kommen, und bitte die Herren von der Gegenseite um williges Gehör.

Es wird uns immer vorgeworfen und allen, die für eine gerechte Teilung sind, wir arbeiten auf die Landeszerreißung los.

Nehmen Sie es mir nicht übel, aber ich behaupte, daß hier in Prag nicht von uns, sondern von der geehrten Gegenseite die sogenannte Landeszerreißung vorbereitet wird.

Die Hauptstadt des Landes, die zwei Nationen umsaßt, muß beiden Söhnen Raum geben, wenn für den einen auch ein gerninderter, geringerer Raum in Anspruch genommen wird.

Dieser Raum ist uns in Prag bis jetzt nicht gegeben worden, und ich muß offen gestehen, daß das goldene Mütterchen Prag für uns Deutsche ein Stiefmütterchen war.

Es ist in Ihrem Interesse gelegen, daß früher oder später Wandel geschaffen wird, daß wir früher ober später mehr Einfluß auf die Geschicke der Stadt belommen, als jetzt. Denn, meine Herren, bedenken Sie, es wäre für die tschechische Nation das größte Unglück, wenn einmal der Ruf erschallte: "Los von Prag!"

Das beutsche Volk hat die Macht und das deutsche Volk hat die Kraft, sich selbst eine deutsche Landeshauptstadt zu gründen, und dann möchte ich Ihnen die Worte Vergils zurufen: »Fuimus Troes et ingens gloria Teucrum!«

Noch eines möchte ich hervorheben. Es sind sechs Jahre, daß ich die Ehre habe, diesem hohen Hause anzugehören, und ich muß es sagen, in diesen 6 Jahren ist sehr wenig geleistet worden, oder wollen Sie es als eine Leistung bezeichnen, wenn wir hier ein Gymnasium für Asch und aus der anderen Seite ein Gymnasium für Pardubitz bewilligen, oder ist das vielleicht eine Leistung, die ehr unfruchtbare und in gewisser Weise bechämende Debatte über den Landeswaisenfond?

Ich fürchte - ich bin Arzt und darf als solcher Diagnosen stellen - ich fürchte, daß die Prognose für die Zukunft über die Tätigkeit des Landtages nicht Viel besser werden wird.

Meine Herren, ein Gespenst ist durch die ganzen 6 Jahre durch den Saat gegangen, das war das Gespenst der Obstruktion!

Ich bin nicht Politiker, halte aber die dObstruktion für ein äußerst verwersliches Mittel und möchte sie als den politischen Tob der Nationen bezeichnen, finde es aber begreiflich, wenn Von meiner Nation zu diesem Verzweiflungsmittel gegriffen wird. Ich möchte prophezeien, wie die Verhältnisse jetzt bei uns in Böhmen liegen, daß die Abgeordneten, die von unserer Seite in den Landtag hineinkommen werden, wahrscheinlich unter beut Zeichen der Dbstruktion einziehen werden und ich sage, es ist nicht abzusehen, wie und wann diese endigen wird.

Ich bin fest überzeugt, daß meine deutschen Konnationalen gewiß bereit sein werden, wenn wir überhaupt dann ein Kompensationsobjekt noch besitzen werden - eventuell ein solches herzugeben, um dadurch die Zweiteitung des Landesausschusses zu erreichen, und sollte es denn nicht möglich sein, daß daß wir mit diesem Minimum an Forderungen zu einer gewissen Ruhe kommen, daß wir in diesem hohen Hause zu gedeihlicher Arbeit gelangen?

