für bereits herangewachsene Kinder, so sehr diese auch berechtigt ist, doch nicht zurückgestellt werden darf die Fürsorge für jene kleine Erbenbürger, die eben erst Erdenbürger werden und für alle jene weiblichen Wesen, die in die Lage kommen, das Mutterglück an sich erfüllt zu sehen.

Ich möchte mir daher erlauben, ganz kurz ohne weitergehende Begründung dem hohen Landtage eine Resolution vorzulegen, die nur bestimmt ist, die angeregte Angelegenheit überhaupt für die Zukunft in Fluß zu bringen.

Diese Resolution lautet:

"Der hohe Landtag wolle beschließen, die mittellosen Gemeinden, welche nicht in der wirtschaftlichen und pekuniären Lage sich befinden, geprüfte Hebammen derart zu unterstützen, daß sie ihren Beruf in der Gemeinde stabil auszuüben in der Lage sind, für den Fall zu subventionieren, als diese Vorsorge seitens der öffentlichen Verwaltung als notwendig, wenigstens sehr wünschenswert, erkannt wird. "

Ich bitte den hohen Landtag um gütige Unterstützung dieser Resolution. (Lebhafter Beifall).

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Dr. Nitsche hat einen Resolutionsantrag eingebracht, welcher folgendermaßen lautet: "Der hohe Landtag wolle beschließen, die mittellosen Gemeinden, die nicht in der wirtschaftlichen und pekuniären Lage sich befinden, geprufte Hebammen derart zu unterstützen, daß sie ihren Beruf in der Gemeinde stabil auszuüben in der Lage sind, für den Fall zu subventionieren, als diese Vorsorge seitens der öffentlichen Verwaltung als notwendig, wenigstens sehr wünschenswert erkannt wird".

Ich ersuche die Herren, welche diese Resolution unterstützen, die Hand zu erheben.

Sie ist hinreichend unterstützt und wird dem Bubgetausschusse übergeben.

Přichází nyní k řeči pan posl. Papoušek. Dávám jemu slovo.

Posl. Papoušek: Slavný sněme! Přihlásil jsem se k této kapitole zemského rozpočtu o slovo, abych zde při této příležitosti zcela stručně dal výraz steskům okresního zastupitelstva Mladoboleslavského jako vrchní správy tamnější všeobecné veřejné okresní nemocnice. Když v tomto slav sněmě v r. 1888 jednalo se o upravení veřejnoprávních poměrů všeobecných veřejných nemocnic v království Českém, přijata byla zásada, že zřizování nových veřejných nemocnic výhradně jest věcí těch, jimž v první řadě záleží na zřízení takokových ústavů, tedy hlavně obcí a okresů.

Zásada ta byla přijata do zákona ze dne 5. března 1888, kterýž právě jedná o úpravě právních poměrů všeobecných veřejných nemocnic, a zcela vhodně byla přijata i do osnovy normálních stanov pro všeobecné veřejné nemocnice ze dne 12 března 1890, kdež doslovně v §2 se praví »Náklad na nové stavby, přístavby a přestavby, jakož i nové jich vnitřní zařízení budiž uhražen od těch, kdo ústav zřídili nebo převzali, aniž by při tom mohli požadovati náhrady z peněz zemských. « Od té doby poměry zajisté velice se změnily, povstala celá řada nových veřejných nemocnic, a poměry jednotlivých těchto ústavů značně od sebe se liší. Tak již v r. 1896 slavný sněm při stanovení regulativu pro služební požitky nemocničních lékařů rozděluje veřejné nemocnice v Čechách na čtyři kategorie dle tříletého průměru počtu ošetřovanců a ošetřujících dnů. Některé nemocnice, zejména nemocnice s většinou chirurgických případů, učinily rozvoj přímo netušený. Z ústavů, které právě sloužiti měly potřebám místním nebo blízkého okolí, staly se ústavy pro celé široké kraje, staly se ústavy, abych tak řekl, krajské. Takový rozvoj učinila i všeobecná veřejná okresní nemocnice Mladoboleslavská. Jest zcela přirozeno, že rozvoj ten nezůstal bez vlivu na zařizovací výlohy a tím i na finance příslušných samosprávných oborů. Bylo potřebí prováděti různé přístavby a novostavby, doplňovati vnitřní zařízení, aby naléhavým potřebám časosovým bylo vyhověno. Okresní nemocnice mladoboleslavská zřízena byla původně na 90 lůžek. V krátké době musela býti rozmnožena na 125 lůžek, a posud přes to nepostačuje Politická správa stěžuje si stále a stále do přeplňování místností tak, že okresní zastupitelstvo konečně po dlouhých úvahách rozhodlo se přikročiti opětně k nové, velice nákladné přístavbě.

