Jsem toho náhledu, že k stavbě bohnické nemělo býti přikročeno, dokud se nerozřešily kardinální otázky ústavnictví ve smyslu, jak jsem byl dříve již naznačil. Myslím, že Bohnice, nebude-li se otázka tato hned energicky řešiti, zůstanou kamenem úrazu pro celé naše ústavnictví. Dnes ovšem počítati musíme jen s tím, co jest, a hleděti, jakým způsobem zmírniti nedostatky a vady a omeziti pohromu.

A tu jest nutno, aby schopný a zkušený odborník měl dozor nad stavbou, a sice stálý dozor, a to ihned Není-li ho mezi zemskými lékaři, o čemž ovšem pochybuji, ať se opatři odjinud, neboť při tak nákladném a důležitém podniku jest toho nezbytně třeba, a chyby, které by se jistě staly, později napraviti by se nedaly.

A nyní ještě o hospodaření v ústavech. Královská zemská účtárna jest kontrolním úřadem zemské administrativy a najde-li kde vady v dokladech účetních, dodá příslušným ústavům písemné výtky, které musí správa zodpověděti a vysvětliti. Není-li vysvětlení dostatečné, má právo a povinnost oznámiti to zemskému výboru k dalšímu řízení. Tyto výtky nechává si pan přísedící Žďárský účtárnou zároveň dodávati, jezdí s nimi po ústavech i když se jedná třeba o maličkosti - špatné sečteni některé kolony - a vyřizuje si je na místě sám. Výtky se potom účtárně vrací s podotknutím, že již pan referent vše na místě vyřídil, a účtárna, tento předůležitý, kontrolující úřad je tím v koncích. Je snad také na místě, aby se podotklo, že účtárna chová se k likvidacím přísedících zemského výboru docela uctivě, jak se to žádá od pánů agrárníků, poněvadž na nich ničeho nemění, a v tom smyslu, respektive s tímto omezením a poznatkem dlužno pojímati odpověď Jeho Jasnosti nejvyššího pana maršálka.

Mohl bych o ústavnictví promluviti ještě ledacos. Nechci se šířiti, ježto doba pokročila. Ptám se jen, jestliže pan přísedící činil inkriminace na svého předchůdce a činil výtky pánům kollegům v zemském výboru: Proč nezavedl, když shledal nepořádky a když chtěl potírati hydru špatností, která se tam zahnízdila, příslušná opatření úřadní a proč nezavedl disciplinární řízení proti vinníkům, proč během 5ti let svého úřadování nepostaral se o zlepšení ubikací

a konsolidování poměrů v ústavech - páni řečníci přede mnou podali o tom různé obrázky - proč se nepostaral o náležité rozmnožení lůžek lékařů a personálu, o zjednodušení správy a zlevnění výdajů, o patřičné roztřídění nemocných atd. ?

Dovoluji si navrhnouti resoluci: Zemskému výboru se ukládá"

1.   aby pro řešení otázek týkajících se chudinství a ústavů humanitních získáni byli vynikající odborníci jako stálí poradci,

2.   aby řízení ústavů humanitních svěřeno bylo vždy lékaři (Výborně! Výborně ! Pochvala. )

Nejvyšší maršálek zemský. Pan poslanec dr. Mašek navrhl následující resoluci"

Zemskému výboru se ukládá"

1.   aby při řešení otázek týkajících se chudinství a ústavů humanitních získáni byli vynikající odborníci jako stálí poradci,

2.   aby řízení ústavů humanitních svěřeno bylo vždy lékaři.

Žádám pány, kteří tuto resoluci podporují, by vyzdvihli ruku.

Resoluce jest dostatečně podporována a odkáže se rozpočtovému výboru.

Nachdem der Herr Abg. Březnovský sich hat als Redner streichen lassen, gelangt nunmehr der Herr Abgeordnete Kutscher zum Worte.

Ich erteile ihm das Wort.

Abgeordneter Kutscher: Hoher Landtag! Wenn ich mich in dieser Vorgerückten Stunde und bei der Fülle des Materials, welches eigentlich in der heutigen Sitzung noch seine Erledigung finden soll, dennoch zum Worte gemeldet habe, so bewog mich die Notwendigkeit, besonders über einen Zweig sanitärer Tätigkeit unserer Landesverwaltung zu sprechen, der von außerordentlicher Wichtigkeit ist.

