genommen wurde, während die beiden anderen, welche von einem Schlüssel Sprechen, abgelehnt wurden, vergleichen, so sehen Sie, daß nur derjenige Antrag angenommen wurde, der eigentlich nur eine Phrase ist

Ich sage dies, obwohl es sich um meinen eigenen Antrag handelt. Er ist nämlich eine Phrase, nur unter den gegebenen Verhältnissen, weil der Landesausschuß ihn eben als eine leere Phrase auffaßt, während jene Anträge, welche zugleich die Mitteln und Wege zeigen, wie eine solche Gerechtigkeit zu Stande kommen könnte, schroff abgelehnt wurden. Es ist also dem Landesausschuß, beziehungsweise unseren nationalen Gegnern, nur darum zu tun, daß die Anträge, die Sie durchlassen, nichts anderes sind als ein leerer Schein.

Wenn ich bei dieser Gelegenheit über den Wert der Resolutionen spreche, die wir als das einzige in der Budgetkommission durchzusetzen vermögen - freilich ist das nur ein Scheinerfolg für uns - (Abg. Schalk ruft: Ganz richtig, nur ein Scheinerfolg!) so will ich auf jene Resolutionen hinweisen, welche die Irrenanstalt Dobřan zum Gegenstande haben.

Es wurden da Anträge eingebracht, welche dahin gingen, es möge bei der künftigen Ernennung von Beamten daselbst, für uns ein gerechteres Verhältnis erzielt werden.

Der Herr Landesausschußbeisitzer Žďárský hat damals ausdrücklich zugegeben, er finde die Beschwerden und Wünsche in dieser Beziehung vollständig gerechtfertigt.

Trotzdem aber wurden die Anträge seitens der Tschechen, welche ja hier die Mehrheit haben, abgelehnt und da sagte der Herr Abg. Žďárský: Es ist ein Unterschied, ob etwas als Wunsch geäußert wird oder als Antrag. (Heiterkeit). Das ist ein frevelhafter Hohn, der uns geboten wird. (Abg. Dr. Trost ruft: Die Herren bilden sich noch etwas ein auf solche Kunststücke!) Gestatten Sie mir, meine Herren, daß ich hier im Hause eine Prophezeihung auszusprechen erlaube.

Eben eine solche Resolution, die Dobřan betrifft und die schließlich doch angenommen wurde, sie bedeutet, daß künftig ein der Nationalität der Kranken entsprechendes Verhältnis in der Nationalität der Beamten und Dienerschaft der Dobřaner Irrenanstalt erzielt werde.

Ich stehe Ihnen gut dafür, meine Herren daß dieser Antrag vom Landesausschusse nicht beachtet werden wird, (Abg. Trautzl ruft: Weil er ein humanitärer ist!) während ein anderer Antrag angenommen werden wird, den wir als Gegenleistung gewähren mußten um für die zwei Studentischen Vereine eine kleine Subvention herauszuschlagen und der folgendermaßen lautet:

"Der Landesausschuß wird aufgefordert, die Gesuche des Hlávkaschen Studentenvereines und der Mensa academica um Unterstützung günstig zu erledigen, sobald dieselben vorgelegt werden. "

Dieser Antrag wird ganz gewiß gewährt werden, wenn auch die Gesuche heute noch gar nicht vorliegen (Rufe: O ja, sie liegen Schon vor!) und ich prophezeihe, daß im nächsten Jahre im gedruckten Budget eine Subvention für diesen Zweck angesetzet sein wird, weil die Sache die tschechische Seite betrifft. (Abg. Glöckner ruft: Die Budgetdebatte ist ja eine Komödie!)

Der Minoritätsartrag, den ich zu vertreten habe, verlangt einen Schlüssel u. zw. in diesem Falle einen Sonderschlüssel für das betreffende Kapitel. Ich stehe nun auf dem Standpunkt, daß ich es für wünschenswert und besser erachte, wenn wir einen allgemeinen, alle Kapitel und Titel umfassenden Schlüssel in der Weise erzielen könnten, wie es Herr Dr. Urban hier vorgetragen hat Es würde dadurch dieser Vorbehalt der Reste jedenfalls entfallen können, wenn der Schlüssel sich auf die Gesamtheit aller Kapitel bezieht und wenn dadurch ein Ausgleich erhielt werden könnte. Da ich einmal diese Ausführungen des Herrn Abg. Dr. Urban berührt habe erlaube ich mir dazu einiges zu bemerken.

