příležitosti tvrdil, že je nesprávné, differencujeme-li obec ve svých přirážkách. Proti tomu musím opáčiti, že v tom žádné nesprávnosti neshledávám, vždyť takové differencování obecních i jiných přirážek, ku př. zemských přirážek, zavedeno jest již také v jiných zemích a lituji, že pro krátkost času nemohl jsem příslušná data přinésti. Poukazuji na př. na Vídeň, kde takové differencování je zavedeno, na Dolní Rakousy, kde differencuje se zejména při všeobecné dani výdělkové a sice tak, že na poplatníky menších berních tříd, třetí a čtvrté třídy, stanoveny jsou zemské přirážky nižším procentem, než pro poplatníky první a druhé třídy všeobecné daně podnikové. Toto differencování je tedy dovoleno a se zřetelem na poplatní spůsobilost jednotlivých vrstev také oprávněno.

Dále musím se obrátiti také proti tomu, aby vytýkáno bylo této předloze, že je v ní obsažena ostrost proti německému obyvatelstvu.

Tíha této předlohy stihla by stejně české i německé poplatnictvo, v tom by panovala plná rovnoprávnost, a žádný z nás nemohl by si stěžovati. Na základě těchto vývodů, dovoluji si učiniti návrh, aby slavný sněm usnesl se, že jednání o těchto předlohách, které se týkají povolení obci Pražské k vybírání přirážek za léta 1903, 1904, 1905, 1906, 1907 bylo odročeno. (Výborně! Posl. Jirousek volá: »Zase na pět roků?«)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Dr. Fiedler žádá, aby jednání o této předloze bylo odročeno.

Der Herr Abgeord. Dr. Fiedler stellt den Antrag, die Behandlungen über den Gegenstand zu vertagen.

Žádám pány, kteří návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh je dostatečně podporován.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Přihlásili se ještě k řeči a sice pro návrh pan posl. Dr. Srb, proti návrhu pan posl. Dr. Hackel.

Es haben sich noch zum Worte gemeldet für den Antrag der Herr Abg. Dr. Srb und gegen den Antrag der Herr Abg. Dr. Hackel.

Jelikož nyní řečnil pan poslanec, který byl zapsán proti návrhu, přijde nyní k řeči řečník zapsaný pro návrh.

Dávám slovo panu posl. dru Srbovi.

Posl. dr. Srb: Slavný sněme! Podnikám ovšem úlohu nevděčnou, když se při náladě, která panuje v tomto domě a zejména po slovech váženého p. professora dra Fiedlera, ujímám se slova, nikoliv, abych v této chvíli poslední, kdy sněm zasedá, vynutiti chtěl schválení této předlohy, jako abych spíše objasnil spravedlivé stanovisko obce Pražské v této příčině.

Je pravda, že se zdá, že tato předloha, po které následují ještě další předlohy za léta 1904, 1905, 1906 a 1907, zdá se býti tísnivou a vexatorní pro poplatníky. Nedivte se tomu, avšak račte zpytovati svoje svědomí, když činíte tyto výtky, jestliže tyto výtky nevrátí se spíše na nás, že jste v čas a řádně nevyřídili návrhy zákona, které nám předkládá komise.

Jako poslanec pražský nemohu ovšem nikterak souhlasiti s odročovacím návrhem pana prof. dra Fiedlera, aniž bych si v té příčině činil nějaké illuse, že s návrhem svým projdu. Jest však pravda, že pojata byla do osnovy zákona také všeobecná daň z výdělku, a že zdá se, - což je teď právě populární, - že to je vexatorní prostředek zejména proti střednímu stavu a proti malému lidu, ale náhoda tomu zrovna chce, že se při tom docela mlčky svezl velký kapitál, za který bylo mluveno.

Pánové, když v r. 1902 sbor obecních starších usnesl se na zvýšení přirážek k dani výdělkové, tedy zcela správně dle zásad sociální politiky žádal a usnesl se na tom, aby k všeobecné dani z výdělku, totiž k dani, která tíží a stihá právě malé muže středních stavů a živnostnictva, přirážky nebyly zvyšovány, za to aby byly zvyšovány a sice na 30% přirážky k dani z podniků veřejnému účtování podrobených, tedy ústavů kapitalistických.