Daß ich hier insbesondere einen Wunsch auch mit zur Sprache bringe, der wahrend dieser Tagung nicht mehr erfüllt werden kann, ist ein Gebot der Notwendigkeit, und es würde allerdings sehr lange Zeit in Anspruch nehmen, wenn ich über diese Angelegenheit des Ausführlichen Sprechen wollte.

Es betrifft das die Versorgung jener Gemeinden mit einem entsprechenden gesunden Trink- und Wirtschaftswasser, die heute unter dem Mangel an Wasser unendlich zu leiden haben und denen die Beschaffung desselben außerordentliche Schwierigkeiten bereitet.

Allerdings, meine Herren, sind das zumeist nur die deutschen Gemeinden, denn während die Gemeinden, die Von unseren Landesbrüdern tschechischer Nation bewohnt werden, zumeist in der Ebene des Landes gelegen sind und über das unentbehrliche Grundwasser in reichlichstem Maße verfügen, sind es gerade unsere deutschen Dörfer, die zwar auch nicht weit Vom Wasser zumeist an der Elbe und ihren Zuflüssen, jedoch immer an Berglehnen und Vergeplateaus gelegen sind, die daher nur bei sehr nassen Jahreszeiten über das notwendige Wasser verfügen. Das ist dann oft nur Wasser, welches in Rinnsalen gefaßt wird oder zur Winterszeit durch getauten Schnee jenes Wasser liefert, welches zu Tränkzwecken für das Vieh und wirtschaftlichen Zwecken im Haushalte Verwendung findet.

Die übrige Zeit des Jahres müssen diese Leute das Wasser in Butten und in Kannen nicht selten eine halbe Wegstunde über Berge hinaufschleppen und es aus der Tiefung der Elbe u. s. w. holen, welche Schwierigkeit umso härter empfunden wird, als heute die Dienstbotennot bei der Landwirtschaft eine allgemein bekannte ist, weil insbesondere auch der Arbeitermangel ein immer größerer und größerer ist.

Daß es unmöglich ist, in einer Solchen Gemeinde eine entsprechende Viehzucht zu betreiben oder aber sonst einen Haushalt zu führen, wie er dort erleichtert geführt wird, wo man unter derartigen Kalamitäten nicht zu leiden hat, ist gewiß eine sehr einleuchtende Sache.

Doch kommt der Umstand in Betracht, daß es gerade die höher gelegenen Gemeinden sind, die über einen außerordentlich geringen Bodenertrag versagen. Es sind das jene armen Gemeinden, die von sehr kleinen bekanntlich mit Schulden überladenen Grundbesitzern bewohnt sind. Ich habe beispielsweise in meinem eigenen Wahlbezirke Auscha und Leitmeritz, Gemeinden, welche, ohne daß Sie irgendwelchem Fortschritte huldigen oder irgendwelche Verbesserungen vorgenommen hätten, heute bereits über 100-170% Gemeindeumlagen einzuheben genötigt sind und die eine Wasserbeschaffung auf eigene Kosten durchzuführen und in Angriff zu nehmen, vor der ausgesprochenen Unmöglichkeit stehen. Hier ist es notwendig, daß von Seite der Landes- und Staatsverwaltung in entsprechender Weise eingegriffen werde.

Ich glaube, wenn das in so vorwiegender Weise bei den tschechischen Gemeinden zutreffen würde, so wäre es gar nicht notwendig, daß von unserer Seite hier ein Antrag gebracht wird, daß eine Summe von 300000 K eingesetzt werde in das Budget zur Förderung derartiger Wasserversorgungen.

Es wäre längst hier etwas Durchgreifendes geschehen. Bis heute sind wir aber angewiesen an die Dotation, die eigentlich aus dem Melioratinsfonde stammt und Meliorationsdotation heißt. Hier aber müssen wir schauen, was übrig bleibt von der Unterstützung großartiger Meliorationsunternehmungen, so daß wir auch hier sagen können, daß es zumeist wiederum die tschechische Seite ist, die den Löwenanteil dieses Meliorationsfondes in Anspruch nimmt.

