nosti přišel zde zase s požadavkem, aby bylo v osnově učební stanoveno povinné vyučování náboženství na těchto školách. Jsem poslední z těch, kdož by chtěl jakýmkoliv způsobem sáhnouti na přesvědčení náboženské, kohokoliv v tomto slavném sněmu a vůbec v životě občanském. Náboženské přesvědčení jest věcí každého jednotlivce, do kteréž nechceme sahati a jest věcí jednoho každého, aby po té stránce byl si svým svědomím cist a práv. My stojíme na stanovisku, že otázku náboženskou vůbec nemá veřejná moc upravovati a sice na základě zkušeností, kterou jsme nabyli, že vždy, kdykoliv veřejná moc vstoupila do úlohy upravovatele náboženských poměrů, kdykoliv veřejná moc zejména státní, počala do náboženství zasahovati, vždy to mělo za následek po mém soudu a na základě skutečných poměrů jen úpadek opravdových citů náboženských.

Velectění pánové! Gity náboženské jsou prý nerozlučně spojeny s city mravními a jest-li že již zde se tato otázka naskytla, pravím, aby nesliboval si nikdo od vřadění náboženství do vyučovací osnovy pokračovacích škol nápravu v ohledu mravním nebo charakterovém mládeže živnostenské. Něco jiného jest zde potřebí, na co by se měl vzíti při pokračovacích školách zřetel.

Velectění pánové! Jest právě třeba, aby tomu dorostu byly vštípeny základy budoucího vývoje charakterového. Tu nezapomínejte, že povinná návštěva pro tohoto učně počíná od 14. roku a trvá do 17-18. roku.

To jsou léta, ve kterých mladý organismus fysický, ale také morální často se ocitá na scestí.

Zde tomu možno čeliti tím, když se těmto mladým duším dovede do hlavy vštípiti názor o morálce a když se bude této mládeži způsobem srozumitelným vysvětlovati zdravověda. Dítě, se kterým se začne vážně mluviti a kterému bylo vysvětleno, jaké škodlivé účinky na jeho zdraví bude míti každý přehmat fysický a morální, dítě, kterému se dovede názorným způsobem vylíčiti, jak jest potřebí, aby chránilo svou tělesnou čistotu, aby chránilo také své srdce, takové dítě teprve tím stává se schopné základu pro vývoj každého státního občana. Nuže, nejsem toho názoru jako jest pan hrabě Schönborn a pravím, že po mém soudu každý sociální politik by se měl o to starati, aby zdravovědě a morálce bylo na těchto školách jako na obecných vyměřeno místo, jaké mu tam patří.

Pak jest tu ještě jedna otázka, které by se měl věnovati náležitý zřetel. Všichni lékaři, kteří jsou ve styku s živnostenským dorostem a všichni rozumní a přístupní živnostníci Vám řeknou, že nynější vývoj poměrů u živnostenských odborů jednotlivých přece má za následek jednostranný vývoj fysických i tělesných sil učně. Jest to spojeno s povoláním, že u některé živnosti musí seděti řemeslník, následkem toho nenastává stejnoměrný fysický vývoj celého těla; jinde pracuje více ruka než noha, jinde trup, ale stejnoměrného vývoje zde není.

A podívejte se na účinky této věci v celé řadě živností. Sama příroda nám to podává. A jest po této stránce důležito, aby zákonnými ustanoveními bylo vřaděno do učební osnovy pokračovacích škol povinné vyučování tělocviku a spojení tohoto vyučování s vyučováním zdravovědě a morálce.

Vážení pánové, já již podotkl, že tato otázka jest již v našem českém živnostnictvu na vysokém postupu. To, co zákon neustanovuje, živnostníci si již dávno přejí a sami také provádějí. Živnostenský dorost u nás v Čechách ve velkých stech a tisících navštěvuje již tělocvičny a tam skutečně učí se nejen kázni mravní a národní, nýbrž i občanské.

Jest to organisace sokolská, která v této příčině vykonává své vznešené poslání a je škoda, že u příležitosti V. sletu všesokolského nešel se pan místodržitel na vlastní své oči přesvědčiti.

