riálu, který se objednává v cihelnách a podobné jiné věci - tak že skutečně vyplývá z toho, že tento náklad dostane docela jiný stav, stav živnostenský, dělnictvo; rolnictvo ovšem při tom má z toho ten užitek, že zlepšen mu pozemek.

Pánové, musíme dále uvážiti, že subvence tyto, které jsou věnovány na zlepšení výroby zemědělské, jsou také nepřímo věnovány pro ostatní výrobu lidskou a pro ostatní vrstvy, nebol zemědělstvo opatřuje suroviny pro ostatní společnost, pro řemesla a průmysl, a jest přece zájmem těchto odvětví, aby tato prvotní výroba surovin pokračovala zdárně, a aby bylo těchto surovin přibližně tolik, mnoho-li jich je potřebí k dalšímu zužitkování těchto plodin a aby byly dokonalé. Také konečně musíme uvážiti, že daň živnostenská, kdybychom ji porovnávali, totiž, kdybychom daň vskutku živnostenskou odečetli od daně, kterou platí závody průmyslové, že nelze porovnávati tyto věci tak, jakoby daň pozemková rovnala se dani. živnostenské. Poměr tu naprosto jiný. a průmysl, který náleží mezi podnikání kapitalistické, nelze počítati do vlastního oboru živnostenského; to jest obor docela jiný.

Při podporování zemědělské výroby, které děje se různým způsobem nejedná se tedy pouze o prospěch stavu zemědělského, nýbrž i prospěch a potřeby státních společností lidských.

Dosavadní způsob meliorací v nynější době má býti rozšířen způsobem ještě jiným. Doposud upravovali jsme a meliorovali toky a pozemky, hlavně v nížině české, v krajinách, které následkem povahy a polohy své trpí vlhkem, které je třeba odvodňovati a tím zlepšovati, toky upravovati, aby pozemky nebyly zaplavovány. Tato práce jest v plném proudu a ještě velice mnoho jest potřebí, aby toto zvelebení naší země bylo dovršeno, by plnou úrodnost mohla poskytovati svému obyvatelstvu.

Země koná pro tento úkol tolik, pokud její-myslím - síly stačí. Bylo by záhodno, aby stát také konečně uznal, že jest nejvýše potřebí, aby tento proces se urychlil, aby daleko větší sumy byly věnovány na rneliorování hospodářských pozemků než doposud se dělo, neboť, jestli se to takhle povlekne na dále nynějším způsobem, bude to trvati ještě velmi dlouho, nežli se vše zmelioruje. Výdaje, které by na to byly poskytnuty, nebyly by zajisté neplodné tak, jako na vojsko, kde se obětují strašné milliony, zejména v námořnictví, ač musíme připustiti, že za dosavadních poměrů světových je toho zapotřebí; ale jestliže obětují se na tyto potřeby státní tak velké sumy, má se přece též předem vzíti zřetel k těm potřebám, které jsou produktivní.

Měl jsem na mysli poukázati k tomu, že meliorujeme do dnes jen české nížiny, ale království České sestává z většího dílu krajin pahorkatých a vysočin. Tato vysočina česká doposud z těchto melioračních prací a výloh, které jsou poskytovány krajinám šťastnějším a požehnanějším, neměla žádného užitku, a jsou to krajiny takové, které pomoci a zlepšení nejvíce potřebují.

V zemědělské komisi tato otázka byla již jaksi vyřízena. Došly totiž žádosti, aby zaveden byl způsob meliorování krajin těchto takovou formou, že by totiž chudé pozemky byly naváženy bohatší prstí, která splavena bývá na úbočí v mocné vrstvy jílové; tím by se hodnota těchto krajin zlepšila, a tyto krajiny by byly tak súčastněny také dobrodiní melioračního.

Zemědělská komise přistoupila na tyto požadavky, uznávajíc naprostou potřebu toho. Poukazuji k tomu, že i v nižinách českých, zejména v křídových krajinách jako ve východních Čechách, jsou písčité polohy, kde třeba meliorovat navážením země, slinu a podobným způsobem. Komise zemědělská se usnesla doporučiti sněmu, aby zemský výbor věc vyšetřil, a dorozuměv se se zemědělskou radou, nalezl nejvhodnější způsob, kterém by tato akce mohla býti prováděna. Kladu na potřebu akce té velký důraz; jest nutně třeba, aby bylo také pamatováno na chudý český jih, na Českou vysočinu, tuto popelku naši, by také ona měla něco z akce meliorační, která se hlavně jen provádí v českých nížinách.