Ich hätte es besonders gerne gesehen, daß noch während dieser Landtagssession die Verhandlung über die Subvention, die bereits vom Landesausschusse in Aussicht genommen und vom Budgetausschusse gleichfalls beschlossen wurde, und bezüglich welcher heute bereits der Antrag im Druck allerdings nicht hier im Hause, sondern in der Kanzlei erliegt, auf die Tagesordnung gekommen wäre. Es ist das der Antrag wegen Subventionierung der Gemeinde Türmitz, die überhaupt unter außerordentlich schwierigen wirtschaftlichen Verhältnissen deshalb zu leiden hat, weil sie die Ablagerungsstätte von tausenden industriellen Arbeitern ist, die zwar hier in der Stadt keine Steuern zahlen, die ihre Arbeit in der nächstgelegenen Stadt Aussig verrichten und nur hier der Gemeinde die Notwendigkeit aufdrängen, daß sie verpflichtet wird, ungeheure Schulbauanlagen zu machen, so daß die Gemeinde erst im vergangenen Jahre eine Schule von über 300. 000 Kronen bauen zu müssen sich genötigt sah. Alle übrigen Maßnahmen kommen mit und da ist es insbesondere die Wasserversorgung. Denn auch dadurch, daß der Kohlenbergbau dieser kleinen Stadtgemeinde das Wasser vollständig entzogen, die Industrie den Bielafluß so verseucht und verpestet hat, daß die bisher übliche Entnahme des Wassers nicht mehr gepflogen werden kann, ist es außerordentlich notwendig geworden, daß endlich über diese Subvention einmal entschieden worden wäre. Leider war dies trotz aller meiner Bemühungen nicht möglich; allerdings habe ich nun Aussicht, daß während der nächsten Landtagssession die Angelegenheit Sofort auf die Tagesordnung kommt, und jetzt wenigstens in das Stenographische Protokoll, was mich jetzt doch einigermaßen befriedigt, und auch die Bevölkerung in Türmitz hoffentlich befriedigen dürfte.

Worüber ich mich aber insbesondere noch zu beklagen habe, das ist der Umstand, daß seitens des Landesausschusses, wie schon wahrend dieser Budgetdebatte zu wiederholten Malen Klage geführt wurde, tatsächlich nicht mit gleichem Maße gemessen werde, insbesondere auch in der Austeilung der Subventionen.

Da erinnere ich mich mit Grauen an die Aufteilung jener Summe, die aus Notstandsrücksichten im Jahre 1905 bewilligt wurde. Es war dies ein außerordentlich hoher Betrag für unser sonst finanziell so armes Land; nicht weniger als drei Millionen, von denen auch ein Teil zur Förderung von Straßenbauten usw. verwendet wurde.

Auch wir, in deutschen Gebieten, insbesondere ich in meinem Wahlbezirke, haben Gemeinden, die insbesondere bei dem Titel "Notstand" in hervorragender Weise zu berücksichtigen gewesen waren, und zwar deshalb, weil die Katastrophe vom 17. April 1904 in diesen Gemeinden einen unseligen und die Gemeinden für Jahre hinaus in Anspruch nehmenden Schaden angerichtet hat.

Die Gemeinden haben auch Gesuche eingebracht; allein diese fanden Bis heute gar keine Berücksichtigung; alle meine Bemühungen blieben bis heute erfolglos. Einmal sagte man mir, die Gesuche wurden zu spät eingebracht, das anderemal hörte ich zu meinem Entsetzen, es laufen noch immer Gesuche ein, welche berücksichtigt werden müssen, die Dotation ist schon aufgebraucht, für Ihre Gemeinden wird nichts übrig bleiben.

Es ist schon einmal der Ausdruck "Sauwirtschaft" gefallen, ich will mich nicht so weit versteigen, aber es ist wirklich zum mindesten eine Mißwirtschaft, wenn uns der Landesausschuß, welcher nach dem Ausspruch des Dr. Kramař "Ihr" Landesausschuß ist, aus Liebe so zu behandeln sucht, daß er uns in dieser Liebe zwei Prozent von Beamtenstellen in diesem Lande zukommen laßt, wobei man uns aber 60% an Steuern ruhig bezahlen läßt; daß man ferner auch von all den Wohltaten, die besondere in der Subventionierung bestehen, uns nur ein Fünftel und der anderen Seite vier Fünftel zukommen läßt.

