diese Insinuation meine entschiedenste Entrüftung und Verwahrung aussprechen. (Lebhafter Beifall. Posl. Maštálka:
Kde je pan poslanec Stein, který to výslovně prohlásil. V říšské radě prohlásil to výslovně. )
Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Maštálka nemá slovo.
Abg. Dr. Schreiner: Meine hochgeehrten Herren, Sie sprechen immer davon und, wenn eine volkswirtschaftliche Sache, wenn namentlich Angelegenheiten der Steuerreform und Zuweisung von Steuern für unsere Provinz (Posl. dr. Koldinský: Ja Vám dám provincii! Unruhe) - ja ich bleibe bei diesem Ausdruck, für unsere Provinz - Sie können schreien, wie Sie wollen, das stört mich nicht - wenn also eine derartige Gelegenheit erörtet und vertreten werden soll, da heißt es immer: Wenn nur die Deutschen mit uns sich vereinigen würden zu gemeinsamen Tun, wenn es nur möglich wäre, ihnen jene Liebe zum Heimatlande einzuprägen, welche allein ein gemeinsames Vorgehen in diesen wichtigen wirtschaftlichen Fragen ermöglicht n. s. w.
Nun, meine Herren, aus diese Weise, mit derartigen Insinuationen und damit, daß Sie unseren dringendsten Wünschen in Bezug auf die administrative - nicht staatsrechtliche Zweiteilung und Abgrenzung des Sandes entgegentreten, damit, meine Herren, werden Sie uns Diese Liebe für unser Heimatland absolut nicht einprägen.
Im Gegenteil, den Frieden, den wir suchen, finden wir aus diese Weise nicht und den Kampf, den Sie uns aufdrängen, werden wir nach wie vor mit jener Entschiedenheit, wie wir es bisher getan haben, durchführen. (Lebhafter Beifall und Händeklatschen, Redner wird beglückwünscht. )
Nejvyšší maršálek zemský: K věcné poznámce přihlásil se pan přísedící zemského výboru posl. Adámek.
Dávám jemu slovo.
Přísedící zemského výboru posl. Adámek: Slavný sněme! Pan hrabě Deym má velkou zásluhu, že do této, jinak suchopárné debaty přinesl trochu ohně. Nevím jestli se má poděkovati pan hr. Deym panu dr. Schreinerovi nebo p. dr. Schreiner p. hr. Deymovi za vzájemné doplnění velice zajímavých projevů, jimiž sněmovnu uchvátili. Co pan hr. Deym dosti neurčitě pověděl, jeho strážný anděl p. dr. Schreiner, nám úplně vyjasnil. Především musím věcně opraviti pana dr. Schreinera, že pokud nám je povědomo, v Čechách ještě nějaká německá provincie není. (Tak jest!) Pan dr. Schreiner šel dále než pan hr. Deym, jsem však přesvědčen, že se setkají, a že pan dr. Schreiner najde v něm schopného a učenlivého žáka (VeseIost. )
Věcně dále konstatuji, že nebylo potřebí, aby pan dr. Schreiner s takovým ohněm nám dělal kázání o lásce k vlasti. Jestli ta láska má vésti k trhání tohoto staroslavného, nedílného království, k jeho ponížení na podružnou provincii v Rakousku, pak takovou lásku k vlasti má pouze pan dr. Schreiner, hr. Deym a společníci, ale takovou lásku u nás, kteří jsme si vědomi někdejší slávy tohoto království a kteří celou svou bytností lneme k drahé otčině, nikdy nenajde (Pochvala. )
Doufám pevně, že každý, kdož jest upřímným Čechem, postaví se vší silou a rozhodností proti těm, kdož se pokoušejí, aby to, co nám po našich otcích jest nejdražšího, bylo zničeno, rozkopáno a rozbito (Výborně!)
Pan dr. Schreiner má velký vliv a velkou moc. Přiznávám! Ale tu moc nemá, aby, až by jednou došlo ku posledním důslednostem plánů trhacích a rozbíjecích, jež nyní tak nadšeně fedruje, mohutné to hnutí zadržel. Proudy ty budou mohutnější, než aby je mohl sebe silnější pan dr. Schreiner zadržeti. (Výborně!)
Velectění pánové! Odpusťte, že jsem se odchýlil. Přihlásil jsem se k slovu jen proto, abych Jeho Jasnosti princi Lobkovicovi poděkoval. (Výborně! Potlesk), abych mu poděkoval za upřímný projev, kterým vyjasnil situaci.