Stavba a zařizovací výlohy okresní nemocnice mladoboleslavské činily původně 250. 000 k, do konce však roku minulého obnášely již přes 425. 000 K, projektovaná přístavba vyžadovati bude náklad 150. 000 K, takže okres Mladoboleslavský ve své nemocnici bude míti koncem tohoto roku investovaného kapitálu na 600. 000 K! Čítá-li se z obnosu toho 41/2% úrok, který okresní fond platiti musí, a připočtou-li se některé jiné výlohy nemocniční, které okresní fond nese, a úrok z poskytnutých nemocnici bezúročných záloh, jež okresní fond ztrácí, lze říci, že okresní nemocnice Mladoboleslavská vyžaduje na okresním fondu celkového ročního nákladu 35. 000 K.

Pravil jsem, velectění pánové, že okresní nemocnice Mladoboleslavská patří mezi ústavy, kteréž svojí působnosti překročily hranice původního svého místního obvodu a staly se ústavy celého šírého kraje. Chci doložiti to statistikou léčených nemocných z minulých let. Z té vychází, že roku 1906 bylo všech ošetřovaných 2. 862; z těch dle domovského práva příslušelo do okresů jiných 2. 258 a toliko 604 osoby příslušely do okresu Mladoboleslavského. V roce 1905 bylo však ošetřovaných 2. 899, z těch příslušelo do okresu Mladoboleslavského pouze 652 a do okresů jiných 2. 247 ! Podobně jest to i v létech předcházejících. Od roku 1897 do konce roku minulého, tedy v době 10 let, bylo léčeno v okresní nemocnici mladoboleslavské celkem 24. 517 osob; z těch bylo cizích 28. 306 a pouze 6. 211 příslušelo do vlastního domácího okresu. Přicházím tím, velectění pánové, k závěru, který činí skutečnou nesrovnalost v daných poměrech a který jest také předmětem oněch stesků, stesků to zcela oprávněných, zastupitelstva i všeho poplatnictva našeho okresu Mladoboleslavského. Poplatníci okresu Mladoboleslavského musí nésti celý náklad na svoji nemocnici pokud se týče výloh stavebních a zařizovacích sami, avšak toliko z 25 procent nemocnice té používají, čili jinými slovy, z tohoto ročního nákladu celkového 35. 000 K měl by okres Mladoboleslavský hraditi toliko částku 8. 750 K a zbývajících 26. 250 K, mělo by býti nahrazeno okresy ostatními, hlavně okresy sousedními, po případě od činitelů jiných. Takové poměry, jaké jsou v okresní nemocnici Mladoboleslavské, zajisté jsou i v okresních nemocnicích jiných na př. v Něm. Brodě, Benešově, Pardubicích, Kladně, Čes. Brodě, na Král. Vinohradech i v německých ústavech v Liberci, v Ústi nad Labem, Žatci a jinde. Bylo by tudíž zcela slušno a spravedlivo, aby nesrovnalost tato byla odčiněna nebo aspoň poněkud zmírněna, a aby těm okresům a po případě obcím, jež mají ve své správě podobné nemocnice s větši, širší působnosti, dostalo se nějaké finanční úlevy a pomoci.

Odčinění této nesrovnalosti bylo by žádoucí jak se stanoviska prosté již spravedlnosti, tak i - na to kladu hlavní důraz a váhu - v zájmu dalšího zdárného vývinu a rozkvětu dotyčných nemocnic.

Z důvodů těch chtěl jsem učiniti slavnému sněmu následující resoluční návrh:

»Zemskému výboru se ukládá, aby vzal v brzkou úvahu revisi zákona o úpravě veřejnoprávních poměrů a osnovy normálních stanov všeobecných veřejných nemocnic v království Českém, zejména pokud se týče spravedlivého vyřízení otázky nákladů na stavby a vnitřní zařízení ústavů těch. «

Jelikož však nejvyšší maršálek přijaté resoluční návrhy přikazuje rozpočtové komisi, a to pro tuto dobu nemá pražádného významu, omezuji se na to, že vznáším k zemskému výboru prostou žádost, aby ve směru naznačeném učinil sám z vlastní iniciativy nějaké opatření. Domluvil jsem. (Výborně! Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází k řeči následující řečník, který jest zapsán pro, pan posl. Dr. Šubert.