Meine Herren, wenn ich mich da beschwere, so muß ich auch insbesondere in einer anderen Richtung Beschwerde führen. Das betrifft den geringen Einfluß unserer deutschen Beisitzer im Landesausschusse selbst.

Denn, wendet man sich in derartigen Angelegenheiten an unsere deutschen Landesausschussbeisitzer, so kann man gewiß gewärtig sein, daß, wenn man auch den Herren die Angelegenheit schriftlich in die Hände gibt, man nicht einmal auf eine Antwort zu hoffen braucht.

Ich weiß nicht, ist es bei den deutschen Beisitzern ein Mangel an Wohlwollen ihren Konnationalen gegenüber oder ist es ein Mangel an Einfluß in der Körperschaft des Landesausschusses selbst.

Es scheint mir wahrscheinlich die letztere Vermutung mehr am Platze zu sein. Ich glaube daher, die eine Meinung wohl aussprechen zu dürfen, daß es unter diesen Umständen in diesem Lande absolut nicht mehr so weiter gehen kann. Auch ich werde daher gleich allen den Vorrednern, von welchen die "Politik" in ihrer heutigen Nummer schreibt, daß alle Reden, die hier gehalten wurden, ihren Ausklang darin finden, daß man immer wieder den Wunsch nach der Zweiteilung erhebt, in gleicher Weise an Sie, geehrte Herren, von der Gegenseite, appelliere, endlich einmal gerecht zu suhlen und gerecht zu denken. Schwingen Sie sich einmal empor auf den Standpunkt der Gerechtigkeit, halten Sie uns nicht mehr wie eine Spinne die Fliege in ihrem Gewebe. Denn, vergessen Sie nicht, daß wir nicht so schwach sind, wie eine Fliege, die sich nach allen Richtungen aussaugen und schließlich abtöten lassen muß. Wenn in unseren Reichen einmal die Überzeugung Wurzel gefaßt hat, daß jeder weitere Tag eines solchen Fortwirtschaftens und Fortwurstelns und jeder Tag dieser Arbeit, wie sie heute geleistet wird, eigentlich eine langsame Abtötung unseres Volkes in nationaler und wirtschaftlicher Beziehung ist (Abg. Peters ruft: Sehr richtig!), dann wird es und muß es endlich einmal mit dieser Wirtschaft ein Ende nehmen.

Ich habe gesprochen. (Bravorufe!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan poslanec Žďárský. Dávám jemu slovo.

Přísedící zemského výboru posl. Žďárský: Slavný sněme! Klub české strany agrární ustanovil sobě za povinnost, aby při debatě rozpočtové v tomto zasedání slavného sněmu co nejvíce zkracoval vývody jednotlivých svých řečníků do debaty vyslaných a resp. aby ani, pokud nutnost toho nežádá, takové řečníky do debaty neposílal. Tato úloha připadla mně, a bylo mi uloženo, abych, pokud možná nejvíce zkrátil se ve svých vývodech.

Jestliže v této chvíli jsem povinen slova se chopiti, jest to povinností mojí jako referenta zdravotního, jehož referátu jisté a mnohé výtky s různých stran byly učiněny. Byly to nejprve výtky pánů poslanců strany německé, a sice pana poslance inženýra Peterse.

Dovolím si, velevážení pánové, jen krátce oproti těmto výtkám stanovisko své vysvětliti podotýkaje, že v ohledu lékařském odpověděl již oběma pánům pan poslanec Německobrodský dr. Šubert.

Velectění pánové! Předem byla zmínka učiněna se strany pana inženýra Peterse, že v rozpočtové komisi jsem přisvědčil, když byla zmínka o tom učiněna, že přáním pánů s německé strany jest, aby byli přijímáni jak lékaři, tak i úředníci administrativní do našich zemských ústavů.

Přisvědčil jsem, že jest to samozřejmé, že toto přání jest oprávněné, ale jinak ovšem zněla resoluce, kterou pan poslanec Peters byl navrhl. Tato resoluce zněla asi v tom smyslu, že jest třeba, až bude ústav v Bohnicích dokončen, aby úředníci čeští byli přesazeni do ústavu v Bohnicích a do nových míst aby dosazeni byli úředníci němečtí. Proti tomu musel by se každý jednotlivec, kdo ústavy naše zná, již z ohledů administrativních postaviti.