Po jedné straně potomek vynikajícího konservativního šlechtice, který stál v našich řadách, v našich předních řadách, v řadách obhájců státního práva tohoto království, rozvinul Schönererův troj barevný prapor a přidal se k trhanům král. Českého a po druhé straně zástupce jednoho z nejslavnějších rodů šlechtických v tomto království. Jeho Jasnost kníže Lobkowicz pozvedl prapor červenobílý, prohlašuje přímo a otevřeně že konservativní šlechta stojí na témž státoprávním stanovisku nedílnosti tohoto království jako my a že nečítá hraběte Deyma do našeho tábora. (Výborně!) Za to mu vděčím, ale zároveň vděčím i panu hraběti Deymovi, že dal podnět a příčinu k takovémuto projevu. Nyní nelituji, že hrabě Deym promluvil. Ať si to dá za rámeček. (Výborně! Hlučný potlesk. )
Nejvyšší maršálek zemský: Ke krátké věcné poznámce vyžádal si slovo p. posl. Kalina.
Dávám jemu slovo.
Posl. Kalina: Slavný sněme! Opravuji věcně pana poslance Schreinera a poučuji jej trochu, zároveň dovoluji si ukázati důkaz toho, zdali se u nás nepřipravuje touto akcí na rozdělení království zde u nás kořisť pro krále pruského.
Mám zde jídelní lístek z německého domu. kde jest oficielní úřední středisko celé německé delegace a všeho pražského němectva. Na tomto jídelním lístku jest podobizna Jeho Veličenstva císaře Viléma a pod ní stojí slova:
» Geburtstagsfeier unseres Kaisers«. (Abg. Dr. Schreiner ruft: Das ist ja eine schreckliche Blamage, ein kolossaler Irrtum! Das ist doch eine reichsdeutsche Kolonie! Das war ja eine Feier des Vereines der Reichsdeutschen ! Ohromný hluk a nepokoj na lavicích německych Abg. Vollgruber ruft: Der reinste Landtagshanswurst! Abg. Kasper ruft: Der hat sich schön blamiert! Abg. Dr. Schreiner ruft: Der Kalina ist der blamierte Europaeer! Abg. Dr. Herold (Brüx) ruft: Aber blamieren Sie sich doch nicht, mein schönes Kind! Abg. Trautzl ruft: Das ist ja eine Denunziation !)
Žádná denunciace'
(Abg. Lipka ruft: Ist das aber ein Reinfall, so ein Reinfall! Abg. Trautzl ruft: Das war eine Feier der reichsdeutschen Kolonie!)
Konstatování, pouhé fakta. Ale, pánové, nerozčilujte se. Při této příležitosti byli přítomni zástupcové oficielního německého pražského světa!
(Abg. Dr. Schreiner ruft: Sie blamieren sich nur! Das war doch der Hilfsverein deutscher Reichsangehörigen ! Abg.
Trautzl ruft! Das ist eine Denunziation ! Abg. Schreiner ruft: Das ist ene ganz gewöhnliche Blamage. Zu einer Denunziation ist es zu dumm! Abg. Dr. Schalk ruft: Das ist Ihr Hang zum Denunzieren, der jedem von Ihren Rednern innewohnt! Abg. Dr. Hackel ruft: Haben denn die Reichsdeutschen keinen Kaiser? Heraus mit dem neuen Landtagsgebäude !)
Ale, pánové, jděte a podívejte se do obydlí učitelů mládeže německé, jděte se podívali kamkoliv na rozhraní národnostní a uvidíte, že mizí obrazy krále Českého v tomto království, že místo nich umísťují se obrazy Bismarka a německého císaře. (Hluk a nepokoj ve sněmovně. Abg. Lipka
ruft: Warum sollen diese Bilder nicht dort hängen, wir werden nicht Ihre Leute hinhängen ! Abg. Dr. Hackel ruft: Wir werden auch weiter so handeln und Bismark auch weiter verehren! Abg. Dr. Schalk: Eine Partei, die nach Moskau gepilgert ist, hat nicht das Recht, so etwas vorzubringen! Abg. Iro ruft: Wenn die Tschechen einen Bismark hätten, würden sie ihn zehnmal im Tag als Heiligen preisen! Abg. Kasper ruft: Was sagt denn die Regierung dazu, wie der deutsche Kaiser hier verunglimpft wird!)