Es müßte, um diese Idee zu verwirklichen, unbedingt zur Feststellung der Zerlegungsgrundsätze kommen und als solche erlaube ich mir Ihnen vorzuschlagen: zunächst die Ausschaltung aller jener Kapitel, die schon durch Reichsgesetze, Landesgesetze und auf andere Weife geregelt Sind und sich somit der Willkür des tschechischen Landesausschusses ganz entziehen.

In die Gattung von Kapiteln würde vor allem gehören: Der Landtag, das Militär, die Gendarmerie, das Impfwesen, Schuldzinsen und entgegen der Anficht des Herrn Dr. Urban auch der Schulaufwand; denn ich finde, daß in Bezug auf den Schulaufwand uns eigentlich verhältnismäßig am wenigsten Schaden zugefügt werden kann, denn es ist ja doch im Großen und Ganzen gesetzlich geregelt.

Es ist, wie gesagt, der Willkür des Landesausschusses vielmehr entzogen, als jene Kapitel, in welchen es überhaupt keine Regelung der Austeilung gibt. (Abg. Peschka ruft: Wir bekommen 2/5 und zahlen 50%!)

Ja, das fei nicht in Abrede gestellt, ich werde gleich daraus zu sprechen kommen:

Die Summe aller jener von der Zerlegung auszuscheidenden Kapitel ergibt eine große Ziffer und in dieser Steckt auch für uns eine Ungerechtigkeit, denn tatsächlich ist in diesen Kapiteln der Aufwand viel größer zu Gunsten der Tschechen als der Deutschen und wenn wir den Standpunkt festhalten, daß wir die Hälfte zur Deckung beitragen, so ist damit die Ungerechtigkeit gegeben, welche immerhin in diesen, nach meinem Vorschlage, ungeteilt zu lassenden noch Viele Millionen beträgt.

Ein zweiter Zerlegungsgrundsatz wäre der, daß bei der Bestimmung, ob eine Post aus die deutsche oder tschechische Seite zu fallen hat, nicht am Ende uns zugemutet wird, ein abstraktes Interesse gelten zu lassen; sondern da hat bloß die Tatsache zu bestimmen, ob der Empfänger deutscher oder tschechischer Nationalität ist.

Ich will auf Dobřan hinweisen. Da würden Sie gleich sagen: Diese Irrenanstalt liegt in einer deutschen Stadt, ihr Aufwand muß also auf die deutsche Seite geschrieben werden. Falsch! So ist es nicht. Oder Sie würden vielleicht sagen: Nach Dobřan sind -ich weiß es nicht genau - 20 deutsche Bezirke und 10 tschechische Bezirke zugeteilt, folglich müßten 2/3 auf die deutsche Seite geschrieben werden.

Das ist auch wieder falsch. Wir müssen fragen: Was geschieht mit der großen Post, welche für Dobřan verausgabt wird?

Und da kann ich berichten, sie kommt zum größten Teile in tschechische Hände. (Abg. Peschka ruft: Ganz!)

Nicht ganz! Ich will gerecht sein; ich weiß, daß das Fleisch beim Deutschen gekauft wird, aber nur deshalb... (Abg. Peschka: Weil der ein Schwager eines tschechischen Beamten ist. )

Ansonst ist ja, und ich glaube, es wird im Laufe der Spezialbebatte noch davon gesprochen werden, die Zahl der deutschen Beamten eine ganz geringfügige. (Abg. Iro: Wie bei der Statthalterei!)

Ich konnte mich deshalb über diese Grundsätze etwas eingehender aussprechen, weil ich es selber versucht habe, eine derartige Zerlegung des Budgets ganz durchzuführen.

Ich habe mir sogar zwei Jahrgänge des Budgets herausgenommen, und zwar jenes, dessen Erledigung unsere erste Tätigkeit gewesen ist im Jahre 1902, und jenes, mit welchem unsere Landtagstätigkeit im Jahre 1907 schließt.