Pan poslanec dr. Herold zmínil se o tom, že žádný z lékařů v ústavu dobřanském není národnosti německé, ačkoliv dvě třetiny ošetřovanců toho ústavu jsou národnosti německé. Podotýkám, že se to stalo z toho důvodu, že páni lékaři se strany německé se do toho úřadu nehlásili. Bylo ovšem podotknuto, že, svého času, když žádal jistý petent, který byl doporučován panem řiditelem Hrašem, nebyl přece zemským výborem jako lékař do ústavu našeho přijat. Ale podotýkám, že se tak nestalo z ohledů národnostních, nýbrž prostě z toho důvodu, že onen petent překročil dávno již ony meze stáří, při kterých úředníci od zemského výboru, resp. od ústavů přijímáni jsou. Onen lékař byl totiž již 36 let stár.

Pan posl. dr. Herold zmínil se při této příležitosti o jisté dodávce brambor do ústavu zemského v Dobřanech. Podotýkám předem, že dodávka tato jest ponechána každému jednotlivému ústavu a že objednávky dějí se dnes z volné ruky. Tak tomu jest v ústavě dobřanském. Ta věc mi není tajná, poněvadž při svých výletech a procházkách, které, jak již bylo zde od pana poslance dra Maška řečeno, třikrát až Čtyřikrát ročně se vykonávají, podívám se do ústavu dobřanského a přesvědčím se, jak se věci v tomto ohledu mají.

Dodávka tato týkala se dvou vagónů brambor. Jeden byl bezvadný a druhý, poněvadž byl zaslán v době passivní resistence na drahách, ležel asi 14 dní a přišel k poškození. Tu byla dodávka ona dána k disposici onomu dodavateli, a onen dodavatel na vlastní svůj náklad na nádraží musil dáti brambory probrati a teprve zbytek brambor dobrých byl do ústavu dodán. Podotýkám jen, že byly prodány za 2 zl., a tedy výtka pana poslance Herolda není oprávněna, jakoby snad ona dodávka byla příliš vysokou bývala.

Pan posl. dr. Herold zmínil se nejen o otázce lékařské, nýbrž také o tom, že úředníci v ústavě dobřanském jsou národnosti české a že mezi sebou také česky v ústavě mluví.

Pánové, to přece nemůže nikomu býti zabráněno, aby mateřským svým jazykem druh s druhem projednával o svých soukromých záležitostech, ač myslím, že nikdo nemůže dokázati, ani pánové z tábora německého, že by na každou jednotlivou otázku v úřední záležitosti německy podanou také německy nebylo ústně nebo písemně snad odpovídáno.

Pan posl. dr. Herold zmínil se také o tom, že ošetřovací personál až na skrovné výjimky jest úplně český, a tentýž pan dr. Herold zmínil se též o tom, že sám pan ředitel dr. Hraše přimlouval se, aby lékař německé národnosti vzdor tomu, že už byl starší, do ústavu byl přijat. Tedy přirozeně o tomto řiditeli, který i v zastupitelstvu města Dobřan zasedal - možno, že dosud ještě zasedá, nevím - a který se těší sympatiím oněch pánů, a není možno předpokládati, že by tento ředitel mohl z ohledů nationálních nějak stavěti se proti přijímání ošetřovacího personálu z obyvatelstva německého.

Pánové, to přece každému laiku musí býti známo, že ošetřovatel, resp. opatrovník, jest prvním pomocníkem každého lékaře v našich ústavech a že tedy řiditeli musí na tom záležeti, aby ošetřovatelský personál byl co nejlepší. Myslím, že i pan ředitel dr. Hraše se podle toho řídí a jen takové opatrovníky do ústavu přijímá, kteří skutečně kvalifikaci mají.

Přicházím, velectění pánové, k slovům pana posl. dra Šubrta. Pan poslanec dr. Šubrt si stěžoval, že rozdělení v našich ústavech pokud lékařských sil se týče, není stejnoměrné; přiznávám, že jest tomu tak. Pan posl. dr. Šubrt, uvedl za příklad Dobřany, kde je jeden ředitel, tři primáři a čtyři sekundáři; podotýkám, že mnohokráte tázal jsem se pana ředitele Hrašeho, zda-li tento personál skutečně postačuje, a bylo mi vždy klidně přisvědčeno. Myslím, že takový ředitel ústavu jest rozhodujícím činitelem, jenž první určité návrhy činiti má.