A mohu po této stránce konstatovati, že pan místodržitel vrhl nám všem veliký políček do tváře, když neuznal za vhodné jíti tam, kam sama vojenská správa vyslala své zástupce, aby viděl onen báječný pokrok velké organisace i discipliny. Lituji, že nejvyšší správa v tomto království, ano pravím, že místokrál v tomto království neměl tolik taktu, aby se šel podívat na to, co zmůže dobrovolná kázeň, které se obdivovali všichni lidé bez rozdílu, počítaje v to i říšské Němce, kteří svůj obdiv ani ve svých listech nikterak netajili.

Pánové, náš český živnostník činí dobře, svěřuje-li živnostenský dorost takové organisaci, která nemá náboženství, nezná politiky a také žádných strannických účelů, která však zná jediný velký cíl, aby totiž v každém člověku povznesena byla tělesná i mravní síla, aby zdravý člověk zachován byl lidské společnosti a aby mohl působiti k ozdravění jejímu. Vznáším prosbu k sl. zemskému výboru a zejména k panu referentu, aby měl na zřeteli, by této věci ve školní osnově věnována byla náležitá pozornost a aby alespoň fakultativně, když ne obligatorně podporovány byly snahy, které vedou k tomu, aby živnostenský dorost držen byl v evidenci a aby tento dorost živnostenský byl zachráněn.

Buďte ujištěni, pánové, a kdo měl příležitost o tom se přesvědčiti, zajisté dá mi za pravdu, že nebude toho nikdy zneužito. Jest již velká řada jednot sokolských, které pěstují výcvik dorostu živnostenského a všichni ti, kteří sleduji výchovu dorostu, musejí doznati - a říkají nám to sami živnostníci - že každý takový učeň, který se věnuje pravidelnému tělocviku a jemuž jest poskytnuta možnost, aby se vyučil v dobrovolné disciplině, ne jednou, ale desetkráte svému mistru vrací to na lepším chování a na lepší práci. Ba, pánové, u nás můžeme říci, že právě ten dorost živnostenský, který se dobrovolně podrobuje kázni, jest nejlepším materiálem škol. Tito hoši jsou nejpilnějšími navštěvovately škol, a když mají vynechati jediné učebné hodiny, činí tak jen proti svoji vůli. Pánové, kdyby u nás státní správa, která chce všude zasahovati a která na příklad i ve zdravotnictví chce právě prosaditi svoje centralisační snahy, měla na zřeteli zdravotní a mravní vývoj naší mládeže, zajisté postarala by se o to, aby všecky organisace, které vývoj mravní i tělesné síly podporují, nalezly u vlády patřičného porozumění. Tyto organisace, pane místodržiteli, vychovávají nejlepší dorost i pro správu vojenskou a byla to chyba, že jste se nešel podívati, aby jste se mohl osobně o tom přesvědčiti a o tom vládě referovati, že není potřebí žádného kaprálského týrání a abyjste viděl, co to znamená, viděti tisíce a tisíce lidí v tak vzorném pořádku a v tak vzorné disciplině, jak jsme toho byli svědky na letenské pláni.

Přesvěčil by jste se, že byli ti lidé, kteří po 5ti až 10ti učí se dobrovolné kázni, že tito lidé poprvé najednou ocitli se před velikou zkouškou v obrovských massách a byli to právě členové generálního štábu vojenského, kteří vyslovili nepokrytý obdiv, řkouce, že vůbec nedovedou pochopiti, že tohle je možno. (Výborně!) To tedy jsou některé zásady, které prosím, aby byly při sdělování a posuzování osnovy účelné pro pokračovací školství a vůbec při řešení celé této otázky vzaty v bedlivou úvahu.

Ale ještě jedna je věc, která také souvisí, jak jsem již řekl, s otázkou morální výchovy.