Ich habe im vorhinein geahnt, daß die Gegenüberstellung der zwei Ergebnisse ein recht kennzeichnendes Bild geben wird über das, was wir eigentlich hier geleistet haben.

Und, meine Herren, da bitte ich um ein klein wenig aufzupassen; es ist ganz unglaublich, wie schlecht wir in dieser Bilanz stehen.

Im Jahre 1902 kamen zur Aufteilung insgesamt 51, 6 Millionen, die Schlußsumme des gedruckten Budgets. Von dieser Summe ließ ich nach den vorhin angegebenen Grundsätzen 357 ungeteilt und von dem übrigen Aufwande entfallen auf die deutsche Seite 2, 6 Millionen, auf die tschechische Seite 13, 2 Millionen. Die Differenz beträgt 10, 6 Millionen.

Im Jahre 1907 kommen zur Aufteilung 83, 1 Millionen, davon bleiben ungeteilt, nach demselben Schlüssel und denselben Grundsätzen gerechnet, 56, 6 Millionen und von dem übrigen entfallen auf die deutsche Seite 4, 5 gegen 20, 9 Millionen auf der tschechischen Seite. Die Differenz zwischen Deutschen und Tschechen in dem zerlegten Kapitale beträgt somit 16, 4 Millionen. (Lebhafte Unruhe und Zwischenrufe. )

Meine Herren, es ist jetzt gewiß angezeigt, die Bedeutung dieser vorgetragenen Ziffern etwas näher zu erörtern und ich erlaube mir dazu zu bemerken, 1. daß mit den Ziffern der Beweis eingebracht wird, daß wir schon längst wirtschaftlich geknechtet werden von der tschechischen Nation (Abg. Glöckner: Bon dem Stehlen wollen wir gar nicht reden!) ja ausgebeutet und ausgesaugt werden.

Es ist mir übrigens, Kollege Glöckner lieber, wenn ich ernst genommen werde Oberstlandmarschall: Ich bitte, meine Herren, der Herr Abg. Peters hat das Wort. Bitte ihn nicht zu unterbrechen. (Andauernde Unruhe und zahlreiche Zwischenrufe) Bitte, meine Herren, den Herrn Redner nicht zu unterbrechen.

Abg. Peters: Ich bemerke gegenüber dem Zwischenrufe, daß es ganz richtig ist, daß mit verschiedener Auffassung gearbeitet werden kann, aber wenn man zwei Jahre nach denselben Grundsätzen durcharbeitet, so wird mindestens die Differenz der beiden Ergebnisse richtig sein nach gewissen Grundsätzen der Rechenkunst, wonach sich in diesem Falle die Fehler bei der Subtraktion aufheben. Ich habe also vorhin darauf hingewiesen, daß die Bedeutung der angeführten Ziffern darin liegt, daß das damit nachgewiesen erscheint, daß wir in einer wirtschaftlichen Abhängigkeit, in einem Knechtschaftsverhältnisse stehen zu unseren nationalen Gegnern. Man muß weiters als eine Bedeutung dieser Ziffern anführen, daß ein Wachsen der Differenz festgestellt werden kann, daß wir demnach alljährlich von Volk zu Volk ausgiebiger beraubt werden.

Drittens geht aber auch aus den Ziffern hervor, daß wir gewiß mitschuldig sind, wenn wir künftighin diesen Zustand noch weiter dulden. Es ist ganz bestimmt notwendig, daß es anders wird, und da muß ich mir nun auch gegenüber meinen deutschen Kollegen die Bemerkung erlauben, daß da mitunter einige falsche Mittel vorgeschlagen werden, um zur Besserung zu gelangen. Das einfache Drohen mit der Zweiteilung ist kein wirksames Mittel. Die Zweiteilung ist ja nur das Ziel. Wer von der Zweiteilung spricht, der muß auch den Weg angeben, der zu ihr führt und diesbezüglich haben uns alle bisherigen Redner, sowohl Herr Graf Deym als auch gerade vorhin Herr Dr. Schreiner im Unklaren gelassen.

Es gibt unter uns Abgeordnete, welche da meinen, eine Änderung der Landesordnung werde uns helfen, weil wir dann im Landesausschusse nicht mehr 2 Ausschußbeisitzer haben werden gegen 6, sondern 3 gegen 7.