Was trennt uns denn, meine Herren? Trennt uns die Religion? Trennt uns die Kultur? Trennt uns die Wissenschaft? Nein! Sie, meine Herren, von Ihrer Seite, Sie erfreuen sich genau so an unseren Tonbichtern wie wir an Ihren Tondichtern, und wir haben Achtung vor Ihren Künstlern, wie Sie sie vice versa wieder ihn für die unsrigen haben. Wenn wir uns die Lage gründlich überlegen, so ist es doch nur eine formale Sache, die uns trennt. Was wir verlangen, ist nur eines, daß wir mser Haus selbst bestellen können, und deshalb möchte ich meine Rede damit schließen, daß ich Sie bitte, daß im letzten Moment - vielleicht ist noch Zeit dazu unserer unbedingten Forderung nach Teilung des Landesausschusses in zwei national getrennte Sektionen entsprochen werbe, wobei möglichst das nationale Empfinden Unseres Gegners geschont werbe. Wenn so vorgegangen wird, so werden Sie genau denselben Vorteil haben, wie wir. Meine Herren Wir werden dann beide zusammen, Tschechen und Deutsche, jene Stellung im Gesamtstaate erringen, die uns gebührt. "

Wir werden die Führenden sein zum Wohl des Königreiches Böhmen und zum Wohl des Gesamtstaates! (Lebhafter Beifall).

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se ještě ke slovu a to pro návrhy komise pan posl. Dr. Šubrt.

Es hat sich der Herr Abg. Dr. Šubrt noch zum Worte gemeldet.

Nunmehr gelangt der Herr Abg. Posselt zum Worte.

Ich erteile dem Herrn Abg. Posselt das Wort.

Abg. Posselt: Ich habe mich pro eintragen lassen, weil ich für den Minoritätsantrag sprechen will und weil ich die Vorlage einschließlich des Minoritätsantrages zur Annahme zu empfehlen gedenke.

Gegen die Vornahme von allzuviel Prüfungen ist grundsätzlich schon eine große Abneigung vorhanden, weil ungemein viel geprüft wird und weil die Erprobung des Menschen doch eigentlich später im Leben nachgewiesen werden muß

Aber bleiben wir dabei, daß nun einmal der Antrag auf praktische Prüfung hier im Kommissionsantrage selbst vorliegt.

Ich möchte dazu einige kurze Bemerkungen machen. Der Bezirksausschuß bezw. der Gemeindeausschuß, also die Oberverwaltung für die Krankenhäuser verteilt die Agenden innerhalb der Krankenhausverwaltung, stellt auch die Manipulationsbeamten an und verfügt, daß die Manipulationsbeamten teils einen größeren Teil, teils einen kleineren Teil der Arbeit für die Krankenhäuser leisten. Wo mehrere Beamte für den Krankenhausdienst angestellt werden - und das ist bei größeren Krankenhäusern ja immer der Fall - hat bisher ohne Schaden und ohne Nachteil der Bezirksausschuß bezw. der Gemeindeausschuß, die betreffende Berfügung getroffen und höchstwahrscheinlich und Vorwiegend einen glücklicheren Griff gemacht, als irgendeine Zentralbehörde dies imstande sein wird, welche nach den jetzigen Vorschlägen die Besetzung der Stellen vornehmen soll. Es ist ja auch ganz unklar, ob "wenn", wie es in dem Beuchte hier heißt, "die Erteilung des Definitivums an die Verwaltungsbeamten von der Ablegung einer besonderen praktischen Prüfung abhängig gemacht wird, " - etwa alle diese Verwaltungsbeamten sich einer praktischen Prüfung beim Landesausschuß unterziehen sollen.

Das wäre ja, meiner Ansicht noch, doch etwas ungemein Verfehltes. Denn es können nicht alle Verwaltungsbeamten eines Krankenhauses, welche nur einen Teil der Arbeit Verrichten, dazu verhalten werden, übet das ganze Verwaltungswesen eines Krankenhauses beim Landesausschuß Prüfung zu machen.

Es kann die Besetzung der Krankenhausverwaltungsstellen nicht nach einer Schablone erfolgen, sie muß nach Bedarf durchgeführt werden, und das darf nirgends anders sein und anders werden.

Der Minoritätsantrag, wie er Vorgelegt, entzieht ja dem Landesausschusse nichts von dem, was er bisher hatte. Der Landesausschuß genehmigt, bezw. genehmigt nicht, also entscheidet hinsichtlich jedes einzelnen Beamten, ob er provisorisch oder definitiv angestellt wird.