Ale, pánové, já Vám to nemám za zlé ! Nechtě mne být, já Vám již věru dokaži, že Vaše bránění se proti tvrzení, že nepracujete pro krále pruského, jest pokryteckým.
(Abg. Wolf ruft: Aber ja, wir lassen Sie schon být! Abg. Vollgruber ruft: Er glaubt, er ist im Theater in Blatna! Abg. Posselt ruft: Das machen ja die Österreicher in Berlin auch ! Abg. Čipera: Aber natürlich, das ist ganz sicher! Abg. Dr. Schalk ruft: Solche Denunziationen sind des Landtags unwürdig ! Abg. Lipka ruft: Das ist erbärmlich, so etwas gehört nicht in den Landtag! Abg. Dr. Schalk: Früher sind Sie zu den Russen gepilgert. Seitdem diese aber Haue bekommen haben, müssen Sie sich einen neuen Fetisch anschaffen! Abg. Dr. Herold (Brüx) ruft. Der deutsche Kaiser wird ganz unglücklich sein, wenn er hören wird, daß Ihn der Kalina angegriffen hat! Abg. Lipka: Wenn der Landtag zu solchen Erbärmlichkeiten ausgenützt wird, gehen wir lieber nachhause! Abg. Kasper: Ist das eine tatsächliche Berichtigung? Abg. Iro: Nein, das ist eine Blamage! Ab. Dr. Schalk: Eine immense Blamage!)
Já se ohrazuji proti tomu, že by zde byl někdo denunciantem. (Ohromný hluk. Nejvyšší maršálek zvoní).
Jen si křičte ! (Abg. Iro ruft: Die reichsdeutsche Kolonie wird auch nächstes Jahr eine solche Feier veranstalten, dann wird der Kalina eingeladen! Abg. Kasper ruft: Herr Kalina, lassen Sie sich einladen!)
Ale Kašpary tam budou potřebovat také! (Abg. Trautzl: Der Kalina wird eingeladen und bekommt eine Pickelhaube!)
To, co zde páni zapírají, to v říšské radě připouští právě strana pana Ira a pana dra Schalka to zcela otevřeně doznává, že cílem jejich jest připojení k německé říši. To je faktum, že Vy páni Všeněmci na říšské radě jste upřímnější. Kdyby nebyla pravda co pravím, tak byste tu nekřičeli a ostatně, pánové, neračte se rozčilovat. Proč se stydíte? Zajisté to jest Vaše tajné vnitřní přesvědčení a které zapíráte najednou teď, když chcete dojíti jinou cestou k tomuto
Zweiteilungu. (Abg. Dr. Schreiner ruft: Der Březina ist begraben, jetzt kommt der Kalina dran. Der halte sich die Blamage ersparen können! Abg. Peschka ruft: Aber warum, es war doch sehr lustig ! Abg. Dr. Herold (Brüx) ruft: Es war nach der endlosen Öde endlich ein freudiger Moment!)
Oberstlandmarschall (läutet): Es hat sich der Herr Abg. Hofrat Dr. Bachmann zu einer tatsächlichen Berichtigung das Wort erbeten. (Lärm. Abg. Dr. Schreiner ruft: Die Speisekarte haben ihm die Agrarier gegeben, damit er sich blamiert!)
Ich ersuche um Ruhe, meine Herren, damit der Herr Abg. Dr. Bachmann sprechen kann. (Andauernde Unruhe. )
Der Herr Abg. Bachmann hat das Wort. (Läutet. - Lärm. )
Der Herr Abg. Bachmann hat das Wort zu einer tatsächlichen Berichtigung.
Abg. Dr. Bachmann: Hochgeehrte Herren! Ich hatte die Ehre, an der Feier, welche der Verein der deutschen Reichsangehörigen am 26. Jänner dieses Jahres (Hört, hört! Abg. Lipka ruft: Aufmerken, jetzt kommt die Speise» karte! - Abg. Dr. Schreiner ruft: Jetzt hören Sie zu, Kollege Kalina, da können Sie was lernen!) im deutschen Kasino veranstaltete, persönlich Anteil zu nehmen. Der Hergang war folgender:
Der deutsche Konsul, Graf Hardenberg, hat zunächst in Worten, wie sie einem solchen Tage entsprechen, einen Toast auf den Kaiser von Österreich ausgebracht, (Hört, hört!) der mit Freude aufgenommen wurde. Darauf wurde die Volkshymne gespielt, welche sämtliche Anwesenden stehend anhörten.
