anderen Umstand aufmerksam machen, der mir von weit größerer Wichtigkeit zu sein scheint und den ich nicht übergehen kann.

Gerade als Vertreter der agrarischen Interessen kann ich ganz offen erklären, daß ich besonders großen Wert daraus lege, daß man den Lehrern die möglichste Freiheit sichert und Gelegenheit bietet, daß sie nicht bloß als Lehrer für die Kinder, sondern auch als Berater des Volkes, in dessen Mitte sie leben, wirken.

Ich kann es hier mit aufrichtigem Dank anerkennen, daß seitens des größten Teiles der Lehrerschaft diese sozialpolitisch außerordentlich wichtige Aufgabe in umfassender Weise erfüllt wird.

Aber man hat wiederholt versucht, unserer Lehrerschaft die Sache zu verleiden und zu Verekeln, indem beispielsweise vor 1 1/2 Jahren der bekannte Erlaß des Landesschulrates herausgekommen ist, demzufolge man unseren Lehrern Verboten hat, sich bei den Raiffeisenkassen als Funktionäre wählen zu lassen.

Der Lehrer, der am Lande wirkt, hat, da er sich meist besser auszubilden Gelegenheit hatte, geradezu die Verpflichtung, sich an die Spitze derartiger wirtschaftlich wichtiger Einrichtungen zu stellen und man darf ihm in dieser Weise seine Aufgabe nicht Verekeln und nicht unmöglich machen.

Aber, meine Herren, wenn man in dieser Richtung volle Freiheit gelten läßt und es unmöglich macht, daß der Lehrer als Freund und Berater des ganzen Volkes, in dessen Mitte er lebt, auftritt, dann macht man ihm seine Stellung als Lehrer wesentlich angenehmer und günstiger und es ist dies auch im Interesse der Schule selbst gelegen.

Nur jene Lehrer werden den vollen Erfolg ihrer mitunter schweren und aufopfernden Aufgabe zu verzeichnen haben, die es verstehen, sich mit dem Volke auf guten Fuß zu setzen, und das Volle Vertrauen des Volkes zu erwerben.

Solchen Lehrern wird die Bevölkerung die Kinder gerne anvertrauen und diese Lehrer werden nach meiner Überzeugung über oft den vielfach beklagten mangelhaften Schulbesuch nicht zu klagen haben. Ich möchte aber noch bezüglich der Disziplinarfrage auf einen weiteren Gegenstand aufmerksam machen.

Ich hatte die Ehre, durch 2 Jahrzehnte einem Bezirksschulrat als Mitglied anzugehören und habe da die Erfahrung gemacht, so weit es sich um Disziplinarerkenntnisse handelt, daß der Bezirksschulrat seiner Ausgabe nicht immer ganz nachkommt.

Wenn der Bezirksschulrat seine im Gesetze gewährleistete große Macht und Verantwortung ausüben wollte und sich derselben bewußt sein würde, so würde es erfahrungsgemäß viel weniger Disziplinarerkenntnisse geben, weil doch der Bezirksschulrat derjenige Faktor ist, der die Sache zu erheben und Anträge an den Landesschulrat zu stellen hat.

Ich muß bemerken, daß nicht alle Bezirksschulräte in dieser Richtung ihrer Aufgabe nachkommen, daß sie nicht regelmäßige Sitzungen so oft abhalten, als es notwendig wäre und daß in Folge dessen in manchen Bezirken geradezu das Regiment des Bezirkshauptmannes einreißt, gegen welches auch der Bezirksschulinspektor nicht den erfolgreichen Widerstand zu leisten vermag.

Gibt es nun Bezirksschulräte, die sich ihrer Aufgabe und Macht nicht bewußt sind, so wird einfach das, was zwischen einer Sitzung und der nächsten Sitzung beschlossen wird, seitens des Bezirksschulrates,, zur Kenntnis genommen" und "genehmigt", anstatt daß die Mitglieder, wie es der Fall sein sollte, wenn nicht alle mit den präsidiellen Verfügungen des Bezirkshauptmannes einverstanden sind, ihr Veto erheben und kraft der, ihnen durch das Schulaussichtgesetz Verliehenen Gewalt diese Verfügungen, soweit sie dem Gesetze nicht entsprechen, kassieren.

