Es ginge nicht an, daß man diese Prinzipien in Dalmatien über Bord wirft, daß man sie nur für Böhmen gelten läßt, oder daß man es eventuell den einzelnen Kronländern überläßt, in einem Kronlande so, im gweiten anders zu verfahren. Also meiner Ansicht nach, kommt es aus eine Verbindung von Staats- und Landesregulativen an, ebenso wie es darauf ankommt, sowohl einen Staatszuschuß als auch einen Landes- und Gemeindebeitrag für diese wichtige Sache in Anspruch zu nehmen.

Die zweite Konsequenz ist die: Da es eben eine Anforderung ist, die alle Stände an Staat und Land machen, so wäre es eine sehr enge Auffassung, Wenn wir uns damit begnügten, bloß gewerbliche Fortbildungsschulen zu schaffen.

Meine Herren, das flache Land hat mindestens denselben Anspruch (Abg. Lipka ruft: "Sehr richtig!") und, meine Herren, vielleicht hat das flache Land sogar deswegen einen größeren Anspruch auf Berücksichtigung, weil es bisher vielfach stiefmütterlich behandelt worden ist. Also, ich möchte nicht schließen, ohne aus diesen allgemeinen Grundsätzen die Konsequenz zu ziehen, daß neben den gewerblichen Fortbildungsschulen auch eine gesetzliche Systemisierung der landwirtschaftlichen Fortbildungsschulen einzutreten hat, an die sich dann eine dritte Gruppe, nämlich die kaufmännischen Fortbildungsschulen, anzuschließen hätten.

Der Handel hat denselben Anspruch auf Ausbildung und Unterstützung, wie Landwirtschaft und Industrie, es muß sich zusammenschließen: die gewerbliche, landwirtschaftliche und kaufmännische Fortbildung des aufwachsenden Volkes, welches, wenn die Prinzipien zum Durchbruche kommen, die ich hier zitiert habe, nicht nur zu tüchtigen Arbeitern, sondern auch zu tüchtigen Staatsbürgern auf diese Art herangebildet werden wird. (Lebhafter Beifall! Redner wird beglückwünscht!)

Nejvyšší maršálek zemský: Než-li budeme pokračovati v rokování, dovoluji si sděliti český text návrhu, který byl podán se strany pana poslance Posselta a který byl dostatečně podporován.

Pan poslanec Posselt totiž navrhuje, aby druhý odstavec byl změněn a sice tímto způsobem:

»Zemský výbor se vyzývá, by o záležitosti úpravy živnostenského školství pokračovacího kromě petice pražské obchodní a živnostenské komory si vyžádal vyjádření ostatních obchodních a živnostenských komor, jakož i svazu živnostenských společenstev v Čechách; aby dále tato dobrá zdání s peticí pražské obchodní a živnostenské komory č. 7861 pet. zaslal c. k. vládě k zahájení dalších kroků. «

Tento návrh byl dostatečně podporován a dojde k projednání při hlasováni.

Proti návrhu není nikdo přihlášen a přijde tedy k řeči příští řečník, který jest zanesen pro návrh.

Dávám slovo panu posl. Holoubkovi.

Posl. Holoubek: Slavný sněme! Zpráva komise školské o zákonné úpravě pokračovacích škol živnostenských praví v konečném návrhu a sice ve druhém bodu následovně:

Petice obchodní a živnostenské komory v Praze v příčině reformy a zodbornění pokračovacího školství průmyslového přikazuje se výboru zemskému s vyzváním, aby o důležitém obsahu jejím s c. k. vládou jednání zavedl a v budoucím zasedání sněmovním o výsledcích tohoto jednání zprávu podal.

Jsem, velectění pánové, přesvědčen, že veleslavný zemský výbor zajisté s vládou jednání podobné zavede, kdy ale a k jakému cíli to dospěje, jest ovšem věcí daleké budoucnosti, třeba byl Jeho Excellence pan místodržitel dnes podotkl, že v té příčině již jakási osnova zákona neb jakýsi zákon jest hotov.