Nejsvětlejší stránkou v rozpočtu zemědělském jest zemědělské školství. Od té doby, co země bedlivý koná dohled na školství zemědělské, rozkvétá a pokračuje toto způsobem velice utěšeným. Vedle vytvořeni akademií bylo převzato střední hospodářské školství do správy zemské, a od této doby prosperuje lak znamenitě, že musí býti rozšiřováno a opatřováno paralelkami. V komisi zemědělské k návrhu zemského výboru bylo učiněno usnesení, aby k návrhu zemsk. výboru a peticím také i rolnické školy byly převzaty v zemskou správu a bylo také vysloveno, že bude nejlépe, když postupem času veškeré hospodářské školství bude v zemskou správu převzato, neboť jest to jen v zájmu prospěchu škol těch samotných, poněvadž jen tímto způsobem, za jednotného dozoru, mohou docíliti nejlepších výsledků a dokonale poskytnouti vyššího vzdělání těm, kteří ho potřebují a jistým úkolům zemědělství věnovati se chtějí. Také bylo usneseno, že se má zříditi seminář při některé střední hospodářské škole, seminář český i německý, aby síly učitelské mohly vhodným způsobem pro tyto ústavy byli opatřovány.

V komisi zemědělské jednalo se také o peticích, které žádají, aby návštěva škol hospodářských, nižších a zimních, byla povolena od 12 roku.

Komise zemědělská přistoupila poněkud na toto stanovisko, ovšem odkázala věc tu zemskému výboru k další úvaze; nehlasoval jsem pro to a mám za to, že důvody, které mne k tomu vedly jsou dosti závažné.

Co to má za účel? To má za účel, aby otec, který chce poslat syna na školu hospodářskou, měl syna dříve doma, aby ho mohl použíti ve svém hospodářství. Mám za to, že tento důvod nemá takové důležitosti, přihlédneme-li k tomu, že vlastně otec, když by za těchto okolností poslal syna na hospodářskou školu, účelu nedosáhne, poněvadž není možno aby 12leté dítě těžší nauky, které se přednášejí v takové hospodářské škole, sobě vštípilo a zachovalo si je pro život. To je naprosto nemožno.

Jest přece jasno, že pro tyto věci, které má takový hoch nésti s sebou do života, třeba mysli vnímavější, ne tupé a těkavé, a jistého zájmu, aby věc mu utkvěla v mysli tak, aby z takové hospodářské školy žák mohl míti nějakého užitku. Také musím na to poukázati, že takovýto hoch vlastně by byl připraven o 2 léta nižšího vzdělání školního, kde se dotvrdí v jistých naukách, po čemž pak může snáze vnikati a pokračovati ve vzdělání dalším, odborném.

Velectění pánové! Co se mne týče, jsem toho názoru, že by bylo lépe, kdyby zimní vyučování na rolnických a zimních hospodářských školách bylo spíše prodlouženo, a sice o 2 měsíce. Takovýto návrh měl jsem čest před časem v tomto slavném sněmu učiniti. Zemský výbor o tom uvažoval a po šetření, které konal s kurátoru hospodářských škol, přišel k tomu závěru, a mám za to, že hlavně dle dobrozdání těchto kuratorií, že se to nedoporučuje, ana by návštěva hospodářských škol byla ještě menší. To jest úkaz velmi smutný. Pokud jsem měl příležitost o věci jednati s řediteli hospodářských škol, sděluji, že si mně tito stěžovali, že není možno, aby žactvo hospodářské za krátký čas 10 měsíců, tedy ve 2 bězích, takovým způsobem ve všech těch předmětech se vzdělali, jak toho třeba, a jak by se to doporučovalo.

Řekl jsem, že kratší návštěva školní chce se proto, aby takový hoch nebo dcerka mohli vypomáhati při hospodářství.

