autonomií pokračovacího školství, dokazuje, že pokračovací školství spadá v pravomoc živnostenských úřadů! Pánové, to jest něco nového. V Dolních Rakousích, kde jsou ty poměry již upraveny, tam sice mají živnostenské úřady na toto zřizování a správu pokračovacích škol vliv, ale že by živnostenské úřady přímo spravovaly pokračovací školy, není mi známo.

Račte uvážiti, že kdyby se to mělo v praksi u nás provésti - máme již asi 500 pokračovacích škol - a správa i řízení těchto pokračovacích škol měla se svěřiti živnostenským úřadům t. j. okresním hejtmanstvím, jaké by nastaly poměry?

Znám již dnes okresní hejtmany velkých okresů, kteří pokládají již za velké břemeno - a to vším právem - že zastupovati musí vládu v různých kuratoriích a ředitelstvech odborných škol. Správa pokračovacích škol živnostenskými úřady jest prakticky neproveditelná.

J. E. pan Baernreither jako obyčejně velice duchaplným a uhlazeným způsobem mluvil o pokračovacím školství a dal mnoho podnětů, které zajisté budou předmětem úvahy netoliko na tomto sl. sněme, nýbrž i v kruzích odborných.

Avšak při vší vyciselované logičnosti dopustil se přece poklesku, který poráží mistrnou stavbu jeho řeči. Uznal, že jsou poměry v královstvích i zemích ve věcech živnostenských tak rozmanité, že se k nim musí přihlížeti při organisování pokračovacích škol, a jmenoval zrovna Čechy, Dalmacii, Bukovinu, Halič atd. To jest správné. Ale když potom tvrdil, - on sice to nevyřknul, ale zajisté že myslel na rámcový zákon říšský - že jest třeba zákonem vysloviti zásady: Žádná pokračovací škola nesmí býti bez odborné dílny a musím mu položiti otázku, co by stálo provedení této zásady a kdo by měl předem tento náklad uhraditi? A pokládati provedení této zásady za možné v Haliči, Bukovině, v Alpských zemích i u nás na chudém venkově?

Kdyby si byl otázku tuto předložil, zajisté by tuto zásadu, která by měla pro celou polovinu říše stejně platiti, s takovou vřelostí nehájil. (Souhlas. )

Nechci tím stavěti se proti principu. Jsem také přesvědčen, že ideálem pokračovací školy jest pokračovací škola odborná, spojená s dílnou a jsem také přesvědčen, že právě v pokračovacích školách musí se pečovati o to, aby theorie byla vtělována v praksi, aby tu nastal poměr theorie a praxe jako poměr duše a těla. Avšak k tomu musí býti splněny dva předpoklady, předně musíme míti náležitě vzdělané učitelstvo a za druhé musí býti školy upraveny tak, jako jsme viděli při loňské výstavě v Bavořích a jako jsou upraveny některé školy také u nás.

Odporučoval bych pánům, zejména J. E. panu Dr. Baernreitherovi, aby navštívil na př. zdejší odbornou pokračovací školu zlatnickou, nebo odbornou pokračovací školu v Libni, anebo odbornou pokračovací školu knihařskou.

Pánové, jsem přesvědčen, že praktické úspěchy odborných pokračovacích škol povedou přirozeným vývojem a beze všeho nucení k tomu, aby se takovéto Školy rozmnožovaly bude-li totiž k tomuto rozmnožování dán přirozený podklad zákonem zemským. Tyto školy nemohou se rozmnožovati a vyvíjeti takovým způsobem, jak bychom si přáli, dokud bude trvati nynější provisorium.

Táži se, pánové, možno-li za nynějších prozatímních poměrů získati pro pokračovací školy vynikající odborné síly, kterých jest přece nevyhnutelně potřebí, mají-li školy tyto prospívati?

