ovšem bude choditi značné procento českých dětí.

Ono se to vysvětluje tím, že z velké části jsou to děti dělníků, kteří z Teplic za příčinou, práce ve válcovnách přesídlili ale to se děje jen v kraji českém.

A nyní dobře se podívejme, jak to vypadá v tak zvaném uzavřeném území. Uvedu na příklad Březnici n L. Kdo sleduje běh veřejných události, ví, co se tam děje. V Krásném Březně podána byla žádost za českou veřejnou školu na počátku minulého roku a uplynula bez mála 2 léta, co se o to jedná! Hned jak byla podána žádost, nastal obvyklý ruch v tak zvaném německém území, vždy zpravidla aranžovaný, to jest: dělníci vypovídají se z práce, nájemníci čeští z bytů, úředníci se denuncují, zkrátka vede se vyhlazovací boj a to nejen agitací ústní, ale i veřejným tiskem. Jednotlivé spolky vydávají zvláštní provolání mám jich zde celou řadu po ruce - kde se výslovně ohrožují dělnicí čeští na majetku svém a na své existenci a když se potom přijde s deputací k Jeho Excellenci panu místodržiteli a řekne se mu: »Tady se vypovídají děti z bytů, násilím se jim vyhrožuje, jako nejvyšší úředník zastaňte se jich!«, jaká jest odpověď? »To jest soukromá věc, to jsou soukromoprávně poměry, do kterých nemohu zasáhnouti!«

Kdyby však opačně se něco takového dělo, kdyby se některému Němci, abych tak řekl, vlas na hlavě zkřivil, našel by se příslušný paragraf zákona, kterým byl by pohnán takový Čech nejen před instancí politickou, ale i paragraf trestního zákona, aby mohl býti stihán i před soudem.

Ale, slavný sněme, když se trpí, že takový boykot se provozuje, nedivme se, že každý český dělník a otec musí býti pravým hrdinou, aby uchránil svému dítěti, co jest jeho nejpřirozenějším právem, aby se mu totiž dostalo výchovy v mateřském jazyku.

Němci jsou svobodomyslní a hlásají svobodomyslnost všude, ale jen pokud se týká jich.

Jakmile jde však o svobodu národa jiného, tu se pranic neostýchají bráti, a třebas i krásti české děti a naplňovati jimi své německé školy, jen aby vedli bezohledný znásilňující a germanisující boj proti českému živlu v Cechách. (Tak jest!)

Pokud se týče Březnice, byla v té příčině podána stížnost k okresnímu hejtmanství, kde byli všichni žadatelé podrobeni důkladnému výslechu.

Pánové, račte si jen představiti, co to znamená pro chudého otce, který jest odkázán na denní mzdu, je-li za příčinou zápisu vlastních dětí do školy několikráte volán k úřadu, a zde za přítomnosti pohlavárů místních, ba i státních, vyslýchán, kdo jest, jak a kde byl zaměstnán, jak se živí, proč své dítě posílá v německém kraji do české školy, atd., zkrátka a dobře vyslýchán jest takovým způsobem, že jest to pro něj pravou odvahou, má-li se podrobiti této proceduře. A co se stalo v této věci? Novým zvláštním podáním ze dne 16. února letošního roku byla věc znovu urgována a vzdor persekucím, kdy byli rodiče vypovídáni z bytů atd., nestalo se do té chvíle nic, a nevíme uzná-li vůbec sl. úřad, aby v té věci zakročil.

Pánové, když intervenujeme v zemské školní radě a tážeme se, jak stojí záležitost školy v Krásném Březně nebo jinde, sdělí se nám, že právě byla tato záležitost poslána okresnímu hejtmanství nebo okresní školní radě, aby ještě tu neb onu záležitost vyšetřila. Když pak čeští rodičové jsou upozorněni, aby se otázali místního hejtmanství, jak se má jejich věc, sdělí se jim na tamním úřadě: »ano, ano, právě byli jsme vyzváni z Prahy, abychom tu neb onu podrobnost dodalečně vyšetřili, a my vyhovivše tomuto rozkazu, poslali jsme spisy zase do Prahy«.