Ich wiederhole also, wenn tatsächlich in Bezug auf die mangelhafte Disziplinierung von Lehrern Beschwerden laut werden, so sind sie zum Teil wohl begründet. Aber zum Teil konnte ihnen dadurch begegnet werden, wenn sich der Bezirksschulrat der, ihm durch das Schulaussichtsgesetz gewidmeten und gebotenen Macht voll und ganz bewußt Sein würde. (Beifall. )

Ich Schließe meine Ausführungen mit der dringenden Bitte, daß der Landesausschuß dieser großen und wichtigen Aufgabe seine besondere Fürsorge zuwende und, wenn irgendwie möglich, beim nächsten Zusammentritte des Landtages einen Disziplinarverordnungsentwurf, ein Statut vorlege, welches allen Ansprüchen, und insbesondere auch denjenigen entspricht, die ich bezüglich der weiten sozialpolitischen und volksbildungsfreundlichen Bedeutung der Lehrerschaft im Namen der gesammten deutschen Abgeordneten hier anzuführen, die Ehre hatte. (Lebhafter Beifall).

Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo?

Pan posl. Kalina žádá ještě za slovo.

Posl. Kalina: Slavný sněme! Chci jen krátce doplniti návrh páně zpravodajův. Bylo by zbytečno, v tomto slavném sněmu mluviti mnoho o zlu, které bylo natropeno tím, že právě v otázce právních poměrů učitelstva již dávno také v tomto království nebyl zjednán pořádek. Jest to tím více politování hodno, když vidím, že úprava právních poměrů učitelstva zejména v oboru disciplinárního řádu nebyla by bývala stálá poplatníky ani jeden haléř. A když dnes slyšíme z úst zpravodajových, že lepší disciplinární řád, než u nás, je již v celé řadě zemí této říše zaveden, musíme s tím větším rozhořčením vzíti na vědomí, že právě zrovna u nás, jedině v zemi, která v Rakousku stojí na nejvyšším kulturním rozkvětu, zaujímá vláda takové odpůrčí stanovisko proti snahám, aby právní poměry učitelstva byly konečně upraveny řádným na oboustranném dorozumění založeným řádem disciplinárním.

Pan zpravodaj navrhuje, aby uloženo bylo zemskému výboru, aby po dohodě s c. k. vládou, tedy hlavně s c. k. zemskou školní radou vypracoval návrh zákona a předložil jej sněmu ku projednání.

Je přímo nutno, aby vyslechnuti byli také ti, jichž se má tento řád dotýkati.

V tomto slavném sněmu přesvědčili jsme se již nejednou, že bylo chybou v mnohých věcech, že interessenti sami také nebyli slyšeni o věci, která se jich dalekosáhle dotýkala. Proto chci navrhnouti, aby do návrhu pana zpravodaje vřaděn byl dodatek, aby bylo uloženo zemskému výboru, aby »vyslechnuv ústřední organisace učitelstva škol obecných i měšťanských obou národností« po dohodě s c. k. vládou předložil teprve dotyčný návrh zákona. Při tom mám na zřeteli zejména to, že v zemském výboru nezasedá žádný zástupce učitelstva že také v c. k. zemské školní radě nezasedá jako autonomní zástupce učitelstva člen jmenovaných organisací učitelských. Mohlo by se namítnouti, že tam zasedá jako náhradní člen posl. Legler. Budiž to ke cti německých členů sněmu i přísedících jejich uznáno, že v tom směru učinili jistě velmi dobře pro učitelstvo i školu, že starali se o to, aby vyslán byl poslanec Legler také do zemské školní rady, ale z českých učitelů tam nezasedá žádný.

Vycházíme-li ze zásady, že nemá se jednati »o nás bez nás*, tož obraťme zásadu tu i na učitelstvo a poskytněme jemu možnost, aby hned ve chvíli, kdy stanoví se zásady pro budoucí úpravu poměrů jeho disciplinárních, mohlo své votum řádným způsobem zemskému výboru předložiti a odůvodniti, aby zde potom práce byla usnadněna a zrychlena. Víme, že i vláda, když jednalo se o vydání předpisů k řádu školnímu a vyučovacímu, na konec přičiněním pokrokovějších členů parlamentu vídeňského dospěla k názoru, že musí slyšeti i zástupce dotyčných organisací učitelských a myslím, že věci může jen posloužiti, když slyšeni budou ti, kteří disciplinární řád chtějí míti upraven v zájmu nejen svého postavení, nýbrž ještě více vůbec v zájmu školy samé. Bude to také ku prospěchu neodvislosti školy namnoze i od místních koterií i různých jiných veřejných faktorů.

