle angenommen werden bürsten, so sind wir gezwungen, schon jetzt zu erklären: Wir finden diesen Gesetzentwurf als ungeeignet für die Spezialdebatte und müssen den Antrag unterstützen, ihn an den hohen Landesausschuß Zurückzuweisen.

Wenn, meine Herren, wie dies in sachlich funktionierenden Parlamenten der Fall zu sein pflegt, in der Spezialdebatte die Gründe gewürdigt und geprüft werden würden, würden wir gerne in die Spezialdebatte eintreten, da uns ja auch daran gelegen ist, endlich einmal eine Regelung der Rechtsverhältnisse der Gemeindebediensteten herbeizuführen.

Allein, weil wir eben von vorneherein wissen, daß Sie jeden unserer Abänderungsanträge nach der bisher gewohnten Art ohne weiters niederstimmen werden, deshalb können wir von der Spezialdebatte eine Verbesserung dieser Vorlage nicht erhoffen. In dieser Gestalt aber, meine Herren, unverbessert, ist sie geradezu unannehmbar und wenn sie so hinauskommt, wäre sie eine Schande für den hohen Landesausschuß und für den ganzen böhmischen Landtag.

Ich begreife nicht, meine Herren, wie nach einer so langen Arbeit die Kommission uns eine solche Vorlage überhaupt zur Annahme empfehlen konnte.

Ohne der Spezialdebatte vorgreifen zu wollen, gestatten Sie mir, kurz ans einige wenige Punkte zu verweisen, aus denen ich die Richtigkeit der von mir vertretenen Anschauung oder vielmehr die Richtigkeit meines Urteiles über diese Vorlage nachweisen kann.

Wie schleuderhaft ist gearbeitet, beziehungsweise übersetzt worden! - Vielleicht ist der Herr Referent für einzelne Schnitzer nicht verantwortlich zu machen, da ich nun den deutschen Text beurteilen kann, er aber jedenfalls den Gesetzentwurf nur in tschechischer Sprache ausgearbeitet und nicht geprüft hat, ob die deutsche Übersetzung dem tschechischen Konzepte überall entspricht.

Daß das nicht der Fall ist, kann ich Ihnen schon aus dem § 42 nachweisen, wo im tschechischen Texte dem Antrage des betreffenden Mitgliedes der Kommission entsprechend gesagt worden ist, daß der Gemeindeausschuß darüber zu beschließen hat, "ob und welche" Beamtenstellen zu errichten sind. Im tschechischen Texte ist es richtig vorgemerkt, im deutschen Texte aber heißt es "ob und wie viel Beamtenstellen und für welche Dienstfächer".

Meine Herren, das ist doch etwas ganz anderes, und ich begreife nicht, wie eine solche Schlamperei in der Übersetzung des Gesetzes.