Kdo jest praktickým hospodářem, ví že dnes je v hospodářství každá síla vítaná a potřebná, ale dohromady, když se to dobře uváží, vidí, že po nějaký ten měsíc by se vždy obešel bez takového dítěte. (Docela dobře!). Jest to předsudek, a vidíme to na hospodyňských kursech. Máme hospodyňské školy zimní a v novější době se ujímají velice i letní kursy hospodyňské. A jest přece na jevě, že v létě jest velmi potřebí sil v hospodářství, ale vidíte, přes to, pánové, letní kursy tyto jsou velmi četně navštěvovány.

Z toho jest viděti, že hospodář může své dítě posílati do školy, jen když chce, když má dobrou vůli.

Velectění pánové! Musíme za vinu klásti rolnictvu samému, že zde nejedná ve svém prospěchu a že tím chybuje, an šetří na vzdělání svých nástupců. Jest u nás zakořeněným zvykem, že rolník syna, kterého má doma, nejméně dá vzdělati, druhého syna dá na studie, a na tom se třeba zakrvácí, dcerku též dá vzdělati, aby se mohla vdát za pána, ale nástupce svého ne. Proto se také naše dcerky tak rády posýlají do hospodyňských škol a do kursů, a řeknu to otevřené, papínkové a maminky počítají s tím, že dcerky jejich, jsouce vzdělány, spíše se vdají za pány. Neboť jest takřka pravdou, že se tak také děje, a že těžce nastřádaná věna rolnická plynou často do stavů jiných, a rolnictvo stále vzdělání se vzdaluje.

To jest stanovisko naprosto nesprávné a záhubné, a proto ovšem se nemůžeme diviti úpadku zemědělského stavu, jestliže takto peníze se odnášejí do měst, a jestliže rolníci sami nedbají vzdělání svých dítek, ačkoli v dnešní době jest na jevě, že jest naprosto potřeba, aby hospodář byl vzdělán, aby mohl těžkým požadavkům doby a těžkému postavení, ve kterém se nachází, dostáti a aby mohl pokračovati s duchem doby a půdy svoji sobě uhájil.

Při této příležitosti mám za vhodno, poukázati též na pokračovací kursy hospodářské. Tu máme opět takový úkaz neporozumění a slabé návštěvy i malého počtu škol. Kursy ty nevykazují zvláštní účast, právě tak jako zimní hospodářské školy. Kursy jsou téměř bez výloh, ale ani to není rodiči povšimnuto. V té věci jest potřebí ještě mnoho doháněti, a nutno, aby rolnictvo bylo pobízeno a poučováno, aby nezapomínalo na svou povinnost vůči dětem svým a na budoucnost svého stavu a svých nástupců.

Velectění pánové, pravil jsem, že hospodářské školství nachází se dnes ve stavu skutečně utěšeném, a že příčinou toho jest, že dozor na tyto školy koná nyní vesměs zemský výbor, který přední školy ty má ve své správě a ostatní v řádném dozoru.

Nebudiž mi to vykládáno jako za pochlebování nějaké, jestliže po právu řeknu zde přímo, že zásluhu o tento rozkvět školství našeho má velectěný náš přísedící zemského výboru pan Adámek. Konstatuji, že v komisi zemědělské k návrhu, který byl učiněn se strany německé, jednomyslně byl vysloven panu přísedícímu dík za jeho péči, kterou školství zemědělskému věnoval, a tím zároveň bylo vysloveno, že on jest tím hlavním tvůrcem rozkvětu a pokroku našeho hospodářského školství.

Jest to, velectění pánové, velmi cenné, co se stalo v zemědělské komisi, neboť jest to doznání, že není pravda, že by pánové s druhé strany, se strany německé, byli v oboru zemské správy utlačováni, ať už je to ten obor či onen.

Zde byl k tomu dán podnět právě německými pány členy komise zemědělské, a tím zároveň dokumentováno, že věci, co se týče hospodářského školství úplně správně jsou opatřeny. Tím také prokázáno, že nemístny byly útoky na pana Adáma se strany agrární, že týž naopak zaslouží si největšího vděku se strany rolnictva.