Na našem malém městě zřídila se také malá obchodní pokračovací škola a tu byl k mému návrhu jako zástupci zemského výboru učiněn na této škole pokus o koedukaci, o věc, která také v moderní výchově školské čím dále více proniká. A pan přísedící zemského výboru i vláda mohou ze zpráv inspektora tohoto školství přesvědčiti se o tom, jak výtečně tato koedukace u nás se osvědčuje. Právě tato koedukace, byla-li škola řádně organisována, může vésti také k tomu, aby konečně i v dorostu vyvinul se zcela jiný nároz na ženu, aby konečně v tom dorostu při řádném vyučování zdravovědě nezapomínalo se na to, že i dorost musí ctíti v ženě ženu. To mělo by také za následek také zlepšení styků pohlavních mezi těmito dvěma důležitými činiteli.

Nesmíme se proto otázce té vyhýbati. To jsou otázky sociální politiky.

Jeho Excellence, pan dr. Baernreither ukázal zde také na další rozvoj školství pokračovacího dokládaje, že nesmíme stanouti jen při školách živnostenských, ale že musíme jíti také k pokračovacímu školství a pomýšleti na řádnou úpravu celé věci. O tom není pochyby, že bychom u nás vítali takový podnět a sice právě proto, poněvadž v otázkách zemědělských dosud i dle oktrojované ústavy jedině sněm království Českého jest oprávněn rozhodovati a poněvadž i otázka školství živnostenského nesporně do naší kompetence patří. Dokládám, že jsme provedli chybu, žádajíce vládu, aby zřídila nám vysokou školu zvěrolékařskou a že jsme ji nevyřídili na sněmu, poněvadž kompetenci k tomu jsme měli.

Pokud se týče pokračovacích škol venkovských - a když jsme již u toho, kladu to na srdce panu přísedícímu a přál bych mu, aby se dočkal provedení všech těch hezkých věcí, které v hlavě má - upozorňuji na věc, která vyvolala konflikt mezi obyvatelstvem venkovským a mezi obyvatelstvem malých míst venkovských. Je pravda, co uvedl pan kolega Holoubek, že nesmí se měřiti stejným loktem všem školám. To je zásada, kterou budu vždy potírati, že pro všechny interesenty v zemi má se vždy jen na nákladě stejného klíče postupovati. Pravím docela otevřeně, že je to systém německý, který vždy jen říká: »chceme to co jsme vybrali, také pro sebe upotřebiti. « Tento systém dá se zcela dobře potírati právě účelem společnosti státní. Společnost státní není přece pro to, aby zde byla pro modu, nebo jen pro to, že ti lidé pohromadě jsou, ale jejím důležitým sociálněpolitickým úkolem je, že komuna každé zemské i státní společnosti právě proto je zorganisována, aby pomáhala slabšímu. Nuže pánové, ten slabší u nás vždy přijde zkrátka, poněvadž přirozený vývoj poměrů hospodářských také rozhoduje. Následkem silnějšího vzrůstu průmyslu přicházejí zdravé síly z venkova do měst a síla těch poměrů nás odlidňuje, a účinkem toho jest, že nyní jest na čase, aby také slabšímu organismu ten silnější pomáhal. Potírám ty klíče že má se na všechny záležitosti přispívati stejně, jest-li se jedná o severní Cechy, nebo jižní, o západní nebo východní Cechy, že vždycky má se měřiti jedním klíčem. Pravím, že naopak význam organisace v tom spočívá, že má silnější pomáhati slabšímu, třeba i tenkráte, když má k tomu účelu věnovati větší procento.

A tu jsme v konfliktu mezi venkovskými obcemi a malými městy. My u nás máme celou řadu malých měst, ku příkladu zastupuji okres, v kterém jest asi 6 malých městeček, ve kterých absolutně nemohou míti pokračovací školu průmyslovou, poněvadž není možno, aby si tuto školu vydržovala. Ale, pánové, v těch obcích nezakládají se ani pokračovací školy hospodářské, a bude-li tam přece založena takova škola, nepřinese to zase prospěch celé řadě našich živnostníků, kteří tam svoje řemeslo obstarávají. Se strany venkovských pánů poslanců vědí dobře, že na venku žije velké množství malých řemeslníků, kteří mají také živnostenský dorost a kteří při řádné organisaci zemědělských škol pokračovacích nebudou vůbec účastni výhody tohoto zákona ani zemědělského ani řemeslnického. Zde jest ještě jedna možnost, aby tyto poměry byly upraveny fakultativně. Učinili jsme v našem okresu dobrovolně pokus, zdali by snad, když již není možno upraviti poměry řádně, školství pokračovací fakultativním způsobem dalo by se upraviti tak, aby alespoň pro nejdůležitější všeobecné základní vzdělání byly takové smíšené školy zřizovány.