Darauf sprach derselbe deutsche Funktionär auf den deutschen Kaiser, dessen Geburtsfest man feierte, in derselben angemessenen Weife, worauf dann ebenso das deutsche Nationallied gespielt ward; das war alles. (Abg. Posselt: So gut wie die österreichische Kolonie in Berlin unseren Kaiser feiert, dürfen die Reichsdeutschen ihren Kaiser hier feiern. Abg. Dr. Kindermann ruft: Die Hauptsache ist, daß es die Feier der reichsdeutschen Kolonie war. )
Es ist nur selbstverständlich, daß man bei dieser Gelegenheit, sowohl dem öfterreichischen wie dem deutschen Kaiser gegenüber, wie es der Sachlage entspricht, vollste Loyalität erwies, und ich möchte nur wünschen, daß überall im Lande unserem Kaiser gegenüber jene Loyalität beobachtet würbe, wie sie die deutsche Kolonie dem Kaiser von Österreich gegenüber gewahrt hat. (Lebhafter Beifall. )
Dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.
Meine Herren! Ich bitte um Ruhe! Der Herr Berichterstatter hat das Wort.
Zpravodal poslanec Dr. Fiedler: Slavný sněme! Mohl bych se omeziti prostě na to, abych poukázal na okolnost, že proti rozpočtovým položkám a dalším návrhům, které činila rozpočtová komise, nebyla činěna žádná námitku.
Nicméně zdá se mi, že musím z tohoto místa reagovati na některé vývody, které během debaty byly činěny, zvláště na vývody, které činil pan hrabě Deym. Bolestně musilo se každého dotknouti, kdo stopuje dějiny zemědělství v tomto národě, když pan hrabě Deym kritisoval činnost dřívější zemědělské rady způsobem tak nepříznivým, jaký naprosto nebyl spravedlivým, a činnost tu snižoval, porovnávaje jednotlivé sumy subvencí tehdá poskytnutých se sumami nynějšími. Jest pravda, peněžní sumy. kterými stará zeměděská rada a ještě její předchůdkyně stará »Vlastenecká společnost hospodářská«, vládla, byly mnohem skrovnější než sumy, jakými vládnouti může dnešní zemědělská rada v obou odborech; ale nesmi se zapomínati na poměry, za jakých stará zemědělská rada rozvíjela svou činnost. Kdo studuje archivy zemědělské rady a seznamuje se tam s činností staré »Vlastenecké Společnosti«, nemůže jí upříti čestnou zmínku o velkých zásluhách na poli zemědělském.
Dnešní zemědělská rada umožněna byla jen proto, že předcházela jí intensivní blahodárná činnost »České Vlastenecké společnosti hospodářské«. (Výborně!) Poměry za kterých působila »Vlastenecká hospodářská Společnost« a pak její nástupkyně jednotná ještě a nerozdělená zemědělská rada, byly zcela jiné než poměry nynější.
Nezapomínejte, že tenkráte stáli jsme uprostřed onoho velkého moderního proudu, který označujeme jako dobu svobodné soutěže na poli hospodářském. Stát nezasahoval do jednotlivých odvětví takovým způsobem, jako dnes; k tomu došlo teprve později, když následkem zahraniční konkurence na poli zemědělství nastala pro rolnictvo na střední Evropě a též v Rakousku těžká krise. Teprve tehdá obrácen byl směr politiky státní v ochranářství, teprve tehdá pojednou počalo intensivnější podporování jednotlivých hospodářských odvětví a také zemědělského. Dokud vládla svobodná soutěž, neměl stát příčiny, aby vůbec věnoval k takovýmto účelům značnějších fondů. Teprve, když nastal velký převrat, který dátuje u nás od počátku let osmdesátých, počali také stát a země ve svých rozpočtech pamatovati na úkoly, které vyžadují jednotlivé záležitosti zemědělské. To můžete také pozorovati v našich rozpočtech. Ovšem, když tehdy následkem velké krise hledány byly prostředky, kterými by bylo lze čeliti tísni, která z toho vzešla zemědělství, nenašly se ihned ty pravé prostředky, které byly by s to, aby zemědělství pomohly. Víte sami dobře, jak velkou úlohu hrála tehdá idea t. zv. omezené dělitelnosti, opětného vedení kmenových statků, omezení dědičné posloupnosti a zadluženosti.