Navrhuji tudíž dodatek za slova: »aby zemský výbor«: » vyslechnuv ústřední organisace učitelstva škol obecných a měšťanských obou národností« v dohodě s c. k. vládou zákon vypracoval.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám pány, kteří podporují návrh pana poslance Kaliny, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován. Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch jemand das Wort?

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Anýž: Slavný sněme! Nenáležím k těm členům tohoto slavného shromáždění, kteří mají za to, že při druhém čtení měla by se rozvinouti obšírná debata o nějaké otázce, zejména v tom případě, kde jde o disciplinární řád, který beztoho ještě bude předložen slavnému sněmu určitě formulovaný, a kde bude zjednána příležitost, aby každý člen slavného sněmu mohl se o něm vysloviti. Z té příčiny upravil jsem odůvodnění resolučního návrhu co nejstručněji, abychom nemařili času. Když již rozvinula se debata, a někteří z pánů kollegů o věci se rozhovořili, chci na to reagovati.

Především jsem povděčen panu kolegovi Kubrovi za to, že prohlásil jménem své strany, že chce podporovati disciplinární řád ve smyslu pokrokovém. Jsem přesvědčen, že bude zjednána příležitost, aby toto prohlášení, které se dnes stalo, přešlo také ve skutek, až disciplinární řád bude předložen a o něm jednáno. Pokud se týče vývodů pana Dr. Schreinera, tu dotkl se některých otázek, které jednak již byly rozřešeny, jednak nespadají do kompetence toho, co zemský výbor vykonati má, t. j, do kompetence disciplinárního řádu.

Pokud se týče známého výnosu, který byl vydán v příčině účastnění učitelstva v Raiffeisenových záložnách, mohu jako člen zemské školní rady říci, že v tom směru již stal se pokrok, zejména při upravení prováděcího nařízení k řádu školnímu a vyučovacímu, kde tato účast učitelstva jest nejen dovolena, a kde ještě zemská školní rada skutečně, - a to mohu potvrditi - přihlížela k tomu, aby učitelstvo také v téhle příčině prací se súčastnilo. Aspoň v českém odboru mohu potvrditi, že se tak děje.

Rozumí se samo sebou, - a tu zajisté každý z velectěných pánů slavného sněmu přisvědčí, - že přece jen školní úřad musí regulovati činnost učitele i mimo školu, a že zejména musí dbáti, aby prvním úkolem učitele byla jeho práce ve škole. Má-li učitel náležitou způsobilost k tomu, aby působil v ústavech peněžních, aby se účastnil tohoto ruchu, aby byl rádcem lidu, nebude mu bráněno nikdy, a najdou a musí se najíti zastanci učitelstva, kteří také tuto jeho druhou činnost budou podporovati. Ale já náležím k těm, kteří soudí, že prvním úkolem učitele jest škola a vychovávání mládeže v tom duchu národním, jak si přejeme a jak si přáti musí ti, kteří mají na mysli stálý rozvoj našeho školství. (Souhlas).

Pokud se týče poznámky pana Dr. Schreinera, že se velmi těžce nese, že prý jsou na některých školách německých čeští učitelé, naproti tomu mohu jen jedno pověděti:

Tak jako v jiných oborech veřejné správy, ať politické, finanční anebo soudní, není vůbec zákona, který by někoho kvalifikoval se stanoviska národnostního k některému určitému místu tak je tomu i v tomto případě. Co zde bylo povídáno v těch rozmanitých debatách o tom, že ta nebo ona národnost má nárok na určité místo z příčin národnostních, to jest fikce a v tomto případě jest to též. Když jest někdo kvalifikován pro německé školy, ať vyučuje na školách obecných nebo měšťanských, tedy mu v tom nemůže býti bráněno, aby takového místa dosáhl, když kvalifikaci má. To jest přece přirozeno.

Vždyť se stalo, že osud zavál někoho, kdo byl Němcem rodem, do české krajiny, on tam vyrostl a byl vychován česky, on tam získal pro české školy kvalifikaci, a proto bychom mu měli odpírati, aby na České škole mohl působiti, jelikož jest rodem Němec?

Tato zásada se držeti nedá. Pokud se týče rozsahu, v jakém má takový učitel vyučovati, k tomu jsou určité předpisy a těm musí dostáti; kdyby nedostál, jsou zde dozorčí orgánové, kteří by zajisté jeho činnost nekvalifikovali tak, že by na místě obstáti mohl.