Jest to snad v odporu s oním zodborněním pokračovacích škol, ale jedná se tu jen o potřeby malých nebo středních měst a míst. Jedná se tu o to, o čem mluvil J. E. dr. Baernreither.

On řekl, že má nastati jakási výchova státně občanská. Ano, pánové, proto těm školám venkovským připisuji veliký význam, poněvadž tyto školy, kdyby i tu a tam v odborném smyslu nedosáhly vysokého cíle, jednoho přece mohou dosáhnouti, že budou s to vychovati dorůstající mládež naši na venkově u vědomí toho, že se musí dobře seznámiti se zřízením obecním, okresním, zemským a státním, a že z těchto lidí budou se stávati řádní a rozumní občané, kteří do celé naší kommunální správy budou vnášeti elementy správné o řízení obce, a že lépe budou chápati svoje kommunální povinnosti. Jest třeba, aby naše venkovské obce v mnohém směru jinak vypadaly než dosud, kdy každé chvíle pro osobní různé nevraživosti stává se obec předmětem sváru, jež ochromují její sociálně politickou činnost na celou řadu let.

Takovéto školy venkovské mohly by nám aspoň poskytnouti jednu věc, že by nám aspoň vychovávaly v obcích řádně vzdělané členy obecních zastupitelstev, obecních výborů a schopné obecní starosty, kterých dnes nutně potřebujeme. Má-li samospráva venkovská vykonávati svoje úkoly, musí míti vzdělané lidi a musí proto zemský sněm podporovati snahy k tomu mířící, aby dorost malých obcí venkovských i malých měst byl skutečně vychováván pro tyto obecné, státně občanské úkony.

Tedy my stýkáme se v této věci s J. E. dr. Baernreithrem. Já jen jednu věc, zdá se, vycítil jsem z jeho vývodů. J. E. dr. Baernreither totiž pravil, že nemohou býti jen rovná práva, že musí býti také stejné povinnosti. To tak vypadá, jako by ještě dnes se zde ve sněmu chtělo nám přímo ukládati, že musí přispívati na školství ten, kdo má z něho prospěch. Ale, velectění pánové, když se jednalo svého času o zavedení všeobecné dávky pivní, řeklo se tu, že nyní, když všecko občanstvo jest přitaženo přesunutím k placení této dávky, že je spravedlivo, aby se také stalo účastným zemské správy, aby se stalo účastno rozhodování o tom.

Vážení pánové, víme, že také školské potřeby státní uhražovány jsou více než ze dvou třetin nepřímými daněmi. Tyto nesou všechny výrobní vrstvy pracující třídy a tyto mají zájem na tom, aby školství bylo vybudováno na těch základech, by tomuto lidu přineslo užitku. Jest známo, že naše dělnické třídy to jsou, které volají po nejširším školském vzdělání, po bezplatném školství a které pracují k tomu, aby školství nebylo útulkem jenom několika privilegovaných lidí, kteří mají na to peníze, ale aby se stalo skutečně přípustným veškeré školství veškerým vrstvám lidovým.

Vážení pánové, přimlouvám se za návrhy referenta a přeji si jen, aby skutečně také zemský výbor při projednávání zákona měl široké, moderní hledisko na celou věc a aby při tom vyslechl také všechny povolané odborné korporace a praktiky o věci, tak aby rozumným způsobem material byl připraven.

Na konec ještě dovolte, bych se obrátil proti jedné věci, které dotkl se pan posl. Wüst, který řekl, že totiž jejich obavy také proto jsou zde, poněvadž mají strach, že by museli ve svých obcích zřizovati české pokračovací školy.