V těchto opatřeních, která ani od státu, ani od země nežádala žádných značných finančních prostředků, vězela příčina, že nepodporovaly se jednotlivé účely tak intensivně jako dnes. Dále nezapomínejme že právě do té doby spadá dotyčná událost, která ochromovala značně činnost staré zemědělské rady, totiž exodus německých zástupců z její řad. Ale, když potom ideje uvedené ukázaly se býti nepřípadnými a když veřejné organisace nastoupily jinou cestu, kterou dnes pokládáme za správnou, když totiž veřejné organisace přišly k přesvědčení, že jen v positivní podpůrné akci ve prospěch jednotlivých stavů přísluší hleděti záchranu pro tyto stavy, tu ovšem finanční pomoc těchto organisací se zvýšila a následkem toho dostalo se zemědělské radě stále zvyšovaných prostředků k provozování činnosti.
Že tomu tak, vidíte nejlépe na číslech ze zemských rozpočtů. Ještě v roce 1885 činily veškeré tyto sumy, které byly věnovány na účely zemědělské rady, toliko 215. 000 K, v r. 1895 nedosáhlo se ještě sumy vyšší než 937. 000 K, v roce 1898 1, 370000 K, a v posledních letech ale obrátil se poměr, v roce 1906 stouply příspěvky zemské ve prospěch zemědělství na sumu 4, 389. 000 K a v rozpočtu letošním shledáte se se sumou 5, 839. 000 K. To jsou značné rozdíly, které vysvětlují se právě obratem, jaký nastal ve veřejném mínění, v zákonodárství a veřejné správě, o cestách, jimiž lze dospěti zlepšení poměrů zemědělských, k obratu, který provádí se dnes také nejenom tam, kde jde o zemědělstvo, nýbrž i jinde, zvláště u živnostnictva.
Jest-li tedy dnešní subvence nedají se srovnati se sumami, kterými vládla »Vlastenecká společnost hospodářská« a bývalá nerozdělená zemědělská rada, nespočívá vina ani v zemědělské radě ani v tomto slavném sněmu, nýbrž v poměrech, za jakých vůbec zemědělství bylo podporováno. Ale pan řečník šel dále, pravil, že dnes jsou podpory nedostatečné a poukazoval na cizí státy, ve kterých zemědělství těší se větším podporám.
Tu musím přece jen napřed něco opraviti. On vypočetl podpory, které věnují se ze zemských prostředků pro zemědělství dle dvou položek, které obsahují příspěvky na správní náklady zemědělské rady a pak ty, které representují dotace zcela určitým zemědělským potřebám věnované; tím dosáhl sumy, která ani zdaleka nerovná se sumě, která v rozpočtu našemu zemědělství je věnována. Jmenovitě zapoměl na položku která stále vzrůstá; míním tím položku na meliorace zemědělské, která činila loni 1, 735. 000 korun a stoupla letos na 2, 585. 000 K. To jest také podpora, která je věnována zemědělství a kterou dlužno také sem počítati.
Mimo to dlužno uvésti, že suma ta stále ještě vzrůstá a bude ještě vzrůstati, až dojde k vyřízení všech projektů melioračních a regulačních, které v rozpočtové komisi byly projednány a až přijdou dále všecky projekty, které ještě venku se připravují. Suma tato stoupne takto o hodně. Není ta suma tak malou, jak nám ji chtěl pan hrabě Deym vylíčiti. Ale on mýlí se ještě dále v něčem. On porovnává podporu, kterou u nás udělujeme zemědělství, s podporami, které se udělují v sousedním Bavorsku a Sasku. Má pravdu. Kdybychom měli tu míru finanční samostatnosti, jaké se těší Bavorsko a Sasko, jsem přesvědčen, že celý náš rozpočet zemědělský vypadal by od základů jinak, byly by tam zařaděny jiné sumy, než které můžeme tam vřaditi při své finanční nesamostatnosti a za poměrů, za kterých při každé změně a při každém zvýšení některé položky rozpočtové stojíme pod tlakem vědomí, že finance zemské znatelného zatížení nesnesou.