Dávám mu slovo.

Poslanec Dr. Šubrt. Slavný dněme! Především budiž mi dovoleno několika málo slovy, vyvrátiti tvrzení, které pan Dr. Herold ve své řeči uvedl, jakož i slova pana Dr. Trosta, který vždy buď v řeči, neb mezi řečí jiných nemístnými svými poznámkami nás zde častuje.

Pan doktor Herold ze Žatce mluvil velmi dlouze o tom, že lékaři v ústavech našich, lékaři čeští, neumějí německy, a že to vadí velice tomu, aby mohli zdárně a dobře léčiti pacienty.

Pan Dr. Trošt na to vyjel svým výkřikem, že nám Čechům nezáleží na zdraví nějakého pacienta německého. Ale, pánové. Vy tam na druhé straně, děkuji jenom tomu, že jako lékař naučil jsem se zachovávati vždy největší klid a Vám to také velice klidně řeknu.

Myslím, že ani ti Vaši lékaři němečtí, kteří mezi Vámi sedí, nesouhlasí a souhlasiti nemohou s řečí pana dra. Herolda.

Pánové, lékař, ať je to kterýkoliv a nechť patří kterékoliv národnosti, když dostane k ošetření nemocného, ať Čecha nebo Němce, tu každý lékař vidí v něm nemocného a nestará se u tohoto nemocného o žádnou národnost - jak nám to zde vytýkáte.

Podám Vám důkaz toho. Byl jsem několik roků v nemocnici Německobrodské, která dnes stojí na prvém místě mezi nemocnicemi v Čechách. Nedaleko nás je Jihlava, kde jest jedna z největších nemocnic německých. Mám za to, že jihlavští Němci jsou právě tak dobrými Němci jako jste, Vy, že také háji své zájmy národní právě tak dobře jako Vy. Mám 5 obcí německých ve svém obvodu a léčím tu celé řady Němců.

A tu, velectění pánové, stalo se mi a stává se dosud, že právě tito němečtí pacienti z blízkosti Jihlavy vyhledávají naši českou nemocnici. Tak dovedu se pamatovati na rodinu čistě německou, z které musil jsem paní dopraviti do nemocnice k výkonu jisté operace, a ač, chtěje respektovati národnost její, chtěl jsem ji dáti dopraviti do jihlavské nemocnice, na její prosby musil jsem ji vzíti do naší nemocnice české.

A tu řeknete, že lékař Čech se nestará o pacienta německého!

Proč chodí Němci do našich českých nemocnic ?

Oni Němci to také sami řeknou: My máme u Vás velice dobré ošetření a zacházení vlídné, a proto jdeme k Vám. Tvrdíte-li, že český lékař nerozumí německy a že se nenaučí německy, to jste na omylu.

Němečtí pacienti nemohou naříkati, že český lékař by s nimi nevlídně neb nešetrně zacházel. Všichni čeští lékaři jednají s pacientem německým tak jako s českým. Výtky, které se strany dra Herolda a Trosta se nám děly, jménem českých lékařů odmítám.

Byl jsem také v krajině na Moravském Ostravsku. Jsou tu pánové, kteří poměry tam znají. Tam právě jsou ustanovováni lékaři.

Němci pro celé pokladny bratrské a pro celé massy českého lidu, Němci lékaři, kteří nerozumí ani slova českého, a kteří nemají také žádný zájem na tom, aby se v krátkém čase česky naučili.

Nepřeju nikomu nic zlého, ale přeju p. dru Trostovi, aby jednou na svých cestách byl nucen hledati pomoc českého lékaře; pak by snad nabyl jiného náhledu o našich českých lékařích, než má dosud. Co se týče druhých výtek, činěných našim ústavům p. Dr. Heroldem, týkají se více administrativního vedení, a ponechávám panu referentu Žďárskému, aby na výtky ty odpověděl.