Pánové v kulturním státě, ve kterém Vy každé chvíle na různých kongresech stavíte se na přísně kulturní a osvětové stanovisko, jest skutečně hanbou Vám, že každé chvíle, a to opakuji, že se lidu nechce přáti vyučování v jeho jazyku mateřském, tu upozorňuji na to, že musíme k tomu pracovati, aby také v takových obcích byly pokračovací školy pro české učně. Jděte do Liberce, ať vidíte, mnoho-li tam jest učňů českého mateřského jazyka vyučovacího, kteří tam musí choditi do škol s vyučovacím jazykem německým. Jak chcete vzdělati toho člověka odborně, když vůbec nerozumí vyučování. A vážení pánové tu mám obavy a mám jisté názory o celé úpravě pokračovacího školství zemským zákonodárstvím, jiným zde a jiným tam, když jsem viděl předlohu, kterou předkládá dolnorakouský zemský výbor. To jest předloha moderní, v této předloze vychází zemský výbor, pokud se týče osnovy vyučovací ze skutečně vysokého moderního nazírání na úkory lidu stavu živnostenského.

Tato předloha však ustanovuje dále, že zemský výbor má stanoviti povinný vyučovací jazyk na pokračovacích školách ve Vídni »německý« a to, pánové, znamená skutečně hluboké zasažení do našeho národního života.

Jest zajisté známo, že skutečně naše síly pracovní náš lid, řemeslný stav, pomáhá udržovati pokračovací školství vídeňské. Na těchto 72 pokračovacích školách ku konci roku bylo 10. 145 učňů a z nich podle úřední statistiky magistrátu vídeňského bylo 5816 Čechů a pouze 3482 Němců a dalších 847 připadá na Maďary, Jihoslovany a jiné. Nedivte se tomu, že my všude chráníme našeho člověka, že chceme, aby se tomu člověku dostalo základního vzdělání. Vždyť ten člověk pomáhá Vám, Vašemu rozkvětu, hospodářské síle Vaši.

Dnes se to dobře mluví, abychom se rozdělili podle procent placených daní na všechny veřejné účely a nenašel se ještě ten, kdo by se podjal té vděčné úlohy, aby na základě zemských rozpočtů od r. 1870 vypočítal, mnoho-li jste dostali Vy z veřejných prostředků a mnoho-li Čechové. Víme na příklad, že ze silničních fondů, školních fondů dostávala německá národnost daleko větší prostředky než my. Tenkráte, když ještě naši lidé nedovedli pochopiti důležitý význam školství, komunikací všech těch nutných podmínek zvelebení hospodářského jeho života a kdy Vy jste již tenkráte tak daleko byli, to byly doby, kdy jsme utrpěli velké škody.

Když chcete národnostní autonomií, dobrá, proveďme dříve sociální vyrovnání a když jste Vy dříve byli sesíleni z veřejných prostředků, když Vaše bohatá železniční síť takovým způsobem z veřejných prostředků byla podporována, celá telefonní síť byla Vám dána v úděl, Vaše silniční hospodářské a školské potřeby v daleko větším poměru, než jak by to odpovídalo poměru daní a populace, byly podporovány, nedivte se, že my dnes nemáme smyslu pro Vaši národní autonomii. Vaší povinností jest, abyste nám nahradili, i kdyby bylo pravda, že dostáváme více, to, co jste Vy dříve v hojné míře dostávali.

Velectění pánové, odpusťte, že jsem debatu zdržel. Ale z momentů, které zde přišly, byly takového významu, že bylo nutno, aby k těmto podnětům byly přidány podněty jiné. Prosím, aby tyto podněty byly posuzovány zcela blahovolně a se stanoviska toho, že všechny podněty tyto, pakli budou provedeny, mohou přispěti k výchově zdravého dorostu řemeslnického po stránce fysické a morální a ke zdravé výchově nejen člověka, nýbrž také živnostníka, také občana, také skutečného pracovníka na poli svého národa, který bude míti vlast svou nejen na jazyku, ale který bude pracovati a svým životem se přičiní, aby ani kapka fysické a mravní síly národní nepřišla na zmar. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Holoubek mně podal po ukončení své řeči návrh, který zní:

»3. Zemskému výboru se ukládá, aby dříve, než provede se zákonná úprava pokračovacích škol živnostenských, zvýšil vydatně dosavadní dotaci na pokračovací školy průmyslové a současně, by dožádal c. k. vládu, aby totéž učinila. «

Musím na to upozorniti, že se zde jedná o záležitost finanční, která sice jest v jakési souvislosti s předmětem, o kterém se jedná, avšak musím považovati záležitost tu za otázku samostatnou, a následkem toho jsem též toho náhledu, že tento návrh musí býti považován za návrh samostatný, a ponechám následkem toho panu navrhovateli, aby návrh tento podal způsobem předepsaným dle jednacího řádu.