Velectění pánové, zmínil jsem se o otázkách personálních vzdor tomu, že personalie do mého oboru nenáležejí; mám toliko jistý hlas poradní a personalie náležejí do odboru I.

Pan posl. za město Německý Brod, pan dr. Šubrt, zmínil se též o tom, že poměry v pražských ústavech jsou tytéž jaké byly před pěti lety. K tomu nemohu nic jiného říci, než-li, co jsem již řekl panu rektorovi prof. dr. Hlavovi, totiž, že po stránce administrativní tyto poměry nejsou podobné. Avšak pokud se týče otázky přeplňování, prosil bych za laskavou radu, jak by se měla věc tato učiniti, aby přeplňování nestalo se skutkem. Panu dr. Šubrtovi odpověděl již pan poslanec dr. Mašek, který pravil, že přibývá nemocných ročně 100-140. Kde, prosím, se mají tito nemocní umístiti ?

Pan dr. Šubrt zmínil se také o tom, že ve staré porodnici ohřívá se voda v kotlíku, a že tam není o řádné lázně postaráno. Přiznávám, že není mnohé v tomto domě v pořádku, ale podotýkám, že když byla učiněna zmínka o tom, že by se měly ve staré budově zříditi lázně, tázal jsem se, zda-li tento starý dům také to snese a tu bylo mi odpovědí krčení ramen. Znovu vracím se k onomu výroku, který učinil svého času vůdce německých stran dr. Schmeykal, který pravil, že stará porodnice jest monstrum, které by nemělo zůstati 24 hodin na povrchu zemském.

Pokládal jsem za škodlivé, aby se do takové budovy vnášely velké sumy adaptační jsa přesvědčen, že jest bezúčelné podnikati adaptace určené jen pro několik let.

Proto bylo povinností starati se o to, aby co nejdříve mohlo býti přistoupeno ke stavbě nového ústavu.

Pan Dr. Šubrt zmínil se také o oddělení třídním. I to přiznávám, že jest pravdou, ale jiné umístnění není možné vzhledem k hrozným nedostatkům místa v našich pražských ústavech. A proto podnikl jsem, velectění pánové, se zdravotním inspektorem p. prof. Matiegkou tak zvaný výlet do Vídně, abychom se přesvědčili, jak v novém ústavě v Ottaringu o toto třídní oddělení bude postaráno.

Vždyt v zájmu zemského fondu nemůžeme chtíti, aby oni nemocní, ze kterých vlastně zemský fond má jistý zisk, utíkali nám někam do ciziny.

Pan posl. Dr. Šubrt zmínil se také o neupravenosti bytů lékařských. Podotýkám však, že lékaři z jiných ústavů, zvláště dobřanského raději vstupují do ústavu pražského vzdor nedostatku bytů, a snad pochybil předcházející pan řečník, že se o těchto poměrech také nezmínil. Dodávám, že tento nepoměr jest takový, že lékaři a úředníci si stěžují, jako na př. v ústavě opořanském, že byty jejich byly oceněny výše, nežli jakou fakticky mají cenu, takže i zvýšení daně osobní se jim následkem toho ukládá.

Pan Dr. Šubrt zmínil se o otázce ředitelství v ústavě bonnickém, a zde dotkl se znovu jména p. primáře Růžičky.

Velevážení panové, ohradil jsem se proti výroku pana prof. Dra Hlavy a sice z toho důvodu, že neměl pana primáře Dra Růžičku jmenovati, když mluvil o osobách nebo kvalifikaci, neboť mluví-li se o osobě Dra Růžičky, vzbudí se pak ve veřejnosti dojem, jakoby osoba primáře pana Dra Růžičky neměla kvalifikace všestranné. A tento pán jest přece jedním z nejstarších primářů a má právo žádati na místo samostatné, resp. též na místo ředitelské.

Do té doby, pokud nikdo jiného názoru nepřinese, musím se ohraditi proti tomu, a jako referent zdravotní, zastati se takového lékaře, na kterého bylo bez příčiny útočeno.