A teď, pánové, vypraví se zvláštní deputace rodičů do Prahy k panu místodržiteli, který jim zase blahovolně slíbí, že jejich věc vyšetří. Avšak výsledek intervence takové není znám, poněvadž se posud nic nestalo.

Podobně se má s událostmi, které se sběhly v Ervěnicích.

O tom nebudu blíže vypravovati, poněvadž ervěnický případ jest takovým evropským skandálem, že nikde jinde nemohl by se státi, kde jsou spořádané poměry.

U nás ovšem jest to možné jedině proto, že se jedné straně v Čechách naddržuje.

Ještě nikdy jsme nechtěli a nežádali, aby nějaké německé dítě bylo zapsáno do české školy. To jste od nás nikdy neslyšeli, naopak my se tomu bránili, pověvadž držíme se zásad, které hlásají největší paedagogové světa, jako Komenský, Pestalozzi a j., totiž, že dítě má býti vzděláváno ve svém jazyce mateřském. My, pánové, třeba že bychom nebránili svým dětem, aby když dospívají, učily se cizím jazykům, a třeba, že bychom tomu chtěli, aby osvojily si důkladnou znalost zemského jazyka, by náležité vyzbrojeny byly k těžkým zápasům životním, přece dbáme toho, aby naše obecná škola zůstala čistou a aby v ní vychovávány byly naše děti po česku v mateřském jazyku a v českém duchu.

Jestli že však brání se nám v této snaze nejen se strany našich politických odpůrců, nýbrž také se strany úřadů, pak jest ovšem pochopitelno, že daleko s větším důrazem a před celou veřejností domáháme se alespoň toho, aby úřady v té příčině vykonávaly svoji zákonnou povinnost.

V  Ervěnicích podána byla žádost za školu a proveden výslech žadatelů již roku 1903. V řízení pokračováno bylo v roce 1906 a řízení skončeno 29. listopadu téhož roku, avšak dodnes, ačkoliv uplynula tak drahná doba, plná 4 léta, neměla zemská školní rada dosti času, aby o této věci rozhodla.

Věc ta leží nerozhodnuta. Pánové, jsou to spořádané poměry? Rděl bych se studem, kdybych stál v čele takovému státnímu úřadu, který by po 4 léta nemohl vyšetřiti, zdali v místě tom neb onom jest zákonný počet dítek a má-li tam zřízena býti čebká škola čili nic.

V  Podmoklech byla podána žádost za českou školu v r. 1904; bylo konáno šetření velice úporné a krutým pronásledováním rodičů jako obyčejně provázené a skončeno bylo roku 1905; ale o této žádosti rovněž dosud rozhodnuto není.

Ve Světci u Biliny skončen výslech žadatelů, české školy se domáhajících, 18. června 1905, ale ač je řízení úplně provedeno, Čechové Světečtí marně čekají, kdy jim zemská školní rada školu povolí.

V Chabařovicích, okresu Ústeckého, skončeno řízení již v roce 1905, ale mimo bezpříkladné pronásledování českých rodičů, při němž slavné úřady ochrany jim neposkytly, neměla tato žádost nižádného účinku.

České děti tamnější chodí do škol německých, neboť zemská školní rada neuznala potřebu povoliti českou veřejnou školu a úřady se snaží celé toto řízení odkládati.

Podobně je tomu v Sobědruhách u Teplic.

To jsou, slavný sněme, jen ukázky, jak se měří nám a jak se měří Němcům cis. král. úřady, zejména školními.

Mám za to, že kdybychom tuto věc dnes nepřipomenuli, že by se zdálo, že jsme s úřadováním c. k. zemské školní rady a jejího předsedy úplně spokojeni a tu mám za to, že je naší povinností, bychom řekli, že tomu tak není a že si přejeme nejen, aby zákonu zjednána byla platnost, pokud se týká zřizování škol a v té příčině jsou normy zákonné zcela jasné, ale aby také zjednána byla úplná zákonná ochrana našim českým lidem, kteří po právu a zákonu českých škol se domáhají. Je povinností státních orgánů, aby tento český lid, který je rovněž tak poplatný, jako německý, který vůči státu koná povinnosti, jako každý jiný občan, vzaly do své ochrany. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Jeho Excellence pan místodržitel přihlásil se ke slovu.

