Sprachenstreit, wie sollen wir die sanieren? Meiner Ansicht nach gibt es da nur eine Art, nur einen Modus der Sanierung. Ich stehe in der Beziehung ganz aus dem Standpunkte, der hier auch von anderen Herren Rednern hervorgehoben wurde. Wir müssen den Landesausschuß teilen!

Aber, meine Herren, ich verwahre mich dagegen in eigener Person und ich Verwahre mich dagegen namens und im Auftrage meines Klubs, daß wir damit absolut nicht an eine Landeszerreißung denken. Wir Sind ebenso treue Söhne des Landes, wie Sie, wir wünschen ebenso, daß unser Land blühen und gedeihen möge, wie Sie, wir bitten aber nur: Wollen Sie doch der Frage etwas näher treten und es würde mir zu größtem Stolze gereichen, wenn es mir gelingen würde, meine Herren, nicht aus Grund von Schlagworten, sondern auf Grund Von Tatsachen, Ihnen diese Idee etwas mundgerechter zu machen, wenn ich nachweisen könnte, daß wir an eine Landeszerreißung absolut nicht denken. Da lassen Sie mich nur noch einige Tatsachen anführen. Es war im Jahre 1882. Von der Zeit an datieren hier zwei Universitäten Diese Universitäten sind vollständig getrennt. Sie haben in Böhmen fein einziges einigendes Band und, meine Herren von der Gegenseite, ich frage Sie, hat in diesen 25 Jahren ihre tschechische Universität sich nicht entwickelt? Können Sie nicht stolz sein auf die Entwicklung dieser Universität und hat es uns etwas geschadet, daß wir von Ihnen getrennt sind? Hat sich der Tag von Kuchelbad, wo deutsche und tschechische Akademiker ins Handgemenge kamen, wiederholt? Nein. Wir haben auch die Tage vom Jahre 1897 in Prag gehabt. Ich möchte aber konstatieren, daß es sich da nicht nur um derartige Differenzen gehandelt hat. Und sind die Verhältnisse beider Universitäten zu einander schlecht? Haben Sie nicht auch hier in diesem Landtage gesehen, daß immer, wenn es sich um die vitalsten Interessen der Universitäten handelt, die Rektoren der beiden Universitäten Hand in Hand gegangen sind? Haben wir nicht in der letzten Tagung erlebt, daß der Rektor der böhmischen Universität und daß der der deutschen Universität, als es sich um den Neubau der Universitäten handelte, zusammengegangen sind?

Hat das uns, hat das Ihnen Etwa geschadet? Nein! Ihnen hat es nur genutzt und Sie können stolz sein, auf die Entwicklung, welche ihre Universität in diesem Vierteljahrhundert genommen hat.

Meine Herren! Ich möchte als zweite staatliche Institution ganz kurz nur den Landeskulturrat anführen. Auch da hat die Trennung ausgezeichnet gewirkt.

Ich möchte als Drittes dann anführen gewisse humanitäre Bestrebungen.

Am Beginn der Tagung unseres Landtages vom Jahre 1901. gleich in den ersten Sitzungen, wurde hier ein Antrag eingebracht, welcher bezweckte, die Bekämpfung der Tuberkulose energisch in die Hand zu nehmen; jedoch wie so zahlreiche andere Anträge, welche dem Sozialen Wohle beider Nationen gleichmäßig dienen Sollten, wurde er nicht verhandelt. Ich muß leider gestehen, daß der Landtag also, wie in allen anderen derartigen wichtigsten Fragen, nichts getan hat. Den beiden Nationen blieb somit nichts übrig als zur Selbsthilfe zu greisen; sie haben selbst derartige Vereine gegründet. A priori würde sich ja jeder vernünftige Mensch sagen, die Tuberkulose ist leider eine Erkrankung, die Jung und Alt, Hoch und Niedrig, Alle ganz gleichmäßig ergreift. Die Tuberkulose dezimiert ebenso die armen deutschen Bauern des Böhmerwaldes wie die Bewohner des böhmischen Flachlandes. Es wäre also ganz vernünftig, eine einzige derartige Bereinigung zu gründen. Wir haben das nicht getan, meine Herren, es sind zwei Vereine daraus geworden, und haben diese zwei Vereine, der deutsche sowohl wie der böhmische, im Laufe der Jahre nichts geleistet?