Nyní přijdu, k čemu vlastně jsem se dal zapsati. Chci promluviti o ústavech humanitních, a chci to, co dobrého vykonáno zde bylo, sděliti a zároveň to, co posud vykonáno nebylo, a to, co nedobrého tu jest, uvésti prostě jen za tou příčinou, abychom společně nápravu zjednati mohli.

Před několika léty, v roce 1901, byl ustanoven celý pořádek pracovní pro zdravotní oddělení, všechny úkoly byly zařaděny, které mají býti zemským výborem během příštího času řešeny. Tento program pracovní vyšel tenkrát z rozpočtové komise, a na něm brali účast jako hlavní pracovníci dr. Ulrich. dr. Zintel, Cicvárek a referent Žďárský.

Celý tento program byl vypracován, jak řekl jsem, v roce 1901 a týkal se dozoru nad nalezenci, sirotčího fondu, zřízení nového ústavu pro choromyslné, úpravy poměrů lékařů ústavních a organisace zdravotní služby v ústavě pro choromyslné.

Konstatuji, že pánové z rozpočtové komise podporovali referenta zdravotního výboru měrou dokonalou a chvály hodnou, a tím stalo se, že ve zdravotních věcech přišli jsme dále, nežli se mohlo státi v letech minulých.

Tedy nebyl to, velectění pánové, snad nedostatek vůle nebo liknavost anebo nechuť k práci bývalého přísedícího dra. Grégra, ale bylo to prostě to, že se jemu nedostávalo těch nejnutnějších prostředků, aby mohl své návrhy uskutečniti, totiž nedostávalo se souhlasu a pomoci rozpočtové komise čili toho nejhlavnějšího, peněz.

Velectění pánové, předem zmíním se o fondu sirotčím, a tu musím říci, že fond sirotčí a výsledky fondu sirotčího, této činnosti našeho zemského výboru a pana přísedícího, kterému tento obor jest přikázán, jsou překvapující.

Dnes podle zprávy jest 2876 dětí umístěných v rodinách, což vyžaduje nákladu 293. 000 korun a 740 dětí v ústavech, což vyžaduje nakladu 214. 000 korun, a stipendií uděluje se 104 dětem ve výši 28. 000 korun. Tato práce, tyto výsledky mají dalekosáhlý sociální, humanitní i národohospodářský význam a, velectění pánové, kdybyste viděli ty děti, ty opuštěné děti, když přijdou do těch ústavů, když zemský výbor přikáže je některému sirotčinci, jak vypadají tito chudáci, kteří po venkově otloukáni byli dům od domu, když do ústavu přijdou a pak když ústav opouštějí.

Věřte mně, pánové, že radost musí míti každý, když vidí opouštěti to dítě ústav a když vidí dítě to vcházeti buď do služby neb do učení, když vidí, že jeden člověk opětně jest zachován, že jednomu členu naší lidské společnosti umožněno bylo a poskytuje se zaopatření pro život budoucí.

Ale, velectění pánové, ze zprávy také jest jasno, že jest ještě velká částka neupotřebeného jmění v tomto fondu sirotčím, a tu zcela správně uvedl pan přísedící Adámek a pan dr. Horák, aby z tohoto fondu sirotčího poskytnuto bylo větší množství stipendií pro tu chudou mládež, která buďto vstupuje na školy řemeslnické nebo na školy hospodářské, po případě i na hospodyňské.

A mám za to, že návrh ten jest zcela dobrý a správný a bylo by si přáti, aby zemský výbor, jako správce fondu sirotčího, návrh podaný v úvahu vzal a skutečně větší část podobných stipendií zřídil.

Pokud se týče nemocnic, tu pan kolega Papoušek velmi dobře a velmi jasně nám zde pověděl, jak prosperují.

A když vzpomeneme si, velectění pánové, několik minulých let zpátky, a když vzpomeneme si na ty malé nemocnice po venkově, nedostatečně zařízené nemocnice, do kterých nechtěli pacienti choditi, a vidíme dnes moderně zařízené nemocnice, vyzbrojené všemi možnými nejmodernějšími pomůckami a opatřené výbornými silami lékařskými, a znajíce výsledky těchto nemocnic, musíme říci, že tyto nemocnice za krátký čas dodělaly se úspěchu celého. Ale, velectění pánové, při tom jedno by se mělo vzíti v úvahu a na jedno bych měl upozorniti, aby malé nemocnice nebyly více povolovány, poněvadž tím rozložením nynějších nemocnic jest dostatečně postaráno o nemocniční zaopatření na venkově, a spíše aby vzat byl zřetel k tomu, aby zřízeny byly v jistých částech naší země chorobince, poněvadž to jest nutné a také praktické a prospěšné.