C. k. místodržitel hrabě Coudenhove: Vidím se nucen, dáti na slova pronesená panem poslancem Anýžem, jen zcela stručnou odpověď. On mně vytýkal, že jako místodržitel jsem strannickým, a že nechovám se spravedlivě, důkazů toho však nepodal. On se odvolával sice na jednání zemské školní rady, ale mimo to neuvedl nic, pranic. Stojím sice v čele této korporace, ale nemohu přece býti zodpovědným za všechno, co se tam stane. Omezuji se tudíž pouze na to, že tvrzení pana poslance rozhodně odmítám. (Sehr richtig!)

Vynasnažil jsem se vždy na místě, jež mám čest zaujímati, abych dle povinnosti choval se nestranně a spravedlivě a mé svědomí mě také dosvědčuje, že měl jsem vždy nejlepší vůli v tomto směru úřadovati (Bravo!)

Velectěný pan posl. Anýž jako důkaz toho, co zde tvrdil, poukázal k tomu, že když se jedná na přiklad o německé školy, tu že celé řízení děje se rychle, kdežto jedná-li se o školy české, že řízení trvá dlouho. Toto poslední nemohu popříti, ano úplně uznávám, že to je často pravdou, ale kde vězí příčina toho, to pan poslanec, který je členem zemské školní rady, o kterém nutno předpokládati, že ví, jak poměry se mají, nerekl; když se totiž podávají stížnosti během řízení, není možno, a je vůbec nepřípustno, aby se to krátce odbylo a to tím méně, poněvadž zákon sám obsahuje ustanovení, že mají všechny rekursy a stížnosti odkladnou moc.

A co by věci prospělo, i kdybychom velmi rychle vyřizovali takové choulostivé záležitosti, při nichž, jak jest každému odborníku dobře známo, na každé podrobnosti záleží.

Pan poslanec to musí sám uznati a věděti, že bychom věci špatně posloužili, kdybychom ji příliš mnoho urychlovali.

Nejlepším prostředkem, aby žádosti podobné byly příznivě vyřízeny, jest, aby věc byla důkladně provedena. Když se jednalo o případě, o němž se on zmínil, a sice o rychlé vyřízení německé školské žádosti nebylo asi žádných námitek. Mohu konstatovati, že páni úředníci, kteří jsou zaměstnáni v zemské školní radě, plní své povinnosti, že jsou pilnými a dbalými svých úkolů.

Pouze tomu se divím, že velectěný p. posl. jestli měl takové stížnosti proti zemské školní radě, ačkoli jest členem zemské školní rady, nikdy ke mně nepřišel a si nestěžoval na to, že tam tyto věci zůstávají ležeti.

Posl. Anýž (volá): Já byl u vás tolikrát s deputacemi a přece jsem také nic nepořídil.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní).

C. k. místodržitel hr. Coudenhove (pokračuje): Já se na to nepamatuji; je to snad již dlouho, ale musíte býti přesvědčen, že kdyby bylo mně sděleno, že v zemské školní radě záležitost zůstává ležeti, byl bych se postaral o odpomoc.

Poslanec Anýž (volá): Proti úředníkům jsem se ani slovem nezmínil!

C. k. místodržitel hrabě Coudenhove (pokračuje): Já jsem myslil, že jste řekl, že věci zůstávají ležeti u zemské školní rady. Zdálo se mi, že to bylo řečeno.

Co se týče Ervěnic, řekl velectěný pan poslanec, že jsme také v průtahu ohledně zřízení tamní školy. V Ervěnicích byla žádost, aby škola česká byla zřízena, podána teprv ke konci února tohoto roku a okresní školní rada prováděla vyšetřování, které, když skončilo, byla věc předložena zemské školní radě, odkudž koncem minulého měsíce pro jisté vady rausila býti poslána zpět a můžeme počítati s tím, že tato věc bude brzy zase předložena, čímž bude možnost dána, aby byla hned odhlasována v zemské školní radě. Nejsou tedy zemské úřady v této věci v průtahu. Jestliže pan poslanec se také o tom zmínil, že tam bylo učiněno násilí proti Čechům a když ke mně přišli, že jsem je odbyl nějakými frásemi, mohu se odvolati na to, že tomu tak není, naopak, že jsem se zasadil, jak to dělám pokaždé, o zájem těch, kdo ochrany se dovolávali, že jsem tam poslal četnictvo a se ujal těch, kdož z bytů byli vypovězeni a že jsem jim prokázal officium boni viri a to ne bez výsledku. A mohu říci, že nebyly moje kroky bezvýsledný, nýbrž mně za to byly díky vysloveny.