Können wir uns heute nicht rühmen, daß vielleicht Böhmen eines jener Länder ist, wo mit dem geringsten Kostenauswand in zweckmäßigster Weife die Tuberkulose bekämpft wurde und meine Herren, gehen diese Vereine nicht in allen wichtigen Fragen einig vor? Ja, gewiß! Wir haben ein Bindeglied, das ist der Verband zur Bekämpfung der Tuberkulose, an deren Spitze Seine Exzellenz der Herr Statthalter steht und so ist es gekommen, daß, trotzdem wir in der Bekämpfung der Tuberkulose getrennt marschieren, wir vereinigt schlagen, daß in ganz Böhmen ein Netz von Fürsorgestellen, Walderholungsstätten, Krankenstationen mit Liegehallen oc. sich entwickelt hat, welches ganz ausgezeichnet wirkt; und wir haben dem Lande Böhmen Millionen damit erspart, denn die Tuberkuloseheilstätten, wie sie in Deutschland gegründet wurden und Deutschland 40 Millionen gekostet haben, haben sich nicht bewährt und wir haben daher dem Lande dieses Geld erspart. Das ist auch geschehen - durch die Trennung !

Erschrecken Sie also nicht, meine Herren, daß ich auf diese Tatsachen hin zu dem Schlusse komme, daß in irgendeine Form gekleidet, bei der alle Ihren nationalen Aspirationen und Ihr nationales Empfinden vollständig geschont wird, man daran gehe und dazu schreite zur Teilung und zwar zur gerechten Teilung des Landesausschusses! (Beifall. )

Meine Herren! Lassen Sie uns, und damit möchte ich schließen, dazu kommen, daß wir uns trennen, aber nur zu dem Zwecke, daß wir uns wieder vereinen in allen wichtigen Fragen, und daß es möglich ist, daß wir das erreichen können in diesem Lande, für dieses Sand, daß wir uns einigen, daß werden Sie sehen, ja das haben Sie gesehen.

Ich mache nur aus die imposante einheitliche Kundgebung in diesem hohen Hause anläßlich des ungarischen Ausgleichs ausrnerksam und ich wünsche, daß in allen wichtigen Fragen auch in Zukunft das so bleiben möge!

Ich wünsche, daß auf dieser Basis, der Basis der nationalen Autonomie, endlich dieser brudermörderische Streit, der unsere Tätigkeit hier im Landtage lähmt und das Bleigewicht, das an beiden Nationalitäten haftet, endlich aufhört und ich bitte und ich appelliere an Sie meine Herren von der tschechischen Nation, die vom Jahre 1848 eine so bewunderungswürdige Entwicklung genommen hat, an Ihren politischen Ruf, an Ihre politische Einsicht, geben Sie uns das, was wir wollen, es ist nicht viel, versuchen Sie es, es wird bei gutem Willen gehen, geben Sie uns unsere nationale Selbstbestimmung, trennen wir uns nur zu dem Zwecke, baß wir uns einigen zum Wohle des auch von uns so heiß geliebten Vaterlandes, zum Wohle unserer gesamten Monarchie. (Lebhafter Beifall und Händeklatschen. Redner wird beglückwünscht. )

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Ritter von Jaksch hat mir nachstehenden Resolutionsantrag überreicht:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

1. baß der Landesausschuß bis zur nächsten Tagung des Landtages eine zeitgemäße Reform des Landesgesetzes vom 23. Februar 1888 betreffend die Organisation des Sanitatsdienstes in den Gemeinben auszuarbeiten und dem hohen Landtage in dieser Tagung vorzulegen habe.

2.   daß im Rahmen dieses Gesetzes die Forderungen der in den allgemeinen öffentlichen Krankenhäusern angestellte Ärzte wolle Berücksichtigung finden,

3.   daß weiters in diesem Gesetze prinzipiell ausgesprochen werde: An jedem öffent-lichen allgemeinen Krankenhause ist nach Möglichkeit je ein Primarius für die Behandlung innerer und je ein Primarius für gie Behandlung chirurgischer Kranken anzustellen.