Velectění pánové! Dnes obce mají celou řadu lidí chorobných, chronickými nemocemi stižených, kteřížto nemocní nemají býti přijímáni do nemocnic. Ale, velectění pánové, žádný lékař, poněvadž má srdce na pravém místě, neodmítne takového ubožáka, když do nemocnice přijde, a tím stává se, že nemocnice odcizují se svému účelu hlavnímu a stávají se tak namnoze zaopatřovacími ústavy, a to jest také na úkor našeho zemského fondu, na úkor zemské pokladny.

Zaopatřování v chorobincích podle zpráv výsledků účetních stojí 40, 50 až 60 haléřů denně. V nemocnicích jsou taxy denní dvojnásobné, trojnásobné a ještě vyšší. V tom by pak byl prospěch zemského fondu, že by daleko menší částkou platil na tyto nemocné, chronickými nemocemi stížené, umístněné v chorobincích. Mimo to také přispělo by se valně obcím, poněvadž by se jim ulehčilo podporování vlastních chudých. Jest tudíž důležito, by zemský výbor uvažoval o podobném návrhu a v brzkém čase sněmu jej podal.

Pokud se týče porodnice, musím říci při rozpočtu, který projednáváme na rok 1907, kde každý má si také povšimnouti výsledků let předcházejících, že výsledky tyto jsou tak potěšitelné, že každý skutečně musí míti z nich radost.

Dovolím si také v této věci jednotlivé číslice zde uvésti. V porodnici v roce 1903 byl náklad 266. 000 K, v roce 1904 288. 000 K a v roce 1905 280. 000 K, ačkoliv počet ošetřovacích dnů v roce 1905 byl daleko větší než v roce 1904.

V nalezinci v roce 1903 byl náklad 246. 000 K, v roce 1904 225. 000 K a v roce 1905 223. 000 K, ačkoliv v roce 1905 bylo 71, ba téměř 72 tisíc ošetřovacích dnů, kdežto v roce 1904 pouze 60 tisíc. Jeví se tedy zde úspora jen v tomto ústavu 22. 000 korun.

Ještě lepší poměr máme u nalezinců ve venkovské péči. V roce 1904 činil náklad 640. 000 K, v r. 1905 607. 000 K. Celé nalezenství vůbec stálo v roce 1903 900. 000 korun, v roce 1905 832. 000 K, jeví se tudíž celková úspora 69000 K. (Poslanec Březnovský: To je však zásluha ředitele!)

Velectění pánové, správně bylo zde podotčeno panem kolegou poslancem Březnovským, že jest to zásluha pana řiditele Dra Dvořáka.

Velectění pánové, to plně přiznávám, poněvadž ten muž přinesl tolik praktických zkušeností do svého místa, jež také plně využívá ve prospěch ústavu i zemského fondu.

Pánové, poukáži ještě k tomu, že dosažení těchto úspor je tím pozoruhodnější, že potřeby ústavní progressivně značně v ceně stouply a že mimo to i prováděny byly různé úpravy.

Tak dovoluji si upozorniti na endemii týfovou, která vypukla v ústavě v roce 1904 a vyžadovala velikého nákladu, jednak na uzavření starých studní a zakládání nových, jednak zřízení neprostupné kanalisace atd., to všechno není na závadu tomu, že se mohly vykázati ještě takové úspory. Zde ještě padá na váhu také to, že dnes v nalezinci věnuje se velká píle tomu, aby zjišťováno bylo otcovství, a až bude zřízeno i. zv. oddělení ochranné, které pilně se o to bude starati, budeme míti výsledky daleko ještě příznivější. Jest to věc nejen humánní, ale i zájmům fondu prospívající.

Tu dovolím si upozorniti, že v r. 1905 počet legitimovaných dětí vzrostl na 588 a obnos příspěvků dosažených z alimentů ku krytí ošetřovného za nalezence obnáší přes 13. 000 K. Tedy v tom to spočívá, že neúnavnou pílí hledí se získati částečné náhrady ošetřovacích výloh.