Jaké stanovisko zaujala zde vláda naproti této předloze? A to jest zvláštní a to musím vysvětliti slavnému sněmu, aby věděl, jak se v té věci měřilo v Praze a jak se měří dosud. A dovolím si to doklady doložiti.

Roku 1902 měl se poprvé applikovati zemský zákon ze dne 3. srpna 1900 č. 48 z. z. V roce 1902 měl tento zákon přijíti skutečně k platnosti a tím zákonem ustanoveno podobně jako ve venkovských obcích - což dříve v královském hlavním městě Praze nebylo - že do 25ti% má obecní zastupitelstvo přirážky vypisovati zcela volně. Dřívější zákon zněl, že k přirážkám přes 25% jest potřebí zákona zemského. Nynější zákon z r. 1900 vyslovil, že obecní přirážky, které převyšují 25% přímých daní, nebo 25% daně potravní, vyžadují až do výše 50% povolení zemského ve shodě s místodržitelem. Nedocílí-li se tohoto souhlasu, možno vybírati tyto přirážky pouze cestou zemského zákona.

Tím jest přivedeno do našeho statutu poprvé administrativní povolování zvýšení přirážky. V r. 1902, jak jsem pravil, usnesl se sbor obecních starších, aby ke všeobecné dani z výdělku nebyly vypisovány vyšší přirážky, ale aby vypsány byly tyto vyšší přirážky k dani výdělkové z podniků veřejnému účtování podřízených. A tu vláda, skrývajíc se ještě enigmaticky za jisté zásadní pochybnosti, vyslovila se, že toto differencování, toto chránění malého muže vlastně jest nepřípustné.

Proto na základě této námitky vzala obec pražská z usnesení sboru obecních starších toto svoje usnešení zpět, a vyhradila si pro příští léta, že bude pokračovati tak, jak vysoká vláda předepsala.

Toto diferencování zejména u daně výdělkové a u daně rentové, pokud se na základě přiznávek vypisuje, jest v jiných městech úplně zavedeno a mohu k tomu předložiti řadu dokladů, že volnost ve vypisování přirážek u velkých komun, která jest u Prahy minimální, jest veliká, takže daleko větší přirážky nepodléhají ani administrativnímu ani legislatornímu schválení.

Nejlepším důkazem toho jest poslední statut pro hlavní město Brno. Tam jest 60% úplně volno rozhodnuti obecního zastupitelstva, kdežto my, když chceme přirážky zvýšiti z 25% na 30%, jest třeba souhlasu vlády a zemského výboru - a dnes má se tu vysloviti nesouhlas a odročiti jednání!

Tím otázku nespravíte. Jestliže věc odročíte, jednotlivá léta budou se řaditi k sobě.

Rozpočty musí býti hraženy a jest-li byly hraženy z jiných reservních fondů, pak z obecního budgetu ještě nezmizely. Zvláštní jest, že když se jednalo o první praktické použití zákona z r. 1900, který jest zemským zákonem, že vláda, když se jednalo o schválení přirážky této z roku 1903, řekla: »Prosím, to nemohu tyto přirážky schváliti ze zásadních příčin. « Prosím, jaké jsou to zásadní příčiny? (Hlas: Že jest to Praha!) Táži se jestli zde byly zásadní příčiny, jest-li bylo zde přetížení velkého kapitálu, zvláště akciových společností a bank, pak se měla vláda postarati o snížení daně výdělkové z podniků, k veřejnému účtování podrobených. Ale říci najednou »zásadně nemohu povoliti«, to nejde! Proč tatáž vláda navrhovala sankcionování zákona, který takovéto administrativní zvýšení přirážek přece připouští? V čem vězí příčina?

Jest to stará nepřízeň k naší matičce Praze (Výborně!), řekněme si to upřímně. To, co se provádí zde po všechna léta, ta oposice proti zemskému výboru, ta jest docela bezdůvodnou a právě proto tím vznikají nesrovnalosti, které jsme zde viděli.