Jeho Excellence pan dr. Baernreither toužil také na zanedbání pokračovacího školství zemědělského a vymahal potřebu zákonné úpravy. Prosím, aby vzal na vědomí, že zemský výbor slavnému sněmu již před 12 léty předložil osnovu zákona o pokračovacích školách rolnických. Souhlasím také s mnohými podněty pana poslance Kaliny, poněvadž jsem přesvědčen, že toto vyvíjení a organisování pokračovacích škol se stálým zřetelem na skutečné poměry našeho živnostnictva povede jedině k cíli, kdežto navrhovaná uniformita těchto škol tak zvaným říšským zakonem znamená po zkušenostech, které jsme již nabyli, svírání řetězem centralisačním, znamená úmor, a nikoliv zdárný úspěch, jehož se všicci domáháme.

Velectění pánové! Je to skutečně zajímavá shoda, že v té chvíli, kdy my se zde přeme o to, má-li býti vydán zákon zemský o pokračovacích školách pro království České čili nic, dolnorakouský sněm ve šťastnější situaci rokuje již fakticky o takovém zákoně.

Pokud zprávy novinářské mohou poučiti o obsahu a cílech reformy, tedy ve velkém se mi zdá, že tam postupují tou cestou, kterou si také my postupovati přejeme. Také tam kladou velký důraz na zodbornění pokračovacích škol, a na praktický směr jejich vyučování. Doufám, ano jsem přesvědčen, že tento zákon v Dolních Rakousích bude vyřízen a že bude také sankcionován, a že pak po tomto úspěchu dolnorakouském snad se neodváží vláda odporovati podobné reformě také v království Českém. Jest smutné, že musíme napodobiti, co se děje v Dolních Rakousích, v této oproti království Českému tak malé zemičce; že se nám nedovoluje, bychom na základě domácích poměrů a potřeb při řešení tak důležité a palčivé otázky postupovati mohli. (Výborně!)

Slavná komise školská činí také návrh, aby zemskému výboru bylo uloženo, aby o reformě, zodbornění pokračovacích škol, s c. k. vládou jednání zavedl a v budoucím zasedání sněmovním o výsledcích jednání tohoto zprávu podal.

Pravil jsem již, že zemský výbor plně je přesvědčen o důležitosti zodbornění pokračovacích škol, on každý podnět k zodbornění takové školy také materielně podporoval. Jde o to, aby také vysoká vláda, až k tomuto jednání dojde, nezaujala obvyklé svoje stanovisko, nýbrž aby nám nejen po stránce správní, nýbrž i, finanční podala pomocnou ruku.

Pan poslanec Posselt také poukázal, že je potřebí, aby o věcech těchto byly slyšeny ještě jiné komory a odborné sbory. Myslím, že proti tomu nebude námitek, a že získá se tím snad vzácný materiál, ale uspíší-li se tím rozřešení tohoto úkolu, nevím.

Ke konci budiž mi dovoleno, abych učinil ještě několik poznámek všeobecných.

Zemský výbor v plném vědomí své zodpovědnosti rozvinul také na poli živnostenské politiky svou iniciativní činnost po nejzazší meze, které jsou dány kompetencí a hmotnými prostředky a může - nevšímaje si tendenčního útočení agitačních štváčů - dílo své klidně zůstaviti spravedlivému soudu skutečných přátel našeho živnostnictva. Jsem přesvědčen, že každý, kdo tuto naší činnost stopoval, uznal, že zemský výbor učinil v posledních letech v tomto oboru tolik, co za daných poměrů učiniti mohl. Nemůžeme arci spoléhati v souhlas a uznání u těch, kteří se domýšlejí, že pomohou živnostnictvu pouze vynalézáním stále nových hesel a štvaním vrcholící v tom, že se hlásá: »Kdyby chtěli, tak by mohliŤ.

Velectění pánové, my jsme činili co nám bylo možno, jestliže jsme chtěli vůbec něčeho dosáhnouti. (Výborně!)

A kdybychom byli se řídili touto druhou zásadou, nebyli bychom docílili ani toho, co jsme vydobyli v posledních letech a tento úspěch přece něco znamená.