Und das soll nach unserem Antrage auch so bleiben, denn es steht in dem Minoritätsantrage ausdrücklich: vorbehaltlich der Genehmigung des Landesausschusses.

Aber man lasse doch den KrankenhausVerwaltungsausschüssen und den Oberverwaltungen der Krankenhäuser auch noch ein bißchen Recht, das sie bisher schon gehabt haben, auch fernerhin zu behalten wünschen. Die Verwaltungsausschüsse haben ja mit den Krankenhäusern überhaupt nur schwere Mühe und Sorge.

Sie besorgen alle Angelegenheiten der Krankenhäuser; es muß ihnen also das naturgemäß ihnen zustehende Recht ebenfalls gewahrt werden.

Meine Herren! Wir haben im Vorigen Jahre ein Gesetz bezüglich der Bezirksbeamten beschlossen, jetzt liegt uns ein Gesetz bezüglich der Gemeindebeamten vor. In allen diesen und in anderen Gesetzen Verlangen unsere höchsten autonomen Instanzen, der Landesausschuß und der Landtag von den autonomen unteren Instanzen, den Bezirken und Gemeinden einen Verzicht auf ihr Recht, einen Verzicht auf ihre Selbständigkeit; - hier, meine Herren, wird genau dasselbe wieder gefordert. Dagegen muß endlich einmal und bei jeder passenden Gelegenheit immer wieder Stellung genommen werden; wir müssen insbesondere dagegen Stellung nehmen, daß zu Ungunsten der Gemeinden und Bezirke zentralisiert wird.

Sonst ist, meine Herren, bei dem Landesausschuß das Wort Zentralismus immer von einem unangenehmen Klange, aber den Gemeinden und Bezirken gegenüber macht jetzt der Landesausschuß und der Landtag genau dasselbe. (Abg. Glöckner ruft: "In Wien sind Autonomisten und hier Zentralisten!")

Dadurch, daß, wie bisher, die Verwaltungsausschüsse der Krankenhäuser über die Aufnahme von Verwaltungsbeamten entscheiden, werden diese Verwaltungsbeamten, die aufgenommen sind, doch nicht minderwertig! Es ist in dem ganzen Antrage ein arges Mißtrauen, eine peinlich berührende Geringschätzung gegenüber den Verwaltungsausschüssen, also den Bezirken und Gemeinden, ausgesprochen und es wird den Verwaltungsausschüssen der Krankenhäuser mit diesem Vorschlage förmlich das Verständnis für die Anstellung und für die Beurteilung von Verwaltungsbeamten abgesprochen.

Meine Herren! Es sind in den Bezirken und in den Gemeinden auch Leute wohnend, welche wahrhaftig so viel Befähigung, so viel Gewissenhaftigkeit haben, um einen entsprechenden, passenden und richtigen Beamten für die Verwaltung der Krankenhäuser anzustellen. Die Verwaltungsausschüsse, also die Bezirksund Gemeindeausschüsse, müssen doch ganz bedeutende Leistungen für die Krankenhäuser aufbringen. Angesehen davon, daß ein wesentlicher Teil der Lasten überhaupt auf die Bezirke und Gemeinden fällt, haben sie auch die Mittel vorschußweise aufzubringen zur Deckung der Gesamtkosten, und erst lange nachher wird für diese Vorauszahlung Ersatz geleistet. Wenn man nur die Zinsen von diesen Vorauszahlungen berechnet, so macht das für ein Gemeindebudget, für ein Bezirksbudget einen schon ganz fühlbaren Betrag aus. Könnten wir diese Passivzinsen, die wir für Vorschüsse zahlen müssen, für Krankenhauserfordernisse oder für das Personale der Krankenhäuser verwenden, so wäre da schon ziemlich geholfen werden.

In der Kommissionsvortage bestanden noch weitere Absichten, es wurde vom Herrn Referenten auch noch ein Antrag viel weitgehender Natur vorgebracht, welcher auch die Provinzenstellen stets dem Landesausschusse formal vorbehalten sollte.