Je nach dem Bedürfnis sind noch weitere derartige Primariate als für Augenheilkunde Frauenkrankheiten und Hautkrankheiten zu kreieren. "

Ich ersuche die Herren, welche diesen Resolutionsantrag unterstützen, die Hanb zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt und geht an die Budgetkommission. Ich erlaube mir noch mitzuteilen, daß sich der Herr Abg. Kutscher noch hat in die Rednerliste als Kontraredner eintragen lassen.

Pan poslanec Kutscher dal se ještě zapsati jako řečník proti návrhu.

Nyní odročím schůzi a žádám, by pánové opět se sem dostavili ve čtvrt na tři.

Ich unterbreche nunmehr die Sitzung und ersuche die Herren, sich um 1/4 3 Uhr wieder hier einzufinden.

(Schůze přerušena v 1 hod. odpol.

Unterbrechung der Sitzung um 1 Uhr Nachmittag. )

(Schůze opět zahájena o 2 hodině 20 min. odpol.

Wiederaufnahme der Sitzung um 2 Uhr 20 Min. nachmittag. )

Oberstlandmarschall (läutet): Ich eröffne wieder die Sitzung.

Zahajuji opět schůzi.

Přijde nyní k řeči pan poslanec Dr. Mašek.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Dr. Mašek: Slavný sněme! Navazuji na appel pana předřečníka dvorního rady rytíře z Jakschů. z jehož úst zajisté dobře poslouchala se chvála, vzdávaná utěšenému rozvoji našeho národa a uznání rovnocennosti a prospívání České university.

Jako universitní professor jest zajisté kompetentním faktorem, pronésti v těchto věcech vážný odborný úsudek, a kvituji loyalně a radostně toto jeho osvědčení.

Bylo by si jen přáti, aby vřelá slova jeho nabyla mocného souhlasu jednak v těch končinách u ujeho krajanů, které se jen do sebe chtějí uzavírati, jednak i v těch kruzích, kde pokládám jsme dosud za rassu inferiorní, méně nadanou a méněcennou. Řeč pana dvorního rady odrážela se jako světlé paprsky na bezedném temnu proti nám namířených úmyslných štvanic, kterých zde i jinde jsme svědky, a přivedla jednání opětně na úroveň slušné, věcné a parlamentární diskusse.

Spatřuje-li pan dvorní rada v tom dobrém prospěchu a vývoji obou universit v Praze vedle sebe, v té shodě obou rektorů v otázkách potřeb a zájmů vysokých učení pražských a ve společné práci jednotlivých odborníků a korporací českých i německých nutnost našeho rozdvojení, abychom se v zápětí zase spojili, odpovídám a pan dvorní rada mi to zajisté jako dobrému starému známému odpustí - že s touto therapií jeho jako internisty nemohu souhlasiti jako chirurg, jenž podle moderních zásad bere do ruky nástroje a řeže jen tehdy, když jest to nezbytně nutné, když jiných prostředků po ruce není, a když thesaurus medicamentorum již ničeho více neposkytuje.

Máme tolik společných zájmů, jsme v tomto království tak spjati různými příbuznými, příbuzenskými, sociálními a hospodářskými svazky, že by tato operace, která se od německých pánů a jmenovitě nelékařů, laiků, kteří obyčejně do operací a léčení nejvíce mluvívají, tak ráda navrhuje, bez velkého krvácení z obou polovin nešla a že by se asi sotva podařila.

Pro násilné roztětí těla srostlíků stavíme obyčejně prognosu nepříznivou - obávajíce se právem odumření obou částí post operationem.

Zůstaňme tedy v tom nynějším svém svazku, do něhož nás hra přírody přivedla, a najděme se vždy všichni pohotově na obranu zájmů tohoto království, na obranu svých lidí, své budoucnosti. Máme tolik společných nepřátel uvnitř i vně říše, máme tolik otázek, jichž úprava svědčila by Vám i nám morálně i hmotně.

Co bychom jen uspořili času mrhaného v půtkách domácích, jehož bychom mohli využitkovati ku povznesení pokroku a blahobytu a významu naší vlasti! Nejlepší síly vyčerpávají se v boji tom, a poněvadž cítíme, že hmotně ztrácíme všichni oproti státům jiným, nastala v posledních letech všeobecná snaha ztráty tyto poněkud krýti, a formule k tomu nalezla by se pohodlně v podporování z veřejných peněz - subvencích.