Jsme již, velectění pánové, na konci šestiletí sněmování svého, a já mám čest již ve druhém období účasten býti na tomto slavném sněmu.

Jestliže se ohlédneme po své činnosti na poli hospodářském, musíme doznati, že vlastně pro zemědělství kromě věcí rozpočtových nevykonali jsme dohromady ničeho, že nepřišli jsme k žádnému vynikajícímu mezníku, k žádné věci, která by znamenala nějakou velkou vymoženost zemědělskou.

V tomto slavném sněmu přijímali jsme pouze zákony, kterými upravují a zlepšují se poměry jiným, ale sobě, bohužel, nemohli jsme a neměli jsme příležitost, zlepšiti ničeho.

Víte, že jednak příčinou toho byla krátká doba sněmování, jednak nešťastný jednací řád a konečně také - já si to zde dovolím vůči panu nejvyššímu maršálku zemskému veřejně říci - přílišné plýtvání s tím krátkým časem, který je určen tomuto sněmu.

Myslím, že v tomto čase dalo by se mnohem více vykonati než se vykoná. Jestliže na počátku sněmu konáme dvě schůze týdně, tu ovšem není možno vykonati nějaký větší kus práce, a to tím spíše, když se ještě na denní pořádek položí dvě nebo tři nepatrné věci, prý k vůli získání času pro komise. Ale ty také celkem pramálo se konají a řídce zasedají, takže celá ta slavná práce na tomto slavném sněmu vypadá velmi bledě, a na tom ani páni agrárníci ničeho nezměnili.

Velectění pánové, my jsme v tomto období aspoň přikročili k těm důležitějším zákonům, jichž uskutečnění si zemědělstvo přeje.

Jsou to zákony: komasační, zákon o pojišťovnách, zákon o společenstvech a nový zákon o myslivosti. Tyto věci byly by nejdůležitější, které se měly uzákoniti a které, bohužel, ku svému provedení nepřišly. Pokládám za svou povinnost, abych o těchto věcech blíže se zmínil, poněvadž jsou to věci veliké důležitosti, a není možno, aby se jen tak zmínkou stanovisko zemědělské přešlo k dennímu pořádku.

Velectění pánové! 0 pojišťovně zemské jedná se již velice dlouho na tomto slavném sněme království Českého, již po 20 let se zde činí návrhy, aby se taková pojišťovna stala skutkem.

Šťastnou rukou kol. Maštálka přišli jsme konečně k tomu, že zemskému výboru bylo předešle uloženo, aby věc připravil a příštímu zasedání předložil. To se také stalo a návrhy na zřízení zemské pojišťovny byly zemským výborem sněmu předloženy.

Avšak, velectění pánové, račte znáti osud, s jakým se tyto předlohy o pojišťovnách v komisi pro záležitosti pojišťovací potkaly. Jest to tak skoro se vším, i s nejnevinnějšími věcmi hospodářskými v tomto slavném sněmu; jakmile s nimi přijdeme, a pánům Němcům se v nich něco nelíbí, jsme hotovi, nemůžeme dále, a věc jest zmařena, takže i nejdůležitější naše hospodářské potřeby nemohou dojíti zde svého uskutečnění. Mám za to, že v této věci stanovisko pánů na druhé straně nedá se srovnati s prospěchem jejich vlastního zemědělství a že oni sami nedovedou svým zemědělcům zodpověděti, že tuto věc ruší a maří.

Vždyť není možné, pánové, při této věci nějaké znásilňování. Když by zřízena byla ústřední zajišťovna a když by zřízeny byly po království okresní pojišťovny, jest přece možno, aby při takovéto ústřední zemské zajišťovně stanovil se určitý počet úředníků dotyčné národnosti, vymezil se určitý její vliv, takže by nebylo lze mluviti o nějakém znásilňování. Vždyť jest známo, že taková pojišťovna, zejména pokud se týče oboru pro krupobití a pojišťování dobytka, může jen tehdy prospívati, jestliže určena jest pro velký celek a jestliže pracuje s velkým počtem pojištěnců. Teprve za těchto uvedených podmínek může počítati na dobrý výsledek a vyhověti úplně svým úkolům, pro které jest určena. Takovéto důvody u pánů na druhé straně nepřicházejí k místu, oni ponechávají i na dále lid zemědělský, obzvláště v příčině pohrom krupobitím, vysazený v šanc náhodě, eventuelně zmaru, a nečiní si žádné svědomí z toho, jen když jejich nemístným choutkám se stane po vůli.