Ale zde, velectění pánové, jest nutno ještě něco v porodnici zříditi, jest totiž nutno urovnati poměr mezi klinikami a řiditelstvím porodnice, poněvadž jest to v neprospěch celému řízení ústavu. Mám za to, že až bude poměr tento urovnán, také zde celá řada úspor zemskému fondu přibude.

Mimo to jest potřebí, aby upraveny byly jazykové poměry v zemských ústavech, zejména, aby německé kliniky šetřily předpisů o dvojjazyčnosti tabulek atd., poněvadž to také usnadní řízení celého ústavu.

Když jsem vylíčil zde věci ve světle nejkrásnějším, přicházím k ústavům pro choromyslné, a tu, velectění pánové, nemohu při nejlepší vůli říci, že za poslední léta stalo se něco, co by se nám tak obzvláště líbilo.

Nechci snad dávati někomu vinu, toho jsem dalek, ale chci upozorniti pouze na jednotlivé věci, abychom pak společně mohli pracovati k nápravě těchto poměrů a závad, které se dnes v jednotlivých ústavech nacházejí. Předem musím říci, že lékařská služba není v jednotlivých ústavech stejnoměrně rozdělena. Velectění pánové, račte si číslice dobře pamatovati, abyste si mohli učiniti sami úsudek o tom, jestli takový lékař může skutečně vykonávati to, co dle předpisů a instrukcí má vykonávati.

Tak na př. v ústavě kosmonosském jest 1000 nemocných, kde jest jeden řiditel, dva primáři a jeden sekundář. VOpořanech jest 540 nemocných, 1 primář a 2 sekundáři, v Beřkovidch asi 500 nemocných, 1 primář a 1 sekundář. Toto rozdělení by konečně bylo dosti ucházející, ale přicházím nyní k ústavu dobřanskému. V ústavě dobřanském máme asi 1700 nemocných; jest tam ustanoven řiditel, 3 primáři a 5 sekundářů. Řiditel jako řiditel nevede žádné oddělení. Z těchto 1700 nemocných jest v kolonu 320, kteroužto kolonii má jeden primář, takže zbývají toliko 2 primáři, z nichž každý má ze zbývajících 1400 nemocných 700 na starosti. A, pánové, tento primář musí každodenně dělati visitu - a tu dělati musí, aby znal povahu nemoci jednotlivých nemocných, a aby věděl, kdy má toho kterého nemocného propustiti - a kdyby měl tento primář, který má na starosti 700 nemocných, věnovat jen minutu času každému nemocnému - a co jest to, táži se, věnovati minutu času nemocnému potřeboval by 700 minut, tedy skorem 12 hodin na jednu visitu.

Pánové, jest možno, aby dotyčný člověk mohl dělati visitu správně? To není možné, poněvadž mu k tomu nestačí čas ani síly.

Na oddělení tak zvaném ležatém, kde jest 289 nemocných, jest 1 lékař sekundář. Za takovýchto poměrů nedivte se, pánové, že naši ústavní lékaři nevystupují svými vědeckými pracemi, neboť oni jsou tak zaměstnáni, že používají času, který jim zbude, aby si odpočinuli a nových sil načerpali. Mám za to, že rozdělení služby lékařské není stejnoměrné, a že by se v této věci měla státi náprava.

Přicházím k ústavu pražskému. Pan přísedící Žďárský řekl nám zcela správně, poněvadž všímal si těch věcí, že, když vstoupil do ústavu pražského, našel tam poměry děsné. Ale, velectění pánové, mohu říci, že tyto poměry, jaké byly před 5 neb 6 lety, jsou dosavad. Řekl jsem dříve, že nechci dávati nikomu vinu, ale přece jsou to věci, které vyžadují posouzení, jsou to věci, které vyžadují ve prospěch nemocných co nejdříve vyšetření a odstranění.

Velectění pánové, ve staré bývalé porodnici jest, jak již pan přísedící referoval, přeplněno, a byl jsem žádostiv na to, zda-li jen alespoň ty nejskrovnější požadavky hygieny tam jsou. Ptal jsem se, jak to je s koupáním, kde jsou umístěny lázně. A tu jsem byl doveden do malých kuchyněk, kde se na malém kotli ohřívá voda; chtěl jsem se přesvědčiti o tom, jak se koupání provádí. A tu, k svému úžasu, jsem zvěděl, že v jedné vaně a v jedné vodě, vlastně špíně, koupá se až 10 nemocných. (Slyšte').