Chci jenom ještě na jednu ukázati: Ve Lvově ku příkladu v roce 1901 byla vybírána ku všeobecné dani výdělkové přirážka 40%, k dani podniků k veřejnému účtování povinných byla vybírána v roce 1901 - a zajisté i poměry nynější nejsou lepší - rovněž přirážka 40%, v Terstu byly přirážky k dani výdělkové všeobecné i té zvláštní z podniků 47%, ve Štýrském Hradci činí přirážky k výdělkové dani podniků k veřejnému účtování povinných 40% do 2000 K, kdežto 50% přes 2000 K (Slyšte!)

Zde jest druhé differencování. Tam to všude jde. Ale v Čechách a v Praze to nejde. Myslím, že nemůže nikdo rozumného důvodu míti.

V Brně před novým statutem, který dává obci Brněnské úplnou volnost vypisovati 60%ní přirážky, před tím se vybíralo při výdělkové dani 33% při sazbě do 200 K, 47% při sazbě do 920 K, a 58% při sazbě daně nad 920 K. Zde bylo povoleno to druhé differencování.

Dříve nám nechtěli povoliti přirážku a uvaliti ji jen na podniky k veřejnému účtování povinné. Zde máme patrno, že ještě v jiných zemích, v hlavních městech se differencuje a že ty přirážky jsou velké.

Ve Vídni, velectění pánové, vybírá se beze všeho od roku 1903 - mám zde jen tato data po ruce - přirážka 27% k výdělkové dani z podniků k veřejnému účtování povinných a ohledně všeobecné daně vybírá se 27% eventuelně 20%. Tam jest differencování ještě v mezích všeobecné daně výdělkové.

Jest viděti, že to nejsou důvody techniky finanční politiky obecní, nýbrž že to jest výraz docela jisté nechuti a nelibosti proti našemu městu. Vzhledem k tomu, že když se jednalo o první užití toho zákona zemského, který byl schválen, že najednou se schovává vláda za principielní námitky, neměl se ten zákon předkládati ku schválení. Jakmile zde jest platný zemský zákon, musí vláda ne ze zásady, nýbrž z důvodů věcných zkoumati věcně rozpočet, aby tyto přirážky byly schváleny čili nic a pak má projeviti náhled v této věci; poněvadž se to nestalo a poněvadž se to oddaluje rok od roku, přicházíme do té nemilé situace, že máme najednou rozhodovati o pěti ročnících a že se teď všichni úzkostlivě schovávají za interes malého muže, aby kryli a chránili velký kapitál.

Jsem přesvědčen, že by se těm nesrovnalostem, těm zdánlivým tvrdostem, které by měly tyto zákony v zápětí, docela dobře a docela loyálně vyhovělo.

Jsem přesvědčen, že by tak učinila obec Pražská sama bez nejmenšího popudu, že by sama učinila to, o čem mluvil pan prof. Dr. Fiedler, že by tyto přirážky sukcesivně v jistých lhůtách a ne najednou vypisovala a je jako správce veřejného jmění těm nejmenším poplatníkům dodatečně promíjela.

Myslím, že nemusíme se schovávati za masku humanisty a že musíme na tom trvati, že správa obecní vyžaduje také řádné prostředky.

My žádáme sanování zemských financí. Na nás se hrnou žádosti kongresů a sjezdů, aby se sanovaly finance okresů, měst a jiných obcí. Když pak žádá správně podle zákona na základě schválených rozpočtů administrativní úřad, aby schváleny byly přirážky autonomním úřadem, který v první řadě má právo dohlédati na obec, pak jest to s podivem, že se žádost zamítá a dá to tušiti všelijaké důvody, o kterých jsem se zmínil.

Těm bankám a těm veřejným podnikům k veřejnému účtování povinným, těm se tak mnoho neuškodí. Tím, kdo nejvíce trpí a úpí, jsou zde majitelé domů v Praze a jestliže někdo tvrdí, že tato přirážka 30%, tíží veřejné podniky, pak přirážka, která se vypisuje na daň činžovní, jest toliko vyšší, jestli se k tomu připočte činžovní groš, poněvadž ten se převaluje vždy na majitele domu. Právě majitelé domů jsou nejvíce stíženými poplatníky celého města.

Proto vyžaduje správa obecní, aby se to vyrovnání právapovinností zde stalo.