Dalším zákonem, o kterém mám za povinnost se zmíniti, jest zákon zcelovací. Říšský zákon o scelování pozemků pochází již z roku 1873; dosud nepodařilo se nám, abychom měli svůj zemský zákon, který by byl přizpůsoben našim poměrům. Věc tato jest také velice důležita.

Zajisté víte, že v mnohých obcích rozkouskování hospodářských pozemků jest tak veliké, že není na nich možno s prospěchem nejen hospodařiti, nýbrž i meliorační podniky s úspěchem prováděti.

Ve věci té byla konečně sněmu předložena vládní osnova, která byla odkázána zemědělské komisi k projednání. Avšak, velectění pánové, tato předloha po usnesení zemědělské komise má být vrácena zemskému výboru, aby dříve zaujal k ní své stanovisko, ježto vláda předložila tuto předlohu, aniž se dříve se zemským výborem smluvila. V této předloze se stanoví, že má země větší část vydání s tímto scelováním spojeného, platiti, avšak vzdor tomu zemský výbor nebyl tázán, jaké stanovisko zaujímá. Kromě toho tato předloha jest tak nepřehledně sestavena, že jest třeba, aby dostala jiné roucho, konečně také, aby byla psána česky. Neboť, pánové, vládní předloha, sněmu předložená, byla mluvnicky tak ubohá, jakoby byly překládány podle průpovídky »strč prst skrz krk«. Jest to čeština přímo hanebná.

Mám za to, že by vláda mohla opatřiti dobrého spisovatele a dáti mu to přehlédnouti, aby takováto předloha nedělala jí ostudu.

Až tato věc bude s vládou vyjednávána, myslím, že záležitost zákona scelovacího půjde zčerstva, a že se tohoto scelovacího zákona v brzku dočkáme, poněvadž je to věc celkem nevinná a není proti ní námitek.

Další důležitá předloha byla osnova vládní zákona o společenstvech hospodářských. Tato předloha, pánové, byla pracována téměř podobným způsobem jako předloha zákona o scelování pozemků. Měl jsem čest s pány kolegy svými podati v té věci svůj zvláštní návrh, a sice vycházel jsem ze zásady té, že, jestliže myšlenka společenstva zemědělského má míti nějakých výsledků, jestliže to má býti k užitku zemědělskému, pak jest nezbytně potřeba, aby předem rolnictvo bylo zorganisováno ve svých prvotních středech, v obcích a pak teprve ve větších celcích, okresích. Věc je tak přirozená, že, kdo znáte život venkovský, přisvědčíte, že li zemědělci, kteří žijí v jednotlivých vesnicích pospolu, naprosto potřebují nějaké formy, aby o svých potřebách se mohli scházeti, o nich jednati, aby měli jisté řízení a popud v záležitostech zemědělských, aby potom byli spojeni v další celek. Mám za to, - nechci si osobovati nějaké zvláštní rozumy v té věci, že by moje myšlenka byla naprosto apodiktická, správná a jistá - ale mám zato, že tento můj návrh stojí za úvahu a že sl. komise pro záležitosti o společenstvech, neměla přejíti přes můj návrh takřka k dennímu pořádku, nýbrž měla nejdříve rozhodnouti o zásadách, mají-1i býti společenstva formulována dle předlohy vládní a zemského výboru, neb dle návrhu mého.

Mám za to, že tato komise ani vlastně nebyla oprávněna k tomu, aby o těchto zásadách rozhodovala, nýbrž že by bylo třeba, aby tato otázka byla vznesena na korporace k tomu povolané a sice na zemský výbor, zemědělskou radu, hospodářské korporace a okresní výbory, kteréž by se o věci vyjádřili. Tak já na tuto otázku hledím. Měl jsem snahu, aby tento zákon se stal co možno dobrým a účelným. Páni agrárníci chtěli míti výsledky do voleb a tak na to spěchali. Lépe je udělati zákon dobrý, nežli ho dělati horem pádem, jen aby to bylo, jak se to stalo u zákona komasačního.