Konečně co se týče podnětu, který dal pan kollega Kalina, velectění pánové, mám za to, že nebude na závadu, když i tyto organisace učitelské budou vyslechnuty, ačkoliv připomínám, že po mém návrhu, jaký jsem učinil slavnému sněmu v té příčině, tyto názvy i českých i německých organisovaných učitelů již tam vloženy jsou, poněvadž i český i německý ústřední spolek jednot učitelských předložil své určité formulované návrhy, tak že to, co pan kollega Kalina navrhl, jest věc nijak neškodná. Nikterak neoponuji návrhu pana kollegy Kaliny, mám za to, že by měl býti přijat.

Já tedy, abych zkrátka pověděl, přeji si jenom tolik, aby věc tato, která již tak dlouho se táhne na škodu nejen učitelstva, ale i na škodu velikou celého vývoje našeho školství, konečně dospěla k určitému nějakému rozřešení. A to jest tím spíše možno, poněvadž - jak jsem pověděl v jiných korunních zemích mají již hotové disciplinární řády a tam i vláda potvrdila určitá ustanoveni společná v těchto disciplinárních řádech.

To nebude příčinou, aby také pro království České nebyl vypracován takový disciplinární řád, který by v době co možná nejkratší mohl dosáhnouti Nejvyššího schválení.

Z té příčiny doporučuji ještě jednou návrh komise slavnému sněmu ku přijetí.

Oberstlandmarschall: Bevor ich zur Abstimmung schreite, erlaube ich mir den Wortlaut des Antrages des Herrn Abgeordneten Kalina mitzuteilen.

Der Herr Abgeordnete Kalina beantragt, daß nach den Worten: "Der Landesausschuß wird beauftragt", noch der Satz eingeschaltet werbe: "nach Einvernehmung der Zentralorganisation der Volks- und Bürgerschullehrerschaft beider Nationalitäten. "

Dieser Antrag ist hinreichend unterstützt.

Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jest tištěný návrh komise.

K tomuto návrhu podal pan poslanec Kalina dostatečně podporovaný návrh, by po slovech »zemskému výboru se ukládá, aby.....«, byla vložena slova »vyslechnuv ústřední organisace učitelské škol obecných a měšťanských obou národností«.

Mám úmysl, zavésti hlasování tím způsobem, že dám napřed hlasovati o návrhu komise a pak o dodatečném návrhu pana poslance Kaliny, který předpokládá, že návrh komise bude přijat.

Ich beabsichtige die Abstimmung in der Weise einzuleiten, daß ich zuerst über den Kommissionsantrag abstimmen lasse und dann über den Antrag auf Einschaltung der Worte, welche der Herr Abgeordnete Kalina beantragt hat, und zwar aus dem Grunde, weil der

Antrag des Herrn Abgeordneten Kalina die Annahme des Kommissionsantrages voraussetzt.

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka?

Nebyla činěna námitka.

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Dám tedy především hlasovati o tištěném návrhu komise.

Ich bringe vor allem den gedruckten Kommissionsantrag zur Abstimmung und ersuche die Herren, welche denselben annehmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, aby vyzdvihli ruku.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Nunmehr gelangt zur Abstimmung die Einschaltung, welche der Herr Abgeordnete Kalina beantragt, nämlich, daß nach den Worten: "Der Landesausschuß, wird beauftragt", eingeschaltet werde: "nach Einvernehmung der Zentralorganisationen der Volksund Bürgerschullehrerschaft beider Nationalitäten. "

Nyní dám hlasovati o návrhu pana poslance Kaliny, který čelí k tomu, aby po slovech: »Zemskému výboru se ukládá«, vložena byla věta: »vyslechnuv ústřední organisaci učitelstva škol obecných a měšťanských obou národností«.

Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise školské o návrhu poslance Houry a soudruhů na změnu §§ 32., 51., 66. a 75. zákona ze dne 27. ledna 1903 z. z. č. 16. o úpravě právních poměrů učitelů a o peticích v téže příčině k sněmu podaných.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Schulkommission über den Antrag des Abgeordneten Houra und Genossen, betreffend die Abänderung der §§ 32. 51, 66 und 75 des Gesetzes vom 27. Jänner 1903, L. -G. -Bl. Nr. 16 über die Regelung der Rechtsverhältnisse der Lehrpersonen, sowie über die dem Landtage in derselben Angelegenheit überreichten Petitionen.