Mohu se odvolati také na to, že nedávno, když se odbývala v této věci schůze, pan poslanec, který tam byl poslán, sám uznával, a byl jeho výrok v Národních Listech uveřejněn, že zakročení místodržitelství úlevu těm lidem přineslo.

Obmezuji se pouze na toto a končím opětovně ujištěním, že se mně děje křivda, když se stále opakuje, že nadržuji druhé straně a prosil bych, aby pánové byli přesvědčeni, že se vždy vynasnažuji, jak jest to mou povinností, býti při každé příležitosti nestranným a spravedlivým. (Sehr gut! Souhlas mezi německými poslanci. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl.

dr. Stranecký přihlásil se k této věci po druhé ke slovu.

Poslanec dr. Stranecký: Pan kolega redaktor Anýž byl na omylu, pakliže mi vytknul, že záležitost tato není věcí dnešního denního pořádku, jelikož podle předlohy industriální učitelky výslovně zde uvedeny jsou a mně o jejich potřebné vzdělání se jedná.

Tyto industriální učitelky mají míti takové vychování a mají býti tak placeny, aby tomu dítěti mohly dáti první základ k jeho -dalšímu nutnému živobytí, poněvadž škola jest průpravou života i praktického. Jako zastance industriálních učitelek musím míti tu snahu a pracovati k tomu, aby poměry jejich byly upraveny, aby byly lépe placeny. To, co se pro ně dosud stalo, myslím, že nedostačí. Škola má dáti vědu, ale možnost také ku práci.

A na tom stanovisku stojím a dovoluji si proto učiniti resoluční návrh:

Resoluční návrh:

Industriální učitelky v tom kterém školním okrese ustanovené buďtež tak kvalifikovány, aby mohly dáti první návod ku nastávajícímu, poměry vynucenému, provozování domáckého průmyslu v tom kterém okrese ode dávna zavedeného, aby již předem dostatečnou zručností lidu zamezeno bylo vystěhovaleckému ruchu žen z království Českého. «

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Stranecký navrhuje jménem resolučního návrhu.

Resoluční návrh:

Industriální učitelky v tom kterém školním okrese ustanovené buďtež tak kvalifikovány, aby mohly dáti první návod ku nastávajícímu poměry vynucenému, provozování domáckého průmyslu v tom kterém okrese ode dávna zavedeného, aby již předem dostatečnou zručnosti lidu zamezeno bylo vystěhovaleckému ruchu žen z království Českého.

Co se týká věci, nečiním žádné posuzování, avšak musím tento návrh považovati za návrh samostatný a ponechávam panu navrhovateli, aby jej předepsaným způsobem, jakožto samostatný návrh slavnému sněmu podal.

Es hat sich der Herr Abg. Dr. Schreiner zum Worte gemeldet.

Abg. Dr. Schreiner: Ich habe nicht die Absicht gehabt, in diese Debatte einzugreifen, aber die Ausführungen des Herrn Abgeordneten Anýž veranlassen mich dazu, weil, wenn ich schweigen würde, ich seinen Ausführungen als zustimmend angesehen würde, ich und sämtliche Deutschen, und dies absolut nicht in meiner Absicht gelegen ist.

Ich möchte doch, ich glaube gleichfalls namens der ganzen deutschen Bevölkerung Böhmens gegen die Vorwnürfe, welche der Herr Abg. Anýž vorgebracht hat, namentlich, daß mir auf dem Gebiete des Volksschulwesens in irgend einer Weise begünstigt werden, aus das Entschiedenste Protest erheben.