Dieser Pasus ist über unsere Einwendung gefallen und nur der zweite Teil des Kommissionsantrages, welcher ad C im vorliegenden Berichte angeführt ist, welcher aber eine schwere Schädigung der Stellung der Bezirke und Gemeinden, ihres freien Rechtes und ihres Ansehens bedeutet, ist als Mehrheitsantrag geblieben.

Ich bitte also, hoher Landtag, statt des Punktes C auf Seite 30 des vorliegenden Berichtes den Minoritätsantrag einzuschalten und in diesem Sinne für den Minoritätsantrag zu stimmen. (Beifall. - Abg. Glöckner ruft: Das wird auch geschehen, aber nur von unserer Seite, weil die Herren dort ihren eigenen Kopf haben!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přijde nyní k řeči pan posl. Dr. Šubrt a dovoluji si sděliti, že pán poslanec Chaloupka přihlásil se také ke slovu.

Pan poslanec Dr. Šubrt: Slavný sněme! Měl jsem za to, že nebudu dnes mluviti k věci, k návrhu, který nám byl předložen, pokud se týče úpravy poměrů lékařů nemocničních.

Ale, velectění pánové, páni předřečníci sami mně přiměli k tomu, že nucen jsem slova se uchopiti. Konstatuji jen, že všichni tři páni přede mnou velmi málo dotknuli se předlohy. Poněkud to učinil p. dr. Funke a také pan kollega Posselt. Za to ale pan Dr. Jaksch věnoval řeč svou spíše věcem politickým. Zrovna jako pan professor Jaksch vítám konečně, že přišel aspoň nějaký návrh do sněmu, který upravuje poměry lékařů, ale zároveň také lituji, že nepřišel druhý návrh, pokud se týče úpravy poměrů lékařů obvodních a obecních, ačkoliv usneseno to bylo ve sněmu na jaře, že obě předlohy nám budou v podzimním zasedání předloženy.

Než zajisté, že byly to vážné příčiny u přísedícího zemského výboru, že jednak nahromadily se jisté překážky, jednak nebyl s látkou hotov, aby podati nám mohl to, co ve sněmu bylo usneseno. Máme tudíž prozatím předlohu jednu. Velectění pánové, zcela upřímně Vám řeknu, že není všecko v předloze tak, jak bychom si přáli míti pro stav lékařský, zejména pro lékaře nemocniční.

Velectění pánové, v komisi pro obecní a okresní záležitosti hlasoval jsem pro návrhy dnešní a budu hlasovati i nyní pro ně, poněvadž vidím, že kdybychom dnes je neodhlasovali, nebo kdybychom tuto věc odložili, byla by odložena určitě ad calendas graecas a odnášeli by to ti, kteří věnují celé své životy k službě nemocniční. Jen z toho důvodu mluvím pro a budu také pro předlohu hlasovati. Vždyť v posledním čase, v posledním desítiletí tak vzrostly nemocnice v království Českém, činnost lékařů nemocničních jest tak bohatá a důvěra k nemocnicím jest tak veliká, že následkem této všeobecné důvěry, které se těší jako lékaři nemocniční, nemocnice vyžadují daleko více práce se strany lékařů, ale posud nikdo se nestaral, aby tato práce, kterou lékaři konají celý den, po případě celou noc, byla náležitým způsobem honorována.

Pakli uvědomělost a vyspělost měří se dle humanitních zařízení, tu zajisté přicházíme k tomu, že v celých Čechách velkých obětí tomu účelu se přineslo.

Jest na nás, jestli bychom dovedli oceniti práci lidí, kteří v humanitních ústavech pracují, aby jim poskytnuta byla materielní podpora, jaké v plné míře zasluhují.

Podívejme se na jednotlivé ústavy. Mám zde krátce data velkých ústavů. Nemocnice Německo-Brodská má již dnes ročně přes 3000 nemocných a provádí se v ní ročně 1800 operací, v Mladé Boleslavi na 3000 nemocných a 1000 operací, v Č. Brodě 1200 nemocných a 600 operací, v Benešově přes 2000 nemocných, celá řada operací a velká činnost proti tuberkulose.