Zpravodajem jest pan posl. Houra. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj poslanec Houra: Slavný sněme! V atmosféře této slavné sněmovny, která byla v posledních dnech několikráte výbušnými plyny národnostních sporů prosycena, jest to zajisté vítaným momentem, když dojde na denní pořad předmět, ve kterém se poslanci různých stran mohou svorně sejíti v práci, posvěcené humanitě, která je nerozštěpuje ani diferencemi národnostními, ani kontrasty doktrin, ani interesy stavovskými. V jednom z takových momentů velice žádoucích stojíme nyní, když zahájeno jednání o zprávě komise školské, podané dne 20. března letošního roku číslo 1288, která se týká sněmovního návrhu a petic ve příčině opravy zákona ze dne 27. ledna 1903 čís. 16 z. z. v § 32., 51., 66. a 75.

Předmět tento neobsahuje ničeho, co by mělo i jediný příznak nějakého zvláštního zájmu pro některou stranu a co by mohlo důvodně vzbuditi odpor strany kterékoliv.

To, k čemu směřuje návrh komise školské, jest jednak diktát práva, jednak požadavek rozvoje národního školství, zejména zvýšení morální ceny a vážnosti učitelstva.

V sledování těchto cílů naleznete zajisté celý sl. sněm svorný. Takto stává se tento předmět denního pořádku pojítkem ke společné, zdárné práci všech poslanců této sněmovny a proto přistupuji s vroucím potěšením a plnou důvěrou ve zdar ke své úloze zpravodajské.

Úloha tato jest velice snadná, neboť zpráva, která se nalézá v rukou pp. poslanců, obsahuje všechny myšlénky, pronesené v komisi a zaznamenává jednání v několika poradách tomuto předmětu věnovaných a poskytuje všechnu látku k důkladnému posouzení.

Mohu proto odkázati sl. sněm na tuto důvodnou zprávu, v níž je však jeden motiv takového významu vynikajícího, že jest nutno, aby byl nad jiné vyzdvižen.

Posud, kdykoli se ozýval hlas, žádající, aby odčiněno bylo bezpráví, jež činí § 51. učitelkám vyjímáním jich z obecného práva občanského i přirozeného a kdykoli se vážně pomýšlelo na restituci téhož práva, zaručeného státními základními zákony každému občanu, vždy zadržovaly skutek spravedlnosti oproti učitelstvu jedině obavy, zdaž nebude účinek této opravy na škodu školy.

Ano i samy kruhy učitelské, jichž se oprava týká, nevyhýbaly se této úvaze a odkládaly řešení, až se nabude zkušeností odjinud.

A té jsme nabyli úřední zprávou, všechny pochybnosti vylučující. Jest to prohlášení císařské královské zemské školní rady markrabství moravského, země to koruny České, která se rovná politicky i osvětově, poměrům v království českém.

A toto prohlášení, vydané dne 5. března 1904 čís. 438. vydává toto autoritativní svědectví: »Bylo namnoze znamenati příznivý vliv provdání na vychovávací činnost učitelek, jakož i zvýšenou horlivost v konání jejich povinností. « Podle toho zůstala horlivost v konání učitelských povinností netoliko zachována, ale ona byla i zvýšena. Leč kdyby i této naprosto důkazné zkušenosti nebylo, neměl by slavný sněm tak osvícené a vzdělání obecného lidu obětavě dbalé země, jakou jest a vždy bylo království České, odkládati, aby se stal nikoliv pouhým iraitátorem, když může býti initiátorem vzorných institucí školských, jak to přísluší vlasti Komenského, který vykázal nové, jasné dráhy v reformě školské ve všech směrech.

Jde tu opravdu o vážný zájem školy, když některým vrstvám stavu učitelského, dosud skutečným vyděděncům obecných práv občanských, zjednána býti má rovnocennost s jinými občany a když tím povzbuzena bude netoliko radostnost jich požehnané práce vychovatelské, ale i zvýšena vážnost stavu učitelského v obecném životě.

Všechny tyto vážné důvody probrány jsou již ve zprávě komise a šetříce svědomité časem, který slavnému sněmu vykázán jest, musíme se vzdáti zbytečného obsažnějšího odůvodňování na tomto místě.