Jsem toho náhledu, že živnostníctvo naše přece by si zasluhovalo, aby zejména v ohledu školském více naň pamatováno bylo, než se děje dosud. Jest pravda, to musím doznati, že v posledním období, tedy v tomto 6letí slavného sněmu bylo na obchod, průmysl a živnosti zejména přičiněním strany, které mám čest náležeti, daleko více pamatováno, než-li před tím bývalo, ale přece, velectění pánové, uváží-li se, že obchod, průmysl a živnosti dohromady odvádí na dani výdělkové 22, 717. 945 K, kterážto daň nedoznává nikde žádného odpisu, jest přece jen v rozpočtu našem uvedená dotace pro záležitosti obchodní, průmyslové a také živnostenské v obnosu asi 915. 656 K přece velmi nepatrná, pováží-li se, že daň, o které jsem se zmínil, činí na zemských přirážkách 12 a půl milionu korun. Jmenovitě malé dotaci těší se průmyslové školy pokračovací, o kterých se dnes právě jedná a z těch jmenovitě na tom velice smutně jsou školy měst venkovských, měst chudších, poněvadž místní činitelé nemohou ku jejich účelnosti a prospěšnosti ničím nebo jen málem přispěti.

Jest v tom ohledu pravdivo, co pravil pan poslanec Posselt, že místní činitelé jsou tu a tam snad přetíženi a někde to není fakticky možno, aby na tyto školy takovou obět přinášeli, jak se od nich žádá.

Dovolte, abych Vám několika málo slovy a drastickými číslicemi nastínil, jak skutečně o školy pokračovací, co se týká podpory finanční jest přece jen poněkud málo, zejména se strany státu pamatováno.

Mně ovšem známy jsou jenom cifry se strany země, a mohu se zde jen o nich zmíniti. Pokud jest mě známo ze zprávy komise rozpočtové pro rok 1907 jest pro Školy pokračovací, české i německé pro rok 1907 navržen obnos 212. 000 K. Dovoluji si připomenouti, že v tom nejsou zahrnuty školy pražské, které, nevím určitě, ale požívají něco mezi 30. -40. 000 K dotace na své průmyslové školy. Mluvím čistě o školách venkovských. Tento obnos 212. 000 K se rozděluje stejnoměrně na 478 pokračovacích škol, českých i německých. Školy ty navštěvuje 54. 741 chlapců a 3. 130 dívek, dohromady 57. 871 žáků a žákyň. Přichází tudíž na jednoho žáka na rok od země příspěvku 383 K, a není divu, že dle této chudé dotace školy ty také tak chudě vypadají.

Velevážení pánové, Vy naleznete v mnohých pokračovacích školách zejména na venkovských místech ještě třídy, kde 5060 žáků má k používání 5-10 kružítek kde 4-5 žáků se střídá na jednom rýsovacím prkně! Vy najdete pokračovací školy, kde pro učedníky obuvnické a krejčovské jsou ještě předlohy, kterých se užívalo před 10 léty, a které dnes úplně vyšly již z potřeby a mody a není také divu, že to budí zlou krev mezi našimi živnostníky, kteří pak říkají, že se tam naučí spíše zpátečnictví, než-li nějakému pokroku. A mnoho jiných trpkých nedostatků shledati lze na těchto školách, následkem toho, že mají malé dotace a že nejsou dosud, zmodernisovány.

Pánové, vím, že není možná, aby naše země, která do centralisačního jícnu vídeňského odvádí 291 mil. K na daních, sama při tom k úhradě vlastních potřeb dluhy dělajíc, a která právě okamžitě úpí pod více než 22 mil. K deficitem, dávala na školy pokračovací tolik, co by dáti chtěla a co by dáti měla, ale přece na konec svých vývodů chci se vysloviti pro to, aby přece jen bylo od země většími dotacemi na školy ty pamatováno. Hlavně však jsem toho náhledu, že vídeňská vláda, která osobuje si všude a také na pokračovacích školách hlavní dozor, měla by na pokračovací školy daleko více přispívati, nežli až doposud přispívá.

Měla by upustiti od chybné zásady, kterou se stále řídí, totiž, že vždy vyměřuje subvenci podle toho jakou dají dotyční místní činitelé.