Der Herr Abg. Holoubek hat mir einen Antrag überreicht, bezüglich dessen ich erklärt habe, daß ich denselben als einen selbständigen Antrag anfasse, und es ihm daher überlasse, denselben in geschäftsordnungsmäßiger Form als einen selbständigen Antrag einzubringen.

Přichází nyní k řeči pan poslanec Adámek.

Dávám jemu slovo.

Přísedící zemského výboru poslanec Adámek: Slavný sněme! Ačkoliv návrh komise školské jest prostým prohlášením, že komise úkoly, které na ni byly složeny, nerozřešila a rozřešiti nemohla, přece o tomto návrhu se rozpředla debata, která ukazuje, jak velice mnoho bylo zanedbáváno, že v 27 letech nebylo lze provésti zákonnité upravení pokračovacích škol živnostenských v tomto království.

Zemský výbor ve svých výročních zprávách o pokračovacích školách o všech poměrech a o vývoji těchto škol velice zevrubně pojednal. Měl jsem příležitost v každém téměř zasedání tohoto slavného sněmu o těchto školách podrobně pojednati. Dnes také velectěný pan zpravodaj sl. školské komise s obvyklou při něm důkladností nejen hlavní momenty obsáhlé zprávy vytkl, ale zajímavým způsobem tak doplnil, že nepotřebuji k tomu, co bylo řečeno, mnoho ještě dodávati.

O tom není žádného sporu, a uznali to i pánové s druhé strany, že dokonalé upravení pokračovacího školství živnostenského jest přímo životní otázkou nejširších vrstev našeho řemeslnictva. Z této jednomyslnosti dalo by se odvozovati, že by také stejným způsobem měli všichni činitelé, kteří měli na řešení této otázky vlivu, přičiní se, aby se otázka tato neociťovala rok co rok na denním pořádku tohoto slavného sněmu, a aby po 27 letech musila slavná komise školská provésti velmi zevrubný důkaz, že ji nebylo lze rozřešiti.

Naše pokračovací školství učinilo důležitý pokrok, avšak nemohu souhlasiti na př. s panem posl. Wüstem, který jest našimi pokračovacími školami úplně spokojen a který na důkaz toho také uvádí, že jsem se o úspěších pokračovacího školství ve školské komisi pochvalně vyslovil. Učinil jsem to netoliko ve školské komisi, ale také opětně na tomto slavném sněmu, a uznávám, že jsme v tomto oboru učinili velký pokrok, ale bylo by sebeklamem, kdybychom těšíce se tomuto pokroku pokračovacího školství se chtěli domýšleti, že dílo jest hotovo, a jak pan posl. Wüst nechal pociťovati, že by bylo plýtváním peněz a plýtváním času, kdybychom přistoupiti chtěli k nové organisaci těchto škol.

Již, velectění pánové, pan zpravodaj školské komise poukázal, že návštěva našeho pokračovacího školství neodpovídá počtu učňů. Doplním a podepíšu tvrzení pana zpravodaje následujícími daty.

V království Českém bylo při společenstvech s jednací řečí českou 154. 000 mistrů, 137. 000 pomocníků a 50. 000 učňů. A společenstva živnostenská s německou řečí jednací čítají 106. 000 mistrů, 90. 000 pomocníků, 18. 000 učňů. Jest tedy při živnostenských společenstvech zapsáno 68. 000 učňů, kteří podle naší novelly živnostenské jsou povinni školy pokračovací navštěvovati. V roce 1905-6 bylo těchto živnostenských škol pokračovacích v král. Českém 452 a žáků měly 47. 557, tedy o 21. 443 méně nežli jest zapsáno učňů při živnostenských společenstev. (Slyšte!)