Jen o jedné námitce, která byla proti návrhu oprav uvedena a která vycházela z obavy, aby se opravou zákona snad nezvýšil potřebný náklad na školství, nutno se zmíniti a vysvětliti, že opatřením, které navrženo dodatkem §u 75., postaráno býti má dostatečně o to, aby v pravidelných poměrech nikterak nepovstalo žádné nové zatížení důchodů zemských.

Po takových úvahách musila školská komise dospěti k plnému přesvědčení, že by nebylo důstojno slavnému sněmu království Českého, kdyby odepřel jednati o záležitosti, která jest tak značného dosahu do životního zájmu národního školství.

Vycházejíc z tohoto přesvědčení, usnesla se komise školská navrhnouti:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

»Výboru zemskému se ukládá, aby, vyslechnuv c. k. zemskou školní radu, předložil do příštího zasedání sněmu zprávu. «

Landtagssekretär Dr. Haasz (liest): "Der hohe Landtag wolle beschließen:

Der Landesausschuß wird beauftragt, nach Einvernehmung des k. k. Landesschülrates dem Landtage in der nächsten Session Bericht zu erstatten. "

Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort?

Žáda někdo za slovo?

Prohlašuji, že jest tištěný návrh komise přijat.

Ich erkläre den gedruckten Komissionsantrag für angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest ústní zpráva komise rozpočtové o zprávě zemského výboru ve příčině narovnání s c. k. vládou ohledně nemovitostí normálního školního fondu č. 528, 545 a 546-III v Praze.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist der mündliche Bericht der

Budgetkommission über den Landesausschußbericht, betreffend den Vergleich mit der k. k. Regierung über die Normalschulfondsrealitäten Nr. 528, 545 und 546-III. in Prag

Zpravodajem jest pan poslanec Maštálka. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj posl. Maštálka: Slavný sněme! Když roku 1869 měl přejíti normální fond školní ve smyslu paragrafu 66. říš. zák. o školách do zemské správy, odevzdala vláda 28. prosince 1869 zem. výboru pouze movitosti, které spočívaly v cenných papírech, nikoliv však v budovách. V účetních knihách normálního školního fondu vedly se některé nemovitosti, k nimž náležely také budovy, mezi jiným také dům u Karmelitánů v Praze čís. pop. 528, 545 a 546-III. na Malé Straně, do níž mezi tím umístěny byly německé ústavy vyučovací nynější německé ústavy učitelů a učitelek. Nemovitosti tyto ale vláda vyloučila z odevzdání a odůvodňovala to u domu u Karmelitánů tím, že domy tyto byly věnovány k účelům vzdělání učitelstva a že náklad také podle nových školních zákonů nésti má státní pokladna.

Zemský výbor žádal však vydání těchto nemovitostí jménem normálního školního fondu z toho důvodu, protože byly zjednány ze jmění normálního fondu a v zemských deskách připsány tomuto fondu do vlastnictví. Opatření jich účele učitelských ústavů bylo ve smyslu dřívějších zákonů, zákonitou povinností normál. školního fondu, kterážto povinnost byla zrušena vydáním nových školních zákonů; tudíž bylo dedukováno a zemský výbor na to stanovisko se také stavěl, že náležely tyto nemovitosti výslovným ustanovením dekretu dvorní komise nad studiemi ze dne 25. ledna 1838 č. 10 do vlastnictví normál. škol. fondu.

Nějakých jiných povinností norm. školní fond, než byla tato dřívější zákonitá povinnost, aby totiž jmenovány byly tyto nemovitosti pro účele ústavů učitelských, nechtěl zemský výbor uznati. Prohlásil však, že je ochoten, že uzná takové věnování, jestliže by se vládě podařilo je prokázati i podle nových školských zákonů, že je stát a nikoli norm. školní fond povinen, náklad na vzdělání učitelstva nésti.