Pánové, tato zásada jest přece naprosto nesprávná, protože tímto způsobem chudší města, která nemají a nemohou více poskytnouti, a následkem toho dají malou první zálohu, dostanou od státu po případě i od země také malou dotaci, kdežto města bohatá, která mohou hned z počátku dáti velkou podporu, donutí tím i vládu, že poskytne rovněž větší subvenci.

V  této věci měla by tato zásada býti prolomena i přeměněna, a mělo by se postupovati jiným způsobem nežli dosud.

V  poručíkování jest, jak známo, naše vysoká vláda vůbec nepřekonatelna. Jest známo na příklad, že národní školství, na které přispívá česká země dle rozpočtu 43 mil. K, kdežto vídeňská vláda jest tak laskava, že to spraví 80. 000 K na cestovní paušály pro školní inspektory, jest úplně v rukou vlády, která si za tak nepatrný obnos osobuje právo poručníkování na našich národních školách, na nichž pak za naše peníze vyučuje se více v duchu rakouském nežli národním a kde naše mládež za naše peníze učí se znáti napřed jakousi širší rakouskou vlasť a potom teprve nějakou tu užší vlasť českou. Jsem toho náhledu, zejména když si vzpomenu na ony ubohé inspektory školní, kteří konečně mají v sobě také něco národního, a kteří nejsou vlastně ani zemskými ani státními úředníky, že by bylo lépe, kdybychom si tyto školní inspektory také k těm 43 mil. korunám zaplatili a naše školství úplně znárodnili. (Výborně!)

Pánové, velice moudrá a starostlivá, vlastně by se mělo říci chytrá, jest sl. vláda při udělování subvencí na stavbu škol. Ona udílí subvence v takové výši, v jaké poskytuje je zubožená a zadlužená země. Napřed nechá si odváděti od země naši sta milionové daně a pak dává takovou subvenci, jakou poskytuje země. Ba došlo to tak daleko, že nižší subvenci poskytne, než zadlužená země sama.

Mohu uvésti markantní případ z mého rodného města. V Sedlčanech zřídili jsme nedávno zimní hospodářskou školu a hospodyňskou, kde mám tu čest býti předsedou kuratoria již po 11 let, a tu země poskytla na tuto školu subvenci ve výši 20. 000 K, kdežto stát strhl 2000 K a dal pouze 18. 000 K - ta vláda, která jinde plýtvá penězi - majíc peněz dost na zasedání říšské rady, na deficity alpských drah, na deficity terstského přístavu, na deficity drah vídeňských atd, jest šťastnou, může-li na české škole 2000 K utrhnout, neboť tím si pomůže, ano zhojí se i na deficitech, o kterých jsem se byl zmínil.

Budiž mi prominuto, že jsem se poněkud odchýlil, přikročím teď k věci samotné.

Pokračovací školy průmyslové odchovávají nám dorost živnostenský právě tak, jako vzdělává se na zimních hospodářských školách dorost rolnický. Do obou těchto škol přijímáni bývají žáci po 14 letech a navštěvují po dva až tři roky, dle toho jak je kde ustanoveno, kursy 5 až 7 měsíční.

Rozumí se samo sebou, že dle platnosti obou stavů měly by tyto školy pokud možná býti stejnoměrně zařízeny, či jak předloha praví, zodborňovány, ale to není rozhodně možno, aby 478 pokračovacích škol mohly býti finančně tak podporovány jako stávajících a moderně zařízených 27 zimních škol hospodářských.

Zimní hospodářské školy jsou moderně zařízeny tak, jak se právem na nynější dobu náleží, jsou vším potřebným vyzbrojeny a také od země samotné oněch 27 škol vyžaduje nákladu 329. 127 K. Školy tyto jsou navštěvovány 962 žáky, přichází tudíž na jednoho žáka 342 K oproti 3 K 83 h na jednoho žáka pokračovací školy průmyslové.