Meine Herren, es ist wohl nur eine Einbildung, daß das irgendwie helfen könnte oder gar vielleicht der Umstand, daß am Ende künftighin, weil drei deutsche Landesausschusse sind, die Referate auch noch national geteilt werden, einfach den drei neuen Ausschußbeisitzern zu Liebe.

Ein anderes falsches Mittel wäre, wenn wir uns auf die Landsmannminister, beziehungsweise auf unseren Landsmannminister verließen. Denn wer glaubt etwa, daß die beiden Herren Landsmannminister am grünen Tisch diese ganze Frage lösen werden? Mir kommt überhaupt unser Landsmannminister nicht als unser völklicher Anwalt vor, (Rufe: Sehr richtig!) Sondern gestatten Sie mir, ihn zu vergleichen mit einer Geisel.

Wie in alten Zeiten dem unterdrückten, geknechteten Volke vom Sieger Geiseln entnommen wurden, so nahm man aus unserer Mitte den Landsmannminister, und wenn sich nun die gefesselte Volkskraft erlauben wollte sich zu ruhren, wurde diese Geisel einfach aufgeknüpft; das ist so ungefähr unser Verhältnis zum Landsmannminister.

In dem Augenblicke, wo wir hier mit den außersten Mitteln zu unserer wirtschaftlichen Befreiung einsetzen würden, würde unser Landsmannminister gewesen sein. So ist das Gleichnis zu deuten. Ein anderer falscher Weg, daß wir uns etwa auf eine höhere Gewalt verlassen sollten, auf jene Person, die in Prag in den nächsten Wochen erwartet wird, meine Herren, erlauben Sie, daß ich auf eine solche Schwärmerei erst gar nicht eingehe.

Es bleibt für uns tatsächlich nichts als die Selbsthilfe und da müssen wir uns, wenn wir uns diese Selbsthilfe zum Ziele nehmen, einigen und uns geloben, von diesem Ziele nicht mehr abzuweichen und uns durch keinerlei Machenschaften hiervon abbringen zu lassen.

Dieses Ziel, von dem ich gesprochen habe, muß zunächst die Erkämpfung des vom Herrn Dr. Urban angeregten Aufteilungsschlüssels sein. Ich sage ausdrücklich lieber: Aufteilungsschlüssel als: Quotenschlüssel. Denn wir sind gewöhnt, bei der Quote immer die Zahlung zu denken.

Können wir einen solchen völkischen Aufteitungsschlüssel nicht mehr durchsetzen, so belügen wir uns selbst und unsere Wähler, wenn wir noch länger an den Arbeiten dieses Landtages teilnehmen. (Lebhafter Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si ohlásiti, že jsou k tomuto předmětu přihlášeni řečníci.

Ich gestatte mir mitzuteilen, daß zu diesem Gegenstande sich Redner angemeldet haben.

Contra: Páni poslanci: Die Herren Abgeordneten: Dr. Horák, Holoubek, Dr. Trost.

Pro: Páni poslanci: Die Herren Abgeordneten: Adámek, Krejčí, Ronz.

Dávám slovo p. poslanci Dr. Horákovi.

Posl. Dr. Horák: Slávný sněme! S potěšením možno konstatovati, že v rozpočtu výdaje a náklady na účely živnostenské, na povznesení a zvelebení průmyslu a živnosti rok od roku rostou a na druhé straně, že pochopení, porozumění a láska pro účely živnostenské u zemského výboru se vzmáhá.

Ovšem, velectění pánové, otázky živnostenské de lege lata nenáležejí do kompetence zemského sněmu, nýbrž do kompetence říšské rady. Ale de lege ferenda již se zřetelem k různosti jednotlivých zemí co do vývoje a druhu jednotlivých živností řešení těchto otázek náležeti by mělo do kompetence jednotlivých sněmů. Mám za to, že tento sněm tohoto staroslavného král. Českého domáhati se bude se vším úsilím a reklamovati bude pro sebe právomoc v otázkách živnostenských a že to učiní zejména pomocí paragrafu 18. zř. z.