Kde kdo spěchá za subvencemi. Ne honba, ale dostihy o subvence jsou znakem naší doby, a poslanci jsou přímo parforcně štváni do nich. Budiž mi prominuto, dámli z toho místa výrazu pocitu, který zajisté mnozí z Vás se mnou sdílí - pocitu, že takhle pokusmo a na piano hospodařiti v zemi nelze. Musí se nalézti remodura a jiný modus vivendi.

Gesta k tomu nesmí býti ovšem dlážděna výrazy »bodenlose Rohheit, Frechheit, Niedertrachtigkeit, « a jinými podobnými poklonami, aneb odborně volenými výkřiky jako »die Tschechen versuchen Alles« a podobně.

Na cestě té nesmíme se potkávati s postavami řvoucími hlasem velikým jako na poušti, očima divoce koulícíma, vyhrožujícíma a attakujícíma. Výjevům takovým v životě obyčejném jde každý člověk slušný s cesty, natož aby se jich aktivně súčastnil. Attributem intelligence a zbraní kultury povznešené není ani křik ani řev ani brechium, natažená pěst. Ani v hospodách takové projevy se již nelíbí, vycházejí z mody.

Bylo by si přáti, by vymizely i z parlamentů, kde se proti nim dělají zákony.

Mluvilo se s této strany o Dobřanech. Znám poměry, jsem z té krajiny. Jsme proto, aby v ústavech zemských znali všichni lékaři oba jazyky. Chceme, aby ovládali oba  jazyky všichni úředníci veřejně postavení v tomto království.

To jest naše stanovisko, ale, kdo to nechce, jste Vy, pánové. [Ze svého panského stanoviska, že stačí Vám jen jeden jazyk, nedali Jste učiti své syny druhému jazyku v zemi potřebnému, a proto lepší část Vašich synů, cítíc nedostatek možnosti dorozuměti se v životě i úřadě veřejném v oblasti tohoto království hledá raději místa v jiných zemích ryze německých, a ta druhá, snad trochu »minderwertig«, křičí, že nemůže nalézti míst. Do ústavů zemských nehlásí se. kandidáti, nalezavše až dosud lepšího zaopatření jinde.

Není naší vinou, že za těchto poměrů není hojnost lékařů, opatrovníků a zřízenců německých v ústavech zemských. Jest specielně pro ústavy choromyslných málo žadatelů vůbec, to nese sama sebou ponurá povaha těchto ústavů. My učíme se německy, naši lékaři umějí německy a to velmi dobře. Tak na př. ředitel dobřanského ústavu zajisté by v prvním sboru nebyl volen do zastupitelstva obecního, kdyby se nedalo očekávati, že bude rozuměti jednání a že tam bude platným činitelem. Ostatně průměrně větší část našich lékařů umí německy, a daleko lépe, než německých lékařů česky. Řekli jste, že jest to pro Vás požadavek lidskosti, aby se nemocný mohl dorozuměti s lékařem. Což není tentýž požadavek též na na naší straně? Což nemocní ve Vašich ústavech mohou se srozuměti s lékaři a ošetřovateli? (Slyšte! Slyšte!) Měřte jen stejně a buďte spravedliví. Vypisujete konkursy pro jednojazyčné své lidi. Na všech klinikách a odděleních v Praze, jichž chefové a assistenti neumí česky, jsou dodáváni naši nemocní, kteří mají také mozky a srdce, a kteří také potřebují té útěchy, které nemocní od lékaře žádají, stejně jako u Vás.

U našich lékařů ji naši nemocní i Vaši nalézají, ale naši u Vašich německých nikoli, neboť intelligentní humanisté Vaši s pýchou a okázalostí prohlašují za přednost, mohou-li říci o sobě »nichts tschechisch«.

Ať Vám řeknou Vaši profesoři a primáři, mnoho-li do roka na jejich oddělení přijde Čechů. Mohly by Vaše ústavy a kliniky existovati a prosperovati jako nyní, kde děje se dělení materiálu paritou? Skomíraly by nedostatkem materiálu, a Vaši studenti by odcházeli na university jiné, kterých máte ovšem nadbytek. Přáli bychom si, aby naše potřeby byly opatřeny tak bohatě a dobře jako Vaše.