Poukazuji ještě na jednu věc. Zde jsou podniky k veřejnému účtování povinné. Co jsou tyto podniky ?

To jsou většinou akcionářské podniky, které mají větší sazbu - o spořitelnách s nižší sazbou nemluvím.

Kdo to platí a z čeho se to platí? To se platí z dividendy akcionářů. Při tom je to zvláštní, že při každém kapitálu musí býti daň rentová přiznávána, kdežto při dividendách jest již rentová daň obsažena ve výdělkové dani těch jednotlivých podniků k veřejnému účtováni povinných. Z těchto důvodů se daň rentová 2 dividend neplatí.

Následkem toho jest zajisté jistá výhoda v rukou těch akcionářů, o nichž nechci tvrditi, že by všichni tento příjem přiznávali také k osobní dani z příjmů. Myslím, že se pro budoucnost tak lehce nemůže země ani obec velkého řádu vzdáti práva přirážky k dani z osobní daně z příjmů, poněvadž by tím bylo podvázáno veškeré hospodářství obce.

Poukazuji hlavně na to administrativní schvalování. My žádali administrativní schválení. Vláda nám schválení nedala z důvodů nicotných. Co z toho, prosím, má obec? Obec přece musí opatřovati administraci, správu státních záležitostí, musí opatřovati největší část svých příjmů pro to, aby stát zde řádně fungoval, koná službu jako politický úřad první instance. Víte, co to znamená v budgetu obecním?

Náklady na přenesenou působnost rostou rok od roku a víte, co se převaluje z politického zákonodárství na obec, zejména na obec Pražskou, jakožto správkyni politických úřadů první instance. Náklady rostou tak, že dnes přesahují ročně přes 1, 000. 000 K. To jest suma zajisté tak respektábl, že se musí k takové žádosti a k takové sumě přihlédnouti při posuzování předloh, které komise předložila.

Pánové, nechci vás dále unavovati, poněvadž denní pořádek jest zajisté tak veliký, že všichni budou spěchati, aby veškeré úkoly byly vyřízeny před odročením sněmu. Já ovšem se svého stanoviska podávám toto vysvětlení jménem obce, jakožto bývalý starosta její, ale musím zároveň ponechati docela spravedlnosti a soudnosti Členů tohoto sněmu, jestli se může tato záležitost odročiti a v první řadě, jest-li se nemá naopak veřejně osvědčiti, že žádost tato jest nanejvýše spravedlivá.

Poněvadž jest tato žádost spravedlivá, budu hlasovati pro nezměněné přijetí této předlohy. (Výborně!)

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abgeordnete Dr. Hackel.

Abg. Dr. Hackel: Hoher Landtag! Die anerkannt hohen Lasten, unter welchen unser Gewerbestand derzeit seufzt, machen es einem jeden Volksabgeordneten zur gebieterischen Pflicht, gegen jeden Versuch aufzutreten und Stellung zu nehmen, welcher eine Steigerung der Lasten in öffentlichrechtlicher Beziehung bezielt, wenn auch dieser Versuch nur ein teilweiser, ein singulärer ist, wie im gegebenen Falle.

Meine Herren! Ich glaube, daß diesmal der Prager Gewerbestand wird in den Ruf ausbrechen tonnen: "Gott schütze mich vor meinen Freunden, vor meinen Feinden werde ich mich schon selbst zu schützen wissen. "

Die Debatte macht wenigstens aus mich meine Herren, diesen Eindruck. Es ist gewiß kein schönes Geschenk, welches Sie dem Prager Gewerbestande mit dieser Vorlage bringen wollen. Ich möchte Sie einmal, meine Herren, ersuchen, doch zu überlegen, welch' hohe Lasten der Gewerbestand schon jetzt zu tragen hat.

Nicht nur, daß seine Betriebsstätten mit einer hohen Hauszinssteuer belastet sind, so hat er auch seine Erwerbsmöglichkeit noch durch die Erwerbsteuer zu bezahlen, und wenn ihm dann noch ein Groschen übrig bleibt, so wird ihm noch von diesem die Personaleinkommensteuer vorgeschrieben.

In welcher Weise geschieht nun, meine Herren, die Veranlagung der Erwerbsteuer?