Jsem spravedlivý a řeknu pánům s druhé strany, že jsou také německé ústavy, ve kterých lékaři velmi pilně pracují a kde jejich výkonnost jest velice pěkná.

Když, pánové, mluví se již o návrhu tom, tu musíme také všimnouti si i úředníků, netoliko lékařů, kterým svěřena jest správa nemocnic. V té věci se strany pánů Němců podáno bylo minoritní votum, aby úředníci, kteří ustanovováni jsou v nemocnicích, byli přijímáni bez všeliké kvalifikace a aby i to, co navrženo bylo komisí pro okresní a obecní záležitosti, nebylo přijato a aby všechno ponecháno bylo v rukou vrchní správy nemocniční.

Dovolil bych si Vás prositi za přijetí návrhu komise a to proto, poněvadž se jedná o to, aby do ústavů velkých, kde dnes je velký obrat peněz, který u některých ústavů jde až přes 50. 000 zl., přijímáni byli lidé, kteří jsou schopni a vycvičeni v takové agendě.

Pan dr. Funke se leká, že má být zavedena zkouška u zemského výboru a že jest tím praeterována vrchní správa, která jest v rukou buď okresu nebo obce.

Pan dr. Funke zapomíná, že veškerý náklad téměř kryje zemský výbor a že jest tudíž zapotřebí, aby zemský výbor tam byl zastoupen, aby tam měl úředníka, na kterého by se mohl spolehnouti a který agendě rozumí, což mu bude zárukou, že tam nepřijde ani krejcar z peněz zemských na zmar.

Proto přimlouvám se za návrh komise, aby byl nějaký stupeň kvalifikace a aby praktická zkouška se konala u zemského výboru anebo zemské účtárny, to jest ostatně věcí zemského výboru, jak to zařídí.

Ale jedno, velectění pánové, mne překvapilo. Pan prof. Jaksch se více dotkl věcí politických a musím na jeho vývody reagovati. Měl jsem za to, že pan dr. Jaksch, jako příslušník lékařský bude mluviti pro lékaře. Ale p. prof. Jaksch přišel zase s tou známou písní, kterou slyšíme stále a stále s druhé strany při každé příležitosti. Přišel s tím jejich »Zweiteilungem«, žádaje, aby se zdravotní oddělení rozdělilo na české a německé.

Snad mělo by se ještě přijíti s dělením neštovic na české a německé a pak obyvatelstvo naše bude úplně chráněno a nebudeme nic jiného potřebovati.

Skutečné podivení vyslovuji nad řečí pana Dr. Jaksche a mám za to, že jako při rozpravě o sirotčích fondech jsem řekl a hájil, že na pole humanity nemá se žádný boj národnostní zaváděti, neboť jestli bychom tak řešili humanitu, pak bychom si dali svědectví, že nemáme o humanitě mnoho pojmu.

Proto také dnes, při této otázce nebudu se dlouze o řeči pana dra Jaksche zmiňovati, poněvadž stojím opětně na tom pevném stanovisku, že v této věci nemá žádný boj národnostní hráti žádnou úlohu.

Pro krátkost času nebudu se dlouze šířiti a přimlouvám se a prosím, abyste jako při lékařích, tak při správních úřednících hlasovali pro návrh, který podává komise pro okresní a obecní záležitosti. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan posl. Chaloupka.

Dávám jemu slovo.

Náhradník přísedícího zemského výboru posl. Chaloupka: Slavný sněme! Jako zástupce přísedícího, který jsem vlastně na díle, dnes sněmovně předloženém nepracoval, který jsem nebyl zúčastněným činitelem v této věci přihlašuji se přece ke slovu, abych hájil zemský výbor proti výtkám, které byly učiněny se strany právě té, u které bychom se toho byli nejméně nadáli, totiž se strany pana prof. rytíře Jaksche.