To mne, pánové, musí boleti, když toto v zemském ústavě se děje. v ústavu, na nějž se tolik obětuje, ještě může býti takové zařízení, jaké není nikde ani v obecní chaloupce, která jest určena pro chudé ve venkovských místech.

Pak se nic nedivím, že při tomto zařízení takové percento svrabu mezi nemocnými se vyskytuje. Náprava by nevyžadovala velikých nákladů. Ovšem, řekne se mi snad: staví se nový ústav moderní, ústav, který bude vyhovovati těm největším požadavkům hygienickým, a také mám za to, že dle předběžných zpráv skutečně to bude ústav, který předčí nejnovější ústavy v D. Rakousích neb u Mnichova; ale to nic nedělá ! Přece jenom, když se pomýšlelo na nový ústav před pěty lety - a celých pět let ty nepořádky v ústavu jsou, a nebude

to tak brzy ještě, aby tento ústav se zrušil a aby nemocní byli přestěhováni, a kdyby to bylo i jen na krátký čas, tu tato maličkost, která bude stát několik set, měla by se ihned zaříditi.

Mám za to, že jest povinna země udělati to ve prospěch ústavu, a zřízením, byť jednoduchých lázní, odstraniti tuto velikou vadu. (Poslanec Březnovský: Pošleme tam fysika Záhoře!)

Avšak ještě na jedno jsem, pánové, přišel, co musíme si také tady říci, poněvadž chceme všichni společně pracovati k tomu, abychom těmto věcem hleděli odpomoci, abychom neměli v žádném směru výtky.

Velectění pánové, odpusťte; to, co říkám, říkám z vlastního názoru, a jako starý špitálník dovedu na ty ústavy hleděti. Viděl jsem jídelní lístek. Jest tam v ústavě také 16 chovanců první neb druhé třídy, a chtěl jsem se na tyto chovance podívati. K svému úžasu nasel jsem tyto třídní chovance, kteří platí první neb druhou třídu 4-8 K, ležeti mezi druhými na třetí třídě, mezi káranci a zločinci z Pankráce. Tento způsob umísťování nemocných neměl by býti trpěn, ježto příbuzní, kteří za tyto chovance platí první a druhou třídu, dělají to čistě z citu příbuzenského, aby nešťastníku, který jest stižen děsnou chorobou, mohli poněkud zpříjemniti ty doby. A proto, když mají platiti, myslím, že jest to nespravedlivé, a jestliže správa ústavu vymáhá poplatky ošetřovací od každé rodiny - a já vím, že některé rodiny dosti těžce shánějí tyto poplatky - tu také zemská správa ústavu má za to, co se ji platí, všecko dát.

Mohlo by se snad říci: »Jsou to tací nemocní, pro které není místa v první nebo druhé třídě, anebo tací, kteří snad svým chováním jsou nebezpečnější «; na tuto námitku zcela klidně řeknu: Pak má býti v ústavu zvláštní místo, anebo když není, má se poctivě říci příbuzným, že místo na třídě není a že nutno jest chovance umístiti za tím na třídu třetí a až se první nebo druhá třída uprázdní, přenésti na třídu první neb druhou. (Posl. Březnovský: Jak jest to se stravou?)

Nyní dotknu se také služby lékařské a otázky, kterou nadhodil pan kolega Březnovský, a otázky ředitele.

Řekl jsem již dříve, že nedávám nikomu vinu, poněvadž každý, jak konstatuji, pracuje na svém místě, a také nechci dávati vinu řediteli, poněvadž jest to muž, který slávu naší psychiatrické kliniky šířil i za hranicemi. On jest na místě, zná svou věc, ale jest tam mnoho ještě vykonati, a jest potřebí veliké síly k práci takové, a bylo by nehumanní od zemského výboru, aby žádal od něho vše, poněvadž on sám jest dnes churav.

Pokud se týče služby lékařské, bylo již v roce 1901 a v rozpočtu na rok 1902 ustanoveno, aby byla organisace služby, aby hleděno bylo zlepšiti platy těm lékařům, kteří slouží ve dne v noci a mají pouze vycházku každou druhou neděli, tedy jednou za 14 dní. (Jako služky!)