Ihnen allen ist bekannt, daß diese im Wege der Kontingentierung aufgeteilt wird, und was haben Sie in den traurigen Wirtschaftsjahren 1900, 1901, 1902 und 1903 gesehen? Unser

Gesetz, nämlich unser Steuergesetz, hat einen Zuschlag zur allgemeinen Erwerbsteuer, beziehungsweise zur Erwerbsteuer-Hauptsumme vorgesehen.

Hat man in diesen Jahren, wo die wirtschaftliche Lage für den Gewerbestand geradezu ruinös war, hat man da von der Einhebung des Zuschlages Abstand genommen ? Mit nichten! Und jene Gewerbetreibenden, welche den Mut hatten, aus der gesetzlichen Bestimmung Nutzen zu ziehen und um eine teilweise Abschreibung anzusuchen, mußten warten, bis ihr Gesuch nach 5 bis 6 Jahren erledigt wurde.

Wie war aber dann die Abschreibung? Geradezu lapalienhaft ! Wenn sich der Gewerbetreibende das Gesuch selbst nicht vielleicht geschrieben hatte, so mußte er mehr für Gesuchsschreiben zahlen, als ihm in Abschreibung gebracht wurde. (Abgeordneter Glöckner ruft: "Zur Unterstützung des Jubiläumsfondes!")

Dann hat auch noch der Gewerbetreibende die personaleinkommensteuer zu entrichten. In welcher Weise wird diese eingehoben?

Meine Herren! Sie werden staunen, welche Begründungen unsere Steuerbehörden hier bei den Haaren herbeiziehen.

Einmal wird dem Gewerbetreibenden vorgehalten: "Ja, Sie arbeiten in ihrem Betrieb ganz allein, haben also feine Regie, infolgedessen muß Ihr Einkommen aus dem Betriebe ein immer großes sein, und steht mit dem fatierten Einkommen jedenfalls im Widerspruch. "

Dem andern Gewerbetreibenden wird dagegen wieder gesagt: "Ja, Sie beschäftigen 8 bis 10 Gehilfen, Sie müssen ja ein kollossales Geschäft haben und infolgedessen, entsprechend dem Totalumsatze, auch einen kollossalen Reingewinn. "

Sa, meine Herren, es ist heute. geradezu eine Kunst, Gewerbetreibender in Österreich zu sein, und ich berufe mich da, meine Herren, auf das Zeugnis eines hochgestellten Staatsbeamten, der mir einmal gesagt hat: "Ja, Sie, mein Herr, was meinen Sie: Wenn man so etwa hundert Gewerbetreibende fragen mochte, ob sie weiter Gewerbetreibende bleiben wollen, oder ob sie nicht lieber einen anderen Beruf ergreifen Wollen, da würden sicherlich 95% dieser Gewerbetreibenden Sagen: "Ich sage dem Gewerbe lieber Adieu, um endlich den Chikanierungen der Steuerbehörde aus dem Wege zu gehen. " (Unruhe. Abg. Knoll ruft: Ruhe!)

Nun, meine Herren, bei dieser Gelegenheit kann ich es auch nicht unterlassen, dagegen Protest zu erheben, daß seitens unseres Verwaltungsgerichtshofes in unserer Steuergesetzgebung eine Praxis eingeführt wird, die mit dem Geiste unserer Steuergesetzgebung im vollständigen Widerspruche steht.

Erst der Verwaltungsgerichtshof hat es für zulässig erklärt, daß bei der Bemessung der Umlagen eine Differenzierung der verschiedenen Steuerquellen zulässig sei.

Ja, meine Herren, entweder ist unser Steuersystem ein richtiges, fundiert aus einer richtigen Grundlage, dann bedarf dieses Steuersystem durchaus nicht einer Richtigstellung der verschiedenen Grundlagen, oder es ist unrichtig, beruht auf unrichtiger Grundlage, dann darf man nicht zaudern, meine Herren, dieses Steuersystem zu beseitigen, und darf nicht die Bevölkerung fort und fort vertrösten auf das Jahr 1909 und einen noch späteren Zeitpunkt.