Velectění pánové! Chci mluviti něco o ústavech a ústavnictví vůbec. Převzetím ústavů humanitních do správy zemské, které se stalo roku 1861, připadlo na zemi naši těžké břemeno. Jest to viděti z počtu nemocných. Roku 1861 bylo v ústavech humanitních nemocných 700, za 10 let na to skoro 900, za dalších 10 let v roce 1881 bylo jich přes 1600, v roce 1891 již 3070 a v roce 1901 skoro 5000, a počet tento vzrůstá neustále. Jest jisto, že pro tento zvýšený přírůstek nemocných bylo. nutno ústavy jednak rozšiřovati a jednak zakládati nové Avšak vzdor tomu stojíme dnes před tím známým faktem, že ústavy naše jsou absolutně i relativně přeplněny a nedostatečny, a neodpomůže se léto kalamitě ani novou nákladnou stavbou ústavu v Bohnici, ani nebude se moci stávající ústav pražský, který se měl po zřízení ústavu v Bohnici zrušiti, postrádati, poněvadž nemocných strašně přibývá.

Lze s určitostí tvrditi, že bude každých 5 let nutno postarati se o další přírůstek 700 nemocných; a to jest ze stanoviska humanitního, lékařského i národohospodářského věc tak důležitá, a poměry jsou tak neudržitelné, že nutno o tom uvažovati, kdy a kde zastaví se tato progresse. Roku 1904 vyžadovalo opatrování choromyslných v ústavech zemských nákladu 3 1/2 millionu; počet nemocných do ústavu se hlásících stále roste a rapidně také i náklad. Jest zde patrno, že v ústavnictví českém musíme se starati o nápravy, zvláště když jest známo, že má četné vady. Chci poukázati na to, že v těchto našich ústavech, v těchto našich drahých ústavech, shledává se a kupí různý materiál, a sice jsou tam dopravovány jednak osoby, které tam vlastně patří jsouce postiženy chorobami akutními a u nichž jest vyhlídka na uzdravení nebo zlepšení. To jsou nemocní, kteří do ústavu náležejí tak, jako podle všeobecných zásad do nemocnice nemá přijat býti nikdo než ten, kdo může býti předmětem léčení a u něhož lze nadíti se zlepšení anebo vyléčení.

Druhá kategorie osob, které do těchto ústavů se dodávají, jsou nemocní, kteří po vyznění akutních změn duševních mají zapotřebí dalšího odborného ošetření lékařského. To jest velká část nemocných, kterým se dle zkušenosti doporučuje, aby zabývali se pracemi přiměřenými dřívějšímu svému zaměstnání, jmenovitě zemědělstvím, zahradnictvím, ve volné přírodě atd.

Třetí část nemocných jsou osoby, tak zvané nesociální, osoby kriminelní, trvale zatížené, mravně spustlé, které je zapotřebí odlišovati od nemocných ostatních a poříditi pro ně zvláštní ústavy detenční.

Konečně máme čtvrtou a největší kategorii, která tvoří největší závadu a bolest našemu ústavnictví, a to jsou oni nemocní v ústavech pro choromyslné dosud chovaní, kteří jsou otupělí a blbí, trpíce těžkými mozkovými chorobami, kteří jsou úplně pasivní a stižení druhotnými formami choromyslnosti, které neposkytují vyhlídky na zlepšení. Jest zapotřebí, aby tento materiál různorodý se roztřídil do různých ústavů. Potřeba, aby se ten materiál rozlišil, jest odůvodněna nejenom vhodným opatřením těchto jednotlivých kategorií tak, jak toho se vyžaduje se stránky lékařské a hygienické, ale i po stránce národohospodářské.

Není zajisté ani v zájmu nemocných, ani v zájmu země neb psychiatrie, aby všichni t. zv. choromyslní byli opatřováni v nynějších ústavech, které jsou nejenom drahé co se týče potřebného zařízení, nýbrž i vydržování. Není zajisté na místě, aby ti, kteří na to platí, tedy zdraví, byli zbytečně přetěžováni finančně a to bezúčelně.