Krokem na této dráze jest již ta okolnost, že ačkoliv ještě před 20 lety o živnostenských otázkách na sněmu král. Českého ani řeči nebylo, nyní sněm o různých otázkách živnostenských pilně jedná. Mnoho již bylo vykonáno v tomto směru, mnoho dlužno vykonati. Zajímavé jsou zprávy zemského výboru o různých školách řemeslných, průmyslových a odborových.

Zajímavou jest též zpráva zemského výboru o akci maloživnostenské. Jest pravda, jsou poskytovány a dosti štědře příspěvky a podpory chudým žákům na různých řemeslnických školách jako krajkářských, tkalcovských, sochařských, kamenických, košikářských a podobně, avšak, pánové, bylo by dlužno, aby tyto příspěvky a podpory v míře ještě vydatnější byly poskytovány a zejména též, aby zřízena byla stipendia pro chudé řemeslníky za příčinou návštěvy těchto škol, neboť všeobecná vzdělání a odborná dokonalost a dovednost zajisté by hojnou měrou odměnily tuto snahu.

Ještě na jeden moment dovoluji si upozorniti. Záslužným činem zemského výboru by byl skutek, aby staral se o budoucnost sirotků vůbec a zejména sirotků, kteří dokonaným čtrnáctým rokem z různých sirotčinců vycházejí. Bylo by záhodno a žádoucno, aby těmto sirotkům a zejména sirotkům přičinlivým, sirotkům nadaným a snaživým, jakož i mravným, byla poskytována stipendia, příspěvky za tím účelem, aby navštěvovati mohli školy řemeslné, školy odborné. Zajisté, že by tato snaha blahodárná, záslužná, nesla hojné ovoce. Z těchto sirotků stali by se řádní a dovední řemeslníci, užiteční členové lidské společnosti.

A proto by bylo žádoucno, aby i slavný zemský výbor podporoval různé spolky, které zejména pod názvem »Ochrana sirotků« tentýž účel si byly vytkly. Vznáším vřelý appel v tomto směru na slavný zemský výbor.

V rámci živnostenské politiky mají velkou důležitost též technologická musea. Technologická musea, mající za účel seznamovati živnostníka s polovýrobky a surovinami co možná nejlepšími a nejdokonalejšími, seznamovati živnostníka s každým pokrokem technickým, seznamovati jej s různými vynálezy, zejména v oboru nástrojů a strojů, pořádati stálé výstavy, aby živnostník hodnotu a výkonnost strojů v chodu seznati mohl, pořádati různé kursy, zejména mistrovské, a různé přednášky zprostředkovati mezi maloživnostníkem na jedné straně, a výrobci těchto nástrojů a strojů na druhé straně, sprostředkovati mezi maloživnostníkem, státem a zemí, jakož i ostatními veřejnými institucemi, které mají tentýž účel, podporovati řemesla a živnosti, podávati a poskytovati dobrá zdání a rady, poskytovati podpory hmotné a mravní pro povznesení živností a řemesel - takováto musea technologická mají po stránce národohospodářské nesmírný význam a velkou důležitost.

Pražské technologické museum vyvinuje v tomto směru činnost všestrannou, činnost mnohostrannou a mnohý pokrok, mnohá vymoženost - budiž to konstatováno - jest jeho dílem. Pražské průmyslové museum zplna pochopilo toto své vysoké poslání, ten velký výchovný mravní a hospodářský svůj význam.

Avšak, pánové, mám za to, že vzhledem k rozsáhlosti territoria tomuto technologickému museu pražskému vytknutého, nemůže toto museum hověti všem požadavkům a nárokům z celé oblasti naň vznášeným v té míře, jak by si toho bylo přáti.

Mám za to, že by bylo zapotřebí decentralisace tohoto pražského technologického musea, že by bylo zapotřebí zříditi zejména pro východní Čechy zvláštní technologické museum, ať již jako pobočku pražského technologického musea, ať již jako samostatné museum.

A myslím, že město Pardubice vykazuje veškeré podmínky pro zřízení takového musea.