Nuže, pánové, tato prostá čísla konstatují, jak daleko jsme ještě vzdáleni cíle, totiž, že 1/3 učňů při společenstvech zapsaných školy tyto nenavštěvuje, což jest známkou, že 1/3 dorostu živnostenského se nedostává dobrodiní pokračovacího vyučování. Nevím, jak za takových poměrů potom pan posl. Wüst může s takovou rozhodností trvati na tom, že vlastně při rozvoji našeho pokračovacího školství jsme dosáhli vrchole.

Učinil to zajisté proto, aby se vyhnul kardinální otázce, o kterou jde. Spor je o to, mají-li setrvati nynější povážlivé a škodlivé zatímní poměry pokračovacího školství, anebo mají-li školy tyto býti upraveny definitivním zemským zákonem. (Tak jest!) Toto upravení zemským zákonem jest strašidlo, kterého se pan poslanec Wüst děsí a proto, aby se mu vyhnul, trvá na tom, že pokračovací školy jsou tak dokonalé, že není třeba je více zdokonalovati. Ve zprávě komise školské a ve výkladu pana zpravodaje, kterým zahájil dnešní debatu, jest vylíčena křížová cesta této reformy pokračovacího školství, která trvala 27 let. Jest historicky zajímavá řeč nad hrobem této důležité rejormy pokračovacích škol živnostenských, o níž bylo zahájeno jednání již v r. 1880.

Pan zpravodaj si touto lopotnou prací získal velkých zásluh, poněvadž zpráva a výklad jeho jest dokumentem, který musí vésti k vystřizlivění takových kritiků, kteří dovedou pouze žalovat a žehrat, kteří se domnívají, že jakmile se řekne: »my chceme«, že se tak stane, kteří nevěří, že nemůžeme, co chceme, ale že - chceme-li dosáhnouti positivních úspěchů - musíme se domáhati toho co můžeme.

Vytýkají nám, že nedostatek dobré vůle jest příčinou, že se reformy i nejpotřebnější neprovádějí. Ať si pánové přečtou tento elaborat školské komise a přesvědčí se, že 1 taková samozřejmá reforma, jako jest zákonné upravení pokračovacího školství, pro umělé překážky nemůže ke kýženému cíli přivedena býti.

Pánové, nesmí se zapomínati, že to nejsou věcné překážky neporozumění potřeby takové opravy, nýbrž po výtce politické motivy, jimiž se takové reformy maří. Kdyby bylo bývalo při vládě dobré vůle, kdyby byla vláda, místo lhostejné blahovolnosti k oposici, která čelila proti upravení pokračovacího školství zemským zákonem, sama se ujala iniciativy, pak by dávno již tato otázka byla rozřešena. (Výborně!)

Právě tato neurčitost, chabost vládních orgánů při řešení této otázky, podporuje mocné proudy oposiční, které z politických příčin maří každý pokus, aby na půdě autonomní došlo k řešení nejvitalnějších hospodářských, sociálních a politických otázek. (Souhlas. )

Historie této reformy zůstane zajisté důležitým památníkem pro budoucnost.

Že po 27leté práci školská komise nemohla dospěti jinam než dospěla, že musila prohlásiti, aby slavný sněm ráčil vzíti na vědomí, že nemohla nic udělat, jest fakt stejně významný, jako smutný.

Pan posl. Posselt také želel nad tímto 27 letým průtahem a vysvětloval to tím, že se to stalo hlavně proto, že vláda nechtěla to, co chce zemský výbor a opačně. Pan poslanec Posselt, který velice věcně a s vzácnou znalostí věcí mluvil, jest na omylu. Co zemský výbor chce, to vláda dávno ví, poněvadž opětně byly osnovy zákona o pokračovacím školství zem. výborem sl. sněmu předloženy. Co ale vláda chce, to prosím, ještě letos na jaře nevěděla, poněvadž zástupce vlády ve školské komisi prohlásil, po 26 létech, že nemůže dáti určitého vyjádřeni o osnově zákona, který předložil zemský výbor, poněvadž vláda tuto otázku studuje. (Slyšte!)