Myslím, že bude prospěšno, že to nebude na škodu, když věc se pozdrží, když o té věci se bude ještě uvažovati a když se najde šťastnější forma, která může míti výsledek a užitek.

Představte si, velectění pánové, členy okresního společenstva - jak ty lidi z celého okresu svoláte a pohnete k nějakému působení, kterého je navržena taková řada; jak to provedou, co se na nich žádá, kdo to bude v obcích dělati? Povídá se o důvěrnících; to jsou osoby, které nebudou míti naprosto žádné určité povinnosti, to bude jejich dobrá vůle. Když budete míti společenstva místní, budou s chutí dělati, co bude třeba, poněvadž to budou moci mezi sebou prakticky prováděti. Dovoluji si poukázati na zákon o pojišťování dobytčím, dle něhož mají býti místní pojišťovny v obcích. Zde hned máte případ působnosti zvláštní takových společenstev. Podle mého náhledu přišlo by ještě na jiné věci, které by právě na tuto místní organisaci se hodily. Podívejte se na společenstva živnostenská, kde ta jsou sorganisována ? Tam, kde se členové pohromadě nalézají, na př. v každém městečku, kde jest všude společenstvo. Proč by nemohlo býti také na vsi, kde rolníci jsou soustředěni, společenstvo zemědělské? To jest jedině přirozené spolčení, neboť ti lidé mohli by pak nejlépe pro své potřeby pracovati a je opatřiti.

Velectění pánové! Nadužívám sice Vaší trpělivosti, pouštím-li se do podrobností, ale nemohu nepoukázati k tomu, že v osnově zemského výboru praví se, že členové společenstev mají býti jen takoví majitelé hospodářských pozemností, kteří mají nejméně 1 ha pozemků a nejméně 40 K katastr. výnosu.

Kdo zná poměry horského hospodářství, ví, že tam na 40 K katastr. výnosu jest již hodná chalupa, a my bychom menší zemědělce z tohoto společenstva vylučovali ?

Nejsem toho náhledu, bychom se přidržovali osnovy zemského výboru, kde se uvádí, že se mají pro tyto menší zemědělce utvořiti zvláštní společenstva zemědělská!

To byla by společenstva zemědělská sociálních demokratů. Proto k tomu neradím, abychom tyto malé lidi vymiťovali ze svého středu; vezměme je k sobě, a oni budou pracovati s námi a nepropadnou tak snadno utopiím socialistickým. Pokládám za svou povinnost promluviti zde ještě o hlavní své bolesti, totiž o potřebě změny zákona o myslivosti.

Ráčíte věděti, že jsem navrhovatelem nového zákona o myslivosti, že tedy věc ta jest jaksi hlavní mou starostí a hlavní péčí. Pokud znám poměry, jest také jednou z nejnaléhavějších potřeb zemědělstva, a nejen zemědělstva, nýbrž - jak jsem nedávno doznal - také živnostnictva. Podal jsem v tomto slavném sněmu první svůj návrh ohledně nového zákona o myslivosti v roce 1899.

Dnes máme rok 1907, ale ve věci nestalo se dohromady dosud pranic. Věc byla sice projednána zcela nevinně a zběžně v komisi pro záležitosti zemědělské a v komisi pro záležitosti okresní a obecní, ale došlo pouze k tomu, že věc měla býti sněmem odporučena zemskému výboru k šetření, aby se tázal korporací hospodářských a samosprávných atd., jako stanovisko zaujímají v této věci, vůbec jak by sobě přály, aby zákon o myslivosti byl nově upraven. Nemůžeme se dočkati, aby tento předmět dostal se na denní pořádek slav. sněmu a mám za to, že v tomto zasedání vůbec již se nedostane. Mohl se dostati, ale známe jeho historii, a myslím, že neublížím nejvyššímu maršálkovi, pravím-li, že zdržuje věc zúmyslně, poněvadž páni na druhé straně této sněmovny nepřeji si, aby věc ve sněmu byla projednána.