Kapitola tato zavdala panu hraběti Deymovi příležitost, aby přešel také na pole vysoce politické. Pravil velmi rozhodně: »Nebude-li docíleno úplného rozdělení správy autonomní a správy státní v této zemi, nepropůjčíme své ruky k sanaci zemských financí. Až bude si každý národ sám platiti svá vydání, teprve potom nastane v zemském hospodářství úspora. «
Ihned pravím, že pan hrabě šel dále, než řečník z německého občanského tábora, pan dr. Urban. Pan dr. Urban ve svých návrzích připouštěl jisté společenství, nechtěl rozděliti celý rozpočet na 2 úplně oddělené části, nýbrž předpokládal, že jistá vydání zůstanou vždy společnými a že jenom ta vydání, která sloužiti budou výhradně určité národnosti projednávána budou samostatně vlastním rozpočtem té které národnosti. Pan hrabě Deym představuje si plné rozdělení vší správy, tedy i plné rozdělení rozpočtu.
Jestli předpokládá, že toto rozdělení jest podmínkou, za jaké jen mohou páni s jeho strany přistoupiti na sanaci zemských financí, tu oprávněni jsme tázati se, čí vlastně jest to zájmem, budou-li finance zemské uzdraveny ?! Jest to snad jen naším zájmem, jest to zájmem naší strany, která lpí na sněmu ?! Nikoliv, pánové, není jen naším zájmem, jest to nejvlastnějším zájmem státu samého, co celku; vždyť nejhlavnější podíl na vydáních, která v tomto rozpočtu jsou obsažena, mají ty položky, které znamenají provádění veřejných úkolů státních. Nebudou-li finance zemské ozdraveny, nebudou moci býti vydržovány školy ani české, ani německé: nebudou-li zemské finance ozdraveny, nebude lze prováděti všecky zemské úkoly z oboru humanity zdravotnictví, z oboru veřejné bezpečnosti a tak dále.
A jest zajímavo pozorovati, jak jedním dechem odpírá pan hrabě Deym pomoc zemským financím a ihned druhým dechem klade nové požadavky na zemský rozpočet, žádaje, aby na účely zemědělské pamatováno bylo v rozpočtu zemském hojnějším způsobem než dosud.
Zdá se mi, že zapomíná se při takovýchto debatách na jednoho a toho nejdůležitějšího činitele, na poplatnictvo; neboť nezdravé poměry zemského hospodářství tíží vlastně nejvíce naše poplatnictvo, poněvadž nezdravý stav, který způsoben jest celým přirážkovým systémem a který budeme během tohoto jednání míti příležitost ještě jasněji osvětliti, má za následek jistou nejistotu v kruzích výrobních. Jak pak může se vyvíjeti zdravý hospodářský život ve výrobních vrstvách, když tyto vrstvy jsou v stálé nejistotě, jaký ještě tlak finanční je očekává v budoucnosti.
Prohlašuje-li se zde s takovou určitostí a emfasí, že k rozdělení zemské správy autonomní i státní dojíti musí, můžeme říci prostě, že odpověď na tuto otázku přenecháváme zcela klidně budoucnosti, jsouce přesvědčeni, že budoucnost rozhodne, jak my si věc představujeme, poněvadž naše stanovisko odpovídá více zájmům země a poplatnictva, než stanovisko opačné. Tím končím, žádaje, abyste položky, navržené rozpočtovou komisí, přijali. (Výborně! Hlučný potlesk. )
Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.
Wir übergehen zur Abstimmung.
Žádám pány, aby ráčili zaujati svá místa.
Ich ersuche die Herren, ihre Plätze einzunehmen.
Předmětem hlasování jsou položky: 3. v »Potrebě« a »Úhradě«, pak položka 4. v »Potřebě« a »Úhradě« se změnou ciferní, na kterou pan zpravodaj byl poukázal, pak článek IV. »Vyřízení a dodatek. «, který pan zpravodaj byl v tištěné dodatečné zprávě uvedl a dotyčné petice.
Gegenstand der Abstimmung sind die Kap. 3 des Erfordernisses und der Bedeckung, dann die Kap. 4 des Ersordernisses und der Bedeckung, der Art. IV. der Erledigung mit der vom Herrn Berichterstatter erwähnten Erhöhung in einer Ziffer; dann die im Nachtragsberichte zu diesem Artikel von der Budgetkommission vorgeschlagenen Zusätze in der Erledigung und die zu diesen Positionen gehörenden Petitionen.
Žádám pány, kteří tyto položky přijímají, by vyzdvihli ruku.