Město Pardubice ležící na hlavních tratích nejdůležitějších tří drah, české království probíhajících, jakožto centrum českého východu, jakožto město utěšeně rostoucí a zkvétající, jakožto střed východočeského obchodu a průmyslu zasluhuje, aby technologicko-průmyslové museum bylo v městě tom zřízeno. A zřízením tohoto musea technologického dostalo by se veškerému živnostnictvu a obchodnictvu celých východních Čech takové vydatné podpory a pomoci, jaké vším právem potřebuje a také zasluhuje.

Dovoluji si učiniti resoluční návrh v tom směru, aby slavný sněm se usnesl:

»Zemskému výboru se ukládá, aby v bedlivou úvahu vzal vydatnou podporu chudých řemeslníků a sirotků za příčinou návštěvy řemeslnických škol a škol odborných průmyslových, zemskému výboru se dále ukládá, aby šetření pilné konal, zdali by pro východní Čechy technologické museum v Pardubicích zřízeno býti mělo a aby se o povaze tohoto musea dohodnul s technologickým museem Pražským«.

Velectění pánové! Ještě jedné otázky veliké důležité chci se dotknouti. Jest to minoritní návrh pana dvor. rady dra Bachmanna a soudr. Tento minoritní návrh žádá, aby nouzový úvěr přidělený jako bonifikační fond k fondu císaře Františka Josefa ku pojišťování důchodu živnostnictva byl rozdělen a sice pro národnost českou obnosem 300. 000 korun a pro národnost německou 200. 000 K a žádá se rovněž, aby živnostenská dotace v obnosu 50. 000 K rozdělena byla dle téhož klíče obnosem 20. 000 K pro německou a obnosem 30. 000 K pro českou národnost s tou podmínkou, že, pakli by vyčerpán nebyl tou kterou národností, má býti této národnosti zachován.

S tímto návrhem spřáteliti se nemohu. Tento návrh jest neúčelný a to neúčelný již dle mého náhledu po stránce praktické, ekonomické; vždyťmu si rozhodovati jedině a výhradně skutečná potřeba a nikoliv jiná zásada. I německé národnosti může býti toto nedělení k užitku. Vždyť se může státi, že na straně německé v té které době bude větší potřeba, větší požadavek, a proto, že by tato potřeba nebyla kryta dotyčným fondem, aby tyto spravedlivé požadavky národa německého měly býti zanedbávány to by bylo nesprávné a nespravedlivé Již z tohoto důvodu jest neúčelným tento návrh.

Dle mého názoru jedině instituce silná, mohutná, značnými hmotnými finančními prostředky nadaná může plniti svůj pravý úkol.

Německému požadavku, aby spravedlnost se konala, hoví též zpráva rozpočtové komise, která ukládá zemskému výboru za povinnost, aby při používání tohoto fondu nouzového a při rozdělování živnostenské dotace spravedlivý byl vzat zřetel na obě národnosti.

Tím myslím, že jest vašemu požadavku úplně vyhověno a že se Vám také po právu stane, a že Vám na hlavě ani vlas zkřiven nebude, to jest samozřejmo, neboť v zemském výboru zasedají němečtí příslušníci, kteří zajisté zájmy a práva německé národnosti dostatek hájiti budou.

Kromě toho buďte ubezpečeni, že český národ nechce potlačování ani ponižováni neb poškozování německé národnosti, nýbrž právě jako hlasatel národní rovnoprávnosti a rovnocennosti, chce se domáhati stejného práva a rovnoprávnosti pro oba národy.

Velectění pánové! Rozdělení tohoto fondu jest otázkou velice důležitou, a myslím, že nikdo z nás na ni přistoupiti nemůže. Nevnášejte, velectění pánové, do každé otázky, ať jest hospodářská, kulturní nebo sociální, vždy a vždy ten moment národní, ten moment politický.

Vždyť každé takové rozdělení národní značí, jak i sám pan referent dr. Fiedler správně vyznačil, podporovatelé a propagátory snah té které národnosti a přispívá následkem toho zcela přirozeně k zostření národnostních sporů. Každé takové rozdělení, velectění pánové, znamená krok k rozdělení země České.

Dnes neurčitým způsobem vyslovil to pan hrabě Deym a zcela jasným způsobem vyslovil to pan dr. Schreiner. Každé takové rozdělení znamená krok ku seslabení významu moci a síly tohoto království.