Pan posl. Šubrt se zmínil, že na Moravě byl volán ředitel ku stavbě ústavu.

Pánové, jestliže na jedné straně se vytýká, že jednotlivec nemůže míti znalosti všestranné, zrovna totéž musím říci o nejlepší kapacitě lékařské, a podotýkám k tomu, že oproti mně se staly nájezdy, nájezdy těžké jen z toho důvodu, že jsem několikrát, snad více do bohnického ústavu dojel, abych dnešní stav shlédl, a abych dohlédl nejen na administrativu a na oekonomii, ale i na stavbu samou.

A tyto výtky učiněny mně ohledně komitétu stavebního. Podotýkám k tomu, že zde za základ nebyl program stavební a oproti veleváženému panu řečníku předchozímu pravím: Tento program byl proto měněn, poněvadž páni psychiatrové slevili lecos na svých názorech, páni psychiatři, nebyl, to jen jeden - musili sleviti, poněvadž původně žádali příliš mnoho, a slevili proto, že zalekli se otázky finanční.

Zde jest potřeba, aby na jedné straně, kde lékař žádá příliš mnoho, byl někdo se strany druhé, znalec technický, který by poukázal na výdaje, které příliš do vysoké výšky by vzrostly. A tímto způsobem se ona otázka doplňuje.

Při této příležitosti pravím, že není správné tvrzení pana řečníka předchozího, který pravil, že nikdo více z pánů professorů technických, kteří v tomto komitétu zasedali, v tomto komitétu není. V tomto komitétu zasedal pan prof. Koula a sedí tam podnes. Všichni pánové, kteří původně byli požádáni, aby do tohoto komitétu vstoupili, zasedají v něm ještě dnes.

Velectění pánové, přejdu na otázku poněkud jinou a sice na slova veleváženého pana posl. dvor. rady Jaksche. Pan dvorní rada zmínil se o tom, že nemocniční lékaři s netrpělivostí čekají na upravení svého postavení v ohledu sociálním.

To jest pravda a spěchal jsem, aby ona předloha na denní pořad tohoto zasedání sl. sněmu se ještě dostala. Ale zde pan dvorní rada učinil zmínku o tom, že teprve 3 hodiny před zasedáním samým byla otázka ta hozena na denní pořádek. A tu nezbývá mi nic jiného, než vzpomenouti slov pana dra Brehma před 4 lety učiněných v komisi rozpočtové, kde pravil, že o rozdělení referátu zdravotního dávno mělo býti postaráno. Podotýkám, co jsem řekl v ohledu administrativním; referát zdravotní měl přes 40 tis. čísel; měl jsem tedy téměř 27 proc. veškeré agendy zemského výboru a mimo to celou řadu jiných povinností, jež tento zdravotní referát má. Se strany váženého pana řečníka přede mnou učiněna byla zmínka ohledně vyhlédnutí místa pro nové ústavy; bylo řečeno, že mohlo býti jiným způsobem o to postaráno. Ale nějakým způsobem postaráno býti přece musí. Jsou zde záležitosti hospodářské, jest zde nalezinectví, jest zde dohled nad 85 nemocnými, jest zde zákon zdravotní, který dnes revise nezbytně vyžaduje. A dnes podotýkám, pánové, jestliže nebude přijata zásada, aby v referátu zdravotním přes čas bylo pracováno, síly konceptní zde nepostačí, aby všem těmto úlohám dostály.

Pan prof. Jaksch, jehož vysoce si cením, zmínil se taktéž o otázce klinik. A tu vzpomněl onoho rozdělení, resp. zřízení třetího oddělení v našem zemském nalezinci.