Poslední kategorie nemocných patří do ošetřování rodinného, jak jest to zavedeno v Belgii a jiných státech, aneb do ústavů méně nákladných.

Považme jenom, že ústav léčební, ke kterémužto úkolu jsou vlastně naše ústavy pro choromyslné zřízeny a stvořeny, musí býti ústavem drahým, neboť jest zapotřebí, má-li se docíliti efektu léčebního, především, jak známo při léčení psychos, dobré stravy a péče. A téže dobré a drahé stravy a péče požívají také i oni blbci, kteří jí zajisté nijak nepotřebují, poněvadž na nich není již co ztratiti, a oni sami by při levnějším opatření také nikterak nestrádali.

Zdá se, že jest to něco absurdního nebo nehumanního, ale jest to skutečná pravda, neboť se zde vyhazují peníze, čehož by třeba nebylo.

Velectění pánové! Uvedl jsem tento krátký přehled, abych ukázal, že v ústavnictví našem není žádného systému. Připadá mi to tak, jakoby se látaly díry jmenovitě tehda, když už jsou velké; a tehdy, když i tyto záplaty se roztrhávají, záplatujeme stále.

Mají-li naše ústavy prospívati a účelu svému vyhovovati a zlaciněti, což při našem rozpočtu jest velmi důležito, musí se otázka tato odbornicky řešiti, soustavně, úměrně, poměrům promyšleně a prozíravě. Jest nutno rozlišovati nemocné dle povahy nemoci a míti péči jak o choromyslné v užším slova smyslu, tak i o ostatní slabomyslné, blbé, epileptiky, alkoholiky a idioty.

K tomu jest třeba, aby země měla stálého odborníka, jenž velkou látku tuto k luštění se naskytující na základě svého odborného vzdělání a zkušeností by úplně ovládal a který by návrhy své příslušnému úřadnímu departementu podával a je obhajoval. Tak jest tomu v jiných zemích již dávno, a právě jako nelze obejíti se bez odborníka, není také možno, aby v ústavech bylo řízení svěřeno jinému než lékaři.

Dovoluji si přečísti krátký citát ze známého spisu Hoppeova:

"Die Beamte, welche an der Spitze der Zentralverwaltung stehen, sind Laien, welche für die Punkte, aus die es ankommt, im Allgemeinen weder das genügende Interesse noch das nötige Verständnis haben und fast ausschließlich der Verwaltung und den technischen Einrichtungen ihr Augenmerk zuwenden. Kommen dieselben einmal in die Anstalt, so begnügen sie sich gewöhnlich, der Küche und den Ställen ihren Besuch abzustatten, im Übrigen aber die Anstaltsgebäude von außen ansehen, wenn nicht gerade größere bauliche Veränderungen a. t. d. "

Chci tím jen krátce naznačiti, že jest zapotřebí, aby v čele ústavu stál vždycky lékař, a také jen ty ústavy prospívají, kde v čele stojí řádný odborník, energický lékař vědec.

Tu přicházím k činnosti pana přísedícího.

I on přijížděl k takovým inspekcím do ústavů některých - jako do Kosmonos velmi často. On se staral správně o úspory, ale až příliš seškrtal na příklad nátěry oken a bílení. První jest opatření v zájmu udržování budovy a za druhé jest hygienickou nutností - čistota.

Škrdlení v obou těchto příčinách vymstí se v přítomnosti i v budoucnosti. Pan přísedící hleděl si těchto administrativních stránek velmi pilně, avšak bylo to, bohužel, na úkor hlavního účelu ústavnictví, účelů lékařských.

On favorisoval úřednictvo správní proti lékařstvu, a tím zavedl do ústavu neblahý stav.

Úředníci správní hrají prim, neboť pan přísedící hledí všude vymaniti je za subordinace lékaře. Ideálem jeho jest řiditelství »trojjedinné«, sestávající z lékaře, správce a kontrolora. Důkazem toho jest fakt, že dobrozdání podané zemskému výboru o knížce, kterou napsal pro ošetřovatele Dr. Kneidl, tedy o spise odborně lékařském, nese podpisy správce a kontrolora ústavu.

Také úřední korespondence nedodává se řiditeli, nýbrž správci. Má-li býti v ústavech pořádek, musí býti provedeno, jak již ostatně také rozpočtová komise na to upozornila, aby řízen byl osobou jedinou, zodpovědnou, a tou může býti jen lékař.