Proto jest samozřejmo, že školy hospodářské tak moderně, dobře, řádně a pečlivě zařízené jak jen býti mají, nemohou se zřizovati všude, jako dosavadní živnostenské školy pokračovací, nýbrž musí se zemědělstvo spokojiti s jednou školou takovou na několik okresů a jest ovšem zmíněný náklad na ně úplně správný, oprávněný a omluvitelný.

Zmínil jsem se před chvíli, že jsa 11 let předsedou kuratoria zimní hospodářské školy, přičinil jsem se za pomoci zejména přísedícího zemského výboru a referenta hospod. škol pana posl. Adámka, aby i u nás pro zemědělství byla zřízena a zvláštní budovou opatřena hospodářská škola zimní i hospodyňská a aby při ní zřízeno bylo pokusné pole a vzorné hospodářství. Právě tuto neděli jsme tuto školu odevzdali veřejnosti. Ale poněvadž kuratorium nebude moci jenom náklad na vydržování podstoupiti, chci učiniti ještě na prospěch této zimní hospodářské školy určitý návrh, aby zimní hospodářské školy které mají své budovy a své hospodářství, byly pozemštěny, ale na druhé straně bude mě zajisté prominuto jako zástupci stavu živnostenského pravím-li, že jest také zapotřebí, ba že je nutno, slušno a spravedlivo, aby i na výchovu dorostu živnostenského poněkud více bylo pamatováno než dosud.

Následkem toho dovoluji si ke dnešní zprávě podati následující návrh, prose o jeho podporu:

Slavný sněme, račiž se usnésti ke zprávě komise školské čís. 1233 na následujícím návrhu:

»3. Zemskému výboru se ukládá, aby dříve, než provede se zákonná úprava pokračovacích škol živnostenských, zvýšil vydatně dosavadní dotaci na pokračovací školy průmyslové a současně by dožádal c. k. vládu, by totéž učinila. « (Výborně! Souhlas. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči příští řečník, který jest zanešen pro návrhy komise.

Dávám slovo panu poslanci Kalinovi.

Poslanec Kalina: Slavný sněme! Dnešní debata o pokračovacích živnostenských školách vynesla na povrch tolik zajímavých stanovisek a tak, řekl bych, také vysokých obzorů na tuto otázku, že přirozeně také pro člověka, který prakticky v této otázce pracuje řadu let, jest přímo lákavým, aby také svoje zkušenosti sdělil, a aby také reagoval na některé věci, jež přede mnou byly řečeny.

Jest zejména nutno, abychom učinili jisté konkluse, jisté konsekvence z toho, co zde bylo řečeno. Neboť mnozí pánové zajisté hájili mnohé názory krásné, ale jest potřebí, aby celá věc byla domyšlena, dokončena, a tyto konsekvence byly řádně vtěleny v zákonnitou úpravu tohoto školství.

Mám čest zasedati po celou dobu ve výboru pokračovací školy obchodní u nás a sice z počátku jako zástupce okresu, a nyní jako zástupce zemského výboru. Musím v této příčině přímo s pochvalou zmíniti se o tom, jaký veliký pokrok učiněn v tomto okamžiku tím, že živnostnictvo naše konečně přichází k tomu správnému názoru, že nejen nějaká zákonodárná organisace a pomoc státní, veřejná a jiná, ale že jest to především hloubka vlastního vzdělání všeobecného i odborného, že jest to otázka svépomoci, ke které musí míti hlavní zřetel, a která povede k vybudování silné organisace, jež vynutí si v každém veřejném zřízení takový patřičný respekt, jaký jí náleží dle výrobní síly - a tuto kladu na první místo, na sílu poplatní. Tato síla výrobní má býti ve státě vždycky respektována.

Nuže, vážení pánové, my dnes vidíme, že v celé řadě měst, ve kterých bylo proti pokračovacím živnostenským školám všecko živnostnictvo, se stala báječná přímo náprava. Mohu konstatovati, že na příklad i v takových malých městech, kde živnostník je zároveň polařem, při neurovnaném poměru učednickém, kde učedník jest také pomocníkem v polařství, že i v takových městech došlo se k názoru, že právě samo živnostnictvo musí míti v bedlivém zřeteli otázku učňovskou. Taková malá města sama si zavádí vyučování denní. V takových malých městech sama živnostenská společenstva, prijde-li mezi ně intelligent a rozumným způsobem vysvětlí otázku malým prostým lidem, rozhoduji se pro zřízení přípravky a přinášejí velké oběti, aby pokračovací školy živnostenské byly vybudovány.