Pan dr. Schreiner mluvil též o lásce k vlasti, a pak-li tato láska pana dr. Schreinera jest taková, jak si ji představujeme, pak můžeme říci, že prospěch a blaho této nám oběma kmenům společné vlasti jest nám nejvyšším příkazem, jest nám jediným a výhradným vodítkem při každém konání.

Velectění pánové, pak můžeme směle říci, že všichni, bez rozdílu národnosti, jsme upřímnými syny toto nám společné vlasti.

Velectění pánové, přál bych si dohodnutí mezi oběma kmeny na základě spravedlivém v ohledu národním, aby každému kmenu byl popřán svobodný rozvoj a svobodný vývin. Čím dříve se lak stane, tím lépe bude pro oba národní kmeny zemi tuto obývající a tím lépe bude pro naši společnou vlast; tím dříve zabezpečena bude lepší budoucnost naší české země.

Velectění pánové, končím a pravím, že pak-li dohodnutí se stane, budou moci oba národové, jakožto rovnoprávní a rovnocenní, prosti veškerých národnostních rozbrojů, bojů a zápasů jedině a výhradně na poli hospodářském, kulturním a sociálním v ušlechtilém zápasu a závodění zápoliti o palmu vítězství. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský Pan posl. Dr. Horák navrhuje následující resoluci:

»Slavný sněme, račiž se usnésti

Zemskému výboru se ukládá, aby v bedlivou úvahu vzal vydatnou podporu chudých řemeslníků a sirotků za příčinou návštěvy řemeslnických škol a škol odborných průmyslových.

Zemskému výboru se ukládá, aby šetření pilné konal, zda-li by pro východní Čechy technologické museum v Pardubicích zřízeno býti mělo a aby se o povaze tohoto musea dohodnul s technologickým museem Pražským. «

Žádám pány, kteří tuto resoluci podporují, aby vyzdvihli ruku.

Jest dostatečně podporována a odkazuje se rozpočtové komisi.

Přijde nyní k řeči pan posl. Adámek.

Poslanec Adámek: Slavný sněme! O činnosti zemského výboru v oboru živnostenském jsem měl příležitost zevrubně promluviti již při jednání o pokračovacích školách a při rokování o zřízení zemské a živnostenské rady pro království České.

Budiž mi nyní dovoleno především, abych krátce promluvil k resolucím, jež rozpočtová komise k této kapitole navrhuje Rozpočtová komise navrhuje, aby zemskému výboru bylo uloženo, aby podporoval zřizování zemských řemeslnických škol v německých místech.

Velectění pánové, v tom jest jaksi nepřímo obsažena výtka zemskému výboru, že takové školy dosud nepodporoval. To se jednoduše stalo proto, poněvadž v německých městech řemeslnické školy vůbec nebyly. (Slyšte!)

Prosil bych za vysvětlení, jak mohl zemský výbor podporovati něco, co vůbec neexistovalo, a jak zemský výbor má působiti k tomu, aby německá města zřizovala obecní řemeslnické školy, když ona jsou zásadně proti tomu z té jednoduché příčiny, poněvadž, kde jest toho potřeba, zřizuje jim je stát. (Slyšte!)

Resoluci druhou a třetí dotýká se slavná rozpočtová komise vydatnějšího podporování Obchodní akademie v Praze, při níž je zřízeno první toho druhu oddělení dívčí a čtyřtřídní obchodních akademií. Jest zajisté s politováním, že při stísněných financích zemských nebylo možno provésti akci čelící k tomu, aby také obchodní školství bylo převzato do správy zemské, kam bez odporu náleží.

Jest to s tím větším politováním, poněvadž není pochyby, že by ve správě zemské také toto školství bylo tak upraveno, jak to vyžadují naše domácí poměry a potřeby, jako se to stalo při hospodářských školách. Avšak, jak pravím, naše poměry finanční jsou tak smutné, že se zemský výbor nemohl odhodlati k tomu, aby v této akci dále postupoval a že není naděje, dokud zemské finance nebudou urovnány, aby také v tomto odboru něco rozhodného podnikl.

V další resoluci šestnácté ukládá se zemskému výboru, aby po provedení šetření podal sněmu návrh na další podporu návštěvy chudých žáků na odborných školách a kursech. Slavný sněm povoluje celé řadě odborných škol menší podpory chudým žákům. Tyto podpory jsou veledůležité.