Je známo, že již Napoleon řekl, že jest mu milejší jeden prostřední jenerál pro vyhrání bitvy, nežli dva velmi dobří.

Tato snaha pana přísedícího postaviti laika na prvé místo jeví se především při hledáni místa pro nový ústav. Pro tak důležitý úkol měl býti vyhlédnut odborník, lékař; na to měl pan přísedící položiti největší váhu a neměl se sám k tomu účelu nabízeti třeba že z příčin úsporných, a neměl bráti na sebe takovou těžkou zodpovědnost.

Ale on sám dal k tomuto návrhu svoji iniciativu, jak se sám v 47. zasedání tohoto slavného sněmu vyjádřil. Pravil »Obávaje se však těžkopádnosti a zdlouhavého postupu byrokratického, činil jsem zemskému výboru návrh, abych na komisi ku prohlédnutí nabídnutých míst pro nový ústav byl vyslán napřed sám, a abych teprve trest, výběr několika jen nejlepších míst, mohl zemskému výboru navrhnouti ku vyslání komise znalců.

Neubližuji zajisté nikomu, ani panu přísedícímu, a není to také mým úmyslem, když tvrdím, že pan Žďárský, přejímaje úřad přísedícího, neměl - nechci říci zdání ale zajisté přiměřeného rozhledu o potřebách ústavů humanitních vůbec a pro choromyslné zvláště. Vždyť se těmito obory dříve nezabýval, a vrozené vlohy k tomu nikdo nemá.

To také dotvrzuje hned nepříznivý dojem, který na něj učinil první úřední vstup do ústavu v Praze. A přece pustil se pan přísedící sám bez odborníků na daleké cesty vyhledávaje příhodné místo pro nový ústav. K tomu jest třeba věru odvahy a velkého sebevědomí.

Za těchto okolností by mohlo člověku snadno napadnouti, že bylo toto místo vyhledáno jaksi již dříve - a aby se neřeklo, že se činilo něco bez výběru a konkursu, že pak takové ohledání stalo se také jinde a panem přísedícím samým. Toho však nechci se domnívati.

Máme dnes před sebou hotový fakt máme před sebou Bohnice. Inu, stavět se může všude. Věda technická jest dnes již tak pokročilá, že nám postaví takový ústav třeba na Sněžce. Ale co to bude státi!

Přiznávám, že výběru tomu dalo své placet komité, panem přísedícím vybrané, avšak, pánové, takový výbor luští všude napřed zásady a nikoliv detaily, neboť k detailům jest potřebí odborníku, v našem případě pak odborníků lékařských a stavitelských, resp. technických.

Jest podivno, že v komisi té nezasedá již ani jeden ze tří professorů techniky, kteří tam původně byli, a že není pro stavbu ústavu tohoto ustanoven stálý odborný znalec - lékař, a že se nestaví dle plánů, poctěných prvou cenou 20. 000 K.

Vytýkám Bohnicím především nepříznivou polohu. Bude tam třeba zalesňovati, a vyhlídka, o které se s ohledem na nemocné vždy tak mnoho mluví, bude omezena jen ke Klecanům. Vytýkám dále nedostatečnou komunikaci, neboť musí se stavěti zvláštní nákladná příjezdní silnice, část její jest již postavena, musí se dále postaviti most u Troje, který bude jistě státi million.

Chcete-li se páni dostati do Bohnic musíte jeti buď prámem přes řeku, a tu si představte dopravu rozčílených nemocných na pramici, anebo se musí přes Karlín, Libeň a Kobylisy.

Dále vytýkám, že hlavní pražský sběrač kanálový ústí do Vltavy nad Bohnicemi. Mám vzdor dobrozdání, která jsou zde podána, před kterými mám všechen respekt - pochybnosti o trvalé mocnosti tak zvané přirozené filtrace během vltavským, kterým upravuje se, zbavujíc hrubých nečistot, voda z řečiště Vltavy do studen na břehu jejím pro dodávání užitkové vody ústavu bohnickému. Vím, že studny ty jsou hluboké tak, že snad obsahují vodu nevltavskou.