Vážení pánové, po té stránce stal se obrovský pokrok a kdyby zároveň stejným způsobem rostl zájem příslušných činitelů státních, kdyby stejně rostl zájem všech povolaných veřejných činitelů a - odpusťte mi, že jsem tu trochu odchylného mínění kdyby také rostl zájem okresů a obcí pro živnostenskou otázku, zajisté bychom učinili velký kus práce.

Stojíme-li u projektu zákonné úpravy školství tohoto, musím dáti veřejné vysvědčení a musím říci, že v tomto směru velkým činitelem bylo právě živnostnictvo samo, které domáhá se toho, aby jeho školství bylo postaveno na dvě moderní základní zásady, na základ jednak moderního vyučování a jednak na základ moderního nazírání na otázku živnostenskou.

Vážení pánové, živnostník i každý jiný občan má důležitý zájem na tom, jakým způsobem on pro budoucí život bude vyzbrojen.

Po té stránce na jednu důležitou stránku otázky školské vůbec u nás narazil Jeho Exc. pan Dr. Baernreither, který zde najednou ukázal k tomu, že jsou zde nejenom praktické potřeby toho živnostníka, ale že jest zde také přímo jeho potřeba se stanoviska sociálně politického a státně občanského, na základě které on musí naléhati na to, aby školství bylo řádným způsobem vybudováno.

Dnes není sporu o tom, že jsme všichni bez rozdílu stejného názoru a uznáváme nejen naprostou nutnost nejenom zákonného vybudování organisace pokračovacího školství průmyslového, obchodního a také zemědělského, nýbrž také to, že jest potřebí, abychom v tomto směru, když i Němci docela uznávají důležitost školství, si řekli docela vážné slovo o tom rozdílném nazírání na tuto otázku po stránce ústavní i po stránce národnostní.

Historie zákonné úpravy pokračovacího školství v Čechách právě jest - řekl bych důležitým pro budoucnost politickým dokumentem, toho, jaké velké zápasy právě království České a jeho samospráva, jeho svézákonnost musila provésti se státní správou, aby ji konečně dovedla k tomu, co se dnes děje. Bylo by zbytečno opakovati co zde bylo již se strany pana referenta řečeno. Vláda se postavila proti jakékoliv zemské organisaci živnostenského pokračovacího školství.

Po tom vláda když sama došla k těm samým konsekvencím, ku kterým přichází se nyní na německé straně i lidové i velkostatkářské, že totiž poměry vývoje jejich hospodářského dokázaly, že není možno tuto otázku řešiti ve všech zemích ani ve všech okresích stejně, teprve potom pak, když tato nutnost vývoje hospodářského života přivedla pány k rozumu, teprve potom vláda ustoupila. Ale co jsme viděli? Vláda neustoupila na celé čáře ještě! V roce 1902 když zástupce vlády v komisi mluvil o této otázce, ještě tenkráte zaujímal stanovisko, že tato otázka také může býti řešena tím nešťastným pro král. České rámcovým zákonodárstvím.

Podotýkám, že prohlásila to vláda ještě tenkráte v komisi král. Českého, kdy na př. organisace téhož školství v Dolních Rakousích byla dávno již postavena na základ samostatného zemského zákonodárství, (Tak jest!) tenkráte, kdy Němci samotni, a byli tuším u vlády vynutiti si zákonodárnou úpravu organisace pokračovacího školství živnostenského, vynutili ji zemským zákonodárstvím. To jest charakteristické ! Kdyby nebyli také Němci dolnorakouští o tom přesvědčeni, že není možno, poměry hospodářské a s nimi sloučené také důležité poměry kulturní, narazili než na jednotné centralisační kopyto, byli by si velmi dobře rozmyslili, aby upravovali zemským zákonodárstvím tuto důležitou otázku pokračovacího školství živnostenského.