Ze srovnání nákladu na věci živnostenské, jak se jeví v posledních letech, račte se o tom přesvědčiti.

Zemský náklad na účely živnostenské činil v roce 1900-1905 5, 261. 200 K a vzrostl v r. 1907 o 141. 181 K, nepočítaje 500. 000 K, které letos byly odevzdány Zemskému pojišťovacímu fondu cís. Frant. Josefa I. pro založení zvláštního pojišťovacího fondu pro pojišťování malých živnostníků.

Zemský náklad vzrostl v r. 1890 až 1907 při pokračovacích školách ze 106. 000 na 274. 000 K, při obchodních školách z 19. 000 na 63. 400 K. Náklad na podporování chudých žáků odborných průmyslových škol na 4. 200 K, a náklad na zemské školy řemeslnické vzrostl v r. 1906 na 166. 473 K, v r. 1907 na 195. 416 K. Náklad na průmyslová musea vzrostl ze 476. 600 K na 480. 100 K a za rok 1907 zvýšena dotace maloživnostenská na 50. 000 K atd.

Pánové, hledíte-li k tomu, že země, která laboruje s jedenadvacetimilionovým deficitem, k těmto účelům věnovala sumy, jež jsem uvedl, ráčíte uznati, že žaloby, které se tendenčně přinášejí, že zemský výbor a tento slavný sněm pro živnostníctvo pranic neudělal, nemají podkladu.

Zdárnému vývoji této naší činnosti překáží netoliko nedostatek hmotných prostředků, ale bohužel také překážky rázu politického a rázu národnostního.

Jako červená niť všemi našemi akcemi proplétá se netoliko politické strannictví, ale také národnostní záští a tento zápas překáží zdárnému provádění i těch největších úkolů. Z těchto zápasů záludně těží právě naši nepřátelé, poněvadž krok za krokem postupuje nepozorovaně centralisace na úkor autonomie. (Tak jest!)

Některé toho doklady: při jednání o poslední živnostenské novelle podařilo se provésti opravu prvotní vládní předlohy, že živnostenští instruktoři, kteří počínají nabývati velmi divné důležitosti, byli přímo podřízeni ministerstvu obchodu. Tím prolomena byla jednota správy v království Českém, poněvadž tyto orgány nepodléhají více správě místodržitelské. Uvádím dále, že dříve ve zprávách, jež vydávala rada pro podporování živnostnictva při ministerstvu obchodu, byly podávány zprávy podle království a zemí. To nyní přestalo a podává se zpráva dle jednotlivých odborů, a tím individualita zemí koruny české a království Českého naprosto mizí a ztrácí se v mlžinách neurčitého cislajtanismu. (Slyšte!)

Tak to jde krok za krokem a tyto malé úspěchy centralisace mají velkou důležitost, poněvadž tím dostupují nepřátelé naši oklikou toho cíle, kterého nemohli dosáhnouti přímou cestou. (Tak jest!) Když se počítají tyto malé úspěchy, jest to dohromady úspěch velký a výsledek toho: centralisace roste, autonomie hyne. (Souhlas. )

Co plátno naše žalování, co plátno naše napomínání těch, kteří mají rozhodující vliv na osudy této říše ! Marné volání, ale přece stále musíme opakovati, že ti, kdož usilují, aby s mapy Rakouska smazali individuality zemí koruny České, království České, smazují Rakousko s mapy Evropy. (Výborně! Hlučný potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není již nikdo k slovu přihlášen.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji rokování za skončené.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. dv. r. Dr. Čelakovský: Slavný sněme! Nemohu než jen díky vysloviti posledním pánům řečníkům, že ráčili můj úkol jakožto referenta větším dílem převzíti, a že na mnohé vývody, které učiněny byly během debaty, už reagovali a hleděli je do pravého světla přivésti.