Meine Herren! Wer die Verhältinsse nur einigermaßen objektiv verfolgt, wird im Gegenteil sagen müssen, daß wir gerade in den letzten Jahren inbezug auf die Erfüllung unseres Bildungsbedürfnisses, und zwar namentlich aus dem Gebiete des Bürgerschulwesens seitens des Landesausschusses außerordentlich zurückgesetzt werden.

Meine Herren! Einer der Grundsätze bezüglich der Errichtung der Bürgerschulen lautet, daß in jedem Schulbezirke mindestens eine deutsche Bürgerschule errichtet werden soll.

Nun, meine Herren, kann ich ihnen eine ganze Reihe von deutschen Schulbezirken nennen, in denen es bisher zur Errichtung einer Bürgerschule noch nicht gekommen ist, obwohl sich die örtlichen Faktoren darum beworben haben, und obwohl auch der Landesschulrat nach reichlicher Erwägung und Erhebung der örtlichen Verhältnisse die Bewilligung zur Errichtung dieser Bürgerschule gegeben hat.

Ich will z. B. so nebenhin ermähnen, daß in der Bezirkshauptmannschaft Polička, welche ans zwei Schulbezirken besteht, nämlich einem deutschen und einem tschechischen, einige Bürgerschulen seit Jahren bestehen, und daß der Landesschulrat vor einigen Tagen die Bewilligung zur Errichtung einer tschechischen Bürgerschule in Bistra gegeben hat, daß dagegen eine deutsche Bürgerschule im deutschen Schulbezirke Polička noch nicht besteht, obwohl seit Jahren das Gesuch der Gemeinde Schönbrunn beim Landesausschusse erliegt, und obwohl sich der Landesschulrat einstimmig für die Errichtung dieser Bürgerschule eingesetzt hat. Wo da eine Begünstigung der Deutschen liegen soll, vermag ich nicht zu erkennen. (Zustimmung. )

Wenn die Herren mir hie und da -ich kenne die Verhältnisse hier in Böhmen sehr genau - einen tschechischen Schulbezirk, der noch feine Bürgerschule hat, nennen wollen, so werden sie gewiß in große Verlegenheit kommen, während ich ihnen nacheinander 7-8 deutsche Schulbezirke auszählen kann, in denen wir es bisher zur Errichtung einer deutschen Bürgerschule noch nicht gebracht haben.

Der Herr Abg. Anýž beschwert sich über große Schwierigkeiten bei der Errichtung der Minoritäts- - vorliegenden Falles konnte man sagen - Trutzschulen. (Abg. Dr. witsche ruft: Provokationsschulen!)

Sie kennen vielleicht die Geschichte der Schule Von Turmplandles, die im vorigen Jahre eine große Rolle gespielt hat.

Wissen sie, wie dort das Schulgebäude zustande kam? In welch offener lotyalerweise die Herren dort vorgegangen sind? Sie haben um die Baubewilligung einer Villa angesucht, und wie dieselbe dann - obwohl eine ganz andere Baubewilligung für das Landhaus als für eine Schulgebäude notwendig ist - fertiggestellt war, so hat man es durchgesetzt, daß dort eine tschechische Schule errichtet wurde. Und mit welchem Erfolg? Und vor allem mit welchen Mitteln? Das zeigt, wie man gerade bei der Errichtung dieser Schule mit Lug und Trug vorgegangen ist! (Abg. Anýž ruft: To jinak nejde!)

Das ist ihre Taktik! Die überlassen wir ihnen! (Abg. Dr. Reiniger ruft: Die pafttauf Anýž!)