Varuji však pány na oné straně a předkládám jim, že bylo by pro ně lépe, kdyby nový zákon byl co nejdříve v tomto slav. sněmu projednán, neboť až sem přijdou jiní lidé než jsme my, bude zákon ten daleko horší, než jak my ho navrhujeme.

My Vám, páni za velkostatky, nenavrhujeme nic nepravého, nýbrž věc docela správnou a spravedlivou a ponecháváme Vám ještě výhody.

Nechceme nic jiného, než aby každý právo myslivosti provozoval na svém, chceme jen věc spravedlivou, proto tomu nepřekážejte, nýbrž pomáhejte k ní dříve, než bude pozdě.

Mám celou haldu dopisů z celého království, kde si rolnictvo stěžuje, hlavně ono, které je zenklavováno velkostatky, že jest ničeno přílišným pěstěním zvěře na svých živnostech.

Mohl bych jmenovati velkou část velkostatků v král. Českém, ať jest to Křivoklát, ať jsou to jižní Čechy, jako Třeboň, Hluboká, Nové Hrady, Krumlov, aneb jiné, jako Častolovice, Zbraslavice, Kamenice atd., ze všech těch stran mám stesky, kde rolnictvo těžce naříká, že je připravováno o svoji těžce vypěstěnou úrodu.

Velectění pánové, mám za to, že páni z velkostatků selských půd nepotřebují, že mají dosti pozemků, kde mohou své zábavě holdovati, přejeme jim to, ať se tam baví, jak chtějí, s pánem Bohem. Ale, aby si mysleli, že dle zákona, který nyní platí, rolník věčně má vyživovati jim zvěř a oni z toho budou míti polom plaisir, to není věčně možno, to nedá se udržeti, račte odpustiti, ať chcete nebo nechcete, zde musí se státi náprava.

Velectění pánové, dovoluji si na to poukázati, že v této věci stala se zvláštní příhoda mně zemědělci, totiž ta, že měl jsem čest v této otázce zastávati zájmy »měšťáků«, jak se dle jistých nesmyslných theorií rozlišujeme, měl jsem totiž příležitost zastávati živnostníky, obchodníky se zvěří, kteří jsou dosavadním zákonem poškozováni tím způsobem, že po celý čas šetření není jim dovoleno prodávati zvěř, třeba to byla zvěř, která v oborách byla za času šetření zastřelena, ačkoliv v oborách i za času šetření dle zákona může se odstřelovati.

V sousedních zemích máme zákony nové. Na Moravě z r. 1895, v Dolních Rakousích z r. 1896, dle kterých možno prodávati zvěř po celý rok a sice tím způsobena, že zvěř dává se do umělých chladíren dle jistého seznamu a pak může býti po celý rok prodávána

Věc ta má se stanoviska konsumního značný význam, takže na této věci čistě zemědělské mají zájem i jiné osoby. Aby tato věc neusnula, dovoluji si navrhnouti určitou resoluci.

Velectění pánové, vidím, že račte již netrpělivě mé vývody sledovati, nemám v úmyslu se šířiti o dalších bolestech a potřebách zemědělství, jen co se týká povšechného stanoviska našeho, nás jako stavu, chci se dotknouti.

Mám za to, že mohu za stav svůj tak mluviti, třeba byl jsem členem strany svobodomyslné, třeba páni se strany agrární si to osobují pouze pro sebe.

Velectění pánové, myslím, že není takových rozporů mezi výrobci zemědělskými a stavy ostatními čili konsumenty, aby musila mezi nimi býti válka, jak myslí strana agrární.

Kdo věc střízlivě posuzuje, vidí, že rolník potřebuje prodati své výrobky do mést, průmyslu, živnostenstvu, vůbec ostatním stavům. Průmysl a živnosti potřebují prodati své výrobky opět rolnictvu, venkovu, zemědělstvu. Tedy je viděti, že zájmy obou jsou tu vespolek sepjaty a z toho zajisté plyne, že není na místě, aby zde byl třídní boj, nýbrž že pouze potřebí jest, aby každý stav druhému stavu náležitě platil jeho práci, a ponechal mu jeho podmínky životní, přál mu, aby byl silný, aby tak vzájemně jeden druhého mohl podporovati, a aby v souladu celá společnost se vyrovnávala.