Ich ersuche die Herren, welche diese Positionen annehmen, die Hand zu erheben.
Sie sind angenommen.
Jsou přijaty.
Zpravodaj poslanec Fiedler: Dalším předmětem jednání jsou položky, které onsaženy jsou v části III. »Živnosti a průmysl« na str. 68, pak úhrada k této položce na str. 69; k tomu připojují se vyřízení rozpočtová, která navržena jsou v čl. V. na str. 33 -36, pak vyřízení petic, která obsažena jsou v položkách 1. a 2. na str. 60. a 63. rozpočtového vyřízení; mimo to pak na str. 5. pod položkami 12 až 15. v dodatečné zprávě komise rozpočtové. Dovoluji si navrhnouti, aby tyto návrhy zde obsažené byly slavným sněmem přijaty.
Landtagssekretär Dr. Haasz: Kap. 5: Gewerbe und Industrie. Ersordernis (auf S. 68) 1, 415. 056 K, Bedeckung (auf S. 69) 69. 138 K; hiezu Erledigung Art V (auf 8. 33-36)
Erledigung der Petitionen Post 1 und 2 (auf S. 62, 63) und im Nachtraasbericht Post 3 (auf S. 5).
Oberstlandmarschall: Zu dieser Position liegen zwei Minoritätsanträge vor; den ersten Minoritätsantrag wird der Herr Abg. Hofrat Dr. Bachmann vertreten.
Ich erteile dem Herrn Hofrat Dr. Bachmann das Wort.
Abg. Dr. Bachmann: Hoher Landtag! Das von mir zu vertretende Minoritätsvotum zu Kap. 5, Titel 3, §§ 1 und 2 lautet dahin, daß die Pauschalsumme von 500. 000 K, welche für das Jahr 1907 zur Unterstützung des von Elementar-Katastrophen betroffenen Gewerbestandes eingesetzt werden soll, und ebenso die Dotation von 50. 000 K zur Anschaffung von Motoren usw. zwischen die Angehörigen beider Volksstämme aufgeteilt werden, und zwar in der Weise, daß 200. 000 K, beziehungsweise 20. 000 k für die Deutschen, und 300. 000 k respektive 30. 000 K für die tschechischen Kleingewerbetreibenden bestimmt Bleiben.
Der Gedanke, der diesem Antrage zugründe liegt, ist mehrfach bei den diesmaligen Verhandlungen zum Ausdruck gekommen. Er ist auch vielfach begründet und auch mehrseitig angefochten worden. Er wurde vertreten von dem hochgeehrten Herrn Kollegen Dr. Urban und von meiner Wenigkeit.
Wenn sich der Herr Berichterstatter dem gegenüber, was der Herr Kollege Dr. Urban anregte, im Allgemeinen zustimmend ausgesprochen hat, so galt das, wie sich dann später zeigte, nicht gegenüber dem Haupt- und Grundgedanken des Hrn. Abgeordneten Dr. Urban, nämlich, daß man nach einem angemessenen Schlüssel die Angehörigen der beiden Bolksstämme zu berücksichtigen habe.
Der Herr Berichterstatter hat darzulegen gesucht, daß eine Solche Zweiteilung nicht notwendig ist, weil ja bisher überhaupt kein Teil Ursache habe sich zu beklagen, namentlich aber die Deutschen nicht.
Freilich hat er dann gleich darauf bemerkt und zugestanden, daß der tschechischen Seite regelmäßig größere Beträge zugewiesen worden Sind. (Rufe: Hört!)
Aber er hat das zu begründen gesucht, einmal mit dem Hinweise darauf, daß ja den Deutschen aus den Reichsmitteln regelmäßig größere Beträge für dieselben Zwecke zufließen und dann, indem er auszuführen versuchte, daß die Verhältnisse da und dort angeblich
Verschieden liegen, baß es wesentlich Agrikulturgebiete sind, in welchen die Tschechen seßhaft sind, und diese daher einer Solchen Unterstützung in höherem Maße bedürfen, wahrend das bei den Deutschen, welche industriebeflissen sind und Gewerbe treiben, in minderem Grade der Fall sei
Nun muß man beachten, daß es sich hier um einen Titel handelt, die Unterstützung Von Handel und Gewerbe anbelangend und um Mittel, mit welchen Handel und Gewerbe gefördert werden sollen. Da möchte ich denn doch glauben, daß gerade diejenigen, welche Sich wesentlich mit Industrie und Handel beschäftigen, mehr gefördert werden sollten.