Velectění pánové, podotýkám, že nikomu jinému než našemu českému národu resp. české universitě děla se křivda po celou řadu let. Vždyť je známo, že pavillon německé kliniky má 3597. 9 m2, česká klinika toliko 3200 čtv. m., takže tento pavilon jest o  398 ma větší. Dnes, když ono zřízení třetího oddělení stalo se skutkem, má i česká klinika i ono oddělení - kdyby toto oddělení jen za české mělo býti pokládáno - toliko o 200 m2 více. K tomu podotýkám, že pavillon německé psychiatrické kliniky je mnohem lépe umístěn než onen kliniky české. Tento je na ráně, onen zastrčen, ten má ambulanci na nejlepším místě v přední frontě, onen ve směru opačném. Jestliže ale pan poslanec prof. Jaksch zmínil se o rozdělení našeho království Českého i v těchto ohledech, věřím plně v jeho slova, že nechtěl a nepronesl také žádných frásí, že pro rozdělení mluvil slovy vzletnými a že vypočítal, jakých předností pro oba kmeny by to mělo, dovoluji si však poukázati, že zajisté německá universita by nepřišla ku svému prospěchu, kdyby ono rozdělení stalo se skutkem, neboť pak by nestačilo, aby na jediném ústavě měla česká klinika o 200 m2 více, zde by národ český musil žádati, aby bylo děleno jiným způsobem, a sice 2/3: 1/3.

Nerad vytahuji podobné otázky národnostní, ale když zmínka se stala, jest mou povinností, abych tak učinil.

Při anketě, která byla odbývána v naší zemské porodnici, pronesl se chef kliniky německé, odborník na slovo vzatý, kapacita to lékařská, v tom směru, že nerozumí jediného slova českého.

Vytýkají-li páni s druhé strany, že jsou v našich ústavech ustanoveni úředníci, resp. lékaři, kteří neovládají jazyka německého perfektně, jak mohou na druhé straně připustiti, aby něco podobného skutkem se stalo ?

Tu i zde musil by se český národ ohraditi, aby nebylo ono rozdělení vykonáno jen v dnešním poměru, ale aby pro případ, kdyby takové rozdělení se prováděti mělo, došlo také k rozdělení materiálu českého i německého. A tu podotýkám, že svého času bylo ve veřejnosti o tom mluveno, že tento materiál jest z 90 až 96 proc. český. (Slyšte!)

Jestliže však na poli politiky, jestliže ani na jiných snad polích nemohli jsme docíliti jednostejného smýšlení a postupu, bylo by snad přece možno toho docíliti aspoň na poli národohospodářském, jak ukázalo se již v otázce poměru našeho k Uhrám a mohlo by toho býti docíleno i na poli humanitním.

Přicházím ještě ke slovům posledního z pánů řečníků, a sice pana poslance dra. Maska.

Pan dr. Mašek byl jedním z těch, kteří podepsali známou interpellaci pana poslance Březnovského, a není tedy divu, že poněkud ostřeji vystupoval na obhájení této své interpellace.

Pánové musí doznati, že jsme to nebyli my, kteří útoky činili, a musí přiznati, že my jsouce v obraně, musili jsme se dotknouti také jednotlivců z tábora druhého.

Pan posl. Dr. Mašek vyčítal mi, že jsem seškrtal v ústavech nátěr oken a bílení. Popírám, že něco podobného bylo by se skutkem stalo. Chtěl-li se p. Dr. Mašek informovati, mohl tak učiniti a byl by naprosto jiný resultát přinésti musil.

Pan posl. Dr. Mašek pravil, že jsem favorisoval úředníky správní proti lékařům, že ideálem mým jest úředník správní. Pan posl. Dr. Mašek zdá se býti informován z ústavu dobřanského, a tu jej žádám, aby do toho ústavu lépe nahlédl, aby učinil sdělení, v jakém poměru stálo lékařstvo mezi sebou, když jsem do referátu zdravotního vstoupil, kterýžto poměr není ještě úplně upraven. Podobné záležitosti osobní naprosto nemínil jsem nikdy do veřejnosti vytahovati a také. pokud k tomu nebudu nucen, toho neučiním.

Pan posl. Dr. Mašek zmínil se o tom, že spis Dr. Kneidla nese podpis správce a kontrolora. Nikoli spis, ale doprovození, poněvadž není možno, aby spis nechal sobě podepsati ten, kdo spis skutečně sám napsal.

Pro hledání místa měl býti splnomocněn lékař, nikoliv já sám. Nepokládám se za znalce všestranného, abych o všem mohl mluviti, ale p. posl. Dr. Mašek promine, že první věc je zkoumání půdy. a k tomu zdá se mi, že jsem poněkud kompetentnější, nežli někteří z pánů lékařů, nevyjímaje ani p. řečníka předcházejícího, což dokáži v dalších vývodech.

Pan posl. Dr. Mašek zmínil se o tom, že mi dojem v ústavě pražském byl pří-