Slavný sněme! Bylo v první řadě vytýkáno, že nebyla předložena reorganisace zákona zdravotního z roku 1888, ještě v podzimním zasedání tak, jak bylo původně žádáno v komisi, v jarním zasedání letošním.

Jest pravda, že předloha tato posud nebyla předložena, ale důvody k tomu jsou důvody, které dlužno hledati mimo zemský výbor, poněvadž bylo to právě sbírání statistických dat, o kterých se právě pan rytíř Jaksch zmínil a které mu nijak nepostačují, které potřebovalo delší doby a dále proto, poněvadž nejen z řad německých, ale také z řad českých nebyla v čas tato data dodána.

Proto zpráva došla v poslední chvíli a byla tištěna tak, že byla předložena teprve počátkem tohoto týdne na stolky sněmovní a nemohla býti vypracována ostatní zpráva, týkající se reorganisace celého zákona.

Ostatně předloha samotná byla předložena již pánům členům zemského výboru, ale bohužel do sněmu nebylo možno ji pro krátkost času dostati.

Pokud se týče správy a organisace zdravotní služby, kterážto správa pana poslance ryt. Jaksche nijak neupokojila, připomínám jen, že ony věci, které on by si tam rád přál míti, přáli bychom si zajisté také my, ale věc ta spadá do oboru politické správy a nikoliv do oboru samosprávy, my máme přiděleny v první řadě otázky, týkající se financí a organisace, kdežto vlastní dozor na zdravotní službu má místodržitelství.

Velectění pánové ! Docela správně řekl kollega ryt. Jaksch a úplně s ním v tom ohledu souhlasím, že má býti podobný referát dáván odborníku.

My také úplně to cítíme a také bychom rádi byli, aby otázky hospodářské byly dávány odborníkům z našich řad a ne zrovna otázky zdravotnické, ve kterých přirozeně cítí se býti členové z našich řad cizími.

Ale jsou to poměry, které jsou zajisté silnější než názory, které v té příčině byly proneseny. Mohu dodati, že to byli zrovna páni kollegové jeho, lékaři, kteří činnost kollegy Žďárského, jako přísedícího zemského výboru, plně ocenili. (Slyšte! Slyšte!) Zajímavo jest, velectění pánové, že pan professor rytíř dr. Jaksch velmi málo mluvil jako lékař, a mohu říci, že skoro nic jako lékař, ale přes to, že řekl, že není politik, mluvil výhradně a pouze politicky. Pan prof. rytíř dr. Jaksch jedině a pouze, jak panem kol. Šubrtem bylo zmíněno, mluvil o rozdělení na dvě sekce v zemském výboru.

Když jsme přišli již na toto místo, bude na konec žádáno, abychom v zvláštních německých nemocnicích ošetřovali jen německé nemocné a zvláštních českých nemocnicích jen české nemocné. (Výborně!) Humanita - zajisté Vy, pane kollego, jste o tom přesvědčen jako lékař - nezná národnosti a náboženství. Tedy po této stránce je to nesprávno, jest-li zrovna z úst lékaře podobné rozdělování a přání pro rozčlenění bylo proneseno. (Výborně!)

Odpusťte nyní, pánové, že přicházím na pole politické, ale musím tak učiniti proto, poněvadž pan předřečník na tomto poli se velice pohyboval. Byly zde nadhazovány poměry pražské vůči německé minoritě. Já pouze naproti tomu s klidem poukazuji na Brno, kde jest daleko větší minorita česká, a kde jsou poměry horší než v Praze, vůči minoritě německé. Ovšem není mou povinností hájiti město Prahu, poněvadž jsou zde pánové, kteří po této stránce by jí docela dobře uhájili.

Ostatně oba dva pánové z německé strany pan dr. Funke a pan kolega Posselt daleko rozumněji a střízlivěji, řekl bych, posuzovali obsah celé předlohy, poněvadž mluvili skutečně k věcnému případu, ke zkoušce u zemského výboru.

Mohl jsem toto stanovisko hájiti a jsem povděčen naopak, že komise do předlohy zákona tento odstavec pojala.