Vážení pánové, vláda již oznámila v komisi na jaře, že se připravuje zemský zákon. A tento musil přijíti nutně, neboť dnes, včera a v minulých dnech četli jsme ve veřejných listech ve zprávách o zasedání dolnorakouského sněmu, že právě tam jedná se nyní o novou důležitou opravu organisace pokračovacího školství živnostenského. Četli jsme, že předlohu tu podal zemský výbor. Mně otázka tato také velice zajímá. Zejména právě ústavní konflikt u nás v království Českém, kde vláda chce upravovat veškeré toto školství a na druhé straně v témže centralisačním státě dopouští, aby autonomie zemská tutéž věc upravovala si dle své vlastní potřeby.

Nuže, pánové, dnes vláda ústy pana místodržitele oznamuje, že má hotový zákon. Tato otázka nepotřebovala dlouhého studia a tento zákon, je-li u místodržitelství, po mém soudu mohl býti také již u zemského výboru a po mém soudu mohl býti tento návrh zákona taktéž zde, když se jedná o úpravě pokračovacího školství živnostenského.

Ale my, velectění pánové, bychom ten zákon zemský zde neměli, kdybychom neměli za sebou Dolní Rakousy, které potřebovali ten zákon. Kdo zná zákonnou organisaci školství živnostenského v Dolních Rakousích, ten ví, že tam již mají celou literaturu o tomto zákonodárství živnostnictva zemského.

Tím se vysvětluje, proč to muselo přijíti také sem. V Dolních Rakousích jsou upraveny příspěvky na toto školství živnostenské zvláštním zákonem.

Byly to právě finanční efekty starého zákona, které vedly ke konfliktu činitelů přispívajících v tom směru, že byly podány ke správnímu soudu stížnosti proti předpisování příspěvků jednotlivých důležitých orgánů.

Byl to především velký průmysl, který se hájil proti těmto příspěvkům, ač řeknu to otevřeně - neshledávám správným, aby právě velký průmysl nebyl docela zákonným způsobem přidržován k tomu, aby přispíval na vývoj maloživnostenských věcí a na pokračovací školství.

V Dolních Rakousích jest ten zákon - a bylo by přirozeně anomálií, kdybychom dnes my neslyšeli zde, že také pro sněm království Českého takový zákon bude předložen. A zajímavé jest to, co jest faktum, že zemský výbor dolnorakouský tento zákon zemský si přímo objednal u vlády. Tento dolnorakouský zemský zákon nebyl ani vypracován zemským výborem, nýbrž jeho hlavní zásady byly vypracovány ministerstvem vyučování a jako předloha zemského výboru byly sněmu předloženy. Tam předlohu zákona vypracovalo ministerstvo. My dostaneme sice zákon, který dělalo ministerstvo, ale dostaneme ho jako předlohu vládní.

Nepochopuji, proč právě zde nemá se státi totéž, abychom měli své vlastní zemské zákony. Vláda si mohla své stanovisko značně ulehčiti tím, kdyby byla zaujala stanovisko k zákonu, který školní komise vypracovala a kdyby byla nestěžovala celou tuto otázku. Dnes k tomu již přistupuje ještě jeden nešťastný moment, ten nešťastný moment dvojitého dělení, národnostní autonomie.

Pokud se týče stanoviska německolidové menšiny, které sice zastupuje menšina, ve skutečnosti však pod jehož tíhou vlastně se se sněm království Českého v každém svém zasedání po několik let pohybuje; neboť ačkoliv jsme zde domělou většinou, musíme se každému diktátu se strany německé podříditi. Zde nejedná se jen o theoretisování se strany našich Němců, nýbrž všechny úvahy Němců konči tím, že to musí býti. Pakliže se některý opatrný Němec zmýlí a řekne, to by mělo býti, slyší z liberální strany - »das muß« - to musí býti.