Vím také, že pořizuje se vodovod pro opatření vody pitné, ale mám pochybnosti jak v stálosti upotřebitelnosti té vody užitkové, tak v dostatečnosti kvality i kvantity z té příčiny, poněvadž dosavadní zkoušky trvaly příliš krátkou dobu, a že výpočty jsou činěny původně pro ústav s 1000-1200 nemocných.

Nyní, jak se proslýchá, bude snad umístěno 1500 nemocných a věc dopadne na konec zajisté asi tak jako v Dobřanech, kde byl ustanoven ústav pro 700 a nyní jest tam 1700 nemocných.

Podle tohoto poměru lze se nadíti také zdvoj- nebo ztrojnásobnění počtu nemocných, a tu bude dlužno počítati s cifrou asi 3000. Pochybuji, že tam bude dostatek vody, soudě podle terrainu t. j. malé srážkové oblasti. Bude se tu opětovati to, co se stalo v Dobřanech. Také tam byl založen ústav z důvodů nacionálních na nepříznivém místě, nevhodném terrainu, v širém poli bez lesa, bez vyhlídky, na půdě drahé, na útvaru, který obsahuje ložiska uhlí, která by se mohla nyní výtečně zpeněžiti, kdyby nestál na nich ústav. Přihlíželo se za tehdejšího přísedícího druhé národnosti na cíl jiný a nehledělo se k vlastním účelům ústavu samotného. Také tam nestarali se předem o zjištěni vodních poměrů, nezbytnou životní podmínku pro každého člověka, nadtož potom pro ústav. A tak se stalo, že úkol ten byl hned od počátku špatně rozřešen. Následkem toho zabývalo se jím potom technické oddělení 10 lel. Věděl-li to pan přísedící - a vědět to musil o ústavu dobřanském, neměl se té chyby dopustiti v Bohnicích Poměry vodní dlužno zjistiti přede vším ostatním.

Vytýká-li pan přísedící nádherné vily dobřanské, podotýkám, že každá z nich jest stavěna pro 57 nemocných a stály po 25. 000 zlatých. Nechť řekne, co budou dle projektu státi vily v Bohnicích, které k témuž účelu jsou zřízeny s obložením menším, 40 a 45 míst.

Dovíme se, že to bude dělati dvakrát až třikrát tolik! Pan přísedící podotkl, že ústav dobřanský těšil se zvláštní přízni jeho předchůdce. Je zajímavo, že přízeň tu zachoval ústavu tomu i nynější pan přísedící, jestliže se totiž měří přízeň podle počtu inspekčních návštěv pana přísedícího. Neboť r. 1906, jak nám ve své obhajovací řeči uvedl, byl v Dobřanech pouze třikrát, v Kosmonosích sedmnáctkrát; patrně z toho důvodu, že sám seznal, co ostatně je nejen u nás ale i za hranicemi známo, že v Dobřanech je výborný energický lékař ředitel, který se o ústav v každém ohledu lékařském a administrativním tak stará, že není třeba inspekcemi od zemského výboru hýřiti.

Na Dobřanech mohl také pan přísedící poznati, jak dobré ovoce nese zařízení postaviti lékaře v Čelo ústavu.

Vytýkám tedy v Bohnicích především drahotu v nákupech ve stavbě i v udržování budoucím. Původně bylo nám sděleno sněmovní zprávou, že ústav bohnický pro 1000-1200 nemocných bude státi 5-6 millionů K. Dnes jest na jisto postaveno, že ústav tento, který se má nyní rozšířiti na 1500 nemocných, bude státi 16 millionů korun. Podotýkám, že nádherný ústav byl jsem tam nedávno - u Vídně, v Hütteldorfu - jest to vlastně celá krásná osada, z části již postavená, z části ještě ve stavbě - ústav, projektovaný na 2000 nemocných, státi bude mezi 12-13 milliony K. Také drahé bude udržování ústavu bohnického při nešťastné komunikaci (a zlepší-li se tato, bude to státi velké peníze). Při nynější obtížené komunikaci bude každý rohlík, každý cvoček zdražen, poněvadž doprava všeho tam je stižena. A jak budou děti lékařů a úředníků a zřízenců choditi do školy? V létě přívozem, v zimě přes Kobylisy a Libeň do Karlína.