Velectění pánové, musíme trvati na tom, že hlavně návštěva odborných škol musí býti chudší mládeži usnadněna, poněvadž tím je dána možnost, aby dorost těchto chudších tříd pomocí zdokonaleného odborného vzdělání propracoval se k lepší a jistější existenci.

Zemský výbor učinil pokus se zřízením stipendií při těchto školách pro chudé, opuštěné dítky. Asi 40 takových stipendií je zřízeno, a jak jsem již konstatoval při hospodářských školách, tito stipendisté sirotčího fondu velmi dobře se osvědčují, tak že řiditele těchto škol usilují, aby počet těchto stipendií byl rozmnožen. (Výborně!) Pan poslanec dr. Horák se již o tom zmínil.

Zemský výbor jistě že učiní v té věci, co bude možná. Trvám na tom, že ideálem té podpory, která se dává ze zemského fondu sirotčího, jest podporování opuštěných dítek, aby byly vychovávány k samostatné a poctivé výživě. (Výborně !)

O hospodářském a sociálním významu této akce nepotřebuji se zajisté šířiti.

Čtvrtou resoluci ukládá se zemskému výboru, aby na petice kuratoria technologického musea v Praze o zvýšení stavební subvence a o zvýšení stálé roční subvence vzal blahovolný zřetel a podal v příštím zasedání zprávy a návrhy, a aby kuratoriu průmyslového musea v Liberci zvýšena byla stavební subvence o 300. 000 K.

Jest velmi zajímavo, že rozpočtová komise, která ještě zvýšila schodek rozpočtu při 21, 000. 000 schodku, takové úkoly ukládá zemskému výboru, jakoby v rozpočtové komisi se necítilo, že v první řadě byla ona povolána jako odborný orgán, aby udala, jak se ten schodek má odkliditi. (Výborně!)

Místo toho ukládá se zemskému výboru, aby uvažoval o petici, jichž příznivé vyřízení by vyžadovalo opětně sta tisíců korun. Opětně podotýkám, že zemský výbor má porozumění pro důležitost těchto museí a že by je rád vydatněji podporoval, ale tu, prosím, na sněmu zemském finanční ohledy stojí opětně v cestě.

Opětně prosím slavný sněm, aby ráčil vzíti na vědomí fakt, který jsem již jednou uvedl, že od roku 1899 do roku 1905 slavný sněm povoliti ráčil na podporu těchto museí sumu 2 1/2 millionů K. (Slyšte!) Myslím tedy, že při panující finanční tísni byla podpora tato dosti značná. Tím ovšem nechci říci, že bych neuznával důležitost těchto museí a měl jsem již několikráte tu příležitost a činím tak 1 dnes, prohlásiti, že na př. činnost a působení technologického musea v Praze vzbuzuje nejen podiv, ale přímo zděšení těch kruhů, které mají jím podnikané akce financovati. Činnost tato dokazuje, že ústav jest zdravý, že jest ho potřebí a že vyhovuje potřebám našeho řemeslnictva i průmyslných kruhů.

Kdyby podniky technologického musea, hlavně kursy a přednášky, netěšily se tak značnému účastenství interesentů, jistě by je museum nepořádalo.

Pánové, nejdůležitější jsou resoluce, které navrhuje menšina ve příčině rozdělení maloživnostenské dotace 50. 000 korun a ve příčině rozdělení dotace 500. 000 korun. Jest těžko pustiti se o tom do debaty, hlavně po tom, co jsme zde dnes slyšeli. Když, pánové, intelligentní Němec, jakým jest ing. Peters, může zde vypustiti takové slovo jako, že Němci jsou zemským výborem okrádáni, že úpí v naší porobě, aj - co máme k tomu říci? Člověk zrovna musí pochybovati o příčetnosti takovéhoto tvrzení, poněvadž, kdyby bylo příčetné, pak, pánové, v češtině nenalezám pravého slova, jakým bych to musel označiti. (Výborně!) Souboj s mužem, který se odváží nám vrhnouti takovou urážku do očí, jest nemožný a také nepotřebný. (Výborně!) Stávají vůbec pří-