Při pokročilosti času a unavenosti slavného sněmu mohu se tudíž omeziti na nejnutnější. Jest ovšem nutno, bych přece aspoň na některé vývody odpověděl, při čemž prosím, aby pánové, k jichž vývodům bych nehleděl, neráčili to míti za zlé, že ke všem momentům nepřihlížím, poněvadž mohu se tištěné zprávy dovolati.

Mám za nejdůležitější moment celé debaty ten, že celkem různá, sporná mínění, která byla druhdy v této důležité otázce pronášena, se značně k sobě přiblížila a že i vývody veleváženého pana kol. posl. Posselta a Jeho Exc. býv. ministra pana Baernreithra ukazují, že celkem disonance dřívější a různé odchylné názory, jak ohledně formy i obsahu zákonné úpravy této otázky se velmi značně umírnily. Zbývá vlastně jedna disonance, která jest mezi oběma těmito pány.

Jeho Exc. bývalý ministr pan Baernreither jest toho náhledu, že na každý způsob muselo by dojíti k jakémusi rámcovému zákona říšskému, kdežto velevážený pan kollega Posselt uznal, že pro různost, jaká se jeví v těchto věcech v jednotlivých zemích, k takovému rámcovému zákonu dojíti nemůže; i nalezl přirozeným, že vláda sama zabývá se myšlenkou, aby zemský zákon byl vypracován a předložen. Známou příčinou toho, proč upouští vyučovací správa od vydání rámcového zákona, v kterém by stát musil převzíti určitou část nákladu na pokračovací školství, jest ovšem rozhodný odpor finančního ministerstva. Tu ovšem přirozeně souhlasím s názorem veleváženého pana kol. Posselta a také zajisté komise školská s těmito názory souhlasí, poněvadž v dřívějších zprávách, jako zejména z r. 1888 se na toto stanovisko byla sama postavila. V této zprávě byla citována všechna ustanovení zákonná, jež osvětlují tuto ústavní otázku a není pochyby, že otázka ta jest ve prospěch zákonodárství zemského rozřešena. Jak prosincová ústava ve svém § 11., tak školský zákon z roku 1868 i praejudic v Dolních Rakousích, tak i okolnost, že v ministerstvu vyučování jest od r. 1881 všechno soustředěno, že i vyučovací správa stále mluví o zemském zákonodárství v této věci, konečně potěšitelná zpráva, kterou nám dnes J. Exc. p. místodržitel učinil, že osnova zemského zákona je už vypracována, všechny tyto podrobnosti dokazují, že lze míti za to, že otázka tato se může považovati za rozhodnutou na prospěch kompetence zemské. Mohu ještě podotknouti, že školská komise sama ve své zprávě z r. 1887 vůči všem zákonným ustanovením prohlásila za nepochybné, že zákonodárství ve věcech pokračovacího školství živnostenského náleží k působnosti sněmu zemského a že kromě toho jsou zvláštní zřetele praktické, které dají se uvésti na odporučení toho, aby v království Českém poměry pokračovacího školství živnostenského byly upraveny cestou zemského zákonodárství.

Zejména bylo poukazováno k tomu, že sice bude třeba se strany státu upraviti otázku dozoru státního, kteréhožto dozoru zajisté se stát nevzdá a také otázku příspěvku státního na pokračovací školství, ale že to nijakým způsobem nemůže býti na závadu, aby než k tomu dojde, v jednotlivých zemích k upravení zákonnému došlo, kde toho potřeba se býti jeví. Neboť, jakž bylo řečeno, příčiny ty jsou praktického dosahu, kdežto my máme 500 pokračovacích škol, v jiných zemích menších, jako v Korutanech, Solnohradsku, Dalmácii, Bukovině, Istrii, Terstu atd. školy dosahují počtu 3 až 8 a pro ty ovšem zákonodárného upravení potřeba není. Jiná závažná okolnost vadí jednotnému upravení pokračovacího školství zákonem říšským, že jak známo v jinorakouských zemích nemají 8letou návštěvu školní, nýbrž jen 6letou a pokračovací školy, které doplňují školy s 8letou návštěvou, mají zcela jinou povahu než školy pokračovací, které doplňují školy se 6letou návštěvou školní. To jsou hlavní příčiny, proč se i z centralistického stanoviska, na příklad svob. p. Dumreithera, uznalo, že celý vývoj tohoto školství směřuje k decentralisaci, že není možno pro všechny školy toto školství stejně upraviti, nýbrž, že se to musí přenechati jednotlivým zemím.