Sucht man nun nach einem Schlüssel, So kann man ihn, meine Herren, finden, wenn man Rücksicht nimmt zunächst auf das, was der Herr Abg. Dr. Urban erwähnte, nämlich auf die Steuerleistung.
Die Steuerleistung wurde aber für uns eine ganz andere, viel höhere Forderung begründen, als sie hier in dem Minoritätsvotum gestellt worden ist.
Man kann dann weiter Rücksicht nehmen auf das nachgewiesene und nachweisbare Bedürfnis. Auch da habe ich bereits bemerkt, daß die Deutschen in höherem Grade berechtigt wären, Beiträge aus diesem Titel zu fordern, als dies in meiner so bescheidenen Resolution, respektive in meinem Minoritätsantrage geschieht.
Und Selbst Wenn es richtig wäre, was der Herr Berichterstatter gejagt hat. Daß nämlich das Bedürfnis auf jener Seite größer Sei, so könnte man sagen: Diesem Bedürfnisse wurde seit einer langen Reihe von Jahren in so ausgiebigem Maße Rechnung getragen, daß endlich jetzt einmal die Zeit gekommen zu sein scheint, auch unsere Gewerbetreibenden zu berücksichtigen.
Ich halte trotzdem den dritten Einteilungsgrund fest, der einfach die Kopfzahl berücksichtigt und der für sie das Günftigste ist. Dieser Schlüssel, im Verhältnisse von 2 zu 3, erscheint in dem Minoritätsantrage zum Ausdruck gebracht. Es wird also nach diesem Schlüssel die Forderung erhoben, daß eben 3 Fünftel an tschechische" und 2 Fünftel an deutsche Kleingewerbetreibende in der Form von Subventionen zugewiesen werden. Ich bitte um Annahme dieses Antrages. (Lebhafter Beifall. )
Oberstlandmarschall: Das 2. Minoritätsvotum hat der Herr Abg. Peters zu Vertreten übernommen und ich erteile ihm das Wort.
Minoritätsberichterstatter Abg. Peters: Hoher Landtag! Bei der Zerlegung der Sonderberichte für die Aktion zur Hebung des Kleingewerbes seitens des Landesausschusses, und zwar für die Jahre 1905 und 1906 ergaben sich ganz sonderbare Resultate.
Es ergab sich nämlich, daß im Jahre 1905 aufgewendet wurden für tschechische Zwecke 36. 300 Kronen, für deutsche Zwecke 3730 Kronen. (Rufe: Hört, hört!)
Das bedeutet ein Verhältnis von ungefähr 1: 10 (Abg. Iro ruft: Und wie ist das Verhältnis der deutschen Umlagenzahlung?)
Im Jahre 1906 wurden aufgewendet für tschechische Zwecke 33. 500 K, für deutsche Zwecke 4700 K, (Rufe: Das ist ja unglaublich!) das entspricht einem Verhältnisse, wie 1: 7. (Zwischenruf: Schaut so die Gleichberechtigung aus?)
Diese ganz absonderlichen Zahlen haben mehrere Anträge gezeitigt, und zwar hat einen Antrag bereits der Herr Hofrat Dr. Bachmann hier Vertreten, ein zweiter Antrag, der von mir ausgegangen ist, wurde sonderbarer Weise angenommen.
Ich kann mich noch ganz lebhaft daran erinnern, daß dabei der Herr Landesausschußbeisitzer Adámek recht sehr mit dem Kopse geschüttelt hat darüber, daß ein solcher Antrag überhaupt mit den Stimmen der Tschechen angenommen werden konnte, ein Antrag, der dahin geht, es sei künftighin bei der Aufteilung der Dotationen in der gerechtesten Weise vorzugehen.
Dieser Antrag ist also ganz verwunderlicher Weise angenommen worden.
Dagegen ist der Antrag des Herrn Kollegen Martert, welchen ich jetzt als Minoritätsberichterstatter zu vertreten habe, und der einen gerechten Schlüssel verlangt, abgelehnt worden, jedenfalls weil er noch den Satz enthält, daß der Vorbehalt für den unverwendeten Rest jeweils derselben Nation gewahrt werden müsse.
Wenn Sie nun diese drei Anträge, von denen der von mir gestellte, wie gesagt, an-