Meine Herren! Ich wiederhole: Die Lage unseres Gewerbestandes, wie ich es aus eigener Anschauung bemerkt und erkannt habe, ist so tieftraurig, daß wir wirklich jedem Versuche, diese Sage noch weiter zu verschlechtern, entgegentreten müssen, und infolge dessen kann ich aus vollster Ueberzeugung und im Bewußtsein, meine Pflicht getan zu haben, gegen den vorliegenden Antrag sprechen und Sie bitten, für den Vertagungsantrag des Herrn Dr. Fiedler zu stimmen. (Lebhafter Beifall. Redner wird beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se

ještě proti návrhu pan poslanec Josef Krejčík.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Josef Krejčík: Slavný sněme! Jest pozoruhodno, že při záležitosti tak eminentně důležité, při záležitosti našeho král. hlav. města Prahy, přihlásili se také vážní hlasové z našich českých stran proti této předloze.

Velectění pánové! Z této okolnosti nutno souditi - a musím to konstatovati proti váženému bývalému starostovi dru Srbovi - že se to neděje snad z nedostatku vlastenectví k naší matičce Praze, nýbrž z vážných hospodářských důvodů a z obav, které již projevili přede mnou ti vážení páni předřečníci.

Konstatuji, že jest potřebí brániti se proti této předloze nejen v zájmu velkého kapitálu, jak na to zde bylo poukázáno, ale že tímto nebývalým zakročením jest zrovna tak ohrožen náš střední stav, i menší a nejmenší poplatník.

Velectění pánové! V zájmu těchto našich středních výrobních vrstev jest naše svatá povinnost, abychom se proti tomu hájili. Tím ovšem ještě není řečeno, že chceme se stavěti proti zájmům král. hlav. města Prahy, naopak naší snahou jest, aby se věc tak zaopatřila, aby nebylo naše král. hlav. město Praha poškozováno.

Co jest vlastně největší odium této předlohy? jednak, že zvyšuje daně, což jest vždy nevděčné u menších poplatníků ale že se přirážka tato má vybírati na pět let nazpět.

Jest pravdou, že každý poplatník ví, že má tu morální povinnost, aby přispíval, což jest nutno a spravedlivo, na stát, na vlast svou, na zemi a na král. hlav. město Prahu, konečně na každou domovskou obec a své sídlo.

To jest morální povinnost každého občana, ale právě proto jest k politování, že v naší moderní společnosti se našel takový systém zdaňovací, který tisíce lidí zámožných naprosto zbavuje povinnosti, aby přispívali podle možnosti na prospěch obcí, ve kterých bydlí.

Bývalý pan starosta dr. Srb měl pravdu, že na král. hlav. město Prahu ukládají se velké sociální úkoly, jež vyžadují velkého nákladu, velké zdravotnické úkoly a jiné veřejné potřeby. V té věci měl pravdu, ale rozhodně není spravedlivo, aby náklady na všecky tyto potřeby vždy jen kryl poplatník daně výdělkové.

Velectění pánové, tato přirážka ku dani výdělkové netíží pouze velkokapitalistické podniky, ale vrstvy střední a malé a následkem toho jen tato třída poplatníků potom nese veškeré finanční oběti, které jsou spojeny s velikými úkoly měst a obcí v král. Českém. To jest skutečně velice nespravedlivé. Jak k tomu přijde poplatník, aby v městech pražských a jinde v krajských městech - a zejména z krajských měst slýcháme tyto stesky, že jest tam sta a v Praze tisíce zámožných občanů, kteří mají veliké příjmy, ale platí pouze daň příjmovou - jsouce při tom vůbec osvobozeni od jakýchkoliv obětí a poplatků na obec pražskou, po případě osvobozeni od obecních přirážek i v jiných městech v Čechách.

Velectění pánové, to jest ta největší nespravedlnost, to jest ten nejvyšší nespravedlivý zákon, jaký v posledních 10 létech v Rakousku byl utvořen proto, že zavádí bývalé poddanství z minulých dob.

On roztřiďuje naše občany na 2 třídy lidí, a sice na třídu lidí svobodných nic neplatících na daních obecních, na třídu jakýchsi svobodníků a zemanů, a na druhé straně na lid poplatný, lid poddaný, který musí zaplatiti všechno a sice daň pozemkovou a daň výdělkovou, přirážky k nim, dále daň z příjmů, daň domovní a jak se všechny ty daně jmenují.