Jestliže velevážený bývalý ministr pan dr. Baernreither, jehož vývody zajisté každý s velikým interesem sledoval právě pro pěknou formu řečnickou, jaká jest mu vlastní, jestliže soudí, že příčina, proč má dojíti na rámcový zákon říšský, se má shledávati v tom, aby v zákoně se vyslovila myšlenka, že musí se na těch pokračovacích školách vyučovati t. zv. občanské nauce, že má se státoobčanské vědomí těmito školami buditi a že musí se s každou školou spojiti dílna, tedy jest třeba ukázati k tomu, že tyto věci nemohou státi se předmětem zákonodárství, nýbrž, že rozřeší se osnovou učebnou, jež musí býti jiná pro všeobecné školy pokračovací a jiná pro odborné a jež musí zůstati školské administraci, která souvisí s dozorem ke školám. Jako to máme u obecných škol, tak to bude také při pokračovacích školách, protože zde třeba přihlížeti k přáním interesovaných kruhů. Proto tento argument pro nutnost říšského zákona nelze uznati za správný; naopak mám za to, že nijakým způsobem s otázkou kompetence v souvislosti se nenalézá.

To bude asi to hlavní, co bych si dovolil zde podotknouti, poněvadž ostatní otázky, které se týkají obsahu zákona zemského, jsou vyčerpány v naší zprávě. Každému členu sl. sněmu jest také známo, v čem jsou difference mezi námi. Tyto difference, jak správně řekl věcným způsobem pan kol. Posselt, byly hájeny jak se strany naší, tak se strany německých kolegů.

Mezi těmito stanovisky věcnými, pakli vůbec má přijíti k zákonné úpravě ve formě zákona zemského, musí dojíti k nějakému vyrovnání, k takovému vyrovnání, bez jakého i my v jiných věcech nemůžeme dodělat se zdárného pokroku. Mohu konečně říci, že školská komise vlastně jenom žádá, aby slavný sněm zprávu o tom, co se stalo neb nestalo za posledních 28 let v této věci ráčil vzíti na vědomí. Byl bych očekával, že se najde oposice navrhující, aby se zpráva nevzala na vědomí, nýbrž vyslovilo se politování nad průtahem tak důležitých záležitostí, neboť jest to zajisté prapodivná věc, že za 28 let taková naléhavá záležitost nepřišla k rozřešení.

Vidíme však, že jsme se stali tak skromnými, že ani taková oposice ve sl. sněmu se neobjevila. S uspokojením můžeme vítati debatu, poněvadž význam a velká důležitost projednávané otázky staly se každému srozumitelný a poněvadž každý může býti poučen o tom, že jsou zde široké vrstvy našeho lidu, které kladou velikou váhu na správné vyřízení této otázky. V zájmu veřejném si přeji, aby otázka tato konečně byla vyřízena. (Výborně. Hlučný potlesk. )

Pan kol. Posselt učinil pozměňující návrh v tom směru, aby petice obchodní komory Pražské zemskému výboru sice přikázána, aby s vládou o tom jednal, ale aby v záležitosti zodbornění pokračovacího školství a vybudování jeho byly slyšeny ostatní obchodní komory a svazy společenstev.

Proti tomu návrhu nemám žádných námitek a souhlasím tedy, aby na místě drahého odstavce resoluce, kterou komise školská zde podala, byl přijat návrh učiněný zde panem kol. posl. Posseltem. Lituji, že ve školské komisi již nebyl učiněn.