Wie äußerst wichtig die Errichtung dieser Schule war, beweist der Umstand, daß sie von sechs Kindern besucht wird. Allerdings aus den umliegenden tschechischen Orten, wo aber schon genügend Gelegenheit zur Ausbildung dieser Kinder besteht, kommen noch 20 bis 30 Kinder herbei, das ist die bekannte Art der Errichtung der Minoritätsschulen, wie z. B. in Eilli oder bei uns in Prachatitz, daß man Orte sucht an der nahen tschechischen Sprachgrenze. Dort findet man am Orte selbst zwar nicht die nötige Zahl Schulfinder, aber aus der Umgebung werden Kinder solange zum Schulbesuch herangezogen, bis die Herren das Gesuch um Erklärung der Öffentlichkeit dieser Schule vor den Landesschulrat bringen. Daß wir uns mit aller gebotenen Entschiedenheit und Rücksichtslosigkeit gegen ein derartiges Eindringen in das deutsche Sprachgebiet wehren, das ist nichts anderes als ein Gebot der Selbsterhaltung, und diese Entschiedenheit werden wir Ihnen immer entgegen bringen, wo es sich um einen Eingriff in unser geschlossenes deutsches Sprachgebiet handelt, sei es durch Veranstaltung von verschiedenen Festen, sei es durch die Errichtung Von Schulen. (Abg. Anýž ruft: Nemáte žádné uzavřené území!)

Ob wir ein geschlossenes deutsches Sprachgebiet haben oder nicht, darüber werden andere Herren entscheiden, als der geehrte Herr Kollege Dr. Anýž.

Er weiß gar vieles, aber darüber zu urteilen, ist er nicht die entscheidende Instanz.

Wenn der Herr Abgeordnete Anýž darauf hingewiesen hat, welcher Terrorismus herrsche, wenn es sich um die Einschreibung in die Schulen handelt, dann möchte ich doch daraus hinweisen, in welcher Weise die Stadtgemeinde der kgt. Hauptstadt Prag vorgeht, (Rufe: Hört !) mit welchem namenlosen Terrorismus, der sicherlich eine gesetzliche Ahndung Verdienen wurde, (Rufe: So ist es l) Vorgegangen wird.

Daß gerade der Herr Abgeordnete Anýž als Mitglied der Redaktion der Národní Listy die Stirne hat, hier auch noch derartige Vorfälle zur Sprache zu bringen, das ist geradezu unglaublich.

Wer die Národní Listy liest, wird sehen, wie weit die Proskription in der atlergefährlichsten Form gehandhabt wird. Die Eltern werden nach Namen, Stand und Adresse genau angeführt und im Blatte an den Pranger gestellt. Also, meine Herren, ich glaube, wer Butter am Kopse hat, der bleibe schön zu Hause und gehe nicht in die Sonne und wer terrorisiert, der protestiere nicht gegen angeblichen Terrorismus. (Zwischenrufe. Abg. Anýž ruft: To byly české děti!)

O, meine Herren, wir stehen nicht darum, wir wollen nicht tschechische Schulkinder in unseren Schulen. Denn darüber sind wir im

Klaren, daß wir diejenigen Tschechen, welche unsere deutschen Schulen besuchen, niemals germanisieren werden und können, und daß wir uns in den Tschechen, wenn wir sie in unsere Schulen ausnehmen, nur uns selbst die gefährlichsten wirtschaftlichen Konkurrenten auf allen Gebieten, schaffen.

(Abg. Peschka ruft: Die wollen nur deutsch lernen und tschechisch bleiben!)

Das wissen wir sehr gut und es ist, wenn nichts anderes hier im Spiele wäre, schon der Selbsterhaltungstrieb, der uns davon abhält, tschechische Kinder in unsere Schulen aufzunehmen.

Noch etwas, meine Herren!

Es ist in der Debatte auch der Name Bodenbach gefallen.

Daß wir uns dort auf das Entschiedenste gegen die tschechische Schule gewehrt haben, das werden die Herren natürlich finden aus dem Grunde, Weil die Kinder von der Bodenbacher Schule - und das ist notorisch beigestellt worden sind von den Beamten der k. k. Staatsbahnen und von sonstigen Beamten, welche bei verschiedenen Behörden in Bodenbach angestellt sind.