Myslím, že spravedlivý muž, spravedlivý občan musí uznati, že takové třídění obyvatelstva na polovici poplatníků a na polovici nepoplatníků neodpovídá době moderní, neodpovídá politické morálce.

Velectění pánové, byla by zde jakási spravedlnost a sice v tom, kdyby se tyto daně differencovaly tak, jak bylo z počátku určeno a musím také konstatovati, že v tom ohledu měl pan dr. Srb pravdu, že podobný zákon jest proveden již ve Vídni, v Dolních Rakousích, kde skutečně přirážky k dani výdělkové jsou zfinancovány progressivně tak, že menšího poplatníka méně, středního více a velkého nejvíce zatěžují.

V tom jest asi spravedlivost. Také v Praze jsme se rozhodli, abychom tuto věc přivedli ke spravedlivému cíli a nemusím připomínati, že to byla pražská obchodní a živnostenská komora, která tuto otázku bedlivě probrala v několika konferencích, kde doporučila sl. obci Pražské, aby se přirážky ony differencovaly. Než slyšeli jsme, že sl. místodržitelství se postavilo proti této zásadě, a teprve dnes nám to bylo uvedeno ve známost, jinak bych si byl opatřil doklady ohledně oněch konferencí, které se v té záležitosti v obchodní komoře odbývaly.

Ale jestliže se tak stalo, že vláda staví se na překážku spravedlivému rozdělení těchto přirážek, zejména pokud se týče diferencování, pak táži se, když zaveden jest tento systém také v postupné dani příjmové, pak nemohu viděti příčinu, proč by nemohlo býti také zde zavedeno?

Jest to, pánové, vládní taktika, která jest nevysvětlitelnou. Avšak ono zvyšování daní má také své národohospodářské pozadí. Dovoluji si konstatovati, že na př. ve čtvrti eminentně průmyslové, v Holešovicích, bez nadsazování jsou vynikající závody, které již vyhledávají pozemky a chtějí se z Prahy vystěhovati, nemohouce snášeti dále ohromné oběti finanční, kterými se průmysl náš zatěžuje. Jest pravda, že těmito obětmi jednotlivců a zejména přirážkami na vetší poplatníky přispívá se obci i zemi, avšak na druhé straně nesmí se tu zapomínati na škodlivé následky toho na vývoj průmyslu, poněvadž takové finanční oběti podlamují všecku podnikavost a chuť k práci u takových pionérů našeho průmyslu. (Tak jest!) Ale není tomu tak jen v Praze. Také v Ústí n. L. děje se něco podobného, jak mi němečtí kolegové dosvědčí a kde některé velkozávody a továrny, které opatřují výživu tisíci a tisíci lidu pracovního, českého a německého, pomýšlejí již na změnu svého stanoviště.

Jest mi známo, že jeden takový velkozávod chce se přestěhovati do okolí Vídně, poněvadž jest statisticky dokázáno, že tam bude platiti o polovici daní méně. Anebo jiný velkozávod, chemická továrna, chce se přestěhovati do Německa. Snad by se někdo našel, jenž řekne, že by to nebylo žádné neštěstí, ale my hájili dosud zásadu, že jest dobře, máme-li v král. Českém takové podniky, které poskytují výživu tisícům dělného lidu. Já bych se také přiznal k této zásadě. Zde vidíte, pánové, že takové finanční experimenty vrhají své stinné stránky nejen do ovzduší obce Pražské, nýbrž i do širokých vrstev výrobních a že mají vůbec zlé následky v ohledu národohospodářském.

Nechci, pánové, o této věci se rozšiřovati a uznávám, že obec Pražská skutečně musí přinášeti velké oběti. Ale, velectění pánové, dovolím si při této věci poznamenati, že jako všeho, i pokroku, jest potřebí užívati s rozvahou. Nechci se stavěti na soudní nebo kritický stolec a rozhodovati, zda-li vše jest nevyhnutelně nutné a potřebné, ale poukazuji na experimenty, které se dnes v Praze provádějí na účet poplatnictva. My jsme měli příležitost, slyšeti v posledních letech, do jakých již milionů experimenty s vodovodem sáhají a seznali jsme, že když to bylo nejlépe všecko hotovo, nalezli se rovněž vážní znalci, kteří na účet své reputace vědecké řekli, že všecky ty přípravy nebyly nejlépe vedeny a že ty ohromné milionové oběti nemusely zrovna nevyhnutelně býti. Nechci do toho zasahovati, ani se o tom rozšiřovati, ale nenechá se upříti, že tu máme ještě jiné otázky, na které možno vším právem poukázati.