Oberstlandmarschall: Wir übergehen zur Abstimmung.

Přejdeme k hlasování.

Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Kommissionsanträge, welche aus zwei Punkten bestehen.

Zum zweiten Punkte hat der Herr Abg. Posselt einen Abänderungsantrag eingebracht mit welchem sich der Herr Referent einverstanden erklärt hat.

Ich beabsichtige, die Abstimmung in der Weise vorzunehmen, daß ich zuerst über den ersten Punkt der Kommissionsantrage abstimmen lasse und dann bezüglich des zweiten Absatzes zunächst über die Formulierung, welche vom Herrn Abgeordneten Posselt vorgeschlagen ist.

Sollte diese Formulierung angenommen werden, so entfällt die Abstimmung über die Formulierung des Punktes zwei nach dem Kommissionsantrage.

Sollte der Antrag des Herrn Abgeordneten Posselt nicht angenommen werden, so würde bezüglich des Punktes zwei nach dem Kommissionsantrage abgestimmt werden.

Předmětem hlasování jsou tištěné návrhy komise, které pozůstávají ze dvou částí.

Mám tedy úmysl, zavésti hlasování tím způsobem, že dám hlasovati předem o prvním odstavci návrhu komise a pak o druhém odstavci, ku kterému p. posl. Posselt podal návrh na změnu.

Dám tedy hlasovati nejdříve o znění odstavce druhého dle návrhu p. poslance Posselta, a pakli by v tomto znění tento návrh byl přijat, odpadlo by hlasování o návrhu komise.

Pakli by tento bod nebyl přijat dle návrhu pana posl. Posselta, dám hlasovati o tomto bodu dle znění navrhovaného se strany komise.

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka?

Nebyla činěna žádná námitka.

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

První odstavec zní:

»1. Zpráva školské komise o krocích, jež byly podniknuty za účelem zákonné úpravy pokračovacích škol živnostenských béře se na vědomí. «

Der erste Punkt des Kommissionsantrages lautet:

"1. Der Bericht der Schulkommission, betreffend die Schritte, welche behufs gesetzlicher Regelung der gewerblichen Fortbildungsschulen unternommen wurden, wird zur Kenntnis genommen. "

Žádám pány, kteří přijímají tuto větu, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Absatz annehmen, die Hand zu erheben.

Jest přijata.

Er ist angenommen.

Nunmehr kommt der Antrag des Herrn Abg. Posselt zur Abstimmung.

Derselbe lautet:

"2. Der Landesausschuß wird beauftragt, über die Angelegenheit der Regelung des gewerblichen Fortbildungsschulwesens außer der Petition der Prager Handels- und Gewerbekammer die Äußerung der übrigen Handels- und Gewerbekammern sowie der Gewerbegenossenschaftsverbände in Böhmen einzuholen, weiters diese Gutachten mit der Petition der Prager Handels- und Gewerbekammer, Zahl 7861, der k. k. Regierung behufs Einleitung weiterer Schritte zu unterbreiten. "

Návrh pana posl. Posselta zní:

»2. Zemský výbor se vyzývá, aby o záležitosti úpravy živnostenského školství pokračovacího kromě petic pražské obchodní a živnostenské komory si vyžádal vyjádření ostatních obchodních a živnostenských komor, jakož i svazů živnostenských společenstev v Čechách; aby dále tato dobrá zdání s peticí pražské obchodní a živnostenské komory č. 7861 pet. zaslal c. k. vládě k zahájení dalších kroků. «

Ich ersuche die Herren, welche diesen An* trag annehmen, die Hand zu erheben.

Žádán pány, kteří přijímají tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest přijat a tím odpadá hlasování o druhém bodu dle znění navrženého komisí.