Für diese Kinder, meine Herren, werden von uns tschechische Schulen absolut nicht errichtet werden. Es geht nicht an, daß Beamte, welche doch aus deutschen Steuergeldern mitgezahlt werden, in deutsche Gegenden kommen, um uns tschechische Schulen hinaufgudividieren. (Abgeordneter Iro: Was ist mit den Offiziers. kindern in Königgrätz? Zwischenrufe)

Was Prag anbelangt, so muß doch bemerkt werden, daß hier doch nicht so ein ganz kleiner Bruchteil autochthoner deutscher Bevölkerung lebt (Lebhafte Zustimmung), und es läßt sich dies nicht mit Bodenbach Vergleichen, das erst durch Zuzug tschechischer Arbeiter und Angestellter einen tschechischen künstlichen Anstrich bekommen hat. Denn Prag ist Gott sei Dank oder vielleicht besser gesagt leider noch immer der Mittelpunft der Verwaltung eines gemischtsprachigen Landes, wo uns jedenfalls dieselben Rechte zugebilligt werden müssen, wie sie die Tschechen für sich verlangen.

Es kann nicht meine Aufgabe sein, die Tätigkeit Seiner Exzellenz des Herrn Borsitzenden des Landesschulrates auf dem Gebiete des Schulwesens in Schutz zu nehmen.

Wir sind selbst gar oft bedrückt durch Entscheidungen des Landesschulrates und haben leider nur zu oft Gelegenheit gehabt, gegen solche Entscheidungen Stellung zu nehmen, wie es im vorigen Jahre in Angelegenheit der Prachatitzer Waisenkinder der Fall ist. Verzeihen Sie das harte Wort, die tschechische Sektion des Landesschulrates ist doch autonom, die Beschlüsse werden doch dort nicht von uns gefaßt und nicht von Sr. Exz. dem Herrn Statthalter, sondern sie werden von ihren Konnationalen gefaßt. Können Sie mir einen Deutschen zeigen, der im deutschen Schulrate sitzt, mit Ausnahme des bekannten Fibel-Heinrich, den wir Ihnen vom ganzen Herzen gönnen, der uns gar nicht zugehört? Außer diesem sitzt kein Deutscher darin. (Abg. Peschka ruft: Warum sollen wir nicht auch Deutsche haben in der Zentralverwaltung ?) Woher also die Aufregung gegen den Landesschulrat, der ja aus Ihrer Mitte gewählt ist? Die Debatte war überflüssig, aber wie der Herr Abgeordnete Anýž darauf hingewiesen hat, daß man, wenn er sich nicht gegen unsere Erklärung ausgesprochen hätte, vielleicht annehmen könnte, er stimme mit ihr überein, so habe auch ich es für meine Pflicht gehalten, von dieser Seite des hohen Hauses gegen solche Anwürfe von der gegnerischen Seite auf das entschiedenste Protest zu erheben.

Und zum Schlüsse noch eines, meine Herren! Lassen Sie uns - und das habe ich von dieser Stelle oft zu sagen Gelegenheit gehabt, und dieser Gedanke erfüllt alle unsere Konnationalen vom obersten bis zum untersten nationalen Arbeiter - lassen Sie uns in unserem Sprachgebiete in Ruhe und machen Sie in Ihrem, was Sie wollen! Dann wird Ruhe herrschen. (Lebhafter Beifall) Wenn Sie aber den Krieg wollen, meine Herren, nun, mir sind zum Kampfe bereit, dag haben wir schon oft bewiesen und werden es auch in aller Zukunft auf allen Gebieten stets und energisch beweisen. (Lebhafter, andauernder Beifall, Redner wird beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský: Je přihlášen k řeči pan poslanec dr. Roček.

Posl. dr. Roček: Slavný sněme! Pan dr. Schreiner způsobil, že se chápu slova, abych opravil některá jeho tvrzení. Velectění pánové! J. E. pan místodržitel dokládal se svou spravedlností. My však, kteří známe poněkud toto území, kde jsou Němci ve většině, máme doklady o tom, že kdyby J. Excellence chtěl, že by pořádek v této části země nastal, kdyby jen zakročil poněkud proti svým hejtmanům v těchto krajích, jako na př. v Mostě a Litoměřicích, kteří zúmyslně nechávají akta ležeti na stole, týrají rodiče častými zbytečnými výslechy a prodlužují je tak dlouho, až jsou rodiče nuceni své podpisy za zveřejnění české školy odvolati. To nejsou věci neznámé. Kdyby byl dozor řádně veden, tyto věci by se nedály.