Němci sami uznávají, že v této příčině není možno řešiti poměry ve všech zemích stejně. Jeho Excellence pan dr. Baernréither to výslovně připouštěl on tak daleko není, aby doznal - že ve skutečnosti celý centralisační systém v Rakousku tak škodlivý hospodářskému, sociálnímu a politickému vývoji národů přichází čím dále tím více k úpadku, aby doznal, že jest potřeba starati se o to, abychom sami provedli celou řadu věcí hospodářských a kulturních. Na straně německých velkostatkářů během tohoto šestiletého zasedání několikrát ozýval se hlas, který nám přímo doznává, že jest nutno starati se o to, aby jisté obory správy byly vyňaty z říšského zákonodárství a aby byly přiděleny zákonodárství zemskému. Kdo jste, pánové, četli vývody ty v oné brožuře, v které podává český ústavověrný velkostatkář, myslím hrabě Černín, všimněte si, že již tam přicházejí k poznání tomu, že jest to absurdní, abychom my z království Českého takových sta millionů odváděli ku krmení státních potřeb a při tom abychom doma byli odkázáni na takovou finanční a zákonodárnou mizérii. Jeho Excellence dr. Baernréither doznává, že připouští nesprávnost, aby poměry řemeslnických pokračovacích škol posuzovaly se ve všech zemích stejně, ale jaksi ostýchavě to povídá. Avšak, pánové, učiňte konkluse a zajisté přijdete k poznání, že jsme dosti silni v tomto království a v zemích koruny České, abychom svými finančními silami dovedli si opatřiti všechny své potřeby školské, hospodářské, živnostenské, zemědělské a všechny potřeby sociální moderní politiky.

Uznejte, pánové, potřebu, abychom provedli revisi celého našeho ústavního státoprávního poměru k centralistické říši. Dojdete-li k tomuto poznání, budeme docela klidně nejen mezi sebou mluviti o otázce, jakým způsobem máme doma si u nás uupraviti své národní poměry. (Výborně!)

Jsem přesvědčen, že budoucnost bude kárati ze lži celou řadu lidí, kteří chtějí dnes jiným způsobem postupovati.

Nuže, velectění pánové, my dnes vidíme, že se Němci staví proti této zákonodárné úpravě pokračovacího školství a jestli to bude takto pokračovati, musíme si říci a musíme o této otázce napsati na dveřích dotyčné komise sněmovní: Vzdejte se vší naděje, že otázka tato bude projednána.

Tato otázka jest spojena s otázkou živnostenské organisace u nás vůbec, proti které se Němci staví se stanoviska, že chtějí míti naprosté národnostní rozdělení v zemi. Musím zde proti tomu vystoupiti a musím připomenouti, že otázka úpravy zákonodárné pokračovacího školství živnostenského jest skutečně jenom ve Vašich okresích národnostně jen čistě německých. Nezapomínejte, že poměry v německých okresích v oboru živnostenském a řemesel i velkoprůmyslu vyvinovaly se takovým způsobem, že dnes i německý průmyslník a řemeslník nemůže se obejíti bez české pracovní síly. Máme zájem na tom, a také i nárok na to, abychom se starali, by člověk, který jest nucen vstoupiti do těch služeb německých, kde musí poctivě a s nasazením všech svých sil pracovati, aby měl možnost, připraviti se řádným způsobem k životu. Musíme míti přirozeně zájem, aby učňové české národnosti, kteří jsou u německých mistrů, používali onoho dobrodiní školy všeobecné a odborného vzdělání; za to, že u německého mistra jsou nejméně 2 leta, nahrazují velmi dobře důležitou pracovní sílu a zasluhují, aby také páni Němci jim dopřáli, by se z nich mohl státi pro budoucnost český řemeslník, který bude schopen konkurence a bude moci plniti ony státní povinnosti, o kterých mluvil Jeho Excellence pan dr. Baernreither.