Der Antrag ist angenommen und dadurch entfällt die Abstimmung über Punkt zwei nach dem Kommissionsantrage.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti zemědělství o zprávě zemského výboru ve příčině provedení říšského zákona ze dne 1. dubna 1889, č. 52 ř. z. o posloupnosti dědické při statcích střední velikosti.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Landeskulturkommission über den Landesausschuß-Bericht, betreffend die Durchführung des Reichsgesetzes vom 1. April 1889, R. -G. -Bl. Nr: 52, über die Erbteilungsvorschriften für landtvirtschaftliche Besitzungen mittlerer Größe.

Zpravodajem jest p. posl. dr. Viškovský. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Viškovský: Slavný sněme ! Konečně, abych tak řekl post tot discrimina rerum přichází snad již ku konečnému projednání osnova zákona o vydání zvláštních předpisů o posloupnosti dědické na statcích střední velikosti.

Bude snad ještě v živé paměti, že záležitost tato projednávána byla již v březnu tohoto roku v tomto sl. sněmu, a že k přání vysoké vlády, tlumočenému J. Excellenci

c. k. místodržitelem odevzdána byla komisi zemědělské, aby tato uvážila některé návrhy na změnu vládou jí dodané.

Tak se také skutečně stalo a docílilo se plného kompromisu v příčině požadavků komise a vysoké vlády. Nyní předkládáme sl. sněmu nově upravenou a nutno říci značně zdokonalenou a vytříbenou osnovu zákona. Již tehdá v březnu měl jsem příležitost sl. sněmu vyložiti důvody, pro které podává se tato osnova a nebylo by třeba, abych pronášel dlouhou odůvodňovací řeč a opakoval své vývody, kdyby celá řada jiných věcí neležela mi na srdci. Nelze mi nalézti k tomu jiné příležitosti, poněvadž nějaká debata rozpočtová a politická všeobecná se zde nekoná, a proto chci učiniti tak při tomto předmětě. Chci totiž poukázati na žalostný stav prací v tomto sněmu, na onu sterilitu, která nás všecky deprimuje, kteří jsme sem přišli v upřímné vůli přinésti našemu lidu, žíznícímu po práci parlamentární a po podpoře hospodářské i politické, nějaké vymoženosti. (Výborně! Tak jest!)

Velevážení pánové! Poněvadž strana, kterou zastupuji a mohu říci, že všechny ostatní české strany lidové přišly s tou nejlepší vůlí, s chutí ku práci, jest to žalostné, že stojíme před koncem zasedání sněmovního takřka s holýma rukama.

Osnova tohoto zákona jest snad jedinou vážnější věci, kterou se zabýváme. My díváme se na sněm jiným způsobem než snad vláda na nynější dietové zasedání říšské rady, kdy místo všeho jiného jen na parlamentu vlaje onen dietový prapor.

My, pánové, takové zasedání sněmu království Českého nemůžeme přenésti přes srdce. My musíme protestovati proto, poněvadž dobrou vůli k práci jsme měli, že se nám z jisté strany zejména při pracích v komisích absencemi a jiným způsobem kladou největší obtíže. (Výborně!)

Velevážení pánové! My máme určité aspirace a snahy vůči sněmu království Českého, snahy politické, hospodářské a netajím se s tím i snahy státoprávního rázu. Tyto snahy chceme také uplatniti a my je také uplatníme. (Výborně!)

Vy pánové, kteří tak pilně se snažíte zkracovati a znesnadňovati jednání našich komisí, pamatujte, že na říšské radě, kterou Vy tak rádi jako centralistický sbor podporujete, že tato říšská rada a sněm jsou spojité nádoby a že maření práce zde, může znamenati také znovu onu žalostnou krisi parlamentární ve Vídni, kterou my si nepřejeme a také bychom byli neradi, aby nám byla vnucena.

To bylo, myslím, třeba, abychom my dnes, kteří pracovati chceme ve věcech hospodářských, ať ve prospěch stavu řemeslnického, živnostenského nebo zemědělského, dnes si uvědomili a veřejnosti řekli. Přikročuji nyní k tomu, abych několika slovy doprovodil osnovu samu.