Právě proto, že má zemský výbor jisté zkušenosti po této stránce, že častokráte naši účetní úředníci dlouho musí býti na revisích nemocnic jedině proto, poněvadž správcové různých nemocnic jsou lidmi, řekl bych, ne vždycky tak kvalifikovanými, aby úřad svůj ovládali, a aby správně zastávati jej dovedli je nutno, aby se tak dělo.

My nijak nepopíráme a nechceme popírati právo vrchních správ nemocnice, pokud se týče dozorů a ostatních záležitostí, ale nemůže se také zapříti, že tyto vrchní správy nemají příležitosti a dosti odborníků po ruce, kteří by mohli podobné zkoušky se správci, kteří mají býti ustanoveni, provésti a to proto, poněvadž u zemského výboru právě úředníci účetní, kteří stále nemocniční agendou se zabývají, mají daleko větší praxi a přehled a mohou jinak kvalifikaci žadatele a podobné posouditi.

Poukazuji ještě k případům, které ovšem jsou vyminečné a o kterých bychom si nepřáli, aby se stávaly pravidlem, že v některých případech jsou žadatelé, kteří jsou příliš ve styku s celou vrchní správou a kde do jisté míry hrají i rolí i důvody jiné, než čistě kvalifikační.

Pak je správní), jestliže přijde některý orgán, zejména zemský výbor, který nejsa interesován na osobě dotyčného žadatele, může docela jinak se přesvědčiti o jeho jakosti. Po této stránce přimlouvám se tedy za to, aby minoritní votum přijato nebylo. Jinak přiznávám, že předloha sama není tím, čím by si jí pánové zde z řad lékařských přáli, ale jest to přece jen jistý pokrok, jisté zlepšení, a jsem přesvědčen, že bude možno pro příště na dráze tímto započaté také pokračovati. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo ještě za slovo?

Verlangt noch jemand das Wort?

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj poslanec Dr. Steidl: Slavný sněme! Jest věru s podivením, že právě otázka, která původně měla nejšlechetnější intenci, totiž prospěch nemocničních lékařů i správců, zavdala jak v komisi, tak i zároveň ve slavném sněmu příčinu k tak rozsáhlé debatě.

Dle všeobecného uznání v posledních 10 létech všeobecné veřejné nemocnice dosáhly vyspělosti a zároveň i nedůvěra, která byla v širších vrstvách našeho obyvatelstva, vymizela na základě úspěchů jejich. Co bylo účelem ve zprávě původní obmýšleným? Jelikož vyžaduje se větší kvalifikace ve veřejných nemocnicích, aby totiž byla vyšší úroveň předběžného školského vzdělání, navrhoval jsem původně v komisi za souhlasu zemského výboru aspoň střední školu aneb ústav na roveň střední škole postavený u toho, kdo má býti co praktikant do nemocnic přijat.

Není správno mysliti, že jest to nějaké zkracování. Vždyť se všude při takovém nadbytku dostane sil kvalifikovaných a budou lidé kvalifikovaní rádi, když se jim takového místa dostane.

V komisi to však nebylo uznáno a já jsem poslušně ten odstavec škrtl.

Co se týče druhého odstavce, aby byla zavedena jakási praktická zkouška, to není tak míněno, že by to byla zkouška jako rigorosum! Zemský výbor ze znalců osvědčených sestaví komisi zkušební, která sama hlásící se uchazeče prozkoumá praktickou zkouškou. To jest tedy ta zkouška, kterou minoritní votum úplně zamítá.

Co se týká právě spolehlivosti, velectění pánové, jest jisto, že člověku, který po delší dobu známosti v místě bude doporučen a který se tam osvědčil, nebude zkušební komise nepřítelem.

Co se týče, velectění pánové, vývodů ctěného pana prof. dra rytíře Jaksche, pomíjím je, poněvadž mluvil o všem jiném nežli o předloze. Očekával jsem od něho že bude mluviti čistě jen lékařsky.