Jest to koníček pana dra Schreinera, mluviti o škole ve Věžovaté Pláni. Musím vysvětliti, jak tato škola vznikla, poněvadž se mysli, že Bůh ví jaký podvod se tu stal.

Na zcela soukromém pozemku, který si koupila Nár. Jedn. Pošumavská, měla se postavili soukromá škola pro české děti. Podali jsme žádost za povolení ku stavbě jménem českého spolku. Ovšem stálo v té žádosli »za povolení villy«.

To jest malicherná okolnost, poněvadž úřad, jakmile dostal žádost, zkoumal plány stavební, přišlo se na místo samé a tu hned konnacionál p. dra. Schreinera, českokrumlovský dr. Kohn řekl, že to bude škola, poněvadž každý, jak se podívá na plán, podle rozdělení místností a podle zařízení poznati to musí. Když se ptali, co to bude, bude-li to škola, mohli jsme říci, že to bude třeba synagoga. (Veselost)

Ihned obecní úřad věděl, oč se jedná a neustanovoval stavební komisi na místě samém, ačkoliv podle stavebního řádu do 14 dnů záležitost má býti vyřízena, po léta ležela akta u německého obecního úřadu ve Stříteži u starosty Němce Steffla, a když jsme si u zemského výboru stěžovali, pod ničemnými a malichernými výmluvami se komise odkládala.

A více jak smělé jsou obce německé proti vyšší instanci jako je zemský výbor. Co mu řekli za důvod, že nemohla býti komise svolána? Předně, že je tam velký vítr, dovolávám se akt zemského výboru. Po dlouhé době se řeklo, že se tam služky střídají z míst a že odcházejí. Co ti páni mají s těmi služkami dělat, to jest věc záhadná, ale ve spisech zemského výboru to

stojí. Teprvé po 5 letech od zemského výboru, jako nejvyšší instance stavební, povolena byla stavba této školy, ale dodnes ještě, pánové, ač se tam již rok učí, nebylo doručeno stavebníkovi povolení obývací v této škole. Zemský výbor nařídil obci, aby dala vyřízení do 8 dnů, jinak hrozilo se jí pokutou a obecní starosta Steffel řekl, že ve Věžovaté Pláni je on pánem, a že mu nikdo nemá práva poroučeti.

A proč je tak zpupný? Poněvadž jej pan dr. Schreiner navštívil a súčastnil se svěcení této školy.

Je to česká soukromá škola, která nemá s veřejností co dělat. K svěcení žádali jsme obyčejnou slavnost bez okázalosti. Hejtman krumlovský nepovolil vítání, nepovolil hudbě hráti. A když jsme se k tomu zavázali, držel komisař hudbu půl hodiny za průvodem, aby nespustila sama ze sebe.

Byla to zcela církevní slavnost a krásně dopadla. Až odpoledne přijel p. dr. Schreiner - totiž on zmeškal ráno svěcení a proto přijel odpoledne, - přijeli klackáři na vozech z Krumlova s klacky a kamením, plakáty bylo vyzýváno, že zadarmo mohou přijeti na řebřinových vozech a po nadšené řeči pana dra. Schreinera táhli tito vzdělaní Němci před budovu české školy, po třikrát hrozili proti ní klacky a revolvery, takže museli četníci s bajonety je třikrát zatlačiti za bílého dne. Při tom rozbili všechna okna v této škole i na památní desce, která byla jednomu ze zakladatelů školy dána, urazili roh, který se ztratil, takže jsme musili učiniti oznámení pro krádež a odevzdati je krumlovskému hejtmanu. To bylo po nadšené řeči apoštola míru obou národů v této zemi pana dra. Schreinera,

Velectění pánové! Ve Věžovaté Pláni, je to škola soukromá, matiční, je vydržována českým lidem soukromě pro české děti a že nebyla zbytečná, je vidno z toho, že měla loni 35 dětí a letos je má zase. Je viděti, že byla nutná, že to bylo účelno a spravedlivo zříditi ji, že tedy není žádná příčina k rozčilování.

Věžovatá Pláň mívala školu utrakvistickou v dobách, dokud to bylo přípustno.

Když bylo nařízeno, že musí se prohlásiti za českou nebo německou, nestaral