Pravil jsem, že po dlouhé době přichází zde k projednání osnova zákona, která má čistě agrárně-politický zvuk. Jest tomu takřka již od let 80tých, co významnější agrární politická osnova nepřišla do tohoto parlamentárniho sboru. Nechci říci, že v tomto sněmu král. Českého nebylo hospodářsky pracováno: byly to otázky ochrany a podpory zemské výroby, byly to různé akce administrativní, zejména povolování podpor na zvelebení různých odvětví zemědělských, podpory na melioraci a podobné účele, tak že nemůžeme říci, že by v tomto sboru se nebylo pracovalo stále.

Ale veliké akce, akce, po kterých náš venkov žízní, dlouho zůstaly cizí sněmu král. Českého od onoho jistého rozmachu, který nastal v létech 80tých, jednak vlivem politických stran, jednak vlivem samé tehdejší vlády.

Nyní prováděná politika zemědělská podporovala a podporuje dosud zvelebení a povznesení kultury zemědělské a její výnosnosti v různých odvětvích, ale neměla tou měrou na zřeteli zachování zemědělského stavu, jako takového, tedy politiku stavovskou.

Velectění pánové, to jest otázka, která dnes jest nejen aktuelní, nýbrž která hlasitě volá po svém uplatnění.

Netřeba Vám zajisté opakovati, že drobí se na jedné straně půda, že na druhé straně přichází půda v latifundie, že střední stav mizí. To jest nepopiratelné faktum. I když budeme pro výnosnost produkce, to drobení půdy jde dále.

Tak stojíme před oním smutným faktem, že právě onen silný podklad našeho venkova, onen střední stav zemědělský nám pozvolna mizí a to jest, pánové, ona šikmá plocha, na které se můžeme dostati ku zproletarisování našeho venkova. Tento ideál Kautských et consortes blíží se. Vy víte, že socialisté a zvláště Kautský veřejně prohlašují, že oni potřebují zproletarisovaného sedláka k tomu, aby dokončili dílo zproletarisování národů.

Tato postava sedláka a chalupníka od půdy odtrhnutého schází ještě k dokončení onoho díla a jestliže zákonodárství nebude zde nic činiti, půjde na šikmé ploše této věc rychleji než se zdá, neboť jako jsme neočekávali jiné zjevy socialisování v městech, tak přijdou také tyto zjevy na venkově, neboť, velectění pánové, půda jest již náležitě podkopána. Velectění pánové, tato proletarisace jest en marche. Jest otázka, zda-li jest ještě chvíle, abychom ji zadrželi. Jestliže jest jen kus dobré naděje a tuto naději mám, pak záleží jen na tom, věnovati onu míru hospodářské práce, pilné a vážné práce, abychom tento hospdářský úpadek středního stavu mohli zadržeti, abychom zachovali si na venkově řadu oněch pevných pionýrů, kteří proti naprostému rozstříštění venkovských elementů budou ještě státi jako pevná hráz.

K tomuto účelu, velectění pánové, slouží právě jako první krok osnova, o kterou se nyní jedná. Záleží na tom, aby na základě tomto bylo budováno dále ve vědomí velikého cíle, který před sebou máme.

Ale velectění pánové, k tomu jest potřeba toho plného stavovského vědomí všech těchto elementů, které se mají o záležitosti ty starati, a jest otázka, zda-li toto vědomí všude jest. Mluví se vůči tak zvané červené internationále, o tak zv. zelené internationále. Bohužel, jak ubohá jest prozatím tato zelená internationala. Každý nejmenší van některé národnostní otázky okamžitě rozptýlí soudržnost těchto elementů. Vy víte, jak to vypadá v naší zemědělské komisi, jak to vypadá i jinde, jakmile přijde i nejmenší pokyn z kasina neb odjinud, ihned jest konec hospodářské práci. Víte, kam dospěla záležitost pojišťování hospodářského, víte, jak se zdržuje otázka zájmových společností. Nevím, jak dalece jest to dnes aktuelní, ale přece jest to jen zajímavé,