Jeho Excellence nám zde také ukazoval spis německého odborného vědce a zdálo se mně, jakobychom zde byli slyšeli věc novou, která se zde jako novum slavnému sněmu předkládá. My jsme však měli jednoho muže, jenž nejen v oboru obecného školství, ale i v oboru odborného vzdělání udával tón celému světu. Byl to Jan Amos Komenský, jenž nejen chtěl míti obecné školství postaveno na základ vyučování v řeči mateřské a všecko vyučování ostatní a vzdělávání považoval za zvrácené proto, poněvadž dítě nemůže pochopiti žádných dalších vědomostí, pakli nebylo důkladně základně vzděláno. A co pak nám ten Komenský také zanechal? Nejen Češi, ale i všichni cizí národové, kteří se neuzavírají před skutečným geniem, znají, že to byl Komenský, který dal světu známý »Orbis Pictus « který přece není ničím jiným, než skutečným postavením zásady, že se dítě, řemeslník, vzdělává také prakticky na základě praktických pojmů. Vezměte ten »Orbis Pictus« do ruky a najdete tam dávno naznačenou zásadu, kterou i v tomto pokračovacím školství máme, že totiž má se vzdělání také pohybovati v dílnách odborných jednotlivých živností.

Tedy my, národ, o němž tak rádo se říká, že jest »minderwertig«, nejen se strany německo-lidové, nýbrž i se strany velkostatkářské, my můžeme ukázati k tomu, že to byl náš muž, který udává zde přímo cestu, udává směr budoucímu veškerému vývoji moderního školství.

Vážení pánové, tedy po stránce této bylo by potřebí, aby vše, co bylo zde řečeno, vedlo k jistým pevným konsekvencím. Jestliže pánové mají názor, že v každém okresu jsou jiné poměry, že snad tyto poměry v okresích nedají se vyříditi způsobem jiným, nežli nějakou autonomií, jestli že pánové mají zde příklady toho, že Dolní Rakousy přišly k přesvědčení již dávno, že si tyto poměry musí upraviti zákonodárstvím samy, jestliže J. E. pan Baernreiter říká, že není možno upraviti všechny poměry stejně, - co nám vadí, pánové, abychom si upravili poměry v Čechách, jak to vyžadují praktické poměry pro obě národnosti?

Já ze svého stanoviska musím se postaviti proti těmto zásadám, které zde byly hlásány a které nemají jiného účele, jen aby z německé strany zadržely řádné upravení této otázky, na jejíž upravení má zájem živnostník český jako německý. Já ze své vlastní zkušenosti dobře vím, že německý živnostník, usedlý v těch německých městech, je vzdálen toho přímo štvavého řešení národnostních otázek, když s ním rozumně se mluví.

My víme, že celá řada otázek národnostních není vyvolána se strany těchto výrobních tříd, nýbrž se stran, které nemají na vývoji této otázky potřebného zájmu.

To se stanoviska ústavně-politického a národnostního měl jsem za svou povinnost uvésti a ukázati k tomu, že již dávno bylo z české strany sledováno a že vláda měla možnost studovati tyto poměry.

Jedno ještě mám na srdci, že by bylo dobře, aby vláda konečně přišla k přesvědčení, že má povinnost, aby důležité obory správy živnostenské, zemědělské a dělnické byly řešeny nejen byrokraticky u zeleného stolu, mnohdy lidmi, kteří nemají naprosto praktických znalostí dotčených věcí, nýbrž, aby konečně provedla se spolu s právním účastenstvím zástupců těchto výrobních vrstev při sdělání zákona, který se týká jich i při nařízeních, které mají účinek mnohdy zpětný na celý vývoj otázky národohospodářské a výrobní pracovních tříd.

Vážení pánové! Dovolte, abych ještě dal jisté podněty váženému našemu panu přísedícímu zemského výboru, na které by se měl vzíti zřetel, když zde máme zákon zemský, na základě předlohy, kterou připravila vláda, kterýžto zákon musí nutně přijíti do rukou zemského výboru. - Dnes v debatě bylo naznačeno, že právě budoucí organisace v směru učební osnovy má býti zmírněna a zlepšena. Po jedné stránce poukázal k tomu pan přísedící zemského výboru hrabě Schönborn a po druhé stránce ukázal zde k tomu J. E. dr. Baernreither. Nuže, velectění pánové, pan hrabě Vojtěch Schönborn ve své skutečně naprosté upřím-