Tedy průtah tento nebyl způsoben sporem mezi míněním vlády a zemského výboru, poněvadž zemský výbor své mínění měl, ale vláda to mínění neměla a teprve ho podle překvapující zprávy J. E. pana místodržitele má nyní, kdy konečně osnovu zákona o pokračovacím školství předloží.

Pan poslanec Posselt dále se dotkl jednotivých ustanovení, obsažených v osnově zákona o pokračovacím školství. Myslím, že není na místě, abych na všecky námitky při této příležitosti činěné reagoval, poněvaž dnes osnova zákona o pokračovacích školách není na denním pořádku zemského výboru a zmizí v propadlišti, poněvadž stane-li se, co J. Excellence pověděl, bude-li osnova vládní podána prostřednictvím zemského výboru sl. sněmu, bude příště jednáno o této předloze.

Pan poslanec Kalina, který naposled mluvil, je na omylu, když ukládá zemskému výboru, které zásady má v předloze té uplatniti, k tomu zemskému výboru nebude dána možnost, poněvadž nebude moci na této předloze nic měniti a musí ji předložiti sl., sněmu, jak byla vládou vypracována.

Bude věcí sl. sněmu, aby na důležité podněty, které uvedl pan poslanec Kalina a jiní pánové vzal náležitý zřetel při jednání o této vládní předloze.

Pan poslanec Posselt uznal - a za to mu děkuji, - že jsem předlohu zemského výboru ve školské komisi věcně hájil. Také já uznávám, že také on věcně mluví i když jest spor. Taková debata jest vždy příjemná, ale pan poslanec Posselt nevzpomněl, že jsem ve školské komisi prohlásil, že zemský výbor nepokládá předlohu svou za nezměnitelnou, že chce pouze, aby byla vzata za základ jednání a pakli by se komise usnesla na změně, že to bude věcí slavného sněmu, aby o ní rozhodl.

Pan poslanec Posselt ví tak dobře jako já, že se vlastně nejedná o věcný spor, že jde o spor politický, a že z důvodů politických tato předloha zemského výboru nebyla opravena, nýbrž že byla pochována. (Tak jest!)

Pan poslanec Wüst zabouřil proti pozemštování pokračovacích škol. Jest mi líto, že se rozčilil. Není potřebí pokračovací školy teprve pozemšťovati, poněvadž podle platné ústavy celá správa těchto škol spadá do autonomie zemské. Pan poslanec Wüst by se mohl o tom přesvědčiti z posledních čísel vídeňských novin, totiž ze zpráv, že se právě nyní na dolnorakouském sněmu rokuje o upraveni pokračovacích škol zákonem zemským. Jest to, tuším, již třetí novela zákona o pokračovacích školách, který byl v Dol. Rakousích vydán již roku 1868. Pan posl. Wüst horuje pro to, aby pokračovací školy byly podřízeny ministerstvu. Tu se arci rozcházíme a rozcházíme se také v důvodu hlavním, který pan poslanec Wüst uvedl. Spatřuje v tom rozhodující vliv pro ochranu Němců proti zemskému výboru království Českého, aby na pokračovací školy nedosazoval proti jejich vůli české učitele a podobné tvory. Osmělím se, pana posl. Wüsta upozorniti na dosavadní praksi a konstatuji s potěšením, že i dosazování učitelů na hospodářské školy spadá v obor působení zemského výboru, a že nebylo dosud mezi zemským výborem a kuratoriem těchto škol v příčině té ani jediného národního sporu.

(Slyšte!)

Tento spor byl by jistě nastal, kdyby byl zemský výbor tak postupoval, jak se pan poslanec Wüst obává, kdyby na tyto školy byli dosazováni učitelé, z češství podezřelí. Zemský výbor jmenuje také své zástupce v kuratoriích německých škol a museí, ve správních výborech německých pokračovacích a jiných škol a také v té příčině dosud z národních příčin žádný spor nevznikl. Tato prakse ukazuje, že obava, kterou zastiňuje pan poslanec Wüst hlavní příčiny svého odporu proti upravení pokračovacích škol zemským zákonem, jest, nejmírněji řečeno, planou. (Výborně!)

Pan poslanec Posselt se také obíral