Tyto poměry neupravily se posud zcela tak, jak bylo tenkráte navrženo; upravily se jen z části. Tehda bylo slíbeno a přiznáno příbytečné, ale toto příbytečné, které vyměřeno na 30 proc., nevyplácí se těm lékařům, kterým poskytne se v ústavu jeden neb dva pokoje. A tu ptám se: Rovná se používání ústavních malých pokojů těm 30 proc. příbytečného?

I v tom hledí správa zkracovati lékaře, poněvadž kdyby neměl toho pokoje, který namnoze je mezi nemocnými, tedy ve stejné chodbě, a který nemá ceny valné, byl by na tom daleko lépe. V tomto případě je tedy potřeba, by rozdíl mezi cenou skutečnou bytu a mezi 30 proc. příbytečného lékaři, který koná službu poctivě, byl vynahražen, a mimo to aby tomuto lékaři aspoň někdy dána byla chvíle oddechu, aby se mohl posilniti ku práci další.

Když jsem již u ústavů choromyslných, musím vrátiti se také ke tvrzení, které v jedné z minulých schůzí bylo zde proneseno a sice, pokud se týče referátu p. dra. Grégra. Řeklo se, že nevšímal sobě těchto ústavů. Snad na to bylo zapomenuto, že on to byl, který navrhoval, aby stravování v jednotlivých ústavech pro choromyslné konalo se ve vlastní režii a ne, jako doposud, propachtováním. A tu docílil toho již prvý rok, že v ústavě kosmonosském byla úspora na stravování v režii 10. 000 zl. za jeden rok, v ústavu pražském za srpen 1886 úspora 1542 zl. a v ústavu dobřanském za jeden měsíc 2. 300 zl. Spočítají-li se tyto částky, řekněme, že jsou menší, ale číslice tyto jsou správné, poněvadž jsou vzaty se zemské účtárny, musíme říci, že v každém jednotlivém ústavu ušetřeno bylo na tomto stravování 10. 000 zl. což znamená úsporu velikou. Jest zajisté tedy dobře, když si takové věci připamatujeme. Jako hned na začátku řekl jsem, že vše to, co pěkného vykonáno bylo, uvedu, a že také i jednotlivé ještě nedostatky, kterým dá se při součinnosti a dobré vůli v nejkratším čase odpomoci a mám za to, že také p. přísedící, jak ho znám, odpomůže těmto věcem, dovolím si ke konci svých výkladů navrhnouti a podati resoluční návrh. Předem ještě dovolím si říci, že jedná se v něm o to, aby zemský výbor vzal v úvahu jmenování ředitele pro nový ústav bohnický.

Zde o tom zmínil se již p. rektor Hlava, a nebylo mu snad dobře rozuměno, poněvadž jak zde, tak i v denních listech mělo se za to, že snad snižoval vědeckou kvalifikaci p. primáře dra Růžičky, který tam je ustanoven jako primář pro oddělení 69 až 70 nemocných a ne tedy jako lékařská síla, která by zasedala ve výboru stavebním, který řídí ústav.

Velectění pánové, mám za důležito, aby rozhodnuto bylo, aby jmenován byl ředitel pro ústav bohnický, a upozorňuji, že zemský výbor moravský, když rozhodl se stavěti velký ústav v Kroměříži, dříve než začato bylo, jmenoval ředitele p. dra. Návrata. Je to nutné pro to, poněvadž jsou důležité věci, které se týkají zařízení vnitřního; znám z vlastní zkušenosti, že při stavbě velikých ústavů nemocničních, kde při stavbě nebyli odborníci, staly se mnohé chyby, které nový primář neb ředitel musil ihned odstraniti a nápravu zjednati. (Posl. Horák volá: V Pardubicích!)

Stalo se to v celé řadě nemocnic. Staly se případy, že v operačních sálech bylo zapomenuto na odpad vody, v infekčních pavillonech na schody, na půdu atd. Proto je nutno, velectění pánové, aby ředitel na místě již byl, ať je to kdo chce, ať je ten nebo onen, poněvadž on bude ústav říditi a bude zodpověděn za všechno, aby vše řádně tam přišlo a zřízeno bylo, jak zřízeno býti má. K té věci podám resoluční návrh.