Zejména upozorňuji, že pražtí majitelé domů jsou tak zatíženi, že nemohou věru více existovati. Velectění pánové, dnes pražskému měšťanu a majiteli domu konfiskuje se téměř a bez velkých řečí pomocí malého papíru, na kterém stojí nikoliv »platební výkaz«, ale »platební rozkaz«, polovina příjmů, které mu jeho majetek přináší. Z druhé polovice příjmů, která se mu milostivě ponechává, - a dnes jest téměř každý dlužen, poněvadž národ náš není tak bohatý, aby jednotlivci jeho oplývali pozemskými statky - ze zbytku toho teprve musí platiti dlužné úroky, anuity atd.

Následkem toho nelze se diviti, jestli že snad velká část domů pražských je dnes passivní aspoň v širším slova smyslu.

Mimo to přichází se stále na majitele domů s novými obětmi: Několik inženýrů vzpomene si na př. že se musí v domě rozkopati kanalisace a udělati nová, poněvadž jsme si dleříšského Němce Lindleye zřídili kanalisaci, která stála již velké miliony a bude ještě velké miliony státi, ale není dosti na tom. Když se taková kanalisace v některé ulici udělá, dojde se na veškeré majitele domů v této ulici a nechť je kanalisace dobrá čili nic, ať funguje nebo ne, ať byla třeba před deseti lety vystavena a schválena podle plánů magistrátních, přece dotyčný občan je nucen, aby kanalisaci rozkopal a přestavěl, poněvadž některý inženýr na magistrátě si přeje, aby to bylo vše uniformní tak, jak p. Lindley si poroučí.

Tak se promarňují peníze občanů a poplatníků. Stalo se také módou, že téměř každý hubuje na majitele domů. Každý říká, živnostníku je zle, obchodníku je zle, ale majitelé domů to přece vydrží. Musím konstatovat, že mi to řeklo i několik pp. professorů v tomto slavném sněmu. Vůbec majitelé domů mají ten malheur, že nejen chudí a střední, ano i bohatí občané, kteří náhodou nejsou majitelé domů, dívají se na ně jako na kapitalisty, kteří snad ten dům někde našli. (Veselost. ) Ale tomu není tak. Myslím, že je naší povinností, abychom se zastali někdy i těch kaceřovaných majitelů domů. Kdo jsou vlastně naší majitelé domů? Jsou to často rolníci, kteří si nahospodařili šetrně a poctivě na venkově několik tisíc zlatých a postoupivše usedlost synům, zpravidla odebírají se do města, aby ztrávili zde spokojeně zbytek svého života, ve městě pak ovšem postarají se, aby zbytek jejich života nebyl tak docela klidně ztráven, poněvadž tak účinně starají se o jeho kapsu. Jinými majiteli domů bývají obchodníci, řemeslníci a živnostníci, kteří strádajíce a šetříce po mnoho let konečně domohli se vlastní budovy, a kteří tak rovněž jsou vysazeni takovému drancování jich poctivě nabytých příjmů.

Dále ovšem bývají ovšem ještě majiteli domů pp. doktoři a professoři universitní i jiných ústavů, velmi četní vyšší úředníci, ačkoliv i na ně ono drancování jejich příjmů zrovna tak naléhá, jako na ostatní. (Poslanec Březnovský volá: To všechno odnesou nájemníci! Veselost. )

Velectěný pan posl. dr. Srb řekl ovšem, že se to dá udělati tak, aby to méně bolelo, že by se to dalo rozděliti na pět let a že by městská rada vydala nějaké nařízení, aby se se vší šetrností vybíraly tyto nové daně, které by byly na pět let zpět vypsány.

Nepochybuji nikterak o humánním