Velectění pánové, na tom stanovisku, my rolníci, kteří máme čest býti členy strany svobodomyslné, trváme a budeme dále trvati. Dotvrzuji, že neměli jsme dosud žádné nesnáze s hájenými záležitostmi svého stavu v této straně, trváme v této straně již druhé období, a mohu potvrditi, že právě s naší strany v otázkách zemědělských, když již spor o tom byl vnesen do sněmu a od agrárníků řeklo se, že strana svobodomyslná pro rolnictvo ničeho neučinila a nedělá, že právě s naší strany se pracovalo nejvíce.

Kdo tomu nevěří, ať si přečte nástin politiky zemědělské od Dr. Dvořáka a ať sleduje práci naši od té doby dodnes ve spisech sněmovních. Mluvili jsme nedávno o hlavních zákonech, kterých rolnictvo potřebuje, aby byly provedeny. Prosím, kdo pak ty zákony navrhoval a kdo pak jest o nich referentem?! To jsou téměř všichni členové naší strany! Jest viděti, že to není pravda, jakoby strana svobodomyslná pro rolnictvo nepracovala. Naopak, ona pracuje ještě mnohem intensivněji než ona strana, která si osobovala, že ona jedině má právo za tyto stavy zápasiti a je zastávati. Strana naše nedá si právo to vzíti, poněvadž práce její rolnictvo potřebuje a poněvadž má k tomu právo i povinnost.

Když již věci ty mají míti jaksi ostří politické, tu cítím se povinna vzhledem k tomu, jak věci ve skutečnosti mezi námi se mají, prohlásiti že my rolničtí svobodomyslní poslanci - a mohu tak s plným vědomím a se souhlasem svým kollegů prohlásiti - naprosto nesouhlasíme s tím, co dělo a děje se na druhé straně této sněmovny, od poslanců agrárních, i prohlašujeme, že jest potřebí, abychom se zbytečně nervali, aby mezi námi byla shoda, neboť tak nejlépe bude obstarán zájem stavu rolnického a celého národa! (Výborně! Potlesk. Řečníku se blahopřeje. )

Dovoluji si navrhnouti vzhledem k svým vývodům následující tři resoluce:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

Zemskému výboru se ukládá, aby konal šetření o tom, zdali by se měla zříditi v českém Podkrkonoší hospodářská škola, jakého druhu a kde by měla býti umístěna a aby o tom sněmu v příštím zasedání zprávu a návrh podal.

Slavný sněme, račiž se usnésti:

Výboru zemskému se ukládá, aby si vyžádal projev c. k. vlády a dobré zdání rady zemědělské, po případě i okresních výborů a korporací hospodářských o tom, jaké stanovisko zaujímají k osnově zákona o společenstvech zemědělských, kterou navrhli sněmu posl. Barták a soudr. a která čelí k tomu, aby v rámci okresních společenstev zřízena byla společenstva místní, a aby o tom do nejbližšího zasedání sněmovního zprávu a návrhy, respektive novou osnovu zákona předložil.

Slavný sněme, račiž se usnésti:

Zemskému výboru se ukládá, aby vzhledem k tomu, že zákony o myslivosti v zemích sousedních dávno již jsou opraveny a že Jeví se nejvyšší potřeba toho v království Českém, aby zákon o myslivosti z 1. června 1866, č. 49 z. z. byl přeměněn v duchu plné spravedlnosti a dle potřeb nové doby, vyžádal si, bera zřetel na osnovu zákona posl. Bartáka a soudr. i na návrhy a petice, věci té se týkající, dobré zdání zemědělské rady, případně i korporací hospodářských a okresních výborů, a aby pak, dorozumněv se i s c. k. vládou, dle výsledku jednání toho, pokud možno s urychlením, předložil sněmu království Českého osnovu nového zákona o myslivosti. (Výborně! Hlučný souhlas. )

Nejv. maršálek zemský: Pan poslanec Barták podal tři návrhy na resoluce, a sice první zní:

»Slavný sněme, račiž se usnésti:

Zemskému výboru se ukládá, aby konal šetření o tom, zdali by se měla zříditi v