Zemský výbor dedukoval dále, že stát však tím méně může si činiti nároky na budovy normál, škol. fondu, poněvadž také příspěvek státní českému normál, škol. fondu byl odepřen pro budoucnost proto, poněvadž podle vládního náhledu břemeno, uložené pokladně státní následkem převzetí péče o ústavy učitelské bylo větší, než dosavadní roční příspěvky, které byly státem placeny do norm. škol. fondu a dostalo se tudíž pokladně státní již tou okolností, že státní příspěvek normál. škol. fondu byl zastaven, dle § 66. říš. zák. o školách plné náhrady. Vláda odpírala rozhodně však těchto nemovitostí zem. výboru; proto si vyžádal zem. výbor r. 1884 se svolením vysok. sněmu král. Českého při projednání rozpočtu normálního škol. fondu, aby tyto nároky své mohl provésti po případě cestou sporu. Spor, který byl proveden před řádným soudem, neměl však žádného positivního výsledku, poněvadž nejvyšší soud prohlásil, že soudy k rozhodování sporu tohoto nejsou kompetentní, následkem čehož zemský výbor předložil tento spor říšskému soudu, který ve svém rozsudku, zásadně uznal nároky normál. škol. fondu na tyto nemovitosti, a vyslovil povinnost c. k. vlády, odevzdati je zem. výboru jako správci normál. škol. fondu, avšak s výhradou stávajícího věnování těchto nemovitostí, neb jednotlivých částí jejich k bezprostředním účelům školským.

Tato výhrada o sobě neurčitá měla v zápětí, že c. k. vláda i na dále se zdráhala budovy tyto zemskému fondu odevzdati; zejména proto, poněvadž se opírala o právní názor, obsažený v důvodech rozsudku, jakoby sice právo k držení náleželo normálnímu školnímu fondu, c. k. vládě však jakoby ve smyslu věnování používání těchto nemovitostí náleželo, i chtěla je odevzdati jen pod tou podmínkou, když jí bude úplné používání veškerých nemovitostí těch bezplatně ponecháno a knihovně zajištěno.

Poněvadž zemský výbor tuto výhradu v takovém smyslu uznati nemohl, nezbývalo zase c. k. vládě nic jiného, nežli aby sama nárokům svým zjednala průchod cestou sporu.

Dříve však, než se c k. vláda k tomu odhodlala, navrhla zemskému výboru narovnání v tom smyslu, že projevila ochotu, převzíti za úplatu tyto nemovitosti, v naději, že zemský výbor nabídne přiměřenou cenu.

Následkem vylíčeného stavu věcí stál zemský výbor před novým procesem, jehož výsledek byl vždycky ještě pochybným vzhledem k stanovisku c. k. říšského soudu, vytčenému v důvodech rozsudku. Zemský výbor odhodlal se proto nabídnouti c. k. vládě tylo nemovitosti za polovinu ceny odhadní 635. 000 K, tedy za 317. 500 K a to v uvážení dalších důvodů:

Ve sporu, jenž jinak nastati musil mezi c. k. vládou a zemským výborem, stály proti sobě dva právní návrhy, navzájem se vylučující, i mohl výsledek sporu míti za následek úplnou ztrátu právních nároků jedné nebo druhé sporné strany; budovy tyto dále po více než 30 roků neměly pro normální školní fond významu, kdežto při vzájemném narovnání bylo lze docíliti aspoň kapitálu, který by zaručoval pro normální školní fond pravidelný, roční příjem.

Konečně byly i v jiných korunních zemích nemovitosti normálního školního fondu dílem z darma, dílem za úplatu, dle okolností odstoupeny buď c. k. eráru aneb místním konkurentům školním a uzavřel-li by zemský výbor s c. k. vládou narovnání, učiní se tím konec sporům mezi c. k. vládou a normálním státním fondem.

Poněvadž pak c. k. vláda prokázala, že již po roce 1870 na nemovitostech těchto vlastním nákladem značnou sumou provedla stavby, projevil zemský výbor ochotu k další slevě 75. 000 K s výhradou, že slavný sněm narovnání toto schválí, načež c. k. vláda přistoupila na tuto nabídku a uzavřela se zemským výborem přiložené narovnání, které také schváleno bylo již c. k. ministerstvem.

Podle tohoto narovnání má se suma 240. 000 K se 4%ními úroky dekursivními ze zbývajících částek zaplatiti tím způsobem, že má se za den splatnosti první lhůty považovati 1. leden 1903 a že následkem toho, že lhůty, mezi tím prošlé, jež následkem opožděného schválení sněmov-, ního, teprve po dosažení Nejvyšší sankce tohoto usnesení slav. sněmu budou vyplaceny, zúrokují se také od 1. ledna 1903 dekursivními 4%ními úroky, takže by tím byla od 1. ledna 1904 normálnímu školnímu fondu na úrocích z tohoto kapitálu zajištěna roční částka 9000 K.

Se zřetelem na tuto okolnost, ač je mi