Co se týká jakési centralisace, které se obává pan purkmistr a poslanec Posselt, pravím, že to nebude žádná centralisace, nýbrž unifikace jakási, aby zemský výbor, který přispívá 76% nákladu na ošetřování v nemocnicích, měl jakousi kontrolu.

Doporučuji zprávu slavnému sněmu a prosím zároveň, aby ráčil zamítnouti aneb nepřistoupiti na minoritní votum.

Tím jsem hotov.

Oberstlandmarschall: Ich muß einen gehler korrigieren, den ich gemacht habe, der darin bestanden hat, daß ich den Herrn Berichterstatter der Minorität nicht gefragt habe, ob er am Schlusse der Debatte noch das Wort verlangt.

Nachdem dies nicht der Fall ist, schreite ich zur Abstimmung.

Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Kommissionsantrage, welche in 4 Gruppen geteilt sind, welche mit dem Buchstaben A, B, C, D bezeichnet sind Zum Punkte C liegt ein Minoritätsvotum vor.

Ich habe demnach die Absicht, die Abstimmung in der Weise einzuleiten, daß ich zunächst über den Absatz A und B der gedruckten Kommissionsvorlage abstimmen lasse, dann bei Punkt C zuerst über das Minoritätsvotum.

Sollte dasselbe angenommen werden, entfällt die Abstimmung über den Kommissionsantrag.

Sollte dasselbe nicht angenommen werden, so wird der Absatz C nach dem Wortlaute der Kommissionsantrage zur Abstimmung gelangen und dann der übrige Teil der Kommissionsanträge.

Předmětem hlasování jsou tištěné návrhy komise, které se rozpadají na 4 oddělení, označené literami A, B, G a D. K odstavci G podáno bylo minoritní votum, a zamýšlím tedy zavésti hlasovaní tím způsobem, že dám především hlasovati o částech, které jsou označeny jako A a B dle návrhu komise, pak při odstavci C přijde k hlasování nejdříve minoritní návrh.

Pakli by návrh minoritní byl přijat, odpadlo by při odstavci G hlasování o návrhu komise.

Pakli by minoritní návrh nebyl přijat, dám hlasovati o odstavci C dle návrhu komise, a pak o ostatních návrzích komise.

Pan zpravodaj mne požádal, abych mu dal příležitost, by opravil některé tiskové chyby, které se nacházejí ve zprávě.

Der Herr Berichterstatter hat mich ersucht, ihm zu ermöglichen, Korrekturen von Druckfehlern anzuführen.

Zpravodaj Dr. Steidl: Slavný sněme! Na stránce 27. zprávy odst. 2. vsunula se omylem číslice 750 a správně má zníti »700«.

Landtagssecretär Dr. Haasz (liest): Auf Seite 27 Absatz B al 2 soll es heiße": "Ein Sekundärarzt kann in der Regel in Krankenhäusern mit einer Frequenz von über 700 kranken angestellt werden", statt 750 Kranken.

Nejvyšší maršálek zemský: Činí se proti tomuto způsobu hlasování, jak jsem jej načil, námitka?

Wird gegen die Art der Abstimmung, wie angeführt, eine Einwendung erhoben?

Es ist keine Einwendung erhoben worden, ich werde demnach in der angegebenen Weise vorgehen.

Zavedu tedy hlasování dle způsobu právě naznačeného.

Pan zpravodaj si přeje ještě slova.

Zpravodaj Dr. Steidl: Na stránce 28., zprávy vsunula se omylem slova pod čís. 4. odst. II. »po stránce administrativní« která buďtež vynechána.

Landtagssekretär Dr. Haasz (liest): Auf Seite 28, Absatz 4, soll es heißen:

"Dem bisherigen Primarärzte kommt die Leitung der Anstalt zu, die Worte:

»administrativ«, »po strance administrativní«

sollen wegfallen.

Oberstlandmarschall: Ich bringe die Teile A und B der gedruckten Vorlage mit den Korrekturen, auf welche der Herr Berichterstatter hingewiesen hat, zur Abstimmung.

Přivádím k hlasování část A a B komisionelního návrhu s opravami, na které p. zpravodaj byl poukázal.